Občas je zajímavé vrátit se ke svým starším blogpostům a zjistit si, jestli to, co kdysi psal, někam nepokročilo, například .... "Tak až se zase budu cítit starý"
Osmdesátiletá tanečnice se ze základního kola Britains Got Talent dostala se svým tanečníkem přes semifinále až do finále...
SEMIFINAL
FINAL
Osobně mám pocit, že z těchto vystoupení už nesálá taková energie, jako z prvního vystoupení...
sobota 30. května 2015
pátek 29. května 2015
čtvrtek 28. května 2015
Staří pánové tancují... (2.)
Britské hledání talentů dospělo do semifinále a "olds men" do něj postoupili! (předchozí vystoupení: http://pelin-lakris.blogspot.cz/2015/05/stari-panove-tancuji.html)
Have Old Men Grooving got what it takes? | Semi-Final 2 | Britain's Got Talent 2015
Have Old Men Grooving got what it takes? | Semi-Final 2 | Britain's Got Talent 2015
středa 27. května 2015
Nedopsané věci (5. budoucí setkání se spolkem, ...)
Za to, co teď napíšu, cítím stud....
Od 19. května vím, kde bude další víkendové setkání spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, ale až do této chvíle jsem se nedokázal sžít s tímto místem, kam budu muset(?) jet...
Abych popsal celý problém, musím začít tím, že se mi zdají sny, jež mohu směle nazvat astrálním cestováním, kdy vidím nějaký děj, který v danou chvíli nějak moc nechápu, nebo mi tam něco nesedí, ale pak se ukáže, že sen měl pravdu. Takto proběhl sen patřící k úplně poslednímu setkání se spolkem, který jsem popisoval zde: Nedopsané věci (1. víkend s ...)
Problémem těchto astrálních snů je, pokud před něčím varují, a jak píšu v roce 2005 v příspěvku "Sny a astrální cestování (4.)", tak mi tohle varování zřejmě zachránilo život....
Do toho všeho vstupuje zjištění, že v posledních letech mám astrální sny jen z prostředí, kam se dostanu se spolkem, takže o to víc mě poděsila situace o které od 19. května vím, že nastane. Spouštěčem byla mapka přibalená v emailu a popisující jistou hájenku, kde se setkání má konat a kam se "oficiálně" nedá dostat autem a zaparkovat.
A mě, bohužel na základě klikatých čar na mapce znázorňující blízké silnice a železnice naskočil minimálně jeden sen a to tak ostře až mě zachvátila panika. Bude tento sen snem astrálním a opravdu se splní všechno, co v něm bylo?!?
Neptejte se mě, jak jsem podle schematické mapky přišel na to, že to je toto místo, když jsem se nepodíval ani na StreetView ani na fotky z okolí! Sám to nevím! Ono to ani nejde, nejsou nafoceny, jak jsem si právě zjistil, ani Googlovské ani Seznamácké mapy fotky nemají.
Dospělo to až tak daleko, že jsem se ve čtvrtek málem psychicky složil, nepomohlo mi ani ujištění kamarádky, jež tento blog sleduje a jež mi vyvrátila teorii, že mám astrální cestování v poslední době jen se spolkem. A skutečně tomu tak je - Slovensko a astrální cestování z roku 2012, kdežto sny se spolkem jsou od roku 2010, kdy spolek vznikl, průběžně dodnes.
Pomohla mi ale až důkladná vonná koupel, kdy jsem si to sám se sebou probral. Za předpokladu, že sen je pravdivý, mohu:
a) jet na akci autem a naplnit tak onen sen.
b) jet na akci vlakem a udělat tak alternativu
c) nejet vůbec
Bod c) jsem zavrhl hned, utíkat se mi nechce, připadal bych si jako srab.
Samozřejmě je tu pak podbod - kolik ze dvou nocí budu spát v hájence?
Teď, po osmi dnech od prvotního šoku, jsem už relativně v pohodě a jsem rozhodnut pro možnost b) a jednu noc v hájence a pak úprk na S* za přáteli, druhou noc dám u nich. A může za to rozhodnutí, které jsem učinil.
Jak tohle dopadne, je ve hvězdách, ale jsem připraven si natočit pár záběrů pro blog. Protože jestli tam ze snu nebude nic, tak nevím...
Od 19. května vím, kde bude další víkendové setkání spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, ale až do této chvíle jsem se nedokázal sžít s tímto místem, kam budu muset(?) jet...
Abych popsal celý problém, musím začít tím, že se mi zdají sny, jež mohu směle nazvat astrálním cestováním, kdy vidím nějaký děj, který v danou chvíli nějak moc nechápu, nebo mi tam něco nesedí, ale pak se ukáže, že sen měl pravdu. Takto proběhl sen patřící k úplně poslednímu setkání se spolkem, který jsem popisoval zde: Nedopsané věci (1. víkend s ...)
Problémem těchto astrálních snů je, pokud před něčím varují, a jak píšu v roce 2005 v příspěvku "Sny a astrální cestování (4.)", tak mi tohle varování zřejmě zachránilo život....
Do toho všeho vstupuje zjištění, že v posledních letech mám astrální sny jen z prostředí, kam se dostanu se spolkem, takže o to víc mě poděsila situace o které od 19. května vím, že nastane. Spouštěčem byla mapka přibalená v emailu a popisující jistou hájenku, kde se setkání má konat a kam se "oficiálně" nedá dostat autem a zaparkovat.
A mě, bohužel na základě klikatých čar na mapce znázorňující blízké silnice a železnice naskočil minimálně jeden sen a to tak ostře až mě zachvátila panika. Bude tento sen snem astrálním a opravdu se splní všechno, co v něm bylo?!?
Neptejte se mě, jak jsem podle schematické mapky přišel na to, že to je toto místo, když jsem se nepodíval ani na StreetView ani na fotky z okolí! Sám to nevím! Ono to ani nejde, nejsou nafoceny, jak jsem si právě zjistil, ani Googlovské ani Seznamácké mapy fotky nemají.
Dospělo to až tak daleko, že jsem se ve čtvrtek málem psychicky složil, nepomohlo mi ani ujištění kamarádky, jež tento blog sleduje a jež mi vyvrátila teorii, že mám astrální cestování v poslední době jen se spolkem. A skutečně tomu tak je - Slovensko a astrální cestování z roku 2012, kdežto sny se spolkem jsou od roku 2010, kdy spolek vznikl, průběžně dodnes.
Pomohla mi ale až důkladná vonná koupel, kdy jsem si to sám se sebou probral. Za předpokladu, že sen je pravdivý, mohu:
a) jet na akci autem a naplnit tak onen sen.
b) jet na akci vlakem a udělat tak alternativu
c) nejet vůbec
Bod c) jsem zavrhl hned, utíkat se mi nechce, připadal bych si jako srab.
Samozřejmě je tu pak podbod - kolik ze dvou nocí budu spát v hájence?
Teď, po osmi dnech od prvotního šoku, jsem už relativně v pohodě a jsem rozhodnut pro možnost b) a jednu noc v hájence a pak úprk na S* za přáteli, druhou noc dám u nich. A může za to rozhodnutí, které jsem učinil.
Jak tohle dopadne, je ve hvězdách, ale jsem připraven si natočit pár záběrů pro blog. Protože jestli tam ze snu nebude nic, tak nevím...
úterý 26. května 2015
Nedopsané věci (4. setkání bratranců a sestřenic ...)
