OMSI2: Bratislava - nová verze, jedeme z nové konečné Dúbravka

A je to tu, nová verze mapy, tím pádem nová konečná, užší kolejový rozchod a Pelina, který couval na úvodní pozici.



A samozřejmě jsem zapomněl přepnout na směr dopředný. Ale alespoň jsem nezapomněl na zrcátko.. A až k Vozovně Krasňany jsem spolehlivě jel na čas :-)

OMSI2: Naposledy na Bratislavě v. 4.0

Nejprve se podívejte alespoň první minutu videa...



Kdo z Vás si po úvodní hudbě a slovech "...je čas se rozloučit..." začal myslet něco jiného, než co po odmlce řeknu?

Je to zajímavý psychologický problém, který může vypovídat minimálně o dvou věcech - jak jste citliví a jak jste si oblíbili můj kanál, Raději si nebudu tipovat, která možnost vyhrála... :-)

Ale vážně - video je z linky 13 a jízda probíhala standardně, přesto i na mě působilo to, že se "něco" změní a bude jinak. A taky tomu možná pomohla i ta hudba na konci....

Walk Across (5.)

Přestože půjde dnes ven jedno video a já momentálně zveřejňuji v jednom dni na blogu jen jeden záznam, dnes dám přednost něčemu jinému - naposledy na téma Walk Across. Chcete-li je ale i nadále sledovat, není nic jednoduššího, než nastavit ODEBÍRAT autorovi přímo na serveru Youtube.



Po včerejšku a dnešku v práci se mi právě teď jednoznačně vytváří opar na rtu, a to na tyhlety věci obvykle netrpím. Bohužel je to ale příznak, který funguje spolehlivě...

Shrnutí uplynulého týdne (21/2019)

Přemýšlím, jak začít popisek tohoto týdne, ale pracovně jsem si připadal, jako o dovolených, protože v tomto týdnu věčně nějaký můj kolega chyběl.

OMSI2: Výukové video - nastavení tlačítka na signál "Nevystupujte"

Obrázkem z reálného autobusu, kdy fotografie je z msta, které dnes budeme nastavovat v OMSI, protože pár lidí ani netuší, že něco takového nastavit lze.



Video je možná poučné, ale je příliš dlouhé a vysvětlení kostrbaté :-(

Walk Across (4.)

Jsem na akci spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje, je přestávka, jsem po jídle a tak nějak očekávám dění věcí příštích, protože někdy později odpoledne bude schůze další.

A tak se "uklidňuji" při další procházce, na jejímž konci vypustíme dron...

Shrnutí uplynulého týdne (20/2019) - pozdě ale přece

Jak shrnout minulý týden? Už to, že to píšu pět dnů poté, co tento týden skončil, dává obraz toho, že nestíhám. Chtěl bych stíhat, ale nestíhám. Anebo možná stíhám, ale...

Mockrát jsem se v tomto týdnu přistihl, že končím nějakou práci na počítači a říkám si. "Tak a teď začnu dělat °A° , ať je to hotové". Začnu si na to otvírat potřebná okna... a o půl hodiny později si říkám: Co jsem to chtěl sakra dělat? Z otevřených oken totiž pro mě vůbec nic nevyplývá... tedy jen v případě, že jedno z oken nebylo OMSI, to pak alespoň vím, že jsem chtěl točit nějaké video, nebo si dělat přípravu na nějaké video, protože chci točit tři speciály "Jak na to" (spawn tramvají, tvorba cedulí na busy a tramvaje, zvonek nade dveřmi - a protože toto píšu dodatečně, tak dva ze tří už jsou natočeny a venku)

OMSI2: Trochu více smůly a chyb, než je zdrávo

Jsou dny, kdy se nedaří mě. Jsou dny, kdy se nedaří hře. Jsou dny, kdy se mi nechce předchozí věci z videa odstraňovat...

A pak to dopadne přesně takto, jako na zatím jediné autobusové lince mapy Bratislava současné verze 4.0 a jak se zdá, tak to zůstane i v další verzi...



Co dodat? Snad jen to, že další video bude logicky lepší :-)

Walk Across (3.)

