Před pár dny zemřel skladatel Petr Hapka a i já si jej musím trošku připomenout, minimálně skladbami, které věnoval zpěváku Michalu Kocábovi Shodou okolností(?) jsou opatřeny takovým textem, který spolu s krásnou hudbou nutí k zamyšlení.
Michael Kocáb, Josef Kemr : Stáří
Ke druhé skladbě mám takovou malou historku. V té době, kdy jsem v televizi sledoval záznam s touto písní z jakéhosi hudebního či zábavného(!) pořadu, ještě pár týdnů trval socialismus. Samozřejmě jsem byl překvapen, protože Kocábovo hudební skupina Pražský výběr byla ještě před dvěma lety "Persona not grata" a teď tohle?
Původní záznam na webu není, však dnes jsem na youtube objevil video ... a poprvé po 25 letech spatřil originální klip k této písni...
Michael Kocáb: S cizí ženou v cizím pokoji
A jak by tato píseň zněla, kdyby jí zpívali dva? Asi nějak takhle :-)
sobota 29. listopadu 2014
pátek 28. listopadu 2014
Technická revoluce
Němci na vědecké konferenci představili nejtenčí drát na světě.... a Japonci jim do něho vyvrtali díru.
čtvrtek 27. listopadu 2014
Rozuzlení
Psal jsem tu včera v předevčírem o zubařích a stabilitě, obé stihlo dospět k určitému rozuzlení.
Mamku rozbolel včera zub, sestra domluvila pohotovostní ošetření u jedné doktorky, a... mamka je u ní nově zaregistrována. V poliklinice, takže to má opět blízko k autobusu i k domovu.
Já mám od dnešního poledne ozáplatované další dva zuby, kterých si předchozí zubař už dlouho nevšímal, a ejhle, opět mám o problém méně, jedna slabá trvalá neurčitá bolest, kterou už jsem skoro nevnímal a o které jsem nevěděl, odkud přesně přichází, odešla pryč.
S článkem o stabilitě starších lidí se jsme se k takto definitivnímu výsledku jako u zubařů nedospělo, od kamaráda jsem v soukromé zprávě zachytil další příběh na toto téma. Četl můj blog...
Podobně na tom byla kamarádka, které jsem navíc pár hodin před zveřejněním napsal soukromého emaila a pak psal blogový příspěvek na toto téma, protože jsem tušil, že nejenom nepůjde spát, ale bude pokukovat i po internetu kde je co nového, no a protože čte i tento blog, stalo se to, co se stát mělo.
Stejnak je ale zajímavé, jak je svět propojen, protože čirou náhodou naskočil na DeDeníku článek: HOST DEDENÍKU – Aster: Příběh ze života a já jej sleduji, takže dnešní setkání s kamarádkou začlo třemi otázkami: "četla si email? četla si blog? zabiješ mě?" Můžete hádat jaké byly odpovědi, protože po nich jsme problém ještě jednou probrali, ale už to stačilo jen ve stručnějším podání...
Mamku rozbolel včera zub, sestra domluvila pohotovostní ošetření u jedné doktorky, a... mamka je u ní nově zaregistrována. V poliklinice, takže to má opět blízko k autobusu i k domovu.
Já mám od dnešního poledne ozáplatované další dva zuby, kterých si předchozí zubař už dlouho nevšímal, a ejhle, opět mám o problém méně, jedna slabá trvalá neurčitá bolest, kterou už jsem skoro nevnímal a o které jsem nevěděl, odkud přesně přichází, odešla pryč.
S článkem o stabilitě starších lidí se jsme se k takto definitivnímu výsledku jako u zubařů nedospělo, od kamaráda jsem v soukromé zprávě zachytil další příběh na toto téma. Četl můj blog...
Podobně na tom byla kamarádka, které jsem navíc pár hodin před zveřejněním napsal soukromého emaila a pak psal blogový příspěvek na toto téma, protože jsem tušil, že nejenom nepůjde spát, ale bude pokukovat i po internetu kde je co nového, no a protože čte i tento blog, stalo se to, co se stát mělo.
Stejnak je ale zajímavé, jak je svět propojen, protože čirou náhodou naskočil na DeDeníku článek: HOST DEDENÍKU – Aster: Příběh ze života a já jej sleduji, takže dnešní setkání s kamarádkou začlo třemi otázkami: "četla si email? četla si blog? zabiješ mě?" Můžete hádat jaké byly odpovědi, protože po nich jsme problém ještě jednou probrali, ale už to stačilo jen ve stručnějším podání...
středa 26. listopadu 2014
Nejenom o stabilitě starších lidí
Jsou situace, které se prostě stanou, ať děláte cokoliv. Můžete si je vyčítat, ale je to zbytečné, to prostě "je osud".
Kamarádka dneska řešila nepříjemnou věc, kdy zjistila, že její babička upadla tak nešikovně, že už ze země nevstala, ale navíc ani nedosáhla na mobil, takže ležela doma pár hodin na zemi, odhaduji že dobře šest hodin, možná více, než byla nalezena.
Úplně živě vidím, jak nemůže spát a honí se jí hlavou, co udělala špatně a co musí udělat teď.
Já sám spát taky nemůžu, protože se mi živě vrátilo to, co se dělo s mojí babičkou. Psal se rok 1993 a mobily nebyly, ( respektive už byly,ale ...) , babička byla jako věchýtek, chodila špatně, takže mamka, žijící se mnou a taťkou 30km daleko řešila problém, co by se stalo, kdyby... Mě z té doby utkvěla jedna hláška babičky směřovanou na mojí mamku: "Holka, já snad zapomenu mluvit, já si nemám (přes týden) s kým promluvit".
To mě tehdy dožralo - její další dítě bydlelo ve vedlejším domě, sice v té době už taky nemocné, bydlela tam jeho žena (moje teta), oba v důchodu a jejich děti tam bydleli buď taky, nebo relativně blízko a nikdo za ní nezašel? Mamka si s nimi šla promluvit a prý tedy za babičkou zajdou častěji. Na vysvětlenou: Tou dobou jsme za babičkou už jezdili každou neděli, předtím ob týden...
