Ano, mohu si to troufnout napsat, protože tento díl je hodinový a to mám připraveny ještě i další linky, protože některé mapy se docela nečekaně rozvíjejí. Nejhezčí na tom je to, že autoři se mění, každý si k tomu všemu něco přidá...
Tak tedy mapa Podmiejska, kterou jsme si projížděli jak ve Virtual Busu, tak v OMSI, vždy linku vedoucí stejným směrem a také dnes projedeme několika nám známými místy.
Jo a ještě: Máme modifikovanou tramvaj KT4!
PS: Natočit video tak, aby bylo takhle šikovně navazující na sebe byla docela fuška. Ale o tom žádné video nebude, tentokrát jsem ho netočil :-)
středa 29. srpna 2018
pondělí 27. srpna 2018
Shrnutí uplynulého týdne (34/2018)
V minulém shrnutí jsem si dovolil vynechat poslední dva dny a v tomto shrnutí bych nejraději vynechal všechny, protože teď zpětně mám dojem, že se nedělo nic hezkého. Vše mi přebíjí to, co jsem psal včera (Baka,baka,baka!) o sobě. A když k tomu přidám problém elektronického podpisu, který se vinul celým týdnem v práci.
Někdo totiž rozhodl, prý na základě nějaké směrnice EU, že už nemůžeme mít elektronický podpis na naší konkrétní čipové kartě, protože prý není certifikována podle té nové směrnice. Problém je, že tedy musí být uložena na čemsi, co certifikované je, ale ta jedna věc - TOKEN - stojí mírně přes tisíc korun. Roznásobeno počtem našich zaměstnanců ve všech okresech a krajích vyšlo nějaké šílené číslo, které logicky odmítlo vedení zaplatit všem dosavadním držitelům el. podpisu.
A co hůř - nakoupil se tak minimální počet, že na všechny pobočky které spravuji, mám dostat 25ks z potřebných cca 225. Přišlo mi jich osm.
Takže se celý týden já i moji nadřízení nervují a snažíme se zajistit, aby zbylých X lidí mohlo pracovat. Naštěstí jich není 225-8 ale o něco méně, přičemž počet se ještě sníží, protože nakonec pár tokenů ještě přijde, ale...
Pochopitelně návod na tokeny nefunguje, takže se vztekám i nad tím. Chjo
Někdo totiž rozhodl, prý na základě nějaké směrnice EU, že už nemůžeme mít elektronický podpis na naší konkrétní čipové kartě, protože prý není certifikována podle té nové směrnice. Problém je, že tedy musí být uložena na čemsi, co certifikované je, ale ta jedna věc - TOKEN - stojí mírně přes tisíc korun. Roznásobeno počtem našich zaměstnanců ve všech okresech a krajích vyšlo nějaké šílené číslo, které logicky odmítlo vedení zaplatit všem dosavadním držitelům el. podpisu.
A co hůř - nakoupil se tak minimální počet, že na všechny pobočky které spravuji, mám dostat 25ks z potřebných cca 225. Přišlo mi jich osm.
Takže se celý týden já i moji nadřízení nervují a snažíme se zajistit, aby zbylých X lidí mohlo pracovat. Naštěstí jich není 225-8 ale o něco méně, přičemž počet se ještě sníží, protože nakonec pár tokenů ještě přijde, ale...
Pochopitelně návod na tokeny nefunguje, takže se vztekám i nad tím. Chjo
neděle 26. srpna 2018
Baka, baka, baka!
 |
| Autor: https://www.deviantart.com/aileen-rose/art/BAKA-574126046 |
V podstatě na doprovodném obrázku bych byl ten mlácený, jemuž ten druhý říká Osle!
Samozřejmě, že bych nejraději zafungoval i obráceně, vědět, kterému oslovi natlouct palici na GŘ nebo ještě na vyšších místech, ale tuhle druhou věc si nechám na Souhrn.
Ale zpět ke mě. Dost lidí už o mě ví, že jsem Sarkastický a právě v těch chvílích, kdy ze mě lítají hlášky na toto téma, jenomže je to přesně o tom, co se říká: "Je ten člověk, co je stále veselý a vtipný, také veselý a vtipný, když je mimo skupinu, jež ho momentálně pozoruje?"
No a právě já jsem taky takový, nejsem moc vtipný, ale sarkastický a jsou chvíle kdy sarkasmem skrývám nějaký pocit. Ten pocit ve mě doutná a zvětšuje se. A tady je právě ten bod zlomu, kvůli kterému si v nadpisu říkám Osle.... Když totiž ve mě něco doutná až přespříliš, musím včas zavřít klapačku a prostě odejít někam jinam, abych se vyventiloval (a navenek vypadal dobře) protože jinak ze mě vypadne nějaký hodně divný sarkasmus, jež může být urážlivý, nebo v kontextu zabodává pletací jehlici přímo do srdce.
A to se mi právě povedlo v pátek - nakukoval jsem s kolegyněmi prádelko ke svým narozeninám a ony mě pomáhaly svým vkusem. Ale pak se to nakupování začalo zvrhávat v nakupování věcí, které jsem ani původně nechtěl, byť to stále bylo oblečení a vybraný druh látky súrně potřeboval. V krámu (krámech) jsem se ještě ukočíroval a nákup bund včas zastavil a pak, když už bylo po akci se jedna z kolegyň odpojila a jela domů svým autem. A já měl udělat totéž, tedy odpojit se, protože jsem cítil, že na mě leze nějaká jedovatost, která by neměla zaznít. Dostal jsem ale nabídku na odvoz...
Při výstupu doma na mě, bohužel, ten sarkasmus přišel. Nebyl tak jedovatý, ale v kontextu bezmála dvojhodinového nakupování byl... Celé to nakupování totiž shodil... řekněme že obrazně do bláta a mohlo celkově vyznít, že celý nákup oblečení byl vlastně nanic....
