Když na vás kamarádi nezapomínají a splní vám nějakou tu prosbu, je to milé. A o to milejší je to tehdy, když se podaří splnit něco, co z nějakého důvodu splnit nešlo.
Před nějakými 2-3 lety jsem toužil po jedné skladbě a dnes mi skočil na Gtalk od kamaráda jistý odkaz...
Po tom týdnu, co jsem právě prožil, jsem za to rád ještě o dost více!
sobota 30. června 2012
Shrnutí uplynulého týdne (26.)
Tentokrát trošku předčasně, ale má to své důvody :-) A bude to dlouhé...
Začnu netradičně od úterního dračáku, kdy jsme hráli, hráli, ale nedohráli, neboť jsme se u hry doslova třískali smíchy, kdy nás různě napadali alternativní dějiny k tomu, co se nám dělo :-) To bylo skvělé uvolnění, neboť ...
Ano, akce kulový blesk v tomto týdnu pokračovala. V pondělí měl můj kolega z dvojice geniální nápad, že sjedeme na rušenou pobočku a počítače s příslušenstvím, jenž se budou používat na sloučené pobočce, polepíme štítky tak, abychom na novém místě nemuseli pracně hledat co k sobě patří a nemuseli pracně reinstalovat ovladače jen proto, že nějaký kus hardwaru je připojený do jiné USB dírky... Pak jsem už jen něco šmudlal dálkově na serverech na všech pobočkách a než jsem se rozkoukal, už byl konec šichty...
V úterý jsem chtěl přijet na novou pobočku v 7:30, ale předtím jsem si chtěl zaskočit pro kablíky na pobočku A* a pořešit jednu rychlovku na pobočce B*. Znamenalo to tedy přijet na pobočku A* co nejdříve. Přijel jsem v 6:20, což je v době, kdy má údajně samo "odpadnout" naše zabezpečovací zařízení a umožnit pověřené osobě odemknout zadní vchod - hlavně tedy horní zámek, od kterého mají klíče jen "VIP" a pověření (a prověření). Kolegyně, co už byla ve frontě se mi vysmála, prý vždycky je nutno odkódovat ručně. Pobočka A* má to specifikum, že má několik vchodů a vchodem "C", na který jsem neviděl, vlezla v 6:30 nějaká osůbka v domnění, že je odködováno a začala houkat siréna. To už nás tam stálo asi tak deset a jedna z nejchytřejších okamžitě volala 156, ať nevyjíždějí. Já pro změnu volal jedné osobě, která typicky kód má (protože ono kódovací zařízení má na triku). Kód jsem obdržel a následně použil čtyři klíče, abych se včas dostal skrz dveře a do tajné místnůstky, kde je skryto ovládání zabezpečovačky. Samozřejmě mi někdo proběhl opět vchodem "C", takže poplach č. 2 a opět volání na 156...
Všech deset kolegyní mi poděkovalo za statečnost :-) a tři z nich mi následně řekly hodně podobnou větu: "Peline prosím vás, před třemi dny jsem psala email vašim kolegům, aby mi ........................ a já už to fakt potřebuju k práci". Inu, informatika brzičko viděti, ihned ho využíti, i když se o pobočku A* prakticky nestarám, protože mám dost problémů se "svými" pobočkami. Ale což, všechno to byly prkotiny zvící zhruba 3 minuty práce u každé z nich. Přesto jsem ale s vyplazeným jazykem běžel v 7:15 do auta a na drobnůstku na pobočce B* donucen se dnes vykašlat, ba naopak, musel jsem zajet ještě na pobočku F* s tonerem do hlavní kopírky, který tam chyběl, naštěstí jen nějakých 26 hodin od nahlášení.
A pak, konečně, s desetiminutovým zpožděním na nové pobočce P*, si v klidu dávám čaj, optimisticky předpokládajíc, že za 15 - 30 minut mi přijede první várka rozpojených počítačů spolu s jedním z kolegů (nejlépe s tím se kterým jsem byl ve dvojici v první části kulového blesku) a spolu to zvládneme v poklidu.
První příjezd jsem tedy očekával cca v 8:15, ale když v 8:30 přijela vlastním vozem načepýřená vedoucí rušené pobočky řkouc něco nelichotivého a necitovatelného na mé kolegy, kteří se ještě ani neukázali, bylo mi jasné, že já mám u místních vedoucích další plusový bod, tentokrát za dochvilnost. Rychlým hovorem na téma "jak to s vámi vypadá" jsem zjistil, že kolegové teprve v M* vyzvedávají auto z "ohrádky", takže do L* přijedou za 15 minut. To, že porušili dohodu o času příjezdu mého kolegu vůbec netrápilo...
A aby mi ukázali, že jsem já ten debil který nestíhá, tak všichni tři na původní pobočce rozpojovali a posílali mi ve třech dávkách přes stěhováky vše potřebné, já sám si to nosil sám od recepce a zapojoval. Dvě kolegyně se na to nemohli dívat (asi tak po 30 minutách jsem měl durch propocené tričko) a alespoň mi jednotlivé kusy natahali tam, kde měly být. Včerejší štítkování se vyplatilo poprvé.
Když už mi zbývaly na zapojení dva počítače a jedna kopírka, ukázal se jeden z kolegů (ten kterého jsem očekával). To už jsem si uvědomil, že nějaké dvě hodinky zřejmě nedělali nic, ale prý byli na pobočce F* na nějakém problému. [Toto si zapamatujte, ve středu se dozvíte rozuzlení a v pátek ještě dobrý bonus]. Pak mi pomohl dodělat ten zbytek, poladil telefony a jelo se domů...
Ve středu ráno jsem se vzbudil s bolestí zubů, takže můj plán dokončit novou pobočku P* a nastavit veškeré kopírky ze staré pobočky tak, aby fungovaly síťově na jiném adresním rozsahu, vzal zasvé. Ale říkal jsem si - no dobrá, holt tam nebudu celý den, ale jen půlden. Jak hluboce jsem se mýlil ...
Po zubaři a zuřivém řešení problémů hlášených ze všech poboček (typicky to skončilo telefonátem a řevem na někoho jiného, protože "moje" zařízení problémy nedělala, to až ta následující na WAN) bylo krásných 13 hodin. Nu, tak budu na pobočce P* do 18 hodin, tedy nějakých 4,5 hodiny čistého času. Bohužel, telefonát z pobočky F*: "Peline, nefunguje nám podpisování do spisovky, tví dva kolegové to zkoušeli uchodit dvě hodiny a nedali to". Se strašlivým zaklením jsem tedy tramvajemi a autobusy vyjel na tuto pobočku a vzpomínal na úterně odpolední děj, kdy mi kolega něco naznačoval a zbylí dva kolegové se mnou tento problém telefonicky konzultovali (nepřiznali ale, kde je to trápilo).
Tehdy jsem jim řekl: "Vlezeš do ovládacích panelů, klikneš na ikonku JAVA, když ti nenaskočí, pak ji máš rozbitou a musíš ji reinstalovat. Tím spisovku rozchodíš". Přijel jsem na pobočku F*, u obou počítačů vlezl do ovládacích panelů, klikl na JAVA, buch, chyba. Na prvním nechodivém PC jsem tedy javu odinstaloval a protože odinstalace buchla na chybu, tak jsem jemně počistil registry. Do patnácti minut počítač nahozen a uživatelka spokojena.
Přešel jsem k druhému PC a od jeho uživatelky se dozvěděl, že právě zde trávili mí dva kolegové včera ony dvě hodiny, ale spisovka furt nejde. Mrkl jsem na ikonky ovládacích panelů, JAVA tam byla, ale taky buchala na chybu. Chtěl jsem ji odinstalovat, ale ouha, nebyl odinstalátor. Zkoušel jsem to zprava, zleva, ale ani Ň, čas neúprosně běžel, a ve světlejších chvílích mi instalace Javy říkala "chcete Javu reinstalovat", čili někde vyčuchala nějaký záznam sama o sobě, ale když jsem dal ANO, tak mi windows7 vyhlásily "tato akce je možná pouze u produktů, které jsou aktuálně nainstalovány". Už to vypadalo na pat a dovežení náhradního PC, ale strejda Google opět zabodoval. Stáhl jsem si maličký EXE soubor, klikl na tlačítko "JavaMSI repair" a pak Javu v poklidu nainstaloval....
Poté, co jsem v 15:45 dorazil konečně na pobočku P* mě spatřila zástupkyně vedoucí a udělala jedinou nejrozumnější věc, kterou udělat mohla. Udělala mi bylinkový čaj ... To mě probralo a já byl schopen udělat nějaké další drobnosti, co se po stěhování udělat musely, dokonce jsem nastavil i tu kopírku, které jsem se bál jako čert kříže a jíž jsem si chtěl nechat nakonec. Ostatní kopírky by bývaly měly fungovat, naučil jsem je nový adresní rozsah, ale už nebyl čas to vyzkoušet...
Čtvrtek pojmu stručně - na všemožných místech jsem přepisoval telefonní čísla, adresy a další věcičky, aby v programech na webu i na interním telefonním seznamu. Tahle blbina spolu s řešením drobnůstek mi zabrala celý den...
V pátek jsem byl zdrchaný v 11 hodin tak, že když jsem na pobočce B* oznámil, že v tom horku co panuje pojedu tramvají na pobočku P*, dostal jsem tak promptně služební auto a dokonce s klimatizací, až jsem zíral. Tento rekord zřejmě nepůjde překonat, protože jsem si pěšky z pobočky B* došel na pobočku A*, dostal klíče a povolenku k jízdě aniž jsem v podstatě zpomalil chůzi a plynule pokračoval do garáže. To byla ta lepší stránka věci, ta horší byla, že vše, co jsem chtěl nechat udělat dodavatelské firmy v softwarech (změny adres po stěhování) není hotové, takže jsem pracně u 30 lidí postupně měnil adresy, telefony, funkce, hezky jednoho po druhém, v programu, kde kliknu myší a čekám i deset vteřin, než mi řekne "loading" a na síťové kartě se objeví odchozí a posléze i příchozí aktivita. Jojo, slavné programy z X miliard a toto je jeden z nich :-(
To nejhorší přišlo na závěr dne v práci. Telefon od ředitelky L* a byla velice vytočená, neboť v to slavné úterý, které je popsáno výše provedli moji kolegové ještě jednu věc. Postavili ředitelce na stůl kopírko-faxo-skeno-tiskárnu ze zrušené pobočky, že to bude její tiskárna, pak s ní něco kutili a na závěr jí prohlásili za neuchoditelnou ani síťově ani lokálně, prý byla nakonfigurována pro tu zrušenou pobočku --- Já sám bych očekával, že buďto mě požádají o pomoc, nebo to přijedou dodělat, ale ono ne. A ředitelka chce tisknout věci, které by neměly vidět ostatní, tudíž jiná síťová tiskárna nepřipadá v úvahu....
V pondělí budu mít tedy hned ráno prácičku. A nemusel jsem mít. Na pobočce P* mi zůstala ještě jedna kopírka, stejného typu a byla nastavená tak, že by na pobočce F* síťově fungovala na první zapnutí. A ta kopírka ze zrušené pobočky by po pouhé drobné změně IP adresy fungovala u mě. Takhle je budu muset nakonfigurovat obě a zgruntu. Respektive už jen tu jednu, protože ta druhá už je hotová. Ano, je to ta, které jsem se bál jako čert kříže a nastavil jí ve středu odpoledne... Holt se mí kolegové nechtěli fyzicky dřít a udělat o jeden převoz kopírky navíc.
Sobotu a neděli chci věnovat na dny bez počítače, brzy ráno a později večer budu překopávat zahradu...
Čtvrtek pojmu stručně - na všemožných místech jsem přepisoval telefonní čísla, adresy a další věcičky, aby v programech na webu i na interním telefonním seznamu. Tahle blbina spolu s řešením drobnůstek mi zabrala celý den...
V pátek jsem byl zdrchaný v 11 hodin tak, že když jsem na pobočce B* oznámil, že v tom horku co panuje pojedu tramvají na pobočku P*, dostal jsem tak promptně služební auto a dokonce s klimatizací, až jsem zíral. Tento rekord zřejmě nepůjde překonat, protože jsem si pěšky z pobočky B* došel na pobočku A*, dostal klíče a povolenku k jízdě aniž jsem v podstatě zpomalil chůzi a plynule pokračoval do garáže. To byla ta lepší stránka věci, ta horší byla, že vše, co jsem chtěl nechat udělat dodavatelské firmy v softwarech (změny adres po stěhování) není hotové, takže jsem pracně u 30 lidí postupně měnil adresy, telefony, funkce, hezky jednoho po druhém, v programu, kde kliknu myší a čekám i deset vteřin, než mi řekne "loading" a na síťové kartě se objeví odchozí a posléze i příchozí aktivita. Jojo, slavné programy z X miliard a toto je jeden z nich :-(
To nejhorší přišlo na závěr dne v práci. Telefon od ředitelky L* a byla velice vytočená, neboť v to slavné úterý, které je popsáno výše provedli moji kolegové ještě jednu věc. Postavili ředitelce na stůl kopírko-faxo-skeno-tiskárnu ze zrušené pobočky, že to bude její tiskárna, pak s ní něco kutili a na závěr jí prohlásili za neuchoditelnou ani síťově ani lokálně, prý byla nakonfigurována pro tu zrušenou pobočku --- Já sám bych očekával, že buďto mě požádají o pomoc, nebo to přijedou dodělat, ale ono ne. A ředitelka chce tisknout věci, které by neměly vidět ostatní, tudíž jiná síťová tiskárna nepřipadá v úvahu....
V pondělí budu mít tedy hned ráno prácičku. A nemusel jsem mít. Na pobočce P* mi zůstala ještě jedna kopírka, stejného typu a byla nastavená tak, že by na pobočce F* síťově fungovala na první zapnutí. A ta kopírka ze zrušené pobočky by po pouhé drobné změně IP adresy fungovala u mě. Takhle je budu muset nakonfigurovat obě a zgruntu. Respektive už jen tu jednu, protože ta druhá už je hotová. Ano, je to ta, které jsem se bál jako čert kříže a nastavil jí ve středu odpoledne... Holt se mí kolegové nechtěli fyzicky dřít a udělat o jeden převoz kopírky navíc.
Sobotu a neděli chci věnovat na dny bez počítače, brzy ráno a později večer budu překopávat zahradu...
pátek 29. června 2012
protidrogové moudro
Na co budu brát kokain, když si můžu kousnout do Milky a ocitnu se v Alpách s fialovýma krávama ....Na co budu brát Heroin, když si můžu kousnout do Margotky a jsem na Hawaji ..... a na co hulit trávu, když si můžu vzít Skittles a uvidím žirafu, která žere duhu a sere lentilky... :D
(zachyceno na Facebooku)
(zachyceno na Facebooku)
čtvrtek 28. června 2012
Po stopách zpěváků (7.) - Jiří Helekal
Zpěváka Jiřího Helekala zřejmě představovat nemusím, současní třicátníci až čtyřicátníci si na něj ještě mohou vzpomenout, třeba na to, jak na diskotékách pařili na "Vařili jsme kaši"
Jirka má nejenom záznamy na Wikipedii a stručný záznam na ČSFD, ale také své stránky. Není tedy potřeba dále hovořit a pojďme na ukázky.