Jeden den uplynul od zveřejnění třetího dílu této série a už se objevila první věc o které jsem věděl, že ji nedokážu popsat a teď se objevila i druhá.
Začnu tou druhou - snazší
A tou bylo sobotní večerní setkání bratranců a sestřenic, což je poněkud nepravidelné setkávání lidí z jedné větve naší rodiny. Letos poprvé definitivně bez naší poslední sestřenice ze Slovenska...
Předchozí zápisky
2014 - 8. června - Nevratný odchod aneb oznámení smrti naší sestřenice
2013 - 22. listopadu - Setkání bratranců a sestřenic
2012 - 20.-23. září - Návrat ku koreňom (1., 2., 3., 4., 5.) bylo sepisováno dodatečně
2011 - 14. května - Setkání bratranců a sestřenic a založení KSČ
Podle mého blogu tak zjišťuji, že jsme se v plném počtu sešli právě jen jednom v roce 2011 v našem městě, pak naše tvrdé jádro jelo na Slovensko a pak už to pro mě nebylo v roce 2013 ono...
Tentokrát jsem se držel a zdržel až přímo neuvěřitelně dlouho, začali jsme v 18 hodin a já odešel krátce po 22 hodině, což je můj časový rekord (kdo bude hledat v blogu, zjistí, že můj limit je do prvního opilého člověka, což bývá 90 minut a rekord z těchto setkání jsem měl 120minut.
Ono taky bylo proč vydržet, protože se vyprávěly různé veselé historky a tak nevadilo, že naše tvrdé jádro doplnil jen jeden z bratranců, a vše mohlo fungovat do doby, než se začlo vzpomínat na sestřenici ze slovenska a na povrch vyšly i některé historky, které snad ani nemusely být řečeny. Já je doteďka neznal, ale vzpomínat se má jen na to hezké.
A když poté začala hrát dvoučlenná kapela (dirigent a harmonikář) bylo po zábavě, protože jsme se neslyšeli. A tak jsme mi dva mužští účastnící nechali dívky, ať se baví - jsouce oba dva skřivani - a raději šli do hajan.
Pískalo mi v uších ještě ráno, takový byl v té hospodě od muzikantů rambaj...
Začnu tou druhou - snazší
A tou bylo sobotní večerní setkání bratranců a sestřenic, což je poněkud nepravidelné setkávání lidí z jedné větve naší rodiny. Letos poprvé definitivně bez naší poslední sestřenice ze Slovenska...
Předchozí zápisky
2014 - 8. června - Nevratný odchod aneb oznámení smrti naší sestřenice
2013 - 22. listopadu - Setkání bratranců a sestřenic
2012 - 20.-23. září - Návrat ku koreňom (1., 2., 3., 4., 5.) bylo sepisováno dodatečně
2011 - 14. května - Setkání bratranců a sestřenic a založení KSČ
Podle mého blogu tak zjišťuji, že jsme se v plném počtu sešli právě jen jednom v roce 2011 v našem městě, pak naše tvrdé jádro jelo na Slovensko a pak už to pro mě nebylo v roce 2013 ono...
Tentokrát jsem se držel a zdržel až přímo neuvěřitelně dlouho, začali jsme v 18 hodin a já odešel krátce po 22 hodině, což je můj časový rekord (kdo bude hledat v blogu, zjistí, že můj limit je do prvního opilého člověka, což bývá 90 minut a rekord z těchto setkání jsem měl 120minut.
Ono taky bylo proč vydržet, protože se vyprávěly různé veselé historky a tak nevadilo, že naše tvrdé jádro doplnil jen jeden z bratranců, a vše mohlo fungovat do doby, než se začlo vzpomínat na sestřenici ze slovenska a na povrch vyšly i některé historky, které snad ani nemusely být řečeny. Já je doteďka neznal, ale vzpomínat se má jen na to hezké.
A když poté začala hrát dvoučlenná kapela (dirigent a harmonikář) bylo po zábavě, protože jsme se neslyšeli. A tak jsme mi dva mužští účastnící nechali dívky, ať se baví - jsouce oba dva skřivani - a raději šli do hajan.
Pískalo mi v uších ještě ráno, takový byl v té hospodě od muzikantů rambaj...
pondělí 25. května 2015
Kočka revizorkou
Pro potřeby snu se vraťme do šedesátých let, kdy ještě v tramvaji jezdívaly průvodčí, do nějaké vlahé noci, jež právě přichází.
Jedeme v tramvaji typu "žehlička", tedy T1 a je to sólo vůz. Ve voze je několik cestujících, různě na zastávkách přistupující a vystupující. Někteří nastupující jdou za kolegyní průvodčí sedící ve svém boxu pro lístek, někteří ne. A tady nastává práce pro mě a mojí kočičku Mourinku, protože musíme ověřit, jestli ti, co u průvodčí nebyli mají vícedenní jízdenku.
Mourinka si vždy před nějakého občana sedne a vždy když se k ní propracuji, sedí u někoho, kdo jízdenku nemá.Zvládáme to řešit i bez zvýšeného hlasu, dotyčný svoji chybu uzná. Ba co víc, když si lidi uvědomí, že Mourinka má čuch na neplatiče, tak už dotyční vstávají sami a jdou k průvodčí, než k nim dojdu.
Pokus jednoho přičmoudlého občana čenžovat u průvodčí lístek bez placení pacifïkuji hned v zárodku a dotyčný hned vytahuje kovovou třicetikorunu,
Prostě pohoda klídeček, venku se stmívá a my dojíždíme na konečnou. Všichni vystupují, samozřejmě kromě mě, průvodčí a dvou policistů v modrých mikinách, kteří to měli zcela bez práce. Průvodčí si při prodávání lístků stihla dělat čárky, teď je spočítala a řekla (mi) obdivně: "Tedy, 100% platících cestujících, to tu ještě nebylo."
Skromně jsem se pousmál a řekl něco ve smyslu, že je to spíš pochovala pro Mourinku, než pro mě. Mourinka samotná v tento moment vyběhla na trávník u konečné a jala si hrát. Průvodčí se mě ptala, co budu dělat, když pojedeme na další kolo a Mourinka tu zůstane? V poklidu ji vysvětluji, že v předposledním kole to nevadí, protože za ní dojedeme před posledním kolem. "No a když by Mourinka takhle vyběhla v posledním kole, tak se pro ní vrátím autem, až dojedeme do vozovny" dodávám na její doplňující otázku.
A tím sen končí - Mourinka si hraje, my se na ní díváme, všude kolem nás ticho a klid...
Nemusím dodávat, že probuzení z takovéhoto snu bylo s úsměvem .-)
Jedeme v tramvaji typu "žehlička", tedy T1 a je to sólo vůz. Ve voze je několik cestujících, různě na zastávkách přistupující a vystupující. Někteří nastupující jdou za kolegyní průvodčí sedící ve svém boxu pro lístek, někteří ne. A tady nastává práce pro mě a mojí kočičku Mourinku, protože musíme ověřit, jestli ti, co u průvodčí nebyli mají vícedenní jízdenku.
Mourinka si vždy před nějakého občana sedne a vždy když se k ní propracuji, sedí u někoho, kdo jízdenku nemá.Zvládáme to řešit i bez zvýšeného hlasu, dotyčný svoji chybu uzná. Ba co víc, když si lidi uvědomí, že Mourinka má čuch na neplatiče, tak už dotyční vstávají sami a jdou k průvodčí, než k nim dojdu.