Chybu jsem si uvědomil okamžitě a zkusil se neobratně omluvit, ale vím, že se mi to nepovedlo. Je to totiž jako s tím synkem, který byl vzteklý a ubližoval okolí. Uvědomoval si to a tak ho tatínek naučil, že pokaždé, když se mu to stane, má jít zatlouct do plotu hřebík. Po čase mohl synek ohlásit, že dnes žádný hřebík nezatloukl a tak mu tatínek řekl, že za každý den, kdy se mu toto povede, smí kleštěmi jeden hřebík vytáhnout. Po dalším čase mohl synek ohlásit, že v plotě není žádný hřebík navíc. Tu ho ale tatínek vzal k plotu a ukázal mu díry po hřebících a řekl jisté moudro. A to moudro mi teď rezonuje v hlavě, byť ho neumím vyjádřit nějakým úderným slovem.
Každopádně v mém případě je to jasné - sarkasmem jsem zatloukl hřebík, omluvou ho vytáhl, ale díra po hřebíku zůstala. A jestli těch děr bude víc, tak se může stát, že se plot rozpadne a já přijdu o to, oč stojím...
PS: Nevím proč ale něco takového jsem už v blogu psal. (O hřebících). Zdá se, že jsem se nepoučil. A proto jsem Baka!
sobota 25. srpna 2018
OMSI2: Vsetín
Trošku nečekaně už v sobotu vyjde (vyšlo) video ze Vsetína, který jest mapou polofiktivní a hlavně stále vytvářenou mapou
Nějak nevím co k mapě říct, krom toho, že se mi na ní jelo příjemně, o dost lépe než v nějakém Livestreamu.A to přestože jsem k závěru zbloudil
Příjemné pokoukání :-)
Nějak nevím co k mapě říct, krom toho, že se mi na ní jelo příjemně, o dost lépe než v nějakém Livestreamu.A to přestože jsem k závěru zbloudil
Příjemné pokoukání :-)
středa 22. srpna 2018
OMSI2: Se zájezdovým autobusem na linky Bowdenhamu
...aneb sanitkový mor opět v akci :-)
Sehnal jsem si model zájezdového Volva 9900, které je na českých stránkách ve verzi Beta, leč oficiální verzi jsem si nepořídil, protože mi nějak stahování blbnulo. Ale pro požitek z jízdy mi to stačilo, přestože je ve videu vidět, že jsem natáčení musel přerušit a linku dojet na druhý pokus.
Prostě - změna byla potřeba a mě se líbila :-)
Sehnal jsem si model zájezdového Volva 9900, které je na českých stránkách ve verzi Beta, leč oficiální verzi jsem si nepořídil, protože mi nějak stahování blbnulo. Ale pro požitek z jízdy mi to stačilo, přestože je ve videu vidět, že jsem natáčení musel přerušit a linku dojet na druhý pokus.
Prostě - změna byla potřeba a mě se líbila :-)
úterý 21. srpna 2018
pondělí 20. srpna 2018
Shrnutí uplynulého týdne (33/2018)
Nastal čas, abych popsal první týden v práci po návratu z dovolemné, tedy z Letního dětského tábora.
Nemůžu říct, že jsem potíže nečekal, pokud děláte stejnou práci několik, v mém případě už desítek, let, tak prostě očekáváte potíže. Jenomže v pondělí nebylo prakticky nic, až jsem se divil. To v úterý už začali vycházet ze skříní kostlivci, ale ti malincí mi ani nevadili - prostě kolegové něco nedodělali, zapomněli na to a tím pádem mi nepředali zprávu. Alespoň tak si to vykládám, protože druhá možnost, že to nedodělali schválně mě děsí. Hlavně když to byly fakt drobnosti...
Jenomže už se tyhle drobnosti nasčítávají příliš dlouho a teď se v autobusech objevila nabídka práce, kterou jsem si vysnil na nižším stupni základní školy. Úvodní kurs zdarma ...
No a právě od té chvíle se začaly dít věci, kdy kostlivci začali být větší a větší, kdy vidíte kolegu dělat si z práce "cochcárnu" (ale dostáváte vynadáno vy) kdy kolabují staré systémy (na nové stále není udělaná soutěž a to víc jak 7 let), opětovně zkolabovala klimatizace...
A právě tahle klimatizace a Facebook dohromady mi ukázaly, že se plácáme dokola v těch samých problémech. Ano funkce "Vzpomínky na Facebooku a v nich DVA zápisy o klimatizaci, každý z jiného roku, ale prakticky ze stejného dne... Prostě a krásně úvahy o změně nabraly na intenzitě a můj vztek tak akorát stoupal.
Ve čtvrtek jsem to po další vypadlé klimatizaci a dalších drobnostech řekl v kafárně i I*, která o tom už předběžně věděla, ale rozhodně netušila, že už jsem pevně rozhodnut oslovit doktora a nechat si udělat vyšetření, zdali na tu novou práci mám. Její vlhké oči (a také to, že můj doktor má dovolenou) mě od této akce zbrzdilo, a teď v neděli kdy píšu tyto řádky chladnu ve stínu kostela, kde se modlí má mamka, a se sluchátky v uších datluji tento text. A samozřejmě přemýšlím. třeba o tom, jestli mi neutíká jedinečná šance, ale taky o tom, jestli neutíkám z boje.
Na druhou stranu: Celou středu, ale hlavně čtvrtek a pátek jsem mockrát skončil v poloze, kdy nevěřícně zírám na probíhající děje, sedíc v křesle u počítače s tím, že s tím nemohu nic dělat. No a teď když si pro změnu kontroluji, co jsem napsal, tak zjišťuji dvě věci. Jednak to, že jsem některé věci nepopsal, ale i to, že ani nechci je popisovat
PS: Je neděle večer a příspěvek nepokročil, tak jej raději uzavřu
Nemůžu říct, že jsem potíže nečekal, pokud děláte stejnou práci několik, v mém případě už desítek, let, tak prostě očekáváte potíže. Jenomže v pondělí nebylo prakticky nic, až jsem se divil. To v úterý už začali vycházet ze skříní kostlivci, ale ti malincí mi ani nevadili - prostě kolegové něco nedodělali, zapomněli na to a tím pádem mi nepředali zprávu. Alespoň tak si to vykládám, protože druhá možnost, že to nedodělali schválně mě děsí. Hlavně když to byly fakt drobnosti...