Přesto jsem z toho měl divný pocit a celé léto vždy v pátek utekl z práce v nejprvnější možnou minutu (taky jsem z toho měl dvakrát polízanici, že ze šaten k vrátnici odcházím moc brzo) utíkal s vyplazeným jazykem na tramvaj jedoucí k nádraží, skočil na vlak a s přestupem dojel k babičce. Za vedra, za deště, prostě pořád. V pátek se v podstatě už jen navečeřet, říct si s babičkou pár slov co se mi dělo, co se dělo jí a zkouknout televizi... Mamka mě v té době podezřívala, že tam jezdím na prázdniny (jako dítě jsem u této babičky býval celý srpen) a že jsem pořád fuč, ale nebyla to pravda - dost často jsem byl "jen" zalezlý v nejzadnější části domku, kam babička prakticky nikdy nechodila a řešil si tam v klidu své problémy a "problémy".
Mohu si jen gratulovat ke štěstí, že jsem první vážnější pád babičky zaregistroval v rámci jednotek minut, kdy jsem zaslechl slabé volání svého jména z dřevníku, kde babička upadla, udeřila se do hlavy a nebyla s to se sama zvednout. Sběhl jsem jí sesbírat a ošetřil jí krvácející ranku na čele. Měl jsem jí tehdy vynadat, proč šla do dřevníku pro uhlí sama a neřekla si mě? Aby se cítila jako nesamostatná a neschopná se o sebe postarat, což už i sama cítila jak mi pak sama řekla a čemuž se bránila? Abych ji připravil o to jediné, co pro mě a pro sebe dělala, když připravovala víkendový oběd (o pracovní dny měla obědy z družstva)?
Babička byla v šoku ještě večer a když zalehla, tak si mě přivolala k sobě s tím, že se bojí... Tohle byla moje první dlouhá noc, kdy jsem ji držel za ruku a mluvil a mluvil a mluvil, mluvil chvílema i blbosti, snažil se mluvit klidně a uklidňujícně, sám v duchu vyděšen z toho, co se po mě chce? Když se mi zdálo že babička už spí, odešel jsem odpadnout do vedlejšího pokoje do postele. Usnul jsem duševně vyčerpán. A oblečen.
Měl jsem pak celých pět dnů na to, abych se sám v sobě zakousnul, nad vším se zamyslel s odstupem a příští víkend přijel zas. A pak znovu a znovu... Avšak v polovině září mi mamka v půli týdne řekla: "Nejezdi, babička je v nemocnici, zlomený krček, ležela v dřevníku čtyři hodiny než jí našel K* (syn mojí tety)". Ten den jsem měl druhou dlouhou noc a mamka tenkrát taky, oba pravděpodobně se stejnou myšlenkou - Co jsem mohl(-a) udělat více?
Po léčbě v nemocnici a LDN skončila babička, která do té doby žila jen a jen na vesnici, u nás doma ve městě a mamka se začala starat o babičku celé dny, naštěstí už tou dobou sama také v důchodu....
Jenže kdo má ochotné dítě, které navíc už nemusí vydělávat nebo se může vzdát práce? Či bydlí relativně blízko? Má další teta bydlela blizoučko u mé druhé babičky, tam to bylo také jednoduché, avšak kdo se měl starat právě o tuto tetu žijící samotnou o deset let později, když poprvé takto sama špatně ztratila stabilitu, zřejmě kvůli problému s tlakem? Prostě šla do "důchoďáku". Obdobně můj další strejda, když zemřela má další teta. Co měl dělat on, nemocný se srdcem? Šel do důchoďáku, kam se prapůvodně hlásil s tetou, ale než se uvolnilo místo...
Jak to bude řešit kamarádka, netuším. Nabízí se dva dostupné typy řešení - oddělit svojí maminku od rodiny (důchoďák, pečovatelák, LDN, ...) nebo si zajistit docházku někoho jiného do rodiny (pečovatelky, sousedky, ...).
Ve všech těchto možnostech však problém stability zůstane - starý člověk může nešťastně padnout kdykoliv, pečovatelka či sestřička starající se o vícero lidí může odejít a o minutu později dojde k pádu a než se k ní dotyčná nebo někdo jiný opět dostane...
Ano, existují i jiná řešení, otázkou je jejich dostupnost a cenová náročnost, mě osobně napadla i kravinka typu "šňůrka s mobilem na krk", jež sice odstraní dlouhá ležení na zemi, když si dokážete přivolat někoho na pomoc, ale to předpokládá, že onen starý člověk nemá potíže jiného typu jako srdce, tlak, cukrovku, ... I na to ale existují určitá technická udělátka - naučte však starého člověka je používat.
Jakákoliv řešení však nevyřeší ono základní morální dilema, jež je podle mě "gro" celého problému. Je to otázka či otázky: "Udělal jsem pro svoji mamimku/babičku vše, co bylo v mých silách? Nebude mě za to někdo odsuzovat? Nebudu se za to (po letech) odsuzovat sám?"
Kamarádka dneska řešila nepříjemnou věc, kdy zjistila, že její babička upadla tak nešikovně, že už ze země nevstala, ale navíc ani nedosáhla na mobil, takže ležela doma pár hodin na zemi, odhaduji že dobře šest hodin, možná více, než byla nalezena.
Úplně živě vidím, jak nemůže spát a honí se jí hlavou, co udělala špatně a co musí udělat teď.
Já sám spát taky nemůžu, protože se mi živě vrátilo to, co se dělo s mojí babičkou. Psal se rok 1993 a mobily nebyly, ( respektive už byly,ale ...) , babička byla jako věchýtek, chodila špatně, takže mamka, žijící se mnou a taťkou 30km daleko řešila problém, co by se stalo, kdyby... Mě z té doby utkvěla jedna hláška babičky směřovanou na mojí mamku: "Holka, já snad zapomenu mluvit, já si nemám (přes týden) s kým promluvit".