Pokus jednoho přičmoudlého občana čenžovat u průvodčí lístek bez placení pacifïkuji hned v zárodku a dotyčný hned vytahuje kovovou třicetikorunu,
Prostě pohoda klídeček, venku se stmívá a my dojíždíme na konečnou. Všichni vystupují, samozřejmě kromě mě, průvodčí a dvou policistů v modrých mikinách, kteří to měli zcela bez práce. Průvodčí si při prodávání lístků stihla dělat čárky, teď je spočítala a řekla (mi) obdivně: "Tedy, 100% platících cestujících, to tu ještě nebylo."
Skromně jsem se pousmál a řekl něco ve smyslu, že je to spíš pochovala pro Mourinku, než pro mě. Mourinka samotná v tento moment vyběhla na trávník u konečné a jala si hrát. Průvodčí se mě ptala, co budu dělat, když pojedeme na další kolo a Mourinka tu zůstane? V poklidu ji vysvětluji, že v předposledním kole to nevadí, protože za ní dojedeme před posledním kolem. "No a když by Mourinka takhle vyběhla v posledním kole, tak se pro ní vrátím autem, až dojedeme do vozovny" dodávám na její doplňující otázku.
A tím sen končí - Mourinka si hraje, my se na ní díváme, všude kolem nás ticho a klid...
Nemusím dodávat, že probuzení z takovéhoto snu bylo s úsměvem .-)
neděle 24. května 2015
čtvrtek 21. května 2015
středa 20. května 2015
Soustřeď mysl na přítomný okamžik
Nepobývej v minulosti,
nesni o budoucnosti,
soustřeď mysl na přítomný okamžik.
nesni o budoucnosti,
soustřeď mysl na přítomný okamžik.
úterý 19. května 2015
Nedopsané věci (3. oříšek díků ...)
Asi nejtěžší na dopsání "nedopsaných věcí" a na chvilku vůbec poslední nedopsaný příspěvek je tento, časově následující za předchozími příspěvky - je o dva dny pozdější než pohřeb popsaný v "Nedopsané věci (2. tetička ...)". Třeba i jen proto, že chci psát o jednom .... pro nedostatek správných slov to nazvěme .... dárečkem ... Je to pro mě složité i proto, že tuším, že tento příspěvek bude číst i osoba, která byla dárcem....
Než se dostanu k meritu věci, musím začít tím, že v jistém světě jistého animovaného seriálu se na konci roku rozdávají různobarevné oříšky, které něco znamenají.
Hned tady se musím omluvit kamarádce I* - omlouvám se, měla si lepší oči než já, skutečně je v jednu chviličku ukázáno pět barev, tedy i hnědá. (levý dolní oříšek)
Překladová tabulka tedy vypadá takto:
Bílá = rozloučení
Žlutá = omlouvám se
Červená = díky
Zelená = (v seriálu neřečeno)
Hnědá = (v seriálu neřečeno)
Asi si umíte představit mé překvapení, když jsem v jedné místnosti s restrikcí vstupu nalezl malou krabičku a tam hned dva červené oříšky...
Byl jsem překvapený a zároveň šťastný, i slzička ukápla, ještě že poblíž byla židle .... Přičemž tahle situace mě naplňuje i teď, když si cinkám s oříškem u počítače....
Celá tahle situace má pro mě jednoznačně nádech Jing-Jangu, kdy jsem na jedné straně potěšen dárkem (a díky všem indiciím vím od koho je), ale na druhé straně vím, že nejsem schopen jej adekvátně oplatit, jsa manuálně nezručný?
A přitom je to stejný dárek, jež už mám schovaný z dřívějška od jiných lidiček, kteří také potřebovali vyslovit slova díků, byť tento je vyjímečný tím, že byl vlastnoručně vyroben. Mám tak schovaného sloníka, čínskou minci pro štěstí, ... jen je prostě dělaný a nikoliv koupený.
Je to pro mě výzva a těším se, až půjdu po této cestě, neb jak se říkává - Nejhezčí není dosažení cíle, nýbrž ta cesta k němu vedoucí!
Než se dostanu k meritu věci, musím začít tím, že v jistém světě jistého animovaného seriálu se na konci roku rozdávají různobarevné oříšky, které něco znamenají.
 |
| Přefoceno z monitoru - oříšky z Haibane Renmei |
Překladová tabulka tedy vypadá takto:
Bílá = rozloučení
Žlutá = omlouvám se
Červená = díky
Zelená = (v seriálu neřečeno)
Hnědá = (v seriálu neřečeno)
Asi si umíte představit mé překvapení, když jsem v jedné místnosti s restrikcí vstupu nalezl malou krabičku a tam hned dva červené oříšky...
 |
| Můj oříšek Díků č.1 |
Celá tahle situace má pro mě jednoznačně nádech Jing-Jangu, kdy jsem na jedné straně potěšen dárkem (a díky všem indiciím vím od koho je), ale na druhé straně vím, že nejsem schopen jej adekvátně oplatit, jsa manuálně nezručný?
A přitom je to stejný dárek, jež už mám schovaný z dřívějška od jiných lidiček, kteří také potřebovali vyslovit slova díků, byť tento je vyjímečný tím, že byl vlastnoručně vyroben. Mám tak schovaného sloníka, čínskou minci pro štěstí, ... jen je prostě dělaný a nikoliv koupený.
Je to pro mě výzva a těším se, až půjdu po této cestě, neb jak se říkává - Nejhezčí není dosažení cíle, nýbrž ta cesta k němu vedoucí!
pondělí 18. května 2015
Nedopsané věci (confractus)
Maličko se vrátím ke včerejšímu zápisku a současně i k přáspěvku z května "Lepidlo na ucho od džbánu nefungovalo", jež navazuje na svoji řadu. Nalezl jsem jedno moudro, které se hodí na obě dámy v nich popsané:
Neexistují lidé, které nenávidím.
Existují jen lidé, na kterých mi přestalo úplně záležet.
A to jejich zásluhou...
Neexistují lidé, které nenávidím.
Existují jen lidé, na kterých mi přestalo úplně záležet.
A to jejich zásluhou...
neděle 17. května 2015
Nedopsané věci (2. tetička ...)
Hned po návratu z akce spolku, jež byla popsána ve včerejším příspěvku ("Nedopsané věci (1. víkend s ...)") mi volala mamka a oznámila mi úmrtí jedné z mých tetiček...
Poslední vývoj u této tetičky byl takový, že byla stižena mrtvicí a dobře rok nebyla soběstačná, takže mi toto oznámení způsobilo jen to, že jsem si oddychl na téma "aspoň už to má za sebou" a tak nějak jsem se k tomu moc nechtěl vracet - nebylo proč. V podstatě jsem jen řešil to, že si budu muset vzít dovolenou, pokud budu dělat řidiče.
Avšak mamku to sebralo dost (je o tři roky starší) a tak jsem k ní zašel. Viditelně se v ní honily nějaké vzpomínky na tetu, protože vyšla ven s několika příhodami, které s tetou naše část rodiny měla. Příhoda, kdy zaútočila na mého dědu tou dobou žijícího s babičkou na vejminku, jež si bral dřevo do kamen s tím,
že to už není jejich dřevo... Přidala i další ústrky, které si užívaly moje starší sestry...
