Jak naučit ženu opatrněji řídit auto?

Zjistil jsem, jak nejlépe naučit moji ženu opatrněji řídit auto.
Řekl jsem jí, že kdyby se někdy stala účastnicí nehody, tak v novinách napíšou její skutečný věk.

Vyhledávám nejvíce v neděli?

Když se člověk v neděli na konci své práce s počítačem nudí a nic dalšího se mu nechce dělat, tak začíná zkoušet volovinky. Třeba si zjistit, v kterém období vyhledává na Google nejvíce.

No, v mém pčípadě zřejmě v neděli v 18 hodin :-) a na Googlu jsem už udělal údajně přes 3000 vyhledávání. To mě docela překvapilo, ale za ta léta to zřejmě možné je, pokud Google používám jako první vyhledávací instanci a to jak v práci tak doma...

Webmasteři a přítelkyně

Povídají si dva webmasteři.
- Mám novou přítelkyni, představ si, 90 60 90!
- Co? Tmavě fialovou?

Další kamarád sešel ze stezek tohoto světa :-(

Pokud existují zprávy, které píšu fakt nerad, jsou to ty, ve kterých píšu o úmrtích svých kamarádů....a tentokrát jsem to musel psát nejenom zde :-(

Dnes při dopravní nehodě zemřel další z mých kamarádů a spolu s ním i všichni jeho spolucestující, což byli jeho rodiče. Dokud tahle zpráva byla jen na facebooku od "cizích" lidí, bral jsem to ještě jakžtakž, ale pak, když to bylo potvrzeno z vícero zdrojů, musel jsem doslova prchnout z akce "RVHP" domů, protože jet o hodinu později by znamenalo riskovat další dopravní nehodu - mojí. I tak se tu teď klepu zimou(?) v přetopeném pokoji...

Nepřispěly k tomu ani obrázky TV NOVA, kdy tuto nehodu zmapovali cca ve 12. minutě večerních televizních novin (nebyla to tedy zdaleka zpráva dne, i když o tragičnosti IDNES i NOVINKY hovoří poněkud jinak)

NĚKTERÉ NÁHLÉ VĚCI SE STÁVAJÍ PŘÍLIŠ NÁHLE, jak v tuto chvíli hlásá FB mého dalšího kamaráda k této věci :-( Já sám nedokážu napsat nic víc, a tak si půjčím další FB status

Drákula hodný člověk, na kterého si asi nejvíce každý vzpomene ve spojení s hromadou čokolád a pokusy vedoucích (a jiných odvážlivců) položit ho na lopatky, ale i v mnoha dalších situacích.

Nic lepšího stejnak asi nevymyslím :-(

Brzo budu single ...

Večer u televize:
"Sakra, vždyť už na ten film koukáme po páté"
.
"Taky ti nevyčítám kolikrát jsem už viděla ten tvůj fotbal"

Nakupování hlasů zahájeno aneb volby se blíží

Čirou náhodou jsem narazil na dva bezdomovce sedící na lavičce, kteří s velkou vděčností přijali ode mě dvacet korun. Po čase přiznali, že během voleb jsou zneužívání, jelikož nedokážou odmítnout pět set korun za svůj voličský hlas. Občas ani nevědí, koho vlastně volí.

Pokračování na stránkách Nadačního fondu proti korupci ve článku Nakupování hlasů zahájeno: http://www.nfpk.cz/glosy/janusz-konieczny/3349

Ano, ano, takovéto nakupování hlasů se v našich zemích skutečně v té době objevovalo (mám někde hluboko v blogu odkaz na článek) a jsou chvíle, kdy si myslím, že toto pokračuje dále, jen to není zisk okamžitý, v den voleb - ČSSD např. v našem městě slibuje 1000,- Kč pro seniory, lokální sdružení, které se u moci drží už X let slibuje odpady zdarma, dopravu zdarma (člověk si říká, proč to nezavedli doteď) a jiná města pak hesla tohoto sdružení "opisují".









Při jízdě na hokej do nejmenovaného města jsem pak narazil kromě výše zmíněných hesel (viz horní foto) na kousek, o kterém přemýšlím přeci jen o něco víc a říkám si, jestli to tu už nebylo mockrát a jestli toto není opsáno od některé strany i sdružení pohybujících se blíže k hraně našich zákonů....