Dneska ve tři hodiny ráno se ozvala strašlivá rána, neboť má mamka se zapotácela a zbuchla při cestě z WC

Mám akorát vztek, protože důvod padnutí byl přesně takový, který má prostřední sestra popisuje: "Můžeš mámě promlouvat do duše, ale jako když mluvíš do dubu" Historie se opakuje, protože jedna z mých babiček dělala stejnou chybu, jen byla více vnímavá na naše přímluvy...

No a protože mám v sobě adrenalin, tak už dnes neusnu a ráno nebudu k použití, což bude problém, protože s ředitelkami poboček A* a F* budu probírat problém statistiky "S".

A tak se snažím nemyslet ani na to, co se právě (před hodinou) stalo a co mě čeká zhruba v půl deváté ráno a tak se vracím k osvědčenému receptu - zkusit se uklidnit v jiném světě...



... Má to jeden jediný háček, nesmím unikat příliš často a v nevhodných chvílích... Takže dva háčky.

Update 9:54

V práci jsem prozatím vše zmákl, přetvařování mi tedy dnes jde...

Chvilka poezie - Ester Kočičková: Polednice II

OMSI2: Spawn tramvají v OMSI

Pokud dělám výuková videa, pak to znamená, že už jsem lehce znaven z otázek na dané téma. Takže točím...

Nejhezčí na tom všem je to, že toto točím na verzi mapy Bratislava číslo 4 a ve verzi následující se zrovna toto místo  bude měnit, takže podrobný návod bude poněkud nanic. Ale jako návod obecný snad bude stačit :-)

OMSI2: Poslední tramvajová linka z Bratislavy v.4.0 -linka 9

Poslední novou linkou je linka 9 a protože jsem už byl znaven z jezdění s NF6D a KT4D, že jsem si vzal dvojici tramvají Tatra T6B5



Opětovně jsem si to užil, a i nějaké reakce diváků mi říkají, že oni si tu změnu taky užili :-)

Walk Across (2.) .....

Dneska jsem sázel rajčata a trhal plevel, a tak se mi zachtělo ve volné chvilce se projít v přírodě - nabídla se mi hra: Red Dead Redemption 2

Kam by se dalo dojít, kdybychom sešli z cesty? Kdoví....

OMSI2: Krátká čtyřka na mapě Bratislava

Video se zeměpisnými poznámkami, kdy jsem měl na vedlejším monitoru něco málo otevřeného a předčítal jsem to :-)

Tím, že jsem projel linku 4 v delší verzi před nedávnem, chtěl jsem ji jet úmyslně z druhé strany, aby nebyly dvě prakticky stejná videa s rozdílnými třemi zastávkami.



Nevím nevím, mě samotného tyhle "učitelská" videa baví připravovat, ale nebaví mě je dělat, mimo jiné i proto, že to některé diváky odrazuje...

OMSI2: Dlouhá čtyřka na mapě Bratislava

Srpnová letní přeháňková fronta při jízdě na delší verzi linky čtyři mapy Bratislava 2008, tak bych mohl nazvat toto video, kde zkouším, co dělá toto konkrétní počasí s tramvajemi.



Jak se mi ale po skončení jízdy zdá, tak opravdu vliv má jenom sněžení. Trošku mě to zamrzelo, ale na druhou stranu je to správně, pokud si řekneme, že prší už delší dobu :-)

Jinak ani nevím, co bych k této konkrétní jízdě řekl, přišlo mi, že v ní není nic mimořádného...

Walk Across .....

Jsou dny, kdy život v reálu představuje tak velkou zátěž, že se člověk snaží utíkat jinam - k filmům, knížkám, ale i k počítačovým hrám.

Mnohé hry mají docela rozsáhlý svět, přičemž pokud se chytnete jen jedné konkrétní dějové linie, může se stát, že mnohdy do některých míst ani nepřijdete

Já, protože sérii GTA nehraju, neznám prakticky žádnou část tohoto města, i když jsem viděl své kamarády, kteří toto hrají...

Tak tedy, vzhůru na zrychlenou procházku!



A proč zrychlenou? Hráč, který toto natáčí, skutečně s postavou jde rychlostí chůze a přejdění této čísti města bylo téměř na dvě hodiny hraní... To by asi moc nebavilo, řekl bych, ale to si najděte sami toto video, a podívejte se na lajky ... :-)

Ano, mám dvě děti

+ Máte děti?
- Ano, mám dvě děti.
+ Pijete alkohol?
- Ano, mám dvě děti...

