Divoké sny (7.)

Babičkovské sny je další kategorie divokých snů, která se mi zdávala v době, kdy má "vesnická" babička ještě žila. Je jen jeden sen, který se mi zdál po její smrti a ten jsem již popsal. (viz Divoké sny, díl šestý) A jaké byly ty ostatní ?
Tak tedy: První ze snů začíná tím, že vyzdívám oblouk nad malými dveřmi vedoucí z návsi na dvorek (kde oblouk nikdy nebyl) a na procházející babičku hovořím: Neboj se .... postavíme dům znovu. Seskakuji s žebříku a jdu se podívat dovnitř domu, konkrétně do kuchyně. Z ní zbyly jen části kamenných zdí ale kupodivu všechen nábytek. Ve snu vím, že zde proběhl jakýsi německý trest, díky němuž došlo k "vyhoření"
Tenhle sen v sobě skrývá několik paradoxů. První je netknutý nábytek, druhý je ten, že dodneška si nejsem jist, jestli jsem ve snu byl ve svém těle nebo ve snu vystupoval jako děda (ten zemřel před mým narozením). To nejdůležitější nakonec - ta dvířka co jsem je opravoval se opírají jednou stranou o zeď kuchyně, zvenčí však byla naprosto v pořádku a nechyběl ani kamínek. Právě proto má jedíná přímá věta má v popisku tři tečky, protože si nejsem vědom, jak přesně babičku oslovuji ...
Jiný ze snů je velmi vyjímečný a dal by se okrajově zařadit do školních snů. Leč v tomto snu vystupuji jako číšník a místnost u babičky v domě zvaná "pokoj" je předělaná na jídelnu ...
Jsem v jídelně a stavím na stoly poslední talíře. Nám stoly nastrojené jako v restauraci první kategorie, všude plátnové ubrousky, příbory, karafy ... Leč ani jeden žák do této chvíle na oběd nepřišel. Jsem z toho nervózní a říkám si pro sebe: Kde jsou ? ... rozhoduji se jim jít naproti a tak otevírám dveře (v reálu vedoucí na chodbičku vedoucí ke komoře nebo ke schodům do sklepa) po otevření zjišťuji, že proti mě letí zelená "plasma" jež mě pohltí ...
Zelená "plasma" proti mě ve snech létla ještě jednou, ale o tom někdy příště. Zváštní je, jak "to" zelené vzniklo a jak vypadalo. Zkuste si jemně zatlačit prsty na víčka zavřených očí a podržte je tam do okamžiku, kdy se vám udělají mžitky před očima ...
Další ze snů patřících mezi babičkovské byly sny ochráncovské, v nichž bráním domy před návštěvou čehokoliv zlého, tyto sny přeskočím, neboť to co se dělo v nich se dělo i ve snech z mého bydliště. Ty ale až někdy příště .. Rovněž přeskočím povodňový sen, který před babiččiným domem udělal brouzdálko (řeka Ohře by musela stoupnout o dobrých 10 metrů), neboť i pro povodňové sny chystám samotný blog post.
Je ale jeden sen, který je naprosto odlišný, neboť je o nedostatku vody a zdál se mi velice dávno. Přesto si ho pamatuji jako dnes...
Hraji si na dvorku u babičky a u protilehlého domu jsou postaveny rybníčky. Já, jakožto hravé dítě je vypouštím. Byla to chyba, neboť voda v nich obsažená dům zřejmě chladila... Sousedé zoufale vynášejí nábytek z domu a vchodové dveře se prohýbají jako rozpouštějící se čokoláda. Prchám před špatným svědomím domů k babičce a vyhlížím z okna "komory". Dveře na dvorek z babiččina domu jsou prohnuté, asi jako usychající list květiny. Leju na ně vodu z lahvičky, ale v ní moc vody není. Na dně je totiž písek... Dveře se jen lehce zachvěly, aby se vrátily do prohnutého stavu ... Zoufale seskakuji z okna a vrhám se k mlékařským konvím, jež babička používala na chytání dešťové vody. V nich je však jen na dně zhruba pěticentimetrová vrstva jemného říčního písku. A už i já dostávám žízeň ...
Místností zvaná "komora" v jiných snech vedla cesta do jiného světa, nebo tudy naopak vedla cesta zpět ...Ale o tom možná někdy příště, pokud si vzpomenu na nějaký vyjímečný sen ...
Televizní sny jež se mi zdály v prostředí babiččina domu též nechám na později ...
Tím jsem, doufám, vyčerpal všechny sny z prostředí vesnice a domku, kde babička žila.
Přeji klidnou noc a šťastné sny !

