Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)
Zobrazují se příspěvky se štítkemsny. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsny. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 17. října 2024

Mořská panna plní přání...

Tento sen se mi zdál jednak opakovaně, jednak se mi zdál i z určitých úhlů pohledu. Vždy s několikaměsíční nebo dokonce několikaletou mezerou.

Jsem v úrovni reálného místa, kterému se v našem městě říká LUNA (a takto pojmenované místo najdeme i v jiných městech) kolem teče hodně pomalu nějaká řeka, já jsem po krk ve vodě a v obou rukou držím "diplomatické" kufříky. Jeden z nich vypadá jako můj bývalý kufřík, který jsem používal na střední škole, druhý naopak jako můj současný kufřík s jemným nářadím na počítače. 

Doplavávají ke mě nějací kluci, kteří plavou vedle mořské panny a když jsou u mě, ukazují mi dlaně, ze kterých jim zrovna mizí blány, jsou docela rozradostnění, a tak nějak reagují na můj hovor s mořskou pannou.

Drobný střih

Stojím na chodníku o dva metry dále než minule a právě s onou mořskou pannou, která ale vypadá nyní jako elfí kouzelnice a já ji prosím o možnost, že bych si mohl v určitém případě "posílit nohy". Kouzelnice se ptá, jestli nebude lepší, kdybych si uměl posílit celé tělo.

Tady se musím zastavit a říct: "BACHA JE TO PAST!"

Ušklíbnu se a pokrčím rameny a tak nějak nechávám rozhodnutí na kouzelnici.

Velký střih

Stojím v neznámém městě a uvědomuji si, že už jsem dlouho jako exterák neučil na jisté škole. Ono taky jak si to neuvědomit, když stojím relativně blízko té školy. A tak popojdu blíže.

U školy probíhá nějaká stávka či demonstrace a jsou to spíše mladí lidé. (Stávkují studenti? Netuším) Venku se nic neděje, takže o chvilku později stojím na spojovací chodbě mezi dvěma budovami - okna na obou stranách. Stojí tu menší množství dospělých (učitelé???) a máme nějakou diskuzi.

Kdoví, co se dělo, jestli venkovní demonstranti něco vhodili do budovy, nebo byl jiný problém, rozhodně se z konce chodby začal valit kouř. Zavládlo vzrušení, ale já říkám "školník už to hasí". A skutečně, je slyšet šumění hasičáku a za chvilku už kouř není.

Jenomže já mám právě všeho dost, a jak dobíhá to dohašování, tak jsem se přikrčil, jezdím si zezadu po nohou a tiše prosím o posílení nohou. Při jízdě dolů jedno posílení, viditelně přirostla vrstva svalů, přejel jsem i opačným směrem, opět přírůstek. Zvedám se a posílenýma nohama vyklápím okno, prolézám jím na zahradu s plotem...

A zde se mi sen prakticky pokaždé ukončí hned poté co se podívám dále po plotu doleva. Variantně jednou, možná dvakrát přes ten plot zkouším lézt, nebo popojít do rohu plotu v lese...

Jinak v místě, kde píšu "bacha je to past" to past je - mohu-li použít příměr, tak třeba "kdo chce víc, nemá nic". O snu jsem přemýšlel, a říkám si - "jak by asi vypadalo posílení hlavy???" A taky mám dojem, že mě sny trestají, pokud něco řeším s "prostředním údem"

neděle 15. září 2024

Chovej se jako voják!

V tomhle týdnu se mi vrátily sny, které se mi daří zapamatovat, avšak autocenzurně některé z nich nikdy nepopíšu (například sen "Šestý program" s mojí nejbližší kolegyní) u jiných tento problém nemám. I když u dnes popsaného snu musím říci, že jsem si ho nechával uležet v hlavě dost dlouho...

A tak tedy vyjíždím s tramvají, konkrétně s Kačenou (KT8) z depa. Ne, nejsem řidič, tím je postarší muž, a já jsem na pozici - - - a tady právě nastává problém - buď jsem průvodčí, anebo dítko, které se svým nevlastním dědou prostě jede po lince. Což ale realitě neodpovídá - děda jezdil autobusy v době, kdy KT8 nebyla, nebo měla teprve prototyp. Prostě a krásně - stojím za kabinou a dívám se, co se děje vpředu.

Řekněme tedy, že jsem na pozici průvodčího a že jedeme služební jízdu, protože pár zastávek po rovině a v mírném kopci projíždíme. V úrovni horizontu *R je hodně složitá kolejová křižovatka a ještě k tomu smyčka. Když jsme na ní najeli, zamanipuloval jsem s oknem těsně za řidičem a jeho kabinou - je to trošku hloupě vymyšleno, protože nejde současně naplno otevřít okno u ridiče a toto první okénko, vzájemně se pohyblivé části blokují.

Každopádně to nějak udělám a sleduji, když jsme ke konci oblouku smyčky, že nás po rovné koleji předjíždí Drak (neboli tramvaj EVO 2) což oznámím řidičovi. My bychom měli směřovat za ním a tak se i děje, řidič najel na rovnou kolej a jelo se z kopce.

Dobržďujeme do první zastávky a já se příšerně leknu, protože nedobržďujeme ke sloupku, ba tramvaj zrychluje. O další zastávku později je ještě hůř - tyristory řvou jak blázni, ale opět, pomalým pohybem projíždíme. To už je zle nedobře, protože v tramvaji začíná být horko a mě je zle, jakoby v celém mém těle stoupala teplota.

Přesto se řidiči na rovince podaří otevřít dveře a přibrzdit současně tak, že by z tramvaje vyskočilo i malé dítě a nenamlelo si. V tu chvíli se ozval hlas Leroye Jethra Gibbse (samozřejmě v českém znění) a prý "Zachovej se jako voják!". Doslova po čtyřech, rozbolavěný a rozpálený lezu z tramvaje a po čtyřech na pokraji sil přelezu i tu jednu kolej navíc, která tu je.

A pak mě sen překvapil, protože hlas Gibbse neřekl "běž!!" směrem ke mě, ale naopak se ozvalo "jeď!!!" směrem k řidičovi...

Brečím bolestí a bezmocí - sleduji jak se v další smyčce (a současně koleji do depa) točí tramvaj s mým řidičem a z kabiny se valí otevřeným okénkem dým...

O sekundu později už stojím na nohou a sleduji dvě věci - jednak svoji pravou dlaň, kde mám malinkou ale hlubokou krvavou ranku. Ta mě jako jediná bolí - tramvaj si mě označila. No a pak z depa vyjíždí tramvaj s kapitánským můstkem a šilhajícím kapitánem na něm.

No a tady se obvykle končí - a já bych mohl s klidným svědomím prohlásit, že je to repríza, ale Leroy Gibbs mi jednoznačně říká, že je to Remake a dost věrný originálu - tedy ještě s další vyjímkou Draka.

Sepsání snu jsem si odkládal, neboť mě trápilo pár věcí - kromě tradičního "proč teď  tento sen" i to, co se dělo na té první smyčce - bylo mi teplo a nedobře už nahoře a podvědomě jsem manipuloval s okny? Mohli jsme se zachránit oba? Anebo pohled z druhé strany - nespustil jsem celý řetězec událostí tím, že jsem manipuloval s okny - tedy takzvaný efekt motýlích křídel?

Kapitán se mnou hovořil a v žádné variantě snu mě domů nepustil, mám dojem, že jsem se ošetření taky nikdy nedočkal - zmírnění bolestí občas ano...

sobota 31. srpna 2024

Jak jsem získal Julinku [ve snu]

 Píšu na tento blog poslední dobou hodně málo, což mě trošku mrzí, zvláště když o odchodu mé první kočičky za Duhový most tu záznam je, o druhé kočičce, která odešla tamtéž 2. srpna už tu záznam není...

Mourinka naznačuje, ať pustím vodu z kohoutku

A tak tedy Mourinka není, doma je ticho, takže bylo skoro jasné, že nějaká nová kočička bude. 

Bude to celočerná kočička, nedávno odchycená na nevhodném místě, mazlivá ( = čti: vyhozená z domova) a s koťátky. Ty už nekojí, takže odchytová služba z útulku udělala vše proto, aby kočičku a koťátka zachránila a hlavně zajistila, aby se znovu nestala matkou. Pak, po vytažení stehů po této "malé operaci" a rekonvalescenci, bude moje.. Pracovní jméno je Julinka.

Takto to tedy bude v reálu. A jak to bylo ve snu?

Obyčejný, reálně vypadající sen. Je šero, možná začíná noc a já jsem na cestě asi tak 550m od domova, skoro to vypadá, jako bych šel z práce od autobusu, ale od takové linky, která nejezdí přímo kolem nás. Proti mě se přibližuje celočerná mladá kočička. Nepřibližuje se až na dosah, ale dělá takové ty pohyby, které doslova křičí - "Pojď za mnou, Jdeš za mnou? Pospěš! Jdeš za mnou?"