Shrnutí uplynulého týdne (19/2019)

Také  tento týden byl přepůlen svátkem, jenž byl ve středu, a jenž jsem věnoval dolaďování nějakých videí, aby se něco zobrazovalo mým divákům ve dnech, kdy budu na akci spolku, jehož jméno se na tomto blogu nevyslovuje (ale o kterém polovina čtenářů tohoto blogu ví nejenom toto jméno)

OMSI2: Skibus

Už hodně dlouho jsem nejezdil na ledě, takže když mi přišla do ruky tato mapka a hned první linka (ze dvou) měla název Skibus, takže byla volba jasná, zvlášť, když jsem viděl video z této mapy.

Bohužel z té druhé linky :-)

Ale i tak jsem jízdu zvládl a jsem sám se sebou spokojen,  i když si myslím, že některé části se daly projet lépe. mohu se sic vymlouvat, že jsem to takto chtěl, aspoň jsem ukázal divákům "co se stane, když..."



Spočítali jste všechny moje chyby? Kolik jich bylo?

disident Di Limoa opět zasahuje

Z dnešního snu, který byl dlouhý a snil jsem ho ve "své" chaloupce na tábořišti spolku jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, bych se pokusil ocitovat jen ty nejzajímavější části. Střih poznáte podle tří teček na začátku odstavce...

V první mnou vybrané části prcháme ve dvou a ocitáme se v Chanově, můj průvodce seskakuje ze střechy nákupního centra na parkoviště, odkud se ozve "Dyk, von mi ho ukrádne". Skáču o sto metrů jinde a díky kouzlu se snesu měkce, dojdu na silnici sídliště k místu, kde je jeden volný parkovací flek A čekám v ranním šírání. Ozve se nezaměnitelný zvuk Škody 120, a přijíždí ke mě cosi, co má luxusně předělaný předek, ale když ke mě auto přijede, je jasné že my ho už nepoužijeme. Obě přední kola jsou již vyvrácena a pneumatika na mé straně dokonce svlečena z kola. "A tomu říká luxusní auto" žbrblá řidič, tedy můj kolega...

... Jsme stále v pohybu a musíme se ztratit svědkům naší činnosti a tak zapadáme do jedné budovy. Má to jeden, možná dva, možná miliardu problémů. První je ten, že je to budova Microsoftu a po obou stranách jsou kanceláře vývoje Excelu, druhý, který ale není náš problém, je ten, že jsme vešli vchodem, který není hlídán, třetí, který ale je náš problém, je ten, že hlavní východ ze sekce Excelistů naopak je přísně hlídán,.... takže už asi tak v sedmi lidech projdeme sebevědomým krokem do jiné sekce, která se jmenuje Outlook. I zde je vchod hlídán, ale hlídky jsou trošku zpitomělé tím, že před vchodem je horda novinářů s kamerami. Můžete hádat proč, v této části budovy běží zasedání vlády.

Můžete hádat jak to dopadlo a jaký poprask to muselo vyvolat, když jsme sebevědomě prošli. Nestihl nás zastavit nikdo, ale ve zprávách jsme byli. Některý z kameramanů byl zjevně hodně pohotový. Mimochodem: Disident na zasedání vlády? 

....Semlelo se toho prostě dost a dost, až se nám "zachtělo" se vrátit do normálních životů. Mám ale dojem, že někteří z nás trošku zpychli (z toho,že byli ve zprávách) a tak jeden z mých kolegů mi odmítal vysvětlil problém povodní, kamarádka I* se zlomyslně  uchechtávala nad nějakým problémem jedné vedoucí z reálné pobočky A* a na mé konstatování "takže mi ho neprozradíš" odpověděla "ne" a opět se uchichtla...

A tak jsem v našem městě šel od kostela (a místní říčky, která způsobila onu povodeň) šel trošku oklikou domů. Mráz totiž zařídil to, že se voda držela zpátky, trošku nasněžilo a některé cesty se uklouzaly. Takže stojím v parku, v dohledu mám poštu a komentuji pro ty, kteří nezpychli a šli se mnou a vysvětluji, že ta uježděná cesta za poštou vedoucí přes trávníky, je určena pro kočáry se saněmi.

