úterý 31. července 2012
Pomalu se mi blíží dovolená
Pomalu se mi blíží dovolená a já se teď pár dnů budu věnovat přípravám na tuto akci, proto v následujících dnech budou mé příspěvky poněkud prostodušší :-(
pondělí 30. července 2012
O komunikaci
Ve Shrnutí uplynulého týdne č.28 jsem naznačoval , že budu muset říct jisté slovo o jistých lidech. A naznačoval jsem i něco v textu Skuteční kamarádi - vymírající druh
Jsou kolem mě totiž lidé a někteří z nich patří dokonce mezi mé kamarády, kteří v okamžiku, kdy mají říct "děkuju" záhadně oněmí a pokud to poděkování má zaznít za opravu počítače, tím spíš nezazní. Je to snad tím, že počítače dělám profesionálně? Je to snad tím, že za opravu PC požaduji minimálníí odměny (sáčkovaný čaj, čokoládu, ...)? Anebo je to tak, jak píšu už 21.června Aktuálně-mám zlost.? Jsou ajťáci méněcenní?!?
Pokud se k odmítnutí děkování připojí lež (jak píšu v posledním zmiňovaném blgpostu), mám zlost o to větší a dotyčný už nepatří mezi mé kamarády. Ale povšimněte si jedné věci - je to vlastně jen o špatně proběhlé komunikaci.
V blogpostu Skuteční kamarádi - vymírající druh hovořím o jiném druhu lži - kdy si (pravděpodobně) dotyčný nepamatuje, co říkal komu. Opět je to o špatné komunikaci.
Když kamarád ajťák napíše několikaslovný status na FB, a X lidí ho pochopí úplně jinak a vztahují ji na sebe, je to na pováženou. A uráží se (nebo naznačují že by se byli bývali urazili). Opět je to ve špatné komunikaci a zde bohužel navíc i o pochopení.
Ale pochopení je ale vlastně také o komunikaci, jak chcete někoho pochopit, když s ním pořádně nepromluvíte a potkáváte se s ním jednou za x měsíců na pár hodin.Opravdu lze dokázat ze 300 slov pronesených s někým v průběhu roku poznat o nějakém člověku vše?
A kdybych tento status napsal já reakce by byla taky jiná, protože já nejsem vnímám jako negativista.
V některých případech je to i o načasování, kdy jindy nevinná hláška pomalu sama otevírá kudly v kapse.Tentokrát je to o empatii (ale o té až někdy jindy).
Špatná komunikace je i tehdy, pokud někomu neumíme něco někomu říct do očí, pokud ho pomlouváme. A vůbec nejšpatnější je, pokud s nějakým člověkem komunikovat úplně odmítáte.
Lži - lži diplomatické, milosrdné, ale také pomlouvačné a urážlivé - i to je v podstatě špatná komunikace.
S tím vším jsem se v posledních 365 dnech setkal.
Když to tedy shrnu, všechny problémy jsou o komunikaci - mí kamarádi neumějí komunikovat a pokud komunikovat umějí, používají tuto schopnost ne úplně čestně. V podstatě jsem rozhodnut, že v našem uskupení pořadatelů budu muset na toto téma nadhodit řeč. Pokud budu ukřičen, je jasné, že v rámci svého duševního zdraví s tím budu muset něco udělat, třeba řez mezi kamarády...
No, ale to už začínám mít pocit, že se opakuji - že opakuji slova z před čtyrmi dny.
Jsou kolem mě totiž lidé a někteří z nich patří dokonce mezi mé kamarády, kteří v okamžiku, kdy mají říct "děkuju" záhadně oněmí a pokud to poděkování má zaznít za opravu počítače, tím spíš nezazní. Je to snad tím, že počítače dělám profesionálně? Je to snad tím, že za opravu PC požaduji minimálníí odměny (sáčkovaný čaj, čokoládu, ...)? Anebo je to tak, jak píšu už 21.června Aktuálně-mám zlost.? Jsou ajťáci méněcenní?!?
Pokud se k odmítnutí děkování připojí lež (jak píšu v posledním zmiňovaném blgpostu), mám zlost o to větší a dotyčný už nepatří mezi mé kamarády. Ale povšimněte si jedné věci - je to vlastně jen o špatně proběhlé komunikaci.
V blogpostu Skuteční kamarádi - vymírající druh hovořím o jiném druhu lži - kdy si (pravděpodobně) dotyčný nepamatuje, co říkal komu. Opět je to o špatné komunikaci.
Když kamarád ajťák napíše několikaslovný status na FB, a X lidí ho pochopí úplně jinak a vztahují ji na sebe, je to na pováženou. A uráží se (nebo naznačují že by se byli bývali urazili). Opět je to ve špatné komunikaci a zde bohužel navíc i o pochopení.
Ale pochopení je ale vlastně také o komunikaci, jak chcete někoho pochopit, když s ním pořádně nepromluvíte a potkáváte se s ním jednou za x měsíců na pár hodin.Opravdu lze dokázat ze 300 slov pronesených s někým v průběhu roku poznat o nějakém člověku vše?
A kdybych tento status napsal já reakce by byla taky jiná, protože já nejsem vnímám jako negativista.
V některých případech je to i o načasování, kdy jindy nevinná hláška pomalu sama otevírá kudly v kapse.Tentokrát je to o empatii (ale o té až někdy jindy).
Špatná komunikace je i tehdy, pokud někomu neumíme něco někomu říct do očí, pokud ho pomlouváme. A vůbec nejšpatnější je, pokud s nějakým člověkem komunikovat úplně odmítáte.
Lži - lži diplomatické, milosrdné, ale také pomlouvačné a urážlivé - i to je v podstatě špatná komunikace.
S tím vším jsem se v posledních 365 dnech setkal.
Když to tedy shrnu, všechny problémy jsou o komunikaci - mí kamarádi neumějí komunikovat a pokud komunikovat umějí, používají tuto schopnost ne úplně čestně. V podstatě jsem rozhodnut, že v našem uskupení pořadatelů budu muset na toto téma nadhodit řeč. Pokud budu ukřičen, je jasné, že v rámci svého duševního zdraví s tím budu muset něco udělat, třeba řez mezi kamarády...
No, ale to už začínám mít pocit, že se opakuji - že opakuji slova z před čtyrmi dny.
neděle 29. července 2012
Shrnutí uplynulého týdne (29.)
Začal nový týden, týden poté, co jsem tu měl svého kamaráda ajťáka, a mě se honí hlavou, jestli jsem udělal vše co jsem mohl a nabídl veškerou zábavu, kterou naše město poskytuje...
V pondělí jsem řešil jen nějaké drobnosti, na nic jiného totiž nezbyl čas. K tomu, co mi vadí na kamarádech si po dnešku musím připsat také to, že si ze mě někteří dělají databanku na návody k počítačům. Když totiž někomu 6x řeknete nějaký jednoduchý návod na použití počítače (např. jak udělat tučné písmo v textu) a dotyčný si to není schopen zapamatovat [klávesový chmat CTRL+B], pomyslíte si něco o "Ynteligentech" a necháte to být. Pokud vám však volá kolega ajťák, líný hledat tištěný návod, či poznámkový sešitek a vy znovu a znovu vysvětlujete danou akci, je to špatné a když na závěr zjistíte, že tu akci vlastně umí, jen si to chtěl ověřit - ale nechá vás to vyprávět 30 minut, místo aby stručně nastínil celý postup a nechal si ho odkývat...
V úterý byla pobočka A* (jako poslední z našich poboček) připravena na totální překopání rozvaděče LAN, resp. "jen" k výměně aktivních prvků. Pěti. Měla nám to udělat objednaná firma. SPočítal jsem si, že když každému prvku dají 15 minut práce a současně si je přivezou předkonfigurované, vyšlo mi, že při začátku v 9 hodin bude v 11 hodin stoprocentně hotovo a já budu moci na vzdálených pobočkách přerestartovat zařízení, jenž jsou na rozvaděči v pobočce A* závislé.
Dopadlo to tak, že jsem s kolegou z nudy v 9:15 začal předrátovávat napájení u našich serverů, jenž jsme kvůli tomu předrátovávání LAN vypnuli - jedna z našich UPS přišla z opravy a současně jsme si zprovoznili další UPSku, která už dobře půlroku byla připravena na namontování. Po předrátování může jedna ze čtyř UPS vypadnout, ostatní udrží servery v chodu, neboť naprostá většina z nich má dva nezávislé zdroje. V 10:30 volala firma, že už je v našem městě, ale že se teprve protahuje jednosměrkami, takže jsem vyjel na vzdálené pobočky, kde jsem si dal i oběd, maje spočítané, že firma do 10 minut zaparkuje a pak do nějakých 12:30 hod bude hotovo. Ve 13:30 jsem opatrně zavolal kolegům, prý se vyskytl problém a pánové totálně překonfigurovávají dovezená zařízení. V 15:30 mě přestalo bavit čekat a rozjel jsem se domů, v 16:00 už prý bylo hotovo. Nu což, zajedu si na pobočku zítra.
Můj úterní spěch byl oprávněný, neboť jsem měl v opravě v jiném městě auto a byl čas ho jít vyzvednout, abych neplatil za uskladnění přes noc. Současně mám trošku vztek - čím méně platíme za služby, tím sice více šetříme, ale naše servisní firma pak zaměstnává méně zkušené lidi, kterým si pak troufne platit méně. A tohle jsou pak důsledky. Jak v práci, tak i v mé opravně aut. Tam můj problém s autem jen sflikovali a to sflikování se rozbilo ještě při předávání vozu...
Celý zbytek úterý jsem přemýšlel jestli vůbec má cenu psát takto podrobně příhody z práce a rozhodl jsem se, že to značně omezím. Ještě že jsem to udělal, protože hned ve středu bych si udělal oděrky na prstech obou rukou, snažíc se popsat vše. Od vět "váš kolega slíbil před ...." až po to, že jsem se na úplný závěr doplížil na pobočku P* s rekordním zpožděním 285 minut, což byl takový "příjemný bonus"...
Začínám být totiž mírně přepracovaný a z přepracovanosti dělám chyby, zatím sice nefatální, ale vyřešení některých problémů jsem si sám oddálil....
Ve čtvrtek jsem měl chuť jednu kolegyni zabít. Ví, že jedu na tábor jako vedoucí, a věděla, že její dítě má spálu (nebo spálovou angínu). Přesto chodí do práce, přesto mě nechala šmatlat na věci co používá, a jen jakoby mimochodem řekla, že jí škrábe v krku.... A teď já co s tím? Napočítal jsem si sice, že pokud došlo k průšvihu a já jsem nakažen, tak slehnu nejpozději ve středu, takže na tábor bych nejel a nic nezavlekl, ale jestli budu mít nějaké atypické a neprůkazné příznaky ... no, nevím nevím...
V pátek jsem trošku hasil nějaké nedodělky a chystal s na pondělí, kdy se bude naše telefonní síť z klasických drátů začne přesouvat na LAN. Díky tomu všemu jsem sobotu prolenošil a sledoval, kterak naší kočicce po obědě nebylo dobře a vyzvrátila ho. Mohu jen doufat, že to byl jen břichabol z nově načaté konzervy (okamžitě letěla do koš) a nic z toho nebude, nebo tak něco. Večer se mamka přiznala, že ráno nalila kočičce mléko, ta jej část nechala v misce a pak jí do toho kydla oběd. Jiná chyba v tom být nemohla, protože v neděli na maso z konzervy kočička nereagovala negativně. Já si stříhal videa ...
V pondělí jsem řešil jen nějaké drobnosti, na nic jiného totiž nezbyl čas. K tomu, co mi vadí na kamarádech si po dnešku musím připsat také to, že si ze mě někteří dělají databanku na návody k počítačům. Když totiž někomu 6x řeknete nějaký jednoduchý návod na použití počítače (např. jak udělat tučné písmo v textu) a dotyčný si to není schopen zapamatovat [klávesový chmat CTRL+B], pomyslíte si něco o "Ynteligentech" a necháte to být. Pokud vám však volá kolega ajťák, líný hledat tištěný návod, či poznámkový sešitek a vy znovu a znovu vysvětlujete danou akci, je to špatné a když na závěr zjistíte, že tu akci vlastně umí, jen si to chtěl ověřit - ale nechá vás to vyprávět 30 minut, místo aby stručně nastínil celý postup a nechal si ho odkývat...
V úterý byla pobočka A* (jako poslední z našich poboček) připravena na totální překopání rozvaděče LAN, resp. "jen" k výměně aktivních prvků. Pěti. Měla nám to udělat objednaná firma. SPočítal jsem si, že když každému prvku dají 15 minut práce a současně si je přivezou předkonfigurované, vyšlo mi, že při začátku v 9 hodin bude v 11 hodin stoprocentně hotovo a já budu moci na vzdálených pobočkách přerestartovat zařízení, jenž jsou na rozvaděči v pobočce A* závislé.
Dopadlo to tak, že jsem s kolegou z nudy v 9:15 začal předrátovávat napájení u našich serverů, jenž jsme kvůli tomu předrátovávání LAN vypnuli - jedna z našich UPS přišla z opravy a současně jsme si zprovoznili další UPSku, která už dobře půlroku byla připravena na namontování. Po předrátování může jedna ze čtyř UPS vypadnout, ostatní udrží servery v chodu, neboť naprostá většina z nich má dva nezávislé zdroje. V 10:30 volala firma, že už je v našem městě, ale že se teprve protahuje jednosměrkami, takže jsem vyjel na vzdálené pobočky, kde jsem si dal i oběd, maje spočítané, že firma do 10 minut zaparkuje a pak do nějakých 12:30 hod bude hotovo. Ve 13:30 jsem opatrně zavolal kolegům, prý se vyskytl problém a pánové totálně překonfigurovávají dovezená zařízení. V 15:30 mě přestalo bavit čekat a rozjel jsem se domů, v 16:00 už prý bylo hotovo. Nu což, zajedu si na pobočku zítra.
Můj úterní spěch byl oprávněný, neboť jsem měl v opravě v jiném městě auto a byl čas ho jít vyzvednout, abych neplatil za uskladnění přes noc. Současně mám trošku vztek - čím méně platíme za služby, tím sice více šetříme, ale naše servisní firma pak zaměstnává méně zkušené lidi, kterým si pak troufne platit méně. A tohle jsou pak důsledky. Jak v práci, tak i v mé opravně aut. Tam můj problém s autem jen sflikovali a to sflikování se rozbilo ještě při předávání vozu...
Celý zbytek úterý jsem přemýšlel jestli vůbec má cenu psát takto podrobně příhody z práce a rozhodl jsem se, že to značně omezím. Ještě že jsem to udělal, protože hned ve středu bych si udělal oděrky na prstech obou rukou, snažíc se popsat vše. Od vět "váš kolega slíbil před ...." až po to, že jsem se na úplný závěr doplížil na pobočku P* s rekordním zpožděním 285 minut, což byl takový "příjemný bonus"...
Začínám být totiž mírně přepracovaný a z přepracovanosti dělám chyby, zatím sice nefatální, ale vyřešení některých problémů jsem si sám oddálil....