Starý pobořený dům (který v reálu na tom místě nikdy nestál), vnější stěny oddělané, černá kočička bez váhání vyskočí do zvýšeného přízemí a pak přes kus nábytku o patro výše. Bez přemýšlení jdu za ní a nejde to tak lehce. A pak do mých očí padlo - malé srnče? Kde to se tu vzalo?? To je neuvěřitrelné....

O chvíli později je srnče dole na chodníku, já sedím na podlaze zvýšeného přízemí a kromě srnčete je dole i černá kočička a skoro to vypadá že ti dva si říkají slova díků a loučení. Nechávám tuhle scénu co nejdéle nepřerušovanou - domů nespěchám...

Sen se mi začal trhat, a tak mohu jen doufat, že konec byl opravdu takový, že černá kočička od domu a srnčete poodešla a pak se podívala po mě..................................................... 

neděle 5. května 2024

Cena pro nejlepšího ... ?

Pro dodání kontextu - sen se mi zdál v době, kdy má kamarádka řešila problém v řádu statisíců a já totéž v bledě modrém. 

 V podvečer jistý muž s křídly jde po zšeřelé ulici v jakémsi městě. Scéna se projasňuje a tím mužem jsem já, přede mnou jsou tři stojící auta a dva muži. A probíhá hádka, snad o parkovací místo, protože to jedno auto nestojí úplně při kraji. A už i vím kde jsem, jsem na kraji města, TOHO KONKRÉTNÍHO města, do jehož centra se v určený čas musím dostat. (Samozřejmě se mohlo jednat o hádku kvůli nemožnosti vyjet)

Mávnu křídly a vznesu se do úrovně střech aut. Ve stejnou chvíli to hůře zaparkované auto prudce mizí v dáli, obrací se na střechu a zapluje do křoví. Muži se už perou pěstmi. Vůbec není jasné, kdo nebo co to způsobil, já jsem přeletěl na druhou stranu bojové scény a vystoupal do zhruba deseti metrů. Zastínil jsem vycházející měsíc a můj stín, dopadající na muže, celý boj zastavil. To už i druhé auto doznalo nějaké té úhony, ale způsob jeho poškození nebyl vůbec vidět.

Muži se dívají po mě, ale do obličeje mi nevidí, je totiž ve stínu. Ale i kdyby bylo na mě vidět, stále by nebylo nic vidět na mé tváři - jsem bez všech emocí. Otáčím se a letím přes zahrádkářskou kolonii kamsi dál...

Ve scéně druhé přistávám před soudním(?) palácem, odkud scházejí nějací muži a tři z nich dělají skupinku, která čeká na mě. Zdravím je všechny, jednoho z nich nazývám přezdívkou mého kolegy z práce, ale není mu zcela podobný - ten rozdíl bych popsal jako dva pohledy na Siriuse Blacka, jeden když utekl z vězení a jako když byl už krásně učesán. A můj kolega ve snu byl právě ta krásnější kopie...

Každopádně ve scéně třetí se prodírám mezi plotovými keři po vyšlapané cestě, která je v místě rozvětvení zastíněna stromem. Jedna z cest jde doleva, malinko níže pod vrstevnici, druhá doprava, kdy se na prvních pár krocích vystoupá o půlmetr a pak se stočí doprava více. "Dostat se do centra města je pokaždé složité" pronáším, a jdu bez zaváhání cestou doprava. Ostatní, co jsou za mnou, ani nevnímám. 

Scéna čtvrtá je už skoro v noci a já stojím ve skupince mužů a žen na nádvoří. Z hradu vychází skupina stráží a taky zdejší vládce oblečený tak, že mi připomíná vládce Tatarů, respektive tako bývají vykreslování v reálu v televize. A rozvíjí se zde jakási slavnost, při níž jsem byl mlčky dekorován jako nejlepší..... A pak byly přivedeny tři ženy, a dekorující říká vládci, že zde jsou tři nejlepší ženy ale že není možné rozhodnout, která z nich je nejlepší... Toho vládce otituluje ruským slovem a ten se na ženy dívá tak, jako by jim četl myšlenky...

O tři vteřiny později jsem vzhůru

Kdyby se mi sen zdál až po rozuzlení našich dvou stotisícových problémů, tak bych chápal, že jsem byl vyhodnocen jako nejlepší trpělivý kliďas, ale přišlo to před vyjasněním v sobotu dopoledne. Je tedy možné, že tento konkrétní sen mi přišel z jiného důvodu?

Zvláštností je, že přechod mezi první a druhou scénou jsem měl ve snu vícekrát a křižovatka mezi vzrostlými ploty se mi také vícekrát objevila ve snu. Dokonce jsem šel i po té druhé cestě....

Kdo nebo co pohlo s tím prvním, špatně zaparkovaným autem?

úterý 13. února 2024

Druidi sázejí stromy

 Následující sen se mi zdál už několikrát dříve, vždy v nějaké modifikaci konce...

Učím v nějaké menší učebně svůj předmět a poslouchají mě děti mezi 12-15 lety, to odhaduji podle jejich výšky, a během pár chvil dojde ke zvonění. Děcka se zvedají, berou si vysvědčení ze stolu a při mém odchodu mě jedna z dívek zastavuje a žádá mě o telefonní číslo, aby mě mohla pozvat na nějakou akci. Začnu ditovat svoje soukromé číslo, ale po prvním trojčíslí se zarazím a řeknu že ne, že jí dám lepší číslo a diktuji ji mé reálné služební číslo do mé reálné práce.

O chvíli později procházím skrz bezpečností průchod, do kterého se taktak vejdu, takže se rukama vzepřu o horní rám a druhou polovinu rámu proskočím.

Hned venku (okolí vypadá jako 4ZŠ v našem městě, s níž ale nemám nic společného) mě ona dívka osloví a že prý jestli můžu hned...

Střih - jdeme v polích po polní cestě, její pravá strana je osázena třešněmi, už jsou po květu, ale plody zatím nejsou vidět. Cesta se mírně stáčí doleva, přímo před sebou vidím menší kopec, o němž (z předchozích snů) vím, že je tam hřbitov. Pak mě obestoupilo několik lidí.

Než mě oslovil nejstarší z nich (mající speciálně zahnutý klacek vypadající jako druidská hůl), měl jsem možnost dokončit prohlédnutí pravé strany, kde v dáli byly poměrně úzké ale hodně vysoké kopce. Jakoby před pár lety tu probublala nějaká sopka a vyzvedla kus krajiny nahoru...

"Je ovlivněn zaslepením" řekl druid konverzačně k dívce, ale i k ostatním členům skupiny. Pak proti mě máchl holí tak, jakoby do mě bodl a cosi ze mě vytáhl, tak ono gesto vypadalo. Zatmělo se mi před očima a skutečně z celého mého těla cosi odlétlo. 

Otvírám oči a zjišťuji, že ležím na břiše na zemi. Vzepřu se na rukou a pootočím hlavu. Okolí se nezměnilo, až na jednu jedinou drobnost. Vzduchem letí obrovský vzrostlý strom, který se nad hřbitovem stáčí kořeny k zemi a letí dolů. A pak další strom a další

A já od té doby vím, jak druidi sázejí stromy...

pondělí 12. února 2024

Únik z novodobého pracovního lágru

 Tento sen se mi zdál v různých variacích už hodněkrát, ale je to tak dávno, že jsem si to neuvědomoval na začátku série a do shrnutí na začátku této série blogpostů se mi to tím pádem nedostalo. Protože je ale těch odboček do různých verzí moc, do hlavního textu budu vkládat odkazy na "poznámku pod čarou"

Dělal jsem ve firmě sídlící v docela depresivním vysokém mrakodrapu, jeho stěny jsou kovové v barvě černé, občas nějaké to sklo a tak. "Něco" se semlelo a tak ze svého patra sestupuji po schodech *1 v podstatě chci uprchnout domů. Podobnou činnost zřejmě dělají i ostatní, protože po schodech nejdu sám, ale potkávám relativně dost lidí.

Problém je ten, že existoval-li kdy nějaký oficiální východ, tak ten k nalezení není. Ale logicky ho hledáte v přízemí, takže tam i já směřuji. Skutečně se dostávám do přízemí, kde je vidět, že tu prošla nějaká déletrvající povodňová voda, protože na zdejších výkladech obchůdků a konferenčních sálů jsou vidět řasy.

Opatrně nahlédnu do dveří vlevo, kde je vidět cosi jako tunel metra s nástupištěm, ale je zalitý vodou a jakýsi plavec *2 se tu snaží plavat ale proud jej strhává. 