Z tohoto místa levituji maličko nad zemí (zřejmě to má důvod v nevhodných botách) dolů ulicí Bě* a když ulice zahýbá (k nástupnímu místu snu "vlastnoručně vyrobená tramvaj") všímám si několika věcí. Ti, co jdou se mnou už jdou spíše spolu a nikoliv se mnou. Současně si všímám, že nás míjí několikero dívek. Ani dívky ani mí (bývalí)  kolegové nevnímají okolí a prostě jdou. Skoro si ani nepovídají.

Až... až na jednu dlouhovlasou blonďatou dívku. "Jé, vy se vznášíte"  konstatuje medovým hlasem, ze kterého nezní nic, s čím jsem se setkával od dob průchodu kolem kamer. To pro mě bylo jako balzám na duši. Usmál jsem se na ni a řekl, že když by i ona chtěla -chtěla ... Proto na ní sešlu kouzlo, prozatím na deset minut. A hle, už se i ona vznáší vedle mě, koukáme spolu na dění kolem nás, kvitujeme zpěv ptáků. a mě začíná být teplo po těle. Jako by mě dokázal zahřát i tento hovor "o ničem"

Vzbudil jsem se zpocený ve svém spacáku, což znamenalo, že už neusnu ani na vteřinu, protože když je mi pod peřinou/ve spacáku horko a potím se, tak jsem už dokonale vyspalý. Vstal jsem, bylo 5:30. Ptáci řvali, asi se zahřívali zpěvem :-) Na odložených brýlích jsem měl rosu.

Update (11.5.2019 12:44)

Je několik bodů, které se mi v hlavě rozležely a chci je pod  tento sen ještě připsat.

• mé disidentské jméno možná nezní DI LIMOA ale jen DI MOA
• Při pohybu v sekci Excelu jsem v nějaké  starší verzi snu zkusil projít přes strážné u hlavního vchodu Excelářů a dostal jsem "po čuni" a nedopadlo to dobře. Proto od té doby chodím tím vchodem u Outlookářů. Pokud si uvědomuji všechny verze tohoto snu, tak dnes podruhé, maximálně potřetí.
• Přemýšlím, proč se mnou postupně ostatní přestali mluvit. Ale asi je to stejné, jako u Václava Havla, protože poměrně dost lidí vědělo, že existuje a je disident (před revolucí) ale o dost méně lidí znalo další disidenty. Ti by bývali mohli mít dojem, jako ostatní v mém snu, že se pozornost soustřeďuje jen na mě... Jestli mám ve své úvaze pravdu? Těžko říct.
• Smích kamarádky I* byl lehce zlomyslný, ale současně to byl smích z příhody, která prostě je k smíchu. Bohužel se to u dění kolem této vedoucí stává. Kolegové mi v reálu trošku předhazují, že jí vycházím vstříc, či že jsem stále ještě schopný s ní mluvit. Oni už moc ne, neznají totiž větu "Ano, je to dobrý nápad, ale nebylo by lepší ....". Nebo ji nechtějí či neumí použít.
• Saňová cesta je také zajímavé místo, když ji ve snu použiji, vždy to něco přinese, ale co si tak pamatuji, tak výsledky tohoto aktu nejsou vždy kladné.

OMSI2: Ukázka repaintu na KT4D

Nikdy bych neřekl, že budu točit videjka jen kvůli tomu, abych ukázal něčí práci v přebarvování tramvají, ale byl jsem poprvé ukecán :-)



A tak jsem nečekaně nátěr z města Schönau ukazoval na mapě Schönau :-D

OMSI2: Mapa Ruhrau

Tak trošku jsem si potřeboval spravit náladu po tom nepovedeném živém přenosu a osud mi přinesl do cesty mapu Ruhrau.



A jízdu jsem si dost užil, protože byl všude klid a pohoda...

OMSI2: Záznam z LIVE -Bratislava LINKA 17 a něco navíc :-(

Jsou dny, kdy se nechám poměrně rychle ukecat k čemukoliv (dnes k LIVE na lince 17 na mapě Bratislava), ale pak, namísto toho, abych přenos vypnul hned po dojeti, dávám k možnosti jet další linku, kterou nedojedu, protože narazím na prudký kopec...



A to už je v tomto záznamu ustřižen konec, kdy jsem se o ten kopec pokusil znovu :-(

Prostě pocitově je to ostuda...

"Usmějte se na prodavačku"

Není nic staršího než blogový příspěvek, který spadne na druhou (a další) stránku... Přesto si ve svém blogu vyhledávám a snažím se podle některých příspěvků i řídit.