Ve čtvrtek jsem měl chuť jednu kolegyni zabít. Ví, že jedu na tábor jako vedoucí, a věděla, že její dítě má spálu (nebo spálovou angínu). Přesto chodí do práce, přesto mě nechala šmatlat na věci co používá, a jen jakoby mimochodem řekla, že jí škrábe v krku.... A teď já co s tím? Napočítal jsem si sice, že pokud došlo k průšvihu a já jsem nakažen, tak slehnu nejpozději ve středu, takže na tábor bych nejel a nic nezavlekl, ale jestli budu mít nějaké atypické a neprůkazné příznaky ... no, nevím nevím...
V pátek jsem trošku hasil nějaké nedodělky a chystal s na pondělí, kdy se bude naše telefonní síť z klasických drátů začne přesouvat na LAN. Díky tomu všemu jsem sobotu prolenošil a sledoval, kterak naší kočicce po obědě nebylo dobře a vyzvrátila ho. Mohu jen doufat, že to byl jen břichabol z nově načaté konzervy (okamžitě letěla do koš) a nic z toho nebude, nebo tak něco. Večer se mamka přiznala, že ráno nalila kočičce mléko, ta jej část nechala v misce a pak jí do toho kydla oběd. Jiná chyba v tom být nemohla, protože v neděli na maso z konzervy kočička nereagovala negativně. Já si stříhal videa ...
sobota 28. července 2012
Po stopách zpěváků (14.) - Drahomíra Vlachová
Zpšvačka Drahomíra Vlachová se narodila v květnu roku 1949 a její kariéru dokáži zaznamenat od šedesátých let nějak takto:
Bene, Bene, Bene (1970)
Pokračování směrem k pop music se nekonalo.
- 1964-66 divadelní studio Apollo, zpěvačka,
- 1966-67 spolupráce s Countrybeatem J. Brabce,
- 1967-68 spolupráce s Orchestrem Karla Duby, hostování v Hudebním divadle v Karlíně (muzikály Genglemani, West Side Story), zpívající herečka v Divadle J. Wolkera,
- 1968-71 divadlo Rokoko
Bene, Bene, Bene (1970)
Pokračování směrem k pop music se nekonalo.
- 1970-82 spolupráce s Orchestrem Karla Vlacha
- 1979-91 netradiční dechovka Velkopopovická Kozlovka
pátek 27. července 2012
čtvrtek 26. července 2012
Skuteční kamarádi - vymírající druh?
Částečná podobnost s příběhem jiného ajťáka, shodou okolností mého kamaráda, je náhodná, leč nepopiratelná. Přesto je popisovaný děj jen a jen můj příběh, přestože onen ajťák mi ho tu a tam protne...
A jak je na mém blogu v poslední době zvykem, nebudu jmenovat, nebudu ukazovat...
V tomto příběhu se musím nejprve vrátit do doby vzdálené, kdy jsem vyučoval počítače na mimoškolním kroužku, sám čerstvě po škole a tehdy jsem si začal říkat, že je na čase si hledat nějaké dlouhodobější kamarády a najít si ještě jeden zájem k počítačům, abych nebyl jednostranně zaměřen. Našel jsem si skupinku hrající Dračí doupě, ta se spojila s jinými, vhodným promixováním skupin vznikla skupinka hrající LARP a v této skupince byli i jedinci jezdící na jistý tábor. A že LARP přineseme jako celotáborovou hru na tento tábor.
Už tehdy, kdybych nebyl naivní, jsem si mohl rozdělit mé tehdejší kamarády na skupiny aktivních, neaktivních, pijanů a zmetků, protože od dob prvního Larpu až po jeho uvedení na táboře uplynuly téměř 4 roky..
Bohužel, díky "drobné" nehodě, kdy součástka za 20Kč způsobila, že mi nebrzdilo auto, se mi nepodařilo stihnout první ročníky tábora s LARPem (tábor samotný měl tehdy více jak 20-letou tradici) a tak se jeden z mých kamarádů tehdy (podle toho co mi řekl **) rozhodl, že když budu chtít, mohu na dalším ročníku chodit s LARPem do tábora pomáhat, ale budu si muset najít ubytování v okolí.
Tím, že jsem opravdu chodil pomáhat (ob dva dny, kdy byla hrána celotáborovka) a má pomoc byla vidět, narozdíl od jistých jedinců s privilegiem bydlení v táboře, jsem získal přístup do skupiny lidí, z nichž se vyklubali další mí kamarádi. Je úplně jedno, že pro některé jsem byl i tak nějakou dobu "larpová náplava", ale nějaké výsledky a práce za mnu byla vidět, i když i já mnohokrát cítil, že by to mohlo být ještě o chloupek lepší.
O rok později jsem tedy byl připuštěn už jako vedoucí, byť s dodatkem "programový" a nastala éra, kdy jsem pomáhal s programem, hodně fotil a pak pro děcka vyráběl CD hned přímo na táboře tak, aby v den odjezdu byla hotova, což přinášelo do předposledního dne tábora mocný finiš a mohutné vypalování, které končilo typicky nad ránem. Zde do příběhu na moment vstupuje i onen jiný ajťák, který mi s procesem pálení pomáhal, v té době, pokud si správně pamatuji, ještě jako dítě, později jako instruktor a mnohem později jako oddílový vedoucí, v některých letech jako vedoucí programový.
Kamarády jsem si stále netřídil do skupin a snažil se chovat ke každému stejně. V té době jsem se ještě opájel tím, že mám kamarádů jako nikdy v životě předtím....
O další dva roky později jsem už prozřel a přestal vidět na kamarádech svatozář, ale dokonce už jsem začal vídat i chyby, velikonoční akce mě přiměla odškrtnout ze svých kamarádů ty nejhorší - pijany, červnová akce pak zmetky (resp. jednoho zmetka). Jen pro info - ani jeden z nich se už na našich akcích nyní nevyskytuje. Na táborové noční porady jsem přestal chodit a čas raději využíval na rovnání fotek a videí. Tím, že jsem stále byl programový vedoucí, který v některých věcech byl dost dobrý, byly mi přidělovány na poradě hlavním vedoucím úkoly stále stejné a kolegové z chatky mi je řekli...
Děj však pokračuje a o čtyři roky později došlo ke změně pořadatele onoho tábora a já už měl své kamarády prohlédnuté, věděl jsem, kdy se stáhnout do pozadí, takže jsem nadále pokračoval v činnosti a pořádání akciček, nově i pro děti a nejenom v létě.
Dělo se očekávatelné - bylo nás nějakých 40, ale jakžtakž aktivních v průběhu roku nás mohlo být tak 15, všichni však chtějí na letní tábor. Ano, někteří studují, jiní už mají rodiny, práci, takže jsem to bral tak jak to je... Ale to už jsem začal pozorovat, že mi někteří kamarádi vadí a vadí mi i proto, že mě zařazovali do škatulek, jejichž štítky mě štvou. Kamarádka žijící zcela mimo toto dění mi to řekla jasně.
Je asi smutnou pravdou, že tví přátelé a kamarádi jsou lidé obklopující tě typu:
- mám se komu vypovídat
- mám někoho, kdo má porozumění
- mám někoho, kdo to vyřeší
- mám někoho, kdo to vyřeší za mě a nemusím se s tím trápit (ať se trápí on)
- nemusím ho, ale potřebuji ho
- neznám se k němu, ale nechá se dobře využít (takykamarád)
- s přesvědčením - jsi dobrý člověk, ale (a vždy si najdou výhrady) neberou tě jaký jsi
- s přesvědčením - jen mu přiložte, od to unese
- s přístupem - ponížím-li ho před ostatními, budu v lepším světle, ale jinak jsme "nejlepší" kámoši.
- a nakonec takoví, kam se řadím sama....znám ho (myslím trochu) a beru ho takový jaký je....
Jenže kolik je těch v poslední skupině?
Ty je potřeba si hýčkat a na ostatní buď bez ostychu tvrdší. Více či méně....
Není potřeba nechat s sebou zametat jen pro to, aby člověk měl více "skorokamarádů".
Ale co teď s tím? Termínální řešení typu "A DOST" umím jak vymyslet, tak i dodržet (naposledy jsem veřejné "a dost" vyslovil o velikonoce roku 2006: "od 30. června 2006 už nikdy nebudu hrát hru typu Dračí doupě, kde se vyskytují vampíři jako hlavní hrdinové", toto jsem dodržel a mé psyché se zvedlo nejenom kvůli tomu že jsem to dodržel). U řešení typu "a dost" je totiž ta potíž, že když uděláme příliš dlouhý řez, přijdeme o více kamarádů, než bychom chtěli. Když se vrátím k "mým vampírům" - kdybych tehdy řekl své "A DOST" jinak, přišel bych dobře o pět kamarádů naráz, přitom se s těmito kamarády mohu setkávat a setkával jsem se i u jiných her daného typu. Nebo v čajovně...
V mojí skupině kamarádů (rozšířené o ty, kteří na tábor nikdy nejezdili) se momentálně rozmáhá, resp. mě začíná více vadit, neschopnost říci Děkuji, o jednom z kamarádů jsem naopak již nahlas vyjádřil myšlenku, že řekne-li mi to své Děkuji, vezmu ho klackem mezi světla. (Ale protože to není "tak teď bych ti měl poděkovat, no tak teda děkuji", tak to nikdy neudělám - naopak v rámci dobrých vztahů ho požádám, aby mi - raději - děkuji neříkal - zní tak nějak neempaticky a strojově, přestože je myšleno doopravdicky).
Další, horší, věc která se rozmáhá, je lhaní. Když mi někdo řekne, že zrovna jede autem z místa A do místa B a je v místě C, ale já na pozadí slyším hrající televizi, tak je to lhář idiot, přičemž pokud mi takhle zalže jen proto, aby mi nemusel udělat kafe, které mi slíbil jako dodatečný dík za to, že jsem mu opravil počítač - jednoznačný adept na vyškrtnutí z přátel. Zvlášť když zalhal bezdůvodně, jak mám ověřeno.
A tady jsme velmi pravděpodobně u jádra pudla. Mohl bych totiž ústy některých mých kamarádů sám o sobě zpívat "Je divnej". Rozumím si totiž s počítači a od kamarádů si beru za opravu počítače jen nějakou drobnost - čokoládu, dobrý sáčkovaný čaj a tak. Pokud je to opravdu z mého pohledu blbinka, co zlobila, dám si jen kafe a pokecám...
U další skupinky nemám valný kredit proto, že neumím to, co oni, ale to mě nevadí a proto to tady nebudu ani dál rozebírat.
Když tedy setřepu všechny kamarády ze všech mých aktivit do jednoho pytle a začnu je třídit do skupin - lháři+pomlouvači+pokrytci, vezoucí se, kamarádi, aktivní kamarádi a skuteční kamarádi, doslova s hrůzou zjišťuji, že skutečných kamarádů, kterým můžu kdykoliv (samozřejmě v rozumných časech) zavolat a říct jim "hele mám problém, můžeš mi pomoci, nebo mě alespoň popostrčit správným směrem" a oni se mi budou věnovat a skutečně mi pomohou, mohu spočítat na prstech jedné ruky zasloužilého dřevorubce.
Udělal jsem si miniprůzkum a zjistil, že platnost věty zmíněné v nadpisu dnešního postu pociťují i moji kamarádi a příbuzní (které jsem oslovil).
Dění na táboře respektive děje mezi vedoucími se mi už pár let nelíbily a mám "nenulové nutkání" říct - je mi líto, ale nejedu. Možná jsem srab, ale měl jsem šanci vidět jak letos dopadl kolega ajťák, který to řeší podobně jako já a který už řekl "letos nejedu". Sneslo se na něj pár podivných reakci a když pak dotyčný upozornil na náhlou smršť omluvenek typu "letos nejedu", které zdánlivě přišly až po jeho omluvence, byla po něm vržena nenávistná reakce, kde byly vyjmenovány důvody, proč nejedou ostatní. A bum ho - buďto lže ten náš kamarád, co napsal (v rozčilení) onu nenávistnou reakci, anebo si nejedoucí kamarád "nepamatuje" důvod, proč nejede a každému říká něco jiného...
V tuhle chvíli je mé rozhodnutí velice jasné - tábor se blíží, takže "haryky" na poslední chvíli dělat nebudu, ale jsem rozhodnut si třídit všechny poznatky o všech a při následných schůzích v srpnu a v září zkusit demokraticky upozornit na případné nešvary a buď se něco stane (a viník bude alespoň pokárán), anebo v rámci svého duševního zdraví sám sobě vyslovím nějaké to své "A DOST".
To své "A DOST" ale budu chtít vyslovit tak, abych si nezničil vztahy s tou částí kamarádů, kteří jsou slušní a alespoň trošku mě chápou a nedělají zlo. Přeci jen bych rád, aby mi jich pár zbylo...
Má to všechno zvláštní dohru - Jedna z mých kolegyň zkouší věštit pomocí tarotových karet a já se s ní setkal zrovna v době, kdy měla karty rozložené a tak mě nechala nalosovat tři karty (minulost, přítomnost a budoucnost), musel jsem se pouze před začátkem soustředit na nějakou přesnou otázku. Karta přítomnosti mi ukázala, že stojím na rozcestí a karta budoucnosti ukazuje, že dojde k nějaké katastrofě nebo změně, která nakonec vyústí ke štěstí. A o tom to vlastně je, nebo ne?
=====
** Že by mu tehdejší vedoucí už neuznala dalšího vedoucího larpistu
A jak je na mém blogu v poslední době zvykem, nebudu jmenovat, nebudu ukazovat...
V tomto příběhu se musím nejprve vrátit do doby vzdálené, kdy jsem vyučoval počítače na mimoškolním kroužku, sám čerstvě po škole a tehdy jsem si začal říkat, že je na čase si hledat nějaké dlouhodobější kamarády a najít si ještě jeden zájem k počítačům, abych nebyl jednostranně zaměřen. Našel jsem si skupinku hrající Dračí doupě, ta se spojila s jinými, vhodným promixováním skupin vznikla skupinka hrající LARP a v této skupince byli i jedinci jezdící na jistý tábor. A že LARP přineseme jako celotáborovou hru na tento tábor.
Už tehdy, kdybych nebyl naivní, jsem si mohl rozdělit mé tehdejší kamarády na skupiny aktivních, neaktivních, pijanů a zmetků, protože od dob prvního Larpu až po jeho uvedení na táboře uplynuly téměř 4 roky..
Bohužel, díky "drobné" nehodě, kdy součástka za 20Kč způsobila, že mi nebrzdilo auto, se mi nepodařilo stihnout první ročníky tábora s LARPem (tábor samotný měl tehdy více jak 20-letou tradici) a tak se jeden z mých kamarádů tehdy (podle toho co mi řekl **) rozhodl, že když budu chtít, mohu na dalším ročníku chodit s LARPem do tábora pomáhat, ale budu si muset najít ubytování v okolí.
Tím, že jsem opravdu chodil pomáhat (ob dva dny, kdy byla hrána celotáborovka) a má pomoc byla vidět, narozdíl od jistých jedinců s privilegiem bydlení v táboře, jsem získal přístup do skupiny lidí, z nichž se vyklubali další mí kamarádi. Je úplně jedno, že pro některé jsem byl i tak nějakou dobu "larpová náplava", ale nějaké výsledky a práce za mnu byla vidět, i když i já mnohokrát cítil, že by to mohlo být ještě o chloupek lepší.