Dveře zavírám a stáčím se o 90° doprava. Tam se momentálně cvičí jóga, dva cvičenci pod dohledem cvičitele sedí v tureckém sedu a dávají si na hlavu trsy trávy z hlínou. Snad se chtějí proměnit v travní porost, či co, aby unikli čemusi, co přijde *3

Další otočka o 90° doprava, ale to už potkávám dvě kamarádky z LARPu a prý jestli si dáme dortíček nebo řádný oběd. Volím dortíček, mimo jiné i proto, že se dívám přímo do kavárny, kde jsou stolečky, pak barpult, na něm nějaké přístroje a už připravené dortíčky a hrnečky s kafem, dva barmani se tam otáčí a cosi řeší. Možná řešili zbytky povodně, protože i tady je na zemi vrstvička vody, sice nic moc,  ale mé krásné bílé boty by došly k úhoně.

Holky si dřeply u nejbližšího stolu, já udělal úkrok doprava, opírám se o stěnu a zouvám si boty. Vůbec neřeším, že mám bílé ponožky a opět udělám krok ke dveřím do kafárny. Holky nikde, jejich stoleček nikde, jeden z barmanů a spousta vybavení nikde. *4

"Tak to je ložená nápověda" řeknu rázně a okamžitě obcházím kavárnu podél stěny doleva. A hle, tady je průchod ven, zjevně udělaný z vysklené výlohy, nikde už střepy ale nejsou. Možná to sklo někdo odborně oddělal, kdoví.

Vyšel jsem ven a po své levé straně vidím řadu přízemních obchodů a schody o patro výše na nějakou plošinu, která snad pokračuje někam dál, kam aktuálně nevidím *5. Obchody, chodník i silnice  se mírně stáčí doprava, pak se ale za křižovatkou vše narovnávalo a vedlo kamsi do dáli do kopce. To mě ale moc nevzrušovalo, mimo jiné proto, že zhruba uprostřed byla malá zastávka, že by se tam vešel stěží dvanáctimetrový autobus. Zrovna tam jeden stál a za ním spousta dalších. O lidích na zastávce ani nemluvě, těch bylo tolik, že by je první autobus stoprocentně nepobral.

U prvního autobusu stál muž a něco se ptal řidiče *6, tentokrát na technický stav autobusu. Odpověď se mu nepozdávala a tak poslal autobus pryč. Autobusová řada popojela a tentokrát to byl nějaký Citelis. To už jsem popošel do pozice, že bych byl býval mohl nastoupit do zadních otevřených dveří tohoto modrého citelisu, ale v myšlenkách se mi něco honilo, *7 až mi to zkroutilo ústa do úšklebku a šel jsem o kousek dál k dalšímu busu. A to už jsem se trošku víc naštval a pronesl jsem větu na téma, že si snad autobus ukradnu sám.

Zjevně to přede mnou dělali všichni předchozí lidi, kteří uměli řídit autobus, takže volných autobusů bylo dost, nejprvnější co byl volný a byl na řadě byla Karosa ŠD11 v nějakém nízkopodlažním podlážkou u řidiče, která pak stoupala do patra asi tak jako u současných Flixbusů či Regiojetů. Zavolal jsem - stojíc venku, že jedu do ................... (mého města, kde v reálu žiji) a během chvíle byl autobus plný tak, že už pár lidí stálo v uličce mezi sedačkami. 

"Ty chceš řídit?" zeptal jsem se kluka, který se mi vecpal za volant. Pootočil se na sedačce a už už chtěl vstávat, ale řekl jsem mu "seď" *8  a šel ke svému volantu, který jsem měl připnutý na opěrátku první řady sedadel, seděl jsem v řadě druhé (sedačka 7-8) pod nohama pedály. Ano, měl jsem tu svoji soupravu, kterou používám v reálu při hraní simulátorových autíčkových her. 

Zavřel jsem dveře a vyjel. Pro představu, co jsem viděl, si představte zhruba 21.srpen 1968, kdy lidé zničili veškeré ukazatele, aby postupující okupační armáda nevěděla, kudy jet, a dotáhli to tak daleko, že nejsou vidět ani trosky těch tabulí.

Jedu tedy po silnici, která nemá nakresleno žádné vodorovné značení a pomalu se blížím k prvnímu kruhovému objezdu. dobrzdím si a projedu jej relativně normálně, ale protože je menší, než dokážu s autobuse obtočit, takže levou stranou chytím mírně zvýšený střed, který je určen pro skříně vozidel než pro pojíždění. Hrcne to s námi, přeci jen dlažba.

Než dojedeme k dalšímu kruháči, říkám všem v autobuse aby mě hlídali že jedu správně. Strhne se kratinká debata...

Druhý kruháč je větší, ostatně i odbočky do stran mají o dost větší šíři, ale opět vše bez směrových cedulí. A já řeším sám se sebou problém - Jak jsem si v autobuse udělal lanový převod od skutečných kol na můj herní volant, tak jsem to nějak špatně propočítal, takže ono lano z volantu sundavám a tentokrát zatáčím tak, že pohybuji lanem tu na jednu, tu na druhou stranu. 

Kratinká debata, že mám odbočovat na silnici 272 a pak na dálnici a zda to už mělo být teď nebo až o jednu dál mi objasnila "omylem" nestržená tabule krásně zakrytá přerostlou břízou (větvičky stromu rostoucího opodál ji krásně zakrývají, ale stihl jsem si ji všimnout. Tabule ukazovala odbočení doprava na dálnici, bez nápisů, ale kresba ukazovala mírnou odbočku doprava. A ta přišla až teď

Těsně před ní oprýskaná malá šipka se dvěma cíli v barvě zelené doplněná modrým štítkem s číslem silnice. 272 - Dubí, Chomutov - hlásala šipka.*9

Za použití blinkru ladně odbočím doprava, kde začíná nájezd na dálnici, oblouk krásně plynule pokračuje až na dálnici. Jenomže přesně uprostřed silnice je podlouhlé spečené cosi, co vypadá jako hodně spečený člověk v autě vysoké stěží centimetr. Objíždím to po levém okraji silnice. "Tady je ten příslušník *10 co ho vypnuli. Už ani nevím jeho jméno" říkám. 

Po nájezdu na dálnici sen tentokrát končí klidně *11

Budím se spokojený, že se mi akce tentokrát podařila až do úplného konce a nedopadlo to jakoukoliv zlou variantou.


*1 v jedné z variant snu přeskakuji do vedlejšího mrakodrapu (oba mají rozbitá okna a jsou postaveny velmi blízko vedle sebe, takže ani nemohu propadnout mezi mrakodrapy dolů na zem)

*2 zkusil jsem si tu zaplavat a uniknout tudy, ale proud je silný - sice jsem kamsi doplaval proti proudu, ale bylo tam zhasnuto a tma, takže jsem plavat přestal a proud mě donesl zpět. Vylezl jsem tedy ven...

*3 Může přijít večer, může přijít zlý bouřkový mrak, či cokoliv jiného, co v mých snech strašívá a co mě zabíjí (čti: budí s nepříjemným trhnutím a úlekem, 

*4 opět mnoho variant snu, kdy s brekem vyzvídám na zbývajícím barmanovi, kde jsou holky, či se ptám hostů v nejzazším rohu, kudy se tak tak protáhnu dál

*5 vycházím z budovy mezi posledními, nikde žádná možnost odvozu, či zjevné místo kam utíkat či kde se schovat. Vylézám na plošinu, na nebi už v dáli bouřkový mrak, vím, že jsem byl spatřen, sen končí

*6 v předchozích verzích se buďto ptal řidiče, kam autobus jede či mi zlomyslně zabraňoval nastupovat, samozřejmě pokaždé měl jiný obličej. V té poslední verzi, co popisuji to byl můj kolega z práce, který má občas myšlenkové úniky takového rázu, že už jsem mu párkrát málem vrazil. Zatím skončilo jen u řvaní na něj

*7 v minulé verzi snu zřetelně říkám, že to je autobus, kde se pak udusí lidi výfukovými výpary jdoucích do salonu cestujících

*8 pokud v minulých verzích mi tam někdo vlezl, tak dobrovolně odešel.

*9 cíl Teplice a cosi nečitelného, číslo silnice 270 - to byla další kombinace. Když to dáme do reálu s tím, že únik děláme z Prahy, tak by šipka mohla odpovídat dálnici D7 nebo D8, protože z obou se dá sjet do obou měst, byť jedno město je rychleji přístupné po jedné dálnici a naopak. Pokud bychom dali místo úniku do Německa, tak opětně jde najít místo v bývalé Německé Demokratické Republice, respektive v současné spolkové zemi Sasko, kde by taková šipka mohla být a nedělala by mi těžkou hlavu. S čísly silnic je to složitější, protože když si je dáte do současné mapy České republiky, tak se ocitnete ve velké blízkosti Českého ráje, či Jizerských hor. Kdyby mi tato čísla lezly do snů v současnosti, tak ano, jednu z těch dvou silnic 270 a 272 jsem už dokonce i projel, ale mě toto číslo leze do snů i v mládí na základní škole, kdy jsme s rodiči tímto směrem určitě nejezdili. Na stranu druhou jsem v blízkosti silnice 270 našel dvě místa tehdejších "škol v přírodě"...

