Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (8.)

Popisovat tento týden se dá různě, ale asi nejvíce by se hodilo říct slovy "odpadávání" respektive "padání"

Velice rychle mi odešel jeden ze stařičkých serverů, když totiž spadnou dva disky z raidového pole a v raidovém poli jsou pouze tři disky, tak jdou data do háje. A mohli jsme křičet že potřebujeme nový server, do tohoto serveru se díly už kolik let nedodávají/nevyrábějí. Mrzí mě, že jsem si pádu prvního z disků nevšiml dříve, mohl jsem to "chytit" před pádem druhého disku. První mohl být vyměněný a znovu dopočítaný...

Padla i naše aplikace "A" a prý za to může nejnovější verze Javy (a nějaké i starší), takže díky tomu, že jsem všude natahal nové verze jsem si je v tomto týdnu zase odinstaloval a vrazil tam verzi starší.
Bohužel mi i cosi padlo na pobočce P* a automatické instalace tam přestaly fungovat, takže tam jsem musel udělat ruční práci. A proč to? Aplikace si verzi javy umí otestovat a některé verze odmítat.

Děsí mě jen jedna věc. Jak je možné, že na stejný problém nenarazila další programátorská parta ze stejné firmy dělající software "B"?!? Kouzelné je to na počítačích, kde musí být dvě verze Javy...

Pracovně tedy nic moc a nepřispěly k tomu ani updaty systému "C", kdy po updatu náhle nemohla malá skupinka našich uživatelů plně pracovat. Bohužel ti, kteří uzavírají smlouvy.

Radost mi tak v pátek přinesl Ingress, mám splněnou nalší misi a také kamarádka, která mi ukázala zápisek o dalším z jejích snů. Tedy, musím říct, že jsem se musel velmi krotit, abych hlasitě nezáviděl, až tak byl na první pohled dobrý. Jak ale tušíte, už při dokončování mise v Ingresu mě to začlo hryzat a jeden z detailů i trošičku vadit. To však teprve budu řešit, kamarádka se to ode mě dozví osobně. Zřejmě o tom budu přemýšlet v neděli dopoledne ve vaně plné horké vody...

Tak nehraj dál!

Tak tenhle název by měl být nad zítřejším příspěvkem u RVHP, neboť nás už někteří "nehrající odpadlíci" nenávidí za to, že pořád pokračujeme v hraní "myšiček" v systému Gurps3e

Jenže on je to i název songu, kde se "mihl" i Jiří Schelinger, tedy můj oblíbený rocker.

Tak nehraj dál - Petra Černocká, J.Schelinger, V.Špinarová a H.Vondráčková


Co ze záznamu mohu vykoukat je to, že se točil v období spartakiády v roce 1980 a otypoval bych to na Divadélko ve Slaném, a konstatovat, že tuhle skladbu, jež se dnes o polednách hádala na rádiu Blaník podle anglické verze, jsem do této chvíle neznal. Ale je tu ještě jeden kousek!

Věra Špinarová, Luděk Sobota a Miloslav Šimek - Tak nehraj dál

Nekoupíš mi zmrzlinu ?!?

Říká dítě mamince:
"Jestli mi nekoupíš zmrzlinu, budu ti před lidma říkat babičko!"

Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (7.)

Popsat tento týden lze, bohužel, popsat jen několika slovy: "Byl jsem mimo"

V pondělí jsem vložil na tento blog příspěvek s moudrem a do hodiny jsem měl zpět odezvu, že už jsem se opět začal opakovat... /15.2.2016 a 22.12.2014/ byť ten dřívější nemá připsaného autora. Právě ten dřívější jsem zveřejnil úmyslně, avšak tentokrát mě to prostě jen uhodilo do očí s tím, že od Johna Lennona v blogu skoro nic nemám. A přitom jsem si už říkal, že to musím kontrolovat, ať mi nevznikají duplicity... Pracovně nebylo nic vyjímečného ani nic, co by stálo za popsání...