Jiří Helekal & Proměny - Dívka vzdálená
Jiří Helekal - Jemně nahozená řeč o lásce (1970)
Jiří Helekal - Kluci držte mě (1970)
Jirka má nejenom záznamy na Wikipedii a stručný záznam na ČSFD, ale také své stránky. Není tedy potřeba dále hovořit a pojďme na ukázky.
Jiří Helekal & Proměny - Dívka vzdálená
Jiří Helekal - Jemně nahozená řeč o lásce (1970)
Jiří Helekal - Kluci držte mě (1970)
středa 27. června 2012
Shrnutí uplynulého týdne (25.)
Tentokrát velmi stručně k vlastnímu dění, komentáře budou delší.
Po stěhování poboček minulý týden jsem vyjel do L* na novou pobočku P* abych takříkajíc dodělal různé drobnůsky, což se nakonec zvrhlo v celodenní pobyt na této pobočce a pak něco pořešil na dálku na ostatních pobočkách. Byl to takový rutinní den
Úterý bez dračáku a následně další dny by byly rutinní kdyby nebylo několika poblázněných reakcí kolem toho, že se někomu "utrhlo ucho od džbánu" v jisté situaci (více v článku "Aktuálně: mám zlost"), což spolu s děním v práci, kde blázní náš manadement přispělo k mé nepohodě a k tomu, že si prakticky nedokážu uvědomit, co všechno jsem dělal.
Mohu dodat jen to, že v pátek večer se sešli tři lidé, jenž se považují za nejlepší kamarády onoho kamaráda a probírala se vážnost situace, neboť i další lidé z mnoha různých důvodů hlásili, že i jim se nějaké to ucho utrhlo (pokažené státnice a nutnost se učit na reparát byl jeden z důvodů), takže se nám krapínek personálně rozpadá skupinka lidí, která má zajišťovat akci v srpnu.
Ve skutečnosti se těch lidí v pátek sešlo více, neboť v sobotu se hrál LARP pod hradem Sion, ale ti měli k řešení jiné věci, a nebyl to jen LARP, jehož největší část se hrála v sobotu. Zde jsem hrál jedno CPčko, které se neherně upeklo na slunci, běhalo bos a vletělo do nějakých jedovatých rostlin, takže mám na chodidlech zarudlé fleky, a když už běhalo bos, tak si udělalo i bebíčko na kotníku, takže mu lehoulince oteklo. Ale kdo by se nepovznesl nad tyto maličkosti, když si užil víkend bez počítačů, že?
A kdyby jen bez počítačů - všichni, kdo měli zapnuté své chytré mobilní telefony, těm se na tomto místě velmi prudce vybíjela baterka, takže můj spolunocležník, který potřeboval vzbudit v neděli brzy ráno musel využít mojí klasickou Nokii, jíž se baterka za celý víkend ani nehla (respektive ukazatel nabití). Zato když jsem cvakal fotku z tohoto příspěvku a sledoval její odeslání na Facebook a použil u toho svůj chytrý telefon, tak mi skoro před očima ubývala procenta na baterce. Spočítal jsem si, že datový přenos, běžel-li by nepřetržitě 100 minut, vyčerpal by baterku ze 100%, tak hodně se musel telefon snažit, aby vypadávající slabé spojení udržel v relativně chodivém stavu, čili můj druhý mobil byl přes víkend OFF.
Po stěhování poboček minulý týden jsem vyjel do L* na novou pobočku P* abych takříkajíc dodělal různé drobnůsky, což se nakonec zvrhlo v celodenní pobyt na této pobočce a pak něco pořešil na dálku na ostatních pobočkách. Byl to takový rutinní den
 |
| říčka pod hradem Sion |
Mohu dodat jen to, že v pátek večer se sešli tři lidé, jenž se považují za nejlepší kamarády onoho kamaráda a probírala se vážnost situace, neboť i další lidé z mnoha různých důvodů hlásili, že i jim se nějaké to ucho utrhlo (pokažené státnice a nutnost se učit na reparát byl jeden z důvodů), takže se nám krapínek personálně rozpadá skupinka lidí, která má zajišťovat akci v srpnu.
Ve skutečnosti se těch lidí v pátek sešlo více, neboť v sobotu se hrál LARP pod hradem Sion, ale ti měli k řešení jiné věci, a nebyl to jen LARP, jehož největší část se hrála v sobotu. Zde jsem hrál jedno CPčko, které se neherně upeklo na slunci, běhalo bos a vletělo do nějakých jedovatých rostlin, takže mám na chodidlech zarudlé fleky, a když už běhalo bos, tak si udělalo i bebíčko na kotníku, takže mu lehoulince oteklo. Ale kdo by se nepovznesl nad tyto maličkosti, když si užil víkend bez počítačů, že?
A kdyby jen bez počítačů - všichni, kdo měli zapnuté své chytré mobilní telefony, těm se na tomto místě velmi prudce vybíjela baterka, takže můj spolunocležník, který potřeboval vzbudit v neděli brzy ráno musel využít mojí klasickou Nokii, jíž se baterka za celý víkend ani nehla (respektive ukazatel nabití). Zato když jsem cvakal fotku z tohoto příspěvku a sledoval její odeslání na Facebook a použil u toho svůj chytrý telefon, tak mi skoro před očima ubývala procenta na baterce. Spočítal jsem si, že datový přenos, běžel-li by nepřetržitě 100 minut, vyčerpal by baterku ze 100%, tak hodně se musel telefon snažit, aby vypadávající slabé spojení udržel v relativně chodivém stavu, čili můj druhý mobil byl přes víkend OFF.
úterý 26. června 2012
Největší štěstí...
„Největším štěstím v životě člověka je vědomí, že nás někdo miluje proto, jací jsme, nebo spíše přesto, jací jsme.“
Romain Rolland
pondělí 25. června 2012
Po stopách zpěváků (6.) - Milena Polášková
Zpěváků, jenž zpívali na přelom šedesátých a sedmdesátých let a vyšla jim alespoň jedna deska a mají alespoň jeden záznam na Youtube, je mnoho
Milena Polášková je jednou z nich - dle webu Žatecké country měla vydané jen tři SP vinylové desky (=6 skladeb)
Na youtube jsou jen dva záznamy, proto bude výběr velmi snadný ....
Milena Polášková - Ledové srdce (1968)
Originální klip na youtube je, takže se můžeme podívat, jak tato již prakticky zapomenutá zpěvačka vypadala
Milena Polášková - Pastýřka (1969)
Milena Polášková je jednou z nich - dle webu Žatecké country měla vydané jen tři SP vinylové desky (=6 skladeb)
Na youtube jsou jen dva záznamy, proto bude výběr velmi snadný ....
Milena Polášková - Ledové srdce (1968)
[Milena Polášková] Narodila se 3. 6. 1947. Zpívala již od raného dětství, v sedmnácti letech začal spolupracovat s brněnským vokálním souborem „Kvinton.“ Písně, které jí vyšly na gramodeskách: Čím dál tím víc, Ledové srdce, Modravý kouř. Největším jejím hitem se stala píseň Pastýřka, která vyšla v roce 1969 na gramodesce značky Discant. Později spolupracovala s Vokálním souborem Jaromíra Hniličky.
Originální klip na youtube je, takže se můžeme podívat, jak tato již prakticky zapomenutá zpěvačka vypadala
Milena Polášková - Pastýřka (1969)
neděle 24. června 2012
Zabetonovaná okna (a pár slov navíc)
Tento sen se mi zdál po návratu z jisté schůze jistého sdružení a avizoval jsem ho v zápisku z 12. června. Je poněkud zvláštní svým děním (protože jsem tuhle sérii snů ještě nepopisoval) a taky prudkou změnou v blízkosti konce snu. A taky se stále ptám: Jaký smysl měl tento sen v této době a co mi signalizoval ?
Jdu spodní cestou k našemu domku kolem jiných hodně podobných. A okukuji je. Tu na nějakém domku zabetonované okno, tu tři, tu šest. "No tak to si vedeme (v soutěži)*) docela dobře" konstatuji poměrně radostně, přestože náš domek ještě nevidím, (ale dá se předpokládat, že u nás je to ještě "za nula" trestných bodů). V poklidu si domek obejdu, dostanu se na horní cestu a tam prohodím pár slov s těmi, co na té cestě stojí. Pak v poklidu sejdu k domku, v poklidu si otevřu dveře, v poklidu vejdu, pozdravím se s oběma rodiči, v poklidu zavřu dveře, jako by se nechumelilo.
V tu ránu v největší panice šmátrám v kapse, rvu z nich své klíče takovým způsobem, že vyrvu klíče i s několika nitkami kalhot, horečně třesoucí rukou lovím klíč, zamykám na dva západy a ještě rvu pod dveře klín. Zjevně se "cosi" děje a čas se prudce krátí, protože sesílám kouzlo na dveře vedoucí na dolní cestu, ty se přibuchují a zřejmě i zamykají, já sám uléhám na záda na chodbě a zavírám oči ....
Tady popisek snu přeruším, protože zavírání obojích dveří v našem domku je pro mě další z mých symbolů. Snů, kde se snažím zajistit oboje dveře a pak případně i sebe, mám "příšerně moc", že by se z nich dal udělat i speciál s celými příběhy, ale to toho se mi příliš nechce, takže se pokusím jen popsat tento symbol - kdy jsem uvnitř domu a snažím se o ono zavření.
Dveře vedoucí na horní cestu: O ty se typicky starám, buďto se zavírají automaticky před nebezpečím, anebo je zavírám sám. V obou případech ale po dovření dveří dochází k tomu, že dveře samy začínají čím dál větší silou držet v zavřeném stavu, takže jsou-li zavřeny včas, dokáží udržet nebezpečí venku. Dnes tedy vyjímka - snad poprvé v životě je zamykám na klíč a dokonce reálně vypadajícím svazkem klíčů!
Občas do toho vstupují situace, kdy zavření dveří silou zdržuji, aby se opozdilci dokázali dostat dovnitř, ale pak řeším problémy na téma udržení nebezpečí venku. V těchto případech odhaduji cca 80% úspěšnost, že to dopadne OK.
Dveře vedoucí na dolní cestu: Pokud se o dolní dveře musím zajímat, pak to dopadne tak, že zůstanou otevřené, protože dvoje dveře vzdálené od sebe dobře deset metrů a jedno mezipatro nedokážu zavřít, anebo když je dokážu zavřít, tak jedny z dveří se neudrží zavřené. Typicky ty dolní. Zůstanou-li otevřené, pak to v cca 50% případů nevadí. I zde mám dneska vyjímku - poprvé v životě je zavírám na dálku a kouzlem.
Blokování dveří: Typicky blokuji horní dveře, ale objevují se i varianty snu, kdy blokuji dolní. Zapírám se obouruč, případně držím kliku. Pokud blokuji dolní dveře, mám obvykle u toho myšlenku, že zavírání dolních dveří selhalo.
Ochrana sama sebe: Pokud blokuji dveře, ochrana sama sebe není, v opačném případě se schovávám do kouta, kam není skrz vchodové dveře vidět, při pohledu zevnitř je to typicky kout pravý. Tento kout má tu výhodu, že vidím po vyklonění se z kouta na přicházející nebezpečí. To přichází od západu, tedy od německa... Schovával jsem se ale i v levém koutě, který (logicky) umožňuje sledovat nebezpečí odcházející. Při schovkách do koutů jsem mohl mít a raději i měl zavřené oči. Přicházející nebezpečí se totiž projevovalo světelně, typicky se setmělo, jakoby přicházela temná bouřka, takže následné trvalé zesvětlání znamenalo odchod nebezpečí. Ale samozřejmě občas bylo nebezpečí znázorněno opakem, tedy prudkým světlem. Mám zaznamenáno, že právě 1x jsem se neschoval v levém koutě, ale dokonce jsem seslal takové kouzlo, že jsem dokázal nacouvat do stěny, mohl dýchat, viděl, ale nebyl viděn, tak jsem byl hluboko. A opět tentokrát vyjímka, tentokrát ležím na chodbě, zády na zemi a tedy pěkně viditelně.
Konec snu: Obvykle v okamžiku, kdy bezprostřední nebezpečí pominulo, ale ještě zůstávám v poklidu, co kdyby. Méně obvykle je konec snu, kdy bych si mohl říkat: "Právě teď, zrovinka teď je _TO_ u mě". Dnes opět vyjímka z pravidla, viz níže.
Konec tohoto snu s prudkou odchylkou od snů z této série
... Uléhám na záda na chodbě a zavírám oči , rodiče sedí na schodech, mají skloněné hlavy a zavřené oči. (Na chodbě _VŽDY_ zůstávám sám => další vyjímka) Zřejmě v duchu odpočítávám vteřiny, ale asi moc rychle, protože otevírám oči v nevhodný okamžik. Do okenního skla ve dveřích se naklonila světelná postava v tmavém klobouku a prásk. Přede dveřmi máme úhlednou krychličku betonu znemožňující použití dveří a aby všichni obyvatelé domu věděli, který ***** to způsobil, mám v hubě přiměřeně velké množství betonu. Úspěšně našestkrát vykašlu všechny kousky betonu a taťka mi říká: "No výborně, takže teď budeš muset xxxxxxx**)". Pokouším se dostat se do xxxxxxx**) pomocí svých kouzelných sil. (pro hráče HnH: seslání kouzla bez mluvení a gestikulace - předchozí zavření dveří bylo z pohledu sesílání kouzel kompletní, tj. mana, zaklínadlo, gestikulace). Nejde mi to ani napotřetí, sen končí.
Pár slov navíc
Pokud můj blog sledujete pravidelně, asi jste si povšimli jistého excesu, který se mi "povedl" kolem události s vykloubeným ramenem jistého mladého podroušeného muže. To, že jsem tam onu hysterii přehrával jsem přiznal hned při psaní onoho zápisku, jenže tam byla překročena jistá hranice, kdy události ze snů vkládám do reality. Ano, existují sny ala "astrální cestování do budoucnosti", jenže už i já sám jsem odhalil, že se "tu a tam" nesplní přesně to, co ve snu bylo. Už tenkrát mi kamarádka F* vyčetla, že ona sama není taková "swině", aby mi nechala na hrb to, čeho jsem se obával a když by ostatní onu věc udělali, tak ona ne (zvlášť, když na akci byla svým autem, takže byla pánem svého času) ***)
Každopádně jsem měl po přečtení knihy "Nepřítel v mém pokoji" hovor s psychiatričkou, která mi na toto po nějakém dalším zpovídání řekla, že na to mi medikamenty nedá, protože to byl můj první exces v tomto směru a dost slabý, zvlášť, když jsem jí řekl větu o postopileckých obličejích****), tzn. to není pro mě nebezpečné a mé okolí taktéž, ale přesto mě přeposlala k psychologovi (tzn. pro mě úspěch, hovory s psychologem půjdu na účet zdr. pojišťovny), který se mnou mé "noční můry" bude moci rozebírat. Údajů bude mít hodně, protože své sny popisuji na blogu už od roku 2005 :-)
Budu-li mí pocit, že se mi děje něco, co předpověděl sen, měl bych se zastavit, párkrát se v klidu nadechnout a rozumně nad tím zauvažovat - schylovalo se k této situaci v reálu delší dobu? Ano? A je řešení ze snu to jediné správné? (Na toto téma mi toho řekla poměrně hodně, ale to by byla jiná "pohádka", připoměla mi i variantu, kdy naopak výše zmíněná rada je kontraproduktivní - např. jedu v autě a mám pocit, že se rozbiju s autem tak jako ve snu, tam bych měl jednat rychle)
A naopak po probuzení ze snu, který si pamatuji - může se reálně sen _PŘESNĚ_ splnit?