Matrix v osmibitové verzi

Matrix 8-bit Cinema

Dej mu červenou!

Také dnešní ráno se rozhodlo potvrdit jistou moji teorii, kterou jsem ještě nevyslovil veřejně - jsem-li v cizím prostředí a zapadnu-li do postele včas, mám pak sny, které stojí za zaznamenání.

Pohybuji se ve městě, které velice vzdáleně připomíná jakési mě známé město, proto se ve snu ani neděsím ani "neděsím", ale úplně v poklidu vyprovázím kamarády. Pak se vracím zřejmě domů a jdu kolem budov, z nichž jednu jmenuji "Dopravní podnik". Budova má opravdu velká vrata a vede z ní trolej na tramvajovou trať vedoucí těsně vedle, Zrovinka se vrata otevírají a já přerušuji zjevně ze zvědavosti svoji chůzi.

Až po tento okamžik tedy normální sen, kdyby právě v tuto chvíli nevyšel ven člověk, kterému nad hlavou svítila mlžně svatozář. Šel směrem ke mě a pak, když měl přímo nad hlavou trolej se stalo to, že mu trolej tu svatozář přitáhla a jak se o sebe svatozář a trolej otřeli, byla náhle svatozář dlouhá asi tak na pět metrů a vypadající jako svítící řetez, ten člověk na ní naskočil, vznesl se s ní do takových 10 metrů a tam předvedl sérii cviků, za kterou mu lidé zatleskali. Ano, hezké, ale proč se při posledním cviku rozprskl? Úmysl?

Každopádně když je magie ve městě a ještě se blíží noc, je jasné, že musím máknout domů, aby se něco nesemlelo.

Bohužel, o pár desítek metrů dále, semlelo. Proti mě šla dáma se dvěma dětmi, z nichž každému podivně svítily dva body na pravé ruce. "Dej mu červenou" řekla ta dáma a jedno z dítek mě začalo pronásledovat o fous usilovněji než to druhé. Zcela bez emocí a nějakých myšlenek couvám mezi sloupy v podchodu(?) tak, že mám obě děcka na očích, nějakou tu půlminutku se daří, ale pak mě jedno z děcek dohoní a dotkne se mé pravé ruky. Bolest....

Probírám se už sám a na třetím a čtvrtém prstu mám do kůže vrostlé a tudíž nesundatelné prsteny, ten na čtvrtém prstu je o něco menší. Usazení toho většího mě při neopatrném pohybu zabolí... Usměji se nad tím, přestože kameny v prstýncích podivně září.Kameny jsou ... ................ oproti očekávání modré a svit taky modrý, spíše do bíla.

Jdu na setkání podobně "postižených", ale jsem relativně(?) šťasten, protože jsem nedostal "červenou" a při sledování neuvěřitelných akrobatických kousků "jednoho z nás" se vzbouzím.

Zdá se, že červená v tomto snu znamenala cosi jako "STOP magii" či jen jako zařazení do nižší kategorie občanů...

Zlepšili jste se, ale dva lidi vám to kazí

In vino veritas - ve víně je pravda, chtěl bych říci v tuto pozdní hodinu, jenže jsem zcela střízliv (alkohol v sobě nemajíc už kolik dní) avšak jedna z pravd řečená v dnešním dni mi stále a stále běhá v hlavě.

"Hodně jste se zlepšili, ale dva lidi vám to kazí" děla dnes unisono správcová a kuchařka, když jsem si s nimi ve chvilku volna dával kafe. Každá zvlášť mi pak převyprávěla svůj příběh o dvou lidech ze spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje...

To co mi řekli, se mi spojilo s dalším příběhem, který jsem díky autocenzuře nezveřejnil. A tak tedy příběh první: O dětském táboře jsme měli mezi účastníky holčičku, která má určitou dietu a tím pádem měla v ledničce schované mimo jiné i speciální sladkosti. Jednoho dne, když si chtěla dát svojí čokoládu, zjistila, že prostě není ....