Vzplály ve mě saze, ale podařilo se mi to před mamkou skrýt. Má averze vůči této tetě, kterou jsem si přinesl z mládí (ano, nějaké příhody jsem měl taky) se tím jen potvrdila. Až jsem zapochyboval, jestli vůbec chci jít na pohřeb....
Nechal jsem to osudu, o dovolenku jsem si v automatickém systému požádal a vyčkával, jestli ji šéf stihne potvrdit. Když by nestihl, byl jsem rozhodnut ho nehonit, mamku by na pohřeb odvezla některá ze sester, přičemž i ony řešily problém, jestli budou puštěny na pohřeb nepřímé příbuzné.
Nakonec jsem dělal řidiče a vyjeli jsme v plném počtu, a mamka byla rozhodnuta nejet na smuteční hostinu, pokud obdržíme pozvání a měla pro to svůj zvláštní důvod který jsem ne zcela pochopil. Pozvání jsme pochopitelně dostali ještě před obřadem a přijali. Když přeskočím na závěr pohřbu, tak jsme byli prakticky jediní, kteří jsme přijali a přijeli na hostinu...
Jenže můj popisek toho dne je ještě před obřadem, kdy se čekalo na zahájení, příbuzní a přátelé z vesnice se pomalu sjížděli, tu a tam jsem někoho poznal, sestry poznávaly víc lidí a nejvíce pochopitelně mamka, která na oné vesnici dlouho žila. Přijel i náš další strýc, ale bez tety. Strýc řekl nám, ale bohužel později i pozůstalým, pravdu. Teta je momentálně na nákupech a pak půjde "někam do města"....
Byl to slušný DOUBLE FAIL. Pár lidí se podivovalo nad tím, že to strýc bez obalu vybalil, ale víc udivilo i to, že žárlivost oné tety na druhou tetu je až tak chorobná, že není schopna ji jít ani na pohřeb....
Ach jo
Poslední vývoj u této tetičky byl takový, že byla stižena mrtvicí a dobře rok nebyla soběstačná, takže mi toto oznámení způsobilo jen to, že jsem si oddychl na téma "aspoň už to má za sebou" a tak nějak jsem se k tomu moc nechtěl vracet - nebylo proč. V podstatě jsem jen řešil to, že si budu muset vzít dovolenou, pokud budu dělat řidiče.
Avšak mamku to sebralo dost (je o tři roky starší) a tak jsem k ní zašel. Viditelně se v ní honily nějaké vzpomínky na tetu, protože vyšla ven s několika příhodami, které s tetou naše část rodiny měla. Příhoda, kdy zaútočila na mého dědu tou dobou žijícího s babičkou na vejminku, jež si bral dřevo do kamen s tím,
Vzplály ve mě saze, ale podařilo se mi to před mamkou skrýt. Má averze vůči této tetě, kterou jsem si přinesl z mládí (ano, nějaké příhody jsem měl taky) se tím jen potvrdila. Až jsem zapochyboval, jestli vůbec chci jít na pohřeb....
Nechal jsem to osudu, o dovolenku jsem si v automatickém systému požádal a vyčkával, jestli ji šéf stihne potvrdit. Když by nestihl, byl jsem rozhodnut ho nehonit, mamku by na pohřeb odvezla některá ze sester, přičemž i ony řešily problém, jestli budou puštěny na pohřeb nepřímé příbuzné.
Nakonec jsem dělal řidiče a vyjeli jsme v plném počtu, a mamka byla rozhodnuta nejet na smuteční hostinu, pokud obdržíme pozvání a měla pro to svůj zvláštní důvod který jsem ne zcela pochopil. Pozvání jsme pochopitelně dostali ještě před obřadem a přijali. Když přeskočím na závěr pohřbu, tak jsme byli prakticky jediní, kteří jsme přijali a přijeli na hostinu...
Jenže můj popisek toho dne je ještě před obřadem, kdy se čekalo na zahájení, příbuzní a přátelé z vesnice se pomalu sjížděli, tu a tam jsem někoho poznal, sestry poznávaly víc lidí a nejvíce pochopitelně mamka, která na oné vesnici dlouho žila. Přijel i náš další strýc, ale bez tety. Strýc řekl nám, ale bohužel později i pozůstalým, pravdu. Teta je momentálně na nákupech a pak půjde "někam do města"....
Byl to slušný DOUBLE FAIL. Pár lidí se podivovalo nad tím, že to strýc bez obalu vybalil, ale víc udivilo i to, že žárlivost oné tety na druhou tetu je až tak chorobná, že není schopna ji jít ani na pohřeb....
Ach jo
sobota 16. května 2015
Nedopsané věci (1. víkend s ...)
Prvním nedopsaným příspěvkem z této minisérie je příspěvek popisující již třetí víkend se spolkem, jehož jméno se zde nevyslovuje. Jiný víkend s tímto spolkem byl popsán v příspěvku "Víkend se spolkem poprvé" Klap!
Tento konkrétní víkend však nemohu popsat slůvkem rozporuplný, protože byl opravdu pohodový a pořadatelům se dařilo až tak dobře (bez ironie!) že mé technické znalosti z oboru počítačové techniky nebyly prakticky potřeba, tentokrát jsem si ji užil opravdu jako účastník...
Tento příspěvek ale nebyl doteď sepsán z jiného důvodu, neboť by správněji měl patřit do kategorie "Astrální cestování" neboť jsem měl opět pocit, že už jsem v místě konání musel někdy být.
Ve čtvrtek při příjezdu do rekreačního střediska jsem kolem této chatičky projel dost rychle, protože jsem níže na cestě viděl pořadatelku naší akce, k níž jsem přispěchal abych zjistil, kde bydlím.
Poslala mě k chatičce číslo čtyři, kterou jsem chtěl obejít zleva po trávě , ale kolega "spulubydla" mě upozornil, že je tu přístupový chodníček.
Následovalo očekávatelné - facka od mého vědomí přesně v místě pořízení této fotky (ta byla pořízena o den později), načež jsem začal scházet k chatce, kde jsem v místě těsně před zastřešenou částí chodníku zvedl ruku a zapřel se o střechu. Tím jsem se jednak zbrzdil a jednak jsem měl jistotu, že se pod stříšku vejdu, což při mé "střední výšce" bylo na pováženou.
Realita včetně uvědomění si detailu onoho snu, který měl v onom místě ten význam, že jsem si přeměřil svojí výšku a kouzlem se lehce zmenšil, abych se tam vešel. Ono ostatně jsem si i v reálu ve dveřích chatičky srazil kšiltovku z hlavy, tak nízké dveře tam byly. Přízemí chatičky stěží obsáhlo radiátor, koutek se záchodem a umyvadlem a také stůl s rohovou lavicí. Nahoře se taktak vešlo pět postelí....
Sen samozřejmě obsahoval i další reálie z okolí, ale o tom až později, zůstaňme chvilku u chatky, kde jsem posléze nahoře vydýchával nejenom ono zjištění astrálního snu, ale i onen automatický pohyb ruky a zapření se o střechu. Právě ten automatický pohyb jsem totiž ve čtvrtek a v pátek stihl zopakovat tolikrát, až jsem se v pátek odpoledne tomu začal smát a schválně jsem si přeměřil vzdálenost stříšky od temene mé hlavy. Bohatě se mi tam vešla dlaň ruky nastojato. V sobotu dopoledne, kdy jsem se znovu dvakrát zbrzdil jsem si už vynadal, abych v neděli po snídani konečně zaznamenal první průchod bez brždění rukou o stříšku....