*10 někdy po první premiéře snu jeden z mých příbuzných opustil svojí práci a přidal se ke kriminální policii. Do jedné verze snu mi tedy vlezlo jeho jméno a také scéna s oplakáváním... V jiné verzi snu tu nic nebylo ale byl jsem "vypnut" já. Fakt to bolelo a pálilo, jako by mě polil někdo takzvaným termitem...

*11 Asi už nemám co dodat, tedy kromě toho, že nechápu, proč se mi vracejí sny s takhle velkým rozestupem snad dvě desítky let, když se jiné sny vracejí častěji, o motivech nemluvě, některé z motivů se vrací až příliš často. A přitom bych byl za jiné motivy raději. 

neděle 4. září 2022

Po hezkém snu musí přijít... méně hezký.

Po včerejším hezkém snu (Prošel jsem testem....)musí přijít sen ... méně hezký. A tak tedy - stejná postel na akci, kde jsem dělal rozhodčího, jen o den později.

Stojím na silnici, jež vede kolem základní školy směrem na nemocnici, zhruba v místě kde se odděluje několik cest, jedna z nich vede k mateřské škole, Obojí jsem v mládí navštěvoval, mám prostě ve snu reálné prostředí.

V reálném prostředí se rád procházím (cesta kolem mateřské školy vede do lesa) a tak i ve snu chci projít a řeknu si to i nahlas, abych si to potvrdil. Vždyť neprší, ani nefouká vítr... Udělám dokonce i první krok....

To už mi trošku zatrne, protože nevidím ani domy, ani živé ploty, natož ty kovové. Cosi je tu totiž smetlo. Ano, rumiště tu jsou a vidím i nějaké ty zbytečky cihel či střešních tašek, ale u každého místa, kde domy stály je toho strašlivě málo. Jaká to musela být síla, že smetla domy takovým stylem.

A tak se znovu pootočím do ulice, do níž bych byl vstoupil bez odbočování a podívám se trošku do dáli, ale vlastně jen o jednu křižovatku dál. V tomto pohledu několik nižších domů stojí - otázka je, v jakém stavu - protože za křižovatkou a náměstíčkem (i v reálu) stojí vyšší dům. Ve všech oknech hoří a ten oheň se chová zvláštně - jednak je neuhasitelný a ty kousky, co z domu padají, nebo spíše doslova vystřelují jsou schopny zapálit cokoliv, co je lidské, nebo lidskou rukou udělané.

"Tak z procházky nebude nic" konstatuji, protože z lesa bych šel velmi pravděpodobně touto cestou domů (i když existuje ještě jedna reálná cesta, ale to teď pomiňme). Otočil jsem se a spěšně nakročil na cestu, od základní školy domů, hezky po hlavní silnici...

A sen se změnil...

Nevím kde jsem ani jaké povolání vykonávám a tak sleduji dění, z něhož postupně nabývám dojmu, že jsem snad v koncentračním táboře. Je tu nádvoří, po němž vedou dvě koleje a nádvoří je mírňoučce z kopce. Z kopce sjíždí cisternový vůz bez nárazníků a z té pro mě zadní strany ho pomocí oje(!) přibržďuje dívčina s blond kudrnatými vlasy. Jen jednou rukou pomocí oje vagon zastaví. Pak ze žluté cisterny vezme dvě modré hadice a zručně propojí tuto nově přivezenou cisternu s další... Holka šla pryč, a snad na setinu vteřiny po mě pootočila hlavou a střelila pohledem. Opíral jsem se o zábradlí...

Na druhé, mě bližší koleji se objevují dva muži. Jeden má pruhovaný, značně umolousaný mundúr, druhý muž tmavé pleti ho snad ani nemá, anebo přes vrstvu popela na hrudi není rozpoznatelný  Před sebou strkají plošinu, na níž je umístěno napevno přidělané cyklistické kolo. Hodně to připomíná drezínu a i ta má vpředu oj.  Mají s tím co dělat, jakoby vůbec neměli sílu.

Volným krokem se rozejdu, předejdu je a vezmu za oj. Pro mě je ta váha nic, ale těm dvoum se uleví tak, že jeden začne zvládat mluvit. 

"Znáte tu vedoucí oddělení [zde zazněl skutečný název jednoho oddělení, pro které pracuji ]. Byla hodná i do auta mě jednou vzala" říká jeden z nich. Odvětím: "Ano znám", ...............

Zde se mi sen přetrhl, a mám dojem, že jsem chtěl dodat něco ve stylu "myslel jsem, že ji znám", jako by snad ona vedla onen "ústav" v němž jsem se momentálně pohyboval. Ale jako vězeň či jako dozorce?!? Z náznaků, které jsem Vám dal, je odpověď jasná. Alespoň myslím. Minimálně pro mě jasná je.

Tím, že věty zůstaly nedořečeny, se mohlo stát, že můj dojem, jak sen měl pokračovat, je mylný. Mohl mi říct, že je také zavřena, mrtva a tak. 

Jako bonus pak mohu říct, to, že ono oddělení znám ve dvou vydáních, protože je ve dvou městech a tedy i dvě různé vedoucí.  A ještě přidat, že z obě části jsem už ve snu měl, v případě prvního obrazu doslova,protože to byla REPRÍZA (anebo doslovný REMAKE, protože si nejsem jist jak moc byla poničena ona ulice k mateřské škole. Ohledně druhé části váhám, protože kulisy byly použity vícekrát. Jedna z verzí totiž končila tím, že jsme vytlačili ve vícero lidech onu drezínu nahoru a pak jsme byli z dálky zastřeleni a vzpoura byla potlačena....

sobota 3. září 2022

Prošel jsem testem....

 Dnešní sen byl velice zajímavý a odvážím se říci, že už tady taky byl v nějaké verzi. Ale určit, jestli remake nebo repríza si netroufnu....


První část totiž začala na nějakém středověkém tržišti, kde byly různé věci. ale když se člověk sehl pod stoly, an nichž bylo zboží, nalezl pozlacené plíšky ve tvaru pravěkého božstva a také s pokaždé trošku jinými symboly. Usmívám se když nějakého vidím, ale to je také vše, co s nimi dělám. SMěřuji totiž na náměstí. Toto náměstí už vypadá moderněji. Rozhlédnu se a vidím, že je tu rojení lidí, ale to se věnuje různým dlažebním kostkám, či výčnělkům. V kostkách je takový symbol atomu:



... a je opětovně pokaždé ne úplně stejný. Vyčnělé kostky mají tento symbol v takové kupolce. SLeduji jednu z nich. Je u ní asi největší rozruch. Člověk k ní přijde, našlápne na ní, a pak, jakmile udělá další krok, tak odběhne nelidsky rychle. Získal kouzlo zrychlení.

Má to jeden problém - pokud si to kouzlo nabere moc lidí, ten první ho ztratí. Pokud chci udělat to, co chci udělat, tedy dostat se z tohoto středověkého města, tak to pro mě nebude. ZVlášť když mám pocit, že toto město žádný východ nemá....

A tak zabloudím do uličky, která vede zpět, ale která není tou, přes níž jsem přišel. Zde jsou podobné symboly, ale opět jiné. Je jich tu několik na pohled stejných v řadě, co krok to kostka.  Jednu z nich trefuji tak trošku nechtíc špičkou boty. Okamžitě cítím zpomalení mého pohybu. Tak na to pozor, říkám si, tohle není dobrá cesta. jsem na ní sám. A tak dělám úkrok doleva, kde trefuji symbol, takový osamnělý. Kouzlo zpomalení pominulo.

O nějakou chvíli později se ocitám u alchymistky, která má na stojanech několik baněk. Vybírám si podle barviček a také podle citu. MOhly by mě mást lihovou fixkou napsaná čísla na baňkách. Podle nějakého klíče volím větší baňku s červeným číslem osm a prakticky čirou tekutinou. odkapávám dvě kapky na svojí nohu. Nestalo se nic viditelného. A tak se podívám na alchymistku, sáhnu do kapsy pro tlustou lihovou fixu, škrtám osmičku a píšu sedmičku. 

Pak udělám jeden krok a cítím, jak se mi svaly na nohou samy napínají a udělají o dost rychleji krok druhý a pak i třetí. To už se ale zvětšuji a vznáším se. Pak vylétám z krabice na stole profesora(?) a jdu si po svých, ještě stále trošku ovlivněn oním zrychlením, které nyní mohu "přibržďovat". Na levé ruce se mi udělala tmavá kulatá značka....

Jsem na zahradě pod stromem a kolem mě stojí mladší(?) studenti (vizuál vedoucích tábora ze spolku, jehož jméno se nevyslovuje zde na blogu.) A já hrabu pod stromem a vyhrabu postupně tři kousky čehosi, co bych vizuálně popsal utrženým kouskem oloupaného ananasu. Jeden ze studentů je pojmenovává (to jsem bohužel stihl zapomenout, takže v popisku snu to nebude) a pojmenovává jak první část, tak ty zbylé dvě. Jinými jmény, pochopitelně. Říkám, že by se měly dát do živného roztoku a předávám je dál. 