O rok později jsem tedy byl připuštěn už jako vedoucí, byť s dodatkem "programový" a nastala éra, kdy jsem pomáhal s programem, hodně fotil a pak pro děcka vyráběl CD hned přímo na táboře tak, aby v den odjezdu byla hotova, což přinášelo do předposledního dne tábora mocný finiš a mohutné vypalování, které končilo typicky nad ránem. Zde do příběhu na moment vstupuje i onen jiný ajťák, který mi s procesem pálení pomáhal, v té době, pokud si správně pamatuji, ještě jako dítě, později jako instruktor a mnohem později jako oddílový vedoucí, v některých letech jako vedoucí programový.
Kamarády jsem si stále netřídil do skupin a snažil se chovat ke každému stejně. V té době jsem se ještě opájel tím, že mám kamarádů jako nikdy v životě předtím....
O další dva roky později jsem už prozřel a přestal vidět na kamarádech svatozář, ale dokonce už jsem začal vídat i chyby, velikonoční akce mě přiměla odškrtnout ze svých kamarádů ty nejhorší - pijany, červnová akce pak zmetky (resp. jednoho zmetka). Jen pro info - ani jeden z nich se už na našich akcích nyní nevyskytuje. Na táborové noční porady jsem přestal chodit a čas raději využíval na rovnání fotek a videí. Tím, že jsem stále byl programový vedoucí, který v některých věcech byl dost dobrý, byly mi přidělovány na poradě hlavním vedoucím úkoly stále stejné a kolegové z chatky mi je řekli...
Děj však pokračuje a o čtyři roky později došlo ke změně pořadatele onoho tábora a já už měl své kamarády prohlédnuté, věděl jsem, kdy se stáhnout do pozadí, takže jsem nadále pokračoval v činnosti a pořádání akciček, nově i pro děti a nejenom v létě.
Dělo se očekávatelné - bylo nás nějakých 40, ale jakžtakž aktivních v průběhu roku nás mohlo být tak 15, všichni však chtějí na letní tábor. Ano, někteří studují, jiní už mají rodiny, práci, takže jsem to bral tak jak to je... Ale to už jsem začal pozorovat, že mi někteří kamarádi vadí a vadí mi i proto, že mě zařazovali do škatulek, jejichž štítky mě štvou. Kamarádka žijící zcela mimo toto dění mi to řekla jasně.
Je asi smutnou pravdou, že tví přátelé a kamarádi jsou lidé obklopující tě typu:
- mám se komu vypovídat
- mám někoho, kdo má porozumění
- mám někoho, kdo to vyřeší
- mám někoho, kdo to vyřeší za mě a nemusím se s tím trápit (ať se trápí on)
- nemusím ho, ale potřebuji ho
- neznám se k němu, ale nechá se dobře využít (takykamarád)
- s přesvědčením - jsi dobrý člověk, ale (a vždy si najdou výhrady) neberou tě jaký jsi
- s přesvědčením - jen mu přiložte, od to unese
- s přístupem - ponížím-li ho před ostatními, budu v lepším světle, ale jinak jsme "nejlepší" kámoši.
- a nakonec takoví, kam se řadím sama....znám ho (myslím trochu) a beru ho takový jaký je....
Jenže kolik je těch v poslední skupině?
Ty je potřeba si hýčkat a na ostatní buď bez ostychu tvrdší. Více či méně....
Není potřeba nechat s sebou zametat jen pro to, aby člověk měl více "skorokamarádů".
Ale co teď s tím? Termínální řešení typu "A DOST" umím jak vymyslet, tak i dodržet (naposledy jsem veřejné "a dost" vyslovil o velikonoce roku 2006: "od 30. června 2006 už nikdy nebudu hrát hru typu Dračí doupě, kde se vyskytují vampíři jako hlavní hrdinové", toto jsem dodržel a mé psyché se zvedlo nejenom kvůli tomu že jsem to dodržel). U řešení typu "a dost" je totiž ta potíž, že když uděláme příliš dlouhý řez, přijdeme o více kamarádů, než bychom chtěli. Když se vrátím k "mým vampírům" - kdybych tehdy řekl své "A DOST" jinak, přišel bych dobře o pět kamarádů naráz, přitom se s těmito kamarády mohu setkávat a setkával jsem se i u jiných her daného typu. Nebo v čajovně...
V mojí skupině kamarádů (rozšířené o ty, kteří na tábor nikdy nejezdili) se momentálně rozmáhá, resp. mě začíná více vadit, neschopnost říci Děkuji, o jednom z kamarádů jsem naopak již nahlas vyjádřil myšlenku, že řekne-li mi to své Děkuji, vezmu ho klackem mezi světla. (Ale protože to není "tak teď bych ti měl poděkovat, no tak teda děkuji", tak to nikdy neudělám - naopak v rámci dobrých vztahů ho požádám, aby mi - raději - děkuji neříkal - zní tak nějak neempaticky a strojově, přestože je myšleno doopravdicky).
Další, horší, věc která se rozmáhá, je lhaní. Když mi někdo řekne, že zrovna jede autem z místa A do místa B a je v místě C, ale já na pozadí slyším hrající televizi, tak je to lhář idiot, přičemž pokud mi takhle zalže jen proto, aby mi nemusel udělat kafe, které mi slíbil jako dodatečný dík za to, že jsem mu opravil počítač - jednoznačný adept na vyškrtnutí z přátel. Zvlášť když zalhal bezdůvodně, jak mám ověřeno.
A tady jsme velmi pravděpodobně u jádra pudla. Mohl bych totiž ústy některých mých kamarádů sám o sobě zpívat "Je divnej". Rozumím si totiž s počítači a od kamarádů si beru za opravu počítače jen nějakou drobnost - čokoládu, dobrý sáčkovaný čaj a tak. Pokud je to opravdu z mého pohledu blbinka, co zlobila, dám si jen kafe a pokecám...
U další skupinky nemám valný kredit proto, že neumím to, co oni, ale to mě nevadí a proto to tady nebudu ani dál rozebírat.
Když tedy setřepu všechny kamarády ze všech mých aktivit do jednoho pytle a začnu je třídit do skupin - lháři+pomlouvači+pokrytci, vezoucí se, kamarádi, aktivní kamarádi a skuteční kamarádi, doslova s hrůzou zjišťuji, že skutečných kamarádů, kterým můžu kdykoliv (samozřejmě v rozumných časech) zavolat a říct jim "hele mám problém, můžeš mi pomoci, nebo mě alespoň popostrčit správným směrem" a oni se mi budou věnovat a skutečně mi pomohou, mohu spočítat na prstech jedné ruky zasloužilého dřevorubce.
Udělal jsem si miniprůzkum a zjistil, že platnost věty zmíněné v nadpisu dnešního postu pociťují i moji kamarádi a příbuzní (které jsem oslovil).
Dění na táboře respektive děje mezi vedoucími se mi už pár let nelíbily a mám "nenulové nutkání" říct - je mi líto, ale nejedu. Možná jsem srab, ale měl jsem šanci vidět jak letos dopadl kolega ajťák, který to řeší podobně jako já a který už řekl "letos nejedu". Sneslo se na něj pár podivných reakci a když pak dotyčný upozornil na náhlou smršť omluvenek typu "letos nejedu", které zdánlivě přišly až po jeho omluvence, byla po něm vržena nenávistná reakce, kde byly vyjmenovány důvody, proč nejedou ostatní. A bum ho - buďto lže ten náš kamarád, co napsal (v rozčilení) onu nenávistnou reakci, anebo si nejedoucí kamarád "nepamatuje" důvod, proč nejede a každému říká něco jiného...
V tuhle chvíli je mé rozhodnutí velice jasné - tábor se blíží, takže "haryky" na poslední chvíli dělat nebudu, ale jsem rozhodnut si třídit všechny poznatky o všech a při následných schůzích v srpnu a v září zkusit demokraticky upozornit na případné nešvary a buď se něco stane (a viník bude alespoň pokárán), anebo v rámci svého duševního zdraví sám sobě vyslovím nějaké to své "A DOST".
To své "A DOST" ale budu chtít vyslovit tak, abych si nezničil vztahy s tou částí kamarádů, kteří jsou slušní a alespoň trošku mě chápou a nedělají zlo. Přeci jen bych rád, aby mi jich pár zbylo...
Má to všechno zvláštní dohru - Jedna z mých kolegyň zkouší věštit pomocí tarotových karet a já se s ní setkal zrovna v době, kdy měla karty rozložené a tak mě nechala nalosovat tři karty (minulost, přítomnost a budoucnost), musel jsem se pouze před začátkem soustředit na nějakou přesnou otázku. Karta přítomnosti mi ukázala, že stojím na rozcestí a karta budoucnosti ukazuje, že dojde k nějaké katastrofě nebo změně, která nakonec vyústí ke štěstí. A o tom to vlastně je, nebo ne?
=====
** Že by mu tehdejší vedoucí už neuznala dalšího vedoucího larpistu
středa 25. července 2012
Co to jenom (proboha) poslouchám?
Do poloviny června se pomocí hlasování na Youtobe vybírali účastníci na "Český Youtube fest" což je několik hudebních festivalů po České republice (zbývá uskutečnit 2. srpna Sázavafest a 9. srpna OpenAir fest)
Mě tato muzika zrovna neoslovuje, ale dokázal jsem mezi patnácti klipy najít dva, které jsem si doposlechl až do konce
Pankix - Sečna
MC KOKO feat. HI-FI - Koktavej rap
Právě jeden z těchto klipů skončil ve sbírce mých oblíbených. Můžete hádat který... :-)
Správnou odpověď se dozvíte při shlédnutí umírněné verze onoho klipu.
Mě tato muzika zrovna neoslovuje, ale dokázal jsem mezi patnácti klipy najít dva, které jsem si doposlechl až do konce
Pankix - Sečna
MC KOKO feat. HI-FI - Koktavej rap
Právě jeden z těchto klipů skončil ve sbírce mých oblíbených. Můžete hádat který... :-)
Správnou odpověď se dozvíte při shlédnutí umírněné verze onoho klipu.
úterý 24. července 2012
Halaka nakonec přeci jen vykladače snů nezlikvidoval!
nejprve pro připomenutí - zatímní historie Halaky:
Ve snech s revizorkami a revizory jsem už řešení nalezl - v celé ohromné sérii mě neustále nachytávali na švestkách a já se už v okamžiku setkání s revizorem cítil ponížený, naprdnutý a bez jízdního dokladu. A pak jsem se jednoho dne před usnutím rozhodl, že to budu řešit s úsměvem a hned z toho byl sen (který zde na blogu nemohu najít - že bych ho nenapsal??), kdy v Brně(?) dokážu s revizorkou v pohodě vše vyjednat a ty doklady mít, načež celá série začala vypadat, že definitivně skončila, aby pak opět naskočila špatná varianta (Šedesátkrát na černo? Proč ne dvaašedesátkrát?) a pak jsem silou vůle dokázal další revizorský sen uhrát "na remízu" (Po šedesátétřetí ne! :-))
Absolutně nejgeniálnější věc se mi povedla v páté scéně popisku snu "Chození po Českém středohoří", kdy jsem dokázal zlomit prokletí oné scény, na což jsem hrdý ještě dnes.
- 15.5.2012 - Jmenuji se Halaka
- 26.5.2012 - Halaka zničil vykladače snů
Na začátku července se mi ozvala jedna z mých bývalých kolegyň a přinesla mi (nejenom) do snu Halaka čerstvý vítr, dalo-li by se tak říci. I zde bych jí rád vyslovil velké díky, neboť se ukázalo, že v mém případě podivných snů umí problém natrefit lépe, než psycholožka, ke které 1x týdně chodím na kratičké posezení.
Hlavní problém je v tom, jak přistupovat ke snům. Jsou totiž lidé, kteří neumějí / nechtějí připustit existenci snů, které pro jednoduchost označuji slůvkem "věštecké", tedy sny, které dokáží upozornit na problém v budoucnosti. Nám oboum, tedy mě i kamarádce, se minimálně jeden takový sen zdál (ten můj: Sny a astrální cestování - 4. díl)
Psycholožka mě přesvědčovala, že se mi tento sen zdál až "ex-post", ale já dodneška vidím, jak "nesmyslně" v reálu nastupuji do toho prvního vozu a jak si s hrůzou uvědomuji, že jsem za a) jinde a za b) jak situace se značně podobá tomu snu, ze kterého jsem ale nevěděl, proč se stanu "žábou mixéru" a že za c) mám jedinou šanci jak se nestat žábou v mixéru je někde se pořádně chytit ....
Připuštění "vylepšené verze věšteckých snů" , tedy astrální cestování je pak pro podobné lidi, kdy lze cestovat v čase, prostoru a alternativních světech, považováno až za pavědu. Neříkám tím, že je mi ta psycholožka na houby, jen nemám pocit, že mi pomáhá na 100%, či že si 100% rozumíme.
Ale k textíku mé kamarádky
Nejdřív jsem měla za to, že tvoje mysl zachytila vzpomínky někoho jiného (z jiného místa), nedořešené. A nešlo upřesnit zda z minulosti...od člověka živého nebo ne.Ano, je to otázkou, v kterém příběhu jsem. Sám občas mívám pocit snů, které jsou spíše z minulosti (např. Divoké sny díl 7. první sen v blogpostu) a kdy vystupuji jako postava, kterou jsem ani v reálu nestihl poznat - ve zmiňovaném snu to je pozice dědečka. Sen Halaka je poměrně nadčasový, jinak to ani nejde popsat, jedině díky "použití" kolegyně z práce, s níž se ve snu bavím by šlo sen časově zařadit. Jenže v tom snu je spíše jen díky tomu, abych s někým pohovořil, protože použitý tón hovoru a odpovědi bych pravděpodobně před cizím člověkem nepoužil...
Tvoje podvědomí reaguje přirozeně. Mysl vymodeluje situaci a ty hledáš různá řešení. Pak tu situaci trochu změní, resp. posune proměnnou a opět znovu. Je to proto, že nejsi z těch, co přestanou nad problémem myslet, když někdo řekne, že daná věc nemá řešení?Ano, tohle o sobě přímo vím, kdy kolegové po x minutách problém vzdají, ale já jako buldok zkouším další možná řešení o kterých si myslím, že musí pomoci. A obvykle pomohou. V tomto snu dělám totéž - vím, že minule řešení s přelezením skla a přejděním na tramvaj řešení nepřineslo a proto zkouším jiné. Samozřejmě, taky občas řešení nenaleznu ale i v tomto případě v reálu řešení mám - oslovit odborníky, kteří tento problém řeší pro své klienty denně...
Ve snech s revizorkami a revizory jsem už řešení nalezl - v celé ohromné sérii mě neustále nachytávali na švestkách a já se už v okamžiku setkání s revizorem cítil ponížený, naprdnutý a bez jízdního dokladu. A pak jsem se jednoho dne před usnutím rozhodl, že to budu řešit s úsměvem a hned z toho byl sen (který zde na blogu nemohu najít - že bych ho nenapsal??), kdy v Brně(?) dokážu s revizorkou v pohodě vše vyjednat a ty doklady mít, načež celá série začala vypadat, že definitivně skončila, aby pak opět naskočila špatná varianta (Šedesátkrát na černo? Proč ne dvaašedesátkrát?) a pak jsem silou vůle dokázal další revizorský sen uhrát "na remízu" (Po šedesátétřetí ne! :-))
Absolutně nejgeniálnější věc se mi povedla v páté scéně popisku snu "Chození po Českém středohoří", kdy jsem dokázal zlomit prokletí oné scény, na což jsem hrdý ještě dnes.