To mě tehdy dožralo - její další dítě bydlelo ve vedlejším domě, sice v té době už taky nemocné, bydlela tam jeho žena (moje teta), oba v důchodu a jejich děti tam bydleli buď taky, nebo relativně blízko a nikdo za ní nezašel? Mamka si s nimi šla promluvit a prý tedy za babičkou zajdou častěji. Na vysvětlenou: Tou dobou jsme za babičkou už jezdili každou neděli, předtím ob týden...
Přesto jsem z toho měl divný pocit a celé léto vždy v pátek utekl z práce v nejprvnější možnou minutu (taky jsem z toho měl dvakrát polízanici, že ze šaten k vrátnici odcházím moc brzo) utíkal s vyplazeným jazykem na tramvaj jedoucí k nádraží, skočil na vlak a s přestupem dojel k babičce. Za vedra, za deště, prostě pořád. V pátek se v podstatě už jen navečeřet, říct si s babičkou pár slov co se mi dělo, co se dělo jí a zkouknout televizi... Mamka mě v té době podezřívala, že tam jezdím na prázdniny (jako dítě jsem u této babičky býval celý srpen) a že jsem pořád fuč, ale nebyla to pravda - dost často jsem byl "jen" zalezlý v nejzadnější části domku, kam babička prakticky nikdy nechodila a řešil si tam v klidu své problémy a "problémy".
Mohu si jen gratulovat ke štěstí, že jsem první vážnější pád babičky zaregistroval v rámci jednotek minut, kdy jsem zaslechl slabé volání svého jména z dřevníku, kde babička upadla, udeřila se do hlavy a nebyla s to se sama zvednout. Sběhl jsem jí sesbírat a ošetřil jí krvácející ranku na čele. Měl jsem jí tehdy vynadat, proč šla do dřevníku pro uhlí sama a neřekla si mě? Aby se cítila jako nesamostatná a neschopná se o sebe postarat, což už i sama cítila jak mi pak sama řekla a čemuž se bránila? Abych ji připravil o to jediné, co pro mě a pro sebe dělala, když připravovala víkendový oběd (o pracovní dny měla obědy z družstva)?
Babička byla v šoku ještě večer a když zalehla, tak si mě přivolala k sobě s tím, že se bojí... Tohle byla moje první dlouhá noc, kdy jsem ji držel za ruku a mluvil a mluvil a mluvil, mluvil chvílema i blbosti, snažil se mluvit klidně a uklidňujícně, sám v duchu vyděšen z toho, co se po mě chce? Když se mi zdálo že babička už spí, odešel jsem odpadnout do vedlejšího pokoje do postele. Usnul jsem duševně vyčerpán. A oblečen.
Měl jsem pak celých pět dnů na to, abych se sám v sobě zakousnul, nad vším se zamyslel s odstupem a příští víkend přijel zas. A pak znovu a znovu... Avšak v polovině září mi mamka v půli týdne řekla: "Nejezdi, babička je v nemocnici, zlomený krček, ležela v dřevníku čtyři hodiny než jí našel K* (syn mojí tety)". Ten den jsem měl druhou dlouhou noc a mamka tenkrát taky, oba pravděpodobně se stejnou myšlenkou - Co jsem mohl(-a) udělat více?
Po léčbě v nemocnici a LDN skončila babička, která do té doby žila jen a jen na vesnici, u nás doma ve městě a mamka se začala starat o babičku celé dny, naštěstí už tou dobou sama také v důchodu....
Jenže kdo má ochotné dítě, které navíc už nemusí vydělávat nebo se může vzdát práce? Či bydlí relativně blízko? Má další teta bydlela blizoučko u mé druhé babičky, tam to bylo také jednoduché, avšak kdo se měl starat právě o tuto tetu žijící samotnou o deset let později, když poprvé takto sama špatně ztratila stabilitu, zřejmě kvůli problému s tlakem? Prostě šla do "důchoďáku". Obdobně můj další strejda, když zemřela má další teta. Co měl dělat on, nemocný se srdcem? Šel do důchoďáku, kam se prapůvodně hlásil s tetou, ale než se uvolnilo místo...
Jak to bude řešit kamarádka, netuším. Nabízí se dva dostupné typy řešení - oddělit svojí maminku od rodiny (důchoďák, pečovatelák, LDN, ...) nebo si zajistit docházku někoho jiného do rodiny (pečovatelky, sousedky, ...).
Ve všech těchto možnostech však problém stability zůstane - starý člověk může nešťastně padnout kdykoliv, pečovatelka či sestřička starající se o vícero lidí může odejít a o minutu později dojde k pádu a než se k ní dotyčná nebo někdo jiný opět dostane...
Ano, existují i jiná řešení, otázkou je jejich dostupnost a cenová náročnost, mě osobně napadla i kravinka typu "šňůrka s mobilem na krk", jež sice odstraní dlouhá ležení na zemi, když si dokážete přivolat někoho na pomoc, ale to předpokládá, že onen starý člověk nemá potíže jiného typu jako srdce, tlak, cukrovku, ... I na to ale existují určitá technická udělátka - naučte však starého člověka je používat.
Jakákoliv řešení však nevyřeší ono základní morální dilema, jež je podle mě "gro" celého problému. Je to otázka či otázky: "Udělal jsem pro svoji mamimku/babičku vše, co bylo v mých silách? Nebude mě za to někdo odsuzovat? Nebudu se za to (po letech) odsuzovat sám?"
úterý 25. listopadu 2014
O zubařích
Problém, který je nejzásadnější, jen ten, že je jich málo, takže když podobně jako já před zjistíte, že vaše zubařka půjde do důchodu, že dokonce už deset let přesluhuje, nastane problém.
Dříve totiž u zubařů (nejenom) v našem městě fungovalo rozdělení do obvodů, takže když doktor tvrdil, že má plnou ordinaci, musel vás přijmout i kdyby hrom bil, pokud jste bydleli v jeho obvodu.
Má první změna zubaře (v dospělosti) by díky tomuto rozdělení dopadla tak, že bych jezdil přes celé město (takto dopadla moje mamka), avšak díky oné končící zubařce jsem se dostal k zubařovi, který spravoval sousední obvod. Dokud jsem měl štěstí a objevovaly se v mých ústech jen drobnosti, tak to šlo, ale...