Jenomže už se tyhle drobnosti nasčítávají příliš dlouho a teď se v autobusech objevila nabídka práce, kterou jsem si vysnil na nižším stupni základní školy. Úvodní kurs zdarma ...
No a právě od té chvíle se začaly dít věci, kdy kostlivci začali být větší a větší, kdy vidíte kolegu dělat si z práce "cochcárnu" (ale dostáváte vynadáno vy) kdy kolabují staré systémy (na nové stále není udělaná soutěž a to víc jak 7 let), opětovně zkolabovala klimatizace...
A právě tahle klimatizace a Facebook dohromady mi ukázaly, že se plácáme dokola v těch samých problémech. Ano funkce "Vzpomínky na Facebooku a v nich DVA zápisy o klimatizaci, každý z jiného roku, ale prakticky ze stejného dne... Prostě a krásně úvahy o změně nabraly na intenzitě a můj vztek tak akorát stoupal.
Ve čtvrtek jsem to po další vypadlé klimatizaci a dalších drobnostech řekl v kafárně i I*, která o tom už předběžně věděla, ale rozhodně netušila, že už jsem pevně rozhodnut oslovit doktora a nechat si udělat vyšetření, zdali na tu novou práci mám. Její vlhké oči (a také to, že můj doktor má dovolenou) mě od této akce zbrzdilo, a teď v neděli kdy píšu tyto řádky chladnu ve stínu kostela, kde se modlí má mamka, a se sluchátky v uších datluji tento text. A samozřejmě přemýšlím. třeba o tom, jestli mi neutíká jedinečná šance, ale taky o tom, jestli neutíkám z boje.
Na druhou stranu: Celou středu, ale hlavně čtvrtek a pátek jsem mockrát skončil v poloze, kdy nevěřícně zírám na probíhající děje, sedíc v křesle u počítače s tím, že s tím nemohu nic dělat. No a teď když si pro změnu kontroluji, co jsem napsal, tak zjišťuji dvě věci. Jednak to, že jsem některé věci nepopsal, ale i to, že ani nechci je popisovat
PS: Je neděle večer a příspěvek nepokročil, tak jej raději uzavřu
neděle 19. srpna 2018
OMSI: Fiktivní Pomoří
Když se dostane na nějaké starší video (tohle jsem točil v září 2017) tak občas bývám překvapen, když zjistím, že je natočeno a z komentáře zní nepohoda. Tak jako u dnešního kousku
No a protože byl točen dva dny před tímto zápisem: "Od pátku do pátku", tak se mohu podívat co se mi dělo...
Dodávat více asi netřeba
No a protože byl točen dva dny před tímto zápisem: "Od pátku do pátku", tak se mohu podívat co se mi dělo...
Dodávat více asi netřeba
středa 15. srpna 2018
OMSI2: Co upadlo pod stůl
Ano, dnešní video bude střihové, kdy chci ukázat nějaké věci za poslední čtvrt rok (plus nějaké výjimečně starší. Prostě to, co jsem odstřihl, nebo se rozhodl nepoužít. Ale protože tam jsou i nějaké zajímavůstky, tak jsem to sestřihl.
Líbilo. Mě ano :-) Tak zase za půlrok na viděnou ...
Líbilo. Mě ano :-) Tak zase za půlrok na viděnou ...
úterý 14. srpna 2018
Dozvuky tábora
Jak jsem včera slíbil, tak činím...
Na táboře jsem snad získal trochu energie a sil na práci v práci, ale po dnešním dopoledni už poprvé pochybuji. Měl jsem jednu pětiminutovou krizi. Zapomněl jsem se totiž od rána napít kafe... Ale k věci.
V pátek proběhla závěrečná diskotéka, tedy o den dříve než obvykle. Nadšení dětí neznalo mezí a nadšení kuchařek bydlící nad místností, kde se tancovalo, bylo stejně velké, leč opačné polarity. Ani já nebyl nadšen, protože jsem ten rambajs slyšel o tři chatičky dál...
Každopádně v sobotu večer už visel rozpis, co kdo musí udělat, a já tam měl jen minimum úkolů, protože jsem už o několik dní dříve avizoval, že budu muset předčasně zmizet. Jedním z důvodů byl právě úklid tábořiště. Ukázalo se však, že v únicích jsem amatér, protože mnozí unikali ještě dříve... A to ještě jsem rád, že jsem se neprokecl, a neprozradil, proč doopravdy mizím...
Má část úklidu byla hotova hned - chatičku jsem si předpřipravil v sobotu, takže v den D jsem v podstatě jen vystěhoval svoje věci, o trošku horší byl bazén, ale místní správce přijel včas, takže jsem mu jen odvyprávěl v jaké fázi je chemické a pískové čištění, mechanická síta a tak, spustili jsme filtraci a bylo. Správce si to dodělal sám (opět se vyplatila příprava o den dříve a na správce tak zbylo jen málo práce, co zrovna vyšla na neděli (bazén se čistí v rytmu lichý/sudý den a podle toho se dělají činnosti). To balení kanceláře trvalo hodinu, tolik drátů kolik potřebujeme na propojení přístrojů je děsivé, o papírech nemluvě.
Ale jako OK, byl jsem hotov se 45 minutovým předstihem a stál jsem u auta, kde mi na sedačce ležely plavky. Mohl jsem si jít zaplavat... ale nakonec jsem mizel bez koupele, Něco se ve mě zlomilo, a přestože jsem si to na táboře užil a v podstatě se vůbec nestresoval, což je na našem táboře světový rekord a nejlepší výkon všech dob... No prostě nastartoval jsem a vystřelil pryč, aniž bych zauvažoval, jestli jsem si sbalil opravdu vše. Ano, nesbalil a uvidíme, jaké mám kamarády a zda danou věc mi zachrání. Pár jsem jich oslovil... Anebo si ji vyzvednu na konci září na místě???
Dojel jsem za J*K* a relativně jsme si popovídali na téma, která jsme si troufli načnout. Téma nemocí a psyché byla oboustranně vynechána... Na stranu druhou jsme obě témata dost proprali na hangouts, takže ani nové probrání nebylo třeba...