Použití tobě známých míst a lidí možná jen evokuje pocity, které byly součástí původní vzpomínky.Nebo to má opravdu souvislost s neřešením (pasivitou) v některých tvých věcech minulých? A podvědomí se snaží zjistit, jak by se to posunulo?Pak mi přišlo na mysl, že tyto sny vlastně můžou znamenat jen oťukávání tebe sama sebou samým. Reakcí, znalostí, aplikováním zkušeností, rozhodováním, zodpovědností za výsledek a s vyrovnáním se. Ale proč? Pro nabytí jistoty nebo přesvědčení? O čem?
Bohužel, na tuto přehršel otázek zatím neumím odpovědět. V některých věcech jsem v reálném světě pasivnější byl a pak jsem si dodatečně nadával. Tím, že se mi sny a situace v nich opakují může ukazovat na některé věci, které jsou nedořešené, nebo jsem je řešil horkou hlavou. Uvědomuji si totiž jednu věc - jak poslední verze Halaky, tak poslední dvě lepší verze revizorského problému ve snech řeším s úsměvem, nebo alespoň v poklidu a s rozvahou, kdy cítím, že i ve snu si ty alternativy uvědomuji ... a jak ten buldok se snažím najít řešení nejlepší. Nebo alespoň přijatelnější...
pondělí 23. července 2012
Shrnutí uplynulého týdne (28.)
Budoucnost má mnoho přívlastků. Slabým je nedosažitelná, bojácným neznámá. Pro statečné je nadějná.
Victor Hugo
V tomto týdnu jsem se tímto moudrem pokoušel řídit a snažil jsem se být statečný. Možná statečný jsem, ale budoucnost mě v okamžiku převtělení do přítomnosti docela ubíjí...
V pondělí jsem se pokoušel na pobočce B* dočistit problémy, které se tu nahromadili díky tomu, že jsem mnoho sil dával v minulých týdnech na stěhování lidí mezi pobočkami a stěhování poboček. Je to ubíjející a ani 10 hodin nestačilo, dorazil mě služební program, který si bral několik hodin 50% času procesoru a když už se s počítačem nedalo dělat, měl sežráno 2GB paměti, což je na počítači s 1GB RAM docela fatální...
Současně jsem psal v pondělí určitý email kamarádce, jež se nepohodla s jiným kamarádem a byl jsem zvědav, co z toho bude. Budoucnost pro statečné je nadějná ... Zřejmě i nadějná je, neboť mi jedna z bývalých kolegyň napsala nějaké komentáře k mým snům. Už z doby našeho společného zaměstnavatele uměla perfektně trefit hřebíček na hlavičku. Zítra (= po zveřejnění tohoto příspěvku) se tak budu moci vrátit ke snu Halaka...
Že je můj život jak na houpačce by mohlo svědčit hned úterý, kdy jsem s vyplazeným jazykem projel všemi čtyřmi pobočkami, jež obvykle spravuji s (nyní již jen) třemi kolegy, ale to šlo přežít. Hloupá byla odpověď kamarádky, kdy jsem se ptal na "A", ale bylo mi odpovězeno "A", "B", "C", "D" což byl jasný případ naštvání. Po 150 minutovém přemýšlení (kdy jsem ale dělal i něco jiného) jsem se odvážil napsat email, který odešel v 22:45 s omluvou. Ve 22:50 jsem měl už hovor na mobilu. Ano, budoucnost pro statečné je nadějná, kamarádka mé emaily přežila...
Ve středu šla houpačka dost dolů, kdy jsme se porafali s jedním mým kolegou, kterému je zatěžko 1x za měsíc věnovat 30 sekund kontrolou jedné excelovské tabulky a následné poslání hromadného emailu uživatelům, kterým končí certifikát. Bohužel, na budově "A" je automatické rozposílávání upozorňovacích emailů rozhašené, ale při důsledné roční práci (tedy 12x30 sekund) by se to mělo eliminovat, protože se certifikáty řádně prodlouží a všechny kolonky v externím systému nastaví a pak by to mělo odpadnout. Ne, raději nechá nadávat uživatele, že nemají platný certifikát, že nemohou pracovat a že za to určitě můžeme my. Prý si toto mají hlídat pracovníci sami spolu s jejich nadřízenými. Oznámil jsem tedy kolegovi, ať jde tam, kam slunce nesvítí a šel si po své práci. A měl zlost, protože zrovna o tomhle kolegovi jsem tu už párkrát psal že je neochotný a snad i líný, takže jsem vymyslel jednoduchou věc - zlobí nám antiviry a jejich definice. Sám jsem oběhal víc jak 60 počítačů, na mé tři kolegy jich zbylo stejné množství. Připravil jsem jim dávkový soubor a požádal o spolupráci právě na pobočce "A", a napsal že jsem prostě lůzr a nestíhám. Pak jsem udělal X věcí, které se promítnou na všech počítačích a informoval o tom všechny naše uživatele, včetně mých kolegů. (zjevně jsem tedy čas na antiviry neměl :-)
Ve čtvrtek jsem v taktice pokračoval, řešil reálné(!) problémy na pobočce B* a dokonce se mi podařilo proběhnout s tonery na pobočce A* kolem šéfa z pobočky BLH*, který k nám přijel na inspekci. Okamžitě jsem se mu omluvil s tím, že mi chcípají kopírky na B*, on došel to jedno chybějící patro na pobočce A*, kde nalezl mé zbylé tři kolegy. Hm, a pročpak zrovna ten, se kterým jsem se ve středu pohádal měl právě v tu vteřinu čas kouřit elektronickou cigaretu a číst si něco na počítači? ... ... ... ... ... ...
Za čtvrtek mi pomohli s celkem s devíti(!!!) počítači, což byl nečekaný výkon. No, škoda, že to podle všeho udělal jen ten jediný z nich, ten, který byl se mnou ve dvojici při stěhování poboček, ten kterému se blíží důchod nejrychleji z nás - už jen necelý rok bude pracovat. Ještě že jsem se mohl těšit opět z budoucnosti, která se ve čtvrtek po obědě změnila na přítomnost - přijela mi sestra z P*, takže v podvečer došlo na setkání s ní a s další sestrou. Třetí ze sester nás na pátek pozvala na zahradu, takže už je jasné, že bude veselo ještě větší, než bylo teď - bude sourozenecká jízda :-)
Veselo ovšem bylo i ve čtvrtek už o 2 hodiny dříve. Už v červnu, když jsem v bance řešil nějaké to rušení smluv mi pracovnice banky oznámila, že mám (po všech těch operacích) na obyčejném účtě dost peněz (v úhrnu 20 měsíčních výplat) a že se mi to tam špatně úročí. Dohodli jsme se (protože to bylo před zkouškou z RJ v Ostravě), že se sejdeme v klidu v červenci. Když jsme se tedy dnes sešli, koukla se do svých poznámek, koukla na aktuální stav účtu a viditelně povadla, neboť jsem tam měl o dost méně (už jsem opět prováděl nějaké investice), načež po mém oznámení, že X peněz na účtu zůstane na úhradu náhlých nákladů a Y peněz zanedlouho půjčím členovi rodiny, povadla podruhé. Očekávaná provize ze mě za prodání nějakého produktu se jí rozplynula či jen zmenšila. Ale byla to profesionálka a i tak mi nabídla nějaké investiční produkty. Musela však ještě potřetí spolknout hořkou pilulku, protože vše nabízené mám, ale u jiných bank. Čili mi nakonec doporučila jen nějaké dluhopisové fondy, jemně zoptimalizovala mé existující portfolium a bylo hotovo...
V pátek začlo být definitivně veselo s mým autem, protože začalo zlobit centrální zamykání a já musel udělat víc jízd, než by mi bylo za toho stavu milo. Pobočka P*, nemocnice, pobočka B*, L*, domov, což znamenalo 5x trapčení kolem auta a čekání, jestli centrální zamykání už zkolabovalo úplně, nebo ještě přeci jen otevře. Otevřelo vždy, ale byl to 15-60 vteřinový boj s tlačítky ovladače. Problém je bohužel ne v ovladači, ale v centrální jednotce, koupil jsem si na to extra novou baterku a v ovladači ji vyměnil...
Pro kamaráda, který přijel ke mě vlakem nějakých 250km, jsem tedy jel MHD a na zajištěnou večeři jsme jeli taxíkem, firmou, která má na nádraží exkluzivitu. Mělo to ale jednu výhodu, mohl jsem si dát později pivko, nevýhodu, že ta jízda byla dražší. Bohužel, čas byl proti nám, večeři a hlavně stůl jsem objednal na příliš brzy, takže bychom pokus o jinou taxislužbu nedali...
Najít nějakou zábavu v sobotu (ale i ve všední den) v našem městě se dá dost těžko, pokud řeknete, že začátek dne NEBUDE v hospodě, nebo se nechcete pohybovat v místech, kde lze dostat alkohol, a do blízkého okolí se bojíte vyjet autem, když nemáte tušení, zdali to centrální zamykání definitivně selže, nebo ne. Na mém autě jsou, bohužel, zaslepeny všechny zámky na dveřích, takže šance odemknout ručně prostě není :-(
Následně kamarád "utrpěl" **) rodinný oběd u nás a a poté druhou procházku přírodou, tentokrát na sraz s dalšími kamarády (čímž naznačuji, že dopoledne byla také procházka přírodou), jenže sraz byl na poslední chvilku o 2 hodiny posunut na pozdější čas. Hoooodně jsem musel přemýšlet, až jsem si vzpomněl, že kamarád chodívá do čajovny a že i u nás má v tento čas čajovna otevřeno, takže jsme strávili čas tam.
Setkání s kamarády nemusím popisovat, něco malinko se popilo, vyslechli jsme si vyprávění W*, zjistili, že se zpřeházeli partneři v dvojicích (rozchody a nové zahoření lásky) a jeli domů.
V neděli dopoledne jsem kamaráda doprovodil na vlak a pak už nedělal nic fyzického, kromě přemýšlení o tom, jak jsou někteří lidé xxxxx *) ... ale o tom až v nějakém příštím zápisku, až si to pořádně srovnám v hlavě a doověřím si nějaké věci.
Koukl jsem se také v neděli dálkově do práce. Za pátek mi kolegové k 9 počítačům přidali dalších 12 kousků, čili mám antivirů na pobočce srovnaných 21. To vypadá i nadějně, když se zdá podle logů v konzoli antiviru, že se už snažili dva kolegové. Ten třetí prý, dle sdělení kolegyně, kterou jsem potkal v neděli v podvečer ve městě, chodil jako dozor s tím druhým, tím líným. Anebo se to naopak učil jako poslední?
------------------------
*) Ne, do této skupiny nepatří ani jeden z mých kamarádů, s níž jsem se v tomto týdnu setkal fyzicky. A i to slovo skryté pěti X ozřejmím později
**) utrpěl je možná silné slovo, ale do poslední chvilky jsem slovo "rodinný oběd" nevypustil do poslední chvilky z úst. Ostatně i já sám se toto dozvěděl 24 hodin před...
Že je můj život jak na houpačce by mohlo svědčit hned úterý, kdy jsem s vyplazeným jazykem projel všemi čtyřmi pobočkami, jež obvykle spravuji s (nyní již jen) třemi kolegy, ale to šlo přežít. Hloupá byla odpověď kamarádky, kdy jsem se ptal na "A", ale bylo mi odpovězeno "A", "B", "C", "D" což byl jasný případ naštvání. Po 150 minutovém přemýšlení (kdy jsem ale dělal i něco jiného) jsem se odvážil napsat email, který odešel v 22:45 s omluvou. Ve 22:50 jsem měl už hovor na mobilu. Ano, budoucnost pro statečné je nadějná, kamarádka mé emaily přežila...
Ve středu šla houpačka dost dolů, kdy jsme se porafali s jedním mým kolegou, kterému je zatěžko 1x za měsíc věnovat 30 sekund kontrolou jedné excelovské tabulky a následné poslání hromadného emailu uživatelům, kterým končí certifikát. Bohužel, na budově "A" je automatické rozposílávání upozorňovacích emailů rozhašené, ale při důsledné roční práci (tedy 12x30 sekund) by se to mělo eliminovat, protože se certifikáty řádně prodlouží a všechny kolonky v externím systému nastaví a pak by to mělo odpadnout. Ne, raději nechá nadávat uživatele, že nemají platný certifikát, že nemohou pracovat a že za to určitě můžeme my. Prý si toto mají hlídat pracovníci sami spolu s jejich nadřízenými. Oznámil jsem tedy kolegovi, ať jde tam, kam slunce nesvítí a šel si po své práci. A měl zlost, protože zrovna o tomhle kolegovi jsem tu už párkrát psal že je neochotný a snad i líný, takže jsem vymyslel jednoduchou věc - zlobí nám antiviry a jejich definice. Sám jsem oběhal víc jak 60 počítačů, na mé tři kolegy jich zbylo stejné množství. Připravil jsem jim dávkový soubor a požádal o spolupráci právě na pobočce "A", a napsal že jsem prostě lůzr a nestíhám. Pak jsem udělal X věcí, které se promítnou na všech počítačích a informoval o tom všechny naše uživatele, včetně mých kolegů. (zjevně jsem tedy čas na antiviry neměl :-)
Ve čtvrtek jsem v taktice pokračoval, řešil reálné(!) problémy na pobočce B* a dokonce se mi podařilo proběhnout s tonery na pobočce A* kolem šéfa z pobočky BLH*, který k nám přijel na inspekci. Okamžitě jsem se mu omluvil s tím, že mi chcípají kopírky na B*, on došel to jedno chybějící patro na pobočce A*, kde nalezl mé zbylé tři kolegy. Hm, a pročpak zrovna ten, se kterým jsem se ve středu pohádal měl právě v tu vteřinu čas kouřit elektronickou cigaretu a číst si něco na počítači? ... ... ... ... ... ...
Za čtvrtek mi pomohli s celkem s devíti(!!!) počítači, což byl nečekaný výkon. No, škoda, že to podle všeho udělal jen ten jediný z nich, ten, který byl se mnou ve dvojici při stěhování poboček, ten kterému se blíží důchod nejrychleji z nás - už jen necelý rok bude pracovat. Ještě že jsem se mohl těšit opět z budoucnosti, která se ve čtvrtek po obědě změnila na přítomnost - přijela mi sestra z P*, takže v podvečer došlo na setkání s ní a s další sestrou. Třetí ze sester nás na pátek pozvala na zahradu, takže už je jasné, že bude veselo ještě větší, než bylo teď - bude sourozenecká jízda :-)
Veselo ovšem bylo i ve čtvrtek už o 2 hodiny dříve. Už v červnu, když jsem v bance řešil nějaké to rušení smluv mi pracovnice banky oznámila, že mám (po všech těch operacích) na obyčejném účtě dost peněz (v úhrnu 20 měsíčních výplat) a že se mi to tam špatně úročí. Dohodli jsme se (protože to bylo před zkouškou z RJ v Ostravě), že se sejdeme v klidu v červenci. Když jsme se tedy dnes sešli, koukla se do svých poznámek, koukla na aktuální stav účtu a viditelně povadla, neboť jsem tam měl o dost méně (už jsem opět prováděl nějaké investice), načež po mém oznámení, že X peněz na účtu zůstane na úhradu náhlých nákladů a Y peněz zanedlouho půjčím členovi rodiny, povadla podruhé. Očekávaná provize ze mě za prodání nějakého produktu se jí rozplynula či jen zmenšila. Ale byla to profesionálka a i tak mi nabídla nějaké investiční produkty. Musela však ještě potřetí spolknout hořkou pilulku, protože vše nabízené mám, ale u jiných bank. Čili mi nakonec doporučila jen nějaké dluhopisové fondy, jemně zoptimalizovala mé existující portfolium a bylo hotovo...