12. března jsem tu měl odkaz na přednášku Daniela Stacha : "Jak myslí velikáni" kde říká: ".....Usmějte se se zítra na prodavačku v supermarketu". Sleduji i videa jednoho českého kluka z norska, kde řídí autobusy. A ten říká: "Usmějte se na řidiče autobusu a pozdravte, nedejte se odradit morousy, kteří vám neodpoví"....

Mohu li porovnat autobusáky a prodavačky v našem městě a Praze, a obě skupiny mezi sebou, tak mnohem větší úspěch mám s pokladními a prodavačkami v menších obchodech než s autobusáky, bez ohledu na velikost obce, ale to, co se mi stalo včera večer na předposledním přestupu---

Klasika, stojím na Florenci a mám dost času, je čas, kdy normálně lehce večeřím, takže volba padne na nějaký ten páreček v rohlíku. V jednom rohu je malý stánek... Přede mnou nějací cizinci, pak "dyk" občanka a pak já. Nákup cizinců prošel normálně, u občanky jsem viděl že chce něco zkoušet s drobnýma na obsluhu, ale své jídlo nedostala, dokud nevysolila vše. Prvních 29 korun dala v korunách a dvojkorunách, poslední desetikorunu zaplatila padesátikorunou. (*)

Na řadu jsem přišel já, objednal si, abych z reakce prodavačky zjistil, že právě mojí vybranou verzi už nemají, mít nebudou a nemají vyměněný poutač. Naprosto totálně v klidu jsem se na prodavačku usmál, zaklonil se, abych viděl na tabuli a vybral si něco maličko jiného. Zaplatil jsem, dostal jsem nazpět, pak i jídlo, a řekl "Děkuji Vám" s dalším úsměvem a trošku zpěvavě (no prostě nebylo to takové "musím říct děkuji, tak ho řeknu jako stroj").

Kdyby se tohoto nekonečně malého okamžiku chopil schopný režisér, tak nechá trikaře směrem ode mě nasimulovat takové drobné vlnky pozitivní energie pohybující se směrem k prodavačce jako vlahý vánek. Pomalý posun kamery na obličej prodavačky, kde se objevuje upřímný úsměv, možná i trošku údiv, lehce se objeví svit v očích a pak doslova vichr pozitivní energie od prodavačky směrem ke mě.

Když by to byl režisér nějaké komedie, tak jednoznačně skončím s vlasy trčícími ve směru vichru, tak silný emotivní pocit to pro mě byl. Popřál jsem prodavačce krásný den, ona odvětila něco podobného....

Teď, když tenhle příspěvek píšu je to přesně 26 hodin od onoho zážitku, ale mám ho pořád v sobě, usmívám se, a nevěřícně si říkám: FAKT JSEM BYL TAK SLEPÝ?!?

Dříve mě měli kolegové rádi proto, že "Umím", později proto, že jsem "Ochotný" (čti: ochotnější než kolegové) ale od doby, kdy se snažím jít do každé akce s úsměvem (a pak se ze vzteku na neschopností některých vyřvat v tmavé kanceláři daleko od ostatních), tak mě pár lidí, kteří jsou také vnímavější (alespoň jedním směrem) a jsou ochotní se o mě se mnou bavit, tak najednou neumí popsat mě, najednou slova "umím" a "ochotný" totálně nestačí. A jiná slova se nacházejí těžce...

A teď mi to konečně došlo, proměnné zapadly do rovnice a ta má své řešení. Budu nad tím ještě hodně přemýšlet... Nevyřešily se tímto mým poznáním další rovnice a nerovnice?

(*) vysvětlení tohoto bodu dávám úmyslně až pod značku "Další informace", protože není pěkné

Tramvaj vyrobena vlastními silami

Také druhý den na S* přinesl sen. Je ve své podstatě docela krátký. Stojíme v našem městě u "hotelu" V* a já spolu s kamarády postáváme na chodníku a v podstatě čekáme, ze kterého směru se objeví spoj MHD. Zřejmě chceme jet do klubu, což v našem případě znamená, že máme na výběr autobus a dvě linky tramvaje.