V úterý jsem se nějak vzbudil levou nohou a opět na mě dolehla zlost z toho, co si na mě někteří cucáci zkoušejí dovolovat, v pátek minulého týdne se mi urvalo ucho na džbánu trpělivosti. Od té doby mě onen cucák nezdraví, dnešek to potvrdil. A snad právě proto jsem dnes při dojezdu na pobočku P* viděl, jak stojí holky nad rychloskenerem a tak jsem jim nabídl že jim ho sešteluji... abych se posléze na dvě hodiny vrátil o nějakých deset(a více) let zpět a skrz skener protlačil vše, co na dnešek měly připravené. Byl to slušný oddych u jednotvárné práce, který mě "vrátil" na koleje "rozumného fungování", abych si odpoledne dokázal říci: "Práce, nebo zdraví?" Vyhrálo zdraví a tak jsem po městě pobočky P* odběhal (chachá) jednu misi v Ingressu. A protože jsem ji nechtěl jen odchodit (všechny položky v seznamu mise byla "hackněte portál"), tak jsem si je i zabíral pro naši stranu. Některé plně, ty jsem i prolinkovával, jiné jsem pouze "přebarvil" jedním rezonátorem. Netušil jsem, že o maximálně 3 hodiny později za mnou půjdou kamarádi z RVHP a dokončí moji práci. Nu, ten den se hlavní pošta tohoto města přebarvila možná až pětkrát, z toho 3x na naší barvu.

Ve městě byl i někdo další, takže na závěr dne byla na mapě gratulace od dalšího člověka...

Ve středu jsem si připadal, že mi jde práce jak psovi pastva, takže když přišlo sněžení a pak telefonát z pobočky Q* že jsou bez spojení, přijal jsem to a jel to řešit. Pomocí MHD samozřejmě, protože jsem se nehodlal na rozklouzaných silnicích zabíjet v konkrétním služebním autě, kterému v těchto podmínkách nevěřím. Co vám budu povídat, urval jsem anténu z místa kde byla, nesmyslně jí pootočil a dal na jiné místo. Nebudete tomu věřit a ani já tomu nevěřil, kvalita spojení se zlepšila tak, že byla lepší než při zprovoznění linky. Přirovnal jsem to k virtuální situaci, kdy otočíte auto na střechu a ono jezdí lépe, než když bylo na kolečkách.... Večer jsem zapojil do práce mozkové závity a trochu geometrie. Vyšlo mi očekávatelné, anténa na horní budově vysílá "do země" a nikoliv na anténu pobočky Q*

Ještě dodám, že naše úterní akce vyvolala odvetu v Ingressu, přišli jsme ve středu večer o střed našeho města a i o určité body, které šly objet pomocí MHD. Jeden jsem si stihl vzít zpět. když autobus stál na zastávce...

Čtvrtek byl poznačen dalším výbuchem zlosti, bohužel na nesprávného fracka, jak jsem dodatečně zjistil, což mě rozhodilo opravdu fest. Nespravedlivý bývám fakt nerad. Samozřejmě to bylo následně na mě vidět, čehož si povšimla i kamarádka v kafárně a řekla mi jasně - ODPOČIVEJ.  Než jsem však na to najel, musel jsem i dnes udělat něco málo v ingresu, tentokrát jsem jen doplňoval určité propoje, které mi udělaly dost bodů a pro moji stranu přinesla zisk relativně velkých oblastí...

Pátek, tedy dnešek byl pro mě dnem odpočinkovým. Chtěl jsem udělat alespoň jedno video, žel mám hotových 17 minut z celkových cca 50. Za celý den. Omlouvá mě jen přestávka 2,5 hodiny na Ingress...

Bohužel, nemám stále úplně dobrou náladu, zjevně budu muset u sebe něco pozměnit...

Mám svou cenu

Když si uvědomíš svoji cenu,
přestaneš dávat lidem slevy.

Až ti bude v životě nejhůř...

Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe

(John Lennon)

Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (6.)

Z policejní svodky:
Hašení požáru Muzea komplikoval fakt, že střecha se nachází v nejvyšším patře objektu.

Tenhle vtip reaguje na dění, kdy v Praze hořela střecha Národního muzea, jež prochází rekonstrukcí... A co se dělo mě? Připadal jsem si jak v Pohádkách ovčí babičky, což je kreslený večerníčkovský seriál z doby, kdy jsem si ještě v uhláku hrál na horníka (viz třeba WIKI zápis o Pohádkách ovčí babičky)

A hned v pondělí jsem si připadal, že žiji v mém nejoblíbenějším příběhu - Kterak měl beránek vlčí mhu - ten můj se logicky jmenoval: Kterak jsem měl vlčí mhu - dost mě zabolela lenost konkrétního kolegy...