Ani nevím, jestli jsem si udělal nějakou ranku na ruce, nebo jsem si později vnesl kapku z plodů na sliznici, jisté je, že se mi na ruce objevil druhý tmavý symbol. No a protože moje první mimoděčné přání bylo na křídla, která jdou skrýt, můžete hádat, co se stalo. Najednou jsem měl pocit, že je mám. Nikdo si ničeho nevšiml a pokud snad ano, nedal to znát...

A já se mohu jen domnívat, že ve vhodné chvilce, když se nebude nikdo dívat ona křídla roztáhnu a poletím dál.... 

pondělí 4. července 2022

Půlnoční tma přichází...

 Stojím na zastávce P* směrem ke mě domů. Se mnou tu jsou tři lidé a je už hluboká noc, takže křižovatkou jen tu a tam projede autobus. Naším směrem nic. Na ulici jsme sami. Když si uvědomím, co doopravdy vidím, podívám se do mobilu.

"Aplikace hlásí, že je na trase" konstatuji lehce překvapeně, ale pak to zopakuji zklamaně. Vidím totiž, že už druhý autobus směřuje od nádraží směrem na dopravní podnik s nápisem "manipulační jízda". A za ním - - "tma". Jedna lampa za druhou co pět vteřin zhasínají.

Ještě pár vteřin dávám našemu autobusu, aby přijel, ale jakmile ona "tma" přejde křižovatku, je úplně jasné, proč onen autobus nejede - jednak by neprojel skrz "tmu" k nám a už vůbec ne o pár minut zpět, aby také jel do depa.

Zkusím zavčasu jednoduché kouzlo a z dlaně pravé ruky mi vytryskne docela silný a tlustý paprsek světla, dokonce vytváří i docela hezký kužel světla na zemi. Má to ale dva háčky. Pokud zvednu dlaň nad sebe, tak v kuželu světla budu ochráněn jen já. Jenomže ani já nebudu trvale ochráněn, protože mi z dlaně vychází vrčivý zvuk, který značí, že brzy dojde k problému. (V reálu zvuk sodíkové výbojky veřejného osvětlení, která ve zkracujícím se rytmu bliká, až přestane svítit zcela)

Rozhodnutí je jasné: "Schováme se v trafice. Až řeknu teď" zahlásím a mám na mysli trafiku (budka stěží 3x3 metry), která je součástí zastávky a má vchod z vnější strany zastávky, takže kousíček poběžíme do tmy. Ale mám to své světlo...

"TEĎ !!!"

V budce jsme skončili dva, po zavření dveří pravačkou mi už dlaň nesvítí. Sedím(-e) na bobku a modlím se za ty dva zbývající, kteří z mého pohledu běželi každý jinam. Vojensky na čtvrtou a osmou hodinu...

Přežíváme pár vteřin, sen končí

Po probuzení mi trošku mrzí, proč ti dva další mi nedůvěřovali. Ale jsem současně rád, že jsem pomohl alespoň někomu.

A na vysvětlení: 

Ve snu mívám tzv. pravidla a zde zjevně platilo tradiční pravidlo. Kdo bude venku v noci (o půlnoci) za tmy, bude "ukončen"

pondělí 18. dubna 2022

Blíží se večerní bouřka...

Zvláštní sen, který se mi už zdál mockrát (odhaduji 1x za dva roky, ale teď už opravdu dlouho nebyla) a tak hledávám nějakou změnu a snažím se vymyslet, co na tom snu změnit, aby tentokrát skončil dobře. Avšak kdoví, kde vlastně má být ten správný či dobrý konec...

Stmívá se a já vyrážím - snad od mé vesnické babičky - směr domov. Kupodivu jdu pěšky a podvečerní nebe se barví do růžova a červena, ale bohužel přicházely i bouřková mračna a aby se to nepletlo, tak přicházely snad ze všech stran. Minimálně z těch tří, na které jsem viděl.

Cožpak o to, kdyby to byla normální bouřka, ale tahle nemá ráda lidi, které vidí...

Takže přecházím na polní cestu, abych unikal bezpečněji tudy a za chvilku procházím shlukem tří, čtyř domů. Kdo by ale čekal, že narazím na asfaltku a budu po ní pokračovat dále, tak ten se mýlí. Asfaltka tu není, což mi ve snu nevadí. (Ale mohu tomu přikládat nějaký význam - třeba že se sem mohou dostat jen znalí lidé - ostatní jezdí právě po asfaltkách) kromě mé polní cesty vedou na "náměstíčko" mezi domy další dvě cesty. Vybírám si tu levou, protože mi dává šanci být déle nad čistý nebem, než cesta druhá.

Zrychluji tím, že použiji létací kouzlo, ale po několika stech metrech na jednom remízku vidím, že dostat se domů nezasažen deštěm a hlavně blesky (respektive jde jen o ten první, který se zaměří na vás) je prostě čiročirá utopie. A teď nastane první dělení verzí snu

Varianta první: Lehám si na zem do příkopu. - Po zasažení bleskem konec snu

Varianta druhá: Hledám ukryt pod stromy v remízku - Po zasažení bleskem konec snu

Novější varianty:

Je mi jasné, že ve volné přírodě to prostě nemám šanci uhrát, žádný seník se střechou prostě není k dispozici. Za pomoci létacího kouzla (letím opět jen metr nad zemí) se vracím zpět k usedlostem. Mám dále zájem se dostat na start své cesty, ale kolem lidí, kteří se shromažďují z mého v pohledu u statku vpravo, chci projít jako nenápadný civil, což jde jen asi tak dvacet kroků. Pak proti mě jede krokem auto, a pak další, a ještě jedno...

Znamená to jedno jediné, budu si muset pomoci za pomoci místních obyvatel, či bez nich.

Varianta třetí: Prosím o pomoc ve statku, a dostávám ji. Smím spát na seníku nad stodolou. Vlezu si tam, ale vidím ven ze seníku. A jsem viděn. Což je špatně...

Varianta čtvrtá: Prosím o pomoc ve statku, a dostávám ji. Smím spát na seníku nad stodolou. Vlezu si tam, tentokrát zalezu dost dozadu... Ráno vystrkuji hlavu, zbytky mračen plují po obloze, sluníčko vykukuje. Bohužel, nikde ani živáčka. Což je špatně...

Varianta pátá: "Promiňte, mám plno, zkuste ten třetí dům, tady v tom druhém bydlí ..............." Nejsem schopen najít otevřený vchod nebo někde rozumně zaklepat, abych byl slyšen. Což je špatně

Varianta šestá: "Promiňte, mám plno, k tomuto druhému domu zatím nikdo nešel." říká majitelka statku. Jdu tam a je to taková nějaká chatka obložená dřevem. Po vstupu dovnitř nacházím rozsvícený lustr (což je fakt divný v tomhle "počasí" a pod ním jednu starou paní. Ta mluví potichu a trošku ustrašeně. "Můj syn řídí tu bouřku, musíte se schovat". Nabídla mi nějakou skříňku, lezu dovnitř... Sen končí nejasně, asi jsem odhalen synem. Což je špatně.

Varianta sedmá: "Promiňte, mám plno, k tomuto druhému domu zatím nikdo nešel." říká majitelka statku. Jdu tam a je to taková nějaká chatka obložená dřevem. Vím, co je uvnitř, takže se odhodlávám schovat se pod chatkou, přeci jen stoji v mírném kopci stojící na takové plošině, která na jedné straně chatky dělá výšku zhruba čtvrt patra... Nejsem si schopen uvědomit, jak to dopadlo, asi špatně. Což je špatně :-)

Varianta osmá: Teoreticky měla tahle varianta mít nižší číslo, ale tematicky se mi hodí až sem. Zkouším to znovu s leteckým kouzlem k již známému remízku a silově se zkouším prorvat dát, ale nejde to. Znaveného mě srazí blesk. Nemusím dodávat, že to je špatně a je jedno, jestli už mě zastavil bouřkový vítr nebo něco jiného, to už si nevybavuji...

Varianta, o níž si nejsem jist, zda byla skutečně snová: ... Jsa schován v seníku přistál "bleskoun" před statkem a statkářka mě napráskala, čímž možná zahranila svůj život a životy ostatních schovaných...

Jak vidno, řešení je v nedohlednu, protože po přidání dnešní varianty, jež popíši za moment, mám dojem, že se točím v kruhu.