Pak se začaly objevovat různé záněty a otoky, kterým se doktor snažil věnovat, takže jsem byl v ordinaci v průměru co deset dnů a díky tomu jsem si začal všímat časového nešvaru - pozdních příchodů na ordinaci (viz Zdravotnictví v podání "mého" zubaře a Zdravotnictví v podání "mého" zubaře II.) a podezřelých "jednodenních" nemocí. Samozřejmě občas i nějaká ta vícedenní chřipka či jiná nemoc, což mě s rozléčeným zubem začalo posílat na ošetření - v tomto případě na vyčištění problémového místa v otevřenému kanálku - k jiným doktorům. A tady jsem si všiml i jiného přístupu v léčbě, kdy "zastupující" doktor to po mechanickém "prošťouchnutí" skutečně pročistil jakousi látkou, můj stávající doktor to řešil do té doby po prošťouchnutí slovy "odsávejte si vše, co z toho vyteče". Po mé otázce mi to pak taky jednou propláchl, ale už jsem cítil, že je něco špatně. Mimo jiné proto, že léčil právě ten jeden zub a mezitím odcházel druhý
To mě ještě v roce 2010 přimělo shánět jiného doktora oficiální cestou a snažila se také i mamka, které dojíždění přes celé město a pak ještě chůze do kopce k zubařovi (mě to trvalo 5 minut ostrou chůzí, mamce s bolavou nohou o dost déle) začalo unavovat, avšak jediný tehdy oficiálně dostupný zubař s volnou ordinací byl 30km daleko.
Pak se v našem městě otevřela nová ordinace nejprve s jedním a pak i s druhým zubařem, mamka se k nim přehlásila, měla to blíž k zubaři než já, ale co mi to popisovala, tak se mi nepozdávalo. Když si totiž začínající doktoři vystaví ordinaci v místě, kde nikdy nebyla, vybaví ji drahými přístroji a pak důchodkyním nabízí zásahy, které jsou drahé a pojišťovna je neplatí - tak je něco špatně. Nepřešel jsem.
To až teď v září se ucho utrhlo a já od svého doktora slyšel, že už je vše OK a mám se objednat v lednu, přestože jsem si byl jist, že o 14 či 21 dnů dříve mi diagnostikoval a do papírů poznačil místa s kazy, o kterých prohlásil, že je musíme při příštím sezení řešit. Až doteď jsem to bral, protože tento doktor prostě řešil "jeden zub týdně". Co se v mých ústech změnilo? Preventivně jsem se optal "takže k řešení teď není nic?". Odpověď po nahlédnutí do papírů byla stručná: "Ne"....
Ke své současné zubařce tedy chodím od října, její první počin byl ten, že mi přeléčila zub, který mi předchozí zubař léčil jako poslední a udělala to způsobem, který dle předchozího zubaře nešel za žádných okolností. Zubařka mi bere zuby po dvou až třech (tři, když je malý zásah u zubů blízko sebe) a předělala mi další plombu od předchozího zubaře ("to vám přeci muselo vadit?")...
Mamka měla letos také problém, protože její ordinaci v červnu zavřeli s cedulí "stěhování", takže se zdánlivě naplnila má slova, že se něco semele, ale právě kvůli tomu slovu "stěhování" se nevzrušovala, byla objednána na listopad, co by se mohlo semlít? Dnes byla v nové ordinaci a tam dostala vynadáno, že to nebylo stěhování, nýbrž předání pacientů, že se měla objednat znovu. Byla tam s ní má sestra a ani té se nelíbilo to, že tato nová ordinace nemá smlouvu se žádnou(!!!) pojišťovnou, tudíž za vše se platí. Nu ano, tohle je totiž ordinace "pro horních deset tisíc", kteří si mohou dovolit platit sumy za bílé plomby a nadstandartní péči, jak sestra zjistila různým dotazováním a zvídavým okem. Sestra pak dokázala díky svým kontaktům zjistit, že v prosinci začíná kdesi ordinovat doktor s vietnamsky znějícím příjmením, takže to tam mamce rovnou domluvila....
Dnes mě rozbila jiná věc - když mi doktor nechával dělat korunku, trvalo to 14 dnů až tři týdny, dnes mi doktorka řekla po dodělání otisků: "Přijďte ve čtvrtek - tento čtvrtek" Hlavou mi projelo: "Cože!?!? Za dva dny?!?". Jo a opět mi udělala (zatím jen provizorně) něco s dalším zubem, který předchozímu doktorovi už nestál za další opravu či záchranu.
Jak já, tak i mamka tedy v současné době zřejmě máme zubaře. Minimálně já si však změnu zubaře ještě minimálně jednou užiji - vím totiž, že má současná doktorka už je v důchodovém věku...
Dříve totiž u zubařů (nejenom) v našem městě fungovalo rozdělení do obvodů, takže když doktor tvrdil, že má plnou ordinaci, musel vás přijmout i kdyby hrom bil, pokud jste bydleli v jeho obvodu.
Má první změna zubaře (v dospělosti) by díky tomuto rozdělení dopadla tak, že bych jezdil přes celé město (takto dopadla moje mamka), avšak díky oné končící zubařce jsem se dostal k zubařovi, který spravoval sousední obvod. Dokud jsem měl štěstí a objevovaly se v mých ústech jen drobnosti, tak to šlo, ale...