V úterý jsem byl pro změnu v příběhu, kdy beránek provedl svojí ovečku až do obydlí ovčí babičky, (
žák předčil ... ale však vy víte koho) kdy kamarádka úspěšně prošla úskalími těžkých snů a dokázala další "sadu" těchto snů otočit ve svůj prospěch. Kéž by si tento úspěch zapamatovala a tyhle sny se jí nevrátily...
Co už popsáno nebylo, bylo to, že jsem ve středu sklidil plody tohoto úspěchu, a přestože se s kamarádkou neshodneme v hodnocení, jestli za její úspěch může mnohem více má trpělivost, či naopak její píle a touha tu cestu projít. Tuším, že ke shodě v tomhle budě nedojde nikdy

Ve čtvrtek jsem měl to štěstí, že jsem potkal kluka, co hraje Ingress v mém městě už dost dlouho. Tedy potkal - on si mě našel sám, protože zvládal jít po mých stopách a pak stočilo sledovat, který "dědek" se zastavuje v místech, kde by se zastavoval i on, a pak už jen se nebát dotyčného oslovit...

Pátek proběhl již v zjetých kolejích, nebýt toho, že mi kamarád "zrušil" kafárnu, aby pak později zavolal, že nestihne zavčasu dojet. Jenomže to už byla kamarádka mimo dosah můj a i kafárny...

No a protože před tímto příspěvkem je ještě zápisek ze soboty, tak se zmíním o kolegovi/kamarádovi z práce, neboť tentokrát na RVHP řídil on, ale "museli" jsme projet kolem několika portálů a u části z nich jsme provedli převzetí pro naší stranu, což nás v součtu času na technické záležitosti (dofukování kol na benzince) stále celkem 30 minut času...

Pohádky ovčí babičky do třetice

Za minutku nám začííná RVHP, leč my nebudeme bojovat s vlky, nýbrž ze skaveny (přerostlými zmutovanými krysami), ale snad to dopadne jako v té pohádce...


Pohádky ovčí babičky - O té vlčí válce

žák předčil ... ale však vy víte koho :-)

Jak tak postupně koukám na stařičké večerníčkovské pohádky, tentokrát na sérii s Pohádkami ovčí babičky, zase se mi jedna hodí do aktuálního příspěvku... :-)

Pohádky ovčí babičky - O těch vlčích nástrahách


Ale k věci - Psal jsem tu 12. června (Být Harry Potter, tak jsem dnes vyčaroval nejsilnějšího patrona) a pak ještě 15. listopadu (Žák předčil učitele), kterak kamarádka proplouvá úskalími kolem několika svých špatných snů a jak se jí daří. A že se jí dařilo! Bylo tedy otázkou, kdy udeří napotřetí.

Neuhodnete, stalo se to totiž již tento víkend a to takovým způsobem, že jsem na zápisek z tohoto snu zíral s otevřenou hubou, aby mi pak do klávesnice ukáplo několik slzeček štěstí. Mít diplom z "narovnávání snů", tak ho můžu jít vratit, tak rychle to proběhlo a prakticky bez mých zásluh! (rok a půl) A kamarádka byla snad ještě zklamaná, jak jí to šlo pomalu... Tomu se říká relativita :-)

Jediné, co mi trochu kalí radost je ta možnost, že by teď kamarádce - slovy našeho Pídžeje z RVHP - "mohly podjet cvičky" a spadnout ze stupínků vítězů - rada je z mé strany jasná - NESPYCHNOUT a POKORNĚ pokračovat, neb je před kamarádkou ještě jedna skupina snů, která se mi ne zcela líbí, byť z pohledu snářů je ono dění ve snu vlastně pozitivno v reálu. Jénže já mám takový pocit velikosti malé blešky, která říká "a to jako fakt, že má ten snář pravdu?"

Kterak jsem měl vlčí mhu

Pohádky ovčí babičky - Kterak měl beránek vlčí mlhu


No, jenže já měl vlčí mhu poněkud jinou, méně úsměvnější. To nám tak na znovuotevřené oddělení nastoupila děvčata (ta, co byla úspěšně před třemi měsíci propuštěna), sedla si nám za počítače a ono ouha, v novém systému se nemohly přihlásit, ač jsem jim to připravil přímo polopaticky.

