Hledání ztraceného ....(2.)

Mám-li shrnout celý včerejšek a dnešek, pak bych to mohl zvládnout větou "zadařilo se! :-)", byť bych hnidopišsky mohl dodat "ale nějaké skvrnky tam byly"

Zřejmě si například podvědomě vytvářím stres sám, protože jsem například si kompletně přebalil taštičku s doklady a klíči od práce, abych na víkend netahal zbytečnosti, načež jsem omylem šoupl průkazku na autobus do jiné kapsičky, takže jsem panikařil před odchodem a nemohl průkazku najít, zvlášť když mrška zapadla úplně na dno.

U prvního vlaku jsem si poprvé užil jízdu vlakem sponzorovaným naším krajem, což spolu s tím, že jsem jel linkou, která projíždí po vytížené trati, vede k tomu, že zde jsou nasazeny vlaky českých drah zvané RegioPanter. Takže tichá a plynulá jízda a klid na mé rozjímání...

Proč jsem to ale zmínil? Hned na mém první přestupu jsem měl 45 minut čas a mohl sledovat, co také jezdí na takto sponzorovaných krajských linkách. Regionovy - to bylo očekávatelné, ale ta složenina, co se vydala mým směrem, to snad ani nejde popsat, lokomotiva od nákladních vlaků, rekonstruovaný vagon s elektricky ovládanými dveřmi, pak stařičký vagon, následovaný motorovým čelem, které jako by vypadlo z oka právě RegioPanteru.
To byl tedy osobní vlak a já jel rychlíkem, který jakoby vypadl z oka tomu osobáku a to nebyl sponzorovaný :-) Nemusím ani dodávat, kam jsem měl koupenou místenku, ale ani to, že jsem jen ošuntěným vagonem mi nezabránilo sledovat cvrkot ve vagonu a krajinu míhající se kolem. Ovšem v tom sledování jsem měl stejnak největší štěstí až po dalším přestupu do klasické Regionovy, kdy jsem si na prstech počítal bažantí samečky, zajíce, a další zvěř, která postupně po jednom přibývala. To vše až do doby, než mi shluk zajíců na jednom poli rozbil mé prstové počitadlo (STACK OVERFLOW). Tolik zajíců naráz jsem ještě nikdy neviděl. Byl to nádherný pohled na ušáky, kteří měli sněm přiměřeně daleko od vlaku, takže je z rokování prakticky nevyplašil...

Prostě páteční 4 hodiny ve vlaku byly ve znamení poklidu, kdy jsem si prohlížel krajinu a v poklidu dobíjel "baterky", což pak završil domácí tataráček a následně pívko v hospodě, spolu s hovorem s kamarádkou.

V sobotu jsem kamarádovi pomáhal s dokončováním zateplení na severní straně domečku a i s ním jsem si pohovořil. Prokázalo se, jak u kamarádky tak u kamaráda, že si potřebovali promluvit o různých věcech víc než já, ale co už, holt jsem si svoji cestu a svoje hledání musel pořešit sám...

Hledání ztraceného ... čeho vlastně?

Už od svého výkřiku do tmy ( = čti: můj příspěvek s názvem "Výkřik do tmy") přemýšlím opět na téma, co je pro mě lepší.

Měl jsem na výběr ze dvou akcí, které měly začít od zítřka - první od sdružení, jehož jméno se zde na blogu nepopisuje a druhá, která je od kamarádky a kde se sejdeme ve čtyřech. Tu druhou akci jsem vyvolal já původně do jiného termínu, ale co čert nechtěl, byla odsunula na teď. Když bych si řekl, mohla být odsunuta o další týden, všichni by byli pro, já se ale rozhodl, že tak neučiním...

Tu druhou akci jsem vyvolal já v den, kdy mi bylo ouvej a opět se ve mě cosi hnulo, což spolu s výsledkem preventivní kontroly u lékaře a hlášky mé kolegyně, vedlo k rozhodnutí, že je na čase najít ... cosi ...

Co vlastně hledám? A co všechno hledám? Sám nevím. Vrátil jsem se k sestavování Stromu života naší rodiny (tedy ke geneaologii), opět jsem začal stříhat videa (jež potřebovala hodně zkrátit, zveřejnit a jsou starší více jak 5 let), opět zkouším pracovat s energiemi a opět zkusím u kamarádky (si) udělat duševní odpočinek fyzickou prací.