Dnešní varianta: Prosím o pomoc ve statku a jsem skutečně už zoufalý, což statkářce s očima zalitýma slzama natvrdo řeknu. "Zkuste to v tom domě přes cestu", řekla mi. Tam je ten druhý dům, takže se rovnou budím...Nevím, proč jsem se dnes probudil, neuvědomuji si žádný hluk, ani zvonění budíku. Že bych se vzbudil zklamáním? Ale to jsem necítil

A tak zkouším dát výzvu: Má někdo dojem, že existuje nějaká jiná varianta? A která?

Na druhou stranu si můžu dávat svoje tradiční otázky, proč tento sen v tento čas, opravdu zkouším tuto situaci vyřešit? Nebo je v tom něco z reálného života? A nebylo správné řešení ve variantě číslo sedm?

Jediná stopa, kterou mám, je ta, že v TV předpověď počasí den předtím říkala, že na jihu mohou být bouřk

sobota 25. září 2021

Snový návrat do normálu?

SEN VČEREJŠÍ

Pokud si pročtete předchozích zhruba šest příspěvků, zjistíte, že z nějaké nepohody jsem se propracoval do stavu, kdy u posledního snu konstatuji: „Návrat do normálu (zahájen)“

Cha!

Včerejší sen započal tak, jako vždycky. Nastupuji do soupravy tramvají T3 do zadních dveří prvního vozu a je docela plno, takže se nemohu podívat vpřed, abych zjistil podtyp tramvaje. Jedeme směrem od konečné kolem R* a v okamžiku, kdy sjíždíme na zastávku P* tak se to semele.

Tramvaj sebou cukne, vyjede z kolejí a po dalším cuknutí stojí. Všechny dveře se naráz otevřou, tramvajačka, která stihla „zešílet“ vyskočí a dveře se okamžitě začnou zavíra

Tady udělám technickou vsuvku – od tohoto místa se sen dělí na různé REMAKE, takže pokračujeme novou verzí snu...

Tedy až na ty naše dveře, protože někdo, kdo stojí přede mnou, drží jedno křídlo dveří ve stavu otevřeném. Další člověk (možná já) zařve „ven, ven, ven!“ se zvyšujícím se důrazem, ale nikdo se nehne 

Tramvajačka zpěvavým hláskem hlásá: „Zastrč si tu ručičku“ a svojí pravou rukou vztyčeného do pozdravu známého z druhé světové války (alespoň tak to vypadá) se pokouší ruku onoho cestujícího strhnout.

To se jí nepodaří, sen končí.

Varianty snu jsou v podstatě o tom, jak uprchnout z vozu a nebýt chycen tramvajačkou, protože pokud zůstanou otevřené jen jedny dveře, má docela usnadněnou práci…

SEN DNEŠNÍ

„Nečekaně“ nastupuji na stejném místě do soupravy tramvají a opět na zadní plošinu tramvaje T3, jenže teď si nejsem jist, jestli jsem v prvním či v druhém voze. Ale je to jedno, protože plynule projíždíme všechny zastávky, tu a tam pro někoho zastavíme a sen pokračuje až do míst tramvajové křižovatky.

Technická poznámka: Z tohoto místa mi pokračují jen nižší jednotky snů, které ukazují další jízdu tramvaje, jenž je aspoň trošku normální.

Dění ve snu opětovně poskočí před zastávku *R, kdy v chodidlech nazutých v botách cítím brnění a to je příznak blížící se katastrofy, což znamená, že musím co nejrychleji ven. V podstatě ještě z jedoucí tramvaje vyskakuji a vzdaluji se na blízké parkoviště. Zde se otáčím a kouzlem u zadního vozu prorážím zavřené dveře. Ty se rozlétnou a snad někdo vyskočit stihl, protože se poměrně rychle zase zavírají a tramvaj odjíždí. V zadním voze zůstaly asi tři sedící cestující, kteří se dívají dopředu….

sobota 18. září 2021

To jsem (trochu) přehnal

Hodně přemýšlím o tomto REMAKE snu a současně ho srovnávám s realitou... a také přemýšlím o současném dění, které ale se snem zdánlivě nesouvisí

Přicházím po dvoře k zadnímu vchodu domku sloužícího jako výminek, kde žila dlouho má babička, jež je v reálu mrtvá už docela dlouho, a na výminku už nikdo nebydlí, takže chátrá. A tak i ve snu nevypadá úplně dobře, stojí nahnutě na jednu stranu, takže ani dřevěné dveře nejdou snadno otevřít. 

Posléze vystoupám do poloviny schodů, kde je mezi zdí a schody malá dírka a tam se zastavuji. Nejsem zcela spokojen se stavem domu, který se chci pokusit obnovit.

Sesílám tedy kouzlo, v rámci něhož žádám o obnovu stavu domu hlavně zdi a schody, ty zmiňuji. A pak do díry doslova nalévám z rukou manu (tj. energii pro kouzlo). Po dvou vteřinách udělám bleskovou diagnostiku - díra není zaplněna, zdá se, že dům ještě potřebuje trošku many navíc, aby se vzpamatoval. 

Nalívám další dvě vteřiny, a stále nic, přidávám další dvě vteřiny, to už mě lehce zabolí u žaludku, což znamená že jdu přes svojí magickou sílu, že se přepínám. Po dalších dvou vteřinách je díra konečně zaplněna, v chodbě se trošku rozsvítí, což mě malinko zarazí, ale ještě kouzlo dokončím, aby mana znovu neunikla, neboli uzavírám díru. Pak se rozhlédnu, abych zjistil škody, které jsem napáchal.

"To jsem přehnal" konstatuji, když zjistím, proč je na vrchu schodů v chodbě světleji. Zdejší zeď kolem dveří do dalšího pokoje je vymalována na bílo, po stěnách je udělaný váleček (pro budoucí generace: Válečkem se maloval obrazec jednou barvou typicky na bílou zeď, přičemž obrazec byl na válečku předem dán - pro detailnější vysvětlení si pusťte druhý díl českého sitkomu "Taková normální rodinka" díl druhý: - https://www.ceskatelevize.cz/porady/899654-takova-normalni-rodinka/dily/ )

Otevírám dveře do pokoje a ten je také vymalován do bíla, všechen nábytek je ve stavu, kdy se tento pokoj aktivně používal. Další místnosti jako chodba, špajz, opět krásně do bíla. A v další místnosti... a to valím  překvapeně oči...

"Ahoj babi!!" říkám radostně, babička sedící u stolu v kuchyni, opět krásně do bíla vymalované, se na mě otočí a ptá se: "Jak bylo v práci?", na což ji něco kratičce odpovím, ale to už se sen trhá a končí...

Pokud bych šel (tehdejším) reálnem ohledně malování, tak mi přijde, že v místě, kde mluvím ve snu o přehánění se malovalo jen tehdy, když zbyla barva, na druhou stranu tato chodba má většinu ploch kamennou, tedy bez omítky. Inu, starý kamenný dům..

Jak moc pravdivý by byl hovor s babičkou v reálu mohu posoudit jen z těch tří let, kdy už jsem pracoval a jezdil za babičkou v létě na víkendy, kdy se ale babička přímo na práci nikdy neptala. Na to jak se mám, to samozřejmě ano.

Ale je tu otázka jiná - proč právě tento sen a právě teď? Navíc, jak jsem psal už výše, je to REMAKE, neboli už tu sen s tím dějem byl. Tenkrát to bylo o tom, že kdosi celý dům začaroval, ale neuvědomuji si proč...

A tak otázky zůstávají. 

Má-li to ale být odezva na nejaktuálnější dění v reálu, tak by to znamenalo, že se vše vrací (vrátí?) do normálních kolejí...

čtvrtek 16. září 2021

Zmlkni!

 Jsem tam, kde bydlím v reálu a scházím do bývalé prádelny, kde je postavený dlouhý stůl, u něhož sedí dva, možná tři lidé. Na stropě jsou tři LED světla, které rozsvěcují. Všechny jen žmurkají, ale to co je zhruba nade mnou se na pár vteřin rozsvítí naplno. 

Odpovídám na otázky kolem našeho oddělení v reálné práci, kdy v poslední otázce říkám už lehce rozčileně: "Ono pro lenost a neschopnost se u nás propouštělo, proto už nejsme čtyři"

Je ale otázkou, jestli mě rozčiluje výslech(*) nebo to, co se má dít dál. V některých mých snech totiž nerozsvícení světel naplno něco signalizuje. Ostatně i já při poslední odpovědi vstávám a sleduji na chodbě skrz otevřené vchodové dveře, že k nám jde nezvaná návštěva - jako první muž v kravatě, druhý muž v montérkách, třetí pak muž v bílém plášti (asi doktor).

"Budu je muset vyhodit" žbrblám si pod vousy a jdu ven, ale hned za prahem se zastavím a udělám úkrok doprava. A pak zavřu vchodové dveře a na poslední chvilku z vnější strany vyndám klíče, které zachrastí stejně jako klíče od reálné pobočky P* a jsou i tak cítit v ruce. Tím pádem nikdo neprojde, ani ve snu ani v reálu není na této straně klika.