Divoké sny (6.)

Dnes pouze doplním přechozí (pátý) díl divokých snů jedním "čistokrevným" snem o cestě domů a pak přidám jeden sen, který je na pomezí snů o cestě domů a snů "babičkovských"...

Sen o cestě domů začíná na mosteckém nádraží. Pěšky se mi jít nechce, autobusy nejezdí, tramvaj taky ne a taxík nikde (sen se mi zdál v době, kdy mobilní telefony v čechách nebyly) a tak volím leteckou cestu domů a kouzlem si na svá záda přičarovávám křídla. Nespecifikuji ale jaká mají přijít a tak přicházejí velká motýlí. Vzlétám do vzduchu a snažím se letět nad asfaltovou silnicí, což mi docela jde, ale rychlost směrem vpřed nic moc. Měním křídla z motýlích na ptačí. Rychlost se mírně zvýšila, ale chodci (pokud by nějací byli poblíž) by mě předháněli. Rozpažuji ruce a kouzlo měním tak, abych letěl jako letadlo. To už je lepší, ale já chci letět rychleji a tak mírně připažuji a kouzlo měním na tryskové letadlo. Konečně rychlost, která mi ve snu dostačuje ( v reálu by odpovídala stěží 60km rychlosti) a která mě postrkuje blíže k domovu. Náhle proti mě kdosi vystřelil raketu jež mě ze vzduchu sestřeluje a následný pád na tvrdou zem mě definitivně zabíjí ...
Cesta domů k babičce, kterou se nyní chystám vyprávět dodržela některé reálie. Babička vypadala tak jak měla, místní jména obcí a čísla silnic seděly taktéž. Což bylo vše ... Procházím podivným městem plným přízemních domků. Silnice se větví ve tvaru ypsilonu a já zkouším nejprve cestu vpravo. Došel jsem k řece přes níž vede most a za ním je tabulka s číslem silnice. To číslo do Libochovic (což je jméno tohodle městečka) nepatří a tím pádem mi v myšlenkách proběhne povedomí o tom, že bych se dostal kamsi do německa.Zkusmo podívám doleva a zajásám. Za řekou vede cesta a je označena číslem "246" a to do libochovic patří. Ba co víc, cesta po ní vede domů ... ehm, tedy domů k babičce ... Sice tam není most přes řeku (proč by němci stavěli nebo obnovovali most do českých obcí, že) Rychlým během se vracím na křižovatku a pak běžím tou správnou ulicí. V myšlenkách se upínám k tomu, aby se něco nepokazilo (jak se občas v mých snech stává) a ta cedule tam byla pořád. A skutečně, mé přání se mi splnilo. Mohutným skokem překonávám řeku uzavřenou v betonovém korytě a šlapu si to po cestě vydláždněné dlažebními kostkami, jimž se říká "kočičí hlavy". Skoro si pískám od radosti.
Maličko mě zmate že cesta vede mírně do kopce a nahoře stojí starý rozložitý dub. No co, říkám si ve snu, místo vesnice Dubany je tu dub, hlavní je že silnice stáčí doleva k vesnici Křesín a ta vesnice (ještě) existuje ! Ba co víc, poblíž dubu stojí nějaká stará paní, jež mi je velice povědomá. Babička !! Usmívám se a říkám jí: My se známe !Babička se na mě bez úsměvu otočila, koukla se na mě skrz brýle a pronesla bezbarvě: Ano, my bychom se měli znát. To byl pro mě šok a nepomohlo mi z něj ani to, že se na mě babička následně tajemně pousmála ...
Uvědomuji si, že se mi tenhle sen zdál dvakrát a při druhém průchodu tímhle snem jsem si byl jist a nebál se potíží. Je tu ale jedno velké ALE ... To druhé opakování snu přišlo zhruba dva roky po smrti babičky a dost se mě dotklo, zvláště pak mého svědomí.
Ten pohřeb byl vůbec první, při kterém mi umřel blízký příbuzný a já při něm neplakal. Pohřeb byl církevní, "do země" ... Chtěl jsem na to celé zapomenout nebo vzpomínky potlačit do pozadí. Povedlo se mi to, ale tenhle sen mi to všechno připoměl. Byl jsem z toho dost vzatý, a nejbližší sobotu si toho povšimla i má kamarádka, když jsem na společném běhu za hubnutím byl zamlklejší než obvykle.
Kamarádka to ze mě dostala ven a já pak začal brečet jako malý kluk a poprvé nepřítomnost babičky na tomto světě oplakal. Od té doby na babičku vzpomínám a tento traumatizující sen už nikdy více nepřišel ani žádný podobný ...
V nejbližším blogpostu o divokých snech budu pokračovat dalšími "babičkovskými" sny.