Pak se začaly objevovat různé záněty a otoky, kterým se doktor snažil věnovat, takže jsem byl v ordinaci v průměru co deset dnů a díky tomu jsem si začal všímat časového nešvaru - pozdních příchodů na ordinaci (viz Zdravotnictví v podání "mého" zubaře a Zdravotnictví v podání "mého" zubaře II.) a podezřelých "jednodenních" nemocí. Samozřejmě občas i nějaká ta vícedenní chřipka či jiná nemoc, což mě s rozléčeným zubem začalo posílat na ošetření - v tomto případě na vyčištění problémového místa v otevřenému kanálku - k jiným doktorům. A tady jsem si všiml i jiného přístupu v léčbě, kdy "zastupující" doktor to po mechanickém "prošťouchnutí" skutečně pročistil jakousi látkou, můj stávající doktor to řešil do té doby po prošťouchnutí slovy "odsávejte si vše, co z toho vyteče". Po mé otázce mi to pak taky jednou propláchl, ale už jsem cítil, že je něco špatně. Mimo jiné proto, že léčil právě ten jeden zub a mezitím odcházel druhý
To mě ještě v roce 2010 přimělo shánět jiného doktora oficiální cestou a snažila se také i mamka, které dojíždění přes celé město a pak ještě chůze do kopce k zubařovi (mě to trvalo 5 minut ostrou chůzí, mamce s bolavou nohou o dost déle) začalo unavovat, avšak jediný tehdy oficiálně dostupný zubař s volnou ordinací byl 30km daleko.
Pak se v našem městě otevřela nová ordinace nejprve s jedním a pak i s druhým zubařem, mamka se k nim přehlásila, měla to blíž k zubaři než já, ale co mi to popisovala, tak se mi nepozdávalo. Když si totiž začínající doktoři vystaví ordinaci v místě, kde nikdy nebyla, vybaví ji drahými přístroji a pak důchodkyním nabízí zásahy, které jsou drahé a pojišťovna je neplatí - tak je něco špatně. Nepřešel jsem.
To až teď v září se ucho utrhlo a já od svého doktora slyšel, že už je vše OK a mám se objednat v lednu, přestože jsem si byl jist, že o 14 či 21 dnů dříve mi diagnostikoval a do papírů poznačil místa s kazy, o kterých prohlásil, že je musíme při příštím sezení řešit. Až doteď jsem to bral, protože tento doktor prostě řešil "jeden zub týdně". Co se v mých ústech změnilo? Preventivně jsem se optal "takže k řešení teď není nic?". Odpověď po nahlédnutí do papírů byla stručná: "Ne"....
Ke své současné zubařce tedy chodím od října, její první počin byl ten, že mi přeléčila zub, který mi předchozí zubař léčil jako poslední a udělala to způsobem, který dle předchozího zubaře nešel za žádných okolností. Zubařka mi bere zuby po dvou až třech (tři, když je malý zásah u zubů blízko sebe) a předělala mi další plombu od předchozího zubaře ("to vám přeci muselo vadit?")...
Mamka měla letos také problém, protože její ordinaci v červnu zavřeli s cedulí "stěhování", takže se zdánlivě naplnila má slova, že se něco semele, ale právě kvůli tomu slovu "stěhování" se nevzrušovala, byla objednána na listopad, co by se mohlo semlít? Dnes byla v nové ordinaci a tam dostala vynadáno, že to nebylo stěhování, nýbrž předání pacientů, že se měla objednat znovu. Byla tam s ní má sestra a ani té se nelíbilo to, že tato nová ordinace nemá smlouvu se žádnou(!!!) pojišťovnou, tudíž za vše se platí. Nu ano, tohle je totiž ordinace "pro horních deset tisíc", kteří si mohou dovolit platit sumy za bílé plomby a nadstandartní péči, jak sestra zjistila různým dotazováním a zvídavým okem. Sestra pak dokázala díky svým kontaktům zjistit, že v prosinci začíná kdesi ordinovat doktor s vietnamsky znějícím příjmením, takže to tam mamce rovnou domluvila....
Dnes mě rozbila jiná věc - když mi doktor nechával dělat korunku, trvalo to 14 dnů až tři týdny, dnes mi doktorka řekla po dodělání otisků: "Přijďte ve čtvrtek - tento čtvrtek" Hlavou mi projelo: "Cože!?!? Za dva dny?!?". Jo a opět mi udělala (zatím jen provizorně) něco s dalším zubem, který předchozímu doktorovi už nestál za další opravu či záchranu.
Jak já, tak i mamka tedy v současné době zřejmě máme zubaře. Minimálně já si však změnu zubaře ještě minimálně jednou užiji - vím totiž, že má současná doktorka už je v důchodovém věku...
pondělí 24. listopadu 2014
O malování
Je úžasné sledovat některé byrokratické procesy probíhající uvnitř podniku a termínové plnění těchto procesů, avšak pokud jste uvnitř toho podniku, už to tak úžasné není. No a když se k tomu přidá přístup určitých kolegů, který není ideální, tak...
Na začátku října se měly po mnoho letech malovat prostory našich kanceláří a při té příležitosti opravit jednu překližkovou přepážku na sádrokártonovou, aby to naše tehdejší kolegyně měla u sebe hezké - no a já taky, když budu sídlit z druhé strany. Než se to zprocesovalo, vybrala vítězná firma (jediná která si přišla obhlédnout prostory) , tak jsme si měli řádně vyklidit všechny místnosti, ve kterých se mělo malovat. Celkem čtyři "naše" kanceláře. Takže jsme je až na absolutně nezbytné věci vyklidili (a "zaneřádili" tak tři jiné)
Teď v pátek, skoro po dvou měsících jsem dostal hlášku - o víkend se bude dělat ta stěna a malovat obě kanceláře kolem ní, zbytek prý "příště". Samozřejmě jsem hlášku dostal přesně v okamžiku, kdy už jsem měl bundu a klíče od služebního auta, abych jel na pobočky. Z toho tedy vyplynulo, že jsem si nuceně udělal po návratu zpět přesčas a jeden můj kolega se mnou... Technika a většina nábytku šla z kanceláří ven.
Jenomže tím pádem jsem v pondělí ráno nemohl pracovat, musel jsem si veškerý nábytek natahat na správné pozice, pak na něj nasadit techniku a zadrátovat. Při té příležitosti jsem zjistil, že někdo z malířů potřeboval krytku z mého vypínače, zparchantěli mi kabel vedoucí v liště po té stěně co dělali, a jako bonus mi vyškubli tři kabely ze specializovaných zásuvek, které jsem si tam nechal nastražené i se štítky, jaký signál v nich mám, protože všechny to jsou (zdánlivě) stejné ethernetové kabely, avšak obsah je jiný. Takže jsem jak ten blbec musel hoďku složitě zjišťovat co kde mám mít.