Když to vezmu postupně - hláška kolegyně byla jasná: "Jsi příliš hodný a ochotný, to ti ubližuje", od ní se to začlo odvíjet a já pochopil, že _TO_ je to, co mi krátí duševní zdraví, kdy po příchodu domů z práce doslova "upadnu" k počítači, nebo rovnou do postele a nechce se mi dělat nic rozumného. To, když za svojí práci a ochotu místo "děkuji" nedostanu v lepším případě nic, v tom horším výčitky, proč to trvalo tak dlouho. A samozřejmě díky tomu tloustnu a pak se mi díky tomu hroutí určité ukazatele čtené z krve a moči.

A tak opět hledám ...hm ... zřejmě cestu, jak se z toho dostat bezlékovou cestou, na což mám čas do konce dubna, kdy proběhne opakovaná kontrola a taky hledám cestu, čím se zabývat, abych u počítače jen bezduše nehrál hry. Což mi připomíná, že jsem třeba dlouho nehrál simulátor jízdy v autobusu, který umí bystřit postřeh, ale o tom by byl asi jiný příspěvek. A taky jsem nevymýšlel, co napsat sem na blog.

No a konečně k energiím. Mluvil jsem dnes s jedním pánem v důchodu, který chodí za kolegyněmi, jež provozují Reiki a jak se sám vyjádřil, on sám by se pouze směrem Reiki a jeho učení nedával, protože mu tam něco chybí. Zkoušel jsem se ho ptát, jakou cestou by se chtěl vydat a naznačil, že já právě jsem cestu ztratil a mám v tom všem chaos, protože čím víc zkouším číst o různých směrech, učeních a tak, tím větší pocit zmaru jsem měl... Odpověděl mi tak, jako by mi četl myšlenky: "čím víc budeš číst, tím větší chaos v tom budeš cítit. Je mnoho různých cest, ale všechny vedou k jednomu cíli"

Jako by podal lucernu a já náhle věděl, co bych měl dělat, kam jít a tak, ale uvědomil jsem si to pořádně až po 180 minutovém rozhovoru, což bylo o hezkých pár minut víc,  než jsem plánoval. Ale nelituji toho, protože mi to dalo mnohem víc, než to, co jsem strávil u čtení všeho, co mi kolem energií přišlo pod ruku.

A tak:

1. Zítra nejdu do práce, takže se nebudu stresovat úprkem z práce na spoj
2. Doma budu balit batůžek hodinu, takže si nic nezapomenu a zase se nebudu stresovat.
3. Pojedu vlaky, takže si ušetřím stres při přejezdech po Praze, byť v součtu časů pojedu delší čas
4. Dva z těch vlaků budou "couráky", takže vyzískám čas i na něco dalšího
5. Nepojedu "na noc", celou cestu budu moci koukat do přírody. 
6. Vracím se k činnostem, u kterých jsem se cítil dobře ( a to jsem je tu ještě nejmenoval všechny)

Pomůže to? Správná otázka...

Napravujeme historické omyly

Prvním historickým omylem, který se pokusím (ve své rodině a možná i jinde) opravit je ten, že díky Hitlerovi jezdíme vpravo a už nám to zůstalo. 

Už v roce 1926 se Československo připojilo k dodatku Pařížské úmluvy a zavázalo se, že vbrzké době zavede pravostranný provoz, jež měl být zaveden nakonec až k 1. květnu 1939 zákonem č. 275 ze dne 10. listopadu 1938.

Obsazení části republiky dne 15. března 1939 Německem však vedlo k uspíšení účinnosti - výnosem vrchního velitele německé armády Brauchitsche byl pravostranný provoz v Protektorátu Čechy a Morava zaveden dnem 17. března 1939, v Praze až od neděle 26. března 1939 od 3 hodin ráno. Například v Ostravě se naopak jezdilo vpravo již od prvního dne okupace.

zdroj: wikipedia.org - Zavedení pravostranného provozu v Československu

Můžeme též konstatovat, že v určitých částech (původního prvorepublikového) Československa byl pravostranný provoz zaveden dříve (viz Wikipedia) a naopak, že na poslední levostranně obsluhované dvojkolejné trati v České republice byl zaveden pravostranný provoz až v prosinci 2012


Dnešní článek z novin Metro: GALERIE: Adolf Hitler před 75 let zavelel a od té doby se u nás jezdí vpravo

Výkřik do tmy?

Mám velkou prdel, aby mi mi ji mohlo políbit hodně lidí najednou!

Soudíme za udělaná rozhodnutí

Lidé vás soudí za rozhodnutí,
která jste udělali,

ale nikdo se neptá,
jaké jste měli možnosti...

Jak svolat rodinnou schůzi!

Když chcete svolat rodinnou schůzi, prostě jenom vypněte wifi router a vyčkejte v místnosti, ve které se nachází.

Neříkej o svých problémech!

Nikdy nikom neříkej o svých problémech!!!

20% lidí to nezajímá a ostatních 80% lidí je rádo, že je máš.