Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

úterý 29. září 2015

2100 příspěvků na blogu

Dva tisíce a jedno sto příspěvků na blogu (s tímto příspěvkem co čtete už 2101)  mohu s hrdostí(?) prohlásit k dnešnímu dni. Jen to není takové, jak bych chtěl, jak jste asi poznali z onoho otazníku v závorce výše.

Ano, mohu být hrdý na to, že jsem to zde, na svém (v pořadí druhém) blogu, vydržel tak dlouho, ale hnidopich, který by příspěvky přepočítával, by zjistil, že počet nevychází o dva  příspěvky zveřejněné s budoucím datem. A hnidopich ve mě by řekl že příspěvků naopak mohlo být více a tuhle hranici bych překročil dříve...

Část příspěvků jsem totiž promazal, ať už kvůli tomu, že prozrazovaly příliš z mého soukromí, nebo byly napsány tak špatně, že jsem s nimi později nesouhlasil, či patřily k něčemu, co už nechci nebo dokonce nemohu zveřejňovat.

Ovšem jsou i minimálně dva příspěvky, za kterými jsem si mohl stát a ty zmizely také, když na mě někdo udělal "bububu" , ale kde se domnívám, že jsem měl pravdu. Ale dokažte ji případně u soudu...

Je to však všechno boj s větrnými mlýny, neboť co na Internet dáte (a je jedno jestli na Facebook, blog, email, či kamkoliv jinam) je někde zaarchivováno ve více či méně dostupné formě a tak to vůči mně může kdokoliv použít a je úpkně jedno jak nevinné jsou tyhle zápisky.

Připomíná mi to jeden odstavec z díla "Saturnin", kdy si teta Kateřina stěžovala, že ji Saturnin svým pozdravem urazil. Saturnin oponoval, že ji pozdravil "Nazdar", ale teta protestovala, že jí s despektem oslovil: "No nazdar". A dokažte, kdo měl pravdu...

Avšak u jednoho tématu jsem se doslova zabejčil a ponechal jej zveřejněný - seriií čtyř článků na téma Lyoness, přičemž první z nich brzy překročí 10 tisíc shlédnutí. Takhle dobré články se mi v roce 2012 docela dařily, byť u dalších z nich na jiná témata mám stěží stovky shlednutí, avšak od té doby se mi z tohoto pohledu nedaří. Otázka zní: A má se mi v tomto ohledu dařit?  Chci aby se mi v tomto ohledu dařilo?

Je to taková doplňující otázka k těm šesti, které jsem si tu pokládal před třemi dny...

pondělí 28. září 2015

Jednej podle ...

Představ si ty nejhorší možné následky, které může tvé jednání přinést, předem se s nimi smiř a teprve potom jednej!

Dale Carnegie

neděle 27. září 2015

O měnění lídí

Moudro, které popisuje to, co jsem musel bolestně zjistit na vlastní kůži....

Pokud chcete měnit lidi, začněte u sebe. Je to užitečnější a bezpečnější.

Dale Carnegie

sobota 26. září 2015

Šest otázek ...

Včera jsem narazil na článek "Rozhovor sám se sebou, který musíte podstoupit, pokud stojíte o štěstí",  a tak si zkouším odpovídat na šest otázek, které na sebe navazují.

1. Co opravdu chceš?
2. Čemu opravdu věříš?
3. Co dokážeš obětovat?
4. Zažíváš malé výhry?
5. Kde bereš energii?
6. Co Tě teď dělá šťastným?

A protože mi to nějak moc nejde, tak si jdu vzít otázky do lesa, protože minimálně na otázku č. 5 umím odpovědět - Energii získávám, když v pomalé chůzi sleduji les a jeho proměny v čase a nikdo na mě nemluví...

pátek 25. září 2015

čas vyhodit rychlost

Poseldní dobou začínám mít pocit, že je potřeba vyhodit rychlost, protože je toho na mě pocitově nějak moc.

Když už i na sobotním RVHP jsem si musel "narovnat záda" (čti - zavřít oči, lehnout si a jen naslouchat), tak to už je vysloveně výstraha před malérem. Následně mi bylo v neděli na hokeji zdravotně divno. Původně jsem si myslel, že je to z únavy a z toho, jak jsem nad tím přemýšlel, ale ouha, zjistil jsem že mám už minimálně dva dny nezobané léky na tlak.

