Po dnešním dni bych mohl sám sobě položit otázku, kolik ran osudu snesu - a to i když nejsou moje, ale jsou to rány jen sdílené, od bývalých kolegů či (současných) kamarádů. V sobotu jsem četl email právě od jednoho takového a bylo to doslova sado-maso :-( A pak odpoledne těsně před RVHP další ťafka a tentokrát naživo a velice čerstvou.
Tentokrát ale na mě byl Osud milostiv a nabídl mi tři možnosti jak si v neděli duševně odpočinout, ale vybrat jsem si mohl jen dva. Myslím, že jsem si vybral dobře - nejprve kamarádka, která mě před lety dokázala "otevřít" a která mi -poté, co jsem ji ony rány několika větami popsal -spravedlivě vynadala: "Nemůžeš vyřešit všechny problémy, mysli taky někdy na sebe!"
Odpolední schůzka s kamarádem mě poslala do historie, kterou jsem opustil, tedy do programování. A tak jsem ve vhodných chvílích přikyvoval a tu a tam pronesl i krátkou poznámku, což se hodilo, protože kamarád měl povídavou náladu. A já tak mohl nemyslet jak na ony rány osudu, tak na mé pracovní obtíže a ještě jsem neseděl u kompu...
Teď už u něj sedím a přemýšlím o sobě, že bych si měl dát týden pohov s čajem v posteli a trochu se potit, abych ze sebe setřásl nějaké to nachlazeníčko, které se o mě pokouší a být tak sobecký - už teď je jasné, že jistou akci v práci do čtvrtka nestihneme ani kdybychom se rozkrájeli (a to navíc nesmíme na pobočkách omezovat provoz) a tím, že bych byl sobecky doma by to na mé kolegy dopadlo o to hůř.
Umím vůbec být takhle sobecký, hnusný? Chci takový být?
**SPOILER**
NE
**SPOILER**
pondělí 30. listopadu 2015
neděle 29. listopadu 2015
Neztrácejte čas!
Neztrácejte čas s vysvětlováním.
Lidi stejně slyší jen to, co chtějí slyšet.
Paulo Coelho
Toto moudro tu již bylo 5. července, ale u tohoto konkrétního moudra, se, žel, ukazuje, že si jej musím pořádně vštípit :-(
Lidi stejně slyší jen to, co chtějí slyšet.
Paulo Coelho
Toto moudro tu již bylo 5. července, ale u tohoto konkrétního moudra, se, žel, ukazuje, že si jej musím pořádně vštípit :-(
sobota 28. listopadu 2015
pátek 27. listopadu 2015
jsem Lenka Láskorádová, nebo Slon v porcelánu?
Tak se mohu po dnešku pojmenovávat, avšak nejprve musím navázat na včerejší příspěvek.
Už několik dnů jsem odkládal návštěvu doktora, jenže než jsem se k němu dostal, musel jsem si vyžrat nějaké poruchy a papírování v práci, přičemž obé již nesneslo odkladu. V půl deváté ráno jsem potkal kolegu, který hlásil, že se právě přihlašuje na web a hodí přihlášku na RVHP. Protože se už k RVHP nebudu vracet, dodám dopředu, že ještě v 15 hodin přihláška na RVHP .....
U doktora to dopadlo očekávatelně, po změření tlaku bylo jasno, že se na mě podepisuje stres. A svině jsem nebyl - nepožádal jsem o neschopenku na žádnou nemoc, která by vyžadovala klid, i když mi doktor nabízel bobule na psychiku, jež bych býval byl mohl potřebovat.
Pak jsem konečně přes pobočku P* dojel na pobočku F*, kde mi byl vyreklamován jeden z počítačů, jež jsem převáděl včera do nového systému. Nechápal jsem to - proč jde jeden z dokumentů otevřít a druhý ze stejného adresáře ne, když včera (viz včerejší:Můžu se na to .... ? Ne, nemohu) běžel inteligentní skript? Zkontroloval jsem log včerejšího skriptu a už od prvního řádku logu klel jako pohan. Zpětným pohledem jsem zjistil, že takto dopadly všechny počítače, jen na to obsluha ještě nepřišla. Dnes jsem tedy v závěru dne "zjistil", že jsem nepřevedl žádný další nový počítač.
Problém totiž navíc byl ten, že jsem se v rámci obědové pauzy zachoval tak, jak zmiňuji v nadpisu. Kamarádka mi totiž nadšeně ukázala jeden svůj přepsaný hezký sen i když vykladači snů by tam našli dvě "kritická" místa. Sen končil v místě, kdy mohli přijít hosté a kde se tedy dalo uvažovat a sen dosnít o těch pár vteřin dále,
Nechal jsem kamarádku vhodnými dotazy dojít do hořkého poznání, že v jejím vývoji snů by ti hosté mohlo být.... a hned napáchal první chybu, kdy jsem měl kamarádku obejmout a stát se pro ni oporou, která necitelně neuroní ani slzičku (a případně si to obrečí až v tmavém koutku o samotě, až bude chvilenka klidu).
Prostě a krásně mám problém, že se musím naučit více používat empatie či spíše nebát se jí použít.
Takhle situace už tu v posledních měsících byla, takže jsem druhou chybu neudělal a doprovodil kamarádku po skončení pracovní doby domů a tam si dal své další kafe, tohoto dne již třetí a dvě hodinky se snažil nemluvit o snech (což se mi v jednu chvilku nepovedlo, ale byl jsem hned uťat, ale už i tak to hodnotím jako svojí chybu).
Po dojetí domů mi ani dnešní tři kafe nepomohla. Posadil jsem se na gauč, podíval na hodiny, pak jsem se podíval znovu a bylo o 150 minut později...
Před chvilkou jsem dopsal kamarádce email, kde navazuji na náš odpolední hovor, zda se chovám jako Lenka Láskorádová a já teď večer mám dojem, jestli to náhodou ve skutečnosti nebyl spíš slon v porcelánu.
Ano, jako Lenka mohu být velmi upřímný (nepříjemně upřímný), jenže ono se to v určitých situacích nevyplatí opakovat příliš často. A já mám dnešní dnem toto vyčerpáno na měsíc(-e) dopředu...
Už několik dnů jsem odkládal návštěvu doktora, jenže než jsem se k němu dostal, musel jsem si vyžrat nějaké poruchy a papírování v práci, přičemž obé již nesneslo odkladu. V půl deváté ráno jsem potkal kolegu, který hlásil, že se právě přihlašuje na web a hodí přihlášku na RVHP. Protože se už k RVHP nebudu vracet, dodám dopředu, že ještě v 15 hodin přihláška na RVHP .....
U doktora to dopadlo očekávatelně, po změření tlaku bylo jasno, že se na mě podepisuje stres. A svině jsem nebyl - nepožádal jsem o neschopenku na žádnou nemoc, která by vyžadovala klid, i když mi doktor nabízel bobule na psychiku, jež bych býval byl mohl potřebovat.
Pak jsem konečně přes pobočku P* dojel na pobočku F*, kde mi byl vyreklamován jeden z počítačů, jež jsem převáděl včera do nového systému. Nechápal jsem to - proč jde jeden z dokumentů otevřít a druhý ze stejného adresáře ne, když včera (viz včerejší:Můžu se na to .... ? Ne, nemohu) běžel inteligentní skript? Zkontroloval jsem log včerejšího skriptu a už od prvního řádku logu klel jako pohan. Zpětným pohledem jsem zjistil, že takto dopadly všechny počítače, jen na to obsluha ještě nepřišla. Dnes jsem tedy v závěru dne "zjistil", že jsem nepřevedl žádný další nový počítač.
Problém totiž navíc byl ten, že jsem se v rámci obědové pauzy zachoval tak, jak zmiňuji v nadpisu. Kamarádka mi totiž nadšeně ukázala jeden svůj přepsaný hezký sen i když vykladači snů by tam našli dvě "kritická" místa. Sen končil v místě, kdy mohli přijít hosté a kde se tedy dalo uvažovat a sen dosnít o těch pár vteřin dále,
Nechal jsem kamarádku vhodnými dotazy dojít do hořkého poznání, že v jejím vývoji snů by ti hosté mohlo být.... a hned napáchal první chybu, kdy jsem měl kamarádku obejmout a stát se pro ni oporou, která necitelně neuroní ani slzičku (a případně si to obrečí až v tmavém koutku o samotě, až bude chvilenka klidu).