V pátek začlo být definitivně veselo s mým autem, protože začalo zlobit centrální zamykání a já musel udělat víc jízd, než by mi bylo za toho stavu milo. Pobočka P*, nemocnice, pobočka B*, L*, domov, což znamenalo 5x trapčení kolem auta a čekání, jestli centrální zamykání už zkolabovalo úplně, nebo ještě přeci jen otevře. Otevřelo vždy, ale byl to 15-60 vteřinový boj s tlačítky ovladače. Problém je bohužel ne v ovladači, ale v centrální jednotce, koupil jsem si na to extra novou baterku a v ovladači ji vyměnil...
Pro kamaráda, který přijel ke mě vlakem nějakých 250km, jsem tedy jel MHD a na zajištěnou večeři jsme jeli taxíkem, firmou, která má na nádraží exkluzivitu. Mělo to ale jednu výhodu, mohl jsem si dát později pivko, nevýhodu, že ta jízda byla dražší. Bohužel, čas byl proti nám, večeři a hlavně stůl jsem objednal na příliš brzy, takže bychom pokus o jinou taxislužbu nedali...
Najít nějakou zábavu v sobotu (ale i ve všední den) v našem městě se dá dost těžko, pokud řeknete, že začátek dne NEBUDE v hospodě, nebo se nechcete pohybovat v místech, kde lze dostat alkohol, a do blízkého okolí se bojíte vyjet autem, když nemáte tušení, zdali to centrální zamykání definitivně selže, nebo ne. Na mém autě jsou, bohužel, zaslepeny všechny zámky na dveřích, takže šance odemknout ručně prostě není :-(
Následně kamarád "utrpěl" **) rodinný oběd u nás a a poté druhou procházku přírodou, tentokrát na sraz s dalšími kamarády (čímž naznačuji, že dopoledne byla také procházka přírodou), jenže sraz byl na poslední chvilku o 2 hodiny posunut na pozdější čas. Hoooodně jsem musel přemýšlet, až jsem si vzpomněl, že kamarád chodívá do čajovny a že i u nás má v tento čas čajovna otevřeno, takže jsme strávili čas tam.
Setkání s kamarády nemusím popisovat, něco malinko se popilo, vyslechli jsme si vyprávění W*, zjistili, že se zpřeházeli partneři v dvojicích (rozchody a nové zahoření lásky) a jeli domů.
V neděli dopoledne jsem kamaráda doprovodil na vlak a pak už nedělal nic fyzického, kromě přemýšlení o tom, jak jsou někteří lidé xxxxx *) ... ale o tom až v nějakém příštím zápisku, až si to pořádně srovnám v hlavě a doověřím si nějaké věci.
Koukl jsem se také v neděli dálkově do práce. Za pátek mi kolegové k 9 počítačům přidali dalších 12 kousků, čili mám antivirů na pobočce srovnaných 21. To vypadá i nadějně, když se zdá podle logů v konzoli antiviru, že se už snažili dva kolegové. Ten třetí prý, dle sdělení kolegyně, kterou jsem potkal v neděli v podvečer ve městě, chodil jako dozor s tím druhým, tím líným. Anebo se to naopak učil jako poslední?
------------------------
*) Ne, do této skupiny nepatří ani jeden z mých kamarádů, s níž jsem se v tomto týdnu setkal fyzicky. A i to slovo skryté pěti X ozřejmím později
**) utrpěl je možná silné slovo, ale do poslední chvilky jsem slovo "rodinný oběd" nevypustil do poslední chvilky z úst. Ostatně i já sám se toto dozvěděl 24 hodin před...
neděle 22. července 2012
Nesmím se dívat na pořady o kultuře :-)
Nesmím se dívat na pořady o kultuře, pokud tam představují zpěváky a zpěvačky v České republice neznámé, neb jsou alternativní (= nespadají do "pop"music)
Už hezkých pár dnů mi cykluje v přehrávači song zpěvačky, která si říká "Princess Chelsea" jmenující se "The Cigarette Duel" a má i správně úchylný klip :-)
Už hezkých pár dnů mi cykluje v přehrávači song zpěvačky, která si říká "Princess Chelsea" jmenující se "The Cigarette Duel" a má i správně úchylný klip :-)
sobota 21. července 2012
Zastřelení v paneláku
S tímhle snem si zatím nevím rady, zdál se mi zatím podruhé a nevím proč...
Sen začíná v místech (reálného) panelového sídliště "šestistovek" a protože chci (pravděpodobně) směřovat domů, stočím se do sídliště a snažím se držet severozápadní směr. Chvilku to jde, silnice vedla tím směrem, pak se ale stočila špatným směrem a tak musím mezi baráky. To už jsem v místech, kde to sídliště nepoznávám, je mnohem starší než "šestistovky", všechny cedule mají strhané a všechny paneláky vypadají stejně. Ale nepanikařím, zřejmě vím, kde jsem.
Dokonce vstupuji do jednoho paneláku a po chvilkovém chození po domě (na moment malinko zabloudím), kdy z nějakého důvodu začínám spěchat vcházím do bytu a schovávám se v jedné místnosti. Po pravé ruce mám okno, já se opírám o stěnu hned těsně vedle něj, snažím se ani nepohnout, skoro ani nedýchám. Jenže se přeci jen v nevhodnou chvilku pohnu, samozřejmě ve chvíli, kdy někdo svítí silným reflektorem dovnitř. Samozřejmě můj stín se promítne na podlahu, takže vím, že jsem v nepříjemné pozici. Jsem prozrazen.
Zásahová jednotka v počtu jedné dívky v samurajském obleku a zaútočí na mě. Já zřejmě měl v ruce pistoli, ale nedokázal jsem z ní proti té dívce vystřelit. No bodejť by ne, když v ruce žádnou nemám ač mám prsty zahnuté správně...
Mé zatčení a konec snu netřeba popisovati ...
pátek 20. července 2012
Únik trápením
„Co je platné přeplout moře a střídat města! Chceš-li uniknout tomu, co tě trápí, musíš být ne jinde, ale jiný!“
Lucius Annaeus Seneca
čtvrtek 19. července 2012
Co jsem to jenom (proboha) poslouchal? (41.)
Po krátké přestávce se vracím ke "klasické" sérii CSPP a na paškál tentokrát přijde Václav Neckář
Nevím, podle čeho Youtube vybírá své "Návrhy", ale dnes mezi vyslovenými pitomostmi na mě svítila tato písnička, jenž patří mezi ty, jenž měla sestra na svém pásku
Václav Neckář - Holka ta okatá
Film Pelíšky znovuoprášil následující skladbu, která se i letos nechá zachytit na některých rádiích. Je pravdou, že ji nehrají 3x do hodiny a že ji hrají všechna "pop" rádia, ale ... :-)
Václav Neckář - Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě
Chlapy přeci nepláčou, ale měli by, zvlášť, pokud jejich první lásky provázela tato písnička. Je to pro mě nostalgie, přestože v době vzniku písničky jsem si ještě hrál v uhláku na horníka...
Václav Neckář - Kdo vchází do tvých snů má lásko
Nesmím zapomenout ani na roli prince v pohádce Šíleně smutná princezna :-)
Kolik dalších kousků jsem ještě vynechal - Lékořice, Lady Jane, ... Mnohé jsou v tomto seznamu videí čítající 180 kousků s Václavem Neckářem
Nevím, podle čeho Youtube vybírá své "Návrhy", ale dnes mezi vyslovenými pitomostmi na mě svítila tato písnička, jenž patří mezi ty, jenž měla sestra na svém pásku
Václav Neckář - Holka ta okatá
Film Pelíšky znovuoprášil následující skladbu, která se i letos nechá zachytit na některých rádiích. Je pravdou, že ji nehrají 3x do hodiny a že ji hrají všechna "pop" rádia, ale ... :-)
Václav Neckář - Tu kytaru jsem koupil kvůli tobě
Chlapy přeci nepláčou, ale měli by, zvlášť, pokud jejich první lásky provázela tato písnička. Je to pro mě nostalgie, přestože v době vzniku písničky jsem si ještě hrál v uhláku na horníka...
Václav Neckář - Kdo vchází do tvých snů má lásko
Nesmím zapomenout ani na roli prince v pohádce Šíleně smutná princezna :-)
Kolik dalších kousků jsem ještě vynechal - Lékořice, Lady Jane, ... Mnohé jsou v tomto seznamu videí čítající 180 kousků s Václavem Neckářem
středa 18. července 2012
Architekti se neshodli :-(
Tak mám na svém kontě další remake nějakého svého snu.
Vracím se (po 100 letech?) na místo činu, jak se říká, a vystupuji z autobusu asi tak 100 metrů před budovou, v jejímž třetím patře jsem pracoval a docela rád bych se podíval na vše, co se změnilo. Mám sebou i průvodce a ten mi vypráví vše, co se za tu dobu změnilo. A mluví tiše a tak nějak smutně.
"Za tu dobu, cos tu nebyl, zde pracovalo (naráz) několik architektů, každý jel podle sebe a takto to dopadlo" řekl můj průvodce, když jdeme po náměstí a už jsme na dohled. Zaostřil jsem na budovu a nezaznamenal zas až tolik přestaveb, mezi prvním a třetím patrem není vidět téměř žádná. Pak se mi ale málem zastaví srdce. Místo vchodu v přízemí, a atria v něm, je vestavěno mnoho a mnoho nových kanceláří. A dokonce i místo schodů do patra ...
Každopádně je tu postaven nový vchod s nízkým stropem a zářivkovým osvětlením. Je ho tu tolik, že je chodba přesvícena a mě se ohřívá hlava od tepla, které to světlo vyzařuje. Chodba se větví do kříže, ale cestou doleva či doprava se nikam nedostanu, chodba v těchto směrech po pěti krocích končí. Slepě, bez jakýchkoliv dveří.
Po pár krocích rovným směrem se dostanu na zbytečíček atria a můj průvodce mě upozorní na nenápadné dveře slovy: "Zůstal vchod do kanceláře č.7"
A od tohoto místa se jednotlivé remaky snů liší, velmi pravděpodobně podle toho, co se mi děje v reálném světě.
1) mám-li sílu v reálném světě bojovat
Buďto mi průvodce odemkne, nebo ty dveře vyrazím a proniknu dovnitř. Chci totiž zachránit osazenstvo, neboť architekti přestavovali za provozu a mnohé kanceláře (alespoň si to myslím) nyní nemají reálný východ. Jenže se setkávám s mírným odmítnutím, že záchranu nechtějí/nepotřebují. Navíc se až úplně nahoru nedostanu...
2) můj soupeř je v reálném světě silnější, zákeřnější
Ať už se pokouším o záchranu všech, nebo jen sebe, průchod chodbou zpět se mi nepodaří. Světlo totiž zhasne a ten kdo zná mé "německé sny" ví, že následuje smrt ... Nemívám u toho pocit, že by ta světla někdo zhasnul úmyslně, úplně klidně mohou vypadnout přetížením sítě, každopádně v té době už je průvodce dávno v trapu.
3) nemám sílu bojovat
Zkusmo obejdu atrium a chodby, dveře jsou zamčené, proto odcházím pryč.
Vracím se (po 100 letech?) na místo činu, jak se říká, a vystupuji z autobusu asi tak 100 metrů před budovou, v jejímž třetím patře jsem pracoval a docela rád bych se podíval na vše, co se změnilo. Mám sebou i průvodce a ten mi vypráví vše, co se za tu dobu změnilo. A mluví tiše a tak nějak smutně.
"Za tu dobu, cos tu nebyl, zde pracovalo (naráz) několik architektů, každý jel podle sebe a takto to dopadlo" řekl můj průvodce, když jdeme po náměstí a už jsme na dohled. Zaostřil jsem na budovu a nezaznamenal zas až tolik přestaveb, mezi prvním a třetím patrem není vidět téměř žádná. Pak se mi ale málem zastaví srdce. Místo vchodu v přízemí, a atria v něm, je vestavěno mnoho a mnoho nových kanceláří. A dokonce i místo schodů do patra ...
Každopádně je tu postaven nový vchod s nízkým stropem a zářivkovým osvětlením. Je ho tu tolik, že je chodba přesvícena a mě se ohřívá hlava od tepla, které to světlo vyzařuje. Chodba se větví do kříže, ale cestou doleva či doprava se nikam nedostanu, chodba v těchto směrech po pěti krocích končí. Slepě, bez jakýchkoliv dveří.
Po pár krocích rovným směrem se dostanu na zbytečíček atria a můj průvodce mě upozorní na nenápadné dveře slovy: "Zůstal vchod do kanceláře č.7"
A od tohoto místa se jednotlivé remaky snů liší, velmi pravděpodobně podle toho, co se mi děje v reálném světě.
1) mám-li sílu v reálném světě bojovat
Buďto mi průvodce odemkne, nebo ty dveře vyrazím a proniknu dovnitř. Chci totiž zachránit osazenstvo, neboť architekti přestavovali za provozu a mnohé kanceláře (alespoň si to myslím) nyní nemají reálný východ. Jenže se setkávám s mírným odmítnutím, že záchranu nechtějí/nepotřebují. Navíc se až úplně nahoru nedostanu...
2) můj soupeř je v reálném světě silnější, zákeřnější
Ať už se pokouším o záchranu všech, nebo jen sebe, průchod chodbou zpět se mi nepodaří. Světlo totiž zhasne a ten kdo zná mé "německé sny" ví, že následuje smrt ... Nemívám u toho pocit, že by ta světla někdo zhasnul úmyslně, úplně klidně mohou vypadnout přetížením sítě, každopádně v té době už je průvodce dávno v trapu.
3) nemám sílu bojovat
Zkusmo obejdu atrium a chodby, dveře jsou zamčené, proto odcházím pryč.
úterý 17. července 2012
Ještě jednou k věřícím
V březnu a v dubnu jsem tu psal o lidech chodících do kostela na bohoslužby, leč z bohoslužeb předčasně odcházejících. Nechápal jsem to a nechápal doteď. Každopádně jsem narazil na toto moudro:
Chodit do kostela a myslet si, že jsem křesťan je jako chodit do garáže a myslet si, že jsem řidič
Chodit do kostela a myslet si, že jsem křesťan je jako chodit do garáže a myslet si, že jsem řidič
pondělí 16. července 2012
Po stopách zpěváků (13.) - Jiří Štedroň
Jiří Štědroň v roce 1969 hrál a zpíval roli prince v pohádce Popelka po boku Evy Hruškové, Ladislava Peška a Dany Medřické. V té původní, černobílé Popelce z roku 1969 [filmové Tří oříšky pro Popelku 1973]. Tak hodně byl Jiří Štědroň v té době populární, natáčel filmy .. Asi nejlepší životopis je tady: osobnosti.cz (wikipedie)
Jiří Štědroň - Bellinda
Podobně jako Jana Matysová vystupoval se skupinou Plameny, která byla zřízena při UV SSM. Už sama zkratka říkala vše, tedy že v této skupině budou vystupovat spíše prominenti režimu, což při oblibě Jiřího Štědroně a množství písniček, které s nimi nazpíval, vedlo po roce 1989 k tomu, že nebyl úplně oblíben.