Všechno se vším dohromady, a pak už stačí jen a jen skutečně málo, aby mě pak následně složilo i jen obyčejné povídání o metafyzice...

A tak, právě teď, na akci spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, mám s vědomím organizátora "vyhozenou rychlost". Ráno zapnu počítač, večer ho vypnu a po kole jistého turnaje přelosuji - za 4 dny udělat sedm losování se moc prací nazývat nedá. Po zbytek času chci být co nejvíce v přírodě, což ve zdejším okolí odpovídá pobytu v lese...

čtvrtek 24. září 2015

Život se zeptal smrti:

Život se zeptal smrti:
"Proč mě lidi milují a tebe nesnášejí?"

Smrt odpověděla:
"Protože ty jsi krásná lež a já krutá pravda"

středa 23. září 2015

Pražské historické tramvaje

V Praze proběhlo 140 let od zahájení tramvajové (koněspřežné) dopravy, slavilo se v teď o víkendu, no a včera (v úterý) se objevilo video natočené šikovně z vyvýšeného místa, které ukázalo všechny pražské muzejní ale i soudobé vozy

A tak jsem se alespoň pokochal na dálku, když už ne osobně...



I když podle webu české televize - Tramvaje patří Praze a Praha patří tramvajím – již 140 let -nebyla letos vůbec šance svést se historickýmu kousky

úterý 22. září 2015

Odposlechnuto...

(Rozhovor novopečené matky a babičky v kuchyni)

"Je pokakaná, kde jí můžu umejt zadeček?"
"Ve dřezu."
"A není to blbý?"
"Ne, to je čistý hovínko, to neupadlo na zem..."

pondělí 21. září 2015

První prasátko na spoření...

Pamatujete si ještě na chvíli z dětství, kdy jste dostali svoje první keramické prasátko na spoření?
.
.
Tak to byl právě ten moment, kdy vás začali učit dávat Vaše peníze sviním...

neděle 20. září 2015

Osud ti dává citron?

Když ti osud nabízí citrón, udělej si z něj limonádu.

Dale Carnegie

sobota 19. září 2015

Když se topí komunista a právník...

Kdyby se topil právník a komunista a vy jste mohli zachránit jen jednoho... Šli byste na oběd nebo byste si přečetli noviny?

pátek 18. září 2015

Házím tu odborné termity...

Házím tu na blogu odborné "termity" jako velký "suterén" a ani je nevysvětlím, což musím napravit.

Už jsem tu zveřejnil několik videí z hraní her, které jsem nazval LET´S PLAY a pomalinku se blíží zveřejnění dalšího videa, které do této kategorie nepatří.

Tak tedy - ustálilo se zhruba toto dělení videí s tím, jak dotyčný hraje nějakou hru

  • Let's play: průchod celou hrou, ať už v podání začátečníka nebo zkušeného hráče. Obvykle bývá komentován, ale není to pravidlem.
  • Gameplay: Ukázka ze hry, nebo části hry, (může se z něho podle uvážení stát let's play), může být komentovaný.
  • Walkthrough: (česky: "snadno zmáknout") Typicky je to návod na to, jak projít hrou, je natáčen po částech, misích, apod. Opět může být komentovaný.
  • Playthrough: Návod, jak projít hrou ve velké většině se slovy autora, který ukazuje i věci, které vám usnadní hraní, nebo co jaký předmět dělá. Je dělán podobně jako walkthrough.
  • Speedrun: Jak co nejrychleji projít hrou v co nejkratším časovém úseku, kde si uživatelé můžou všimnout prvků, o kterých nevěděli, nebo které jim můžou pomoc. 

čtvrtek 17. září 2015

Let´s play - Defiance

Někdy nastane čas, kdy i mírumilovný člověk se potřebuje vybít a zahrát si hru, v níž se střílí a v níž jde z jeho pohledu o hru z "postapo" (tedy z budoucnosti, kdy dojde ke zhroucení současného světa díky nějaké apokalypse)



a tak jsem v rámci chuti hrát hrál 9. července třetí hru, z níž je tento záznam...