Prostě a krásně mám problém, že se musím naučit více používat empatie či spíše nebát se jí použít.
Takhle situace už tu v posledních měsících byla, takže jsem druhou chybu neudělal a doprovodil kamarádku po skončení pracovní doby domů a tam si dal své další kafe, tohoto dne již třetí a dvě hodinky se snažil nemluvit o snech (což se mi v jednu chvilku nepovedlo, ale byl jsem hned uťat, ale už i tak to hodnotím jako svojí chybu).
Po dojetí domů mi ani dnešní tři kafe nepomohla. Posadil jsem se na gauč, podíval na hodiny, pak jsem se podíval znovu a bylo o 150 minut později...
Před chvilkou jsem dopsal kamarádce email, kde navazuji na náš odpolední hovor, zda se chovám jako Lenka Láskorádová a já teď večer mám dojem, jestli to náhodou ve skutečnosti nebyl spíš slon v porcelánu.
Ano, jako Lenka mohu být velmi upřímný (nepříjemně upřímný), jenže ono se to v určitých situacích nevyplatí opakovat příliš často. A já mám dnešní dnem toto vyčerpáno na měsíc(-e) dopředu...
čtvrtek 26. listopadu 2015
Můžu se na to .... ? Ne, nemohu
Od počátku listopadu jsme měli po celé republice na všech možných pobočkách začít připravovat počítače na převod do nového podpůrného systému (mimo jiné nová Windows Doména). Byl jsem kvůli tomu 3x v Praze - v září, říjnu a v půlce listopadu, kde jsme měli nafasovat plný návod a pomocné skripty
Nemusím dodávat, že návod si tvoříme za chodu a skripty nefungovaly. Až když jsem napsal ošklivý email, tak se ozval nějaký řadový odborník z firmy, který tedy ten skript opravil, tedy poté co ho celkem 3x přepracoval. Skript jsem pustil až dneska, tedy s osmidenním zpožděním. Teď běží a běží a kdoví kdy doběhne, protože poctivě běží přes všechny soubory na serveru, tak jsem to totiž pustil.
Kamarádka a kolegyně z práce mě sledovala na pobočce F* a protože mám za sebou už několikátou dvanáctihodinovou šichtu, nemohla si nepovšimnout že jsem bledý. Bodejť bych nebyl, když si situaci v práci a nedostatek spánku z důvodu nočního hraní her prostě udělal své (ostatně videjko z 23.listopadu napovídá, čeho se účastním jako začátečník - Space Engineers natáčejí grotesku...)
Zde se kamarádka ukázala jako správný kamarád (skoro bych se nebál říct - anděl strážný hlídající moje duševní zdraví), protože mě - po splnění jejích odpoledních povinností - vytáhla na kafe a v mém případě i na zmrzlinu a povídali si o všem a ničem, takže jsem mohl zapomenout na vztek a rozčarování z toho, že můj původní plán 5minut na jeden počítač se při mé dnešní celodenní akci změnilo na 5 počítačů za pět hodin, protože při každém z nich jsem našel nějaký průšvih, který byl potřeba řešit. Na závěr, kdy jsem dělal učebnu jsem skóre snížil na pět počítačů za hodinu. Jenže ani tak počet člověko-hodin proti počítačům nevychází - termín nesplníme....
Na tu chvilku v kavárně jsem na tyhlety problémy zapomněl a i ta hlava mě trochu přestala bolet...
Večer mě u počítače opět bolela, protože jsem si pokládal otázku z nadpisu dnešního postu. Zítra totiž konečně půjdu k doktorovi na kontrolu a pro bobulky a kdybych byl svině...
Nemusím dodávat, že návod si tvoříme za chodu a skripty nefungovaly. Až když jsem napsal ošklivý email, tak se ozval nějaký řadový odborník z firmy, který tedy ten skript opravil, tedy poté co ho celkem 3x přepracoval. Skript jsem pustil až dneska, tedy s osmidenním zpožděním. Teď běží a běží a kdoví kdy doběhne, protože poctivě běží přes všechny soubory na serveru, tak jsem to totiž pustil.
Kamarádka a kolegyně z práce mě sledovala na pobočce F* a protože mám za sebou už několikátou dvanáctihodinovou šichtu, nemohla si nepovšimnout že jsem bledý. Bodejť bych nebyl, když si situaci v práci a nedostatek spánku z důvodu nočního hraní her prostě udělal své (ostatně videjko z 23.listopadu napovídá, čeho se účastním jako začátečník - Space Engineers natáčejí grotesku...)
Zde se kamarádka ukázala jako správný kamarád (skoro bych se nebál říct - anděl strážný hlídající moje duševní zdraví), protože mě - po splnění jejích odpoledních povinností - vytáhla na kafe a v mém případě i na zmrzlinu a povídali si o všem a ničem, takže jsem mohl zapomenout na vztek a rozčarování z toho, že můj původní plán 5minut na jeden počítač se při mé dnešní celodenní akci změnilo na 5 počítačů za pět hodin, protože při každém z nich jsem našel nějaký průšvih, který byl potřeba řešit. Na závěr, kdy jsem dělal učebnu jsem skóre snížil na pět počítačů za hodinu. Jenže ani tak počet člověko-hodin proti počítačům nevychází - termín nesplníme....
Na tu chvilku v kavárně jsem na tyhlety problémy zapomněl a i ta hlava mě trochu přestala bolet...
Večer mě u počítače opět bolela, protože jsem si pokládal otázku z nadpisu dnešního postu. Zítra totiž konečně půjdu k doktorovi na kontrolu a pro bobulky a kdybych byl svině...
středa 25. listopadu 2015
Historie se opakuje
Zápisek z 29. září 2011 - Úřady práce - změna dodavatelů SW bez výběrového řízení? - je asi jediný záznam na mém blogu o tom, jak počítačáci z ÚP dělali hodně přesčasů. Dle mých informací je to tu zas.
Slabou útěchou může být to, že alespoň na část věcí, co se mění, proběhlo výběrové řízení...
úterý 24. listopadu 2015
To je krásné na čase!
Na čase je krásné, že nakonec odhalí
kdo celou dobu lhal a kdo měl pravdu
Morgana Lilith
kdo celou dobu lhal a kdo měl pravdu
Morgana Lilith
pondělí 23. listopadu 2015
Space Engineers natáčejí grotesku...
V sobotu jsem se nechal od kamaráda ukecat, abych se připojit do komunity hry Space Engineers, jež je stále ve vývoji - už třetím rokem, ale lze se do ní již nyní připojovat a hrát ji - se všemi riziky, které tyto alfaverze či betaverze her mají
Následující videosekvence je jen částí toho, co způsobvila hra samá a co způsobili ostatní hráči.
Hra Space Engineers je o tom, že jakožto vesmírní trosečníci si máte poskládat ze zbytků lodi a surovin z asteroidů základnu a nějaké ty lodě a ubránit se přepadům od vesmírných pirátů.
Asi nějak takto bych popsal situaci ve hře před listopadovým updatem, který do hry přidal planety. A kolegové hráči to začali využívat.
A tak jeden z kolegů začal stavět jednoduché planetové "lítátko", nastartoval motory a pak zjistil, že má nejenom chybu v konstrukci, takže když mu jiný hráč nechtěně do nastartované a "zaparkované" strčil, loď se začala vznášet od základny a všichni jsme si jí jali pronásledovat. Chyba v konstrukci totiž byla i v tom, že nefungovalo dálkové ovládání oné lodi
Já, jako začátečník, peroucí se ještě trošku z ovládáním, jsem se stal kameramanem této srandy.
PS: Ráno jsem tak tak nezaspal do práce
Následující videosekvence je jen částí toho, co způsobvila hra samá a co způsobili ostatní hráči.