Další reálie, které ve snu souhlasily se skutečností mohu rozdělit na marginálie (spolehlivě jsem věděl rozložení místností v hlavní budově), ale i na celé úseky děje, které seděly až přímo hrůzyplně.
Takže jsme například v pátek večer chtěli jít "na jedno" v šesti lidech do nejbližšího penzionu. Došli jsme k němu a já zjistil, že ho znám až příliš dobře ze svého snu - hostinská místnost byla upravena v prvním patře a z naší strany měla veliká okna. Jak ve snu, tak v reálu jsme hledali odemčený vchod tak dlouho, až kolegyně si odskočila do lesa a já se (v reálu) s kolegy a kolegyní rozloučil, abych se doslova odpotácel zpět do kopce do našeho sídla.
Návštěvu hostince jsem nedal právě kvůli mému snu, protože mi furt v hlavě bušil onen sen, kdy jsem si byl vědom toho, že je hostinec všechny uvězní a oni se nevrátí. Zmizí totiž i poslední průchozí cesta.....
Další reálie byla ze soboty, kdy v reálu obměněná včerejší sestava chtěla jet do jiné hospody na fotbal. Taktéž jsem se k nim prostě nemohl přidat a přestože se mohu vymlouvat na téma, že bych musel jet v kufru kombíku, důvod byl jiný.....
Mám-li tedy zrekonstruovat onen sen, pak parta lidiček přijela do rekreačního střediska se (naposledy) sejít, přestože se kolem celé země stahovaly "mračna". Jako první se šlo do oné hospody, kam se mi ve snu podařilo vejít, ale po zjištění, co to je za typ hospody stíhám varovat ostatní a pak sám po necelé minutě pobytu uvnitř uniknout posledním existujícím/odemčeným východem, po úzkých chodbičkách. Těžko říct, jestli to bylo opomenutí při přestavbě, která stihla proběhnout během oné minuty pobytu, nebo jestli jsem našel nějaký boční vchod.... každopádně se oné skupince zalíbilo v hospodě natolik, že prostě uvnitř zůstali...
A tak jsem se dopotácel až k chatičce, která se zdála být menší než předtím. Přeměřuji si střechu rukou a nuceně se zmenšuji, stačí tak deset cenťáků. Uvnitř se cítím stísněně, což je zřejmě i důvod, proč další x-tice lidí se rve do jednoho auta, vidím je z okna. Jdu k nim a je mi jasné, že se k nim nevejdu. Ani tuto skupinku lidí už v onom snu nikdy neuvidím....
V oblasti jsem tedy zůstal sám. Uzavírám dveře z hlavní budovy na zastřešenou terasu s pingpongovým stolem a jdu do jídelny, kde se dívám severním oknem ven do lesa, kde je šero. Vím, že _TO_ přijde a není šance, abych tomu unikl.
A pak už to přichází - vypadá to jako větší šero a řítí se to přímo na mě. Už před chvílí přestala jít elektrika, takže jsem to věděl už o chvilku dřív, přesto až do poslední chvíle čekám, až to uvidím naživo. To se mi právě teď splnilo. "Už je to tady!" vykřiknu bůhví pro koho a plácnu sebou na zem. Ono šero prostoupilo skrz stěny jakoby nic, převalilo se přese mě, zastavil se mi dech, sen končí...
Jen dodávám, že jsem se o únik se svým autem nemohl snažit zřejmě proto, že se mi sen zdál v době, kdy vlastnictví vlastního auta ba i jen řidičského průkazu bylo pro mě na hony vzdáleno...
Tak a teď mě můžete soudít - komentáře jsou na 14 dnů od vydání tohoto příspěvku otevřeny bez omezení
Tento konkrétní víkend však nemohu popsat slůvkem rozporuplný, protože byl opravdu pohodový a pořadatelům se dařilo až tak dobře (bez ironie!) že mé technické znalosti z oboru počítačové techniky nebyly prakticky potřeba, tentokrát jsem si ji užil opravdu jako účastník...
Tento příspěvek ale nebyl doteď sepsán z jiného důvodu, neboť by správněji měl patřit do kategorie "Astrální cestování" neboť jsem měl opět pocit, že už jsem v místě konání musel někdy být.
Ve čtvrtek při příjezdu do rekreačního střediska jsem kolem této chatičky projel dost rychle, protože jsem níže na cestě viděl pořadatelku naší akce, k níž jsem přispěchal abych zjistil, kde bydlím.
Poslala mě k chatičce číslo čtyři, kterou jsem chtěl obejít zleva po trávě , ale kolega "spulubydla" mě upozornil, že je tu přístupový chodníček.
Následovalo očekávatelné - facka od mého vědomí přesně v místě pořízení této fotky (ta byla pořízena o den později), načež jsem začal scházet k chatce, kde jsem v místě těsně před zastřešenou částí chodníku zvedl ruku a zapřel se o střechu. Tím jsem se jednak zbrzdil a jednak jsem měl jistotu, že se pod stříšku vejdu, což při mé "střední výšce" bylo na pováženou.
Realita včetně uvědomění si detailu onoho snu, který měl v onom místě ten význam, že jsem si přeměřil svojí výšku a kouzlem se lehce zmenšil, abych se tam vešel. Ono ostatně jsem si i v reálu ve dveřích chatičky srazil kšiltovku z hlavy, tak nízké dveře tam byly. Přízemí chatičky stěží obsáhlo radiátor, koutek se záchodem a umyvadlem a také stůl s rohovou lavicí. Nahoře se taktak vešlo pět postelí....
Sen samozřejmě obsahoval i další reálie z okolí, ale o tom až později, zůstaňme chvilku u chatky, kde jsem posléze nahoře vydýchával nejenom ono zjištění astrálního snu, ale i onen automatický pohyb ruky a zapření se o střechu. Právě ten automatický pohyb jsem totiž ve čtvrtek a v pátek stihl zopakovat tolikrát, až jsem se v pátek odpoledne tomu začal smát a schválně jsem si přeměřil vzdálenost stříšky od temene mé hlavy. Bohatě se mi tam vešla dlaň ruky nastojato. V sobotu dopoledne, kdy jsem se znovu dvakrát zbrzdil jsem si už vynadal, abych v neděli po snídani konečně zaznamenal první průchod bez brždění rukou o stříšku....
Další reálie, které ve snu souhlasily se skutečností mohu rozdělit na marginálie (spolehlivě jsem věděl rozložení místností v hlavní budově), ale i na celé úseky děje, které seděly až přímo hrůzyplně.
Takže jsme například v pátek večer chtěli jít "na jedno" v šesti lidech do nejbližšího penzionu. Došli jsme k němu a já zjistil, že ho znám až příliš dobře ze svého snu - hostinská místnost byla upravena v prvním patře a z naší strany měla veliká okna. Jak ve snu, tak v reálu jsme hledali odemčený vchod tak dlouho, až kolegyně si odskočila do lesa a já se (v reálu) s kolegy a kolegyní rozloučil, abych se doslova odpotácel zpět do kopce do našeho sídla.
Návštěvu hostince jsem nedal právě kvůli mému snu, protože mi furt v hlavě bušil onen sen, kdy jsem si byl vědom toho, že je hostinec všechny uvězní a oni se nevrátí. Zmizí totiž i poslední průchozí cesta.....
Další reálie byla ze soboty, kdy v reálu obměněná včerejší sestava chtěla jet do jiné hospody na fotbal. Taktéž jsem se k nim prostě nemohl přidat a přestože se mohu vymlouvat na téma, že bych musel jet v kufru kombíku, důvod byl jiný.....