Divoké sny (5.)

Mé divoké sny bývají občas pěkně traumatizující, zvláště pak ty, kdy se nemohu z nějakého důvodu dostat domů ...

Některé z těch, které jsou alespoň trošku příjemné jsem již popisoval

• sen "Pasáček ovcí" - 7. díl série o snech a astrálním cestování
• sen "řidička a zpěv na sjezdu" - 8. díl série o snech a astrálním cestování
• sen "poslední česká tramvaj" - taktéž osmý díl ...
• sen "noční bus na sídlišti" - první díl série Divokých snů

To jsou tedy ty lepší a dnes budu popisovat ty horší. Slabším povahám doporučuji tento díl raději přeskočit ...
Jeden ze snů začíná ve městě, které nepatří do obvyklého arzenálu mých snů a to v Jindřichově Hradci. Chci jet domů a tak hledám to správné a jediné nádraží v Jindřichově Hradci. Nacházím jej a u pokladny si chci koupil lístek. Nádraží je německé a i pokladnu obsluhuje němka. Lístek mi neprodala ale je slušná, neb mi vysvětluje, že autobus tu sice má zastávku ale kdoví jestli vůbec přijede... Jdu se tedy podívat na nástupiště. Nástupiště má číslo "1", je zde pouze jeden jízdní řád a na něm vyznačený jeden autobus jedoucí v půl páte ráno. U toho času je jedna vysvětlivka a ta je naštěstí níže vysvětlena. Vysvětlivka říká, "jede pouze 1.7". To je naštěstí zítra (a zítra je neděle). Sedám si na lavičku a vyčkávám ... Příjezdu autobusu se však nedočkám ... Po těch letech kdy se mi sen zdál už nevím důvod, ale asi jsem porušil zákon, pravděpodobně spánek na lavičce ...
Jindřichův Hradec jsem svého času 1x za rok navštěvoval (naposledy rok 2000) a na nádraží jsem nikdy nebyl ... Ale pojďme dál.
Chodím po Praze a hledám nějaké autobusové nádražíčko nebo i jen odjezdové stání domů do Mostu. Po delším hledání docházím do míst, které vzdáleně připomíná Mírové náměstí. Zde stojí budka ve tvaru kruhu a místní prodejce jízdenek mi sděluje, že do Mostu se už nejezdí, ale nabízí mi možnost svést se do Lomu, což je nejbližší možná destinace, ale mám jet hned, neboť lince hrozí zrušení ...
O chvíli později vystupuji samotinký z německého autobusu, kde mi řidič omluvně sděluje, že dál už jet opravdu nemůže. Vystupuji v nějaké vísce (podle řidiče v Lomu). Nikde ani živáčka a já chápu proč bude linka do Lomu zrušena. Domy jsou pobořené, jakoby po zemětřesení nebo po náletu. Kdo by tu bydlel ...Já však chci domů a tak na náměstí odbočuji doleva, kamž mi ukázala šipka. Po dvaceti metrech chůze z hrůzou zjišťuji, že už se nemám kam vrátit. Přede mnou se tyčí ohromná díra. Ve snu je mi jedno, jestli ta díra je vytěžený povrchový důl (nikde není stopa po uhlí), nebo je to kráter po výbuchu chemických závodů nebo cokoliv jiného ... ... a budím se doma ve své posteli s těžkou depresí. I teď když to píšu mi není dobře po těle, protože tohle byl snad nejhorší sen na téma cesta domů.
Ale pojďme dál. Když už jsme byli v Praze, tak zkusíme pokračovat opět zde. V dalším snu jedu domů tramvají... Sedím v tramvaji číslo dvacet šest a směřujeme na Vítězné náměstí. Řidič tramvaj zastavuje a pak v mžiku zmizí - v jednu chvíli v kabince řidiče je a pak najednou není ... Snad silou vůle tlačím tramvaj přes kruhovou křižovatku na další zastávku trasy, což je "Dejvická".Lidí zde stojí tak zhruba třicet ... Tramvaj zastavila a já vysouvám bosou nohu z tramvaje a mačkám tlačítko na boku tramvaje. Tím se mi otevře kabina, do níž si vlezu a řídím dál tramvaj odsud.