Navíc, když zpíval věci, které byly z dnešního pohledu poplatné režimu, třeba píseň, jejíž hudební motiv byl použit v seriálu "Sedmnáct zastavení jara"
Z té doby se zachoval slogan - "Přineste kameny, přijely Plameny" - vypovídající o tom, jak mladí, jenž se v SSM neangažovali, či byli přímo proti této mládežnické organizaci, je nevítali příliš radostně....
A přitom některé písně Jiřího Štědroně se daly zpívat i u ohňů trampů
Jiří Štědroň - Vlaky
Na závěr ještě odkáži na směs písní a dodám, že Jiří Štědroň v současné době již opět vystupuje a to v pražských muzikálech.
Jiří Štědroň - Bellinda
Podobně jako Jana Matysová vystupoval se skupinou Plameny, která byla zřízena při UV SSM. Už sama zkratka říkala vše, tedy že v této skupině budou vystupovat spíše prominenti režimu, což při oblibě Jiřího Štědroně a množství písniček, které s nimi nazpíval, vedlo po roce 1989 k tomu, že nebyl úplně oblíben.
Navíc, když zpíval věci, které byly z dnešního pohledu poplatné režimu, třeba píseň, jejíž hudební motiv byl použit v seriálu "Sedmnáct zastavení jara"
Z té doby se zachoval slogan - "Přineste kameny, přijely Plameny" - vypovídající o tom, jak mladí, jenž se v SSM neangažovali, či byli přímo proti této mládežnické organizaci, je nevítali příliš radostně....
A přitom některé písně Jiřího Štědroně se daly zpívat i u ohňů trampů
Jiří Štědroň - Vlaky
Na závěr ještě odkáži na směs písní a dodám, že Jiří Štědroň v současné době již opět vystupuje a to v pražských muzikálech.
neděle 15. července 2012
Shrnutí uplynulého týdne (27.)
Toto shrnutí bude hodně technické, o WAN, linkách, serverech a stanicích :-)
Díky víkendovým bouřkám bylo pondělní ráno krušnější, než je zvykem. Postupně přicházely hovory z jednotlivých poboček, bohužel nebo bohudík přišly v pořadí pobočka P*, pobočka F*, a až dlouho poté pobočka B*. Pobočku P* jsem vzal přednostně, protože hláška "nejde nic" byla podezřelá a pobočka F* hlásila "nejde nám WAN"...
Hloupé bylo, že jsem si u pobočky B* stopl naše služební auto, které jelo na pobočku F*, tam jsem si auto půjčil a přejel na P* a až tam mě zastihlo volání z pobočky B*, kde naštěstí jen padl řídicí počítač řídící výdej pořadových lístků, musel jsem tedy po telefonu navést kolegyni, která měla odvahu mi zavolat, aby jej nahodila...
Ale to, co se dělo na pobočkách F* a P* nechápu doteď. V neděli ve 14 hodin, tedy hodně dlouho po sobotní pozdně noční bouřce, se najednou zdvihl provoz tak, že zahltil 1 Mbit. linku vedoucí na každou z poboček a ten provoz tak vytěžoval linku, že příchozí data využila celou kapacitu linky. Běhal jsem kolem linek celé dopoledne, dělal psí kusy, ale nechápal to, kde se to bere. Nakonec jsem to předal v pondělí cca v 11 hodin odborníkům síťařům z Brna.
Ti si to předávali mezi sebou jako horký brambor, až v úterý v 11 hodin konečně kdosi zapl na našich CISCO routerech sledovačku (my "dole" toto nemůžeme, nemáme hesla), kdy už jsem supěl vzteky, protože obě linky byly i v noci z pondělka na úterý přetížené, přesně o půlnoci sem si vycvaknul graf přenosů....
Nakonec pro pobočky P*, F* a dokonce i A* (kde byla přes půlnoc přetížená dokonce 8Mbit linka) stanovena jedna IP adresa z vnitřní sítě daných poboček, kterou daný technik označil jako TOP stahovače. Prý všechny tři IP adresy se dobývali na server Symantecu, aby si stahly MSI balíček nové verze. To mě krutě zasáhlo - Na pobočce F* jedou přes noc 3 servery a 2 stanice, přičemž jedna ze stanic se má starat o tyto věci kolem antivirů, má stahovat věci o které je ostatní požádají. Technik na chvilku vypnul jeden ze serverů, co podle IP adresy byl onen stahovač a zatížení linky spadlo. Po nahození serveru se potíže neobjevily. To na pobočce P* také jely 3 servery a měly jet jen dvě stanice a za stahovače byla označena právě ta stanice, která má stahovat tyhle antivirové věci. A zde to nechápu úplně nejvíc. Pokud se tato stanice rozhodla pro ostatní stáhnout 300MB MSI balíček (nebo dva balíčky, pokud je serverová edice antiviru jiná), proč to dělala tak nešikovně, že vyvolávala tak příšerně moc přenosů, že blokla linku a tím následně i sama sebe? Každopádně jsem proběhal v úterý večer pobočku P* od sklepa až po půdu a povypínal jsem vše, co mi přišlo pod ruku. Když se na grafu přenosů blížila hodnota limitně nule, opatrně jsem pustil postupně ony 3 servery, ale před nimi ještě tu staničku co má stahovat ony updaty a mnohem později další 2 PC. Linka se znovu na 15 minut vytížila, ale pak to dalo pokoj.... Bonusem byla pobočka A*, kde TOP stahovačen byl označen zapnutý notebook kolegy, který u nás už 2 dny nepracuje. Notebook odpojen dalším z kolegů, ale linka je přetížena stále...
Na lince pobočky A* datový bordel pokračoval i ve středu, ale milá firma, která mi to měla diagnostikovat jakoby označovala počítače, které zas až tak nedělaly takový bordel, takže jsem to vzal do svých rukou a úderem 18-té hodiny začal na všechny naše IP adresy vysílat požadavek Shutdown a klientské staničky začaly poslušně vypínat. Samozřejmě jako první vypnula stanice, ze které jsem řídil to vypínání :-) Takže nahodit, a pustit vypínání znovu, tentokrát s časovým limitem, abych zavčasu zachytil další pokus o vypnutí sama sebe ... Když bylo po celém baráku ticho, podíval jsem se na graf vytížení linky a nic. Bylo jasné, že datový bordel dělá jeden z deseti serverů pobočky A*, otázkou bylo, který. Vyslal jsem opět dálkový vypínací pokyn, a část serverů poslušně vypnula, část mě ignorovala, takže jsem je začal vypínat ručně. Když už zbývaly poslední tří (server intranetu, zcela nový a zatím prázdný server a doménový řadič), graf ukazující přetížení linky prudce spadl dolů. Vypnul jsem i ty tři zbývající (dva z nich stejnak chtěly restart kvůli nějakému updatu z Microsoftu) a užil si chvilku ticha. A začal po dvojicích servery najíždět, každou dvojici s následnou pětiminutovou pauzou, abych měl jistotu, že to nedělá některý z té dvojice a že oboum serverům najely všechny služby. Z počátku to byla nuda, protože jsem úmyslně najížděl nejprve ty servery, u nichž jsem předpokládal, že to nedělají. A opravdu nedělaly. Pak to přišlo - sešla se mi dvojice serverů, které interně nazývám Špeh a Smetiště (přičemž na Špehovi nemáme plná adminská práva) a graf vylétl nahoru. Než se mi podařilo napojit notebook s WhiteSharkem a spustit sledovačku, bylo po všem, graf zase začal ukazovat normálnější provoz. Zbylé servery si sice také udělaly vlnku v grafu zatížení linky, ale to jen díky tomu, že Symantecové mezitím vydali nějaký update antivirových definic a každý ze serverů byl malinko jiný (různé kombinace 32/64bit , W2k3/W2k8, SP1,2,3, SR2/normal ...), takže byl potřeba pokaždé malinko jiný balíček definic...
Čtvrtek, pátek a sobotu jsem doma a snažím se dostřihávat videa a doplňovat web. Škoda, že jsem byl nucen řešit problémy typu "nekomunikace, nezvládnutá komunikace, lži, diplomatické lži"... Tak jako se mi v práci nahromadily problémy na třech linkách, i tyto problémy se sešly ve skupince.
Úplně nejhorší jsou lži, kdy vám dotyčný zapře něco zcela zjevného nebo dokonce dokazatelného. Ale co už....
Neděle byla vyhrazena celodennímu hraní jistého světa v dračím doupěti. Když shrnu peripetie své postavy elfa - dvakrát rozpůlena sekerou, jednou pád do 30metrové trhliny, dva "fatály fatálů" okamžitě za sebou při kouzlení zachraňující životy, trpsličí férovka 11 na pět elfů, usmažení blesky od kouzelníka ... Vše přežito za pomocí druidů ..., ale bavili jsme se při hře dost a dost :-)
Díky víkendovým bouřkám bylo pondělní ráno krušnější, než je zvykem. Postupně přicházely hovory z jednotlivých poboček, bohužel nebo bohudík přišly v pořadí pobočka P*, pobočka F*, a až dlouho poté pobočka B*. Pobočku P* jsem vzal přednostně, protože hláška "nejde nic" byla podezřelá a pobočka F* hlásila "nejde nám WAN"...
Hloupé bylo, že jsem si u pobočky B* stopl naše služební auto, které jelo na pobočku F*, tam jsem si auto půjčil a přejel na P* a až tam mě zastihlo volání z pobočky B*, kde naštěstí jen padl řídicí počítač řídící výdej pořadových lístků, musel jsem tedy po telefonu navést kolegyni, která měla odvahu mi zavolat, aby jej nahodila...
Ale to, co se dělo na pobočkách F* a P* nechápu doteď. V neděli ve 14 hodin, tedy hodně dlouho po sobotní pozdně noční bouřce, se najednou zdvihl provoz tak, že zahltil 1 Mbit. linku vedoucí na každou z poboček a ten provoz tak vytěžoval linku, že příchozí data využila celou kapacitu linky. Běhal jsem kolem linek celé dopoledne, dělal psí kusy, ale nechápal to, kde se to bere. Nakonec jsem to předal v pondělí cca v 11 hodin odborníkům síťařům z Brna.
Ti si to předávali mezi sebou jako horký brambor, až v úterý v 11 hodin konečně kdosi zapl na našich CISCO routerech sledovačku (my "dole" toto nemůžeme, nemáme hesla), kdy už jsem supěl vzteky, protože obě linky byly i v noci z pondělka na úterý přetížené, přesně o půlnoci sem si vycvaknul graf přenosů....
Nakonec pro pobočky P*, F* a dokonce i A* (kde byla přes půlnoc přetížená dokonce 8Mbit linka) stanovena jedna IP adresa z vnitřní sítě daných poboček, kterou daný technik označil jako TOP stahovače. Prý všechny tři IP adresy se dobývali na server Symantecu, aby si stahly MSI balíček nové verze. To mě krutě zasáhlo - Na pobočce F* jedou přes noc 3 servery a 2 stanice, přičemž jedna ze stanic se má starat o tyto věci kolem antivirů, má stahovat věci o které je ostatní požádají. Technik na chvilku vypnul jeden ze serverů, co podle IP adresy byl onen stahovač a zatížení linky spadlo. Po nahození serveru se potíže neobjevily. To na pobočce P* také jely 3 servery a měly jet jen dvě stanice a za stahovače byla označena právě ta stanice, která má stahovat tyhle antivirové věci. A zde to nechápu úplně nejvíc. Pokud se tato stanice rozhodla pro ostatní stáhnout 300MB MSI balíček (nebo dva balíčky, pokud je serverová edice antiviru jiná), proč to dělala tak nešikovně, že vyvolávala tak příšerně moc přenosů, že blokla linku a tím následně i sama sebe? Každopádně jsem proběhal v úterý večer pobočku P* od sklepa až po půdu a povypínal jsem vše, co mi přišlo pod ruku. Když se na grafu přenosů blížila hodnota limitně nule, opatrně jsem pustil postupně ony 3 servery, ale před nimi ještě tu staničku co má stahovat ony updaty a mnohem později další 2 PC. Linka se znovu na 15 minut vytížila, ale pak to dalo pokoj.... Bonusem byla pobočka A*, kde TOP stahovačen byl označen zapnutý notebook kolegy, který u nás už 2 dny nepracuje. Notebook odpojen dalším z kolegů, ale linka je přetížena stále...
Na lince pobočky A* datový bordel pokračoval i ve středu, ale milá firma, která mi to měla diagnostikovat jakoby označovala počítače, které zas až tak nedělaly takový bordel, takže jsem to vzal do svých rukou a úderem 18-té hodiny začal na všechny naše IP adresy vysílat požadavek Shutdown a klientské staničky začaly poslušně vypínat. Samozřejmě jako první vypnula stanice, ze které jsem řídil to vypínání :-) Takže nahodit, a pustit vypínání znovu, tentokrát s časovým limitem, abych zavčasu zachytil další pokus o vypnutí sama sebe ... Když bylo po celém baráku ticho, podíval jsem se na graf vytížení linky a nic. Bylo jasné, že datový bordel dělá jeden z deseti serverů pobočky A*, otázkou bylo, který. Vyslal jsem opět dálkový vypínací pokyn, a část serverů poslušně vypnula, část mě ignorovala, takže jsem je začal vypínat ručně. Když už zbývaly poslední tří (server intranetu, zcela nový a zatím prázdný server a doménový řadič), graf ukazující přetížení linky prudce spadl dolů. Vypnul jsem i ty tři zbývající (dva z nich stejnak chtěly restart kvůli nějakému updatu z Microsoftu) a užil si chvilku ticha. A začal po dvojicích servery najíždět, každou dvojici s následnou pětiminutovou pauzou, abych měl jistotu, že to nedělá některý z té dvojice a že oboum serverům najely všechny služby. Z počátku to byla nuda, protože jsem úmyslně najížděl nejprve ty servery, u nichž jsem předpokládal, že to nedělají. A opravdu nedělaly. Pak to přišlo - sešla se mi dvojice serverů, které interně nazývám Špeh a Smetiště (přičemž na Špehovi nemáme plná adminská práva) a graf vylétl nahoru. Než se mi podařilo napojit notebook s WhiteSharkem a spustit sledovačku, bylo po všem, graf zase začal ukazovat normálnější provoz. Zbylé servery si sice také udělaly vlnku v grafu zatížení linky, ale to jen díky tomu, že Symantecové mezitím vydali nějaký update antivirových definic a každý ze serverů byl malinko jiný (různé kombinace 32/64bit , W2k3/W2k8, SP1,2,3, SR2/normal ...), takže byl potřeba pokaždé malinko jiný balíček definic...
Čtvrtek, pátek a sobotu jsem doma a snažím se dostřihávat videa a doplňovat web. Škoda, že jsem byl nucen řešit problémy typu "nekomunikace, nezvládnutá komunikace, lži, diplomatické lži"... Tak jako se mi v práci nahromadily problémy na třech linkách, i tyto problémy se sešly ve skupince.
Úplně nejhorší jsou lži, kdy vám dotyčný zapře něco zcela zjevného nebo dokonce dokazatelného. Ale co už....