U tohoto snu je odpověď velmi snadná - nemůže se splnit a to dokonce i kdybych ze snu vypustil ono zabetonovávání oken. Jeden z mých rodičů už totiž nežije....
-----
*) slova "v soutěži" doplněna pro lepší vyznění, přišlo mi, že jsem tam cosi takového řekl, ale co...
**) za xxxxxx si dosaďte neexistující české slovo - snad název nějaké "hry", kde by se mé provinění dalo vykoupit
***) A hlavně - k té situaci už na onom místě došlo, jak si až právě teď uvědomuji, je tomu cca 3/4 roku nazad, odnesl jsem to tenkrát já a Z*K*, ale i tak k tomu došlo shodou okolností, protože správcová tehdy něco zjistila na opravdu poslední vteřinu. Ale i tak ten sen byl nepřesný, ve snu jsem to odnesl sám.
****) "Protože jste své kamarádce o postopileckých obličejích neřekl, ale přitom mě o tom povídáte jako o faktu, přišlo mi, že jste to v náhlém afektu svedl pouze a jedině na ten sen, aby vám dala pokoj... Vám se na to sezení vlastně nechtělo..."
Jdu spodní cestou k našemu domku kolem jiných hodně podobných. A okukuji je. Tu na nějakém domku zabetonované okno, tu tři, tu šest. "No tak to si vedeme (v soutěži)*) docela dobře" konstatuji poměrně radostně, přestože náš domek ještě nevidím, (ale dá se předpokládat, že u nás je to ještě "za nula" trestných bodů). V poklidu si domek obejdu, dostanu se na horní cestu a tam prohodím pár slov s těmi, co na té cestě stojí. Pak v poklidu sejdu k domku, v poklidu si otevřu dveře, v poklidu vejdu, pozdravím se s oběma rodiči, v poklidu zavřu dveře, jako by se nechumelilo.
V tu ránu v největší panice šmátrám v kapse, rvu z nich své klíče takovým způsobem, že vyrvu klíče i s několika nitkami kalhot, horečně třesoucí rukou lovím klíč, zamykám na dva západy a ještě rvu pod dveře klín. Zjevně se "cosi" děje a čas se prudce krátí, protože sesílám kouzlo na dveře vedoucí na dolní cestu, ty se přibuchují a zřejmě i zamykají, já sám uléhám na záda na chodbě a zavírám oči ....
Tady popisek snu přeruším, protože zavírání obojích dveří v našem domku je pro mě další z mých symbolů. Snů, kde se snažím zajistit oboje dveře a pak případně i sebe, mám "příšerně moc", že by se z nich dal udělat i speciál s celými příběhy, ale to toho se mi příliš nechce, takže se pokusím jen popsat tento symbol - kdy jsem uvnitř domu a snažím se o ono zavření.
Dveře vedoucí na horní cestu: O ty se typicky starám, buďto se zavírají automaticky před nebezpečím, anebo je zavírám sám. V obou případech ale po dovření dveří dochází k tomu, že dveře samy začínají čím dál větší silou držet v zavřeném stavu, takže jsou-li zavřeny včas, dokáží udržet nebezpečí venku. Dnes tedy vyjímka - snad poprvé v životě je zamykám na klíč a dokonce reálně vypadajícím svazkem klíčů!
Občas do toho vstupují situace, kdy zavření dveří silou zdržuji, aby se opozdilci dokázali dostat dovnitř, ale pak řeším problémy na téma udržení nebezpečí venku. V těchto případech odhaduji cca 80% úspěšnost, že to dopadne OK.
Dveře vedoucí na dolní cestu: Pokud se o dolní dveře musím zajímat, pak to dopadne tak, že zůstanou otevřené, protože dvoje dveře vzdálené od sebe dobře deset metrů a jedno mezipatro nedokážu zavřít, anebo když je dokážu zavřít, tak jedny z dveří se neudrží zavřené. Typicky ty dolní. Zůstanou-li otevřené, pak to v cca 50% případů nevadí. I zde mám dneska vyjímku - poprvé v životě je zavírám na dálku a kouzlem.
Blokování dveří: Typicky blokuji horní dveře, ale objevují se i varianty snu, kdy blokuji dolní. Zapírám se obouruč, případně držím kliku. Pokud blokuji dolní dveře, mám obvykle u toho myšlenku, že zavírání dolních dveří selhalo.
Ochrana sama sebe: Pokud blokuji dveře, ochrana sama sebe není, v opačném případě se schovávám do kouta, kam není skrz vchodové dveře vidět, při pohledu zevnitř je to typicky kout pravý. Tento kout má tu výhodu, že vidím po vyklonění se z kouta na přicházející nebezpečí. To přichází od západu, tedy od německa... Schovával jsem se ale i v levém koutě, který (logicky) umožňuje sledovat nebezpečí odcházející. Při schovkách do koutů jsem mohl mít a raději i měl zavřené oči. Přicházející nebezpečí se totiž projevovalo světelně, typicky se setmělo, jakoby přicházela temná bouřka, takže následné trvalé zesvětlání znamenalo odchod nebezpečí. Ale samozřejmě občas bylo nebezpečí znázorněno opakem, tedy prudkým světlem. Mám zaznamenáno, že právě 1x jsem se neschoval v levém koutě, ale dokonce jsem seslal takové kouzlo, že jsem dokázal nacouvat do stěny, mohl dýchat, viděl, ale nebyl viděn, tak jsem byl hluboko. A opět tentokrát vyjímka, tentokrát ležím na chodbě, zády na zemi a tedy pěkně viditelně.
Konec snu: Obvykle v okamžiku, kdy bezprostřední nebezpečí pominulo, ale ještě zůstávám v poklidu, co kdyby. Méně obvykle je konec snu, kdy bych si mohl říkat: "Právě teď, zrovinka teď je _TO_ u mě". Dnes opět vyjímka z pravidla, viz níže.
Konec tohoto snu s prudkou odchylkou od snů z této série
... Uléhám na záda na chodbě a zavírám oči , rodiče sedí na schodech, mají skloněné hlavy a zavřené oči. (Na chodbě _VŽDY_ zůstávám sám => další vyjímka) Zřejmě v duchu odpočítávám vteřiny, ale asi moc rychle, protože otevírám oči v nevhodný okamžik. Do okenního skla ve dveřích se naklonila světelná postava v tmavém klobouku a prásk. Přede dveřmi máme úhlednou krychličku betonu znemožňující použití dveří a aby všichni obyvatelé domu věděli, který ***** to způsobil, mám v hubě přiměřeně velké množství betonu. Úspěšně našestkrát vykašlu všechny kousky betonu a taťka mi říká: "No výborně, takže teď budeš muset xxxxxxx**)". Pokouším se dostat se do xxxxxxx**) pomocí svých kouzelných sil. (pro hráče HnH: seslání kouzla bez mluvení a gestikulace - předchozí zavření dveří bylo z pohledu sesílání kouzel kompletní, tj. mana, zaklínadlo, gestikulace). Nejde mi to ani napotřetí, sen končí.
Pár slov navíc
Pokud můj blog sledujete pravidelně, asi jste si povšimli jistého excesu, který se mi "povedl" kolem události s vykloubeným ramenem jistého mladého podroušeného muže. To, že jsem tam onu hysterii přehrával jsem přiznal hned při psaní onoho zápisku, jenže tam byla překročena jistá hranice, kdy události ze snů vkládám do reality. Ano, existují sny ala "astrální cestování do budoucnosti", jenže už i já sám jsem odhalil, že se "tu a tam" nesplní přesně to, co ve snu bylo. Už tenkrát mi kamarádka F* vyčetla, že ona sama není taková "swině", aby mi nechala na hrb to, čeho jsem se obával a když by ostatní onu věc udělali, tak ona ne (zvlášť, když na akci byla svým autem, takže byla pánem svého času) ***)
Každopádně jsem měl po přečtení knihy "Nepřítel v mém pokoji" hovor s psychiatričkou, která mi na toto po nějakém dalším zpovídání řekla, že na to mi medikamenty nedá, protože to byl můj první exces v tomto směru a dost slabý, zvlášť, když jsem jí řekl větu o postopileckých obličejích****), tzn. to není pro mě nebezpečné a mé okolí taktéž, ale přesto mě přeposlala k psychologovi (tzn. pro mě úspěch, hovory s psychologem půjdu na účet zdr. pojišťovny), který se mnou mé "noční můry" bude moci rozebírat. Údajů bude mít hodně, protože své sny popisuji na blogu už od roku 2005 :-)
Budu-li mí pocit, že se mi děje něco, co předpověděl sen, měl bych se zastavit, párkrát se v klidu nadechnout a rozumně nad tím zauvažovat - schylovalo se k této situaci v reálu delší dobu? Ano? A je řešení ze snu to jediné správné? (Na toto téma mi toho řekla poměrně hodně, ale to by byla jiná "pohádka", připoměla mi i variantu, kdy naopak výše zmíněná rada je kontraproduktivní - např. jedu v autě a mám pocit, že se rozbiju s autem tak jako ve snu, tam bych měl jednat rychle)
A naopak po probuzení ze snu, který si pamatuji - může se reálně sen _PŘESNĚ_ splnit?
U tohoto snu je odpověď velmi snadná - nemůže se splnit a to dokonce i kdybych ze snu vypustil ono zabetonovávání oken. Jeden z mých rodičů už totiž nežije....
-----
*) slova "v soutěži" doplněna pro lepší vyznění, přišlo mi, že jsem tam cosi takového řekl, ale co...
**) za xxxxxx si dosaďte neexistující české slovo - snad název nějaké "hry", kde by se mé provinění dalo vykoupit
***) A hlavně - k té situaci už na onom místě došlo, jak si až právě teď uvědomuji, je tomu cca 3/4 roku nazad, odnesl jsem to tenkrát já a Z*K*, ale i tak k tomu došlo shodou okolností, protože správcová tehdy něco zjistila na opravdu poslední vteřinu. Ale i tak ten sen byl nepřesný, ve snu jsem to odnesl sám.
****) "Protože jste své kamarádce o postopileckých obličejích neřekl, ale přitom mě o tom povídáte jako o faktu, přišlo mi, že jste to v náhlém afektu svedl pouze a jedině na ten sen, aby vám dala pokoj... Vám se na to sezení vlastně nechtělo..."
sobota 23. června 2012
Kdo je opravdu přítelem
"Existuje jedna neomylná známka, podle které můžeme poznat, kdo je nám opravdu přítelem: je to způsob, jakým se tvůj přítel staví k nepřátelským či nezdvořilým soudům o tobě."
pátek 22. června 2012
Po stopách zpěváků (5.) - Helena Blehárová
Brno bylo docela velkou líhní zpěváků populární hudby, soudě podle zpěvaček, které jsem vybíral původně podle toho, zdali jsem je měl na pásku po sestře, nebo ne.
Helenu Blehárovou jsem vybral hlavně kvůli tomu, že byla jednou z prvních českých interpretek (ne-li dokonce první) skladby Sugar Town
Helena Blehárová - Š š š
(Originál - Nancy Sinatra: Sugar Town)
Jak už jsem psal minule, pár skladeb některých zpěváků je zachráněno i díky archivům rozhlasu, následující skladba k nim patří.
Helena Blehárová - Hodina ''H''
Jiné se pak na poslední chviličku zachraňují z poškrabaných desek...
Helena Blehárová - Tím pro mne končí svět /The End Of the World/
Helena Blehárová nepatří mezi zapomenuté zpěváky, má svoje stránky na Česko-slovenské filmové databázi, Wikipedii a dalších serverech, kde se dá zjistit mnoho údajů z jejího života - třeba že její píseň Čtu si ráda v oné báji - se objevila ve filmu Dáma na kolejích
Helenu Blehárovou jsem vybral hlavně kvůli tomu, že byla jednou z prvních českých interpretek (ne-li dokonce první) skladby Sugar Town
Helena Blehárová - Š š š
(Originál - Nancy Sinatra: Sugar Town)
Jak už jsem psal minule, pár skladeb některých zpěváků je zachráněno i díky archivům rozhlasu, následující skladba k nim patří.
Helena Blehárová - Hodina ''H''
Jiné se pak na poslední chviličku zachraňují z poškrabaných desek...
Helena Blehárová - Tím pro mne končí svět /The End Of the World/
Helena Blehárová nepatří mezi zapomenuté zpěváky, má svoje stránky na Česko-slovenské filmové databázi, Wikipedii a dalších serverech, kde se dá zjistit mnoho údajů z jejího života - třeba že její píseň Čtu si ráda v oné báji - se objevila ve filmu Dáma na kolejích
čtvrtek 21. června 2012
Utajené stránky internetových prohlížečů
Jsou vyjímečné situace, kdy je potřeba řádně nastavit internetový prohlížeč, jenže ouha, mnohá detailní nastavení nejsou na očekávatelných místech, tedy v menu "nastavení"
Avšak existují speciální stránky, jejich zobrazením se tato nastavení zobrazí. Já osobně si vystačím s první sadou...
Avšak existují speciální stránky, jejich zobrazením se tato nastavení zobrazí. Já osobně si vystačím s první sadou...
Pluginy, Rozšíření, Extensions, Add-Ons
| příkaz | IE | Firefox | Chrome | Opera | |
|---|---|---|---|---|---|
| about:blank | ü | ü | ü | ü | Zobrazí prázdnou stránku |
| about:plugins | ü | üchrome://plugins/ | ü opera:plugins | Zobrazí pluginy vložené do prohlížeče (kromě Mozilly je možno pluginy na této stránce zakázat) | |
| ü about:addons | üchrome://extensions/ | Zobrazí další rozšíření vložené do prohlížeče | |||
| üabout:config | üchrome://flags/ | ü opera:config | Speciální nastavení |
Zobraz informační stránku
| příkaz | IE | Mozilla | Chrome | Opera | |
|---|---|---|---|---|---|
| about:about | ü | ü | Zobrazí rozcestník na další stránky | ||
| about:blank | ü | ü | ü | ü | Zobrazí prázdnou stránku |
| about: | ü | Zobrazí informaci o verzi | |||
| about:cache | ü | ü | üopera:cache | Zobrazí obsah cache prohlížeče | |
| about:memory | üabout:memory | ü about:memory | Zobrazí zabranou paměť prohlížečem |
Další stránky
Na stránce anglické Wikipedie je popsáno mnoho dalších stránek
středa 20. června 2012
Aktuálně: Mám zlost
Mám zlost, vztek a ... kdovíco ještě
Dnes odpoledne mi nejprve přišla podivná SMSka, později jsem nalezl od dalšího človíčka podivný vzkaz, a když pak přišel i podivný hovor od F*, pochopil jsem odkud vítr vane a napsal rychlou zprávičku jistému kamarádovi a ... BINGO! Všechny podivné zprávičky se náhle ujasnily. Z původního plánovaného pětiminutového hovoru s oním posledním nejmenovaným kamarádem se vyvinula psaná konverzace zvící dvou hodin, ale aspoň jsem se dozvěděl pozadí celé akce, která vedla kamaráda k definitivnímu rozhodnutí dát si pohov od jisté práce a od jistých lidí.