Vyjíždím dál po trase a je mi skoro do zpěvu, protože jde všechno hladce a já se pomalu ale jistě blížím ke konci Prahy. Cítím, že bych ji mohl opustit v pohodě a pak si na dálnici něco stopnout.Jenže tenhle sen nemá dopadnout dobře. Nahoře na sídlišti Červený vrch přehrazuje jak silnici tak i koleje vysoká zeď. Na zdi je vytvořena otočka pro tramvaje... Opět se nedostanu domů, neb není v mých silách překonat zeď a když bych se přes zeď nějak dostal tak bych na konec Prahy pěšky nedošel ... Navíc jsou vzadu na nebi těžká bouřková mračna ...
O mračnech budu vyprávět v některém příštím pokračování, ale vraťme se k návratům domů. Cestovali jsme domů tramvají, autobusem, tak teď pro změnu zvolme netradiční způsob a to letecký za pomoci kouzla "Leť". Kdo zná stolní hru Dračí doupě, tak asi zná kouzlo se zaklínadlem "UFI" ...
Letím si takhle v noci domů (směrem od Loun nebo Prahy) bez nějaké další ochrany a už jsem skoro před Mostem, když mě má vzdušná cesta navedla přes nějaký německý chemický závod. Čech venku a v noci, to si žádalo potrestání. Proti mě je vystřelena inteligentní ohnivá koule. Je mi jasné, že nemám šanci, ale svůj život nechci dát zadarmo. Zrychluji na maximum co s daným kouzlem mohu, ale nestačí to, ohnivá koule se přibližuje. Jediná šance co mi zbývá je vzít to střemhlav dolů a kamsi doleva mimo chemický závod. Pět, čtyři, tři odpočítávám v duchu. Nedopočítám ....
Budím se z mrákot za slunečního dne na bílém opalovacím lehátku. Přede mnou je strom a dvoumetrová dřevěná ohrada. A tak se mi podařilo málem uniknout ... říkám ležícímu muži na vedlejším lehátku a významně se dívám na ožehlé místo na stehnu levé nohy. Jsme ve vězení nebo léčebně ? Ale doma nejsem a ve snu to nevypadalo, že bych byl brzo z tohoto ústavu propuštěn ...
Když už jsem z cest nějak dokázal dojet do Mostu, mého města kde žiji už hodně let, nemívám stále vyhráno.
Jedu si tak v autobuse od nádraží (podle směru jízdy by to byla linka 20 nebo 16) jenž u Prioru odbočuje z trasy a staví na nouzové zastávce - je tu přenosný stojan s čísly busů 20 a 30. Vystupuji a snažím se jít kolem Mlíčňáku směrem domů. Na nebi jsou bouřková mračna a na ulicích ani živáčka. Pak mě cosi prudce udeřilo zezadu do hlavy a já padám mrtev k zemi. Ve zhasínajícím vědomí vím, že za to může ten mrak, jež stojí stále na stejném místě ...
Podobná situace ale tentokrát v cestě stojí "půlnoční německý zákon", který říká jednoduchou věc: "Do půlnoci musí být češi doma". Klasický sen začíná pohledem na hodinky ... Dívám se na hodinky poblíž Prioru. Je noc a já vidím, že to taktak stihnu domů. Jdu rychlou chůzí a spolu se mnou nějací další opozdilci. Za křižovatkou u Luny se znovu dívám na hodinky a ty ukazují již něco málo po půl dvanácté. Je noc a lampy v ulici na přeskáčku zhasínají, aby splnily "půlnoční německý zákon". Některé ještě zůstávají svítit. (V tomto snu nad tím neuvažuji, ale později v pokračování série vysvětlím možné důvody) Blízko první základní školy už vím že je zle, hodinky ukazují necelých pět minut a odsud chodívám domů minut deset (i v reálu). Ale to už slyším, jak se zezadu na mě řítí ohnivý plamen, jež mě vzápětí sežehne. Je půlnoc a tohle je trest ... Plamen ve snu ničí vše živé, co není doma v posteli ...
Ve snu by mi cesta domů od Prioru zřejmě trvala více jak hodinu. Když jsem si ji nedávno znovu změřil na hodinkách, trvala stěží minut dvacet, ale opravdu rychlou chůzí. Zpotil jsem se u toho, protože prvních deset minut jde většinou do kopce ...
To je pro dnešek vše. Končím, abych stihl "půlnoční zákon" :-)

Divoké sny (4.)

Jsou v mých snech i jiné národy nebo rasy ? Musím odpovědět, že ano... Pojďme tedy naposledy pokračovat ve "Who is who" doplněné o "školní sny"

Divoké sny (3.)

Minule jsem tu načnul cosi jako "Who is Who". Něco mi tam ale vypadlo ...