Neděle byla vyhrazena celodennímu hraní jistého světa v dračím doupěti. Když shrnu peripetie své postavy elfa - dvakrát rozpůlena sekerou, jednou pád do 30metrové trhliny, dva "fatály fatálů" okamžitě za sebou při kouzlení zachraňující životy, trpsličí férovka 11 na pět elfů, usmažení blesky od kouzelníka ... Vše přežito za pomocí druidů ..., ale bavili jsme se při hře dost a dost :-)
Aktuálně: Reklama pouze jako QR kód?
V MHD v našem městě se už více jak 3 měsíce zobrazuje reklama s QR kódem. Bez vysvětlení, bez ničeho. Když jsem se jí pokusil vyfotit a dekódovat, zjistil jsem, že v jedoucím autobuse, za slunečního svitu, z lesklého a umatlaného displeje toto fakt nedám :-( Dva pokusy ze dvou různých telefonů a nic ...
sobota 14. července 2012
Mladí lidé...
Vy jste zvláštní lidé, vy mladí, všichni dohromady. Minulost nenávidíte, přítomností opovrhujete, budoucnost je vám lhostejná.
Erich Maria Remarque
Erich Maria Remarque
pátek 13. července 2012
Po stopách zpěváků (12.) - Judita Čeřovská
O Juditě Čeřovské jsem se tu už letmo zmínil ohledně písničky "Kde ty kytky jsou" a dnes bych jí rád věnoval i tuto samostatnou kapitolu.
Judita se podobně jako Karel Gott uchytla v zahraničí, kde měla svá stálá vystoupení, ale protože v čechách za sebou neměla stálou kapelu či orchestr (byla poloprofesionálkou), neměla tu takovou popularitu...
Další údaje jsou na Wikipedii, o Juditě je dokonce natočen díl pořadu Příběhy slavných
Z těch mála písniček, které jsem měl šanci naposlouchat, mi přišlo, že nejhranější byla Akropolis.
Judita Čeřovská - Akropolis Adieu
/Ch.Bruhn-G.Buschor, Jiřina Fikejzová/
Písničky se přebíraly jak to jen šlo - třeba naše "Září malý vůz". Původně ji nazpívala anglická zpěvačka Petula Clark pod názvem Chariot. Krátce na to ji pak zpívala americká zpěvačka Peggy March pod názvem I will follow him. A krátce potom...
Září Malý vůz (neúplný TV klip)
(záznam z gramofonové desky, pravděpodobně většina z nás bude znát jen novou verzi od Ilony Czákové)
Judita uměla zpívat v několika jazycích, písnička "Dominiku" je příkladem toho :-)
Francouzky - Česky(klip)
Judita se podobně jako Karel Gott uchytla v zahraničí, kde měla svá stálá vystoupení, ale protože v čechách za sebou neměla stálou kapelu či orchestr (byla poloprofesionálkou), neměla tu takovou popularitu...
Další údaje jsou na Wikipedii, o Juditě je dokonce natočen díl pořadu Příběhy slavných
Z těch mála písniček, které jsem měl šanci naposlouchat, mi přišlo, že nejhranější byla Akropolis.
Judita Čeřovská - Akropolis Adieu
/Ch.Bruhn-G.Buschor, Jiřina Fikejzová/
Písničky se přebíraly jak to jen šlo - třeba naše "Září malý vůz". Původně ji nazpívala anglická zpěvačka Petula Clark pod názvem Chariot. Krátce na to ji pak zpívala americká zpěvačka Peggy March pod názvem I will follow him. A krátce potom...
Září Malý vůz (neúplný TV klip)
(záznam z gramofonové desky, pravděpodobně většina z nás bude znát jen novou verzi od Ilony Czákové)
Judita uměla zpívat v několika jazycích, písnička "Dominiku" je příkladem toho :-)
Francouzky - Česky(klip)
čtvrtek 12. července 2012
Zpět v čase: Tramvají po Ostravě
Uvědomil jsem si, že jsem si je vyfotil hlavně proto, abych měl čas popřemýšlet, jestli snad čirou náhodou jsem neměl nějaký sen z této oblasti.
Ne, nezdá se, že by takový byl, i když mám takový dojem, že některé kousky socialistické architektury
Ale i teď, prakticky měsíc po tomto výjezdu mám stále na co vzpomínat, zvláště na to, jak mohou být lidé milí a ochotní pomoci chlápkovi, který není odsud a má takové podivné otázky na samozřejmosti...
Jeden ze dnů, kdy jsem měl možnost být relativně v klidu, jeden den, kdy jsem poznával nové vlaky a nová místa...
středa 11. července 2012
Automatická ústředna školy
Dobrý den, dovolali jste se na automatickou ústřednu naší školy.
Pro spojení se správným zaměstnancem si vyslechněte všechny
možnosti výběru:
Chcete-li lhát o tom, proč vaše dítě není přítomno, stiskněte 1.
Chcete-li se vymlouvat, proč vaše dítě neudělalo domácí úkol, stiskněte 2.
Chcete-li si stěžovat na to, co děláme, stiskněte 3.
Chcete-li nadávat zaměstnancům, stiskněte 4.
Chcete-li se zeptat, proč jste nedostali informace, které vám byly již několikrát písemně zaslány, stiskněte 5.
Chcete-li, abychom vychovávali vaše dítě za vás, stiskněte 6.
Chcete-li někoho popadnout, dát mu facku nebo někoho udeřit, stiskněte 7.
Chcete-li požádat o jiného učitele (letos již potřetí), stiskněte 8.
Chcete-li si stěžovat na školní dopravu, stiskněte 9.
Chcete-li si stěžovat na školní obědy, stiskněte 0.
Pokud si uvědomujete, že toto je reálný svět a vaše dítě musí být odpovědné za své chování, práci ve třídě a domácí úkoly, a že není chybou učitele, když vaše dítě neprojevuje žádnou snahu, zavěste a mějte hezký den!
Jestli tohle chcete slyšet v jiném jazyce, přestěhujte se do země, která jím hovoří.
Děkujeme za váš zájem o všeobecné a veřejné vzdělávání.
Pro spojení se správným zaměstnancem si vyslechněte všechny
možnosti výběru:
Chcete-li lhát o tom, proč vaše dítě není přítomno, stiskněte 1.
Chcete-li se vymlouvat, proč vaše dítě neudělalo domácí úkol, stiskněte 2.
Chcete-li si stěžovat na to, co děláme, stiskněte 3.
Chcete-li nadávat zaměstnancům, stiskněte 4.
Chcete-li se zeptat, proč jste nedostali informace, které vám byly již několikrát písemně zaslány, stiskněte 5.
Chcete-li, abychom vychovávali vaše dítě za vás, stiskněte 6.
Chcete-li někoho popadnout, dát mu facku nebo někoho udeřit, stiskněte 7.
Chcete-li požádat o jiného učitele (letos již potřetí), stiskněte 8.
Chcete-li si stěžovat na školní dopravu, stiskněte 9.
Chcete-li si stěžovat na školní obědy, stiskněte 0.
Pokud si uvědomujete, že toto je reálný svět a vaše dítě musí být odpovědné za své chování, práci ve třídě a domácí úkoly, a že není chybou učitele, když vaše dítě neprojevuje žádnou snahu, zavěste a mějte hezký den!
Jestli tohle chcete slyšet v jiném jazyce, přestěhujte se do země, která jím hovoří.
Děkujeme za váš zájem o všeobecné a veřejné vzdělávání.
(na internetu koluje minimálně od ledna 2011 a podle mě se to brzy stane skutečností)
Aktuálně: Poučen životem
Konečně jsem na vlastní kůži pochopil, co se mi snažila vysvětlit kamarádka - "nikdy nevstupuj do vzájemné pře tvých kamarádů. Otočí se to proti tobě, přestože si se pokusil zachránit jejich vzájemné přátelství"Takhle nějak by mohl vypadat můj aktuální Tweet na Twitteru po strasti, do které jsem dobrovolně vlezl. Kdybych Twitter měl.
Či případně kratší :
Nespím a je mi smutno na duši
úterý 10. července 2012
Po stopách zpěváků (11.) - Jana Matysová
Jana Matysová - narodila se 7.5.1952 v Náchodě, absolvovala Konzervatoř v Brně, od roku 1971 se věnovala profesionální koncertní činnosti, včetně natáčení v Československém rozhlase Brno i Praha.
Toto je jedna z mála věcí, kterou se mi k této zpěvačce podařilo ověřitelně zjistit. Server Žatecké country ji, narozdíl od mnoha předchozích zpěvaček přisuzuje mnohem více vinylových singlů, než jim všem dohromady.
Tradičně jsem připravil tři ukázky a hned ta první může vyvolávat kontroverze a v komentářích pod videem na Youtube opravdu vyvolala.
Jana Matysová - Chci právo trubky mít (1971)
(původně nazpívala Marta Kubišová - ukázka)
Marta Kubišová už v té chvíli nemohla vystupovat, takže se velmi pravděpodobně jedná o pokus udržet písničku při životě... [viz komentáře pod videem na Youtube]
Jana Matysová - Vždyť je léto
Jana Matysová - Chlapec s planou růží
Toto je jedna z mála věcí, kterou se mi k této zpěvačce podařilo ověřitelně zjistit. Server Žatecké country ji, narozdíl od mnoha předchozích zpěvaček přisuzuje mnohem více vinylových singlů, než jim všem dohromady.
Tradičně jsem připravil tři ukázky a hned ta první může vyvolávat kontroverze a v komentářích pod videem na Youtube opravdu vyvolala.
Jana Matysová - Chci právo trubky mít (1971)
(původně nazpívala Marta Kubišová - ukázka)
Marta Kubišová už v té chvíli nemohla vystupovat, takže se velmi pravděpodobně jedná o pokus udržet písničku při životě... [viz komentáře pod videem na Youtube]
Jana Matysová - Vždyť je léto
Jana Matysová - Chlapec s planou růží
pondělí 9. července 2012
Předškolní spiderman a školní tlouštíci
Vzala jsem Val na hřiště.
Val si hrála tak, jak je zvyklá, když na hřišti nemá kamarády - lezla po lezecké stěně, po síti, po tyči.
Stála jsem opodál a najednou za sebou slyším: "Ty vole, hele, Spiderman!"
Když jsem se otočila, uviděla jsem dva kluky, odhadem tak deset let......
pokračování zde: Blog Malé vlčice Valinky: Spiderman
Tento text se objevil na Facebooku a následně i na blogu, přičemž na Facebooku se rozvinula debata o tom, co se vlastně ve školách dělá na hodinách tělocviku, když desetileté dítě nemá dost sil na to, aby dělalo to, co dělá dítě pětileté, které má zdravé sebevědomí.
Když zavzpomínám na nás, do doby hlubokého socialismu, naše venkovní tělocviky na druhém stupni měly poměrně typický průběh, tedy rozcvičku, něco málo uběhnout a pak fotbal (holky hráli házenou, přičemž tělocviky jsme měly genderově rozdělené). Jen když se blížila nějaká inspekce, nebo bylo potřeba splnit nějaký ukazatel, či najít nějakého reprezentanta do nějaké soutěže, dělalo se něco jiného. Jen jednou za celý život jsem měl kupř. šanci zkusit si hod koulí...
A jen pro úplnost, tělocviky v tělocvičně obvykle končívaly vybíjenou (místo fotbalu).
 |
| Článek z novin r. 1886 |
neděle 8. července 2012
Hledejme světlo
„Hledejme své světlo ve svých citech. V nich je uloženo teplo, které má v sobě mnoho jasu.“
Joseph Joubert
Joseph Joubert
sobota 7. července 2012
Po stopách zpěváků (10.) - Vladěna Krumlová
Další zpěvačka a opět z Brna - Vladěna Krumlová.
Poměrně nedávno jsem se podivoval, kolik zpěvaček se objevilo z Brna na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých let. V jednom z komentářů pod videem Vladěny jsem se to dozvěděl.
Písně Vladěny vystavené na Youtube patří do kategorie převzatých, následující skladbu stvořil původně zřejmě Chico Buarque
Vladěna Krumlová - La Banda (1969)
Tento stav dotvrzuje server Žatecké country, které této zpěvačce přiřkl pouhé tři singly
Zazpívat v roce 1970, kdy začínal třetí rok "dočasného" pobytu sovětských vojsk u nás písničku, v níž je slyšet velice známá píseň Kaťuša bylo z dnešního pohledu poněkud ne zrovna vhodné, ale stalo se.
Vladěna Krumlová - Balalajka (1970)
Na závěr ještě přikládám dvě verze písně "Černý pátek" - tu původní z roku 1970 a novější z roku 1990
Poměrně nedávno jsem se podivoval, kolik zpěvaček se objevilo z Brna na konci šedesátých a na začátku sedmdesátých let. V jednom z komentářů pod videem Vladěny jsem se to dozvěděl.
Krumlová přestala zpívat s pádem brněnské pop scény, kdy s odchodem Jana Fialy do Prahy na počátku roku 1972 se to celé nějak zhroutilo. Ale ono s tím začaly problémy již dříve, to je na delší vyprávění. škoda, historie brněnské pop-music z let cca 1966 - 1971 je velmi zajímavá, ale málo se o tom ví.
Písně Vladěny vystavené na Youtube patří do kategorie převzatých, následující skladbu stvořil původně zřejmě Chico Buarque
Vladěna Krumlová - La Banda (1969)
Krumlová je zajímavá zpěvačka, na deskách toho sice moc nemá, ale v brněnském rozhlase natočila v 70. a 80. letech ještě pár desítek snímků.Zdroj: komentář na serveru Youtube: Honza5114
Tento stav dotvrzuje server Žatecké country, které této zpěvačce přiřkl pouhé tři singly
Zazpívat v roce 1970, kdy začínal třetí rok "dočasného" pobytu sovětských vojsk u nás písničku, v níž je slyšet velice známá píseň Kaťuša bylo z dnešního pohledu poněkud ne zrovna vhodné, ale stalo se.
Vladěna Krumlová - Balalajka (1970)
Na závěr ještě přikládám dvě verze písně "Černý pátek" - tu původní z roku 1970 a novější z roku 1990
pátek 6. července 2012
čtvrtek 5. července 2012
Jsme to, co si myslíme
„Jsme to, co si myslíme. Vše z toho, co jsme, vzniká s našimi myšlenkami. Myšlenkami tvoříme svět.“
Gautama Buddha
středa 4. července 2012
Po stopách zpěváků (9.) - Alena Tichá
Po dvou o něco známějších zpěvácích jsem narazil na jednu zpěvačku o které jsem si mohl tak maximálně číst v komentářích Youtube. Narazil jsem na ní díky tomu, že mi padlo oko na název jedné písničky, jenž korespondovala s písničkou na sestřině pásku. A opět zpěvačka z Brna :-)
ALENA TICHÁ - Zpívej a povídej
Alena Tichá - A ja taka dzivočka (1970)
Alena převzala několik písní z repertoáru švédské zpěvačky Siw Malmkvist.
Alena Tichá - Harlekýn (1970)
originál: Siw Malmkvist: Harlekin
Díky webu Žatecké country známe i její diskografii což je asi jediné ověřitelné.
Komentáře na youtube tvrdí že posléze vyučovala hudební výchovu či na konzervatoři, ale otázkou je, jestli je to _TA_ Alena, která nazpívala tyto písně. Když se totiž podívám na Český hudební slovník osob a institucí, tak jejich Alena Tichá učila na konzervatoři, ale písničku Harlekýn by nazpívala v šesti letech.