Svoji zlost jsem vyjádřil na Facebooku tímto statusem:
Jsem zvědav, co z onoho prostého "prásknutí do stolu" od tohoto kamaráda ještě bude.
Dnes odpoledne mi nejprve přišla podivná SMSka, později jsem nalezl od dalšího človíčka podivný vzkaz, a když pak přišel i podivný hovor od F*, pochopil jsem odkud vítr vane a napsal rychlou zprávičku jistému kamarádovi a ... BINGO! Všechny podivné zprávičky se náhle ujasnily. Z původního plánovaného pětiminutového hovoru s oním posledním nejmenovaným kamarádem se vyvinula psaná konverzace zvící dvou hodin, ale aspoň jsem se dozvěděl pozadí celé akce, která vedla kamaráda k definitivnímu rozhodnutí dát si pohov od jisté práce a od jistých lidí.
Svoji zlost jsem vyjádřil na Facebooku tímto statusem:
Dovolím si vypůjčit si dnešní příspěvek mého kamaráda a bývalého kolegy, jenž zveřejnil zde na FB. Je to citát:
„Je příjemné pěstovat přátelství ze záliby a z úcty; trapné je pěstovat je pro zisk to vlastně znamená doprošovat se.“ - Jean de La Bruyère
Dost lidí totiž bere "počítačáky" za méněcenné lidi, kteří nemají city, a pomlouvají jejich práci netýkající se počítačů, aniž by ji řádně znali... Mám ve své sbírce "takykamarády", kteří mi zavolají jen když mají problém s kompem, či ty, kteří nechtějí přijmout mé "jiné" já.Ono je to totiž "nakažlivé" a já sám pozoruji na sobě totéž. Mě někteří také volají jen na práci s kompem, když chtějí půjčit prachy, (které opomíjejí vracet), ale nedejbože když potřebuji pomoct já. Vrcholem všeho bylo, když partnerka jednoho "takykamaráda" mě pozvala na kafe (zjevně jí už bylo blbé chování partnera), ale když jsem volal onomu pánovi, jestli za půlhodinky mohu přijít na (to) kafe, tak jsem se dozvěděl, že s partnerkou zrovna jedou ku Praze. Nevěděl jsem, že v autě mají televizi ....................................
Potom, co se stalo mému kamarádovi, taky počítačákovi, je na čase říct: KONČÍME!!!
(zde v komentářích a na FB obecně nehodlám nic k tomuto příspěvku dovysvětlovat)
Jsem zvědav, co z onoho prostého "prásknutí do stolu" od tohoto kamaráda ještě bude.
update 21/6/2012 20:36 - like mému příspěvku na FB dávají v naprosté většině další počítačáci
update 21/6/2012 21:30 - samostatná kategorie je poděkování počítačákům - když už přijde, tak často zní slůvko děkuju jako: "tak já ti teda děkuju, žes mi ladil a opravoval komp a já na něm nemohl 3 hodiny kvůli tobě dělat"
update 21/6/2012 21:30 - samostatná kategorie je poděkování počítačákům - když už přijde, tak často zní slůvko děkuju jako: "tak já ti teda děkuju, žes mi ladil a opravoval komp a já na něm nemohl 3 hodiny kvůli tobě dělat"
Shrnutí uplynulého týdne (24.)
Tak nám to vypuklo, celý tento týden máme stěhovat pobočky F* a P*, naštěstí se v pátek toho stihlo tolik, že by bylo bývalo hotovo už tehdy, ale jak jsem psal v předchozím shrnutí, člověk míní a kolegyně, co chtějí mít všechno pintlich mění. Takže na "mé" nově přestěhované pobočce P*, kterou jsem si ošéfovával sám se teprve v pondělí zapojovaly počítače, drátovaly se telefony a jiné podobné "žerty", aby vše vůbec fungovalo.
V úterý už přišel čas na sítové tiskárny, dole v recepci už pracovala služba byť jen na jednom počítačí místo na dvouch. Na nově přestěhované pobočce F* řešil kolega problém s nedostatkem tiskáren a kopírek, neboť původní uspořádání typu openspace umožňoval mít společné tiskárny a kopírky, což po přestěhování není možné, takže si musel navážet tiskárny z pobočky A*. Při té příležitosti se "uklidil" klíč od skladu nepotřebné techniky a náhradní klíč od serverovny pobočky F*....
Úterní večerní dračák byl vysloveně boží, neboť prakticky po celou dobu jsem hrál jen já, kamarádka a náš gamemaster. Jeden z odsouvaných úkolů se pohnul tak progresivně, až jsem byl sám překvapen. Ze hry jsem vysmátý a šťastný.
Středa, poslední oficiální den na stěhování, kdy se měly dolaďovat jen drobnosti. Kdo tuší, že já je málem nestihl kvůli kolegům, má pravdu - hrál jsem si na pobočce P* s multifunkčními zařízeními a trvalo mi to 4 hodiny, protože 3+1/4 hod jsem řešil něco úplně jiného. Například programování docházkových terminálů aby komunikovaly. Kolega, který je má na starosti jako "hlavní šéf přes docházku" si ani neuvědomil, že nepůjdou, já jako jeho zástupce naštěstí ano. Jsem sice zástupce, ale doteď mi nikdo neřekl, jak je programovat. Teď už to vím. Snad to i udržím v hlavě :-)
Po celou dobu, ve volných chviličkách jsem se snažil učit ruštinu, neboť se neúprosně blížila. Takže jsem se snažil učit přes den, večer, v noci, ale ve středu mě to už strašlivě nebavilo. Navíc, jak jsem v minulém shrnutí psal o hře OMSI, simulátor autobusu, tak mi tato objednaná hra nyní již přišla, takže jsem hodinku místo učení ve středu navečer zkoušel s autobusem jezdit. Hned jsem přitom ve hře spáchal trestný čin, neboť jsem pokácel sloup veřejného osvětlení a z místa nehody ujel :-)
Čtvrteční popis jízdy na zkoušku a zpět, jenž bude následovat, bude hodně o tom, že na Moravě a nejen tam existují příjemní lidé. Já sám se ve tři hodiny a pětapadesát minut moc příjemně netvářil, když jsem se strhnutím vzbudil na zvonění dvou různých mobilních telefonů z nějakého snu. Poté co jsem udělal činnosti, jenž dělá každý slušný člověk mi nezbylo než vyrazit na zastávku busu. Než mi jel autobus, hrál jsem si chvilku s telefonem a zjistil, že mi jede ještě jeden spoj do Prahy o 12 minut dříve, takže můj plánovaný rychlý přesun na stanoviště odjezdu vlaku do Ostravy s rizikem, že přestup nestihnu se tím pádem mohl změnit na pohodový přestup. Nepotěšilo mě ale, že mi tento spoj nebyl nabídnut v době, kdy jsem si spojení před týdnem vyhledával...
Každopádně jízda do Prahy dopadla dobře, první přestup na tramvaj jsem dal s minutovou rezervou a směřoval dle IDOSu na nádraží Praha Libeň, kde jsem měl skočit na Regiojet - jízdenku jsem měl koupenou už z předprodeje na internetu. V Libni jsem se dostal na správné nástupiště a chvilku sledoval projíždějící vlaky a přijímal volání z práce, že nejde to a ono, bohužel jsem kolegyně musel odkazovat na své kolegy a už opět poklesával na mysli v obavách z pátku. Kupodivu strach ze zkoušky nepřicházel.
Na první slušné a usmívající se lidi jsem narazil hned ve vlaku regiojetu, kde jsem si utrhl mírnou ostudu, neboť jsem si nezjistil řazení vlaku a má místenka nebyla dle očekávání na začátku vlaku, kam by podle nizoučkého čísla vagonu a čísla sedačky měl patřit, jenže opak byl pravdou.
Milý a slušný personál mi pomohl se usadit a hned mě zavaloval věcmi, jenž mám zažité z autobusů sesterské společnosti, tedy Student agency. Sestavil jsem si stolek, vyložil si ruštinu a snažil se na poslední chvíli ještě něco malounko naučit, či si dohledat drobnůstky, co mě tak napadaly, na internetu. JEŠTĚ ŽE JSEM TO UDĚLAL!!!
V Ostravě jsem ještě nikdy nebyl, takže jsem při vystoupení na hlavním nádraží zvolil oblíbenou taktiku: Jít v závěsu za největším davem. Dobře jsem udělal, vyvedl mě přímo před tramvajový a trolejbusový terminál. A hlavně před prodejní automat na jízdenky MHD, který papkal i padesátikoruny, takže jsem si zvládl nakoupit celodenní jízdenku snadno a bez potíží.
Nejprve jsem se ale vydal za paní profesorkou z předmětu DVT do Slezské Ostravy, nechajíc si poradit od jedné paní, jak přesně zarábat s touto jednodenní jízdenkou. Samozřejmě jsem zpanikařil a hned při zaslechnutí jména zastávky znějící jako jméno ulice, kam jsem mířil, jsem okamžitě vystoupil. A to u domu čísla 115 a já měl být u čísla 18. Tedy výstup na druhém konci ulice. Zakousl jsem se a došel to pěšky. Přes dvě další zastávky trolejbusu....
Další ochotná paní mě zavedla do kanceláří paní profesorky, ta mi zapsala chybějící znaky do indexu, popřála hodně zdraví a já se mohl vydat do prostor, kde se měla odbývat zkouška z ruštiny. Tentokrát jsem měl štěstí a trolejbus i tramvaj na přestupu šťastně doběhl, respektive došel.
Sice jsem dorazil o pár minut později než jsem chtěl, neboť problém "poslední míle" jsem zopakoval i zde (obešel jsem blok domů z nesprávné strany), ale pan profesor měl také zpoždění neb dokončoval zkoušení němčinářů, takže to nevadilo.
Nakonec jsem na ruštině byl úplně sám, takže profesor udělal mojí zkoušku ve svém kabinetu a k vyplňování úvodního písmenkového testu mi dokonce nabídl kafe!! Přijal jsem a tato příjemná nabídka mě sama o sobě uklidnila natolik, že jsem test zvládl vyplnit tak, abych prošel do další části zkoušky - čtení a překlad článku. To jsem dal poměrně pohodově, jen jsem v překladu ruském textu občas v rozčilení vynechal tu a tam nějaké to slovo. Profesor si toho všiml a vlídně mě na to upozornil, takže pak ty slova se mnou v klidu probral (já je ostatně téměř všechny věděl) a pak nadešel čas volného tématu. Vylosoval jsem si číslo 11 a málem se pozvracel úlekem - tohle téma jsem si totiž doma nestihl připravit....
Jenže to, že jsem si něco dohledával ještě ve vlaku mi zachránilo kůži, neboť jsem si hledal co? Ano, správně, téma "врач." Má věta, jenž jsem si připravil ve vlaku "Я страдаю от болезни Лайма, по чешском языке borelioza" pana profesora překvapila natolik, že právě ona mi přinesla ten jeden jediný chybějící bod, díky níž se bodové ohodnocení celé zkoušky přehouplo z výsledné známky trojky na dvojku. Protože jak pak pan profesor řekl, bylo vidět, že jsem se na celou zkoušku snažil učit a že mi stálo za to si najít překlad jména nemoci na internetu. Zlatý google translator :-) Přesto ale problém s ruštinou stále mám - v písemném projevu mi úděsně utíkají koncovky a měkké znaky.
Na nádraží Ostrava-Svinov jsem si zažertoval s automatem na výdej jízdenek a pořídil si zde jízdenku z Prahy do mého města, jenž jsem si pořídil na eshopu. Cha, a on mi ji vydal :-) Díky tomu jsem nemusel v Praze sprintovat od vlaku Regiojet do výdejny jízdenek a pak zase na jiné nástupiště, neboť díky rozkopaným kolejím jsme měli maličké zpožděníčko...
Ten, kdo právě vystoupil z Regiojetu a kritizoval tuto společnost za to, že jezdí se starými vagony, které si v zahraničí koupil, měl jít hned poté na přestup se mnou. Vlak, kterým jsem jel dále byl mnohem starší, zevnitř počmáraný od sprejerů a byla v něm zima. Já vyhrál kupéčko, kde pískaly zářivky. Jenže to že nebylo nic proti tomu, že průvodčí měl špatnou krátkodobou paměť, neustále otvíral mé kupé a ptal se, kdo přistoupil. Vtipné, byl jsem v něm prakticky pořád sám...
Ani po posledním vlakovém přestupu se nějak moc situace nezlepšila, protože jsem chytil ve 22:30 předposlední motorák, který stavěl "na každé mezi" a když dojel na konečnou stanici, tak pracovníci železnic tak moc pospíchali domů, že zhasnuli osvětlení vagonů okamžitě po dobrždění ve stanici i s cestujícími uvnitř...
V pátek jsem měl pocit zmaru hned od okamžiku, kdy jsem dojel na pobočku "F". Chtěl jsem tam udělat jistou pětiminutovou akci v Active directory a prozkoušet, zdali po mém zásahu počítačová učebna funguje. Toto se mi vymklo z rukou, tak že z pěti minut se stalo pět hodin. Jeden příklad za všechny - ve středu přivezli mí kolegové pozdě odpoledne kopírku a dalo se očekávat, že přijedou ve čtvrtek toto doladit. Hádejte, co jsem dělal v pátek? Ano rozbaloval kopírku a přitom kolegové ve čtvrtek i v pátek měli služební auto...
V sobotu a v neděli jsem si plnil rodinné povinnosti a vyvezl rodinu za další částí naší rodiny...
V úterý už přišel čas na sítové tiskárny, dole v recepci už pracovala služba byť jen na jednom počítačí místo na dvouch. Na nově přestěhované pobočce F* řešil kolega problém s nedostatkem tiskáren a kopírek, neboť původní uspořádání typu openspace umožňoval mít společné tiskárny a kopírky, což po přestěhování není možné, takže si musel navážet tiskárny z pobočky A*. Při té příležitosti se "uklidil" klíč od skladu nepotřebné techniky a náhradní klíč od serverovny pobočky F*....
Úterní večerní dračák byl vysloveně boží, neboť prakticky po celou dobu jsem hrál jen já, kamarádka a náš gamemaster. Jeden z odsouvaných úkolů se pohnul tak progresivně, až jsem byl sám překvapen. Ze hry jsem vysmátý a šťastný.