Německé tramvaje - varianta třetí

Představte si historické tramvaje, třeba ty, které jezdily v Praze ve čtyřicátých letech. Opět bývají zašpiněny po přeskoku napětí z troleje, nebo jakoby po malém požáru (jak mě právě teď napadlo) Vycházím z metra a stoupám v krásném jarním dni po schodech na zastávku tramvaje, jež má dvě nástupiště. K prvnímu nástupišti přijíždí tramvaj s číslem sedmnáct je poměrně plná. Na první pohled je mi jasné, že je to česká tramvaj. Lidé normálně vystupují a nastupují. Pak ale musí tramvaj hodně rychle pryč, pár lidí nestihlo nastoupit. Nástupištěm se totiž nese hlášení místního rozhlasu: Pozor na prvním nástupišti, pozor , přijíždí německá sedmnáctka ! Nástupištěm profrčí "dřevená" historická tramvaj a taky zastaví .... Než stihnu vyjít nahoru opakuje se totéž na druhém nástupišti, jen číslo tramvaje je jiné. V našem případě je to čtrnáctka. Odjezd črtnáctek už nevidím, protože se budím údivem - V Mostě totiž jezdí jen autobus sedmnáctka a čtrnáctka - taky autobus - jezdí v Litvínově. A přitom jsem vylezl z metra, tak bych si měl myslet že jsem v Praze, nebo ne ? V tomhle snu je jedna nelogičnost. Nástupiště je dlouhé tak, že by se na něj vešly čtyři tramvajové vozy, tak proč se tam nedokáží vejít vozy dva ? Proč musí obě tramvaje stavět u stejného označníku na úplném konci nástupiště ? 

Na tohle téma mám i velice čerstvý sen, z prvního října 2006, jež je vyjímečný. Jsem totiž průvodčím tramvaje a ne řidičem ... Svištíme si to od Záluží směrem na Kopisty a Most. Zadním okénkem tramvaje sleduji že se k nám přibližuje německá tramvaj. Ta nenabírá cestující, neboť je nabíráme jen my, asi zjevně v tuhle hodinu němci nikam necestují. Mezi zastávkami se to snažíme zběsilou jízdou nějak nahnat, avšak na zastávce v Kopistech dojde k nevyhnutelnému. Neměcká tramvaj nás dohnala a dobržďuje tak, (sázím se že úmyslně) že se automaticky přes spřáhlo spojí s námi. Okamžitě mnou projíždí klasická brnivá bolest s křečmi (vysvětlení viz předchozí blogpost) Snažím se s tím bojovat tím, že prudce trhnu svým tělem ve směru jízdy, drže se u toho tyče. Trhnutí je díky zoufalství(?) tak mocné, že se mi rozpojení skutečně povedlo ... Po tomhle výkonu se budím lehce zpocený a taky lehce udivený - jak jsem mohl překonat pojistku proti rozpojení, jež spřáhla maji ? :-) 

To ve velmi starém snu řeším problém s dojíždějící německou tramvají jinak, je ale pravdou že na to mám možnosti. Dojíždím na konečnou tramvaje v Mostě, a asi pětset metrů před ní vidím, že z hlavní tratě odbočují značně zrezlé koleje, kousíček vedou podél hlavní tratě aby se pak zase vrátili zpět. Druhým pohledem do zrcátka registruji, že mě honí stejná tramvajová souprava jakou řídím já, jen je zjevně německá. Nevím jak, ale nějak zvládám přehodit výhubku, bez vykolejení na tu odbočku vjet a zabrzdit na ní. Vystrkuji hlavu z okénka a klidným, skoro až rezignovaným hlasem, říkám: Tak jeď ... Jak sen dopadl po těch letech nevím, nedokážu si upomenout ani na průjezd kolem mého vozu. Ale muselo to dopadnout dobře, když si nepamatuji ani šok z probuzení z tohoto snu. Ale opět logika - tramvaj jedoucí poměrně rychle nedokáže zastavit na zrezlých kolejích, protože rez by se okamžitě odtrhala a tramvaj by šla do skluzu. Navíc ty koleje byly poněkud vlnkovaté jako by je zasáhlo mnohorát prostřídání ročních období, takže by určitě následovalo vykolejení. Nemluvě o tom, že délka téhle odbočky byla od pohledu tipťop na jednu tramvaj ... 

Když se vrátím k druhému dnes popisovanému snu - proč se mi zdál zrovna tenhle ? První teorie říká, že jsem si ho přivolal tím, že zrovna o těchle snech píšu a že jsem si nevědomky řekl, že jako průvodčí jsem tramvají nikdy nejezdil Druhá teorie naopak hledá významy symbolů a protože mě čeká Inventura, což bude bolestivý "porod" z čehož se mi podaří časem vyklouznout .... Tak by důvod proč se mi tohle zdálo je jasný a našlo by si i jiné reálné vysvetlení ...