Protože se u nás ve městě v reálu rozmohl o víkendech u MHD takzvaný "rozjezd" všech spojů z centra města naráz, tak také ve snu čekáme na tento stav. Na hodinkách mám 37. minutu nějaké hodiny, což znamená že tramvaj jedoucí na rozjezd už má maličko zpoždění a my právě proto stojíme blíže k zastávce tramvaje, ale ne přímo na ní, abychom mohli stihnout přeběhnout na autobusovou zastávku, kde v reálu projíždí autobus, ale až z rozjezdu, tedy později.

A proč to děláme? Děláme to i  proto, že stejnou taktiku používá i mnoho dalších lidí s námi, protože ani autobusy ani tramvaje nejezdí právě nejplynuleji, "rozbíjí se" mají "nehody" a tak. Což si pak nepříjemně prožijí i cestující (což znáte z jiných mých snů). Přesto je to bezpečnější, než jít pěšky, proč jinak bychom to dělali?

A pak se objevuje první tramvaj, sólo vůz.  Dopadne to očekávatelně, tramvajová zastávka je okamžitě doslova našlapaná lidmi a naše pětice se do ní nedostane, spolu s pár dalšími lidmi. Tramvaj odjede a my bychom měli utíkat na ten autobus, protože do nejbližšího "rozjezdu" už další tramvaj nepatří, přesto se objevuje DWčko, tedy dvojvozová souprava.

Málem bych zapomněl popsat vzhled vozů. Všechny vozy vypadají poskládaně z několika různých typů, čelní sklo včetně tabule s číslem linky je z autobusu, přední dveře DW jednoznačně patřily tramvaji typu T1.... a v tabuli na číslo linky je vražena fialovým písmem udělaná cedulka, zjevně přes šablonku, nesoucí nápis "Vůz vyroben vl. silami" který se do té tabulky ani nevejde, takže přečnívá vpravo. Je nám jedno, že neznáme číslo linky, nejbližší vyhybky, kde by se případně tramvaje rozdělovaly jsou až za naší výstupní zastávkou. (Ale v reálu bych s jistotou věděl linku toho DWčka, ty přes tuto zastávku jezdí právě na jedné lince)

Nasedáme, já na místo sezení (vnitřek k sezení z tramvaje T3, strojky na lístky z autobusu O305G, který jsem viděl na youtube v reálu včera před usnutím), kamarádi také sedí nebo stojí. A jedeme hezky plynule na následující zastávku. Bavíme se volně, občas se nějaké větě usmějeme, prostě jsme v báječném očekávání akce v klubu.

Jenomže nejbližší zastávka je ta "rozjezdová". A my do tohoto rozjezdu nepatříme. A před námi tramvaj, která do něj patří. A rozjezd ještě neproběhl, takže stojí.

Můžete hádat jak to dopadlo, našemu vozu se elektrodynamicky podařilo snížit rychlost pod 20km, kdy měly přilehnout špalky na kola, nebo sepnout čelisťovky, případně "bačkory" na kolejnice, což se nestalo, řidička sice dokázala předkem vozu vykolejit, ale i tak líznula levý zadní bok tramvaje před námi, přestože i ta se snažila uhnout, neb "rozjezd" právě započal a na semaforu měla zelenou. Pohyb všech tramvají se zastavil...

Zavládlo zděšení. Kolikátá nehoda to naší řidičky byla. Jestli třetí ...... Řev ptáků zde na S* za mě vyřešil toto dilema, na hodinách bylo 7:10, takže jsem překonal včerejší čas, kdy jsem se vzbudil příliš brzy...

Shrnutí uplynulého týdne (18/2019)

Tentokrát dávám shrnutí už v sobotu, přestože mě čeká ještě jeden den, konkrétně u kamarádů na S*, o který budu trošku dopoledne pracovat a ve 13 hodin se vydám na vlakové nádraží na cestu zpět, který skončí v 19 hodin...

Ale k věci:

Disident "di Limoa"

Dnešní sen je pro mě zvláštní, neb je slepen ze dvou částí, které ale mohou patřit k sobě, ale protože se původně jedná o dva různé sny, mohu směle prohlásit i díky mojí kočičce Mourince a dalších věcí, že se v první části jednoznačně jedná o REMAKE.