Středa, poslední oficiální den na stěhování, kdy se měly dolaďovat jen drobnosti. Kdo tuší, že já je málem nestihl kvůli kolegům, má pravdu - hrál jsem si na pobočce P* s multifunkčními zařízeními a trvalo mi to 4 hodiny, protože 3+1/4 hod jsem řešil něco úplně jiného. Například programování docházkových terminálů aby komunikovaly. Kolega, který je má na starosti jako "hlavní šéf přes docházku" si ani neuvědomil, že nepůjdou, já jako jeho zástupce naštěstí ano. Jsem sice zástupce, ale doteď mi nikdo neřekl, jak je programovat. Teď už to vím. Snad to i udržím v hlavě :-)
Po celou dobu, ve volných chviličkách jsem se snažil učit ruštinu, neboť se neúprosně blížila. Takže jsem se snažil učit přes den, večer, v noci, ale ve středu mě to už strašlivě nebavilo. Navíc, jak jsem v minulém shrnutí psal o hře OMSI, simulátor autobusu, tak mi tato objednaná hra nyní již přišla, takže jsem hodinku místo učení ve středu navečer zkoušel s autobusem jezdit. Hned jsem přitom ve hře spáchal trestný čin, neboť jsem pokácel sloup veřejného osvětlení a z místa nehody ujel :-)
Čtvrteční popis jízdy na zkoušku a zpět, jenž bude následovat, bude hodně o tom, že na Moravě a nejen tam existují příjemní lidé. Já sám se ve tři hodiny a pětapadesát minut moc příjemně netvářil, když jsem se strhnutím vzbudil na zvonění dvou různých mobilních telefonů z nějakého snu. Poté co jsem udělal činnosti, jenž dělá každý slušný člověk mi nezbylo než vyrazit na zastávku busu. Než mi jel autobus, hrál jsem si chvilku s telefonem a zjistil, že mi jede ještě jeden spoj do Prahy o 12 minut dříve, takže můj plánovaný rychlý přesun na stanoviště odjezdu vlaku do Ostravy s rizikem, že přestup nestihnu se tím pádem mohl změnit na pohodový přestup. Nepotěšilo mě ale, že mi tento spoj nebyl nabídnut v době, kdy jsem si spojení před týdnem vyhledával...
Každopádně jízda do Prahy dopadla dobře, první přestup na tramvaj jsem dal s minutovou rezervou a směřoval dle IDOSu na nádraží Praha Libeň, kde jsem měl skočit na Regiojet - jízdenku jsem měl koupenou už z předprodeje na internetu. V Libni jsem se dostal na správné nástupiště a chvilku sledoval projíždějící vlaky a přijímal volání z práce, že nejde to a ono, bohužel jsem kolegyně musel odkazovat na své kolegy a už opět poklesával na mysli v obavách z pátku. Kupodivu strach ze zkoušky nepřicházel.
Na první slušné a usmívající se lidi jsem narazil hned ve vlaku regiojetu, kde jsem si utrhl mírnou ostudu, neboť jsem si nezjistil řazení vlaku a má místenka nebyla dle očekávání na začátku vlaku, kam by podle nizoučkého čísla vagonu a čísla sedačky měl patřit, jenže opak byl pravdou.
Milý a slušný personál mi pomohl se usadit a hned mě zavaloval věcmi, jenž mám zažité z autobusů sesterské společnosti, tedy Student agency. Sestavil jsem si stolek, vyložil si ruštinu a snažil se na poslední chvíli ještě něco malounko naučit, či si dohledat drobnůstky, co mě tak napadaly, na internetu. JEŠTĚ ŽE JSEM TO UDĚLAL!!!
V Ostravě jsem ještě nikdy nebyl, takže jsem při vystoupení na hlavním nádraží zvolil oblíbenou taktiku: Jít v závěsu za největším davem. Dobře jsem udělal, vyvedl mě přímo před tramvajový a trolejbusový terminál. A hlavně před prodejní automat na jízdenky MHD, který papkal i padesátikoruny, takže jsem si zvládl nakoupit celodenní jízdenku snadno a bez potíží.
Nejprve jsem se ale vydal za paní profesorkou z předmětu DVT do Slezské Ostravy, nechajíc si poradit od jedné paní, jak přesně zarábat s touto jednodenní jízdenkou. Samozřejmě jsem zpanikařil a hned při zaslechnutí jména zastávky znějící jako jméno ulice, kam jsem mířil, jsem okamžitě vystoupil. A to u domu čísla 115 a já měl být u čísla 18. Tedy výstup na druhém konci ulice. Zakousl jsem se a došel to pěšky. Přes dvě další zastávky trolejbusu....
Další ochotná paní mě zavedla do kanceláří paní profesorky, ta mi zapsala chybějící znaky do indexu, popřála hodně zdraví a já se mohl vydat do prostor, kde se měla odbývat zkouška z ruštiny. Tentokrát jsem měl štěstí a trolejbus i tramvaj na přestupu šťastně doběhl, respektive došel.
Sice jsem dorazil o pár minut později než jsem chtěl, neboť problém "poslední míle" jsem zopakoval i zde (obešel jsem blok domů z nesprávné strany), ale pan profesor měl také zpoždění neb dokončoval zkoušení němčinářů, takže to nevadilo.
Nakonec jsem na ruštině byl úplně sám, takže profesor udělal mojí zkoušku ve svém kabinetu a k vyplňování úvodního písmenkového testu mi dokonce nabídl kafe!! Přijal jsem a tato příjemná nabídka mě sama o sobě uklidnila natolik, že jsem test zvládl vyplnit tak, abych prošel do další části zkoušky - čtení a překlad článku. To jsem dal poměrně pohodově, jen jsem v překladu ruském textu občas v rozčilení vynechal tu a tam nějaké to slovo. Profesor si toho všiml a vlídně mě na to upozornil, takže pak ty slova se mnou v klidu probral (já je ostatně téměř všechny věděl) a pak nadešel čas volného tématu. Vylosoval jsem si číslo 11 a málem se pozvracel úlekem - tohle téma jsem si totiž doma nestihl připravit....
Jenže to, že jsem si něco dohledával ještě ve vlaku mi zachránilo kůži, neboť jsem si hledal co? Ano, správně, téma "врач." Má věta, jenž jsem si připravil ve vlaku "Я страдаю от болезни Лайма, по чешском языке borelioza" pana profesora překvapila natolik, že právě ona mi přinesla ten jeden jediný chybějící bod, díky níž se bodové ohodnocení celé zkoušky přehouplo z výsledné známky trojky na dvojku. Protože jak pak pan profesor řekl, bylo vidět, že jsem se na celou zkoušku snažil učit a že mi stálo za to si najít překlad jména nemoci na internetu. Zlatý google translator :-) Přesto ale problém s ruštinou stále mám - v písemném projevu mi úděsně utíkají koncovky a měkké znaky.
Na nádraží Ostrava-Svinov jsem si zažertoval s automatem na výdej jízdenek a pořídil si zde jízdenku z Prahy do mého města, jenž jsem si pořídil na eshopu. Cha, a on mi ji vydal :-) Díky tomu jsem nemusel v Praze sprintovat od vlaku Regiojet do výdejny jízdenek a pak zase na jiné nástupiště, neboť díky rozkopaným kolejím jsme měli maličké zpožděníčko...
Ten, kdo právě vystoupil z Regiojetu a kritizoval tuto společnost za to, že jezdí se starými vagony, které si v zahraničí koupil, měl jít hned poté na přestup se mnou. Vlak, kterým jsem jel dále byl mnohem starší, zevnitř počmáraný od sprejerů a byla v něm zima. Já vyhrál kupéčko, kde pískaly zářivky. Jenže to že nebylo nic proti tomu, že průvodčí měl špatnou krátkodobou paměť, neustále otvíral mé kupé a ptal se, kdo přistoupil. Vtipné, byl jsem v něm prakticky pořád sám...
Ani po posledním vlakovém přestupu se nějak moc situace nezlepšila, protože jsem chytil ve 22:30 předposlední motorák, který stavěl "na každé mezi" a když dojel na konečnou stanici, tak pracovníci železnic tak moc pospíchali domů, že zhasnuli osvětlení vagonů okamžitě po dobrždění ve stanici i s cestujícími uvnitř...
V pátek jsem měl pocit zmaru hned od okamžiku, kdy jsem dojel na pobočku "F". Chtěl jsem tam udělat jistou pětiminutovou akci v Active directory a prozkoušet, zdali po mém zásahu počítačová učebna funguje. Toto se mi vymklo z rukou, tak že z pěti minut se stalo pět hodin. Jeden příklad za všechny - ve středu přivezli mí kolegové pozdě odpoledne kopírku a dalo se očekávat, že přijedou ve čtvrtek toto doladit. Hádejte, co jsem dělal v pátek? Ano rozbaloval kopírku a přitom kolegové ve čtvrtek i v pátek měli služební auto...
V sobotu a v neděli jsem si plnil rodinné povinnosti a vyvezl rodinu za další částí naší rodiny...
úterý 19. června 2012
Obnovená přátelství...
„Obnovená přátelství potřebují větší péči než nepřerušená.“
François de La Rochefoucauld
pondělí 18. června 2012
Po stopách zpěváků (4.) - Vladěna Pavlíčková
Po vyhledání českých interpretek písničky Sacramento jsem narazil na zpěvačku Vladěnu Pavlíčkovou a zkusmo proklikal její písničky na Youtube, abych se ujistil, jestli ji na pásku po sestře nemám. Nemám ..., ale některé její skladby mě stály za doposlouchání
Hana Ulrychová & Vladěna Pavlíčková - Teď už to víš (1968)
Masarykova univerzita v Brně vytváří projekt "český hudební slovník" a tam má Vladěna své heslo, takže není až tak zapomenuta...
Mě osobně se asi nejvíce líbí následující skladba
Vladěna Pavlíčková - Parte na prodej (1969)
A do třetice Vladěna, tentokrát něco mírně crazy .. :-)
Vladěna Pavlíčková - Písně (1973)
Hana Ulrychová & Vladěna Pavlíčková - Teď už to víš (1968)
Masarykova univerzita v Brně vytváří projekt "český hudební slovník" a tam má Vladěna své heslo, takže není až tak zapomenuta...
Mě osobně se asi nejvíce líbí následující skladba
Vladěna Pavlíčková - Parte na prodej (1969)
A do třetice Vladěna, tentokrát něco mírně crazy .. :-)
Vladěna Pavlíčková - Písně (1973)
neděle 17. června 2012
Zpět v čase: Druhá akce v Růžené
 |
| Loď v Růžené |
Když to vezmu chronologicky:
- Videotrailer Růžená - zde upozorňuji na začínající sérii a ukazuji, co se dělo v reálu
- Růžená: jeden hloupý comment a co z toho bylo, aneb nevyjadřujte se, váš názor může být pokroucen a může být zneužit
- Růžená: cesta do Růžené - aneb jak se cestuje na místo pod dohledem astrálního cestování
- Růžená: Pobyt v Růžené - konfrontuji reálné dění v sobotu s tím, co jsem měl ve snech. Ve videu v tomto postu hovořím o jisté lodi, kterou jsem si letos vyfotil. Samozřejmě, když jsem si jí chtěl vyfotit, tak jsem zjistil, že baterka v kameře je vybitá. Miluju tato zjištění :-( ještě že jsem měl mobil ...
- Růžená: Zamyšlení a Zastavení - zápisek z jedné psychologické hry
- Růžená: Cesty domů - aneb ani cesty domů se neobejdou bez astrálního dohledu
- Růžená: Moudro dne - zachycené moudro dne z akce
- Růžená: O dva víkendy později - malinké dozvuky
Letošek takhle bohatý nebude, kromě malinkého shrnutí ve shrnutí týdne vlastně jen tento zápisek. Tak nějak není o čem psát - V pátek jsem dojel mezi prvními, po večeři jsem si sestavil své mobilní výpočetní středisko a odřídil první kola šachů... a po hře pro dospělé šel spát.
Problém spaní v Růžené však stále pokračuje, v sobotu ráno si uvědomuji, že se dívám na hodinky v 6 hodin ráno, v neděli jsem nespal už v pět hodin. Tuhle záhadu jsem nerozluštil doteď. Jak jsem tu už psal kdysi dávno - když někde spím poprvé, mám s tím problém, ale z tohoto pohledu je Růžená pro mě už známá...
Rozlouskl jsem ale jiný problém - ve videu z loňského roku ve čtvrtém zápisku jsem měl natočenu jistou nedostavěnou budovu, v sobotu odpoledne a večer jsme ji směli používat, resp. jednu její čtvrtinu. Zhodnotil jsem, že si budovu z vnitřku zřejmě nepamatuji ze žádného svého snu. Klidu na spánku mi to však nepřidalo...
Zhodnotit tuto akci, narušenou hokejovým semifinale (CR x SR), mi jde stále těžce, protože jak loni, tak i letos mám problém s tím, že mi přišlo, že to chvílemi vůbec neodsejpalo a protože jsem něco podobného psal i loni, mám skoro pochyby, zdali na ní pojedu příště.
Rozhodně na ni pojedu jen pokud budu více v pohodě, než jsem byl v neděli odpoledne, protože při cestě zpět jsem se málem netrefil na mostek přes řeku - tak hluboce jsem se za jízdy zamýšlel...
sobota 16. června 2012
Shrnutí uplynulého týdne (23.)
V tomto týdnu mělo započít velké stěhování poboček a tak je tento týden spíše o tom, že vyčkáváme a děláme si předpřípravu, respektive už teď stěhujeme takové ty vyjímky, kdy se jedna osoba stěhuje na zcela jinou pobočku, než ostatní.
V pondělí jsem proto jel na pobočku BLH*, jenž je od mé obvyklé pobočky B* vzdálena hodinu autem, čili tři hodiny v háji jen proto, aby kolegovi šel počítač. Bylo to spojeno naštěstí i s dobou věcí - změnou platového výměru k vyšším hodnotám. Bohužel, že by to byly závratné výšiny říct nemohu, i tak budu mít určité měsíce problémy být v kladných číslech (typicky doplatky za spotřebované energie jsou pro mě problém). Tenhle výlet mi rozbil obvyklý časový harmonogram, takže jsem už pak nedělal nic rozumného, a opět jen sbíral problémy a psal je na helpdesk ...
Úterý ... co jsem dělal v úterý? Takový šedivý den, kdy se venku schylovalo k nějaké vichřici doprovázené ukrutnou bouřkou. Nakonec z toho byl jen vichr... V politice byl dr. Rath zbaven imunity. Za mnou dnes vůbec není vidět "pořádná" práce. Obdobně se mohu ptát na dění ve středu, jen počasí bylo poněkud lepší a práce poněkud více stresující, byť jednotvárná...
Začal jsem se učit pravděpodobně na poslední zkoušku v měsíc červnu, ale vůbec se mi do toho nechce, budu potřebovat nějaký impuls. Ale od čeho nebo od koho. Navíc čtvrtek byl ve stínu toho, že budeme stěhovat pobočky v L* do nových prostor, dnes jsem si oštítkoval svoje stoly a počítače, aby stěhováci věděli, co bylo moje, což byla snad jediná smysluplná činnost, kterou jsem v práci dělal. Je to hrozné takhle říct, ale je to tak, ve čtvrtek jsem kromě oné přípravy na stěhování v podstatě "jen" záplatoval nějaké chyby. Jenže i ta příprava na stěhování, jenž už zlehka běží víc jak 14 dnů je taková. Řídí jí příliš mnoho manažerů a každý si prosazuje své zájmy, takže se postup stěhování mění den co den...