Mám-li tedy zrekonstruovat onen sen, pak parta lidiček přijela do rekreačního střediska se (naposledy) sejít, přestože se kolem celé země stahovaly "mračna". Jako první se šlo do oné hospody, kam se mi ve snu podařilo vejít, ale po zjištění, co to je za typ hospody stíhám varovat ostatní a pak sám po necelé minutě pobytu uvnitř uniknout posledním existujícím/odemčeným východem, po úzkých chodbičkách. Těžko říct, jestli to bylo opomenutí při přestavbě, která stihla proběhnout během oné minuty pobytu, nebo jestli jsem našel nějaký boční vchod.... každopádně se oné skupince zalíbilo v hospodě natolik, že prostě uvnitř zůstali...
A tak jsem se dopotácel až k chatičce, která se zdála být menší než předtím. Přeměřuji si střechu rukou a nuceně se zmenšuji, stačí tak deset cenťáků. Uvnitř se cítím stísněně, což je zřejmě i důvod, proč další x-tice lidí se rve do jednoho auta, vidím je z okna. Jdu k nim a je mi jasné, že se k nim nevejdu. Ani tuto skupinku lidí už v onom snu nikdy neuvidím....
V oblasti jsem tedy zůstal sám. Uzavírám dveře z hlavní budovy na zastřešenou terasu s pingpongovým stolem a jdu do jídelny, kde se dívám severním oknem ven do lesa, kde je šero. Vím, že _TO_ přijde a není šance, abych tomu unikl.
A pak už to přichází - vypadá to jako větší šero a řítí se to přímo na mě. Už před chvílí přestala jít elektrika, takže jsem to věděl už o chvilku dřív, přesto až do poslední chvíle čekám, až to uvidím naživo. To se mi právě teď splnilo. "Už je to tady!" vykřiknu bůhví pro koho a plácnu sebou na zem. Ono šero prostoupilo skrz stěny jakoby nic, převalilo se přese mě, zastavil se mi dech, sen končí...
Jen dodávám, že jsem se o únik se svým autem nemohl snažit zřejmě proto, že se mi sen zdál v době, kdy vlastnictví vlastního auta ba i jen řidičského průkazu bylo pro mě na hony vzdáleno...
Tak a teď mě můžete soudít - komentáře jsou na 14 dnů od vydání tohoto příspěvku otevřeny bez omezení
pátek 15. května 2015
Nedopsané věci (prolog)
V rámci dnešního poledne došlo k události, při níž stoupl o jedna počet příspěvků, které jsem chtěl dát na blog, ale z nějakého důvodu jsem to vždy neudělal. Třeba i jen proto, abych si vůbec urovnal myšlenky.
I díky tomu několik jednotek zápisů odpadlo, protože jsem si jejich napsání rozmyslel. Třeba i proto, že mě přešlo prvoplánové naštvání.... U jiných příspěvků mě naštvání nepřešlo, avšak úhel pohledu se, rozšířil...
Zvláštní kategorií pak jsou příspěvky zapomenuté - kdy třeba ve foťáku najdu fotku z 19.dubna, jíž jsem chtěl dát (nepřekvapivě) do příspěvku patřícího do 19.dubna, avšak ten jsem v té době nenapsal (psal jsem v té době něco jiného). Avšak pak jsem se rozhodl, že jej přeci jen dopíšu, a tak příspěvek "I takto se dal sledovat finálový zápas v hokeji" je datumově zařazen na 19. duben, kam patří....
A tak po následující (asi) tři dny se budu opět vracet o několik dnů zpět, abych popsal to, co zaslouží být !navěky" zvěčněno zde na blogu.
Tím pádem mám ještě několik dnů, abych to hezké, co mě potkalo dnes, dokázal vstřebat a hlavně dostat z "nepopsatelna" do řeči lidí....
I díky tomu několik jednotek zápisů odpadlo, protože jsem si jejich napsání rozmyslel. Třeba i proto, že mě přešlo prvoplánové naštvání.... U jiných příspěvků mě naštvání nepřešlo, avšak úhel pohledu se, rozšířil...
Zvláštní kategorií pak jsou příspěvky zapomenuté - kdy třeba ve foťáku najdu fotku z 19.dubna, jíž jsem chtěl dát (nepřekvapivě) do příspěvku patřícího do 19.dubna, avšak ten jsem v té době nenapsal (psal jsem v té době něco jiného). Avšak pak jsem se rozhodl, že jej přeci jen dopíšu, a tak příspěvek "I takto se dal sledovat finálový zápas v hokeji" je datumově zařazen na 19. duben, kam patří....
A tak po následující (asi) tři dny se budu opět vracet o několik dnů zpět, abych popsal to, co zaslouží být !navěky" zvěčněno zde na blogu.
Tím pádem mám ještě několik dnů, abych to hezké, co mě potkalo dnes, dokázal vstřebat a hlavně dostat z "nepopsatelna" do řeči lidí....
čtvrtek 14. května 2015
Další moudro dne
existují moudra, která mohou být nesprávnými osobami nepsrávně pochopena, toto je jedno z nich.
Když neumíš najít důvod, proč pokračovat,
vzpomeň si na důvod, proč jsi začal...
Když neumíš najít důvod, proč pokračovat,
vzpomeň si na důvod, proč jsi začal...
středa 13. května 2015
Nejhorší je zůstat sám?
Myslel jsem si, že nejhorší, co se člověku může stát, je zůstat sám...
Není to pravda.
Nejhorší je být s lidmi, se kterými se budete cítit sami...
Není to pravda.
Nejhorší je být s lidmi, se kterými se budete cítit sami...
úterý 12. května 2015
Tramvaj - lanová nebo elektrická? Obojí!
Zajímavé technické řešení problému,. kdy je stoupání na trati tak velké, že jej elektrická tramvaj není schopna sama vystoupat ukazuje následující video, kdy se za tramvaj připojí vozík, který navíjí či je zavěšen na laně a tramvaj tak vytáhne nahoru. Nebo protijedoucí tramvaj naopak opatrně pomůže dolů.
Lanový úsek je zhruba od třetí do jedenácté minuty...
Trieste - Opicina hybrid retro tramway cab view, uncut.
Lanový úsek je zhruba od třetí do jedenácté minuty...
Trieste - Opicina hybrid retro tramway cab view, uncut.
pondělí 11. května 2015
Staří pánové tancují...
Rok se s rokem sešel, a opět na mě kouklo videjko ze soutěže Británie má/hledá talent, které kromě slz u mě spustilo dobrou náladu.
Old Men Grooving bust a move, and maybe their backs! | Britain's Got Talent 2015
No řekněte - není to skvělé? V okamžiku, kdy dávám svůj příspěvek na web má toto videjko
12 124 327 shlédnutí a přiznávám, že velmi zajímavé jsou také rychlé prostřihy do diváků ...
Pro rychlé hledání ve všech mým příspěvcích vznikl nový štítek...
Old Men Grooving bust a move, and maybe their backs! | Britain's Got Talent 2015
No řekněte - není to skvělé? V okamžiku, kdy dávám svůj příspěvek na web má toto videjko
12 124 327 shlédnutí a přiznávám, že velmi zajímavé jsou také rychlé prostřihy do diváků ...
Pro rychlé hledání ve všech mým příspěvcích vznikl nový štítek...
neděle 10. května 2015
Někdy ti jednoduše záleží...