Poté, co jsem si to konečně uchodil a začal se se čtyřhodinovým skluzem věnovat své práci, přišla třešnička na dortu. Nic dalšího už se malovat nebude, zbylé místnosti jsme připravovali zbytečně.
Bravo!
Na začátku října se měly po mnoho letech malovat prostory našich kanceláří a při té příležitosti opravit jednu překližkovou přepážku na sádrokártonovou, aby to naše tehdejší kolegyně měla u sebe hezké - no a já taky, když budu sídlit z druhé strany. Než se to zprocesovalo, vybrala vítězná firma (jediná která si přišla obhlédnout prostory) , tak jsme si měli řádně vyklidit všechny místnosti, ve kterých se mělo malovat. Celkem čtyři "naše" kanceláře. Takže jsme je až na absolutně nezbytné věci vyklidili (a "zaneřádili" tak tři jiné)
Teď v pátek, skoro po dvou měsících jsem dostal hlášku - o víkend se bude dělat ta stěna a malovat obě kanceláře kolem ní, zbytek prý "příště". Samozřejmě jsem hlášku dostal přesně v okamžiku, kdy už jsem měl bundu a klíče od služebního auta, abych jel na pobočky. Z toho tedy vyplynulo, že jsem si nuceně udělal po návratu zpět přesčas a jeden můj kolega se mnou... Technika a většina nábytku šla z kanceláří ven.
Jenomže tím pádem jsem v pondělí ráno nemohl pracovat, musel jsem si veškerý nábytek natahat na správné pozice, pak na něj nasadit techniku a zadrátovat. Při té příležitosti jsem zjistil, že někdo z malířů potřeboval krytku z mého vypínače, zparchantěli mi kabel vedoucí v liště po té stěně co dělali, a jako bonus mi vyškubli tři kabely ze specializovaných zásuvek, které jsem si tam nechal nastražené i se štítky, jaký signál v nich mám, protože všechny to jsou (zdánlivě) stejné ethernetové kabely, avšak obsah je jiný. Takže jsem jak ten blbec musel hoďku složitě zjišťovat co kde mám mít.
Poté, co jsem si to konečně uchodil a začal se se čtyřhodinovým skluzem věnovat své práci, přišla třešnička na dortu. Nic dalšího už se malovat nebude, zbylé místnosti jsme připravovali zbytečně.
Bravo!
sobota 22. listopadu 2014
Rozbité štěstí na malé kousky
Tolik lidského štěstí se rozbilo na malé kousky
jen proto,že někdo nedokázal říct:
"Omlouvám se"
jen proto,že někdo nedokázal říct:
"Omlouvám se"
pátek 21. listopadu 2014
Odpuštěné provinění...
Odpuštěné provinění neštěstí ve štěstí změní.
S touhle hláškou jsem zaperlil při setkání s kamarádkou nad kafem a musím říct, že ji hláška zaujala.
To mě ostatně taky, protože jsem na ni vzpomínal dost těžce, byť jsem věděl, odkud jsem ho měl já ( měl jsem to z dračáku), ale odkud to měl náš gamemaster?
Překvapilo mě, že na mě vyskočil pouze film "Voděnka" z roku 2005 a náš gamemaster ji použil v roce 2007....
Přesto, že je to tedy "jen" hláška z filmu, tak jednoznačně funguje, mám ji vyzkoušenou na vlastní kůži...
S touhle hláškou jsem zaperlil při setkání s kamarádkou nad kafem a musím říct, že ji hláška zaujala.
To mě ostatně taky, protože jsem na ni vzpomínal dost těžce, byť jsem věděl, odkud jsem ho měl já ( měl jsem to z dračáku), ale odkud to měl náš gamemaster?
Překvapilo mě, že na mě vyskočil pouze film "Voděnka" z roku 2005 a náš gamemaster ji použil v roce 2007....
Přesto, že je to tedy "jen" hláška z filmu, tak jednoznačně funguje, mám ji vyzkoušenou na vlastní kůži...
pondělí 17. listopadu 2014
Vtipy z doby před 17.listopadem 1989
Roku 1968 se ptá policajt Lájoše na stromě, co tam dělá.
"Čekam, až odejdou sovětský vojska."
"Tak fajn, konečně máš stálý zaměstnání."
Víš, jak začínala Leninova závěť?
Proletáři všech zemí, splet jsem se.
Na Pražský hrad přijde opravář: "Tak kde je ten hajzl?"
"To myslíte soudruha Husáka? Ten odjel do Moskvy."
"Počkat, tak jsem to nemyslel. Já chtěl ty dvě nuly."
"Biľaka a Štrougala? Mají dovolenou."
"Ale ne, propána, já prostě jen hledám to místo, kde na to všichni serou!"
"Jo, ústřední výbor strany? To jste ale mohl říct hned."
Rusko 1912. Vánice. Chýše. Buch, buch, buch na dveře a zevnitř: "Táhni!"
Rusko 1917. Vánice. Tatáž chýše. Buch, buch, buch... Zevnitř: "Táhni!"
Rusko 1956. Slunečno. Tatáž chýše a na ní cedulka: "Zde žil a pracoval člověk, který dvakrát hovořil s Leninem."
Čech, Rus a Američan se špičkují, kdo má vyšší hory k lyžování. Američan: "Z těch Skalistých sjíždím na lyžích tři dny." Rus: "Z Kavkazu sjíždím týden." Čech: "No, u nás to jde už od roku 48 s kopce, ale teď to teprve dostalo ten správnej spád."
"Tak bude i pětitisícvka."
"Jo? A kdo na ní bude?"
"Vasil Biľak."
"A proč?"
"Když už máme na dvacetikoruně slepýho a na tisícovce hluchýho, tak snad někde můžeme mít i blbýho, ne?"
Víš, že GORBAČOV je zkratka?
Generální Opravitel Režimu Brežněva, Andropova, Černěnka + Ostatních Veteránů.
Víš, že zavřeli Večerníčka?