"Tak copak si přejete" řeknu kravaťákovi, který už přes zahrádku došel až ke mě. Napral mě levačkou do mého pravého ramene a "odebral mi slovo"

Tím sen skončil. Je úplně jasné, že mi mé podvědomé já signalizuje, že mám v nějaké současné nebo dokonce budoucí situaci zmlknout nebo v tom horším případě jsem měl zmlknout v nějakém minulém případě.

Ostatně v bodě, který jsem označil značkou (*) je právě jedno takové místo označeno. Mockrát ve snech hovořím s nějakým človíčkem a vždy, když nemám úplně pravdu, nebo se vytahuji či povyšuji nad jiné, nebo "jen" se mnou cloumá pýcha, je pak se mnou "zatočeno"

Tak uvidíme, jestli se tento sen (teprve) protne s realitou

UPDATE 18.9.2021

Protnul - měl jsem držet ústa přesně 23. 8. 2021 20:38 na Facebooku, jak se ukázalo 16.9.2021 odpoledne 

pondělí 2. srpna 2021

Nasazen ve firmě jako policejní zvěd?

Dnešní ranní sen byl zvláštní a já naprosto nejsem schopen říct, jestli to byl REMAKE, nebo opakování. Ale protože se tam objevila jistá věc, kterou jsem nedávno radil kamarádce, tak si tak trošku myslím, že....

Z reálného pohledu jdu do své druhé práce a vystoupám do patra. Zde ale není ona původní firma, nýbrž firma programátorská a já vstupuji do větší místnosti, kde je veliký oválný stůl, kolem sedí mládenci a programují. Já jsem tu nový a tak jsem vtěsnaný mezi ně. Vedoucí oddělení mě po dopoledni přesadí bokem - jednak mi práce moc nejde, což ostatní viděli, jednak tuší nebo ví, co tu doopravdy dělám. Každopádně mě posadí bokem a odejde.

Zrovna v tu chvíli mám čas na můj zásah a pod linuxem spouštím postupně asi tři různé rutiny, které dělají jistou činnost. Pak přijdou k mému stolu kolegové a zkoušejí mě šikanovat nejprve kvůli národnosti mého otce a pak asi dvěma dalšími pokusy to zkouší znovu a znovu. Na první otázku se jim vysměji, že jo, můj otec byl ............... jako poleno. 

O něco později je naše oddělení na jídle v luxusní restauraci a někteří jsou oblečeni možná až podezřele luxusně. A bum ho - policejní zásah a zatýkačka. "Ještě támhletoho" říkám když jednoho zlosina okrádající firmu policajti chtějí vynechat, ale tím se prozrazuji.

A tak jdu na autobus domů, kde jsou zcela rozházená čísla autobusů, namísto toho, aby jezdilo po našem městě, jezdí autobusy do jiných měst... A tak přejedu kamsi do asie, kde se píše čínskými znaky a s průvodcem vstupujeme do metra. Můžeme jet zelenou trasou 12, nebo červenou s nějakým jednomístným číslem, u které stojíme, s ohledem na cílovou stanici je to jedno.  Po krátkém dohadování se sen přerušil...

úterý 25. května 2021

Trolejbusem z Lipové

 Dnešní ranní sen překvapil a až ho popíšu, přidám jeden, který jsem tu původně ani nechtěl zveřejnit....

Tak tedy jdu odkudsi po reálné ulici jistého města, přičemž výchozí bod v současné době v reálu odpovídá už jen odchodu od kamaráda F* a blížím se poměrně pomalu k zastávce Lipová. Sleduji přitom několikero autobusů, jež mě míjejí a které mi jednoznačně ujedou. První v barvách místní MHD - OK, druhý zcela zelený (ala firma youtubera Conducteir77 z Norska) s podivným číslem linky, třetí bílý, možná místní MHD, který mi vadil něčím nespecifickým.

Je jasné, že si budu muset poradit sám a tak odkudsi beru trolejbus 14Tr s matrixovými tably na číslo linky, sednu na místo řidiče, oživím trolejbus a jedu. Lipovou projedu...

Až v zastávce J*Su* po odbočení zastavím (v reálu takto nejezdí nic!) něco naťukám na IBIS a ohlédnu se po čekajících cestujících, z nichž minimálně jeden má uniformu místní MHD. Čočky v matrixu se slyšitelně přesypaly a zobrazily číslo linky a dva cíle. Muž v uniformě se usmál, ale to už otevírám přední dveře. "Tohle (už) nemělo bejt, jsme ve třetí fázi" řekl mi a šel za volant, já se pověsil obouruč na tyče ve stylu "ukřižovaný" a díval se vpřed.

Řidič sjel z kopce na konec ulice J*Su* a odbočil doprava (v reálu takto nejezdí nic - všechno jen doleva!). Vidím,  že přes ulici je na mnoha místech natažené vodící lano a na něm pro protisměr natažené troleje. Pootočil jsem hlavu, abych se podíval na naše troleje - zřejmě jsem očekával vzdušnou vyhybku. Nebyla tam, ale také troleje nikde.

V tu chvíli se sen pokazil, řidič vjel doprava na chodník a na přírodních hrbolech se s trolejbusem a s námi doslova rozsekal. Přežil jsem ...  ale sen nepokračoval a do zvonění budíku zbývalo zhruba 55 minut

Tady musím dodat, že to je remake nějakého dávného snu, "třetí fáze" se ale opakuje. První pocit, který jsem měl byl o tom, že jsem se podíval na něco, na co jsem se dívat nemusel, čímž jsem "to" pokazil. A asi znáte to, co říkám stále - pokud ve snu řídím a jde to alespoň trošku dobře, je to lepší, než když se vezu.

A tímto oslím můstkem se dostávám k druhému snu. Je to po ohromné době sen s revizory, a co víc, přestože je to remake, sen vybočil z řady...

Remake začíná tím, že jsem v tramvaji v druhém voze soupravy. Několik cestujících je již nastoupeno a další nastupovat chtějí, takže nastoupivší řidič v přední části druhého vozu mechanicky nastavuje linku a ve velikém stresu také centrální budník, přes který se budou řídit znehodnocovače lístků. Tím, že řidičem je můj kolega z reálu, tak na něj křiknu: "Padej dopředu, zbytek ti dodělám".

Kolega přesto dotáhne nastavení centrálního strojku, silně to cvakne a pak opravdu mizí. První strojek je nastaven, dva cestující si stihnou označit lístek, ale to už dovnitř vletí revizorka s kolegou. Samozřejmě lístek nemám a jdu si nějaký (nesprávný) vylovit a v prvním strojku ho "štípnout"

Revizorka je bez sebe vzteky: "Lidi jsou nastoupený, čas odjezdu a funguje jen jeden strojek!!" Vytáhnu z peněženky všechny svoje lístky (ani jeden správný), což revizorka komentuje: "Proč mi ukazujete ty lístky!!!". Vyberu si další lístek na znehodnocení, prozkoumám dírky na lístku z prvního znehodnovacího strojku a byl bych se podíval, proč ten druhý strojek (údajně) nefunguje, ale to už mě revizorka, která je menší než já, čapla obouruč za pravou ruku.

"Každých/Celých  třináct let se s vámi musím zabývat" pokračuje její řev na celou tramvaj a konečně se blíží k vyslovení trestu, jímž mě chce potrestat: "Vy si nevážíte svojí normální výšky! Mám vás za trest zmenšit?!?"

Tady musím vyprávění přerušit a vrátit se k předchozím verzím - tím, že už mě držela za pravou ruku stačilo už opravdu jenom malounko aby mě zmenšila, obvykle až tak, že bych na tramvajovou sedačku musel hodně vyskakovat. Pravděpodobně jakákoliv slovní reakce ji k této akci přiměje (v rámci těch několika málo předělávek či opakování tohoto snu se mi nepovedlo najít větu, která by ji uspokojila). Mám dojem že i typ reakce (strach, rozhořčení) hraje roli....

Zpět ke snu:

Dívám se na ní svrchu, neříkám nic a jsem v klidu. Dokonce se mírně (přiblbe) usmívám. První vteřina... druhá vteřina ... 

Budím se s úsměvem a pocitem, že jsem vyhrál, nebo byl alespoň blizoučko k cíli...

U toho tramvajového snu si nejsem jist větou o těch třinácti letech, protože jsem si ten sen nenapsal hned, a teď zpětně mi přijde, že i slovo "celých" tam zaznělo. Podívám-li se na reálné dění u nás v práci, tak jsem zrovna kolegu částečně "přikryl" před řáděním (jinak to nemohu nazvat) ředitelky pobočky A*

Teď při psaní snu mi ještě na mysl přišlo, že by se do snu měla doplnit jedna věta: Přijde mi, že revizorka je menší než předtím

U prvního, tedy dnešního snu se podivuji, že se mi opět vrátil tento námět, kdy v onom městě z Lipové sjíždím k vlakovému nádraží, ale to vždy stihnu tak akorát vidět z dálky. Vždycky je třetí fáze něčeho.  