Hra Space Engineers je o tom, že jakožto vesmírní trosečníci si máte poskládat ze zbytků lodi a surovin z asteroidů základnu a nějaké ty lodě a ubránit se přepadům od vesmírných pirátů.
Asi nějak takto bych popsal situaci ve hře před listopadovým updatem, který do hry přidal planety. A kolegové hráči to začali využívat.
A tak jeden z kolegů začal stavět jednoduché planetové "lítátko", nastartoval motory a pak zjistil, že má nejenom chybu v konstrukci, takže když mu jiný hráč nechtěně do nastartované a "zaparkované" strčil, loď se začala vznášet od základny a všichni jsme si jí jali pronásledovat. Chyba v konstrukci totiž byla i v tom, že nefungovalo dálkové ovládání oné lodi
Já, jako začátečník, peroucí se ještě trošku z ovládáním, jsem se stal kameramanem této srandy.
PS: Ráno jsem tak tak nezaspal do práce
neděle 22. listopadu 2015
Potřebuješ jen klidnou mysl...
Klidná mysl je vše, co potřebuješ.
Vše ostatní se odehraje tak jak má jakmile se mysl zklidní.
Nisargadatta Maharaj
Vše ostatní se odehraje tak jak má jakmile se mysl zklidní.
Nisargadatta Maharaj
sobota 21. listopadu 2015
Také se ti občas stává?
Také se ti občas stává?
... že se celý den trápíš
a nikomu nic neřekneš
... že jsi na dně svých sil
a i přes to pořád bojuješ
... že toho chceš tolik říct,
a nemáš nikoho komu můžeš věřit
... že se ti chce brečet,
ale usmíváš se
.... a já mám chuť zde na blogu založit sekci "k zamyšlení", protože když na nějaký takovýhle textík někde narazím - typicky na facebooku u některého ze svých přátel, tak si říkám, jestli to není volání o pomoc.
No a samozřejmě, ten, kdo to teď bude číst na mém blogu a nepodívá se na odstavec výše, se bude ptát stejně: Není to i u mě výkřik o pomoc?
... že se celý den trápíš
a nikomu nic neřekneš
... že jsi na dně svých sil
a i přes to pořád bojuješ
... že toho chceš tolik říct,
a nemáš nikoho komu můžeš věřit
... že se ti chce brečet,
ale usmíváš se
.... a já mám chuť zde na blogu založit sekci "k zamyšlení", protože když na nějaký takovýhle textík někde narazím - typicky na facebooku u některého ze svých přátel, tak si říkám, jestli to není volání o pomoc.
No a samozřejmě, ten, kdo to teď bude číst na mém blogu a nepodívá se na odstavec výše, se bude ptát stejně: Není to i u mě výkřik o pomoc?
pátek 20. listopadu 2015
čtvrtek 19. listopadu 2015
Tramvajový černý kouř
S mírným zpožděním popisuji můj sen z neděle na pondělí, neb jsem čekal, co z toho všechno bude. A bylo.
Nutno poznamenat, že už to začlo v neděli večer, kdy se má kočička Moourinka tak ošklivě poblinkala, až jsem zíral. Ven totiž musela jít jak snídaně, tak oběd, tak velké množství nestráveného jídla šlo naráz ven. Takže mě čekal neplánovaný výlet do města....
Tak nějak jsem ale při ulehnutí do postele podvědomě odhadoval, co by se mi mohlo v pondělí stát v práci, i když na druhou stranu dvě věci z pátku, které jsem z nějakého důvodu nemohl řešit a tím pádem dořešit, mi mohli lehce naznačovat, že by případně i něco mohlo být, pokud by snad něco bylo. Jenže na druhou stranu - ani jedna z kolegyň nevolala, že by se kolegům nedařilo, ač jsem je upozornil, ať klidně zavolají, že bych to šel dořešit...
Nechával jsem to ale osudu - kdy se vzbudím, jestli si vezmu nebo nevezmu auto (to podle toho kdy se vzbudím - v pozdějších hodinách u budov A* a B* se parkuje dost špatně). Tedy nechával - hrál jsem jednu počítačovou hru dost dlouho do noci...
Ale ke snu:
Procházel jsem nějakým městem, které snad mohlo být české a přiblížil jsem se ke dvojkolejné, zdánlivě tramvajové trati. Ale nebylo tomu tak, jen jedna z kolejí byla tramvajová a druhá vlaková.
Shodou okolností jsem přijel k přejezdu, kde byly spuštěné závory a já mohl sledovat, kterak z levé strany přijede současně jak tramvaj, tak i s pár vteřinovým zpožděním vlak.
Pro rychlou představu se můžete podívat na toto podobné video - tramvaj jela po bližší koleji zleva doprava, vlak stejným směrem, zvuky přejezdového zařízení se neozývaly, koleje byly z tohoto pohledu obě stočeny doleva a také se postupně rozevíraly do stran, jako ve videu.
Když tramvaj i vlak projely, podběhl jsem závoru a pomohl závorářce, neboť klika od závor byla výše, než kam dosáhla...(*)
Jako správný šotouš jsem chtěl vidět (a zřejmě i natočit či nafotit) průjezd z druhé strany kolejí - minimálně tramvaj se měla vracet. A taky že ano, tentokrát se ozvalo přejezdové zařízení a tentokrát přesně tak jako ve videu.
Tentokrát jsem z pohledu od přejezdu stál vpravo, tedy za přejezdem a i za místem, kde se koleje rozcházely. Pohledem si kontroluji, že fakt pojede po své koleji tramvaj. Skutečně jela, a já mohl sledovat jak se zatáčkovitou ulicí rychlostí nějakých 30km v hodině ke mě šine souprava pražských T6A5. To sleduje i skupinka čítající asi čtyři děti ve věku - odhaduji - sedmi let. Jsou na druhé straně ode mě.
Mé reálné já bylo varováno předem, protože mi v tuto chvíli neseděla jedna věc. Jestliže napoprvé byl přejezd vybaven mechanickými závorami, proč tentokrát takový rambajs?(**). Mé snové já se v ale tuto chvíli mírně usmívalo a bylo v pohodě.
Naopak, mé reálné já nereagovalo na situaci, že vlakové koleje byly tak blízko plotů, že by o milimetr širší vagon neprojel. Na druhé straně u tramvajových kolejí bylo dost místa na chodník. Oboje koleje byly zaasfaltovány, takže zde teoreticky mohla jezdit i auta.
Ale zpět ke snu - dvojice T6A5 projela a jala zatáčet ve svém oblouku, který vedl navíc do mírného kopce. Přizvedávám pohled, abych viděl celou tramvaj, včetně pantografu. A právě tam vznikla jiskra, dotkla se střechy a vybavení tramvaje, jež je skryto na střeše a pod střechou prvního vozu zahořelo takovým způsobem, že čelní sklo tramvaje zčernalo, a černý dým se do sekundy provalil i kabinou cestujících. Tramvaj zpomalila až zastavila a děti se s vřískotem rozutíkávají na všechny strany, část dýmu se ze střechy odvalila na několikero stran.
Už se neusmívám, ale nic dalšího nedělám, sen končí
Tahleta hrůza mě doslova vyrvala ze spánku a protože bylo tak hodně času, že jsem se nejenom stihl nasnídat, ale také si vzít auto a odjel právě včas, abych pohodlně zaparkoval v podstatě u vchodu do budovy B*, kde - jakoby náhodou šla kolegyně. Ta mi odemkla, já klíče od budovy B*, resp. od tohoto konkrétního vchodu nemám.
O deset minut později se objevila jiná kolegyně z pátku a sdělila mi, že její problém pokračuje, ba je ještě horší. V pátek jí "jen" nešly dokumenty, nyní neměla ani tečku, natožpak ikonku na ploše. Pozadí ale měla. No prostě a krásně - hloupé očekávané poopravení připojování síťového disku s dokumenty bylo mnohonásobně zhoršeno (kolegovi jsem to vzkazoval, byla to primitivní chyba!!!) U toho jsem strávil 45 minut.... Později z naší nové pobočky Q* volala kolegyně, že se jí kousla obálka v tiskárně tak, že nejde vyndat a to ani za pomoci zdatné kolegyně. Tím bylo rozhodnuto, že zase nic v kanceláři neudělám a gratuloval jsem si (a také existenci toho snu), že mě to donutilo vzít si auto. Také tato porucha mě stála 30 minut práce, z toho jsem si 25 minut hrál na McGivera a za pomoci kancelářské sponky přizdvihoval válečky v peci tiskárny tak, abych přetrženou obálku vysunul ven.