Divoké sny (2.)

Divoké sny, podivné sny. Bývají to rozdílné sny, ale někdy se jejich symbolika může opakovat.

Dnes se tedy pokusím ozřejmit některé symboly v mých snech a začnu od toho co je v mých snech asi nejvíc.

Němci: Nevím, proč jim od prvopočátku říkám němci, když ve snech mluví dobře česky a až na čestné vyjímky je jejich řeč smyslpná i pro čecha. Pokud si němec s čechem podají při pozdravu ruku, je to vždy bolestivé pro čecha. Jako by vámi projížděl slabý proud způsobující drobnou křeč. Pokud se čech vydává za němce, je tímto dokonale prozrazen. Jeden z mých snů to řešil nějak takto:

Přicházím k nějaké slavnostní tabuli. Všude kolem němci a já jediný čech, tak to vypadá na první pohled. Vím že ke mě jdoucí němec mi za moment potřese rukou a mé inkognito bude prozrazeno. Na půl huby začarovávám pravou ruku od lokte až dolů k prstům. "Ať je ta ruka na chvíli německá" sděluji na konci zaříkadla. Prošlo mi to, němec mě přivítal a posadil ke stolu. V tomto místě sen končí ...

Možná jim říkám němci proto, že mě později začaly pronásledovat sny, kde němci podnikají do čech další invazi ...

Vzhled Němců - varianta první: Vypadají stejně jako češi, jen ta arogance a povýšenost z nich jde poznat. Muži mívají tmavý oblek bez kravaty. Někteří jsou na čechy agresivní zvláště pak když jim češi něco vytknou.

"Hele kolego", říkám svému kolegovi ze své současné práce, "neměl by sis tady uklidit ?". Kolega ke mě přiskakuje, beze slova mě povalí na zem a bije mě do oblasti rozkroku. "Jo tak ty ses dal k němcům ?" konstatuji fakt, že mě snadno udrží na zemi a k bolesti ze síly ran se přidává i klasická bolest při doteku čecha s němcem a jež se dostává i přes moje rifle. "Tak pak je to (ten nepořádek) v pořádku". Kolega mě pouští a já odcházím z kanceláře. Sen končí a já mám pocit, že odcházím navždy ...

Vzhled němců - varianta druhá - Kudrnaté vlasy různých barev (např. můj kolega s přepínačem porouchávající tramvaje - osmý díl předešlé série, jež je kudrnatý i v reálu). Pokud jsou v obličeji drobné pihy, bývá barva vlasů rezavá a v tom případě je i němec menší než čech. Taky to bývává spíše dívka.

Přicházím na konečnou tramvaje v Mostě a sleduji, že nějací lidé stojí na výstupní zastávce s dispečerem. Jdu k nim a pod vousy si mumlám: "No nazdar, jediný pravý řidič tramvaji" (zřejmě ve smyslu český řidič, ve snu to byl mladík, který s tramvajemi na mostecku v té době skutečně jezdil) Přecházím k nim a proti nám sama jede tramvaj (konkrétně spřažené dva vozy) bez řidiče. Naznačuji nakročením do kolejí že si tu tramvaj pro dnešek vezmu jako řidič, ale dispečer mi to nepovoluje a přiděluje do ní někoho jiného a to včetně průvodčí. Pak přijíždí další (sólová) tramvaj a srdce mi trošku poklesne, neboť od pohledu vidím, že není nejnovější. A je to tu dispečer mi ji přiděluje. Je to klasická tramvaj T3 a já se snažím klasicky "rozražením" dveří projít skrz (je li tramvaj typu T3 bez proudu, tak to ani jinak nejde) Má německá rusovlasá, kudrnatá a pomenší německá průvodčí mě upozorňuje že takhle se to nedělá že na zrcátku jsou zezadu spínače. Trochu se za to stydím a poprvé ve snech s němci oponuji, že dveře jsou stejnak vyražené z drážky a že to nepůjde. Vypínačem ale cvaknu, dveře pak ale opravdu musím do drážky vsadit.

Po nastoupení do tramvaje zjišťuji, že je to opravdu starší vůz, neboť je několikrát přečíslovaný - jeho evidenční číslo je čím dál vyšší ... Tady bych mohl zauvažovat proč bylo tolik přečíslování, ale v tomhle konkrétním snu je to zbytečné. V klidu se rozjíždíme a na příští zastávce dojíždíme tramvaj před námi. "Před námi mají potíže" křiknu zděšeně, když se mi (kupodivu) podaří zabrzdit. A pak již jen sleduji jak řidič pobíhá uvnitř tramvaje v níž nepravidelně poblikávají zářivky...