A proč?
Krad auta, rozhazoval letáky.
Víš, jaký je rozdíl mezi Černěnkem a kalkulačkou? Ne. Černěnko má víc funkcí, ale zase nemá paměť.
Víš, čím vlastně byla druhá světová válka?
?
Epizodou ve Slovenském národním povstání.
Dálnici Praha-Brno nedodělají.
Jak to?
Slováci choděj zbojnickými chodníčky, Češi kráčí leninskou cestou a pro pár ožralých Moraváků to nemá cenu stavět.
Čína plánuje útok. "Na levá křídlo miliardu vojáků. Na pravý křídlo miliardu vojáků... No, a doprostřed dáme tanky. Voba."
Čína přepadla Rusko. V devět ráno rovnou zaútočilo milion vojáků, ale zastřelili je. V deset zaútočil další milion vojáků, ale postříleli je ještě rychleji. Generál jde za nejvyšším představitelem Číny a stěžuje si, že takové útoky nejsou dobrá taktika.
"Že ne? Jen počkejte do pěti hodin a uvidíte, že Rusové už nebudou mít čím střílet."
Gorbyho telegram Československu: Blahopreji hokejistum k vitezstvi, STOP. Na mistrovstvi sveta, STOP. V lednim hokeji, STOP. Ropa. STOP. Plyn. STOP.
Víte, proč Gorbačov v Rusku zakázal alkohol?
Je nejmladší v ústředním výboru strany, tak by jinak musel chodit pro vodku.
Obměna tradičního hesla po Černobylu: Se sovětským spadem na věčné časy a nikdy jinak!
Ptá se Raisa Gorbačovová takhle po ránu Děda Vševěda, kdo je na světě nejkrásnější.
"Ty, Raiso Maximovno."
Ptá se taky po obědě, kdo je na zemi nejkrásnější, a podle očekávání zase shora slyší: "Ty, Raiso Maximovno."
Nestačí jí to dvakrát, tak se zeptá na totéž ještě večer, a překvapena slyší: "Sněhurka!"
"Ale to přece není pravda!"
"Ale je, už jsem na západě."
Víš, že vznikl nový tanec přestavbáček?
A jaký jsou kroky?
Krok vpřed, dva kroky vzad, pak pohled k západu, úklona k východu a přešlapování na místě.
Milouš Jakeš chce udělat u holiče skvrnu na hlavě.
"Ale proč?"
"Byli jsme u Gorbačova a stěžovali si, že se nám tady přestavba nedaří, a on si poklepal na čelo a povídá: To víte, musíte taky mít něco tuhle, aby to šlo."
Víš, proč je Praha tak rozkopaná?
Hledají Jakešovo maturitní vysvědčení.
A víš, proč se Jakeš pořád tak divně usmívá?
Protože ví, že ho nikdy nemůžou najít.
"Víš, co je nejlepším důkazem otevřenostičeskoslovenské politiky?"
"?"
"Milouš Jakeš. Směje se jako blbec, mluví jako blbec a je to skutečně blbec."
Jaký je rozdíl mezi Jakešem a Castrem?
Castro je špička na Kubě a Jakeš kuba na špičce.
"Kdo dřív dopadne, když Adamec a Jakeš skočí z Mostecké věže?"
"No, vono je to jedno, hlavně aby skočili."
Mezi Československem a Švédskem není už rozdíl. Oni mají Gustava, my máme Gustava. Oni mají korunu, my máme korunu. Oni mají všeho dost, my už máme taky všeho dost.
neděle 16. listopadu 2014
48 ponaučení
Na oslavu stárnutí jednou napsala devadesátiletá Regina Brett, z Plain Dealer v Clevelendu, ze státu Ohio z USA 48 ponaučení, které ji uštědřil život. Je to nejžádanější novinový sloupek ze všech, které kdy napsala.
1. Život není spravedlivý, ale je pořád dobrý.
2. Když jsi na pochybách nebo v nejistotě, učiň jenom další krůček.
3. Život je příliš krátký na to, abychom marnili čas nenávistí ke komukoliv.
4. Tvoje práce se o tebe nepostará, když budeš nemocen. Tvoji přátelé a rodiče ano. Udržuj s nimi kontakt.
5. Vyplať svoje kreditní karty každý měsíc.
6. Nemusíš vyhrát každý spor. Souhlas s nesouhlasem.
7. Plač s někým. Je to mnohem hojivější, nežli pláč o samotě.
8. Je v pořádku dostat vztek na Boha. On to vezme.
9. Začni šetřit na důchod od první výplaty.
10. Když přijde na čokoládu, odpor je marný.
11. Usmiř se s minulostí. Tak ti nebude kazit přítomnost.
12. Je v pořádku dovolit svým dětem, aby tě viděly plakat.
13. Neporovnávej svůj život s jinými. Nemáš představu o tom, čím vším museli projít.
14. Jestliže vztah musí být tajný, neměli byste v něm být.
15. Vše se může změnit během mrknutí oka. Ale nebojte se, Bůh nikdy nemrká.
16. Zhluboka se nadechni. Uklidňuje to mysl.
17. Zbavte se všeho, co není užitečné, krásné nebo radostné.
18. Co tě nezabije, to tě posílí.
19. Nikdy není pozdě na to, mít šťastné dětství. Ale to druhé záleží jenom na tobě a nikom jiném.
20. Když přijde k tomu, jít za tím, co v životě miluješ, neber ne jako odpověď.
21. Rozsviť svíčky, natáhni hezké prostěradlo, oblékni si svůdné prádélko. Nešetři si to na slavnostní příležitost. Dnešek je slavnostní.
22. Přípravy přeháněj, potom ale jdi s proudem.
23. Buď výstřední teď. Nečekej na stáří, abys oblékl purpur.
24. Nejdůležitější pohlavní orgán je mozek.
25. Nikdo nemůže za tvé štěstí kromě tebe.
26. Zarámuj každé tzv. neštěstí těmito slovy „ bude to mít nějaký význam za pět let?“
27. Vždycky zvol život.
28. Odpusť každému všechno.
29. Co si o tobě myslí ostatní lidé tě nemusí zajímat.
30. Čas léčí téměř všechno. Dej času čas.