Příběh druhý: Kuchařka měla spočítané zásoby do balíčků pro děti na výlet s drobnou rezervou. Pak viděla ze skladu vycházet člověka, který si před ní strkal konkrétní věc do kapsy, přestože byl jednoznačně byl upozorněn, do jakých zásob smí chodit...

Příběh třetí: Kuchařka si povšimla že se jistý člověk motá v kuchyni a upozornila jej, že v ledničce má schovanou sekanou správcová a tudíž to není naše jídlo. O půl hodiny později sekaná nebyla a nikdo další v kuchyni údajně nebyl....

Příběh čtvrtý je jednoduchý, kdy jistý člověk nemohl přežít to, že jej kuchařka vykázala z kuchyně v době, kdy zrovna měla kalup. No, takže pak jakoby náhodou si tento "žertík" několikrát zopakoval, byť v méně exponovaných časech. Ale i tak překážel v prostorách za kuchyní v dobách pojídelních, takže kuchařky i správcová měli méně prostoru pro své jídlo respektive oddych. Kdyby se s nimi třeba bavil, nebo pil kafe, tak snad ještě OK, ale .... ?

Na toho pažravého výtečníka dnes nastražila kuchařka a její pomocný personál past, chytil se opět...

Co na to říct? Snad jen dvě věci:
1) Redakce tohoto blogu má jména obou výtečníků k dispozici
2) Oba jsou dobří šachisté, takže pohovor, trest či exkomunikace ze společenství tohoto spolku zřejmě nehrozí.

Lidé se mění ze dvou důvodů.

Lidé se mění ze dvou důvodů:
Buďto se natolik poučili, že sami chtějí,
anebo byli natolik raněni, že musejí...

Upírka nepochodila

Opět jsem na výletě a opět přišel trošku jiný sen, než obvykle přichází doma

Jdu pěšky s mamkou nakupovat do obchodu v ulici "Slovak national uprising"(*) ale do obchodu s potravinami nemůžeme vstoupit, protože nemá vchod. Ale to absolutně nevadí, neboť má výdejní okénko a úslužná prodavačka skrz něj podá potřebné.

Stojíme ve frontě, ta se postupně krátí, až jsme druzí na řadě. Před námi je velmi stará paní, jíž nějaké věci z pultíku u okénka padly na zem. S úsměvem a poklidu na to paní nejenom upozorňuji, ale spadlé věci podávám a protože už má nakoupeno, popřeji ji krásný den...

"Děkuji vám, mladý muži" dí ona a líbne mě na tvář. Stihl jsem si všimnout, že má jen dva zuby. Ve snu to vyhodnocuji jako zuby upíří, teď ve dne to vyhodnocuji jako spíš zuby orčí. Avšak dáma "hodila neúspěch"(**) a netrefila mě, zřetelně to však nechtěla vzdát, proto komusi upadla přes nohu.

Stále s úsměvem jí podávám ruku, zvedám jí, zvedám nákup. Paní děkuje a dává mi další pusu na tvář a pak ještě jednu. Stále jsem v poklidu, usmívám se, ale jsem ostražitý. To už mamka psychicky nevydržela a křikla na babku: "Vždyť už se s vámi můj syn rozloučil!" Paní udělala poslední pokus, líbla mě ještě jednou a odkráčela.

Poté, co jsme nakoupili i my, vystoupám od obchodu po schodech na hlavní chodník a na levé ruce roztahuji prsty co nejvíc od sebe. Žádná netopýří blanka se mi mezi prsty nevytvořila, upírka mě tedy nezasáhla, sen končí

No a protože tento sen je opakovací, tak jen dodám, že v minulém opakování poslední odstavec skončil jinak. Ostatně i předchozí průběh musel být jiný...

Vysvětluji si to tak, že mé dobro a klid překonaly všechny nástrahy

-------
(*) Narážka na jednu moji herní postavu hranou ve světech pro hrdiny, konkrétně v systému Shadowrun

(**) "hodila neúspěch" bylo řečeno metaforicky, avšak je to opět narážka na hry pro hrdiny

Dva poznatky

Z dnešního podvečerního začátku akce spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje mám dva krátké poznatky.

