Můj právě uplynulý týden by se dal nazvat "čekání na inventarizační čtečku" nebo také "poprvé v kafárně ukazujeme výsledky z aplikace Tečka, která ukazuje v našem případě, zda smíme do restaurace na kafe)
Ale popořádku: V pondělí mi ještě po nočním zvracení z minulého týdne nebylo do zpěvu, takže jsem obědval piškoty a modlil se za dobrý průběh. No a tady začal první problém - z naší krajské pobočky měla přijít naprogramovaná čtečka. Pošťák projel kolem a nic. Prý jsou problémy a chybí vlastní bluetooth čtečky, která nepřišly z GŘ.
Ve středu bylo jasné, že naše plány dělat inventury už v tomto týdnu padnou, ale zpráva z krajské pobočky - ajťáci to už dávají dohromady dávala jistou naději.
Ve čtvrtek jsem už začal volat do všech končin. Můj šéf mi řekl, že to, co mi kdosi řekl ve středu a já to popsal o odstavec výše vůbec není pravda, že čtečky jdou přes lidi starající se o inventury. Později mi bylo řečeno, že na všechny (hlavní) pobočky šel email, že si pro ně máme odpoledne přijet. Na naši pobočku A* šel ale bůh ví komu, takže naše spojka vyrazila na kraj docela pozdě. Vrátila se údajně s tím, že pro naši pobočku A* ještě nebyla technika připravena... Lidé na kraji ale tvrdili, že si to naše spojka vyzvedla...
Nevím, jaké další lži se kolem čtečky objevili, a co naopak je pravdivé, ale za chvíli popíšu další.
Mě totiž ve čtvrtek dost z těchto povídaček minulo, protože jsem byl s kamarádkou v kafárně, a samozřejmě aktuální covidová pravidla byla jasná - budeme se prokazovat, že do restaurací smíme. Otázkou bylo, jak a jestli to proběhne. Nu, v naší restauraci, které familiárně říkáme kafárna, se prokazování požadovalo, sice až u stolu před objednávkou... Pak proběhla naše klasická kafárna plná smíchu a chvilkového zapomnění na život "tam venku"...
V pátek opět vyrazila spojka na krajskou pobočku. Když mi to ale kolegyně volala, musel jsem se začít smát jako blázen, protože dotyčný dělající onu spojku zrovna prošel kolem mě, ale ve zcela jiném městě na zcela jiné pobočce. Pak ale doopravdy na kraj vyjel a moje zprávy říkaly, že čtečku předal vedení pobočky A*
Po návratu z výjezdu zpět na pobočku A* jsem čtečku hledal a našel ji až v ředitelně. Zde jsem se od "nejvyšší" dozvěděl: "Já nevím, komu to patří, chtěla jsem to zjišťovat až v pondělí". Spolknul jsem veškeré jedovatosti na téma, že inventurní čtečka patří do ruky lidem, které dotyčná ředitelka nanominovala (jedním z nich jsem já) a sešel se všemi proprietami dolů.
Samozřejmě to dopadlo očekávatelně - čtečka ani nebyla vybalena z originálního obalu, tím párem nespárována s chytrým telefonem, který taky nejevil známky vybalení... Se sakrováním jsem to podle návodu zprovoznil a spároval (šel jsem krok po kroku v obrázkovém návodu), abych zjistil, že defaultní nastavení čtečky není až tak úplně dobré a vymyslel lepší, které přestalo vypínat program v telefonu...
S radostí v srdci za dobře odvedenou práci s konfigurací čtečky jsem šel domů. Samozřejmě k jedné dobré věci patří věc špatná a typicky ne jedna. Takže naši vedoucí skupiny RVHP někdo ošklivě ranil na duši a pak jsme se ani nedokázali sejít v neděli. Musím se naučit kontrolovat v neděli SMSky...
