Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

neděle 25. března 2007

Divoké sny (11.) - vlaky

Včera jsem psal o tom, že jsem byl na výletě v Kolíně a uvědomil si, že o vlacích tu prakticky nepadlo ani slovo, narozdíl od dálkových autobusů, jimž jsem věnoval první dva sny v pátém díle (Jízda z Jidřichova Hradce a Jízda do Lomu)

Jenže s vlaky moc snů nemám. Pravděpodobně je to tím, že vlak se všemi vagony a lokomotivami je pro snovou představivost moc složitý. Proč tedy v mých snech nevystupovaly "lokálky" složené z motorového a jednoho vlečného vozu, se kterými jsem jezdil přeci jen častěji, byť i tak mnohem méně často než autobusy ...

1.

A tak v mých snech jezdily vlaky neviditelné. Například tento sen: Stojím na trati asi 100 metrů před začátkem vlakového nádraží v Mostě. Těsně za mnou jsou vysokonapěťové kabely vedoucí do klasického nádraží.Vysokonapěťové kabely vedoucí do nějaké budovy, kam normálně nevedou = němci zabraná budova. A to už přijíždí neviditelný vlak a já do něj nastupuji a jedu směr Ústí Vlak byl neviditelný pravděpodobně proto, aby nebyl odhalen němci ...

2.

A tak v mých snech jezdily vlaky malé: Nastupuji do vlaku stojícího na slepé koleji. Jeden vagon = jeden ležící (český) člověk. Doufám že dojedeme do Chomutova říkám na spolucestujícího. Ten pokrčil rameny, byť výjezd ze slepé koleje mířil přímo na Chomutov. Bohužel nás objevili němci... Pravděpodobně jsme byli mi češi černými pasažéry.

3.

A tak v mých snech jezdili vlaky prázdné: Jedu v klasickém vlaku a jsem v něm úplně sám, ani průvodčí není. Dívám se z okna vlevo po směru jízdy a sleduji jak se koleje stáčí vlevo, mám tedy šanci počítat vagony. Za lokomotivou je asi 5 vagonů, já jedu v dalším z vagonů.Vlaky nikdo necestuje říkám si nahlas, protože nikdo neví, kam který jede. konstatuji a snažím se vyhlídnout zastávku "Louny", kde jsem obvykle přestupoval i v reálu. Tuším, že budu muset vyskakovat za jízdy, neboť vlak už projel dvě vesnické zastávky bez zastavení. A pak jsem se od strachu, že jsem se totálně ztratil raději probudil.

4.

A tak mi vlaky ve snech ujíždějí. Těžko říct, jestli jsem ve snech na německém území, kde český vlak projede jen jednou za čas, nebo zda běžím na vůbec poslední český vlak (podobná situace jako ve snu "Jízda z Litvínova poslední českou tramvají po nástupu němců k moci", píšu o tom v osmém díle astrálních snů). Pokud doběhnu včas, sen skončí a já se probudím šťastný (ať už do vlaku nastoupím, nebo ne) ale těch snů je dost málo oproti těm, kde nedoběhnu včas.
Zvláštní je to, že NEUSTÁLE běhám z toho samého místa a běžím na to samé místo. Běžím na val, na kterém je položena trať. Za tratí pokračuje kopec strmě vzhůru. Nahoře na trati je podlouhlá stříška jaká bývává na vlakových zastávkách. Vždy je noc a vagony mají osvětlená okna. Na ten val se téměř vždy sápu po čtyřech a jdu na to silově, až vytrhávám trsy trávy. Velmi vyjímečně si v té tmě všimnu chodníčku stoupajícího našikmo k zastávce a ještě méně častokrát jej i použiji.
Jestli někdy najdu reálné místo takto vypadající, tak se asi příšerně leknu ...
Pokud jsem vlak nedoběhl a dokázal pod stříškou přežít noc, vydával jsem se ráno na chůzi po trati tím správným směrem, další vlak už podle mě jet nemohl nebo hodně dlouho neměl jet. Jisté je, že trať začala vždy klesat z kopce a koleje náhle nepokračovaly. V místě, kde by pokračovaly bylo vzrostlé křoví. Vždy jsem byl z toho totálně zdrcen, přestože už v tuto chvíli kopec vypadal právě tak, jako jeden z kopců u nás doma. Netuším, jestli uplynulo přes noc tolik let, že už koleje nejsou, nebo jsem byl já teleportován jinam, nebo dokonce vlak někde tady vjíždí do portálu a já, hloupý čech, ho nenašel, nebo ...
Z tohoto snu jsem NIKDY nedojel domů.