Doma jsem byl už ve 14 hodin, jindy touto dobou teprve odjíždíme z oběda. Což ale znamenalo, že jsem byl hladov a nevrlý :-)
Po zbytek dne až do vydání tohoto zápisku sleduji vývin ohledně tábora a hlavně ztrát a nálezů. Letos to nějak není pěkné :-(
To, že na náš sport, který soudcuji, je potřeba relativně hodně materiálu, je jasné a protože stojí šílené peníze, tak si jej půjčujeme a to z několika míst. Typicky se půjčují otlučenější soupravy, náš spolek si už část materiálu koupil, něco máme historicky z období před vznikem spolku. Ale letos jeden sportovní oddíl půjčil vysloveně luxusní soupravy používané na ligu. A hádejte, které soupravy se při zběsilém balení ztratily? Ano, ty... Zatím se nikdo nepřiznal, respektive mi není známo
(update 15.8.2018 - nalezeno, nikdo je neodvezl, jsou na místě)
Zdravotník taky perlil a některým dětem nebyl schopen vrátit průkazku zdravotní pojišťovny, očkovák a tak. Ty se kupodivu nalezly u hlavasky, prý po předání složky od zdravotníka.
Osobně mě štve následující situace: Kluk "A" se ptá kluka "B", komu patří speciální luky. Je mu odpovězeno, že patří stoprocentně "C". Kluk "C" je shání až doma a zjišťuje, že za ním kluk "A" nedošel. Kluk "B" si nepamatuje, kdo byl "A". Vypůjčené luky jsou tím pádem v trapu :-(
Kéž bych mohl říci, že toto je vše. Nemohu :-((( O té nejhorší situaci vím jen per huba, a kdoví, jestli je to pravda, nebo ne, tzn. jednalo by se o pomluvu. Vyšetřování probíhá
Na táboře jsem snad získal trochu energie a sil na práci v práci, ale po dnešním dopoledni už poprvé pochybuji. Měl jsem jednu pětiminutovou krizi. Zapomněl jsem se totiž od rána napít kafe... Ale k věci.
V pátek proběhla závěrečná diskotéka, tedy o den dříve než obvykle. Nadšení dětí neznalo mezí a nadšení kuchařek bydlící nad místností, kde se tancovalo, bylo stejně velké, leč opačné polarity. Ani já nebyl nadšen, protože jsem ten rambajs slyšel o tři chatičky dál...
Každopádně v sobotu večer už visel rozpis, co kdo musí udělat, a já tam měl jen minimum úkolů, protože jsem už o několik dní dříve avizoval, že budu muset předčasně zmizet. Jedním z důvodů byl právě úklid tábořiště. Ukázalo se však, že v únicích jsem amatér, protože mnozí unikali ještě dříve... A to ještě jsem rád, že jsem se neprokecl, a neprozradil, proč doopravdy mizím...
Má část úklidu byla hotova hned - chatičku jsem si předpřipravil v sobotu, takže v den D jsem v podstatě jen vystěhoval svoje věci, o trošku horší byl bazén, ale místní správce přijel včas, takže jsem mu jen odvyprávěl v jaké fázi je chemické a pískové čištění, mechanická síta a tak, spustili jsme filtraci a bylo. Správce si to dodělal sám (opět se vyplatila příprava o den dříve a na správce tak zbylo jen málo práce, co zrovna vyšla na neděli (bazén se čistí v rytmu lichý/sudý den a podle toho se dělají činnosti). To balení kanceláře trvalo hodinu, tolik drátů kolik potřebujeme na propojení přístrojů je děsivé, o papírech nemluvě.
Ale jako OK, byl jsem hotov se 45 minutovým předstihem a stál jsem u auta, kde mi na sedačce ležely plavky. Mohl jsem si jít zaplavat... ale nakonec jsem mizel bez koupele, Něco se ve mě zlomilo, a přestože jsem si to na táboře užil a v podstatě se vůbec nestresoval, což je na našem táboře světový rekord a nejlepší výkon všech dob... No prostě nastartoval jsem a vystřelil pryč, aniž bych zauvažoval, jestli jsem si sbalil opravdu vše. Ano, nesbalil a uvidíme, jaké mám kamarády a zda danou věc mi zachrání. Pár jsem jich oslovil... Anebo si ji vyzvednu na konci září na místě???
Dojel jsem za J*K* a relativně jsme si popovídali na téma, která jsme si troufli načnout. Téma nemocí a psyché byla oboustranně vynechána... Na stranu druhou jsme obě témata dost proprali na hangouts, takže ani nové probrání nebylo třeba...
Doma jsem byl už ve 14 hodin, jindy touto dobou teprve odjíždíme z oběda. Což ale znamenalo, že jsem byl hladov a nevrlý :-)
Po zbytek dne až do vydání tohoto zápisku sleduji vývin ohledně tábora a hlavně ztrát a nálezů. Letos to nějak není pěkné :-(
To, že na náš sport, který soudcuji, je potřeba relativně hodně materiálu, je jasné a protože stojí šílené peníze, tak si jej půjčujeme a to z několika míst. Typicky se půjčují otlučenější soupravy, náš spolek si už část materiálu koupil, něco máme historicky z období před vznikem spolku. Ale letos jeden sportovní oddíl půjčil vysloveně luxusní soupravy používané na ligu. A hádejte, které soupravy se při zběsilém balení ztratily? Ano, ty... Zatím se nikdo nepřiznal, respektive mi není známo
(update 15.8.2018 - nalezeno, nikdo je neodvezl, jsou na místě)
Zdravotník taky perlil a některým dětem nebyl schopen vrátit průkazku zdravotní pojišťovny, očkovák a tak. Ty se kupodivu nalezly u hlavasky, prý po předání složky od zdravotníka.