Dnes jsem nevyslovil: "Někdy ti jednoduše záleží na lidech, kteří by ti měli být ukradení"
Otázka dne zní: Měl jsem to vyslovit a ranit tím... ?
Otázka dne zní: Měl jsem to vyslovit a ranit tím... ?
sobota 9. května 2015
Poznatek matky starající se o domácnost
Uklízet, když jsou děti doma, je jako čist si zuby a jíst při tom makový závin
pátek 8. května 2015
Haibane Renmei - vznik světa
Na počátku světa zde byla jen černá mlha, která se nazývala Mu. Tu se zjevil Bůh.
Když se zjevil, vnesl do temnoty záři.
Bůh vzal záři nad svou hlavou, pozvedl ji ve svých dlaních k nebesům a dal tak vzniknout slunci.
Pak Bůh máchl svojí holí a hladce rozdělil Mu vedví. Jedna část se stala nebem a druhá zemí. Tam, kde chybil,vznikly hory a údolí. Bůh sice chyboval, ale byl velkorysý.
Pak vedl svůj štětec po zemi a stvořil tak trávu a stromy, ptáky a rozličná zvířata. Potom ve své mysli vytvořil obraz sobě podobné bytosti.Ačkoliv ji Bůh vytvořil k obrazu svému, byl to omyl.
A tak dal jejím křídlům barvu popela a do její svatozáře udělal díru. Tyto bytosti nazval Šedokřídlí a zapomněl na ně.
Následně se opravil. Odebral jim křídla a svatozář a tak na svět přišli lidé. A to bylo dobré.Bůh se cítil navýsost spokojen se svým dílem a potom...
...a potom spokojeně usnul. Šedokřídlí, kteří měli být zapomenuti, unikli z božích vzpomínek a mohli tak žít dál.
Když se Bůh probudil,spatřil, jak Šedokřídlí poletují po nebi.Ale Bůh k nim byl milosrdný, takže se rozhodl ponechat ve světě jeden malý uzavřený svět, kde budou moci žít.
A tak se město Guri nachází na místě, které není ani zemí, ani mořem.
Když se zjevil, vnesl do temnoty záři.
Bůh vzal záři nad svou hlavou, pozvedl ji ve svých dlaních k nebesům a dal tak vzniknout slunci.
Pak Bůh máchl svojí holí a hladce rozdělil Mu vedví. Jedna část se stala nebem a druhá zemí. Tam, kde chybil,vznikly hory a údolí. Bůh sice chyboval, ale byl velkorysý.
Pak vedl svůj štětec po zemi a stvořil tak trávu a stromy, ptáky a rozličná zvířata. Potom ve své mysli vytvořil obraz sobě podobné bytosti.Ačkoliv ji Bůh vytvořil k obrazu svému, byl to omyl.
A tak dal jejím křídlům barvu popela a do její svatozáře udělal díru. Tyto bytosti nazval Šedokřídlí a zapomněl na ně.
Následně se opravil. Odebral jim křídla a svatozář a tak na svět přišli lidé. A to bylo dobré.Bůh se cítil navýsost spokojen se svým dílem a potom...
...a potom spokojeně usnul. Šedokřídlí, kteří měli být zapomenuti, unikli z božích vzpomínek a mohli tak žít dál.
Když se Bůh probudil,spatřil, jak Šedokřídlí poletují po nebi.Ale Bůh k nim byl milosrdný, takže se rozhodl ponechat ve světě jeden malý uzavřený svět, kde budou moci žít.
A tak se město Guri nachází na místě, které není ani zemí, ani mořem.
český překlad titulků, pořízený překladovou skupinou Jurinoki,
čtvrtek 7. května 2015
Lepidlo na ucho od džbánu nefungovalo
Ač bych chtěl psát veselejší příspěvky na krásná témata, nemohu, protože mě psychicky sráží chování jedné malé paní vedoucí na jisté pobočce. Ostatně jsem o tom psal v příspěvku Ucha se nadále trhají - ano, je to ta paní co má problém se studentskou praxí.
Pár lidiček (čti: dva) mi říkalo věty ve smyslu, že ta praxe, která má začít myslím za 14 dnů, proběhne už v pohodě, když dotyčná byla zpražena z ředitelských míst. Jenže sýček v mé hlavě nejenom houkal, ale i sýčkoval....
Nu, milý sýčku, prohádals. Přišlo to už dnes, zloba vyšla na povrch. Když jsem totiž došel do denní místnosti, kde obědvalo pár mých kolegů a dotyčná vedoucí tam k nim vedla nějaký nezávazný hovor, došlo k nejhoršímu. Na její pozdrav určený mě se mi povedlo jedním dechem odpovědět: "Dobrý den všem, ahoj J*", tedy ne ve správném pořadí, jak nařizuje Gurth Jarkovský.
To co následovalo si zasloužilo nahrát na magnetofon a když milá paní vedoucí naprdnutá odešla a ještě něco zahulákala z chodby, vyprskli dva její podřízení smíchy. Ani se jím nedivím, musel jsem vypadat směšně, když jsem se mezitím stihl zeptal vzduchu v místnosti, jestli mi někdo prozradí, co že jsem to zase provedl....
Pokus o následný smír z mé strany vyšel naprázdno a přiznám se, že nevím, jestli jsem dotyčné jen tykal, nebo vykal nebo použil nějaký mix. Já to totiž nevím, slova která zazněla se mi do paměti nezapsala, ba co hůř, byl jsem rozhozen ještě pěkných pár minut poté.
Prostě a krásně - mám dva poznatky.
1) Opakující se historie - již podvakrát jsem se nechal nachytat a zvolil tykání s lidmi, kteří v určitou chvíli byli dost "dole" a měli pracovní potíže. Pak, když se karta obrátila a oni byli opět na výši, jsem náhle byl póvl, který může být stírán za kraviny, bez toho, aby mu bylo vysvětleno proč. Typicky poté, co jsem řekl "NE"...
2) Můj problém s Washiho hádankou - Jsa opět na akci spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje jsem teď dobře hodinu hodil potmě po silničkách v okolí a přemýšlel, jestli chodím v kruhu já, mám pocit viny, hanby, či tak něco. Došel jsem k názoru, že po mém dnešním pokusu o smír musím na zmíněné otázky odpovědět "NE" a dodat, že v tomto případě už budu spát klidně. Tedy až poté, co přežiju první noc a vyspím se z té největší bolesti a zklamání
Pár lidiček (čti: dva) mi říkalo věty ve smyslu, že ta praxe, která má začít myslím za 14 dnů, proběhne už v pohodě, když dotyčná byla zpražena z ředitelských míst. Jenže sýček v mé hlavě nejenom houkal, ale i sýčkoval....
Nu, milý sýčku, prohádals. Přišlo to už dnes, zloba vyšla na povrch. Když jsem totiž došel do denní místnosti, kde obědvalo pár mých kolegů a dotyčná vedoucí tam k nim vedla nějaký nezávazný hovor, došlo k nejhoršímu. Na její pozdrav určený mě se mi povedlo jedním dechem odpovědět: "Dobrý den všem, ahoj J*", tedy ne ve správném pořadí, jak nařizuje Gurth Jarkovský.