První je ten, že při vyjmenovávání pořadatelů jsem byl opět představen až na úplném konci proslovu hlavního pořadatele, zbytek týmu byl představen na začátku. Nezbývá se tedy než zamyslet, jestli tento problém, který jsem zažil mockrát u F* a štval mě, jestli to není nějaký standart, či jestli nepůsobím fakt jako ta šedá myška vzadu....

Druhý je ten, že pro jednu věc zapomínám pro druhou, takže pokud na akci dojedu jako pořadatel později, když už tam jsou dětští účastníci, okamžitě se jim věnuji a nevolám domů, že jsem dojel v pořádku, čímž doma po překročení limitu, kdy jsem měl volat, vyvolávám paniku ... :-(

Radovat se....

Radovat se dá i z maličkostí.
Například z výplaty.

Ach ta paměť

On: Dobré ráno broučku.
Ona: Dobré ráno chroustíku.
Ona: Miláčku, co si dáš na snídani?
On: Lásko nic nechci.
Ona: Můžu se tě na něco zeptat, kocourku?
On: Jasně kytičko moje, jen se zeptej.
Ona: Ani ty si nepamatuješ moje jméno, že ne?

Nepřítel se pokusil zákeřně...

Nepřítel se pokusil zákeřně střílet na naše letadla,
pokojně svrhující pumy na jeho města.

aforismus Karla Čapka z roku 1937, zvěřejněný v tehdejších Lidových novinách

Shrnutí týdne aneb narozeninové šílenství

Mám-li se pokusit nějak shrnout tento týden, nenapadá mě jiný název než ten zmíněný v nadpisu, protože v mém okolí proběhlo několikero narozeninových oslav, či jen narozenin, že kdybych na každé měl vypít nějaké to pivko nebo dvě, o přípitcích něčím drahým alkoholickým nemluvíc, tak mě odvezou s otravou krve. Musel jsem tedy uvážlivě volit, koho s omluvou odmítnu...

Každopádně mi do příštích let přibudou ještě jedny narozeniny v tento čas. Stal jsem se totiž podruhé prastrýčkem... Těžko se popisuje to štěstí, které mě dokázalo udržet v dobré náladě po celý zbytek dne od chvíle, kdy jsem se to dozvěděl (až jsem byl málem osočen, co jsem si to vzal, tak hodně a dlouho jsem se usmíval a měl v očích "divný" lesk..., což je u mě značně neobvyklé) a díky tomu dopadly v tom dni jisté věci nečekaně dobře...

Stejnak je to zajímavé, protože když k této události došlo poprvé, přebíjelo mi stejné štěstí zjištění - že jsem zcela určitě starý, když už jsem se stal prastrýčkem. No a teď, když je to o nějaké dva roky později, tak jsem v tomto bodě zcela happy a free, neboli česky - je mi to jedno a směju se tomu bez svíravé bolesti na hrudi.

Zbytku této radosti a štěstí si všimla druhého dne na oslavě svých narozenin kolegyně/kamarádka,  a zhodnotila posléze v SMSce ještě z dalšího dne. Když jsem si ji četl, málem jsem nevěřil, že bych se já smál či usmíval na "cizí" oslavě, ale zpětně si uvědomuji, že při poslechu různých radostí a strastí mých dalších kolegů na oněch narozeninách jsem se dokázal pousmát a říkat si, že má radost a štěstí je takového charakteru, že mi ji nemůže nikdo vzít...

Ten kdo spadne...

Ten, kdo spadne a znovu vstane
je silnější než ten,
kdo pád nikdy nepoznal...

Tak budem něco dělat?

Dnešní sen započal kdesi v lesích, kde na malých loučkách stály stany, ale byly tu i chatky a přívěsy. Kdoví, co se dělo v celosvětovém kontextu, ale u nás to vypadá dost podobně tomu stavu, když drobné kroupy v bouřce dolámou větvičky a udělají drobné důlky do měkké lesní půdy.