U tohoto snu mám dojem, že mě před něčím varuje, ale vůbec netuším před čím, natožpak abych to tušil při předchozích opakováních snu. O nich si ale myslím, že se předtím týkaly autobusu, než trolejbusu. Přemýšlel jsem o tom všem celý den, až se mě kolegové ptali, co se děje, ale neumím to popsat. Prostě sen, který se mi zdál možná potřetí od základní školy, na který jsem prakticky zapomněl. A bumho, naskočil znovu, maličko jiný než minule...

Nu, a protože ani po 30 minutách koukání na tento rozepsaný příspěvek mě nic nenapadá, tak jej uzavřu a zveřejním, tak jak je :-)

úterý 27. dubna 2021

Hotel Paradise, nebo Úřad práce?

 Tenhle zvláštní sen má takové časově zpřeházené dění, ale dá se to vysvětlit... A na začátku dodám, že je to remake snu... Sen se mi zdál ze soboty na neděli u kamarádů na S*

sobota 24. dubna 2021

Chaloupka s rozlomenou podlahou

 Tento sen má dva od sebe oddělené úseky. 

První začíná tím, že procházíme chatičky, kam bude potřeba doplnit nábytek. Uvnitř chatičky jsou dvě větší místnosti a nějaké to zázemí a my jsme zrovna v chatičce, která nemá úplně rovnou podlahu. Bavíme se o tom, že sem bych měli přesunout knihovnu. Mě se to kvůli podlaze nepozdávám, protože je uprostřed prolomena, jakoby nosný trám podlahy (jsme v jakémsi zvýšeném přízrmí) byl uhnilý nebo zcela chyběl. Po chvilce dohadování 

Střih

Tábor se jmenuje "tábor naruby", kdy (dospělejší) děti dělají vedoucí a my starší dospěláci jim děláme děti, zrovna mě jedna dívka (s totálně křivě namalovanými rty) vyzvala abych vlezl na opičí dráhu. Nu což, vlezl jsem, hloupé bylo, že některé díly opičí dráhy byly neviditelné, takže s jednou chybou jsem se dostal do neviditelné houpací sítě...

A asi se mi moc nechtělo dál, ale to už se nedozvím, protože jsem se vzbudil. A tím skončil jeden ze dvou snů v postýlce u kamarádů na S*

čtvrtek 22. dubna 2021

Voda chráněná tunelem?

 Ještě i teď, po tolika letech co si zapisuji sny se objeví nějaký Remake či Repríza snu, kterou nemám zapsánu a přitom když se tento sen objeví znovu, si říkám, "no já jsem ale blbec, proč ho nemám zapsaný, proč jsem si na něj nevzpomněl"?

A tak tu mám jeden takový sen, který začíná kdesi ve vysokých horách, okolní štíty hor mají velmi ostré vrcholy, které od pohledu vypadají neschůdně. Mě to ale nevadí, protože se po kotníky brodím v říčce, která má na šířku snad dva metry a toče docela ostře. Jdu po proudu.

Velice brzy narážím na zvláštní tunel respektive tubus, který je zjevně postaven pro tu říčku. po stranách má obrovská okna tak 2x3 metry, na výšku má tubus tak čtyři metry. Někdo, koho zřejmě provázím, jde za mnou, ale za celou dobu snu si neuvědomuji, že bych jej viděl celého a že bych zaregistroval obličej...

Každopádně jdeme po oblázcích, které jsou v říčce i zde v tubusu, tu a tam kouknu doprava z okna a stále vidím jen hory či malé loučky pod vrcholy. Ale vidím taky další tubus zprava, který přivádí další vodu. Ale voda přibývala i předtím, tu a tam prostě nějaký ten pramínek podtekl(?) jednu ze stěn tubusu, či snad nějaký pramínek vyvěral přímo do proudu říčky...

V duchu si počítám oddíly tohto tubusu a začal jsem od "A", kde jsem měl vodu po kotníky, pokračoval , přes "B", "C", někde u "O" přibyla voda z bočního tubusu, to už jsem měl vodu občas po kolena, když byla nějaká tůňka...

U "R" jsem zakolísal tak, že jsem si smočil svůj zadek, no a před "S" se tunel změnil. Protože jsem to tu už znal (opakovaný sen ze stejného místa a je jedno jestli remake nebo repríza), tak jsem se ani nevzrušoval. Zkontroloval jsem si oblečení a zjistil, že vše, co sem si zmáčel, zmizelo. Takže jsem vzal svoje dlouhé tílko, přetáhl ho přes zadek a vespod spojil "sichrhajskou" 

Ale k místu "S": Celý tunel byl tvořen z ocelových plátů. které měly takovou oranžově orezlou barvu, jakou mívají ocelové pláty působením oxidace. Voda mizela pod rošty, z nichž byla udělána podlaha.  Na vrcholku byl stoleček, u nějž seděla nějaká paní, jenž mě pustila dál. 

Zde se tunel rozšířil do přírodní jeskyně a bylo vidět, že do tohoto místa jdou další (suché) chodby, dokonce uprostřed bylo vybudováno místo s palmou a z oněch ocelových roštů to místo bylo upraveno tak, že se s tou palmou počítalo a ona byla velmi vkusně obkroužena...  Nějaké tunely mířily i do nižších prostor... Nějaká osoba mi vysvětluje, že je zde vybudován úkryt.....

Přesně v tomto místě si uvědomuji několikeré větvení snů do remake, kdy někdy nebojácně vstupuji do nižší části (do "T" jednou dokonce i níže) a vždy si uvědomuji, že NESMÍM zabloudit, jinak se nedostanu do tohoto výchozího bodu a pak domů. A že NESMÍM zapomenout. A že se NESMÍM zdržet, jinak mám problém s onou strážnou. Ale když zůstanu v "S"....

Dnes zůstávám na lavičce v části "S", přímo pod palmou a s někým, kdo přišel jinou cestou, si o čemsi povídám.

Sen byl přerušen budíkem

sobota 27. března 2021

Dva sny z konce týdne

 Měl bych tu dva sny, které stojí na popsání, ty zbylé o táboře spolku, který zde na blogu není jmenován, si odložím na jindy - bude-li jich víc...

pátek 26. února 2021

Číšníkem snadno a rychle

 Nejprve malé vysvětlení:

Mám jedno místo, kam jedu tramvají, v jednu chvíli se po levé ruce objeví stromy lesa či parku, ale trať se stočí doprava o celých 180°, tam z ní vystoupím a něco se děje. Když je ve snu lépe, vypomáhám(???) jako číšník. V horším případě je vše opuštěno... Tedy vesnička s dřevěnými domky s maximálně jedním patrem nad přízemím, některé předělané na vstup veřejnosti..

Neboli následující sen je 100% remake.

Tak tedy dojedu na jedno známé místo kde chci vypomoci jako číšník. Tedy vypomoci, ono to tentokrát ani ve snu není řečeno, prostě velice rychle se pozdravím s majitelkou a už běhám na place, objednávám jídla a ve volných chvilkách dělám na baru nějaká jednoduchá pití. Zatím nikdo nejí.

U jednoho stolu nabírám objednávku, když mi majitelka naznačí, že už se to v kuchyni škvíří a pálí. Takže naklusnu do kuchyně a vynesu pro první stůl tři talíře - dva položené na levé ruce, třetí v pravé. Donesu, rozdám, a....

Střih

Jedu tramvají s klukem, který kdysi patřil do spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje ( poznámka: O den dříve byla od něj na facebooku hláška, že se v rámci Prahy stěhuje na jih ) a povídáme si. Po projetí parčíkem vystupujeme na místě a po pár krocích (směr 11 hodin od zastávky, smím-li použít jistý způsob navigace) jsme v naší restauračce. Posadím ho u stolu, kde už jsou další známé tváře, jdu mu za pult udělat pití...

A sen končí

Je zajímavé, že v té restauraci se po celou domu příjemně usmívám, a kdybych na sebe viděl, tak je mi asi v očích vidět radost a nadšení. Což je v tomto snu možná úplně poprvé, i když kdoví. Přeci jen se mi sny z této lokace zdají docela málo často. Dovolil bych si tipnout, že předchozí snění z této lokace je tak 10 let.

Co si tak pamatuju matně předchozí verze snů, tak podle všeho byly důležité okolnosti, které se ve snu děly předtím. Jenomže teď to nebylo. Přišlo mi, že jsem prostě přišel, usmál se na majitelku a už jsem měl brigádu :-) 

Proč si myslím, že brigádu? Přišlo mi, že to druhé přijetí bylo na začátku pátečního odpoledne, tedy na začátku víkendu. Ale je to jen dojem, důkaz nemám....

Ještě dodatek: Přijeli jsme v KT4D a seděl jsem vpředu vlevo za řidičem. Kamarád seděl proti mě vpravo