Osobně mě štve následující situace: Kluk "A" se ptá kluka "B", komu patří speciální luky. Je mu odpovězeno, že patří stoprocentně "C". Kluk "C" je shání až doma a zjišťuje, že za ním kluk "A" nedošel. Kluk "B" si nepamatuje, kdo byl "A". Vypůjčené luky jsou tím pádem v trapu :-(
Kéž bych mohl říci, že toto je vše. Nemohu :-((( O té nejhorší situaci vím jen per huba, a kdoví, jestli je to pravda, nebo ne, tzn. jednalo by se o pomluvu. Vyšetřování probíhá
pondělí 13. srpna 2018
Shrnutí uplynulého týdne (32/2018)
...aneb druhý týden tábora.
Hned první problém se objevuje u jednoho dítěte, kupodivu holčičky, která se nechce kamarádit a na chatičce vznikají hádky. Hovor s rodiči - ona měla probémy už i ve školce. No a protože to jso kamarádi s hlavaskou, tak to dopadne jak? Nedořešeně a na půl cesty. (S holčičkou si šel promluvit Pán v klobouku)
Dalším problémem jsou děti, které sestoupily do nejslabšího turnaje, protože to jsou děti nesoustředěné, hra je nebaví, anebo když baví, tak nedávají pozor v okamžiku, kdy se jim dospělý zkouší něco vysvětlit.
No a konečně třetí problém je náš megafon. Už dvakrát za sebou se mi vrátil totálně vybitý a mezi oběma vybitími byl v podstatě půlden. Má nabíječka by dokázala problém se "zkratovanou" baterkou odhalit, ale po půlhodinovém trvalém odběru se baterky ani "nehly". Baterky jsem vrátil zpět a mě megafon funguje. Proto jsem udělal jednoduché opatření, ten vypínač co to "dělá" jsem zalepil páskou, aby nikoho nelákal s ním manipulovat.
O den později se ukázalo, že jsem měl pravdu, baterky "náhle" vydržely. Tedy megafon hraje, ale co jsem baterky v úterý dobíjel, tak jsem měl dojem, že přeci jen jedna z baterek je o něco slabší na kapacitu...
A když mluvím o pondělku, tak jsem měl střet s Pánem z klobouku. Nevím jak moc to má v hlavě srovnané, ale chvilkama mám dojem, že má hodně posunuté hranice, kde je to vtip a kdy urážka rozhodčích. Zazněly přesně tři hlášky a ta poslední "Rozhodčí nemají autoritu!" opravdu za vtip nepovažuji. Startoval jsem hned a hlavní rozhodčí mě upozornil, abych to řešil v klidu. Zkusil jsem to a viděl na obličeji Pána s kloboukem nádherný semafor. "Tak co teda nemám řikat" zařval na mě. "Něříkej hlášky se slovem rozhodčí" poradil jsem mu. Mělo to vyznít jízlivě, ale už se mi stahovalo hrdlo, protože se mi chtělo už brečet bezmocí, nebo řvát....
V úterý se mi před snídaní omluvil, což pro mě byl šok na další dvě hodiny, kdy jsem všechny okolojdoucí prosil, aby mě probudili :-) Toto se totiž stalo poprvé v životě a rozhodně jsem to neočekával...
Zápisy ze zbytku úterý, středy, čtvrtka a pátku tu nejsou, protože mě to krásné, co by stálo za zapsání, přebíjely informace špatné. Některé z nich o mých kolezích, ať už blízkých, či trošku vzdálenějších. Nejhorší je to, když si o někom něco myslíte, ale říkáte si - to je pomluva, nebo to jsem možná odhadl špatně - ale pak vám přijde email, který vám potvrdí vše do písmenka... Nu, není to nic příjemného.
Jak se tu starám o bazén, tak jsem na jedné naší atrakci, obrovské nafukovací labuti uzpůsobené jako plovací deska pro dva s očky pro pádla, najezdil snad několik kilometrů, rozdělených na několik návštěv bazénu. Vždy, když jsem tam byl sám a práce kolem bazénu byla hotova. A přemýšlel jsem...
Mám totiž pocit, že své přímé kolegy nezměním, což znamená přesně dvě možnosti. Smířit se s tím, nebo odejít. Proč odejít? Inu proto, že poslední dobou nemám chuť se něčím dalším užírat
Sobotu a neděli si nechám vyjímečně do zápisu "Dozvuky tábora", který napíšu dnes večer
Hned první problém se objevuje u jednoho dítěte, kupodivu holčičky, která se nechce kamarádit a na chatičce vznikají hádky. Hovor s rodiči - ona měla probémy už i ve školce. No a protože to jso kamarádi s hlavaskou, tak to dopadne jak? Nedořešeně a na půl cesty. (S holčičkou si šel promluvit Pán v klobouku)
Dalším problémem jsou děti, které sestoupily do nejslabšího turnaje, protože to jsou děti nesoustředěné, hra je nebaví, anebo když baví, tak nedávají pozor v okamžiku, kdy se jim dospělý zkouší něco vysvětlit.
No a konečně třetí problém je náš megafon. Už dvakrát za sebou se mi vrátil totálně vybitý a mezi oběma vybitími byl v podstatě půlden. Má nabíječka by dokázala problém se "zkratovanou" baterkou odhalit, ale po půlhodinovém trvalém odběru se baterky ani "nehly". Baterky jsem vrátil zpět a mě megafon funguje. Proto jsem udělal jednoduché opatření, ten vypínač co to "dělá" jsem zalepil páskou, aby nikoho nelákal s ním manipulovat.
O den později se ukázalo, že jsem měl pravdu, baterky "náhle" vydržely. Tedy megafon hraje, ale co jsem baterky v úterý dobíjel, tak jsem měl dojem, že přeci jen jedna z baterek je o něco slabší na kapacitu...
A když mluvím o pondělku, tak jsem měl střet s Pánem z klobouku. Nevím jak moc to má v hlavě srovnané, ale chvilkama mám dojem, že má hodně posunuté hranice, kde je to vtip a kdy urážka rozhodčích. Zazněly přesně tři hlášky a ta poslední "Rozhodčí nemají autoritu!" opravdu za vtip nepovažuji. Startoval jsem hned a hlavní rozhodčí mě upozornil, abych to řešil v klidu. Zkusil jsem to a viděl na obličeji Pána s kloboukem nádherný semafor. "Tak co teda nemám řikat" zařval na mě. "Něříkej hlášky se slovem rozhodčí" poradil jsem mu. Mělo to vyznít jízlivě, ale už se mi stahovalo hrdlo, protože se mi chtělo už brečet bezmocí, nebo řvát....
