Divoké sny (12.) - povodně

Sny s povodněmi mívají svůj děsivý nádech i po letech, kdy na ně vzpomínám.

Následující malá sbírka obsahuje spíše ty sny, nad kterými se lze pousmát, tedy pokud třeba prvních pět snů vezmete z pohledu reálného světa a místa, které je velice daleko od velkých toků a ta malá říčka která tu teče by musela zvýšit svůj průtok přímo neuvěřitelně ...

Ferri a posedlé koťátko

Pomalinku jsem se už chystal že napíšu slíbené pokračování o povodňových snech, přeci jen jsem si na pár kousků vzpomněl, ale zrovinka sen z dnešního brzkého rána všechno změnil.

Ferri a posedlé koťátko

Sen byl zpočátku bůhví o čem, ale začínám si ho uvědomovat v okamžiku, kdy odkudsi jdeme tři - já a mí kamarádi Ferri a Hylárius. Kdo je zná už ví, po ostatní rychle řeknu že se všichni tak nějak zajímáme o magii a hrajeme spolu hru Dračí doupě. Ferri je věkově starý jako já, Hyláriovi je myslím letos 19 let.
Jak tak jdeme blizoučko kolem jednoho domu, kde si hraje malé bílé koťátko s trojbarevnými flíčky. Pod židličkou či spíše štokrdlem má udělanou schovku kde má perfektně srovnané lidské uši a teď tam ukládá další ouško a má co dělat, aby se mu tam do jedné vrstvy vešly. "Ferri ? chceš svoje ucho ?" zeptám se svého přítele, zatím ještě s úsměvem na rtech. Také se na něj podívám a zjišťuji, že to podivně přišité levé ženské(?) ucho se mu fakt k tomu druhému původnímu uchu vůbec nehodí.
Ferri s Hyláriem pronikají nedovoleně do příbytku a mě mizí z tváře úsměv: "Hoho ! S tím nechci mít nic společného ! ohrazuji se, ale vývoj v několika následujících vteřinách mě donutil zasáhnout. Koťátko totiž bylo posedlé démonem, který ukázal velice špičaté zuby a drápy, neboť si zjevně chtěl přidat další ucho do sbírky, pravděpodobně Hyláriovo.
Než jsem se tedy nadál, ležel jsem na schodech a držel šíleně vrčící koťátko pod předními packami hlavičkou od sebe. Hylárius začal odříkávat "In nomine patris" tak jak to umí jedině on a my se k němu připojujeme. Pravděpodobně já zaříkávám česky a přikazuji démonovi aby odstoupil. Ještě se ozývalo šamanské zaklínání "UMBA UMBÁJA", které by tím pádem zbylo na Ferriho...
Po pár vteřinách přestalo koťátko vrčet a jak zoubky tak drápky se mu zmenšily na přijatelnou mez. Ve stejnou chvíli hmátl Hylarius po velikém kapkovitém a průhledném čemsi co se objevilo kotěti před čumáčkem. Bylo to velké tak jako kotě. Hylarius "to" udržel mezi rukama stěží vteřinu a pak to zmizelo definitivně.
"Ani nechci vědět kam ten démon zmizel" říká Hylarius a jeho hlas zní démonicky dvojhlasně ...
Sen pokračoval další dvě vteřiny tichem zůčastněných a pak jsem se prudce vzbudil ..