Dalších 45 minut jsem strávil na pobočce P*. Ano, právě tam byla hlášena ona druhá páteční chyba. To taky byla katastrofa, neboť tato chyba je popsatelná takto: Zhasnete v koupelně a partner v kuchyni, jež je na druhém konci bytu začne hulákat, že v kuchyni přestalo svítit světlo právě v okamžiku, kdy slyšel z koupelny cvaknout vypínačem.
Pak proběhl oběd s kamarádkou, aby následně ráno řešený problém vygradoval, neb kolegyně z rána už v pátek sháněla dokumenty, jež nebyly (jak se při výslechu zjistilo - už delší dobu) přítomny ani ne složce dokumentů, ani na ploše. To jsem si nechal vysvětlit i od kolegy (je to dobré - nebudete mi muset péct buchty s pilníky(***) ) a opět nepochopil - jak by si mohla uživatelka sestřelit komplet celý síťový adresář včetně jeho definice, když nemá práva mazání tzv. rootu svého síťového adresáře?
Do toho všeho podivné telefonáty a emaily, jež doslova rozbíjely vše, co jsem měl naplánované nejenom na dnešek, ale v podstatě až do konce letošního roku. A to jsem následně jel ve středu do Prahy na poradu, která nám to rozbila o to víc. Na druhou stranu - zrovna tohle jsem tušil už i v neděli večer. a to ještě o tom nic reálného nesvědčilo.
Náhlost a nečekanost rozbití tramvaje jakoby seděla s náhlostí a ošklivými zjištěními v práci.
(*) viz níže ve společné poznámce
(**) sledoval jsem mnoho videí na Youtube s přejezdy, takže bych měl mít nakoukané i odposlouchané i české zvuky přejezdu. Každopádně, protože toto byly opakovaně použité kulisy, mohu konstatovat, že při minulém opakování paní závorářka mi vysvětluje, že tohle bylo její poslední stažení a vytažení závor....
(***) V tomto roce jsem se potřetí ptal nějaké své kolegyně, jestli a kolik let dostanu za ublížení svému některému kolegovi...
Nutno poznamenat, že už to začlo v neděli večer, kdy se má kočička Moourinka tak ošklivě poblinkala, až jsem zíral. Ven totiž musela jít jak snídaně, tak oběd, tak velké množství nestráveného jídla šlo naráz ven. Takže mě čekal neplánovaný výlet do města....
Tak nějak jsem ale při ulehnutí do postele podvědomě odhadoval, co by se mi mohlo v pondělí stát v práci, i když na druhou stranu dvě věci z pátku, které jsem z nějakého důvodu nemohl řešit a tím pádem dořešit, mi mohli lehce naznačovat, že by případně i něco mohlo být, pokud by snad něco bylo. Jenže na druhou stranu - ani jedna z kolegyň nevolala, že by se kolegům nedařilo, ač jsem je upozornil, ať klidně zavolají, že bych to šel dořešit...
Nechával jsem to ale osudu - kdy se vzbudím, jestli si vezmu nebo nevezmu auto (to podle toho kdy se vzbudím - v pozdějších hodinách u budov A* a B* se parkuje dost špatně). Tedy nechával - hrál jsem jednu počítačovou hru dost dlouho do noci...
Ale ke snu:
Procházel jsem nějakým městem, které snad mohlo být české a přiblížil jsem se ke dvojkolejné, zdánlivě tramvajové trati. Ale nebylo tomu tak, jen jedna z kolejí byla tramvajová a druhá vlaková.
Shodou okolností jsem přijel k přejezdu, kde byly spuštěné závory a já mohl sledovat, kterak z levé strany přijede současně jak tramvaj, tak i s pár vteřinovým zpožděním vlak.
Pro rychlou představu se můžete podívat na toto podobné video - tramvaj jela po bližší koleji zleva doprava, vlak stejným směrem, zvuky přejezdového zařízení se neozývaly, koleje byly z tohoto pohledu obě stočeny doleva a také se postupně rozevíraly do stran, jako ve videu.
Když tramvaj i vlak projely, podběhl jsem závoru a pomohl závorářce, neboť klika od závor byla výše, než kam dosáhla...(*)
Jako správný šotouš jsem chtěl vidět (a zřejmě i natočit či nafotit) průjezd z druhé strany kolejí - minimálně tramvaj se měla vracet. A taky že ano, tentokrát se ozvalo přejezdové zařízení a tentokrát přesně tak jako ve videu.
Tentokrát jsem z pohledu od přejezdu stál vpravo, tedy za přejezdem a i za místem, kde se koleje rozcházely. Pohledem si kontroluji, že fakt pojede po své koleji tramvaj. Skutečně jela, a já mohl sledovat jak se zatáčkovitou ulicí rychlostí nějakých 30km v hodině ke mě šine souprava pražských T6A5. To sleduje i skupinka čítající asi čtyři děti ve věku - odhaduji - sedmi let. Jsou na druhé straně ode mě.
Mé reálné já bylo varováno předem, protože mi v tuto chvíli neseděla jedna věc. Jestliže napoprvé byl přejezd vybaven mechanickými závorami, proč tentokrát takový rambajs?(**). Mé snové já se v ale tuto chvíli mírně usmívalo a bylo v pohodě.
Naopak, mé reálné já nereagovalo na situaci, že vlakové koleje byly tak blízko plotů, že by o milimetr širší vagon neprojel. Na druhé straně u tramvajových kolejí bylo dost místa na chodník. Oboje koleje byly zaasfaltovány, takže zde teoreticky mohla jezdit i auta.
Ale zpět ke snu - dvojice T6A5 projela a jala zatáčet ve svém oblouku, který vedl navíc do mírného kopce. Přizvedávám pohled, abych viděl celou tramvaj, včetně pantografu. A právě tam vznikla jiskra, dotkla se střechy a vybavení tramvaje, jež je skryto na střeše a pod střechou prvního vozu zahořelo takovým způsobem, že čelní sklo tramvaje zčernalo, a černý dým se do sekundy provalil i kabinou cestujících. Tramvaj zpomalila až zastavila a děti se s vřískotem rozutíkávají na všechny strany, část dýmu se ze střechy odvalila na několikero stran.
Už se neusmívám, ale nic dalšího nedělám, sen končí
Tahleta hrůza mě doslova vyrvala ze spánku a protože bylo tak hodně času, že jsem se nejenom stihl nasnídat, ale také si vzít auto a odjel právě včas, abych pohodlně zaparkoval v podstatě u vchodu do budovy B*, kde - jakoby náhodou šla kolegyně. Ta mi odemkla, já klíče od budovy B*, resp. od tohoto konkrétního vchodu nemám.
O deset minut později se objevila jiná kolegyně z pátku a sdělila mi, že její problém pokračuje, ba je ještě horší. V pátek jí "jen" nešly dokumenty, nyní neměla ani tečku, natožpak ikonku na ploše. Pozadí ale měla. No prostě a krásně - hloupé očekávané poopravení připojování síťového disku s dokumenty bylo mnohonásobně zhoršeno (kolegovi jsem to vzkazoval, byla to primitivní chyba!!!) U toho jsem strávil 45 minut.... Později z naší nové pobočky Q* volala kolegyně, že se jí kousla obálka v tiskárně tak, že nejde vyndat a to ani za pomoci zdatné kolegyně. Tím bylo rozhodnuto, že zase nic v kanceláři neudělám a gratuloval jsem si (a také existenci toho snu), že mě to donutilo vzít si auto. Také tato porucha mě stála 30 minut práce, z toho jsem si 25 minut hrál na McGivera a za pomoci kancelářské sponky přizdvihoval válečky v peci tiskárny tak, abych přetrženou obálku vysunul ven.