No, a v pátek nám to vypuklo. Vyrazil jsem na starou pobočku P* soukromým autem hned brzičko ráno a zcela sám jsem si v klidu stihl rozpojit celou serverovnu a kompletně ji vystěhovat, přičemž o jinou z poboček se mělo od osmi hodin starat několik mých kolegů. Byli tam čtyři, ale s docela velkým zpožděním, jak mi povyprávěla jiná stěhovací parta. Tři pak přejeli ke mě s novým vybavením, neboť pobočka P* se nově stane pobočkou F* a dva z nich tuto pobočku začali zprovozňovat, třetí se stal závozníkem a hodil mě na nové sídlo pobočky P*, která je tak velká, že pohltí na konci června i pobočku R*, ktterá zanikne...
Na nové pobočce P* mě čekal onen čtvrtý kolega a pomohl mi vytahat servery nahoru, zapojovat jsem je musel už sám. Pochopitelně, ten nejdůležitější server mi najel, ale nekomunikoval, po několika horkých chvilkách se mi nakonec podařilo odhalit vadu v zapojení a pak už by to bylo bývalo veselé, protože zbývalo jen naskládat počítače a zapojit je. Jenže - na poslední vteřinu se pár dam rozhodlo, že se jejich kancly musí vymalovat, za další kolegyně bylo rozhodnuto, že dovezený nábytek není vhodný a že se bude měnit. Čili X lidí půjde o sobotu a neděli do práce jen proto, aby splnili rozmary kolegyň a já, místo toho abych si udělal v pátek přesčas a měl následně v dalším týdnu klid budu muset přijet v dalším týdnu.
A když se to...., tak se to .... V neděli jsem neotevřel své auto, neboť mé dva klíče s dálkovým ovládáním se rozhodly, že současně selžou. Na jednom odešla zjevně jen baterka, takže po přendání dobrých dílů k sobě, je vše jakž takž OK...
V pondělí jsem proto jel na pobočku BLH*, jenž je od mé obvyklé pobočky B* vzdálena hodinu autem, čili tři hodiny v háji jen proto, aby kolegovi šel počítač. Bylo to spojeno naštěstí i s dobou věcí - změnou platového výměru k vyšším hodnotám. Bohužel, že by to byly závratné výšiny říct nemohu, i tak budu mít určité měsíce problémy být v kladných číslech (typicky doplatky za spotřebované energie jsou pro mě problém). Tenhle výlet mi rozbil obvyklý časový harmonogram, takže jsem už pak nedělal nic rozumného, a opět jen sbíral problémy a psal je na helpdesk ...
Úterý ... co jsem dělal v úterý? Takový šedivý den, kdy se venku schylovalo k nějaké vichřici doprovázené ukrutnou bouřkou. Nakonec z toho byl jen vichr... V politice byl dr. Rath zbaven imunity. Za mnou dnes vůbec není vidět "pořádná" práce. Obdobně se mohu ptát na dění ve středu, jen počasí bylo poněkud lepší a práce poněkud více stresující, byť jednotvárná...
Začal jsem se učit pravděpodobně na poslední zkoušku v měsíc červnu, ale vůbec se mi do toho nechce, budu potřebovat nějaký impuls. Ale od čeho nebo od koho. Navíc čtvrtek byl ve stínu toho, že budeme stěhovat pobočky v L* do nových prostor, dnes jsem si oštítkoval svoje stoly a počítače, aby stěhováci věděli, co bylo moje, což byla snad jediná smysluplná činnost, kterou jsem v práci dělal. Je to hrozné takhle říct, ale je to tak, ve čtvrtek jsem kromě oné přípravy na stěhování v podstatě "jen" záplatoval nějaké chyby. Jenže i ta příprava na stěhování, jenž už zlehka běží víc jak 14 dnů je taková. Řídí jí příliš mnoho manažerů a každý si prosazuje své zájmy, takže se postup stěhování mění den co den...
No, a v pátek nám to vypuklo. Vyrazil jsem na starou pobočku P* soukromým autem hned brzičko ráno a zcela sám jsem si v klidu stihl rozpojit celou serverovnu a kompletně ji vystěhovat, přičemž o jinou z poboček se mělo od osmi hodin starat několik mých kolegů. Byli tam čtyři, ale s docela velkým zpožděním, jak mi povyprávěla jiná stěhovací parta. Tři pak přejeli ke mě s novým vybavením, neboť pobočka P* se nově stane pobočkou F* a dva z nich tuto pobočku začali zprovozňovat, třetí se stal závozníkem a hodil mě na nové sídlo pobočky P*, která je tak velká, že pohltí na konci června i pobočku R*, ktterá zanikne...
Na nové pobočce P* mě čekal onen čtvrtý kolega a pomohl mi vytahat servery nahoru, zapojovat jsem je musel už sám. Pochopitelně, ten nejdůležitější server mi najel, ale nekomunikoval, po několika horkých chvilkách se mi nakonec podařilo odhalit vadu v zapojení a pak už by to bylo bývalo veselé, protože zbývalo jen naskládat počítače a zapojit je. Jenže - na poslední vteřinu se pár dam rozhodlo, že se jejich kancly musí vymalovat, za další kolegyně bylo rozhodnuto, že dovezený nábytek není vhodný a že se bude měnit. Čili X lidí půjde o sobotu a neděli do práce jen proto, aby splnili rozmary kolegyň a já, místo toho abych si udělal v pátek přesčas a měl následně v dalším týdnu klid budu muset přijet v dalším týdnu.
A když se to...., tak se to .... V neděli jsem neotevřel své auto, neboť mé dva klíče s dálkovým ovládáním se rozhodly, že současně selžou. Na jednom odešla zjevně jen baterka, takže po přendání dobrých dílů k sobě, je vše jakž takž OK...
pátek 15. června 2012
Čínské přísloví
„kdo ukradne háček na ryby, je popraven. Kdo ukradne zemi, stane se prvním ministrem“
Čínské přísloví
čtvrtek 14. června 2012
Po stopách zpěváků (3.) - Jarmila Veselá
Opět jeden "lup" na Youtube a mám další zářez - mou další oblíbenou skladbu nazpívala Jarmila Veselá (jen na Youtube je nějaká taneční verze či co, na pásku mi to zní jináč)
Jarmila Veselá - Až rozkvetou lípy
Update: klip této písně z roku 1971 , nově jsem nalezl i skladbu Odjedem snít (1971)
Na youtube lze najít pár jejích skladeb, ale také video z roku 1992 s písní Sluneční ostrov (jenž se zpívávala o ohňů čundráků), je s ní rozhovor na Neviditelném psovi (vydaný v roce 2010), dokonce o ní stručně mluví Wikipedie ohledně její filmografie, ačkoliv obvykle zněl ve filmech jen její hlas, a server MP3hits naznačuje, že je ke stažení 24 souborů MP3 s jejími písničkami a na stejné stránce má její životopis.
Na Jarmilu Veselou se, zdá se, ještě nezapomnělo...
Jarmila Veselá - Až rozkvetou lípy
Update: klip této písně z roku 1971 , nově jsem nalezl i skladbu Odjedem snít (1971)
Na youtube lze najít pár jejích skladeb, ale také video z roku 1992 s písní Sluneční ostrov (jenž se zpívávala o ohňů čundráků), je s ní rozhovor na Neviditelném psovi (vydaný v roce 2010), dokonce o ní stručně mluví Wikipedie ohledně její filmografie, ačkoliv obvykle zněl ve filmech jen její hlas, a server MP3hits naznačuje, že je ke stažení 24 souborů MP3 s jejími písničkami a na stejné stránce má její životopis.
Na Jarmilu Veselou se, zdá se, ještě nezapomnělo...
středa 13. června 2012
Chození po Českém středohoří
Dnešní popisek snu započnu trošku netradičně popisem scén, neboť můj sen z poloviny května se skládal z několika scén, které už znám a ta scéna, která vždy bývala krizová a končila špatně, tentokrát skončila dobře. Navíc byla ta scéna na začátku snu, čili i pořadí bylo ne zcela obvyklé.
V této sérii snů totiž chodím pěšky mezi místem bydliště mé babičky a bydlištěm mým, přičemž se obvykle něco semele. Sérii jsem ještě zde na blogu nepopisoval, neboť od roku 2005, kdy si sny zapisuji, se mi její opakování neobjevilo...
Pokud se mi nedaří v této scéně, obvykle sen přejde do scény 5 s pocitem, že bloudím. A pokud se mi daří, pak je problém při cestě zpět (scéna 4)
Pokud v této scéně projdu bez námahy, velmi pravděpodobně sen přejde do scény 1, kde se automaticky přesmykne do scény 5. Obvykle, ale sen přejde do scény 4...
Jsem-li v této scéně ve snu poprvé očekávají mě dva "němečtí" strážní a aby mě pustili dál, musím nějak překonat plot. Je to jasná zkouška něčeho a já se typicky přes plot nějak dostanu. Otázkou je, co se stane pak. Ale o tom až v hlavním popisku snu...
Pokud se v této scéně objevím podruhé, což se stává značně vyjímečně, pak tu strážní nejsou, já plot překonám, ale okamžitě se ze snu budím. S úlekem....
Právě v tomto okamžiku vždy zjistím, že lidi co šli přede mnou náhle nejsou a pokud mám ohromné štěstí, vidím je mizet cestou vpravo. Každopádně vím, že jsem zabloudil a pokud mám v tom snu pocit, že "němci" jsou už pevně u moci, pak vím, že jsem zabloudil definitivně. To se pak už nepokouším o návrat, ale zkouším štěstí v restauraci - jestli nepotřebují pracovní sílu, což je jedna z možností pokračování scény, nebo se ptám na cestu, je-li koho.
Až do této reprízy scény jsem si myslel, že odsud není žádná cesta - chůze doleva do kopce v nějakém remaku této scény neskončila dobře, chůze doprava podél restaurace také nekončila dobře, chůze po asfaltce z kopce končila mojí únavou, protože cesta vedoucí stále lesíkem ne a ne vyjít ven nebo na nějakou křižovatku, zatím jsem nikdy nešel po svých stopách zpět (stejnak by se mi to nepodařilo, protože mě do tohoto místa "prsknul" nějaký portál). Jenže tu ještě jedna možnost byla a ta se mi tentokrát ve snu ukázala. (A já si myslím, že na únik z tohoto prostoru jde vymyslet i nějaká další možnost a možná ne jedna...)
Pak přišla řada na mě. "Překonej ten plot", říká mi strážná. Než by se strážná stihla nadechnout, jsem už za plotem. "Ale to nejde, to jste překonal kouzlem!" čertí se na mě, ale já jí odpovídám, že nespecifikovala způsob, jak jsem to měl překonat...
Tentokrát se ze snu budím velmi spokojený a s pocitem, že mě nezastřelila...
A jaké možnosti překonání jsem už ve snu měl? Přelézání - to se strážné v mém případě obvykle moc nepozdává, ale pro tentokrát mě pouští. Protahování mezírkou - mezera mezi kůlem s ostnatým drátem a plotovým dílce je uzounká tak, že i "němec" musí jít bokem. Já jako "čech" sice jdu také bokem, ale břichem drcám do onoho kůlu, což je pro mě konečná, neprošel jsem testem. Přelet přes dílec - tak to je jednoznačně faul, zvlášť pokud okamžitě nepřistanu u strážné, takže je mě nucena sestřelit.
Pokud přes scénu 3 jdu vícekrát, pak se problém s průchodem zhoršuje až prostě jednou neprojdu, ať už tím, že zabloudím do scény 5 nebo zesnu na hranicích rukou strážné. Zde mi přijde, jako bych byl svým podvědomím varován, že nemám nějakou věc opakovat, že nedopadne stejně (dobře).
Scénu pět jsem až doteď považoval za neprůchozí past, jenže se ukázalo, že jde překonat velmi snadno i bez kouzel či neobvyklých pomůcek, tedy okamžitě sejít ze snadné cesty a jít nějakou tou zarostlou. Opět mi podvědomí něco signalizuje, teď jen zjistit, k jaké situaci...
V této sérii snů totiž chodím pěšky mezi místem bydliště mé babičky a bydlištěm mým, přičemž se obvykle něco semele. Sérii jsem ještě zde na blogu nepopisoval, neboť od roku 2005, kdy si sny zapisuji, se mi její opakování neobjevilo...
Scéna 1 - chůze "tam"
Chůze směrem tam bývá obvykle pohodová, jdu po vyšlapané pěšině, která se kroutí podél asfaltky, žádné auto nejede (přestože v reálu ta silnice je první třídy a za minutu tam projede minimálně pět aut), já si to vyšlapuji po pěšině, která se tu a tam od silnice odchýlí a vede jinudy, protože silnice obvykle nevedou nejkratší cestou... Z této scény si obvykle pamatuji jen kratinký úsek kolem jednoho sopečného kopce, neboť toto místo bývá kritické.Pokud se mi nedaří v této scéně, obvykle sen přejde do scény 5 s pocitem, že bloudím. A pokud se mi daří, pak je problém při cestě zpět (scéna 4)
Scéna 2 - u babičky
Ač by se dalo očekávat, že tato scéna ve snech bude, v naprosté většině snů chybí. A pokud už ve snu je, nepamatuji si z ní prakticky nic. A když už, tak jen to, že kolem stolu v kuchyni sedí členové rodiny a jsou rezignovaní, do očí se mi nikdo nepodívá...Scéna 3 - chůze zpět
Loučím se s jedním členem naší rodiny kdesi v polích na severu od vesnice, kde babička bydlela slovy "tak já jdu domů". Daný člen mi neodpoví, ale je na něm vidět, že mi v duchu drží palce, ať se mi zadaří. Vyjdu na pěšinku, ta se přiblíží poznenáhlu k silnici, kličkuje mezi stromy zasazenými u asfaltky, aby se pak rychlým přesunem v čase dostala na sopečný kopec zmíněný ve scéně jednaPokud v této scéně projdu bez námahy, velmi pravděpodobně sen přejde do scény 1, kde se automaticky přesmykne do scény 5. Obvykle, ale sen přejde do scény 4...
Scéna 4 - hraniční kontrola
Cesta je přehrazena ostnatým drátem napjatým mezi dřevenými kůly. Pak následuje uzounká mezírka, pak jeden dílec plotu jakoby ukradeným od nějaké zahrádky a pak opět dřevěné kůly a ostnatý drát.Jsem-li v této scéně ve snu poprvé očekávají mě dva "němečtí" strážní a aby mě pustili dál, musím nějak překonat plot. Je to jasná zkouška něčeho a já se typicky přes plot nějak dostanu. Otázkou je, co se stane pak. Ale o tom až v hlavním popisku snu...
Pokud se v této scéně objevím podruhé, což se stává značně vyjímečně, pak tu strážní nejsou, já plot překonám, ale okamžitě se ze snu budím. S úlekem....