V úterý se mi před snídaní omluvil, což pro mě byl šok na další dvě hodiny, kdy jsem všechny okolojdoucí prosil, aby mě probudili :-) Toto se totiž stalo poprvé v životě a rozhodně jsem to neočekával...
Zápisy ze zbytku úterý, středy, čtvrtka a pátku tu nejsou, protože mě to krásné, co by stálo za zapsání, přebíjely informace špatné. Některé z nich o mých kolezích, ať už blízkých, či trošku vzdálenějších. Nejhorší je to, když si o někom něco myslíte, ale říkáte si - to je pomluva, nebo to jsem možná odhadl špatně - ale pak vám přijde email, který vám potvrdí vše do písmenka... Nu, není to nic příjemného.
Jak se tu starám o bazén, tak jsem na jedné naší atrakci, obrovské nafukovací labuti uzpůsobené jako plovací deska pro dva s očky pro pádla, najezdil snad několik kilometrů, rozdělených na několik návštěv bazénu. Vždy, když jsem tam byl sám a práce kolem bazénu byla hotova. A přemýšlel jsem...
Mám totiž pocit, že své přímé kolegy nezměním, což znamená přesně dvě možnosti. Smířit se s tím, nebo odejít. Proč odejít? Inu proto, že poslední dobou nemám chuť se něčím dalším užírat
Sobotu a neděli si nechám vyjímečně do zápisu "Dozvuky tábora", který napíšu dnes večer
neděle 12. srpna 2018
OMSI2: Fiktivní Brno
Kdybych sestříhal pokusy i jízdu oi Brně, vznikl by speciál "bloudíme po BrněL", protože se mi v prvopočátcích nedařilo, ale po zapnutí automatických šipek se mi rozsvítilo a poznal jsem, kde dělám chyby.
Takže jsem si zajezdil poloreálnou(?) linku 60
Bideo je předtočeno od března a zařazeno nyní, kdy jsem na dovolené. Už mě mezitím na YT odpověděl jeden divák, že mám ve videu nepřesnosti, takže:
čísla linek v Brně:
01-12 (dříve 13) tramvaje
20-39 trolejbusy
40-88 autobusy denní
89-99 autobusy noční
Startovní pozice linky 60 je zastávka Úzká, takže chyba není na tablech, ale v OMSI, které musí mít startovní zastávku blíže k té koncové, aby vše správně fungovalo...
Takže jsem si zajezdil poloreálnou(?) linku 60
Bideo je předtočeno od března a zařazeno nyní, kdy jsem na dovolené. Už mě mezitím na YT odpověděl jeden divák, že mám ve videu nepřesnosti, takže:
čísla linek v Brně:
01-12 (dříve 13) tramvaje
20-39 trolejbusy
40-88 autobusy denní
89-99 autobusy noční
Startovní pozice linky 60 je zastávka Úzká, takže chyba není na tablech, ale v OMSI, které musí mít startovní zastávku blíže k té koncové, aby vše správně fungovalo...
pátek 10. srpna 2018
Až mi někdo bude vykládat o Islámu...
Až mi někdo bude chtít vykládat o islámu, bude odteď má prvá otázka tato:
Viděl si video s panem BIllem Warnerem? Ne? Tak se nejprve pouč o tom, co říkáš!
Viděl si video s panem BIllem Warnerem? Ne? Tak se nejprve pouč o tom, co říkáš!
čtvrtek 9. srpna 2018
Haibane Renmei return (again)
Neprožívám zrovna úplně klidné období, kdy sám dělám chyby z roztržitosti (smazaná videa ať už z OMSI nebo z tábora, vždy před zveřejněním) a z práce mě přicházejí hlášky o vyhazovu holky, která má kluka v pubertě, postiženou holku i manžela. A pak už stačí jen malounko dalších situací, abych sáhl po něčem, co mi pomůže zapomenout nebo se trošku zmátořit.
Je to už více jak 12 let, kdy jsem měl na starém blogu následující zápisek, kdy jsem se k anime seriálu přiznal a kde mám o seriálu napsáno vše potřebné
Pelinův blog: Haibane Renmei (2006): Haibane Renmei - japonské anime, které mě chytilo za srdce. Snad je to tím, že v něm nikdo nevraždí, nestřílí ani se tam nedějí jiné špatné ...
V roce 2006 jsem měl i náladu najít i cosi, nazvané jako Hymn, který stvořil jakýsi fanoušek
Haibane Renmei - Hymn (2006)
Druhý návrat zaznanenaný přímo na tomto blogu byl v roce 2010
Pelinův blog: Haibane Renmei returns
Rok 2015 a články
Nedopsané věci (3. oříšek díků ...) - kdy píšu o oříšku díků který jsem obdržel
Haibane Renmei - vznik světa
Návrat v čase - tentokrát o 3206 dnů
Je to zajímavé, ale roky 2006, 2010, 2015 a 2018 nevypovídají o pravidelné křivce vracení se k seriálu Haibane Renmei, ale jistá pravidelnost tu je. Až mě to samotného překvapilo, že tomu tak je, i k tomu se hodí psaní blogu. Na druhou stranu mě to trošku leká...
Když bych na blog psal úplně všechno, je možné, že se zhruba čtyřleté období smrskne na menší termín, ostatně kdo bude hledat, najde vícero zápisů, kde HR jen lehce zmiňuji, ostatně i ve starém blogu, co již přestal existovat, takové zmínky byly.
Nu, zatím musím říci (a ZAKLEPAT NA NĚCO NEHOŘLAVÉHO) že seriál má stále moc mě posouvat do jiných nálad...
Je to už více jak 12 let, kdy jsem měl na starém blogu následující zápisek, kdy jsem se k anime seriálu přiznal a kde mám o seriálu napsáno vše potřebné
Pelinův blog: Haibane Renmei (2006): Haibane Renmei - japonské anime, které mě chytilo za srdce. Snad je to tím, že v něm nikdo nevraždí, nestřílí ani se tam nedějí jiné špatné ...