Dalších 45 minut jsem strávil na pobočce P*. Ano, právě tam byla hlášena ona druhá páteční chyba. To taky byla katastrofa, neboť tato chyba je popsatelná takto: Zhasnete v koupelně a partner v kuchyni, jež je na druhém konci bytu začne hulákat, že v kuchyni přestalo svítit světlo právě v okamžiku, kdy slyšel z koupelny cvaknout vypínačem.
Pak proběhl oběd s kamarádkou, aby následně ráno řešený problém vygradoval, neb kolegyně z rána už v pátek sháněla dokumenty, jež nebyly (jak se při výslechu zjistilo - už delší dobu) přítomny ani ne složce dokumentů, ani na ploše. To jsem si nechal vysvětlit i od kolegy (je to dobré - nebudete mi muset péct buchty s pilníky(***) ) a opět nepochopil - jak by si mohla uživatelka sestřelit komplet celý síťový adresář včetně jeho definice, když nemá práva mazání tzv. rootu svého síťového adresáře?
Do toho všeho podivné telefonáty a emaily, jež doslova rozbíjely vše, co jsem měl naplánované nejenom na dnešek, ale v podstatě až do konce letošního roku. A to jsem následně jel ve středu do Prahy na poradu, která nám to rozbila o to víc. Na druhou stranu - zrovna tohle jsem tušil už i v neděli večer. a to ještě o tom nic reálného nesvědčilo.
Náhlost a nečekanost rozbití tramvaje jakoby seděla s náhlostí a ošklivými zjištěními v práci.
(*) viz níže ve společné poznámce
(**) sledoval jsem mnoho videí na Youtube s přejezdy, takže bych měl mít nakoukané i odposlouchané i české zvuky přejezdu. Každopádně, protože toto byly opakovaně použité kulisy, mohu konstatovat, že při minulém opakování paní závorářka mi vysvětluje, že tohle bylo její poslední stažení a vytažení závor....
(***) V tomto roce jsem se potřetí ptal nějaké své kolegyně, jestli a kolik let dostanu za ublížení svému některému kolegovi...
středa 18. listopadu 2015
Házejí po tobě kameny?
Úspěšný člověk je ten, který z kamenů, jež po něm ostatní házejí, dokáže stavět pevné základy.
úterý 17. listopadu 2015
pondělí 16. listopadu 2015
OMSI2: Mill Peak opět na scéně!
Na konci roku 2012 v článku Vláček náklaďáků mám fotku přímo z Mill Peaku, kdy mě pronásleduje několik nákladních aut.
Hned v lednu se ptám, jestli do Vás někdy nabouralo auto policie, a i zde jsou obrázky odsud, konkrétně druhý a třetí.
Mám novou verzi OMSI, novou verzi mapy Great Grundorf a hle, počítač se splašil a nechal za mnou vygenerovat dvě dvojice sanitek, z nichž jedna z dvojic mě pak pronásledovala přes serpentiny až na West Sport Ground. Znalcům je tedy jasné, že tentokrát nejedu linku 75, nýbrž linku 77...
Každopádně zjištění, že OMSi hrají už více jak 4 roky mě docela překvapilo :-) Tak to skoro bude i má nejdelší výdrž u "akční" hry.
neděle 15. listopadu 2015
Žák předčil učitele
Věc zmíněná v nadpise mě už několikrát potkala, ať už jsem byl v té větě žákem, nebo učitelem a při úterní kavárně s kamarádkou I* v tomto týdnu to přišlo znovu.
Z těchto situací nevycházím duševně v poklidu - když jako žák předčím vysokoškolského učitele, tak je to hluboce na zamyšlení, co je špatně - tentokrát jsem v kavárně dělal ostudu (vztyčená pěst a jásání "jo,jo,jo!"), protože opět žák předčil učitele - ehm, žákyně předčila učitele. A jak!
Kamarádce se totiž zahryzla v podvědomí jedna má myšlenka: "Představ si ten sen opačně". Ten "problémový" sen si představte jako když přicházíte před soudkyni a ta vám něco vytkne... Druhý můj "požadavek" byl, aby se nenutila do toho, aby se jí tento obrácený sen zdál.
Tak teď to "samovolně" přišlo, nebylo to sice stoprocentně obráceně, že by se dvě ženy prohodily role, na druhou stranu tahle varianta byla MNOHEM lepší. No a protože se kolegyně řídila pracovním postupem (z tohoto příspěvku - Několik rad, co se sny - je to na konci příspěvku) a svůj sen si sepsala, mohl jsem si i já užít tu přemíru detailů, které kolegyně popsala. Ale hlavně - podle určité teorie to byly detaily přímo skvělé, proto můj jásot.
Jo a mimochodem - ten nový sen bych mohl značně zjednodušeně nazvat "Samosoudkyně" (i když mě to tahá za uši, jak to není přesný název)...
A to je zároveň i takový určitý problém, protože na závěr snu se stalo cosi, co nebylo úplně růžové a co si vyžádá ještě poměrně hodně práce. Tedy teoreticky.
Tady to ale naráží na problém u mě, protože si možná připadám jako učitel, ale tak stěží jako učitel prvního stupně základní školy, který o druhém stupni ví stěží víc, než že druhý stupeň existuje. Kamarádka navíc dokázala tímhle snem to, co já v obdobném problému ještě ne, takže tohle vítězství má pro mě dvojí příchuť - radost i smutek zároveň... Ale taky úlevu, že nebudu muset použít jisté učební "texty" ...
Ne, nejsem tak dobrý a nikdy bych se jako dobrý či vynikající v oboru snů nepovažoval, je mi ale čím dál tím jasnější, že jednoho dne, podobně jako před 16-ti lety jednomu klukovi na programovacím kroužku budu muset říct - "promiň, ale už tě nemám co naučit". Teď jsem ale ve stavu jako před 19-lety s daným klukem - "Tý jo, tohle si zvládl, co tě (a ostatní) budu učit dál?". Jenže ten čas mezi těmi dvěma lety jsem si užíval ze všeho nejvíce, protože to nahoru táhlo i mě, nutilo mě to se jednak učit a jednak pořádně připravovat nové a nové hodiny. A jednoznačně cítím, že teď se to začíná dít také! Budou to i teď "jen" další dva roky?
Když už mluvíme o letech - příspěvek Několik rad, co se sny je stár rok a kousek, což značí, že minimálně po tuto dobu se s kamarádkou sny společně zabýváme
Každopádně k oněm několika radám v onom příspěvku přidávám:
Z těchto situací nevycházím duševně v poklidu - když jako žák předčím vysokoškolského učitele, tak je to hluboce na zamyšlení, co je špatně - tentokrát jsem v kavárně dělal ostudu (vztyčená pěst a jásání "jo,jo,jo!"), protože opět žák předčil učitele - ehm, žákyně předčila učitele. A jak!
Kamarádce se totiž zahryzla v podvědomí jedna má myšlenka: "Představ si ten sen opačně". Ten "problémový" sen si představte jako když přicházíte před soudkyni a ta vám něco vytkne... Druhý můj "požadavek" byl, aby se nenutila do toho, aby se jí tento obrácený sen zdál.
Tak teď to "samovolně" přišlo, nebylo to sice stoprocentně obráceně, že by se dvě ženy prohodily role, na druhou stranu tahle varianta byla MNOHEM lepší. No a protože se kolegyně řídila pracovním postupem (z tohoto příspěvku - Několik rad, co se sny - je to na konci příspěvku) a svůj sen si sepsala, mohl jsem si i já užít tu přemíru detailů, které kolegyně popsala. Ale hlavně - podle určité teorie to byly detaily přímo skvělé, proto můj jásot.
Jo a mimochodem - ten nový sen bych mohl značně zjednodušeně nazvat "Samosoudkyně" (i když mě to tahá za uši, jak to není přesný název)...
A to je zároveň i takový určitý problém, protože na závěr snu se stalo cosi, co nebylo úplně růžové a co si vyžádá ještě poměrně hodně práce. Tedy teoreticky.
