Nezpívat! Nezpívat !!!

Je večer a v televizi se chystá mezistátní zápas Česko - Severní Irsko. Mamka sedí u stolu, já ležím s učebnicí ruštiny na gauči a oba čekáme, až se začne něco dít. Naše kočičanda se tou dobou ještě neprobudila ze svého večerního spánku a hnípe na křesle...

Pak zazněly první tóny hymny a mamka si ji začala prozpěvovat, což byl signál pro naši kočku Mourinku. Probudila se a tryskem se z křesla vyhoupla na stůl, aby se přesvědčila kdo vydává ty podivné tóny. Jenže to už jsem se ke zpěvu přidal i já.

Mourinka seskočila ze stolu a popoběhla ke mě. Když jsem se na ní podíval, zjistil jsem, že přede mnou sedí naježená kočka od strachu jak na hřbetě tak i na ocásku a v očích směs strachu a údivu. Ten výraz mě rozesmál tak, že verš "v sadě skví..." už zůstal nedozpíván jednak od smíchu a jednak proto, abych se mohl věnovat Mourince a trošku jí uklidnit.

Jenže Mourinka z mého hlazení a smíchu kterého jsem se nemohl zbavit, získala pocit, že se jejímu strachu smějeme a důstojně zaplula po křeslo. To mě zamrzelo ale nakonec jsem si Mourinku udobřil hrou s ní a kočičím zlobítkem.

Je mi to zvláštní, že Mourinka takhle reaguje na zpěv - mamka si občas prozpěvuje při úklidu nebo vaření a vždy toho musí velmi brzy nechat, protože ji prý Mourinka sekne drápkem po noze - snad aby se vzpamatovala.

Přeskakování mezi tramvajemi

Padesátý druhý tramvajový sen začal v Litvínově na tramvajové zastávce "Litvínov, poliklinika" (dříve Litvínov,východ) a reálie odpovídaly posledním létům, tedy až na vyšší množství dospělých lidí stojící na zastávce.

Jak to tak obvykle bývá na tramvajových zastávkách v mých snech, zanedlouho se přiblížil sólo vůz tramvaje bez cestujících (na to jak jela tramvaj rychle nemohla vyjet z točny, která je u této zastávky, výjezd z točny je totiž do kopce, takže tam nějak moc nejde zrychlit, ale jela z kopce od jiné, mnohem vzdálenější reálné točny). Musel to být český vůz, protože vůz dokázal pouze zpomalit a zastavit na pár vteřin až 25 metrů za zastávkou. Prakticky všichni čekající cestující se za ní rozběhli a snad i všichni nastoupili - nevím, nesledoval jsem je nějak moc dlouho.

Ač ve snech běhávám za spojem, který mě má odvést, tentokrát ale (snad dokonce poprvé!) jsem neběžel. Snad i proto, že jsem z nějakého důvodu chtěl jet spojem jiným, případně i německým. A taky že ano, velice snadno, jako když zapnete vypínačem žárovku, náhle sedím uvnitř další tramvaje, která "kde se vzala tu se vzala". Místo sedaček má bočně postavená dlouhá "akumulační kamna" na kterých je v polosedě a pololeže pár lidiček i já. V poklidu sjíždíme po trati směr litvínovské nádraží (oproti reálu poněkud zkrácené) a já mohu konstatovat dvě věci - i německá tramvaj musí pomalu projíždět oblouky a ani pak nezrychluje. Druhou věcí je moje jasné češství, protože cítím, jak mě občas nepříjemně bodne elektrika z kamen.

Na Litvínovském nádraží následuje poslední mžikový přestup na jinou tramvaj. Tahle ale vypadá zevnitř velmi zvláštně - je to vlastně něčí obývací pokoj, který má u hlavního okna ovládací pult a řidičské křeslo. Chvilku jsem si mohl tuhle tramvaj i řídit ...

Jednu věc ale v reálu nechápu - jak by mohl jet pokoj o šíři 5 metrů jet po kolejích tak, aby přitom to okno mohlo být uprostřed nad kolejemi, když si představíte že v té části, kdy jsem ho ve snu řídil já jsou sloupy trakce uprostřed mezi kolejemi dvojkolejné tratě?

Každopádně - zase mám o čem přemýšlet, i když tenhle sen pravděpodobně vypovídá dost o mém současném rozpoložení - vys*** ... ehm ... vykašlat se v práci na přesčasy a začít taky žít i něčím jiným než jen být dokonalý v práci :-)