PS: Až do dnešního dne jsme v této hře nepokračovali...

středa 16. září 2015

život v bojem sužované zemi

Dnešní sen má celkem tři hlavní scény. které ukazovaly válku či jen boje v čechách v současnosti. I když ...

První scéna je jasná - sedím doma v obývacím pokoji, pokukuji s přáteli na televizi, je noc a venku lítají dva Gripeny které pronásledují cosi na obloze. Zváčtní bylo, že to znělo a dokonce i vypadalo, jakoby stříleli z palubních zbraní, konkrétně kulometu jež měl tu a tam nabité světelné náboje....

Druhá scéna je ze dne, kdy jsem na nějakém venkovském statku ve vesnici, kde stojí podobné stavby, avšak už i ta naše není zcela v pořádku - v některých místnostech chybí střecha, tu a tam i kus stěny a my sedíme s přáteli pod dřevnou stříškou. Zaslechnul jsem skřípění kamene o kámen a tak vylezu na štafle a sleduji dění na ulici. Tam se místo oken náhle objevuje zdivo, jako by je někdo zevnitř nasouval a o chvilku později vypadají, jakoby tam byly už vždy. Na našem domě se zjevně děje totéž - ochranná kouzla fungují... Pak vidím z boční ulice vyrazit dva golemy. Jestli jsou "naši" nebo "cizí" netuším, neb seskakuji ze žebříku bez nějakých emocí a tato scéna končí

Třetí scéna vypadá, jako by boj pokračoval úporně dlouho, neboť v našem městě stojím v kulturním domě a zabočil jsem zde do jedné z bočních chodeb a zde vidím dost dvěří vedle sebe. Všechny ocedulkované. Nakukuji do chodby vedoucí dle cedulky na OSSZ - chvilinku jde rovně a pak se stáčí doprava pod zem. Na stěnách je omítka a docela i zaprášená několikaletým prachem....
Já tam ale nejdu a pohledem si zkontroluji i chodbu další, jeý by měla vést k nám, ale i tu vynechám, protože ze všeho nejdříve si potřebuji ulevit s malou potřebou.Sedám si na velmi zvláštní mísu a pak to ze mě začne téct, jako bych na záchodě nebyl bůhví kolik hodin...

Tím sen končí a já se vzbudil s pocitem, že fakt budu hodně rychle muset, takže jsem už v danou chvíli ani nepřemýšlel, že třetí scéna je jednoznačná repríza a naopak druhá je remake, protože jsem si ji prožil ze vně zdí, kdy obyvatelé byli ochránění a já naopak velice brzy zhynul....

úterý 15. září 2015

Newerwinter - Letní slavnosti

Opět jedno moje herní video ze hry Neverwinter - Jeden úkol ze Summer festu a něco málo z druhého - současně je to druhé video ze tří, jež jsem točil 9. července...



Aneb jak hráči virtuálně honí slepice a sbírají kytky, namísto toho, aby to dělali ve skutečnosti ...

Původně jsem chtěl natočit celý Summer fest, ale do nahrávání mi spadl (další) Skype hovor, takže mi to pokazilo - když jsem dal hovor pryč, tak záznam hry beze zvuků je ... poněkud chabý,,,

Jinak z mého "aneb", co je výše můžete celkem správně usuzovat, že zrovna tahle část hry je poměrně slušně rozporuplná, protože činnosti provozované ve hře (všechny, tzn  i ty nezaznamenané) na tomto festu se mají v létě dělat naživo....


pondělí 14. září 2015

nemáš ani jednoho dobrého přítele?

Pro člověka, který nemá ani jednoho dobrého přítele, nemá život cenu

Demokritos

neděle 13. září 2015

Slibuji dnes přede všemi ...

Slibuji dnes přede všemi ... že si nebudu vymýšlet krizové scénáře, protože jak to tak bývá, tak se ty konkrétní krizové scénáře, jež nevycházejí z absurdních nepravděpodobných situací, docela rády plní. Alespoň mě....