31. Ať je situace jak chce dobrá nebo špatná, změní se.
32. Neberte se tak vážně. Nikdo jiný to taky nedělá.
33. Věřte na zázraky.
34. Bůh tě miluje, protože je Bohem, ne pro to co jsi udělal či neudělal.
35. Nebilancuj život. Ukaž se a dělej většinu z něj teď.
36. Stárnutí poráží jinou možnost – zemřít mlád.
37. Tvoje děti dostanou jenom jedno dětství.
38. Všechno, na čem nakonec doopravdy záleží je, že jsi miloval.
39. Dostaň se ven každý den.
40. Zázraky čekají všude.
41. Když my všichni naházíme naše problémy na hromadu a uvidíme ještě někoho, měli bychom si ty svoje vzít zpátky.
42. Závist je mrhání časem.
43. Už máš všechno, co potřebuješ.
44. To nejlepší teprve přijde.
45. Bez ohledu na to jak se cítíš, vstaň, oblékni se a ukaž se.
46. Dávej.
47. Život není spojen s ohýbáním se, ale je to pořád dar.
48. Přátelé jsou rodina, které jsme si vybrali.
sobota 15. listopadu 2014
pondělí 10. listopadu 2014
pátek 7. listopadu 2014
Parohy a křídla
"Maminko... mamíííí... tatínek stojí nahoře v okně a chce skočit dolů" křičí malý Pavlík.
" Idiot jeden, vždyt jsem mu řekla, že jsem mu nasadila parohy a ne křídla"
" Idiot jeden, vždyt jsem mu řekla, že jsem mu nasadila parohy a ne křídla"
čtvrtek 6. listopadu 2014
úterý 4. listopadu 2014
Volby 2014 - stále na některých místech není uzavřeno
Soud i policie stále řeší volby. Na rozuzlení kauz čeká i Mostecko, konkrétně Most i Litvínov, jehož specifické okrsky jsem t už několikrát zobrazoval...
pondělí 3. listopadu 2014
Bylo by to tak?
"Kdyby byli komunisté na Sahaře, byl by i písek na příděl."
Winston Leonard Spencer-Churchill
Winston Leonard Spencer-Churchill
sobota 1. listopadu 2014
Nepovedený sen o adopci?
Jdu s několika dětmi po hliněné cestě podél plotů, děti jdou přede mnou a je jich pět. Zezadu si je diriguji tak, aby zatočili na správné odbočce a zašli za plot té zahrádky, v níž stojí můj dům. Až doteď vše přesně sedí na realitu (když nepočítám to, že jsme šli až příliš blízko plotů).
Na zahradě stojí paní ze sociálky (oproti realitě ale z jiné sociálky, jež nezodpovídá za adopce) a křikne na mě. "Vždyť jich mělo být sedum!". V tu chvíli se na ní ze všech koutů vrhají dospěláci a chtějí si to s ní vyříkat. "Jen klid, vysvětlíme si to nahoře" zkusím právě jednou vnést ze zadní řady klid do jednání. Víc pro to nedělám, snad i proto, že mě oslovuje další dospělák, který se podivuje nad stavem našeho domu.
Ten je ve stavu, v jakém byl před deseti lety, kdy už měl plastová okna, ale ještě nebyl nově zateplen a nahozen. (Když by tento sen odpovídal realitě, tak na podzim jsme měnili okna a až na jaře zateplovali) Říkám tomu dospělákovi, že se chceme postupně dostat na stav vedlejšího domu, tedy že kromě plastových oken budeme mít žlutou omítku. Stáčím přitom pohled doleva a pak se leknu. Ten dům tam totiž (už) nestojí, avšak všechny další a neupravené domy naší ulice tam jsou.
"Sakra já vždycky zapomenu" omluvím se tomu mužovi a dívám se na kráter po onom domě, na trosky z tašek ze střechy. Ve snu mi zjevně dochází souvislosti a jsou zřejmě tak špatné, že se ze snu vytrhuji dobře pět minut před tím, než mi zvonil budík zvoucí mě do dalšího dne s pracovním procesem...
Přesto ještě na samé hranici mezi snem a realitou zaznamenávám doslova fantaskní obraz, kdy různá fantaskní zvířata poletují nad kopcem, pod nímž mám dům, například okřídlený kapr.
Na zahradě stojí paní ze sociálky (oproti realitě ale z jiné sociálky, jež nezodpovídá za adopce) a křikne na mě. "Vždyť jich mělo být sedum!". V tu chvíli se na ní ze všech koutů vrhají dospěláci a chtějí si to s ní vyříkat. "Jen klid, vysvětlíme si to nahoře" zkusím právě jednou vnést ze zadní řady klid do jednání. Víc pro to nedělám, snad i proto, že mě oslovuje další dospělák, který se podivuje nad stavem našeho domu.
Ten je ve stavu, v jakém byl před deseti lety, kdy už měl plastová okna, ale ještě nebyl nově zateplen a nahozen. (Když by tento sen odpovídal realitě, tak na podzim jsme měnili okna a až na jaře zateplovali) Říkám tomu dospělákovi, že se chceme postupně dostat na stav vedlejšího domu, tedy že kromě plastových oken budeme mít žlutou omítku. Stáčím přitom pohled doleva a pak se leknu. Ten dům tam totiž (už) nestojí, avšak všechny další a neupravené domy naší ulice tam jsou.
"Sakra já vždycky zapomenu" omluvím se tomu mužovi a dívám se na kráter po onom domě, na trosky z tašek ze střechy. Ve snu mi zjevně dochází souvislosti a jsou zřejmě tak špatné, že se ze snu vytrhuji dobře pět minut před tím, než mi zvonil budík zvoucí mě do dalšího dne s pracovním procesem...
Přesto ještě na samé hranici mezi snem a realitou zaznamenávám doslova fantaskní obraz, kdy různá fantaskní zvířata poletují nad kopcem, pod nímž mám dům, například okřídlený kapr.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)