To co následovalo si zasloužilo nahrát na magnetofon a když milá paní vedoucí naprdnutá odešla a ještě něco zahulákala z chodby, vyprskli dva její podřízení smíchy. Ani se jím nedivím, musel jsem vypadat směšně, když jsem se mezitím stihl zeptal vzduchu v místnosti, jestli mi někdo prozradí, co že jsem to zase provedl....
Pokus o následný smír z mé strany vyšel naprázdno a přiznám se, že nevím, jestli jsem dotyčné jen tykal, nebo vykal nebo použil nějaký mix. Já to totiž nevím, slova která zazněla se mi do paměti nezapsala, ba co hůř, byl jsem rozhozen ještě pěkných pár minut poté.
Prostě a krásně - mám dva poznatky.
1) Opakující se historie - již podvakrát jsem se nechal nachytat a zvolil tykání s lidmi, kteří v určitou chvíli byli dost "dole" a měli pracovní potíže. Pak, když se karta obrátila a oni byli opět na výši, jsem náhle byl póvl, který může být stírán za kraviny, bez toho, aby mu bylo vysvětleno proč. Typicky poté, co jsem řekl "NE"...
2) Můj problém s Washiho hádankou - Jsa opět na akci spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje jsem teď dobře hodinu hodil potmě po silničkách v okolí a přemýšlel, jestli chodím v kruhu já, mám pocit viny, hanby, či tak něco. Došel jsem k názoru, že po mém dnešním pokusu o smír musím na zmíněné otázky odpovědět "NE" a dodat, že v tomto případě už budu spát klidně. Tedy až poté, co přežiju první noc a vyspím se z té největší bolesti a zklamání
pondělí 4. května 2015
Láska je ..., však ...
Láska je hluboká, ovšem přátelství širší...
Pravá láska může být vzácná, mnohem více je však pravé přátelství.
Pravá láska může být vzácná, mnohem více je však pravé přátelství.
sobota 2. května 2015
OMSI2: Zablokované nádraží
Dnešní odpočinkové dopoledne (po ranní práci na zahrádce) jsem opět po delší době věnoval hře OMSI, tentokrát její druhé verzi. Mám v počítači nahrané obě, neboť mapa Great Grundorf pro novější verzi hry má tak posunuté některé časy mezi zastávkami, že je to skoro nejezditelné, takže když chci klid, tak jezdím linky v první verzi. Ale o tom až jindy, protože mám v plánu o tom zase něco natočit.
Každopádně k dnešku: Mám už od minula rozjeté první pořadí linky 67, které začíná o půlnoci její noční variantou, tedy linkou N67 a dnes jsem se "projezdil" už na čas 6:22, kdy jsem na lince 67 a až nastane čas ranní špičky, pojedu chviličku linku 67E.
A tak 26. prosince 1996 zhruba v 6:20 ráno přijíždím k vlakovému nádraží "Jižní údolí", respektive k autobusovému terminálu před ním a udivuje mě, že přede mnou stojí auta. Vystoupím tedy z autobusu, pořádně se podívám a zjišťuji, že je zablokován nejenom můj směr, ale i protisměr, což mi dává určitou naději, že já to nějak projedu.
Další snímek už ukazuje výsledek mojí akce, kdy jsem spolehlivě na své stojce (šipka ukazuje kde) a druhá ze šipek ukazuje mojí jízdu v protisměru, protažení se kolem dvou autobusů stojících na své konečné a pak normální dojezd na stojku.
Každopádně už to, že na konečné linky N68 stojí dva její reprezentanti (tzn 100% autobusů linky) signalizuje, že je něco špatně, protože když jsem to teď zkoušel analyzovat, tak vidím, že první vůz měl odjet do depa v 5:41 a druhý v 6:03, takže v čas mého příjezdu v 6:20 už měly být logicky oba pryč.
No a poslední obrázek ukazuje očekávatelný stav, kdy první autobus, který dokázal přijet na stojky bude muset odvézt veškeré cestující. Takže já :-)
Velkou neznámou je pro mě důvod zablokování prvního autobusu v protisměru, což je autobus z linky 70, který měl jet rovně a tudíž ho zablokovaná pravá strana (z našeho pohledu na obrázku č. 2) vůbec neměla rozptylovat...
Každopádně k dnešku: Mám už od minula rozjeté první pořadí linky 67, které začíná o půlnoci její noční variantou, tedy linkou N67 a dnes jsem se "projezdil" už na čas 6:22, kdy jsem na lince 67 a až nastane čas ranní špičky, pojedu chviličku linku 67E.
Každopádně už to, že na konečné linky N68 stojí dva její reprezentanti (tzn 100% autobusů linky) signalizuje, že je něco špatně, protože když jsem to teď zkoušel analyzovat, tak vidím, že první vůz měl odjet do depa v 5:41 a druhý v 6:03, takže v čas mého příjezdu v 6:20 už měly být logicky oba pryč.
Velkou neznámou je pro mě důvod zablokování prvního autobusu v protisměru, což je autobus z linky 70, který měl jet rovně a tudíž ho zablokovaná pravá strana (z našeho pohledu na obrázku č. 2) vůbec neměla rozptylovat...
pátek 1. května 2015
Byl první máj, lásky čas ....
Byl první máj, lásky čas... no spíše demonstrací čas, což bylo očekávatelné, neboť v tento den mají typicky shromáždění komunisté a i další organizace typicky slavící svátek práce. Ale v posledních letech i organizace poněkud.... :-(
Proti posledním zmíněným organizacím se pak organizují odpůrci, tím pádem tam musí být i policisté. V Brně se tak sešel průvod 250 extremistů a 2000 jejich odpůrců, na to vše dohlíželo 600 policistů. A taky pár novinářů.
A pak už stačí jen fotka v Reflexu a vy se leknete, protože v článku vidíte hned na první fotografii, jak zatýkají vašeho kamaráda (Policie v Brně zadržela při prvomájové akci 57 odpůrců radikálů) a podivujete se, protože víte, že fotí pro Deník Referendum a jejich článek (Pochodu neonacistů v Brně se postavily dva tisíce lidí)
Každopádně otázka zní - co s tím vším? Otázka je nasnadě a viděl jsem ji položenou na Facebooku - proč policie nezasáhla proti extrémistům a raději si vybila agresi na jejich odpůrcích, kterých bylo o dost víc? Kvůli tomu, že měli extrémisti (minimálně část) akce povolenou?
Otázka, co tam všechno (doopravdy) dělal kamarád, je v globálním pohledu poněkud nedůležitá...
Proti posledním zmíněným organizacím se pak organizují odpůrci, tím pádem tam musí být i policisté. V Brně se tak sešel průvod 250 extremistů a 2000 jejich odpůrců, na to vše dohlíželo 600 policistů. A taky pár novinářů.
A pak už stačí jen fotka v Reflexu a vy se leknete, protože v článku vidíte hned na první fotografii, jak zatýkají vašeho kamaráda (Policie v Brně zadržela při prvomájové akci 57 odpůrců radikálů) a podivujete se, protože víte, že fotí pro Deník Referendum a jejich článek (Pochodu neonacistů v Brně se postavily dva tisíce lidí)
Každopádně otázka zní - co s tím vším? Otázka je nasnadě a viděl jsem ji položenou na Facebooku - proč policie nezasáhla proti extrémistům a raději si vybila agresi na jejich odpůrcích, kterých bylo o dost víc? Kvůli tomu, že měli extrémisti (minimálně část) akce povolenou?
Otázka, co tam všechno (doopravdy) dělal kamarád, je v globálním pohledu poněkud nedůležitá...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)