Vše začalo nevinně, kdy jsem k fyzickému dárku dostal i dárek - písničku na přání - a prý: "Poslouchej v tento konkrétní čas, mají těch písniček hrozně moc na dnešek, ale tvoje už zazněla v dnešní upoutávce"

Smál jsem se, že nemám žádné rádio a že to budu poslouchat přes počítač a protože mám sdílený internet vzduchem, tak určitě bude pršet a internet nepůjde, ale kamarádka správně namítla, že mám přece mobil (v jejím případě myšlen služební s internetem). Ano mám (soukromý) mobil, k němuž se připojí sluchátka jež slouží jako anténa, naladí se přímo FM vysílání a tak jsem souhlasil.

Můžete hádat jak to dopadlo - před začátkem pořadu pršelo, internet "kulhal" a tak jsem si šel hledat sluchátka k tomu mobilu, který jsem si prozřetelně už ráno nabíjel. A pak jsem sám sebe musel vyslat na cestu po městě za jednou věcí, kterou jsem potřeboval na další den. A musel jsem si pro ni zajet zrovna v tu chvíli, kdy majitel oné věci byl doma. (původně měl být dotyčný u mě na oslavě, a tu věc donést, ale chytil mimořádnou šichtu)

Písničku jsem zachytil celou avšak jen větší část přání, neb mi nějaká budova zrovinka při jízdě autobusem zastínila signál

sobota 12. září 2015

OMSI 1 - linka 82 - slalom autobusem mezi auty

9. července jsem natočil tři videa ze tří různých her a jednou znich je OMSI. Už jsem tu dával videa z OMSI verze 2, ale tentokrát jsem vložím video ze starší verze, neboť zde mám nadefinovanou mapu tak, že na lince 82 ve Štětíně (Sczcecín) mám ve vilové čtvrti problémy prokličkovat ve vilové čtvrti...



Jak to může být jednoduché, když si přepnete hustotu provozu jinam, může ukázat toto české video, taktéž s komentářem - vyzobl jsem to od okamžiku vjetí do úseku s těmi auty

https://youtu.be/picUaHBxtTo?t=33m19s

to by dokázal jezdit každý :-)

pátek 11. září 2015

Posmutnělý večer kvůli odpoledni

(Opět jeden z úmyslně zpožděných příspěvků...).

Sedím si zrovna v okně s jedno nohou vystrčenou ven a přemýšlím nad dnešním (srpnovým) dnem, ale hlavně mojí pamětí, která se ukázala býti nespolehlivou, a to nejenom díky známému faktu, že si muži nepamatují narozeniny ostatních lidí...

Začalo to nenápadně, kdy mě kamarádka pozvala na kafe, ale hlavně na popovídání, kdy spolu řešíme sny, obé už poněkolikáté za sebou. Moje sny už momentálně dlouho neřešíme, (vyjímka je sen zpožděně popsaný 3. září, který kamarádka uviděla plně popsaný právě toho třetího)...

Ještě před začátkem sezení v kavárně jsem se dozvěděl, že měla sen, který ji provedl mezi třemi lokacemi, které bych nazval pracovně nebe-peklo-jiné nebe. Což byl pro mě takový problém, že jsem při přejezdu s autem při jízdě do kavárny netrefil na správném místě odbočení, až tak mě vzal fakt, kdy se kamarádce, která ještě před třinácti měsíci prohlašovala, že je ateistka, zdá o nebi a peklu. I když to spíš nebyl ten fakt, ale otázka z toho vyplývající: "Proč proboha(-y) teď?"

Každopádně jsem teď večer dohledal tu správnou knížku od J.R.R. Tolkiena a založil správnou kapitolu, protože se mi odpoledne podařilo od kamarádky vyzískat dvě informace - že kamarádka měla určité knihy tohoto spisovatele minimálně v ruce a v jedné z knih je hoooodně podobný popis onoho "pekla" (musím ho dát do uvozovek, protože se vymyká obecným představám křesťanského pekla), který mi kamarádka popsala ze svého snu. Každopádně nevím, co se jí ve snu dělo doteď...