Vzhled němců - varianta třetí - Těla mají dětská, hlava bývá větší než by odpovídalo šestiletým, vlasy bývají různé ... Jak tito němci vznikají ? Zřejmě z čechů a to na základě dobrovolnosti :-(

Stojím si tak na zahrádce před naším domem a sleduji několik nahých dětí hrající si blízko vchodu. "Pojď s námi, po pár vypečeních se staneš němcem, to je lepší (než být čechem)" lákají mě a já se rozhoduji, že se k nim přidám. Vchodové dveře se zavírají a děcka se stahují dovnitř neboť má začínat další dávka. Já jsem však snad dvojmetrový český habán, značně neohrabaný a tak přijít zavčasu nezvládnu ... Smažení či chcete-li vypečení, probíhá díky velkému teplu, kdy se vaše tělo odpaří, jako když rozpálíte máslo na pánvi a pak máslo v tekutém stavu vyhodíte ...

Vzhled němců - varianta poslední - Člověk má na obličeji rozetřenou bílou hlinku, takže vypadá jako nepovedený mim... Tohle je v mých snech velmi vzácná varianta a skoro mi přijde, že v těchto snech je člověk němcem spíše za trest

Cikáni - v první variantě se jedná o čechy, u nich jedna část těla byla postižena zlým kouzlem, takže ono místo ztmavlo. Značně nakažlivé, přenositelné dotykem. Dotyčný se nevrací domů neboť by to tam "znečistil" tím, že by se začarovaná část těla dotýkala něčeho v domácnosti ... Ve variantě druhé se jedná o kapsáře a není proti nim žádná obrana (popíšu ve svém startrekovském snu někdy příště)

Tramvaje

České tramvaje obvykle připomínají klasiku jezdící v českých městech, tedy výrobky z pražského Smíchova, konkrétně typ T3 (viz Wikipedia) případně typ T6, jež znám z Prahy...

Německé tramvaje - první varianta Německé tramvaje mívaji stejný vzhled, ale uvnitř bývají upravené. Pokud se česká tramvaj mění za jízdy v německou, pak se světlo v zářivkovém osvětlení stahuje tak, že na závěr svítí jen malá část zářivky ...

Německé tramvaje - druhá varianta Obvykle bývají lehce očazené, jako by částí tramvaje, ale jen po kovových částech, prošel požár. Anebo je to způsobeno tím, že přeskočil elektrický oblouk, německé tramvaje totiž bývají napájeny mnohem silnějším napětím ...

Stojím v Záluží u tramvajové točny a sleduji, kterak od litvínova přijíždí klasická česká tramvaj, ta je posléze obklopena němci a bleskurychle předělána, takže točnou již projíždí za mohutných blesků od troleje jež se vybíjejí do kolejí. (Zřejmě situace, kdy se němci dostávají teprve k moci) Jsem nucen překračovat německé napájecí kabely jež leží provizorně na zemi. Proud v nich teče tak silný, že na povrchu vyzařují bledé světlo (intenzita a barva odpovídá měsíčnímu světlu) a v tom světle vidím že jím probíhají světlejší bublinky. Kabel se mi podaří překročit bez problémů a jdu k místu, kde začíná točna. Je tu zastávka a hned těsně za ní, na začátku točny stojí opuštěná tramvaj s vlečným vozem. Němci na její předělání ještě neměli čas, je tedy česká. Lasem(!) si tenhle dvoujvůz přitahuji. Němci na mě něco povykují a já jim naštvaně odpovídám: "No coco, mi taky potřebujeme tramvaj !". Jako řidič s ní pak opravdu odjíždím, kupodivu po kolejích, jež v reálu využívají důlní společnosti ... jak jsem však provedl přejezd na ony koleje, když jsou v reálu vzdáleny víc jak 500 metrů, to nevím ...

Autobusy

České autobusy bývají "klasické" a zmiňoval jsem se o nich i s obrázky v předchozí snové sérii. V této sérii ještě mnoho snů s autobusy popíšu.

Německé autobusy. Obvykle mají uvnitř hustěji poskládané sedačky (důvod viz popis němců) a sedačky mají koženku v barvě okru (kdo si pamatuje maďarské Ikarusy zo osmdesátých let minulého století, tak to je ta barva sedaček)

České autobusy jezdící pro němce nebo na německých linkách - kapitola sama pro sebe. Obvykle průvodčí nebo revizor tvrdí, že má (česká) papírová jízdenka nebo průkazka neplatí. Teď máme v autobusech čipové karty, snem mi již prošly, ale kupodivu problém s revizorem či průvodčím nenastal ...