I sedl jsem za první počítač a jal se přihlašovat mým silným administrátorským účtem. A ono zasejc nic? To už mi začalo svítat a tak jsem se přihlásil na místní účet a ono opravdu - počítače byly nepřevedeny do nového systému....

Vypadl tak na mě kostlivec z oné pomyslné skříně a snad je mi i jedno, který že z mých kolegů byl tak příšerně líný, že v kanceláři se čtyřmi počítači převedl do nového systému ten jeden jediný, který byl obsazen dívkou, jež "omylem" nepropustili.

A to je konec pohádky :-(

No a já to nechápu, protože převod jednoho počítače trval minutu, takže zatímco běžela ona převodní rutina, mohl onen kolega krásně stihnout spustit převod i na těch zbývajících...

Ingress - symboly glyphů

Tyto symboly se kreslí ve hře Ingress (mnohé z nich jsem ještě nekreslil), pokud chcete vyzískat o něco lepší předměty, než se záskávají při obyčejném "hackování" portálů...

Průšvih je, že když mám nakreslit čtyři kousky naráz, vždycky je popletu :-( Budu asi muset trénovat paměť...

Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (5.)

Ani ve shrnutí tohoto týdne nebude chybět Ingress, trochu pracovních problémů a jedna kafárna...

Asi nejhorší věc, kterou jsem provedl bylo to, že mi přetekl pohár trpělivosti s jedním hejskem a vyslechl si ode mě hezkých pár slov. Nojono, holt se to za ty roky nastřádalo :-(

Rozhození z této situace se u mě projevovalo ještě dobře 3 hodiny poté...

Zlomový televizní sen?

Kdo čte můj blog více jak šest let, ví, že existuje něco, co mě trápí už strašlivě dlouho - mnohem déle, než vůbec někdo pomyslel, že by napsal na Internetu vůbec první blogový zápisek...

Co tak koukám do tohoto mého blogu (za pomoci strejdy Googla), tak o televizním snu mluvím poprvé 14. prosince 2010 Televizní sen - poprvé o LCD , ale až 20. března 2012 podávám globální vysvětlení a souhrn mnoha vzorů mých televizních snů Divoké sny (32.) - televizní abych o rok a něco později, konkrétně 30. července 2013 sdělil svůj poslední sen mírně vybučující z mojí série a to:  Televize sežrala sestru

Před mým dnešním zlomovým snem mi přišel ještě jeden televizní sen, snad jen o dva až tři dny dříve.

Sen je jednoduchý - koukáme na černobílou televizi a na ní stojí má reálná LCD televize. Pořad se blíží do konce. když přes obrazovku začnou běhat jemné proužky (kdo někdy měl ČB televizi a soused pustil nějaké zařízení co rušilo obraz, tak ví). Tradičně skáču k televizi, mačkám vypínač a začínám chladit. Vše mohlo být v klidu, kdyby se nezapla ona LCD televize. "Zlá televize se zapla, kde je ovladač?" zvolám obecně do místnosti, kde lze tušit další diváky. Nikdo se však nezvedne z gauče, ani nepodá ovladač. Zuřivě prohledávám obývák, ale ovladač fakt nikde není. To už se ale LCD televize proměňuje a se mnou je do pár vteřin ámen. Ostatní stihli prchnout.

A teď k mému zlomovému snu.

Dívám se na televizi v pokojíku a opět stejný problém - pořad je náhle zarušen, televize nejde vypnout a hrozí, že obraz přejde do blokovacího módu, takže budu přikován na místě. Pernou chvilku či dvě se snažím tomu zabrání, ale pak... "Ale víš co? Mě je to vlastně je jedno" říkám a mám přitom pocit, jako by se mi ulevilo. Otáčím televizi v pokojíku ke zdi a jdu přes obývák do mého současného pokoje. Při vstupu do něj mám pocit, že jsem vyhrál, čímž tento sen z kategorie televizních snů končí poprvé pozitivně!

A asi za to může kamarádka, která mi k předchozímu snovému zápisku ("Potřeboval bys čtyři nohy") mi napsala, že mám zvolnit a nějaké aktivity vynechat/umenšit, jinak to nedopadne dobře. A já se rozhodl poslechnout...

Potřeboval bys čtyři nohy!

Prerekvizity dnešního snu byly dvě - několik hodin do návratu do práce po týdnu dovolené včetně očekávání, že to nebude snadné.