Tady to ale naráží na problém u mě, protože si možná připadám jako učitel, ale tak stěží jako učitel prvního stupně základní školy, který o druhém stupni ví stěží víc, než že druhý stupeň existuje. Kamarádka navíc dokázala tímhle snem to, co já v obdobném problému ještě ne, takže tohle vítězství má pro mě dvojí příchuť - radost i smutek zároveň... Ale taky úlevu, že nebudu muset použít jisté učební "texty" ...
Ne, nejsem tak dobrý a nikdy bych se jako dobrý či vynikající v oboru snů nepovažoval, je mi ale čím dál tím jasnější, že jednoho dne, podobně jako před 16-ti lety jednomu klukovi na programovacím kroužku budu muset říct - "promiň, ale už tě nemám co naučit". Teď jsem ale ve stavu jako před 19-lety s daným klukem - "Tý jo, tohle si zvládl, co tě (a ostatní) budu učit dál?". Jenže ten čas mezi těmi dvěma lety jsem si užíval ze všeho nejvíce, protože to nahoru táhlo i mě, nutilo mě to se jednak učit a jednak pořádně připravovat nové a nové hodiny. A jednoznačně cítím, že teď se to začíná dít také! Budou to i teď "jen" další dva roky?
Když už mluvíme o letech - příspěvek Několik rad, co se sny je stár rok a kousek, což značí, že minimálně po tuto dobu se s kamarádkou sny společně zabýváme
Každopádně k oněm několika radám v onom příspěvku přidávám:
- Sen nehodnoťte, maximálně si poznamenejte něco ve stylu" Po probuzení jsem se cítila vyrovnaně", tedy konstatování faktu
- Na sen se dívejte z více úhlů ,
sobota 14. listopadu 2015
Fakt to takto funguje!?!
Začínám mít důvodnmé podezření, že minimálně pár lidí v mém okolí uvažuje asi nějak takto:
Arabský terorista: Dobrý den.
Hraniční kontrola: Dobrý den, je nám líto, ale hranice jsou uzavřeny.
Arabský terorista: Aha, omlouvám se, nashledanou.
- Dobrý den.
- Dobrý den, jaký je účel vaší cesty?
- Chtěl bych si zažádat o azyl, abych tady pak mohl vykonat nějaký teroristický čin.
- S přežitím, nebo sebevražedný?
- Rád bych sebevražedný.
- Tak bohužel, máme tady na to kvóty a vy už jste přes.
- Aha, tak promiňte.
Arabský terorista: Dobrý den.
Hraniční kontrola: Dobrý den, je nám líto, ale hranice jsou uzavřeny.
Arabský terorista: Aha, omlouvám se, nashledanou.
- Dobrý den.
- Dobrý den, jaký je účel vaší cesty?
- Chtěl bych si zažádat o azyl, abych tady pak mohl vykonat nějaký teroristický čin.
- S přežitím, nebo sebevražedný?
- Rád bych sebevražedný.
- Tak bohužel, máme tady na to kvóty a vy už jste přes.
- Aha, tak promiňte.
pátek 13. listopadu 2015
Oddělená lože
V průběhu září, října a listopadu jsem měl tu a tam možnost přespávat u kamarádů či příbuzných, přičemž jsem zjistil, že od posledka přibylo párů, jež spí odděleně.
Nevím, co bych s tím měl dělat, ale u některých dvojic mě to trápí.
Chápu, že tam, kde jeden partner chrápe, má oddělení svůj smysl, zvlášť když chrápání provozují oba partneři (např. kamarádi na S*, kde se k tomu přidává i neposedný šestiletý psík) a budí se tak navzájem, ale v mém okolí prostě jsou páry, kde tento důvod neplatí.
Navíc u jednoho páru mám dojem, že důvod "chrápání" je falešný - tam si ten důvod ani nedokázali vzájemně říct...
Nevím, co bych s tím měl dělat, ale u některých dvojic mě to trápí.
Chápu, že tam, kde jeden partner chrápe, má oddělení svůj smysl, zvlášť když chrápání provozují oba partneři (např. kamarádi na S*, kde se k tomu přidává i neposedný šestiletý psík) a budí se tak navzájem, ale v mém okolí prostě jsou páry, kde tento důvod neplatí.
Navíc u jednoho páru mám dojem, že důvod "chrápání" je falešný - tam si ten důvod ani nedokázali vzájemně říct...
čtvrtek 12. listopadu 2015
Dva víkendové sny na S*
Pamatuji s pouze dva sny, které přišly ze soboty na neděli, ale i ten sen z pátku musel být pěkný, protože jsem se vzbudil v klidu a v pohodě.Ovšem tyto dva sny...
První ze snů začal tím, že jsem prošel na nějaký dvorek obehnaný cihlovou zdí, jsem tu na nějaké sešlosti a podle kamarádky *Ist mohu soudit, že ono setkání je kolem spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. Jak já, tak *Ist máme jakési žluté vícehranné krabičky s jedním kruhovým přepínačem a dvěma tlačítky.
*Ist pohnula přepínačem, zmáčkla tlačítko a ukazuje, jak díky oné krabičce nyní vyskočí o hodně víc do vzduchu a opatrně se poté snáší k zemi.
Osobně se cítím tak nějak divně a postupně přicházím na to, že to prostředí je pro mě nepřátelské a už průběhu přípravy *Ist na sobě vidím nepřátelské pohledy (to ještě stojím vlevo od té skupiny) přihlížejících a po jejím prvním výskoku, jež sleduji už zezadu oné skupinky prostě jdu pryč.
Venku na ulici aktivuji svoji krabičku trochu zvláštním způsobem, načež se ozve "Nebyla provedena volba (kouzla), opravdu se chcete proměnit v dívku?" Mačkám potvrzující tlačítko a potvrzuji, že si jsem vědom, že se do 24 hodin proměním (musím proměnit) zpět. Ale můj účel to splní, protože odsud prostě chci odejít nepoznán....
Do cíle mé cesty si to mohu zkrátit přes park a to skutečně i dělám, kde se přimotám k přepadení nějaké starší dámy. Zloděje poměrně jednoznačně s pomocí dalšího člověka pacifikuji - kdo by čekal, že ta dívka v níž jsem proměněn (byť tentokrát proměnu svýma očima nevidím) zmákne zlodějíčka. Toho si pak přebere policie...
Starší dáma mě zavedla na jistou křižovatku tramvají. Z mého pohledu zleva doprava jezdí tramvaje pražské, typu T3, Při pohledu dopředu vidím další tramvajovou trať, kde jezdí tramvaje v plzeňské úpravě. Trať tu pro ně končí kusou kolejí a tak z pohledu reálného bych se mohl ptát, je se tu otáčejí klasické jednosměrné tramvaje typu T3.
"Touhle tramvají v žádném případě nesmíš odjet"dí ta dáma a z jejího pohledu je mi jasné, že ukazuje na tramvaj plzeňskou, jež tu postává u svého nástupiště. Poděkuji, nakročím k tramvaji pražské, sen končí.
Zajímavostí je, že jsme stáli v reálné křižovatce mého města, kde je i reálná trať, kde jezdila ta "pražská" tramvaj...
Druhý sen začal a v podstatě i skončil v nějaké budově a byl to ten druh snu, kdy jsem v budově, z níž se nedá vyjít. Tentokrát to byla varianta, že jsem dokázal najít dvojité dveře. Venku stála kolegyně z práce R*D* která se mi snažila otevřít některé ze tří vnějších dveří, mě se podařilo odstrkávacím kouzlem otevřít krajní vnitřní. Ale ani spojenými silami jsme s kolegyní neotevřeli ani jedny dveře.
Mě nastal problém s tím, že jsem zůstal uvězněn mezi dveřmi - samozřejmě ty dveře co jsem jimi do mezidveří prošel se mi již zavřely a já je nemohl nyní otevřít. Silově jsem zbořil celou vnitřní dveřní stěnu, ale náhle tam byla jiná. I tu jsem zbořil, aby tam pak byla třetí. Ale to už jsem ztrácel sílu...
Ten, kdo mi rozumně vysvětlí, proč jsem ani nezkusil pobořit vnější stěnu, dostane lízátko :-) Ale vážně -.pokud si tento sen nevykládám špatně a naopak jsem kolegyni nechtěl dostat dovnitř, proč přišel tento sen? Respektive proč přišly tyto dva sny?