Scéna 5 - restaurace a bloudění
Tato nejtraumatičtější scéna se mi objevuje i samostatně, takže je nejčastější, respektive její začátek je nejčastější. Jdu nějakou lesní pěšinou, která prochází skrz křoví, přede mnou jde několik lidí, procházíme i přes několik pěšinkových křižovatek. Občas už zde mívám pocit, že nejdu či nejdeme dobře, ale vyvrcholí to až tím že z lesní pěšinky vejdeme na asfaltku, jež vede mírně do kopce křovinatým terénem a před zahradní restaurací se stáčí prudce doleva, aby pak dál stoupala do kopce, nebo jako vedlejší cesta pokračuje mírně doprava podél restaurace.Právě v tomto okamžiku vždy zjistím, že lidi co šli přede mnou náhle nejsou a pokud mám ohromné štěstí, vidím je mizet cestou vpravo. Každopádně vím, že jsem zabloudil a pokud mám v tom snu pocit, že "němci" jsou už pevně u moci, pak vím, že jsem zabloudil definitivně. To se pak už nepokouším o návrat, ale zkouším štěstí v restauraci - jestli nepotřebují pracovní sílu, což je jedna z možností pokračování scény, nebo se ptám na cestu, je-li koho.
Až do této reprízy scény jsem si myslel, že odsud není žádná cesta - chůze doleva do kopce v nějakém remaku této scény neskončila dobře, chůze doprava podél restaurace také nekončila dobře, chůze po asfaltce z kopce končila mojí únavou, protože cesta vedoucí stále lesíkem ne a ne vyjít ven nebo na nějakou křižovatku, zatím jsem nikdy nešel po svých stopách zpět (stejnak by se mi to nepodařilo, protože mě do tohoto místa "prsknul" nějaký portál). Jenže tu ještě jedna možnost byla a ta se mi tentokrát ve snu ukázala. (A já si myslím, že na únik z tohoto prostoru jde vymyslet i nějaká další možnost a možná ne jedna...)
Květnový sen
Tato varianta snu začala překvapivě rovnou scénou pátou, kdy přede mnou jdou jedinci oblečení v Larpovém a já jdu za nimi. Objevujeme se na známé asfalce a larpisté se mi ztratili. Neztrácím hlavu a okamžitě odbočuji zpět do lesa, aniž bych došel před restauraci. Tím jsem se přesmykl do scény 3, kdy se loučím s mým synovcem (který je ve věku <15 let) a následně do scény 4. Plot tu je, strážní také a přede mnou zrovna nějaký člověk přelézá onen plot a je propuštěn dál do vnitrozemí.Pak přišla řada na mě. "Překonej ten plot", říká mi strážná. Než by se strážná stihla nadechnout, jsem už za plotem. "Ale to nejde, to jste překonal kouzlem!" čertí se na mě, ale já jí odpovídám, že nespecifikovala způsob, jak jsem to měl překonat...
Tentokrát se ze snu budím velmi spokojený a s pocitem, že mě nezastřelila...
A jaké možnosti překonání jsem už ve snu měl? Přelézání - to se strážné v mém případě obvykle moc nepozdává, ale pro tentokrát mě pouští. Protahování mezírkou - mezera mezi kůlem s ostnatým drátem a plotovým dílce je uzounká tak, že i "němec" musí jít bokem. Já jako "čech" sice jdu také bokem, ale břichem drcám do onoho kůlu, což je pro mě konečná, neprošel jsem testem. Přelet přes dílec - tak to je jednoznačně faul, zvlášť pokud okamžitě nepřistanu u strážné, takže je mě nucena sestřelit.
Výklad snu a jeho variant
Pokud připustím "česko německý" problém, jenž se mi ve snech opakuje nepříjemně často, je sen poměrně jasný - chovám se v něm jako člověk, který přechází hranice jako kurýr, či tak něco. Anebo je rodina vystěhována, ale já tam chodím (do Sudet) pracovat (ať už chca, nebo nechca). Tomu by odpovídala reakce ve scéně 2. Auta nejezdí proto, že nemohou, značení cest je strháno a cesta je tak jako tak přehrazena. Navíc si myslím, že i kdyby jezdit mohla či chtěla, stejnak hrozí problém s portály, které mohou být na cestách nastraženy. Když mohou být i na lesních pěšinách....Pokud přes scénu 3 jdu vícekrát, pak se problém s průchodem zhoršuje až prostě jednou neprojdu, ať už tím, že zabloudím do scény 5 nebo zesnu na hranicích rukou strážné. Zde mi přijde, jako bych byl svým podvědomím varován, že nemám nějakou věc opakovat, že nedopadne stejně (dobře).
Scénu pět jsem až doteď považoval za neprůchozí past, jenže se ukázalo, že jde překonat velmi snadno i bez kouzel či neobvyklých pomůcek, tedy okamžitě sejít ze snadné cesty a jít nějakou tou zarostlou. Opět mi podvědomí něco signalizuje, teď jen zjistit, k jaké situaci...
úterý 12. června 2012
Shrnutí uplynulého týdne (22.)
Klid a mír mé duši ani tento týden nepřinesl, i když už tu jsou alespoň náznaky.
Zdá se, že se situace v práci u nás uklidnila, takže pondělí probíhalo po delší době normálně, ale samozřejmě se musela najít příležitost, aby došlo k nějakému mému zklamání. Tentokrát za to mohly naše náhradní počítače, které předinstalovávali kolegové. Otevřeli bednu s počítačem, připojili disk, nahráli systém, vše odpojili a pozavírali. To udělali asi 20x. První počítač, který jsem po nich vzal do ruky hned při první náročnější instalaci, kterou jsem na něm musel udělat, najednou začal roztáčet větráčky do otáček, které jsem u tohoto typu počítače snad nikdy neslyšel. Tak jsem jej otevřel a prsty začal vyndavat chuchvalce prachu.... Nechápu, když už kolegové počítač otevírají, to nemohli ten prach i jen vyklepnout?!?
Kdykoliv napíšu, že je v práci klid, hned v dalším textu to musím dementovat. Agentura JPP mi v úterý odpoledne těsně před mým odchodem domů donesla informaci, že mě kdosi z mých kolegů mě zkoušel pomlouvat u ředitelky pobočky F*. Jedna z vět od agentury JPP byla: Prý se straním kolektivu. Hned v úterý na dračáku mi to bylo jedno, ale ve středu mě tato větička v práci docela žrala. Ano, z pohledu mých kolegů se straním jejich kolektivu, neboť jsem věčně v pohybu po problémech a v kolektivu lidiček z poboček :-) Nesedím v kanclu věčně u internetu a nepopíjím kafe... Každopádně jsem udělal kratičké vyšetřováníčko, kdo byl ten ukecanej a zúžil jsem to na dva kolegy. Jeden k poslednímu červnu končí výpovědí a druhému již bylo naznačeno, že se s ním od prosince nepočítá. O obou je mi známo, že donášejí, resp. v prvním případě donášeli...
Ve čtvrtek, kromě návštěvy zubaře se o pevnou část naší pracovní doby nedělo nic zajímavého, pouze jsem od kolegyň nasbírával podněty pro nahlášení na helpdesk několika specifických problémů s programy. Jejich převodem z"lidštiny" do "počítačovštiny" jsem následně strávil 3 hodiny čistého času...
Tím, že píšu tento zápisek se zpožděním, vůbec mě nenapadá, co jsem dělal v pátek, tedy kromě toho, že z mého účtu bezhotovostně mou vlastní rukou odplynuly řádově tisíce korun na různé platby :-(
Sobotu jsem věnoval rodině a pak relaxaci. Vypadá to, že jsem nalezl po delší době hru, která mě zaujmula, už jen podle videi na Youtube - je to simulátor autobusu. Stojí pouhých 990 Kč, takže po nejbližší výplatě se půjdu rozšoupnout ...
Neděle byla zajímavá tím, že jsem o polednách vyjel do Prahy na jednání a vrátil se v deset večer. To, co se projednávalo je z pohledu tohoto zápisku nezajímavé*), to až to okolo je zajímavé... Příjezd do Prahy mívám obvykle ze směru od Ruzyně a zde co nejdříve se snažím přesednout na tramvaj. Tím, že jsem jel autobusem, který mě do Prahy dovezl o hodinu dříve, bych tramvají bez jakéhokoliv přestupování v klidu dojel na místo a zabil bych tím poměrně dost z tohoto náskoku. Z původního námětu na následné cestování "tramvaj+ždibeček pěšky" se mi velmi rychle stal horor, neboť obvyklé tramvaje z Červeného vrchu nejezdily a byly tam pro mě neznámá čísla, neboť tramvaje přes Letnou nejezdí, ale jezdí tam náhradní doprava a ta byla navíc rozdělená na část autobusovou a na část tramvajovou. Čili vzniklo cestování "tramvaj+bus+tram+pěšky", přičemž každý přestup byl o tom, jak najít místo odjezdu ... Toto jsem při zpáteční cestě nechtěl absolvovat, takže jsem volil variantu "B", tedy úprk na metro "C" s přestupem na "A". Hlášení řidiče metra "stanice Hradčanská z technických důvodů uzavřena, zastávkou se projíždí" mi zkomplikoval přestup na meziměstský autobus. Ale dohonil jsem ho zavčasu, i místo na sezení mi zbylo...
Malinko přejedu ještě do 23. týdne, neb to souvisí.
Z neděle na pondělí jsem měl hned dva sny, které jsem si zapamatoval, na rozdíl od předchozích cca 10 dnů, kdy pouze vím, že se mi něco zdálo. Je to jasné, nějaký vliv na mé sny prožité události mají, ale otázkou je, jaký vliv a jaké události. Jak totiž označit sen, v němž mě vyčapal doma zlý "německý" dohližitel v mé netrpělivosti a za trest zabetonoval vchod do našeho domu? To druhý sen, kde ničím začarovanou zámeckou knihovnu a osvobozuji kamarády je pro mě naprosto jasný :-)
Každopádně mi toho na blogu chybí popsat ještě hodně a tím, že v tomto roce píšu zhruba jeden příspěvek denně a zhruba co třetí či čtvrtý den píšu do série "CSPP" a mám je předepsané dost dopředu, na oba zmíněné sny se dostane až 24. června resp. 3. července. Ale není třeba zoufat, hned zítra vyběhne příspěvek o snech také - "Chození po českém středohoří" který má také co říci.
--------
*) Sen kamaráda před nedělním děním je popsán zde: Prchání před dinosaurem
Zdá se, že se situace v práci u nás uklidnila, takže pondělí probíhalo po delší době normálně, ale samozřejmě se musela najít příležitost, aby došlo k nějakému mému zklamání. Tentokrát za to mohly naše náhradní počítače, které předinstalovávali kolegové. Otevřeli bednu s počítačem, připojili disk, nahráli systém, vše odpojili a pozavírali. To udělali asi 20x. První počítač, který jsem po nich vzal do ruky hned při první náročnější instalaci, kterou jsem na něm musel udělat, najednou začal roztáčet větráčky do otáček, které jsem u tohoto typu počítače snad nikdy neslyšel. Tak jsem jej otevřel a prsty začal vyndavat chuchvalce prachu.... Nechápu, když už kolegové počítač otevírají, to nemohli ten prach i jen vyklepnout?!?
Kdykoliv napíšu, že je v práci klid, hned v dalším textu to musím dementovat. Agentura JPP mi v úterý odpoledne těsně před mým odchodem domů donesla informaci, že mě kdosi z mých kolegů mě zkoušel pomlouvat u ředitelky pobočky F*. Jedna z vět od agentury JPP byla: Prý se straním kolektivu. Hned v úterý na dračáku mi to bylo jedno, ale ve středu mě tato větička v práci docela žrala. Ano, z pohledu mých kolegů se straním jejich kolektivu, neboť jsem věčně v pohybu po problémech a v kolektivu lidiček z poboček :-) Nesedím v kanclu věčně u internetu a nepopíjím kafe... Každopádně jsem udělal kratičké vyšetřováníčko, kdo byl ten ukecanej a zúžil jsem to na dva kolegy. Jeden k poslednímu červnu končí výpovědí a druhému již bylo naznačeno, že se s ním od prosince nepočítá. O obou je mi známo, že donášejí, resp. v prvním případě donášeli...
Ve čtvrtek, kromě návštěvy zubaře se o pevnou část naší pracovní doby nedělo nic zajímavého, pouze jsem od kolegyň nasbírával podněty pro nahlášení na helpdesk několika specifických problémů s programy. Jejich převodem z"lidštiny" do "počítačovštiny" jsem následně strávil 3 hodiny čistého času...
Tím, že píšu tento zápisek se zpožděním, vůbec mě nenapadá, co jsem dělal v pátek, tedy kromě toho, že z mého účtu bezhotovostně mou vlastní rukou odplynuly řádově tisíce korun na různé platby :-(
Sobotu jsem věnoval rodině a pak relaxaci. Vypadá to, že jsem nalezl po delší době hru, která mě zaujmula, už jen podle videi na Youtube - je to simulátor autobusu. Stojí pouhých 990 Kč, takže po nejbližší výplatě se půjdu rozšoupnout ...
Neděle byla zajímavá tím, že jsem o polednách vyjel do Prahy na jednání a vrátil se v deset večer. To, co se projednávalo je z pohledu tohoto zápisku nezajímavé*), to až to okolo je zajímavé... Příjezd do Prahy mívám obvykle ze směru od Ruzyně a zde co nejdříve se snažím přesednout na tramvaj. Tím, že jsem jel autobusem, který mě do Prahy dovezl o hodinu dříve, bych tramvají bez jakéhokoliv přestupování v klidu dojel na místo a zabil bych tím poměrně dost z tohoto náskoku. Z původního námětu na následné cestování "tramvaj+ždibeček pěšky" se mi velmi rychle stal horor, neboť obvyklé tramvaje z Červeného vrchu nejezdily a byly tam pro mě neznámá čísla, neboť tramvaje přes Letnou nejezdí, ale jezdí tam náhradní doprava a ta byla navíc rozdělená na část autobusovou a na část tramvajovou. Čili vzniklo cestování "tramvaj+bus+tram+pěšky", přičemž každý přestup byl o tom, jak najít místo odjezdu ... Toto jsem při zpáteční cestě nechtěl absolvovat, takže jsem volil variantu "B", tedy úprk na metro "C" s přestupem na "A". Hlášení řidiče metra "stanice Hradčanská z technických důvodů uzavřena, zastávkou se projíždí" mi zkomplikoval přestup na meziměstský autobus. Ale dohonil jsem ho zavčasu, i místo na sezení mi zbylo...
Malinko přejedu ještě do 23. týdne, neb to souvisí.
Z neděle na pondělí jsem měl hned dva sny, které jsem si zapamatoval, na rozdíl od předchozích cca 10 dnů, kdy pouze vím, že se mi něco zdálo. Je to jasné, nějaký vliv na mé sny prožité události mají, ale otázkou je, jaký vliv a jaké události. Jak totiž označit sen, v němž mě vyčapal doma zlý "německý" dohližitel v mé netrpělivosti a za trest zabetonoval vchod do našeho domu? To druhý sen, kde ničím začarovanou zámeckou knihovnu a osvobozuji kamarády je pro mě naprosto jasný :-)
Každopádně mi toho na blogu chybí popsat ještě hodně a tím, že v tomto roce píšu zhruba jeden příspěvek denně a zhruba co třetí či čtvrtý den píšu do série "CSPP" a mám je předepsané dost dopředu, na oba zmíněné sny se dostane až 24. června resp. 3. července. Ale není třeba zoufat, hned zítra vyběhne příspěvek o snech také - "Chození po českém středohoří" který má také co říci.