Mrzí mě a smutním z toho, že jsem kamarádku nepřiměl říci víc, protože sdílená potíže... bolí méně, navíc se určité věci dají velice racionálně vysvětlit. Zvlášť u kamarádky, když víte, že má momentálně v tyto dny přehršel výročí týkajících se zesnulých osob z jejího okolí, neboť jste s ní navíc byli na onom konkrétním hřbitově jen o týden dříve. Jednoduchý zákon Akce a Reakce, který v tomto konkrétním případě funguje spolehlivě i v duševnu....

Teď zdánlivě odbočím, ale touto oklikou se dostanu k mému druhému a třetímu důvodu smutnění, za nějž může moje slušné vychování, kdy by i Gurt-Jarkovský pokýval hlavou - prostě jsem-li s dámou, platím útratu. Už jsem u tohoto udělal ústupek, že ob jednu návštěvu kavárny platí kamarádka, no a já si dávám pozor, aby ta konzumace byla alespoň trošku obdobná. Zrovna to mělo vyjít na mě, takže jsem to bez pardonu šel zaplatit, ale bylo mi to vyčteno, protože mě zvala kamarádka a zrovna měla narozeniny, jak se přiznala až na konci sezení, tak to chtěla zaplatit ona...

Takže tak trošku smutním, že mě mé vychování dostává do těchto situací, ale protože to není poprvé, tak toto konkrétní smutnění přebolí velice rychle (v době kdy už nesedím v okně ale přepisuji tento text jsem už "za vodou") ale štvou mě ty narozeniny, protože samozřejmě jsem dárek neměl a neměl ani vymyšlený. Navíc úplně živě před sebou vidím scénu, kdy jdu z veřejné (čti: nerodinné) oslavy kulatin oné kamarádky, je mi zima a přemýšlím, jestli nebude sněžit. Jenomže ouha, to byla poněkud jiná oslava, kde jsme oba byli (Chlast, slast?) a která se jako najust konala na stejném místě.

Vím, co chci pro tento případ kamarádce koupit, ale bohužel v našem malém městě už onen obchůdek zanikl... Takže budu muset pátrat a nákup nebude hned. Což spolu s vědomím, že kamarádka na moje narozeniny nezapomněla a navíc dárek už má takto v předstihu nakoupen, mi klidu nepřidává. Můj nákup budu muset zvládnout velice rychle...

čtvrtek 10. září 2015

Každý člověk hlupákem?

Každý člověk je alespoň pět minut denně hlupákem. Skutečná moudrost spočívá v umění tento limit nepřekročit.

Dale Carnegie

úterý 8. září 2015

Ukončený M-M

Ač ještě nemám venku všechny úmyslně zpožděné příspěvky (včetně i těch neúmyslně zpožděných - jež jsem ještě nenapsal ač jsem mohl), skočím na chvilku do historie vzdálené ztěží 2 dny.

Jsem už druhý den zpět z akce, a kamarádka I* mi zkoušela nadhodit nápovědou několik slov, abych mohl jedním slovem zhodnotit akci. A nějak to nešlo... Mimo jiné proto, že jsem jí vyprávěl vše hezké, co se mi na akci dělo (a i tak jsem pár "drobností" vynechal) a mluvil jsem dost dlouho.

To ošklivé jsem vynechal - noční jízda o hladu pro kolegyni, jíž se za pomoci ČD, respektive zpoždění vlaku podařilo na přestupu nastoupit na vlak jedoucí opačným směrem - sledování dvou lidí z různých mužstev, jež snad už jen při pohledu na první pivko se stávali agresivními z opilosti - bezmoc nad balením stanu za deště - vztek nad sebou samým, že jsem si včas nezajistil nocleh v penzionu jako loni.

Ale pak jsem si zkusil zhodnotit PLUSY, mimo jiné i za pomoci tři roky starého záznamu z akce M-M ve městě *Ž (Víkend v Ž*) a zhodnotil, že plusy převažují - zvlášť když spím daleko od pařících místností. A letos se mi to obzvlášť líbilo, protože jsem vystrčil v noci hlavu ze stanu a pozoroval hvězdy (byť byla ráno zima jako P***E), poslouchal jsem šumění blízkého jezu (jež dokázal překrýt šumění deště o druhou noc) a docela i spal. Žel beze snů, protože mi nějaká drobnost vadila a nevím pořádně která, která mi kazila chuť dlouhodoběji být ve spánku...

pondělí 7. září 2015

Zachránění dětí (s magickými vlastnostmi)

Mám takový divný dojem, že se mi něco podobného zdálo už kdysi...