5.

A tak velice snadno a rychle dojíždím domů. To je oproti předchozí sérii snů pravý opak, bohužel velmi, velmi vyjímečný opak. Jedu z Bratislavy a po zvuku přejezdu přes výhybky se podívám z okénka. A ejhle nádraží Louny, byť vypadající absolutně nesprávně oproti reálu. Čas jít ke dveřím vagonu, město Most se blíží. A opravdu, další zarachocení vyhybek a já vystupuji na nádraží v Mostě (jež se dost podobá reálnému mosteckému nádraží. Obcházím nádražní budovu a jdu na MHD. Jsem šťastný že jsem dojel a uvědomuji si, že nádraží v Lounech vypadalo úplně stejně jako mostecké nádraží, až na ten nejdůležitější nápis ... Sen se mi zdál už před delším časem a já si teď říkám - nebylo i Bratislavské nádraží taky stejné ?

6.

A tak jezdím nohama po kolejích. Asi nejpamátnější z těchto snů je ten sen, kdy jedu do Písku za sestrou.Stojím rozkročen nohama na obou kolejnicích a velkou rychlostí se řítím po dvojkolejné (německé) trati. Trať se blížila na most přes říčku kam nechci, ale to už se vpravo ode mě objevila další jednokolejná trať. Její koleje byly zjevně zasypány štěrkem z té německé, ale teď když se uhýbaly doprava začaly být viditelné. Rychle tedy překračuji nohama na tu druhou trať ... Tady by sen mohl končit ale on pokračoval dál a skončil otevřeným(!) výsměchem(!!) německé(!!!) mašinerii. Do Písku jsem dokázal dojet a se sestrou se setkal. Došli jsme na kopec, kde měla domeček a zahrádku. Bohužel začala německá bouřka. Ta sice velice rychle končívala, bohužel končívala smrtí čecha. Já čech, ségra češka, šance padesát na padesát, že jeden z nás se nedožije další hodiny, o stoprocentní šanci že si nesdělíme novinky raději ani nemluvě, nikdo další (už) totiž venku nebyl.Jdi rychle domů a sleduj sykla ségra a já ji poslechl. Dvakrát se zahřmělo, než jsem byl doma u sestry. Rychle jsem se otočil a sledoval s otevřenou pusou co vyvádí má sestra. Zřejmě jsem netušil, že i ona je kouzelnice a to dost dobrá kouzelnice. Tančila si jen tak po zahradě a němec řídící bouřky se ne a ne trefit do zadečku mé sestry. Ta totiž používala tak dobrou iluzi až jsem zíral. V jednu chvíli sestra zkusila i trik s dlouhým zadečkem - měla ho dlouhý přes šest metrů ... Ale opět to byla iluze, blesk sice trefil konec tohodle zadečku, ale se sestrou to ani nehlo, troufala si čím dál víc. Pak se zablesklo asi metr před ní, načež sestra usoudila, že by pro dnešek stačilo. Vběhla dovnitř a pak zrušila svojí tančící iluzi ...

7.

A tak vlaky raději nejezdím. Někdy chodím pěšky po kolejích, případně místy, kde koleje byly. Anebo nemůžu ani to, neboť jsou povodně ... O tom ale až někdy příště