Tentokrát mi ale kompletní zjištění "kdo jsem" ve snu trvalo trošku déle... Mé jméno čtěte jako DY LIMOA, přičemž závěrečné OA musí znít francouzsky :-)

Pohybuji se v oblasti mého města, kde v reálu stojí několik řad garáží a v jedné z nich jsem schován. Nejsou tu už dveře a zem je potažena matracemi. Po nich ťape má kočička Mourinka a netváří se úplně spokojeně. Ani já nejsem úplně šťasten, protože v noci osvětlené měsícem sleduji prostor před garážemi. Něco přijde, něco, proč se bude velice brzy část lidstva evakuovat do krytů kdesi v horách.

Přišlo to. Mourinka, která je zrovna vedle mě, se vyděsí tak,  že chce prchnout ven, ale přesně tam nemůže. Nejprve totiž na střechu narazí větší balvan, později další, ale venku se doslova rozprší drobné kameny (vypadající jako slepená antuka do velikosti nepravidelných menších ptačích vajec). Mourinku držím tak, že se nemůže pohnout, a cítím, že jí můj klid pomáhá a sama se zklidňuje.

Pak je najednou klid a objevuje se moje mamka, ale také sestra V*, která řídí Stříbrnou Sršáň, já si sedám za řidičku sestru.

Hned na křižovatce s hlavní ulicí stojí služba tří dam (dobrovolnice?) a ptají se na cosi řidičky. Na to má sestra odpovídá:" Vezeme Di Limoa do měkčí postele". Okamžitě jsme puštěni. Na dalších křižovatkách potkáváme opět ženy, mužové nikde. Provoz na silnici nic moc, tu a tam osobní auto, na chodnících občas skupinka 3-5 žen.

(tento sen původně pokračoval tím, že jsem se tu aktivně, tu pasivně ráno zapojoval do odjezdů, pokračoval tedy v několika variantách)

Spát ale nejedeme, protože jsme skončili v oblasti Základní umělecké školy (zde už odchylka od reálií mého města, škola je jiná a jinde) která je celá rozsvícená a všude běží nějaký program, venku vidím udělanou provizorní zastávku na níž stojí lidé a kam přijíždí autobus linky 30. Komentuji to slovy "Stáhli autobus z linky, aby pomohl odvést lidi", a chtělo se mi říct spíše slovo evakuovat, úplně to cítím, ale už se mi do hlavy vkládá nějaká neznatelná pochybnost, která zatím nic neříká, ale už naznačuje: "jsem tady a jsem tvoje" :-)

Odkláním se pohledem doleva, kde vidím první dva muže, jak se sklánějí nad mapou a jeden říká:"Nevím co budu dělat, (*) mi ukradl tramvaj, jsem úplně v prdeli" (teď po ránu nevím, jestli řekl mé snové jméno, nebo jméno někoho jiného) . Jeho prohlášení mě ale nechává klidným a jdu do umělecké školy, kde v každé třídě běží nějaký výcvik, zastavuji se ve zkušebně tance, kde děvčata dokončují nějaký tanec a jedna z nich říká: "Tak, skvělé a teď dáme tanec Rebelové, ten novější". Právě dodatek "ten novější" způsobí u zbylých děvčat trošku nespokojené mručení, ale postupně se začnou roztancovávat a každá si prozkušuje nějaké ty kousíčky, které jsou pro ni nejtěžší.

Když se pak roztancují, objevuje se mladinký chlapec a ptá se mě: "Vy jste Di Limoa, Di Limoa disident?". Odpovídám mu: "Pro některé vlády některých států jsem disident". Chlapec odchází...

A zde se mi sen trošku potrhal, takže mohu jen odhadovat, co se dělo dál, jisté je, že jsem "ten podraz" odhalil, a začal řešit. Protože když má být evakuace do mnoha různých míst, proč se nacvičuje společné vystoupení, jako by se nechumelilo, jakoby dívky měly jet spolu. Jakoby neměly jet s rodinami...
Takže v téhle části snu prolézám různé části školy, i technické, tu a tam se mě při průchodu nějakou části mě chce někdo odlovit, ale úspěšně se vyhýbám a pak "to" zasabotuji.

Učitelka mě zve do třídy, kde mám oněm dívkám vyprávět o ............ HAF HAF HAUUUU a bylo po snu... Štěkot okolních psů mě vzbudil...

OMSI2: Vysíláme naživo linku 14 z Bratislavy :-)

Bleskově v mezeře videa dávám odkaz :-)




(Update 22:00)
Zajezdil jsem si hezky a kdybych nebloudil při cestě do vozovny, bylo by to dokonalé video :-)