Ano, asi nejvíce "problémů" se mi objevuje právě v těch dvou oblastech, z nichž jsem měl tyto sny, tedy z práce a ze spolku, jehož jméno se tu nevyslovuje, a zde na S* kde pomáhám vždy fyzicky se mi nádherně mohou v podvědomí rozběhnout myšlenky:
1) U spolku je to jasné - tam jsem znaven a znechucen, protože tím, že se neúčastním určitých částí programu si vystavuji STOPku, navíc mi dost lidí řeklo, že letošní rok jsem byl nevrlý a že to na mě bylo vidět, o to spíš se mnohým se mnou moc nechtělo jednat - jak jsem si vyvodil
2) V práci je to vůbec zajímavé a o to je pro mě sen zmatenější (respektive důvod proč se mi zdál je pro mě zatemněnější). Kolega měl v pátek před výletem spravovat automatiký dveřní zámek právě na pracovišti u R*D* přesně v té minutě, co jsem nasedal na autobus do S*, ale tenhle důvod se mi nepozdává. Na druhou stranu proč by mi jinak do snu přicházela právě ona? Když celý sen vztáhnu na mé komunikační problémy na pobočce F* s vedením, pak je to úplně jasné že se dostávám přesně na tu hranici, z níž nebude návratu....
První ze snů začal tím, že jsem prošel na nějaký dvorek obehnaný cihlovou zdí, jsem tu na nějaké sešlosti a podle kamarádky *Ist mohu soudit, že ono setkání je kolem spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. Jak já, tak *Ist máme jakési žluté vícehranné krabičky s jedním kruhovým přepínačem a dvěma tlačítky.
*Ist pohnula přepínačem, zmáčkla tlačítko a ukazuje, jak díky oné krabičce nyní vyskočí o hodně víc do vzduchu a opatrně se poté snáší k zemi.
Osobně se cítím tak nějak divně a postupně přicházím na to, že to prostředí je pro mě nepřátelské a už průběhu přípravy *Ist na sobě vidím nepřátelské pohledy (to ještě stojím vlevo od té skupiny) přihlížejících a po jejím prvním výskoku, jež sleduji už zezadu oné skupinky prostě jdu pryč.
Venku na ulici aktivuji svoji krabičku trochu zvláštním způsobem, načež se ozve "Nebyla provedena volba (kouzla), opravdu se chcete proměnit v dívku?" Mačkám potvrzující tlačítko a potvrzuji, že si jsem vědom, že se do 24 hodin proměním (musím proměnit) zpět. Ale můj účel to splní, protože odsud prostě chci odejít nepoznán....
Do cíle mé cesty si to mohu zkrátit přes park a to skutečně i dělám, kde se přimotám k přepadení nějaké starší dámy. Zloděje poměrně jednoznačně s pomocí dalšího člověka pacifikuji - kdo by čekal, že ta dívka v níž jsem proměněn (byť tentokrát proměnu svýma očima nevidím) zmákne zlodějíčka. Toho si pak přebere policie...
Starší dáma mě zavedla na jistou křižovatku tramvají. Z mého pohledu zleva doprava jezdí tramvaje pražské, typu T3, Při pohledu dopředu vidím další tramvajovou trať, kde jezdí tramvaje v plzeňské úpravě. Trať tu pro ně končí kusou kolejí a tak z pohledu reálného bych se mohl ptát, je se tu otáčejí klasické jednosměrné tramvaje typu T3.
"Touhle tramvají v žádném případě nesmíš odjet"dí ta dáma a z jejího pohledu je mi jasné, že ukazuje na tramvaj plzeňskou, jež tu postává u svého nástupiště. Poděkuji, nakročím k tramvaji pražské, sen končí.
Zajímavostí je, že jsme stáli v reálné křižovatce mého města, kde je i reálná trať, kde jezdila ta "pražská" tramvaj...
Druhý sen začal a v podstatě i skončil v nějaké budově a byl to ten druh snu, kdy jsem v budově, z níž se nedá vyjít. Tentokrát to byla varianta, že jsem dokázal najít dvojité dveře. Venku stála kolegyně z práce R*D* která se mi snažila otevřít některé ze tří vnějších dveří, mě se podařilo odstrkávacím kouzlem otevřít krajní vnitřní. Ale ani spojenými silami jsme s kolegyní neotevřeli ani jedny dveře.
Mě nastal problém s tím, že jsem zůstal uvězněn mezi dveřmi - samozřejmě ty dveře co jsem jimi do mezidveří prošel se mi již zavřely a já je nemohl nyní otevřít. Silově jsem zbořil celou vnitřní dveřní stěnu, ale náhle tam byla jiná. I tu jsem zbořil, aby tam pak byla třetí. Ale to už jsem ztrácel sílu...
Ten, kdo mi rozumně vysvětlí, proč jsem ani nezkusil pobořit vnější stěnu, dostane lízátko :-) Ale vážně -.pokud si tento sen nevykládám špatně a naopak jsem kolegyni nechtěl dostat dovnitř, proč přišel tento sen? Respektive proč přišly tyto dva sny?
Ano, asi nejvíce "problémů" se mi objevuje právě v těch dvou oblastech, z nichž jsem měl tyto sny, tedy z práce a ze spolku, jehož jméno se tu nevyslovuje, a zde na S* kde pomáhám vždy fyzicky se mi nádherně mohou v podvědomí rozběhnout myšlenky:
1) U spolku je to jasné - tam jsem znaven a znechucen, protože tím, že se neúčastním určitých částí programu si vystavuji STOPku, navíc mi dost lidí řeklo, že letošní rok jsem byl nevrlý a že to na mě bylo vidět, o to spíš se mnohým se mnou moc nechtělo jednat - jak jsem si vyvodil
2) V práci je to vůbec zajímavé a o to je pro mě sen zmatenější (respektive důvod proč se mi zdál je pro mě zatemněnější). Kolega měl v pátek před výletem spravovat automatiký dveřní zámek právě na pracovišti u R*D* přesně v té minutě, co jsem nasedal na autobus do S*, ale tenhle důvod se mi nepozdává. Na druhou stranu proč by mi jinak do snu přicházela právě ona? Když celý sen vztáhnu na mé komunikační problémy na pobočce F* s vedením, pak je to úplně jasné že se dostávám přesně na tu hranici, z níž nebude návratu....
středa 11. listopadu 2015
úterý 10. listopadu 2015
Tři poslední víkendy
Mám-li se vrátit ke třem posledním víkendům, pak mohu zcela zodpovědně prohlásit, že u víkendů, kde nepředpokládám nějaké pozitivní věci a nemám tedy žádné očekávání, bývám spokojenější než jindy, protože se mi splní očekávání, že netřeba čekat nějakou věc...
První z víkendů toto mé tvrzení potvrzuje přímo úžasně přesně, protože jsem jel za sestrou do P* a za dalšími příbuznými. A přestože se tam chovám ve stylu "jak se chováš ty ke mě, tak se chovám já k tobě" a tahle situace je již asi tak tři roky usazena, tak to všichni bereme tak, jak to je. Beze snahy o zlepšení z jakékoliv strany...
Druhý z víkendů začal mým výletem za kolegou D*J* do J* abych se pak na sobotu a vyjímečně i v neděli účastnil RVHP, kdy sobota proběhla úžasně,ale neděle už trošku kulhala, mimo jiné když se řekne že start je ve 14 hodin, vy přijedete s vytřeštěným zrakem ve 14:10 a jste první.... Na druhou stranu - tohle už je tak velká tradice z původního klubu, tedy stará více jak 10 let, že ... :-)
Z tohoto víkendu mám ještě jeden poznatek - v neděli jsme večer v rámci svátku Památky zesnulých jeli na jisté místo zavzpomínat na jednoho našeho kamaráda, který by byl perfektním členem RVHP a hlavně dobrým gamemasterem. Jenže: Teri Logan již není
Třetí víkend začal očekávatelně - ač naplánován začátek s hodinovou rezervou, taktak jsem přijel z pobočky F*, popadl věci a klusal na zastávku prvního busu, jež mě měl dovést na první přestup. Byl jsem překvapen, že jsem se do něj taktak vešel... Přestup na další autobus se mi zvládnout napoprvé nepodařilo, čas a nešťastné vlaky metra, které nejezdí zcela na konečnou včetně mé chyby na "minipřestupu" v metru... Přesně se mi povedlo to, co říkala má pražská kamarádka - bydlela u jednoho výlezu z Metra X let, ale nikdy se jí nepodařilo napoprvé tímto výlezem vyjít ven....