ALENA TICHÁ - Zpívej a povídej
Nazpívala spoustu zajímavých písniček hlavně v Brně, v začátku kariéry hodně i na Slovensku a později i něco v Praze. (Komentář na Youtube uživatel yugon77)
Alena Tichá - A ja taka dzivočka (1970)
Alena převzala několik písní z repertoáru švédské zpěvačky Siw Malmkvist.
Alena Tichá - Harlekýn (1970)
originál: Siw Malmkvist: Harlekin
Díky webu Žatecké country známe i její diskografii což je asi jediné ověřitelné.
Komentáře na youtube tvrdí že posléze vyučovala hudební výchovu či na konzervatoři, ale otázkou je, jestli je to _TA_ Alena, která nazpívala tyto písně. Když se totiž podívám na Český hudební slovník osob a institucí, tak jejich Alena Tichá učila na konzervatoři, ale písničku Harlekýn by nazpívala v šesti letech.
úterý 3. července 2012
Zničení zámecké knihovny
Toto je druhý ze snů, který jsem měl po jisté akci, jíž jsem tu zmiňoval 12. června. Psal jsem také, že jsem měl docela problémy se promotat Prahou ke svému autobusu z důvodů čekaných, ale i nečekaných výluk. To řeším i ve snu.
Mám problém s tím, kterak se dostanu skrz Prahu. Dívám se přes Vltavu na Pražský hrad a přemýšlím jak na to. Ale vlastně - proč o tom vůbec přemýšlím? Stačí jednoduché kouzlo UFI *) a už se vznáším nad řekou a směřuji směrem nad Pražský hrad, pravděpodobně proto, že tamtudy prostě musím. Minimálně v reálu by to tak bylo, pokud bych nějakým způsobem letěl domů...
Sen se mi následně přesmykne z reálných kulis a já přistávám u hradu, který jakoby vystoupil z nějaké pohádky. Po několika schodech projdu zámeckou bránou a po takových pěti krocích vstupuji do budovy. V budově mohu jít vlevo, anebo kousek rovně a pak rovněž doleva, přičemž tuto cestu lemují prosklené skříně plných knih. Obezřetně postupuji vpřed chodbou ke knihám, protože....
PRÁSK, PRÁSK, PRÁSK !!! Chodbou prosvištěl blesk proti mě, následně okamžitě můj a pak opět blesk protivníka, což je jakýsi člověk v mnišském oblečení, ale při bližším pohledu....
PRÁSK, PRÁSK !!! Opět jeden blesk na mě, uskakuji a hážu svůj, ale díky tomu úskoku můj blesk neletí do mnicha, ale do knihovny. Mnich se po mě podívá s vražedným pohledem ve tváři, vidím, že je to jeden z mých kamarádů, ale než stačím promyslet cokoliv na téma CO,KDO,PROČ, tak mnou trefená knihovní skříň padá a v tu ránu jako by se kamarád probral z omámení, shodil mnišskou kutnu, proběhl smykem kolem mě a zaběhl do chodby co vedla blizoučko mě vlevo.
Dva kroky vpřed, jeden krok zpátky, protože...
PRÁSK, PRÁSK, PRÁSK, PRÁSK !!! Situace se opakovala s dalšími dvěma mnichy a dalšími dvěma knihovnami a to už mi došlo, že ty zatracené knihovny a omámení mých kamarádů spolu souvisí, takže následně srážím další dvě skříně, aniž bych čekal, že po mě vystartují další dva mniši. A opravdu, další dva kamarádi vybíhají z mnišské chodby smykem u mě zahnou do mé chodby. Teď už je nás přesila proti zbylým mnichům, ale přesto jen já sestřeluji zbylé dvě skříně co vidím v přízemku na chodbě, aniž bych přitom zahýbal za roh.
Pak jdu za kamarády do oné chodby a vynářím se ve velmi moderně zařízené jídelně s barem. Zde stojí také jedna knihovna, tu sestřeluji třemi blesky. Tentokrát si ale zřetelně uvědomuji, že mé blesky vypadají jako papírové koule, jenž v reálu používáme ve hře LARP právě jako blesky, případně je používáme při hře CAPTURE THE FLAG.
Skříň je na zemi, já do jejího skleněného prostoru vkládám jeden vypadlý blesk, všichni zajásali v radosti (zřejmě) nad posledním vysvobozeným človíčkem, sen končí
=====
*) UFI je zaklínadlo z Dračího doupěte a zjednodušeně znamená "LEŤ!"
Mám problém s tím, kterak se dostanu skrz Prahu. Dívám se přes Vltavu na Pražský hrad a přemýšlím jak na to. Ale vlastně - proč o tom vůbec přemýšlím? Stačí jednoduché kouzlo UFI *) a už se vznáším nad řekou a směřuji směrem nad Pražský hrad, pravděpodobně proto, že tamtudy prostě musím. Minimálně v reálu by to tak bylo, pokud bych nějakým způsobem letěl domů...
Sen se mi následně přesmykne z reálných kulis a já přistávám u hradu, který jakoby vystoupil z nějaké pohádky. Po několika schodech projdu zámeckou bránou a po takových pěti krocích vstupuji do budovy. V budově mohu jít vlevo, anebo kousek rovně a pak rovněž doleva, přičemž tuto cestu lemují prosklené skříně plných knih. Obezřetně postupuji vpřed chodbou ke knihám, protože....
PRÁSK, PRÁSK, PRÁSK !!! Chodbou prosvištěl blesk proti mě, následně okamžitě můj a pak opět blesk protivníka, což je jakýsi člověk v mnišském oblečení, ale při bližším pohledu....
PRÁSK, PRÁSK !!! Opět jeden blesk na mě, uskakuji a hážu svůj, ale díky tomu úskoku můj blesk neletí do mnicha, ale do knihovny. Mnich se po mě podívá s vražedným pohledem ve tváři, vidím, že je to jeden z mých kamarádů, ale než stačím promyslet cokoliv na téma CO,KDO,PROČ, tak mnou trefená knihovní skříň padá a v tu ránu jako by se kamarád probral z omámení, shodil mnišskou kutnu, proběhl smykem kolem mě a zaběhl do chodby co vedla blizoučko mě vlevo.
Dva kroky vpřed, jeden krok zpátky, protože...
PRÁSK, PRÁSK, PRÁSK, PRÁSK !!! Situace se opakovala s dalšími dvěma mnichy a dalšími dvěma knihovnami a to už mi došlo, že ty zatracené knihovny a omámení mých kamarádů spolu souvisí, takže následně srážím další dvě skříně, aniž bych čekal, že po mě vystartují další dva mniši. A opravdu, další dva kamarádi vybíhají z mnišské chodby smykem u mě zahnou do mé chodby. Teď už je nás přesila proti zbylým mnichům, ale přesto jen já sestřeluji zbylé dvě skříně co vidím v přízemku na chodbě, aniž bych přitom zahýbal za roh.
Pak jdu za kamarády do oné chodby a vynářím se ve velmi moderně zařízené jídelně s barem. Zde stojí také jedna knihovna, tu sestřeluji třemi blesky. Tentokrát si ale zřetelně uvědomuji, že mé blesky vypadají jako papírové koule, jenž v reálu používáme ve hře LARP právě jako blesky, případně je používáme při hře CAPTURE THE FLAG.
Skříň je na zemi, já do jejího skleněného prostoru vkládám jeden vypadlý blesk, všichni zajásali v radosti (zřejmě) nad posledním vysvobozeným človíčkem, sen končí
=====
*) UFI je zaklínadlo z Dračího doupěte a zjednodušeně znamená "LEŤ!"
pondělí 2. července 2012
Co dal rok 2011 (2.)
Opět se vracím do doby, kdy jsem psal články pro jeden web, respektive pro jednu kamarádku :-) Následující článek patří k jedněm z těch, co jsem napsal. Zde na blogu to ale nikdy nebude jako kompletní sbírka mých textů - jednak mi některé články na onom webu nevyšly, jiné sice vyšly, ale jsou takové ... ne zcela dobré (z mého pohledu). Jiné, jako například tento si zasluhují býti okomentovány a doplněny ...
Opět je článek ve stavu těsně před korekturou a tentokrát je i přenášen z Google Docs, kam byl nalitý soubor z Wordu 2010, takže občas trošičku padl formát...
Volnočasové aktivity a LARP
Každý z nás mladých, při sledování televize či filmu v kině (čtení knih, …) si jistojistě alespoň jednou řekl, že by chtěl být tím hrdinou konající velké činy, případně si vyzkoušet, jestli to, co vytvořil režisér je reálné proveditelné, či by to případně nemohlo dopadnout nějak jinak.
Jednou z možností, jak si toto reálně vyzkoušet, je LARP [heslo LARP na české wikipedii]. Móda LARPů přišla do Čech a Moravy počátkem devadesátých let, kdy mohly vyjít všechny knížky Johna Ronalda Reuela Tolkiena [wiki: John_Ronald_Reuel_Tolkien], hlavně jeho trilogie „Pán prstenů“, jenž po zfilmování na začátku 21. století přinesla mezi hráče LARPů snad největší množství lidí. Tahle vlna sice po vstupu Česka do Evropské unie opadla, hráčů i akcí je méně, naopak ale došlo ke zkvalitnění kostýmů a rekvizit.
Když se na pár akcí zajedete podívat, zjistíte, že se akce dělí na několik skupin a že na ně jezdí hodně středoškoláci a vysokoškoláci. První z dělení je kvalita kostýmů, jsou akce, kde ke kostýmu a zbraním obvykle amatérsky udělaných nevadí, že nemáte vhodné boty a chodíte v teniskách, jsou ale akce, kde vás do hry takto obuté nepustí.
Rád bych ale popsal organizování LARPů pro děti mladší, které se také děje, byť ne otevřené pro veřejnost, ale typicky v rámci nějaké komunity – skauti, v našem případě u šachistů, a tak, kdy máme jako vedoucí nějakou zodpovědnost. Proto hned v tuhle chvíli musím zmínit dělení LARPů podle typů použitých zbraní na kovové, dřevěné (pro něž se vžil název „dřevárny“) a existují též akce, kde se používají meče vyrobené z plastové vodovodní trubky, obalené izolací a pospojované kobercovou páskou. Čím menší děti, tím více doporučuji přejít na tyto plastové zbraně levně vyrobitelné, nebo alespoň dřevěné zbraně obalit molitany.
Chceme-li tedy nějakou akci organizovat, musíme mít nějaké místo a také zázemí, příběh, a kromě hráčů hrajících postavy také i několik organizátorů hrajících ono pozadí příběhu, a jimž se v LARPovém slangu říká „CéPéčka“ neboli cizí postavy. Pokud toto mám a jsem také rozhodnut, jak tento LARP pojmu jestli jako „Komorní LARP“ s příběhem postaveným do linie (velmi dobře se hraje jako součást výletu do nějakého cíle, kdy se děcka nerozebíhají samostatně do terénu) a s pevně daným cílem, jak má daný příběh skončit, nebo jako „Svět“, kdy mohou hráči chodit mezi CPčky v náhodném pořadí (a kdy se děcka samostatně pohybují v rámci vymezeného terénu), mohu začít.
Asi nejjednodušší je organizovat několikahodinovou hru pro méně jak 20 účastníků složených z kamarádů či dětí kamarádů, protože to prakticky není potřeba nic zajišťovat. O tom ale tento článek není. Co tedy potřebuji?
1) Organizovat větší akci jak pro 20 lidí by měl někdo starší 18-ti let, nebo mít takového člověka zajištěného (otec, bratr, …)
2) U účastníků mladších 18-ti let, písemný souhlas rodičů s tím, že dítě smí na akci, kdy nebude po celou dobu dozorováno dospělým a že nezodpovídáte za škody způsobené
3) Zajištění hracího místa. Obvykle se LARPy odehrávají v lese, do něj ale mohu jen tehdy, není-li vstup do lesa zakázán (orkán, těžba stromů, …) což se obvykle dozvím na ceduli u vstupu do lesa. Pak je třeba se chovat v lese v rámci zákona 289/1995 Sb. … U vícedenních akcí pak provést ohlášku na orgánu správy státních lesů (nejsem-li ve svém)
4) Zajištění místa na tábořiště. Povolení od vlastníka louky, jednoznačně doporučuji písemné.
5) V některých obcích, kam spadá hrací místo nebo tábořiště, platí místní vyhlášky, podle kterých se akce hlásí i jim, mohou dokonce chtít po vás i část zisku z této akce. Budete-li na akci pálit ohně, je dobré upozornit hasiče (krajskou správu) a současně provést zajištění akce tak, abyste byli schopni zabránit sami nějakému požáru. Když u větší akce dáte vědět policii ČR, obecní policii a místnímu hasičskému záchrannému sboru, nic nezkazíte
6) Záchody. U vícedenních akcí nezbytnost a u větších akcí i povinnost
7) Doporučuji mít s sebou zdravotníka a obstarat pitnou vodu.
Ještě stále se vám chce pořádat nějakou akci? Jste nabití energií a chcete udělat vícedenní akci pro hrozně moc lidí? Pak Vás odkážu na stránky www.larp.cz , třeba na článek „Formality při pořádání LARPu v přírodě“, kde jsou popsány věci potřebné, neboť v tom případě je potřeba splnit další formality. Potřebujete též propagaci, s tou poradí článek „Kde říct lidem: Pořádám boží akci!“
Nikde na internetu ale nenajdete článek o tom, jak namixovat typy úkolů při akci plněné. Některé děti preferují akce, při kterých se vše řeší silou, jiné pro změnu raději namáhají mozek, a pokud jim nabídnete právě ten druhý typ úkolů, tak se nejenom nepobaví, ale jsou schopny provést v příběhu něco, co běh příběhu naruší tak, že třeba ani nepůjde dohrát, zvlášť když na nečekané eventuality nejste připraveni. To by, ale byla škoda, nemyslíte?
neděle 1. července 2012
Aktuální moudro dne
„Raději zemřít než zemdlít! Neomrzí mne nikdy sloužit, neunaví mne nikdy být prospěšný.“
- Leonardo da Vinci
(kdo četl můj poslední souhrn, pochopí, proč toto moudro zveřejněné kamarádem na FB považuji za aktuální)
- Leonardo da Vinci
(kdo četl můj poslední souhrn, pochopí, proč toto moudro zveřejněné kamarádem na FB považuji za aktuální)
Po stopách zpěváků (8.) - Eva Olmerová
Eva Olmerová, zpěvačka, narozena 21. 1. 1934 v Praze, zemřela 10. 8. 1993 tamtéž.
Asi nejlepší představení této zpěvačky je na webu "Český hudební slovník" Masarykovo univerzity v Brně, její písně jsou na oficiálním webu. Proto pojďme rovnou na ukázky...
Eva Olmerová - Čekej tiše
Eva zpívala blues, jazz, country a také přezpívala pár skladeb do češtiny
Eva Olmerová - Jdou léta, jdou (1972)
Pokud vás Eva zaujala, doporučuji její recitál (1.díl)...
Asi nejlepší představení této zpěvačky je na webu "Český hudební slovník" Masarykovo univerzity v Brně, její písně jsou na oficiálním webu. Proto pojďme rovnou na ukázky...
Eva Olmerová - Čekej tiše
Eva zpívala blues, jazz, country a také přezpívala pár skladeb do češtiny
Eva Olmerová - Jdou léta, jdou (1972)
Pokud vás Eva zaujala, doporučuji její recitál (1.díl)...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)