Tím pro dnešek končím :-)

Sny a astrální cestování - ohlasy (1.)

Nadpis možná slibuje něco co asi vlastní zápis nesplní, ale přeci jen tu mám jeden ohlas.

Kamarádka si četla moje sny zde popsané a konstatovala, že se mi příliš často zdá o autobusech, brzdách a cestování domů. S tím musím souhlasit, zatím jsem o ničem jiném zde nepsal, ale časem bych to měl napravit. Takové "školní sny" ... :-)

Kamarádka mi ale rozebrala můj sen s názvem "Šestiletá řidička tramvaje jde zpívat na sjezd" jež jsem popisoval v osmém díle o astrálním cestování zhruba uprostřed blogpostu ...

Když to vezmu stručně - jedu v tramvaji po přestavěné(?) Praze ve správné tramvaji, ta však nečekaně sjíždí na náměstíčko na konečnou tramvaje jiné linky a řidička ohlásí že jde zpívat na sjezd a zanechá nás osudu. A já se to úspěšně snažím řešit za pomoci spolucestujícího jež mi napovídá ... Kamarádčin ohlas vypíšu kurzívou a moje následné upřesnění bude psáno normálně.

v tom pripade pro tebe muze Praha obecne asociovat nepratelske a cizi mesto nebo nejen mesto, ale treba i zivotni situaci nebo misto... proste obecne neco nepratelskeho a ciziho, se kterym je treba se vyporadat nebo co ohrozuje... takovy symbol... zaroven to muze asociovat situaci nebo zivotni situaci nebo neco takoveho, ve ktere mas pocit, ze zabloudis nebo se nevyznas nebo se neorientujes...

Bude to tím, že Praha je pro mě moc velká a bez mapy nejsem schopen udělat krok. Kupodivu mi přijde příjemnější jezdit tramvajemi než metrem. Asi mám pocit že jsou lepší než metro a přitom si vždy musím dávat pozor, aby nebyla výluka na tom kousku trati kde potřebuji vystupovat ....

sjizdeni na namesti, kde se bojis - vykolejeni situace, zmena smeru situace nebo vyvoje, o kterem treba nevis, kam je, nechtel jsi ho, neocekaval jsi ho... mozna situace, ktere se bojis, nepredvidana... mozna i nezavisla na tobe, kterou neridis ty...

Po delší diskuzi k tomuto bodu se s kamarádkou shodujeme, že je škoda (chyba) že nevím, při jaké příležitosti se mi daný sen zdál ...

kafrajici cestujici - to je dobre, pripomenuti, ze neco je spatne, pripomenuti, ze to tak nemusi byt, ze je vychodisko a reseni, mozna snazsi, nez se zdalo a nez to vypadalo (ve skutecnosti autobus, stojici pred barakem), ze to je mozne prevest do zname situace ci resit jako znamou situaci ci se s ni obeznamit a prevzit kontrolu...

Tady není skorem co dodat, řešení ve snu je vlastně jednoduché - odjedu tramvají a nemusím se plácat pěšky ...

coz se taky stane - nasedani do kabiny ridicky...

mne zaujalo to carovani - mozna probuzeni "nadprirozenych schopnosti" ci vyzva k pouziti ci duvere ve veci mezi nebem a zemi... a to zmenseni - to se da treba uchopit jako symbol, abychom neceho dosahli, musime se zmensit, treba i ve smyslu umensit svoje ego nebo potlacit sam sebe nebo umensit svoji pychu, sebejistotu nebo hrdost... to, co v predstavach cloveka dela cloveka "velkeho"...

Tady jsem příliš nepolemizoval, vysvětlení symboliky mých snů a proč se tak muselo stát by zabralo docela dost času a ani zde na blogu jej nemám ...

odrizeni tramvaje "nelegalne" - ja taky casto mivam pocit, ze neco prece nemuzu udelat, a moc o vecech premyslim, misto abych je udelala... a pak treba i neco prenecham nekomu jinemu, misto toho, abych do toho dupla ja, protoze mam pocit, ze ja prece do toho dupnout nemuzu a nemuzu si dupnout a nemam pravo prevzit rizeni tehle situace nebo neceho...

Čech řídí tramvaj po němce, a pravděpodobně bez řidičáku, to mohl být důvod proč se mi to nějak moc v tom snu nepozdávalo ...