V roce 2006 jsem měl i náladu najít i cosi, nazvané jako Hymn, který stvořil jakýsi fanoušek
Haibane Renmei - Hymn (2006)
Druhý návrat zaznanenaný přímo na tomto blogu byl v roce 2010
Pelinův blog: Haibane Renmei returns
Rok 2015 a články
Nedopsané věci (3. oříšek díků ...) - kdy píšu o oříšku díků který jsem obdržel
Haibane Renmei - vznik světa
Návrat v čase - tentokrát o 3206 dnů
Je to zajímavé, ale roky 2006, 2010, 2015 a 2018 nevypovídají o pravidelné křivce vracení se k seriálu Haibane Renmei, ale jistá pravidelnost tu je. Až mě to samotného překvapilo, že tomu tak je, i k tomu se hodí psaní blogu. Na druhou stranu mě to trošku leká...
Když bych na blog psal úplně všechno, je možné, že se zhruba čtyřleté období smrskne na menší termín, ostatně kdo bude hledat, najde vícero zápisů, kde HR jen lehce zmiňuji, ostatně i ve starém blogu, co již přestal existovat, takové zmínky byly.
Nu, zatím musím říci (a ZAKLEPAT NA NĚCO NEHOŘLAVÉHO) že seriál má stále moc mě posouvat do jiných nálad...
středa 8. srpna 2018
OMSI2: Jak to mělo být?
Jak měla být správně projeta linka ALITA 10 na mapě Eberlinsee+Schönau? Takto:
Samozřejmě puntičkář, který ví, co všechno ten model umí, podotkne, že tam nemám tabule s čísly linky, tak ano, nemám. Ale oficiálně nejsou k dispozici. Ale co, pořídím si editor na soubory, v němž jsou ty tabule připraveny a rozjedu to :-) A natočím možná ještě jednou :-D
Samozřejmě puntičkář, který ví, co všechno ten model umí, podotkne, že tam nemám tabule s čísly linky, tak ano, nemám. Ale oficiálně nejsou k dispozici. Ale co, pořídím si editor na soubory, v němž jsou ty tabule připraveny a rozjedu to :-) A natočím možná ještě jednou :-D
pondělí 6. srpna 2018
Shrnutí uplynulého týdne (31/2018)
Tentokrát začnu hrou, abych trošku dohnal skutečnost, proti zápisům, teď na táboře nemám na čem hrát. A to úmyslně, protože můj nový notebook je herní a tuhle hru by utáhl. Na druhou stranu nevím, jestli by to utáhlo místní internetové připojení.
Tak tedy tentokrát jsem hrál za postavu Valla, která umí úžasně střílet z kuší, takže v některých mapách je trošku bezzubá (např. piráti, nebo i jen obecné získávání "kempů") ale už jsem mockrát viděl, že protivník s touto postavou prostě vyhrávat dokázal. Tak se to povedlo i mě.
Jinak k procentům: Hraje to 2x pět hráčů, nebo 1x pět hráčů proti pěti počítačem ovládaným figurkám, takže zisk 40% v aktivitě je prostě úžasné. Zvlášť pro mě...
V závěrečném hlasování jsem dostal tři potřebné body, abych získal "pepíka", můj čtvrtý bod musel povinně jinam, pátý hráč nehlasoval....
Ale k uplynulému týdnu, respketive ještě k předchozí sobotě večer.
Sobota večer byla vyhrazena poradě, na které se mělo vyřešit vše kolem celotáborové hry. a rozdělení činností na neděli, kdy najíždí děti. Nedohodlo se nic a večeře - opíkání buřtů, začalo až ve 23 hodin. Ve 23:30 už pršelo, takže první lidi si toho buřta stihli dát. J8 tou dobou byl na chaloupce v pyžamu a psal text předchozího shrnutí.
Neděle, plánováno: 9:30 schůze a výroba indiánských bot, 11:00 oběd s dovezenou pizzou.
Neděle, skutečnost: 10:00 schůze, 12:00 pizza dojela, boty nic
V pondělí se rozběhl rozřazovací turnaj, který jsem si vzal na povel a někdy mezi 15:30-18:00 mě měl někdo na 20 minut vystřídat, abych si botky vyrobil. Hádejte 3x... Nemám je ani teď při psaní tohoto soupisu...
Co říci k táboru? Kluk, jemuž říkám "pán s kloboukem" se první dva dny předváděl a zkoušel na mě nějaké fígle na naštvání. Je to tím, že pohrdá všemi, co nemají to, co on - otázkou ale je, co to je? Vzdělání? Šachové dovednosti? Dobrou (čti: nemanuální) profesi? No a pak se děje to, že se ním moc lidí nebaví, takže ve středu mi zkusil zapodlejzat, že prý o našem táboře dával rozhovor nějakým krajským novinám a že tam zmínil i meteorologa (=mě, bez použití jména). Nu nedojal mě, a mé "hm" ho odradilo.
Ve čtvrtek jsme měli hru "život indiána". Zjištění, že se zapomnělo oslovit oba zdravotníky, když vytáhnete dítě z vody mírně přiutopené, je fakt příjemné. A jinak samozřejmě: Dítě tvrdí: JSEM PLAVEC , rodičové tvrdí dokonce písemně: "JE PLAVEC", skutečnost: šel ke dnu na dvacátém metru dvacetipěti metrového bazénu, tzn šlo ke dnu na pátém metru, kde už nestačilo. Naštěstí kolem bazénu bylo dost vedoucích, takže záchrana byla okamžité.
A teď matematická úloha pro náročné: Kolik metrů doopravdy uplavalo, ono dítě když na začátku 25m bazénu je brouzdálko a kolik je to plavekých temp???
Ale pojďme dál. V neděli jsem řídil velký turnaj a už sobotní noční porada před ním byla výživná. Sledujte sami?
Fáze 1 - kdo chce hrát turnaj z vedoucích - hlásí se všichni
Fáze 2 - kdo pomůže Pelinovi? Pelin jedovatě: "E*M* tu není tak ta mi nepomůže" Jeden dobrovolník....