A tak zřejmě jen jistá rezignovanost obyvatel kempu může naznačovat, že některé mé premisy z předchozího odstavce nemusejí platit. Odcházím kolem prodejního stánku k rybníku(?) s ledovou vodou, kde jakási dívka v plavkách právě při mém příchodu rezolutně řekne:"Tak snad s tím budem něco dělat?" a spolu s kamarádkou leze do pěkně ledové vody. Jedna z těchto dvou holek si kolem sebe vyvolala na centimetr silné průhledné "brnění". Protože lezu do vody jako třetí, vím, že do brnění budu muset jít taky, jinak umrznu asi tak po třetím tempu, jak zjišťuji podle chladu na chodidle.

A tak v poklidu lezu do vody a na hranici hladiny vyvolávám ono pružné průhledné brnění ... A kdyby věžní hodiny neodbily pátou hodinu ranní, byl bych plaval za děvčaty, která už odplavala od skalního vlezu do vody natolik, že bych se mohl do vody zanořit rychleji - tedy pádem směrem dopředu...

[ Bez názvu ]

Nějak se nemůžu sám se sebou shodnout na názvu tohoto příspěvku, neboť by jich mohl mít několik, od "Neumím přijímat slova díků" či opačné "Neumím říct děkuji" až do "Dvakrát stejný dárek" nezmiňujíc přitom "Byl jsem negativní". Ano, to všechno bych mohl napsat o celičkém tomto týdnu....

Celé by to mělo začít asi pondělkem, kdy jsem si začal uvědomovat až nepříjemně blížící se narozeniny, kdy mě dostala jednoduchá věc - jež mi ukázala, kam až jsou někteří lidé zajít... (pondělí) ... a také to,  že se z toho všeho svrabu co kolem toho vznikl, se vyhrabu ve čtvrtek... 

Negativní jsem byl i v (sobotu) a přitom celý týden bych mohl pojmout i z té pozitivní stránky, třeba proto že jsem obdržel i nečekaný dárek a hned v dvojím provedení - písničku na přání, jedna z nich zazněla z rádia, druhou pak zahrál kluk z kapely, která vystupovala na víkendové akci. Jen asi pikosekundu jsem uvažoval, jestli jsem byl šťastnější z toho, že z rádia zazněla právě "ta" písnička, anebo to, že ta druhá byla hrána kapelou, která se před naším vystoupením stihla rozpadnout, ale pro naší akci přeci jen ještě jednou zahrála? Ne, obě potěšily stejně :-) A to tak, že dost.

Obě také úplně stejně odhalily stejný problém, kdy už dlouhodobě neumím říct "Děkuji" tak, aby to vyznělo tak jak má, protože pocit, že si daný dárek nezasloužím, se mi do toho poděkování promítá. Je to takový pocit, jako bych dostával dárky za něco, co dělám normálně a samozřejmě. Asi také podvědomě očekávám, že i pro ostatní je "to" normální...

No a když se vrátím k akci, na níž jsem - jako rozhodčí jsem si jaké užil a protože se s mnoha účastníky znám, bylo to takové klidné přátelské setkání...

Akce pro dospělé a spánek

Už popáté (kdybych jednou nevynechal, takže počtvrté) jsem se ocitl na akci pro dospělé a samozřejmě to na vypadá trošičku jinak, než na akcích, které se pořádají pro děti. Poznat rozdíl je docela jednoduché a pro ty co čtou mé zápisky je to jak známá hádanka.

Ano, rozdíl je v slově "alkohol". Ostatně i můj ranní sen Průvodčí na kosmické lodi v podstatě reagoval na dění, které se jistojistě rozjelo po skončení oficiální části pátečního programu, u čehož jsem už nebyl, neboť jsem si objednal nocleh mimo, doufajíc, že tady budu mít klid na pro mne potřebných sedm hodin.

Prohádal jsem však chování ostatních obyvatel oné nocležny, kteří obdrželi stejnoou informaci jako já, tedy že ji máme celou pro sebe, takže hluboko po jedenácté hodině večerní nedbali nočního klidu ... a můžete hádat, kam šel můj spánek. Dnes totéž.