Jsem kdesi v přírodě, na takové planině, kde se nesekala tráva dost dlouho, ani ji nikdo nespásal, kolem mě vede vyšlapaná cesta, je tu strom pod ním stezka vede, já se dívám do údalí, kde vidím lesy i rybník. (V této verzi nevidím ubikace)

Ke mě přicházejí kolegové ze spolku, jehož jméno se zde na blogu nevysvětluje. Ten poslední se na mě usměje. Neříká nic a já vím...
 Aktron / Wikimedia Commons
Jsme totiž připraveni na jistou akcičku, která začíná velice blízko mého reálného pobytu, jen co bych třikrát kamenenem dohodil a zbytek došel.

Zde stojí dva autobusy ŠD11 (jen místo modré mají světlejší zelenou) v protisměru, částečně na chodníku a my tam lifrujeme děti. Autobusy jsou nablískané, jako by vyjely z továrny. Já s nimi v jednom autobuse dokonce kousek popojedu, zhruba do oblasti "brány", stojíc mezi sedačkami a dívajíc se na jedno dítko, jež jsme opečovávali na táboře od spolku, a jež "to" má viditelné v oku.

ŠJů / Wikimedia Commons
Pod dojmem úspěchu sedám do současného autobusu jedoucí na městské lince a jedu z místa odjezdu dětí normálně do práce, jako by se vůbec ale vůbec nechumelilo.

Dole na křižovatce u P* je zmatek, náš autobus zastavil před křižovatkou (a před zastávkou jež je za křižovatkou) a vysadil cestující (mě a další lidi, jež chceme jet dál, nechal uvnitř - což je v mém případě blbost)

Chce se mi smát, protože při tramvajových kolejích jsou přistaveny dva tmavé autobusy (ty už bez obrázku zde) kolem nich pobíhají muži v oblecích a uniformách a zjevně nevědí, co dělat, protože jejich oběti(?) se nedostavily. Cítím, že se ve snu usmívám tak, až si málem roztrhnu pusu.

Pár lidí chce mimo zastávku nastoupit, ale řidič ukazuje, že to jako ne-e, že až na zastávce a pak se zlehka rozjede, což je poslední záběr z mého snu.

 Budím se nadšený, s úsměvem na rtech a vůbec se mi nechce vstávat, protože přemýšlím nad tím, že tohle opakování resp. REMAKE snu vyšel pozitivněji, ač jsem se k dětem posléze nevrátil. Pravděpodobně proto, že jsem v tomto opakování následně nebyl stíhán....

neděle 6. září 2015

Grog podle majora Rogerse

Komponenty :
  • rum
  • zázvorový sirup
  • cukr
  • máslo (ne margarin)
  • skořice celá
  • pepř celý
  • chilli papričky celé
Výklad komponentů:
  • rum - původně Jamaika, lze použít Morgan, Negritu (Tuzemák se HODNĚ NEDOPORUČUJE)
  • zázvorový sirup - původní recept, může se použít jablečný mošt
Výrobní postup :

Do vyššího hrnce se nalije trochu (opravdu jen _trochu_) moštu a v něm se rozpustí cukr. Vaří se to (vzniká karamel), dokud cukr nezhnědne. Potom dolijeme zbytek moštu a karamel znovu rozpustíme.

Přidáme všechno koření (chilli papričky dvě, maximálně tři), můžeme přidat i hřebíček (ale krováky se nedoporučují).

Ve vzniklé směsi rozpustíme kousíček másla (hodně míchat), potom se to celé uvede do varu a přidá se rum.

Nakonec se znovu ohřeje (ale už ne do varu) na teplotu k pití a podává se.

Poměr rum : mošt by měl byt cca 1:1.

A ještě dodatek - lze toho vypít fakt dost a není po tom kocovina (pokud si tam nedáte Tuzemák - pak za nic neručím), ale nedoporučuje se pít více, než 2 litry grogu na osobu.

sobota 5. září 2015

Nikdy nebojujte se sviní...