Sen si moc nepamatuji, tedy krom toho důležitého, proto si dovoluji mírně stylisticky upravit určité části.

Jsem v nějaké moderní budově, kde je openspace, v něm mnoho počítačů a kukaněmi pro styk s klienty. A jsem tam také já, který pobíhá mezi počítači a spravuje je. Reálné kolegyně z oddělení H* velkého města mi děkují, včetně jejich vedoucí.

A pak - možná ve stejné budově, ale spíše v jiné budově (byť od stejného architelka), možná i v jiném městě,  jsem opět v openspace, kde jsou opět reálné kolegyně, shodou okolnosti také z oddělení H*, avšak z menšího města. Opět následuje mé kolečko po počítačích, ale to už sotva pletu nohama a po další chvilce kecnu zadkem na zem na nějaký schod. Už nemohu, jsem uřícený, stahaný, prostě fyzicky groggy.

"Ty bys potřeboval čtyři (dlouhé) nohy" říká mi vedoucí oddělení H* z menšího města....  a já si nejsem jist, jestli to byla z její strany kletba, nebo jestli jsem krapínek nekouzlil ve snu já ...[1] Můj pohled se od té vedoucí stočil dolů k mým nohám a hle, je tu opravdu nový pár nohou. Aby se mi to tam dolů všechno vešlo, jsou všechny nohy tenčí, ale zase o něco delší. Dvě nožky jsou bosé, dvě obuté (a s ponožkami).

S klidem angličana si z mého batůžku, co jsem měl doteď na zádech, vytahuji rezervní pár ponožek a pár bot, jež v reálu používám do tělocvičen či prochladlých kluboven.Nasazuji ponožky, vjíždím nožkou nejprve do jedné a pak i do druhé boty, ani si tkaničky nezavazuji a v okamžiku, kdy se rozhoduji, že se na své čtyřky nožky postavím, sen končí.

Probudil jsem se s pocitem plného močového měchýře a na záchod se mi tentokrát šlo fakt blbě, protože mi něco tam dole na spodku chybělo, připadal jsem si jak beznohý...

Tolik ke snu a nyní k realitě

Už v šest hodin jsem byl nastražen poblíž pracoviště a čekal drnčení služebního telefonu, ale protože jsem měl do začátku pevné složky pracovní doby čas a drnčení nepřicházelo, v klidu jsem se proto věnoval hře Ingress. Tedy v klidu, už od pěti hodin ráno mi drnkal telefon a hlásil, že nám protistrana bere kontrolní body, takže jsem si hrál se zabezpečením zbývajících bodů. Vyšťaven z virtuální energie ve hře Ingress, vyšťaven z pobíhání mezi body a s propocenými věci jsem se dobelhal do práce a dokonce jsem si stihl udělat i to pověstné ranní kafe.

První telefon přišel - ano správně - z oddělení H* velkého města přesně v okamžiku, kdy jsem opatrně testoval správnost udělání toho kafe, a pak přicházely hovory další a další, takže ranní ono kafe bylo dopito až v 11:30. Studené, pochopitelně. Kolegové se v průběhu dne přiznali k několika problémům, co jsem byl pryč, některé jsem jen odkývl, u jiných zvedal oči k nebi (ale nikoliv kvůli řešení kolegů, ale kvůli tomu co se jim dělo).

Avšak odpoledne jsem "omylem" zabloudil do kanceláře, kde sedí dvě kolegyňky a už podle zlého pohledu té, za kterou jsem pracovně nešel, mi bylo jasné, že něco přijde. První otázka té rozčilené kolegyně byla ještě v pohodě. "Nejdete kvůli mému telefonu?". Odvětil jsem pravdivě, že ne a že ani netuším... "Kolegové se nepřiznali?!?" optala se naštvaněji.

Dozvěděl jsem se celou story a pak po vyslýchání všech mých kolegů si dal dohromady celý obraz. Nejdůležitější jeho část je to, že externí firma na opravu, jež si v místních podmínkách nezvládneme udělat, nebyla objednána od čtvrtka ještě ani v pondělí večer. Tedy dnes večer. Zítra to v klidu udělám hned ráno, dnes bych to nedal, už kvůli další poruše, kterou jsem minule odstraňoval asi tři dny. :-(

---

[1] Teoreticky by to mohlo být i: "Potřeboval bych čtyři nohy"