--------
*) Sen kamaráda před nedělním děním je popsán zde: Prchání před dinosaurem
pondělí 11. června 2012
neděle 10. června 2012
Kde ty kytky jsou
Řekni, kde ty kytky jsou by mohla být jedna z písniček, jejíž popularita - jak se zdá - nutila tuto skladbu přezpívávat snad všechny zpěváky na všech kontinentech. Naše zpěváky nevyjímaje.
Nejstarší verzi jsem nalezl z roku 1961 - anglicky zpívanou
The Kingston Trio | Where Have All The Flowers Gone | 1961
Skladbu napsal Pete Seeger a český text napsala Jiřina Fikejzová a první kdo ji zpíval byla Judita Čeřovská a tato skladba bylo využita i ve filmu Rebelové. Z gramofonové desky to zní takto... To byla léta šedesátá
Nejstarší verzi jsem nalezl z roku 1961 - anglicky zpívanou
The Kingston Trio | Where Have All The Flowers Gone | 1961
Skladbu napsal Pete Seeger a český text napsala Jiřina Fikejzová a první kdo ji zpíval byla Judita Čeřovská a tato skladba bylo využita i ve filmu Rebelové. Z gramofonové desky to zní takto... To byla léta šedesátá
Další zpěvačkou byla Marie Rottrová a moc se nespletu, když skladbu vložím mezi léta 70.-80.-tá.
Po roce 2000 si ji zazpívala také Marta Kubišová a jistý šikula tuto skladbu nastřihl do stejné ukázky z filmu Rebelové, jako byla skladba Judity Čeřovské
sobota 9. června 2012
Lenost hledat?
Manžel vyčítá manželce: "Ty udržuješ v našem bytě pořádek jenom proto, že jsi líná hledat!"
pátek 8. června 2012
Shrnutí uplynulého týdne (21.)
Tento týden byl poměrně poklidný
Pondělí začalo nečekaně - telefonátem z pobočky P*, že se část kolegyň nemůže přihlásit do počítače. Bylo to zvláštní na první pohled, ale když jsem na pobočku dojel, ukázalo se, že problém vznikl všem, kteří se přihlásili až po určitém čase. Vypadalo to na problém u nás, ale po půl hodině jsem byl nucen říci, že problém vznikl někde jinde a jal se přeinstalovávat autentizační mechanismy na 10 počítačích téměř naráz na nejnovější systém (samozřejmě tři jsem musel udělat extra ručně, protože instalační skript na ně nezabral) a pak jsem čtyři hodiny čekal, až se zklidní situace na lince, kdy si každý počítač z pobočky P*, ale také z pobočky R* (kde jsem něco nechal udělat firmu A*, aby přebila ne zcela vhodné nastavení od firmy F*). Člověk by neřekl, co udělá s linkou 10 počítačů z pobočky R*, které si z vnější strany postahovaly nějaká ta data z pobočky P* a co udělá 10 počítačů z pobočky P*, které chtěli komunikovat po této lince opačným směrem. Po 12-té hodině se přenosy oběma směry konečně zklidnily...
Úterý by se dalo popsat slovy "čekání na dračák", na tradiční úterní cestu na pobočky P* a R* jsem nejel, když jsem si ji užil včera. Dračák dopadl tak jak dopadl, bylo několik silnějších postav několik slabších (= nižší úroveň) a tato nevyrovnanost možná způsobí odchod jednoho z hráčů právě této slabší postavy...
Ve středu večer jsem se doma odměnil pivkem, neboť se mi podařilo konečně prorazit přes helpdesk naše problémy k vyřešení. Jeden jsem vyreklamovával nadvakrát, druhý natřikrát. Ale konečně jsou programy upraveny.
Čtvrtek mohu nazvat dnem personálního zemětřesení - jeden z našich ředitelů končí a hlásí se na jeho místo šest lidí (do konkurzu, zdá se mi ale že je vítězka již známa), jeden z mých kolegů tak dlouho rozhlašoval na pobočce A* že bude končit tak dlouho, až se to doneslo našemu šéfovi na pobočku Ch* a hned je z toho aféra
Co mě hlava nebere je to, že jak čtvrtek a pátek byl dnem zapomínání, respektive zablokovávání PINů. Nejprve jsem se díval na svojí čipovou kartu a hledal na dva pokusy PIN, pak se ozvali dva kolegové, že ti nedali PIN ani napotřetí a na závěr jsem si zablokoval modem na mobilní telefon, opět špatný PIN. V tomto posledním případě jsem ochoten se hádat do krve, že jsem PIN zadával dobře, protože po zablokování toho modemu jsem si hned domnělé číslo PIN zapsal na kus papírku a hned po nalezení originálního listečku s PIN/PUK si ho zkontroloval. Byl stejný....
Sobotu dopoledne a neděli odpoledne jsem věnoval rodině, ve zbytku se učil na zkoušku...
Pondělí začalo nečekaně - telefonátem z pobočky P*, že se část kolegyň nemůže přihlásit do počítače. Bylo to zvláštní na první pohled, ale když jsem na pobočku dojel, ukázalo se, že problém vznikl všem, kteří se přihlásili až po určitém čase. Vypadalo to na problém u nás, ale po půl hodině jsem byl nucen říci, že problém vznikl někde jinde a jal se přeinstalovávat autentizační mechanismy na 10 počítačích téměř naráz na nejnovější systém (samozřejmě tři jsem musel udělat extra ručně, protože instalační skript na ně nezabral) a pak jsem čtyři hodiny čekal, až se zklidní situace na lince, kdy si každý počítač z pobočky P*, ale také z pobočky R* (kde jsem něco nechal udělat firmu A*, aby přebila ne zcela vhodné nastavení od firmy F*). Člověk by neřekl, co udělá s linkou 10 počítačů z pobočky R*, které si z vnější strany postahovaly nějaká ta data z pobočky P* a co udělá 10 počítačů z pobočky P*, které chtěli komunikovat po této lince opačným směrem. Po 12-té hodině se přenosy oběma směry konečně zklidnily...
Úterý by se dalo popsat slovy "čekání na dračák", na tradiční úterní cestu na pobočky P* a R* jsem nejel, když jsem si ji užil včera. Dračák dopadl tak jak dopadl, bylo několik silnějších postav několik slabších (= nižší úroveň) a tato nevyrovnanost možná způsobí odchod jednoho z hráčů právě této slabší postavy...
Ve středu večer jsem se doma odměnil pivkem, neboť se mi podařilo konečně prorazit přes helpdesk naše problémy k vyřešení. Jeden jsem vyreklamovával nadvakrát, druhý natřikrát. Ale konečně jsou programy upraveny.
Čtvrtek mohu nazvat dnem personálního zemětřesení - jeden z našich ředitelů končí a hlásí se na jeho místo šest lidí (do konkurzu, zdá se mi ale že je vítězka již známa), jeden z mých kolegů tak dlouho rozhlašoval na pobočce A* že bude končit tak dlouho, až se to doneslo našemu šéfovi na pobočku Ch* a hned je z toho aféra
Co mě hlava nebere je to, že jak čtvrtek a pátek byl dnem zapomínání, respektive zablokovávání PINů. Nejprve jsem se díval na svojí čipovou kartu a hledal na dva pokusy PIN, pak se ozvali dva kolegové, že ti nedali PIN ani napotřetí a na závěr jsem si zablokoval modem na mobilní telefon, opět špatný PIN. V tomto posledním případě jsem ochoten se hádat do krve, že jsem PIN zadával dobře, protože po zablokování toho modemu jsem si hned domnělé číslo PIN zapsal na kus papírku a hned po nalezení originálního listečku s PIN/PUK si ho zkontroloval. Byl stejný....
Sobotu dopoledne a neděli odpoledne jsem věnoval rodině, ve zbytku se učil na zkoušku...
čtvrtek 7. června 2012
středa 6. června 2012
Po stopách zpěváků (2.) - Božena Medková
Moje mise "najdi na Youtube vše, co máš po sestře na pásku" opět pokročila o další zpěvačku, neboť Youtube pochopilo, že mě zajímá česká muzika 60-70 léta a už nabízí ...
Božena Medková - Hrušky sládnou (1972)
Jenže můj popisek k této zpěvačce bude ještě chudší než minule.
Božena má dle stránek "Žatecké country" jen dvě vinylové desky, tedy jen čtyři vydané písničky + pět skladeb natočených v rádiu a pak .......... a pak už nic internet nevydal, tedy kromě toho, že za 20 Kč si můžete koupit online ještě další dvě skladby [Supraphon online]
Jediná jasná informace je ta, že Zlatý slavík v roce 1975 ji zastihl na 46. pořadí žebříčku zpěvaček...
A pro úplnost - písnička z druhé strany singlu Hrušky sládnou - Zrození swingu
Božena Medková - Hrušky sládnou (1972)
Jenže můj popisek k této zpěvačce bude ještě chudší než minule.
Božena má dle stránek "Žatecké country" jen dvě vinylové desky, tedy jen čtyři vydané písničky + pět skladeb natočených v rádiu a pak .......... a pak už nic internet nevydal, tedy kromě toho, že za 20 Kč si můžete koupit online ještě další dvě skladby [Supraphon online]
Jediná jasná informace je ta, že Zlatý slavík v roce 1975 ji zastihl na 46. pořadí žebříčku zpěvaček...
A pro úplnost - písnička z druhé strany singlu Hrušky sládnou - Zrození swingu
úterý 5. června 2012
Mayský kalendář až do roku 7500
Vědci našli mayský kalendář, který s koncem světa (v roce 2012) nepočítá a dopočítali se, že je psaný až do roku 7500 našeho počítání a také vědí, proč končí "tak brzy", tj. v roce 7500 ...
Co myslíte - uklidní to ostatní lidi, kteří věří jiným vědcům, co konec v roce 2012 stále potvrzují?
Update:
Nalezl jsem starší článek : Konec světa v roce 2012 nenastane. Podle Mayů jen přijde nový bůh
Co myslíte - uklidní to ostatní lidi, kteří věří jiným vědcům, co konec v roce 2012 stále potvrzují?
Update:
Nalezl jsem starší článek : Konec světa v roce 2012 nenastane. Podle Mayů jen přijde nový bůh
pondělí 4. června 2012
Připadám si tak malý ...
Po zkušenostech posledních 30 dnů se úplně jinak dívám na toto video (Videa Česky - porovnání velikosti hvězd) a připadám si tak malý a mé problémy tak nicotné ...
neděle 3. června 2012
sobota 2. června 2012
Odkud se berou české písničky?
Odkud se berou české písničky? Inu, často ze zahraničí
V minulém příspěvku zmíněná Vlaďka Prachařová si vypůjčila skladbu od skotské skupiny MIDDLE OF THE ROAD, jenž hráli v téže době, co Vlaďka zpívala...
Vlaďka Prachařová - Nejdu, nejdu ven (1971)
MIDDLE OF THE ROAD - CHIRPY CHIRPY CHEEP CHEEP (1971)
Od této skotské skupiny si vypůjčila píseň Sakramento Hana Zagorová.U této skladby poprvé Youtube zklamalo a záznam nevydalo, nezdá se dokonce, že by záznam byl kdekoliv na internetu. Proto se budete muset spokojit jen s českým textem...
Middle of the road - Sacramento
V minulém příspěvku zmíněná Vlaďka Prachařová si vypůjčila skladbu od skotské skupiny MIDDLE OF THE ROAD, jenž hráli v téže době, co Vlaďka zpívala...
Vlaďka Prachařová - Nejdu, nejdu ven (1971)
MIDDLE OF THE ROAD - CHIRPY CHIRPY CHEEP CHEEP (1971)
Od této skotské skupiny si vypůjčila píseň Sakramento Hana Zagorová.
Middle of the road - Sacramento
Hana Zagorová - Sacramento
Kus od města máš svý místo
I já to místo znám
A z knížek jsi dal mu jméno
Sacramento
Jsou tam dva sruby a malej prám
A všem se chlubíš - to já stavěl sám
A máš ho rád
Svý Sacramento
Svůj nedělní chrám, svůj ráj
Tam nad řekou
Ten první srub má tvůj brácha
Ten krásnější ty sám
Kdo vozí svou dívku tam, ten zločin páchá
Mě ale v páru smíš s sebou brát
Já totiž na kytaru umím hrát
A ráda mám
Tvý Sacramento
Tvůj nedělní chrám, tvůj ráj
Tam nad řekou
Hned jak v dubnu sejde sníh
Zase vyjedeme, já se vždycky ráda vrátím
Óóó, i když ty bloudíš v dálavách
Ve mně stále zůstává
Tvý Sacramento
Kus od města máš svý místo
I já to místo znám
A láká mě vážně jen to
Sacramento
Né kvůli tobě, jak říkáš rád
Jen kvůli tomu domu z hrubých klád
Tam jezdívám
Na Sacramento
Náš nedělní chrám, náš ráj
Tam nad řekou
Sacramento, Sacramento, Sacramento
Sacramento, Sacramento, Sacramento...
Update:
Youtube vydalo ještě jednu verzi písně Sacramento, ale s jinými českými slovy
Vladěna Pavlíčková - Sacramento (Vrať se do Sacramenta)
I já to místo znám
A z knížek jsi dal mu jméno
Sacramento
Jsou tam dva sruby a malej prám
A všem se chlubíš - to já stavěl sám
A máš ho rád
Svý Sacramento
Svůj nedělní chrám, svůj ráj
Tam nad řekou
Ten první srub má tvůj brácha
Ten krásnější ty sám
Kdo vozí svou dívku tam, ten zločin páchá
Mě ale v páru smíš s sebou brát
Já totiž na kytaru umím hrát
A ráda mám
Tvý Sacramento
Tvůj nedělní chrám, tvůj ráj
Tam nad řekou
Hned jak v dubnu sejde sníh
Zase vyjedeme, já se vždycky ráda vrátím
Óóó, i když ty bloudíš v dálavách
Ve mně stále zůstává
Tvý Sacramento
Kus od města máš svý místo
I já to místo znám
A láká mě vážně jen to
Sacramento
Né kvůli tobě, jak říkáš rád
Jen kvůli tomu domu z hrubých klád
Tam jezdívám
Na Sacramento
Náš nedělní chrám, náš ráj
Tam nad řekou
Sacramento, Sacramento, Sacramento
Sacramento, Sacramento, Sacramento...
Update:
Youtube vydalo ještě jednu verzi písně Sacramento, ale s jinými českými slovy
Vladěna Pavlíčková - Sacramento (Vrať se do Sacramenta)
pátek 1. června 2012
Mezinárodní den dětí
Ukolébavka pro nenarozené děti
Možná vám tento výběr na dnešní den bude připadat divný, ale ...
Možná vám tento výběr na dnešní den bude připadat divný, ale ...
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)