Fáze 3 - Pelin posílá papír: Hrající vedoucí nechť se zapíší - zapsala se 3/4 přítomných.... tzn 1/4 jsou podvodníci
Fáze 4 - Rozdělování dalších úkolů
Fáze 5 - znechucený odchod Pelina k sobě
Tak tedy tentokrát jsem hrál za postavu Valla, která umí úžasně střílet z kuší, takže v některých mapách je trošku bezzubá (např. piráti, nebo i jen obecné získávání "kempů") ale už jsem mockrát viděl, že protivník s touto postavou prostě vyhrávat dokázal. Tak se to povedlo i mě.
Jinak k procentům: Hraje to 2x pět hráčů, nebo 1x pět hráčů proti pěti počítačem ovládaným figurkám, takže zisk 40% v aktivitě je prostě úžasné. Zvlášť pro mě...
V závěrečném hlasování jsem dostal tři potřebné body, abych získal "pepíka", můj čtvrtý bod musel povinně jinam, pátý hráč nehlasoval....
Ale k uplynulému týdnu, respketive ještě k předchozí sobotě večer.
Sobota večer byla vyhrazena poradě, na které se mělo vyřešit vše kolem celotáborové hry. a rozdělení činností na neděli, kdy najíždí děti. Nedohodlo se nic a večeře - opíkání buřtů, začalo až ve 23 hodin. Ve 23:30 už pršelo, takže první lidi si toho buřta stihli dát. J8 tou dobou byl na chaloupce v pyžamu a psal text předchozího shrnutí.
Neděle, plánováno: 9:30 schůze a výroba indiánských bot, 11:00 oběd s dovezenou pizzou.
Neděle, skutečnost: 10:00 schůze, 12:00 pizza dojela, boty nic
V pondělí se rozběhl rozřazovací turnaj, který jsem si vzal na povel a někdy mezi 15:30-18:00 mě měl někdo na 20 minut vystřídat, abych si botky vyrobil. Hádejte 3x... Nemám je ani teď při psaní tohoto soupisu...
Co říci k táboru? Kluk, jemuž říkám "pán s kloboukem" se první dva dny předváděl a zkoušel na mě nějaké fígle na naštvání. Je to tím, že pohrdá všemi, co nemají to, co on - otázkou ale je, co to je? Vzdělání? Šachové dovednosti? Dobrou (čti: nemanuální) profesi? No a pak se děje to, že se ním moc lidí nebaví, takže ve středu mi zkusil zapodlejzat, že prý o našem táboře dával rozhovor nějakým krajským novinám a že tam zmínil i meteorologa (=mě, bez použití jména). Nu nedojal mě, a mé "hm" ho odradilo.
Ve čtvrtek jsme měli hru "život indiána". Zjištění, že se zapomnělo oslovit oba zdravotníky, když vytáhnete dítě z vody mírně přiutopené, je fakt příjemné. A jinak samozřejmě: Dítě tvrdí: JSEM PLAVEC , rodičové tvrdí dokonce písemně: "JE PLAVEC", skutečnost: šel ke dnu na dvacátém metru dvacetipěti metrového bazénu, tzn šlo ke dnu na pátém metru, kde už nestačilo. Naštěstí kolem bazénu bylo dost vedoucích, takže záchrana byla okamžité.
A teď matematická úloha pro náročné: Kolik metrů doopravdy uplavalo, ono dítě když na začátku 25m bazénu je brouzdálko a kolik je to plavekých temp???
Ale pojďme dál. V neděli jsem řídil velký turnaj a už sobotní noční porada před ním byla výživná. Sledujte sami?
Fáze 1 - kdo chce hrát turnaj z vedoucích - hlásí se všichni
Fáze 2 - kdo pomůže Pelinovi? Pelin jedovatě: "E*M* tu není tak ta mi nepomůže" Jeden dobrovolník....
Fáze 3 - Pelin posílá papír: Hrající vedoucí nechť se zapíší - zapsala se 3/4 přítomných.... tzn 1/4 jsou podvodníci
Fáze 4 - Rozdělování dalších úkolů
Fáze 5 - znechucený odchod Pelina k sobě
Byl to zajímavý počin, kdy mi nepomáhali dva známí hráči J*K* a P*S*, ale právě ten dobrovolník - i když jsem si celý turnaj musel "uřvat" sám, tedy typicky si zjednat klid na hracím sále...
A to je vše.
PS: Ještě že mi v neděli J*K* dovezl vínko, měl jsem se s kým dělit a trošku si propláchnout unavené hlasivky - logicky s těmi, co měli po službě a už nepřijdou do styku s dětmi - což jsou všichni ti, co na táboře dřou a nejsou na očích
neděle 5. srpna 2018
OMSI2, hů, hů...
Na mapě Bowdenham, a lince: 22 St. Kathryns Hospital → Apsley station se mi objevoval "sanitkový mor", tedy stále někde houakala nějaká sanitka a člověk by jim měl uhýbat. Otázkou je, kam uhýbat, není všude místo.
Ale jako jo, k téhle mapě se vrátím...
Ale jako jo, k téhle mapě se vrátím...
středa 1. srpna 2018
OMSI: Fiktivní PID (2.) tentokrát nadšeněji
Mapa Fiktivní PID a druhý náhled na ni, a opravdu komentář zní nadšeněji. Neptejte se mě, jak jsem to dosáhl, protože čas natáčení tohoto a předchozího videa je rozdílný pouze o 60 minut (možná o maličko víc, ale rozhodně ne víc jak 90 minut) a toto video je mladší. Ale šlo to, rozmluvil jsem se a dal dohromady, i nějaký ten dlabanec jsem si dal...
Jinak linka 344 je natočena jako linka na přání.
A tuhle linku asi budu na Fiktivní PID jezdit nejčastěji, neb je nejpohodovější :-)
Jinak linka 344 je natočena jako linka na přání.
A tuhle linku asi budu na Fiktivní PID jezdit nejčastěji, neb je nejpohodovější :-)
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)