Víkend proběhl očekávatelně - v pátek se už nedělalo nic, kromě zcela nového místa na spaní, které jsem si posléze prozkoušel - vzniklo z bývalé komůrky u schodů, v sobotu jsem vypomáhal s dodělávkami právě této prostory a protože se nedařilo (starý barák skrýval nová překvapení) tak už se les nestihl - nenamočil jsem si tedy tlapičky v lese. Ostatně zde na S* poměrně vytrvale, byť jemně, pršelo, a když se do lesa nechce ani domácím, tak je jasné že by tam bylo o dost víc vlhka, než je milo. V neděli jsem dopoledne pomáhal s jahodami a odpoledne jel domů. Tím, že jsem jednu část cesty absolvoval regionálními spoji, a tentokrát zvolil větší rezervu na přestupu, trvala mi cesta stějně dlouho jako ta pokažená páteční.
Vše by bylo skvělé, nebýt dvou snů -respektive toho druhého - který zážitek poněkud kalí. Ale o tom až pozítří, a pak ještě později napíšu jednu poznámku, jež se okrajově tohoto víkendu týká také...
První z víkendů toto mé tvrzení potvrzuje přímo úžasně přesně, protože jsem jel za sestrou do P* a za dalšími příbuznými. A přestože se tam chovám ve stylu "jak se chováš ty ke mě, tak se chovám já k tobě" a tahle situace je již asi tak tři roky usazena, tak to všichni bereme tak, jak to je. Beze snahy o zlepšení z jakékoliv strany...
Druhý z víkendů začal mým výletem za kolegou D*J* do J* abych se pak na sobotu a vyjímečně i v neděli účastnil RVHP, kdy sobota proběhla úžasně,ale neděle už trošku kulhala, mimo jiné když se řekne že start je ve 14 hodin, vy přijedete s vytřeštěným zrakem ve 14:10 a jste první.... Na druhou stranu - tohle už je tak velká tradice z původního klubu, tedy stará více jak 10 let, že ... :-)
Z tohoto víkendu mám ještě jeden poznatek - v neděli jsme večer v rámci svátku Památky zesnulých jeli na jisté místo zavzpomínat na jednoho našeho kamaráda, který by byl perfektním členem RVHP a hlavně dobrým gamemasterem. Jenže: Teri Logan již není
Třetí víkend začal očekávatelně - ač naplánován začátek s hodinovou rezervou, taktak jsem přijel z pobočky F*, popadl věci a klusal na zastávku prvního busu, jež mě měl dovést na první přestup. Byl jsem překvapen, že jsem se do něj taktak vešel... Přestup na další autobus se mi zvládnout napoprvé nepodařilo, čas a nešťastné vlaky metra, které nejezdí zcela na konečnou včetně mé chyby na "minipřestupu" v metru... Přesně se mi povedlo to, co říkala má pražská kamarádka - bydlela u jednoho výlezu z Metra X let, ale nikdy se jí nepodařilo napoprvé tímto výlezem vyjít ven....
Víkend proběhl očekávatelně - v pátek se už nedělalo nic, kromě zcela nového místa na spaní, které jsem si posléze prozkoušel - vzniklo z bývalé komůrky u schodů, v sobotu jsem vypomáhal s dodělávkami právě této prostory a protože se nedařilo (starý barák skrýval nová překvapení) tak už se les nestihl - nenamočil jsem si tedy tlapičky v lese. Ostatně zde na S* poměrně vytrvale, byť jemně, pršelo, a když se do lesa nechce ani domácím, tak je jasné že by tam bylo o dost víc vlhka, než je milo. V neděli jsem dopoledne pomáhal s jahodami a odpoledne jel domů. Tím, že jsem jednu část cesty absolvoval regionálními spoji, a tentokrát zvolil větší rezervu na přestupu, trvala mi cesta stějně dlouho jako ta pokažená páteční.
Vše by bylo skvělé, nebýt dvou snů -respektive toho druhého - který zážitek poněkud kalí. Ale o tom až pozítří, a pak ještě později napíšu jednu poznámku, jež se okrajově tohoto víkendu týká také...
pondělí 9. listopadu 2015
Nehledal mě tu...
Stálý host v denní kavárně se ptá vrchního:
"Nehledal mě tu pan Dlouhý?"
"Hledal a říkal, že přijde po desátý."
"Cože? On už tu byl devětkrát?"
"Nehledal mě tu pan Dlouhý?"
"Hledal a říkal, že přijde po desátý."
"Cože? On už tu byl devětkrát?"
neděle 8. listopadu 2015
sobota 7. listopadu 2015
Tématické video k tomu, co mě dnes čeká (7.listopad 2015)
Tématické video k tomu, co jdu dnes dělat... tedy skoro :-)
pátek 6. listopadu 2015
čtvrtek 5. listopadu 2015
Nejsem tlustá!
- Ještě jednou mi řekneš že jsem tlustá, tak se s tebou rozejdu.
- Neee. Mysli na naše děti..
- Jaký děti?
- Tak ty nejsi těhotná?
- Neee. Mysli na naše děti..
- Jaký děti?
- Tak ty nejsi těhotná?
středa 4. listopadu 2015
Miluju drby!
Miluju drby!
Vždy se o sobě zjistím spoustu zajímavých věci, o kterých jsem ani nevěděl...
Vždy se o sobě zjistím spoustu zajímavých věci, o kterých jsem ani nevěděl...
úterý 3. listopadu 2015
Když X lidí dělá totéž .... Dá, dá, dá?
V minulém díle jsem si dovolil odložit skladbu skupiny mýdlo "Dá dá dá, nechci Tě víc" neboť skladba je a byla populární v mnoha zemích. Takže:
Česká původní verze - skupina Mýdlo:
Německo 1:
Německo 2:
Německo 2010 - zajímavě natočený klip:
Francie:
Španělsko: Dá dá dá
Česká verze, nová slova - Tři sestry
Česká původní verze - skupina Mýdlo:
Německo 1:
Německo 2:
Německo 2010 - zajímavě natočený klip:
Francie:
Španělsko: Dá dá dá
Česká verze, nová slova - Tři sestry
pondělí 2. listopadu 2015
Láska znamená...
Láska znamená strávit zbytek života s někým, koho byste nejraději zabili, ale nemůžete, protože by vám po něm bylo smutno.
neděle 1. listopadu 2015
Na jaký hudební nástroj se lze nejrychleji naučit?
Přijde zbohatlík do ZUŠ a chce, aby se synek naučil hrát na hudební nástroj.
Ředitel říká: "A jaký nástroj si přejete? Na klavír se synek může dobře naučit za osm let..."
"To je dlouho, něco rychlejšího byste neměli?" zbohatlík na to.
"Pak tu máme tahací harmoniku, pět let..."
"To je taky dlouho, něco rychlejšího nemáte?"
"Pak tu máme kytaru, tři roky..."
"To je taky dlouho, už mě to začíná nudit."
"Tak víte co? Dejte synka učit na flašinet a můžete si tu na něj počkat."
Ředitel říká: "A jaký nástroj si přejete? Na klavír se synek může dobře naučit za osm let..."
"To je dlouho, něco rychlejšího byste neměli?" zbohatlík na to.
"Pak tu máme tahací harmoniku, pět let..."
"To je taky dlouho, něco rychlejšího nemáte?"
"Pak tu máme kytaru, tři roky..."
"To je taky dlouho, už mě to začíná nudit."
"Tak víte co? Dejte synka učit na flašinet a můžete si tu na něj počkat."
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)