Nikdy nebojujte se sviní...

Oba dva budete špinaví, ale jen jí se to bude líbit.

pátek 4. září 2015

Jak se také pracuje ve firmě

Jak se také pracuje ve firmě, ukazuje následující příhoda.

Už půl roku jsem na údržbě, ba i vedoucí údržby sděloval, že v suterénu na WC nesvítí žárovka. Když už jsem byl naštvaný, tak mi bylo sděleno, že je tam vadný drát a že se bude muset kopat do zdi...

Dnes se kolega Z* naprdl a na údržbě "ukradl" žárovku, našrouboval, a ... světlo svítí.

čtvrtek 3. září 2015

Druhý sen z tábora

Druhý sen z tábora byl lehce reprízový a má tu zvláštnost, že se mi sen zdál podruhé v době, kdy s někým poměrně vážně řeším sny, respektive noční můry. To mě zaujalo, navíc když mi dnes (pozor, dnešní příspěvek je opět úmyslně o několik dnů zpožděn) kamarádka popsala popisek svého snu a mě se to celé docela spojilo.

Je to pro mě dost drsné, přemýšlím nad tím, jestli nevidím něco, co ve skutečnosti neexistuje... a jestli si nepřidávám zásluhy, které vlastně ani neexistují.

Každopádně můj sen je dvojúrovňový (termín vysvětlím později) a začíná kupodivu rovnou v úrovni dva:

Úroveň dva:

Chodím po moderním kongresovém centru a dalo by se říci že lehce bloudím, neb nevidím ani východ, nevidím ani tu osobu, kterou hledám, ale pak se mi konečně podaří natrefit správnou chodbu, která náhle vypadá jako postarší pražský palác předělaný na kanceláře poslanců a před jedněmi dveřmi je shluk lidí. od pohledu novinářů. Ze dveří vyjde chlap (typicky rusovlasý, nakrátko ostřihaný) oblečený v obleku a řekne jednu větu do davu. A pak zase zajde.

Z té věty usuzuji (ač si ji nepamatuji) že jsem přišel pozdě, že daná osoba tu už není. Musím tedy najít východ a pokud možno nepozorovaně. No a protože jsem tady podruhé (sen se mi opakuje), tak se poměrně snadno "přesmyknu" do foaye, kde mě čeká dáma v tmavých společenských šatech, s tmavými vlasy. Pro zjednodušení si ji představte jako Reki z mého oblíbeného seriálu Haibane Renmei. "Ty už jsi tu zase?" ptá se rázně, možná i lehce naštvaně. Lehce pokrčím rameny a lehce rezignovaně přikývnu: "Ano... Můžete mi prosím ukázat východ?" Nemusím jí vysvětlovat, proč tu jsem. Ona to ví, já to vím...

Nemáme si už co říci (minule měla větší proslov), já pokývnu a vycházím ven. V tu chvíli se odlepím od země, máchám usilovně nohama abych zůstal v pohybu a prolétávám skrz zeď. Doslova cítím, že se kolem mě zpomaluje čas, musím se pro-bu-d-i-i-t....

Intermezzo:
Pocitově jsem vzbuzen, neb vidím nohu od horní dvojpalandy, stěnu mé chatky, a další propriety, ale je tu podivně světlo nebo je tu podivné světlo...?

Okamžitě přecházím dál...

Úroveň jedna
Úroveň jedna je o tom, že chci odcestovat od míst, kde se chodí do úrovně dva, nejlépe až domů. Stojím blízko konečné autobusu, která je udělaná   hezky do obloučku, taktak se tam ten autobus vejde. A tentokrát se nevejde (podobně jako při prvním opakování), protože v oblouku je nabouraná oktávie tak, že je pomalu zmuchlaná do kuličky. Řidič autobusu číslo 194 vrčí, že nebude moci projet (Pozor, zde reminiscence na problémy linky 194, která začqla jezdit v Praze od 7.4.2015 a jež má stejné problémy a já tento sen měl poprvé už před lety), ale jakožto správní hoši mu to odstrkáme pryč. Pak ještě vrčí, že nám musí prodávat jízdenky, neb je nemáme, ale to ho schladím hláškou: "Jezdil jste někdy meziměstské linky?" Netřeba nic dodávati, tak se prodávají jízdenky furt.