Jsou situace, kdy jsem rád, že jsem "skřivan" a vstávám brzy, avšak potřeba jít díky tomu zavčasu spát se s těmito situacemi střetává až příliš spolehlivě :-(

Průvodčí na kosmické lodi

Dnešní sen mě zavedl v roli průvodčího/stewarda do prostoru paluby druhé třídy, kde si vykonávám své povinnosti, abych pak v jednu chvíli úzkým prostorem velice připomínající přechod mezi vagony v Regionovách přešel na palubu první třídy. Úplně prapůvodně jsem chtěl udělat revizi jízdenek, ale hned za dveřmi jsem pochopil, že tohle dělat v místě, kde už je rozjetý mejdan ... no prostě bych své pravomoce vydupával ze země docela těžce...

Ale jsou tu známé tváře mých kamarádů a takykamarádů a tak se mile usmívám, některé z nich zdravím a procházím kolem nich do dalších prostor. Když narážím u výtahů do služebních prostor na jistou Veroniku M., jež komusi rovná na hlavě vlasy z nějakého hodně tlustého umělého vlákna, pochválím jí, že umí připevnit tyhle vlasy na hlavu velice pevně.

Když ji tam však potkávám podruhé s dalším člověkem, který se chová divně, pojmu podezření, a napotřetí pak přijmu její nabídku na výměnu vlasů. Je to však ode mě připravená past, do které se chytla ...

V nejnapínavější chvilku mě vzbudilo odbíjení věžních hodin v jistém penzionu, jelikož jsem na jisté akci jako rozhodčí.

Zcela zřetelná podobnost s děním na oné akci, kde dělám rozhodčího a taky si musím vydupávat pravomoce a se zradou cépéčka ve hře dračí doupě, jež se odehrála včera, tu je.

Znáš, ale nevíš...

Znáš moje JMÉNO,
ale ne můj PŘÍBĚH.

Slyšel jsi, co jsem UDĚLAL,
ale ne, čím vším jsem si PROŠEL...

Pobočka "B"

Už jsem si dlouho nestěžoval na práci, tak to musím dnes napravit ...

Asi nejhorší je, když se přijímají noví lidé, ale není je kam dát a pak se kvůli osmi lidem stěhuje asi tak 20 lidí, kteří se vtěsnávají do kanceláří určené pro menší počet lidí, ruší se učebna a v ní pak vzniká malý openspace.

Ale okej, nějak se to naplánovalo a zbývalo 14 dnů do 1. září a byl čas to po etapách udělat. Tedy teoreticky - prakticky se vždy našel nějaký zástupný důvod, proč to nešlo a když mi vynadala čtvrtá vedoucí ze čtyř, přičemž jsem ten špatný byl vždy já, nikoliv její 3 zbývající kolegyně, jež mi poručili něco udělat, pochopil jsem, že to musí dopadnout tak, aby si někdo nabil hubu.

Před šesti dny se protočilo prvních pět děvčat a ve čtvrtek ráno dalších pět. Hned přitom vyrazily jističe a nešlo to nahodit. Ani vypojení všech rychlovarných konvic nepomohlo, až když se poctivě vyply tiskárny, tak to šlo nahodit...

Po obědě ve čtvrtek (dřív to opět nešlo) a v pátek celý den mí kolegové stěhovali zbytek a já řešil za všechny tři naši normální práci - z toho v pátek na pobočkách "F" a "P". Něco nestihli a něco vtipně zadala vrchní vedoucí v pátek tak pozdě, že mí kolegové nejpravděpodobněji již byli doma, když to přistálo v našich úkolech .... A pak už stačilo jen v pondělí od jednoho mého kolegy nepřijít do práce včas, poruchy IP-telefonie, vyvolávacího systému, nedodělky ..... No a když nejde z poloviny vyvolávací systém kvůli pozdě zadané změně od vedoucí, tak za to nikdo nemůže, ale když kvůli poruše spadl systém úplně tak jsem za to mohl já. Oprava byla za patnáct minut, nové nastavení dle vedoucí ve večerních hodinách (dřív to nešlo, abych nikoho neblokoval) za minut 120... A průšvih je ten, že některým dalším historickým věcem plně rozumím už jen já, a nemám děti, takže jsem si dneska střihl 13 hodinovou šichtu jen na opravách a nedodělcích. A má normální práce prakticky stála...