No a pak už jsme docela v pohybu, z úzké konečné se autobus Karosa proplétá úzkými uličkami, pak najíždí velmi těsně k další zastávce a pak už jede po širší cestě (jež mi připadá jako jistá lokalita v mém městě, ale zopakovaná mockrát za sebou a s mnoha odbočkami se jmény ulic, které neznám) a pak se vyhrabe na X proudovku, kde si pro změnu připadám, jako když jedu po Evropské v Praze směrem do centra. V jednu chvíli autobus odbočí k jakémusi domu, kde má zastávku a já už vím (jedu tu podruhé-druhé opakování snu) že další zastávka je má. A autobus se vrací na tu víceproudovku a skutečně po chvilce zastavuje před nádražím.

Ve skutečnosti to spíš vypadá jako zdobená mříž, pak je úzký zastřešený prostor, že se tam vejde jen mobilní buňka svojí krátkou stranou a pak už člověk doslova vleze do kolejiště, kde je jen jedna kolej. Já do kolejí vlezl a čekám na vlak z druhé strany (a v této reprízové verzi se ani nesnažím koupit si lístek)

Každopádně vidím herce Zdeňka Svěráka, který vypráví, že na dnešní vlak už čeká (jako výpravčí) od rána - je odhadem odpoledne - a nahoře na kopci stojí pro změnu Ladislav Smoljak u stavidla, které reguluje průtok vody v betonovém korýtku zvící 20cm na šířku. "Zvedni to o dva metry" dostane se Smoljakovi pokynu od Svěráka a pokyn je splněn - voda začne téci. Stéká až k nám, kde se kříží s jiným tokem, teninkým. Vody se v místě styku lehce promíchají a pak každá pokračuje svým původním směrem. "Proud je obnoven!" jásá Svěrák. A já musím bystřit na příjezd vlaku, protože se tu od této chvíle zjeví dost rychle a moc dlouho nepostojí....

Probuzení
Budím se vyspalý do růžova, byť jsem svůj úkol nesplnil. Otázka zní - měl jsem ten úkol už teď, nebo mě sen varoval před akcí, jež budu popisovat v zítřejším příspěvku? Nebo ...?

Jenže teď váhám, protože se kamarádce zdál v tu samou noc sen, v němž měla také dvě úrovně, jenže ona je měla v pořadí 1-2-1. Téhle situaci se říká sen ve snu a otázka je, co tam udělá ten vložený sen. U kamarádky byl pěkně hnusný :-(

Co s tím? Je to o tom, co děláme v té první části snu, protože tam bývá určitý spouštěč. Kamarádka tam měla nějakého muže, který volal "skoč mami". Jenže v mlze, kdy neviděla na krok. Má otázka byla jasná - jak víš kdo to volal?

No a teď si spojte to, že se nám naše sny zdály v jeden den a že čistě teoreticky jsem nějak vycítil, že kamarádka potřebuje pomoci ze své noční můry a dostal jsem se tam, kam bych neměl chodit...

A ještě k úrovním snu - představte si druhou úroveň jako "sen ve snu", přičemž z mých zkušeností se zdá, že druhá úroveň snu je o dost horší...

středa 2. září 2015

Zpět v čase - tábor, poslední ráno

Tak nevím jestli se mám smát nebo plakat, protože jsem si všiml dvou věcí -

1) Na stůl na poslední noc dáváme obálky, kam se dá napsat vzkaz na památku, takže po letech jde zavzpomínat na daný rok. Typicky jsem míval v obálce alespoň pět lístečků, některé anonymní. Letos ani jeden, což mě ranilo a ke zlepšení nálady mi nepomohlo ani to, že za mnou dneska ráno běžel jeden z vedoucích a volal, kdeže mám tu obálku, že mi tam chce cosi na poslední chvilku vložit....

2) Letos jsem byl asi hodný, protože mi bylo proplaceno kdeco, což je úspěch. Nejsem tratný...

úterý 1. září 2015