Zdání normálnosti

Ovládání umění napodobit zdání normálnosti bych potřeboval dnes, kdy jsem se měl sejít s kamarádkou I* na obědě, avšak dnešní den se, jako mnoho dalších, nezápíše do dějin růžovým písmem.

Došlo to až tak daleko, že jsem na pobočky a tím pádem i na oběd vyjel se čtyřhodinovým zpožděním, abych na pobočce F* zjistil očekávané - pro některé lidi rozlišit kopírku a tiskárnu (obě dvě jsou bílé) je prostě problém - takže když vám nahlásí poruchu kopírky (zničený válec) tak si vezmete onen díl a prostě jedete. Jenže použít díl firmy A pro jejich kopírku na tiskárně firmy B prostěš nejde. A tak si udělám výlet znovu

Jenže ještě před tímto tiskárno-kopírkovým zjištěním jsem byl rozčilen až tak, že jsem nakopl jednu krabici v mé kanceláři. Samozřejmě v ní bylo několik prázdných tonerů, respektive plných tak, že sice netiskly, ale bordel na koberci udělaly...

Každopádně po tom všem, kdy i na oběd jsem dojel pozdě (sice řádově o jednotky minut), musíte okamžitě ze vzteku přepnout do klidu a úsměvu, protože přeci nechcete o vánoční svátky přenášet svoje malicherné problémy na kamarády a kamarádky.

Hm, jenže až já jednou při setkání s kamarádkou usnu a plesknu hlavou do polévkového talíře, tak se tomu ani nebudu divit. Až tolik energie jsem do svého vzteku dnes dopoledne vyplácal, že se mi chtělo spát, takže jsem o to víc vynakládal energie abych nespal, jenže o to víc se mi chtělo spát :-) Dnes mě z tohoto stavu jemně nakopla pálivá strava z čínské restaurace...

Vzbudil jsem zdání normálnosti? Těžko říct, poslední měsíc na setkáních s kamarádkou usínám vždy, byť je to v některých případech jen 15sekundový atak...

Pár videí s Markem Ebenem

Dnes naposledy se vrátím ke Stardance a tentokrát jen k Marku Ebenovi. To, že je zpěvák snad všichni ví a tak nepřekvapí, že zazpívá i ve Stardance. Někdy na začátku, někdy na konci série a letos v sedmém díle z celkových deseti. Ale to až za chvilenku

Stardance IV.


Zajímavostí byl i zpěv Marka Ebena, kdy přišel se třemi dolními končetinami.

Stardance VII. - Marek Eben s 5 končetinami


Jééénže: Mě to přišlo jako repríza z nějaké předchozí řady Stardance a tak jsem začal hledat...

Možná přijde i charita (2012)


... leč ve Stardance tento záznam není a možná ani nikdy nebyl. Ale alespoň jsem si potvrdil, že to repríza byla. I když na tom ještě dělám ...


Bratři Ebenové - Já na tom dělám

Stardance - něco málo nesoutěžních tanců

Je zajímavé sledovat, když tančí někdo jiný než soutěžící a když tančí ve Stardance moderátoři, tedy Tereza Kostková a Marek Eben, je to také zajímavé. Zvlášť hudební podkres, žekl bych. Pto přehrávání v rádiu určitě! :-)

Stardance V. - tango - Tereza Kostková, Marek Eben - 1. část páté řady
(a co jste hasiči, co jste dělali)



Stardance VI. - pasodoble - Tereza Kostková, Marek Eben - 8. pokračování šesté řady
(seňorita Chickita)


Více se mi z Youtube nepodařilo vydolovat...


No a když pak i porota ukáže, že něco umí a tím pádem ví, o čem mluví, je to pak paráda.

Stardance IV.


Když pak sleduji jen takto vystřižené tance - ať už tyto, nebo jen určité soutěžící, tak mi přijde, že bych se měl na Stardance koukat stále. Ano, to totiž nevidím, jak někteří soutěžící "šlapou zelí" :-(

Reakce na zimu

Přestože oficiálně ze zimy uplynuly jen čtyři dni, už se objevují vtipy na její "letní" průběh. Zvlášť, když to nevypadá na brzké zlepšení:

Obé jsou spíše konstatování:

1. Kdyby měl Hitler takovou zimu v roce 1942, dojde až do Japonska.
2. Tento rok silničáři zastihli zimu nepřipravenou

Čas zazpívat si koledu...

... třeba s Křemílkem a Vochomůrkou


update 12:20  - video na druhý pokus už funkční

Dojezd domů. Jsem ale fakt doma?

Díky tomu, že se mi ztratil papírový index se sny (možná i byl ztracen), se teď nemohu podívat na tento konrétní sen, neboť vykazuje jistá opakování či remaky. A to je právě ten problém - kdyby se mi podařilo zjistit, kdy a za jakých okolností se mi tento sen zdál, tak bych mohl vědět.

Takhle jen vím, že v práci mi začalo "odlehávat" od problémů, které jsem vlekl před sebou, neboť se nuceně a povinně převáděly počítače do nového systému. To mělo absolutní přednost.... Mimo práci jsem řešil smutky po zesnulých, ale ne svůj

Stojím se svojí matkou na nějaké venkovské zastávce na hlavní silnici a vyhlížíme, až přijede autobus. Logicky ta naše linka. A už skutečně přijíždí dva autobusy, jeden kloubový moderní (nějaký "SOR") a za ním zcela bílá stará karosa (jednoznačně B731, tu jsem si do snů nabral z fotky historického autobusu dopravního podniku). Každopádně aby se na zastávku veěli oba, tak klouák zajel poměrně daleko od nás, a Karosa přistála velice natěsno za ní. Problém je, že my chceme jet tím SORem, což víme proto, že tam svítí číslo naší linky což je 236 (nebo 237 nejsem si po probuzení jist). Mamka naklusla k předním dveřím, já se sunu co noha nohu mine a nastupuju do nejzadnějších dvěří (to je tak, když si zamotáte nohy do peřiny).

Nastoupit jsem dokázal a než jsem se proploužil k mamce dopředu, tak stihla zajistit lístky. V průběhu mého ploužení zjišťuji dvě věci. První z nich je ta, že jsou sekce autobusu rozděleny "brankami", jakoby každá "národnost" měla svoji. Druhé zjištění jsem si uvědomil až na místě, kde mi průvodčí oznámil, že má jízdenka je již uložena do jejího prostoru. Podíval jsem se na zerm a skutečně je papírek vložený do otvoru a ten je zakryt pevným sklíčkem. Při příchodu revizora se mi tedy nemůže náhle ztratit (viz moje sny s revizory). Jenže revizor nepřijde a tak jedeme celý večer, noc a až do svítání...

Autobus nás dovezl na horní zastávku a směřuje plynule k dolní, ale zde se sen začal ostře rozcházet s realitou, neboť parkovací místa jsou vyblokována zábradlími po obou stranách a autobusák se chtěl trefovat do levé (parkovací) sekce. Opravuji jej, že by měl jet středem a on to stihne udělat ještě bez velkého zavlnění autobusem. Ale to už jej prosím, aby nám tady zastavil a on sjel na dolní zastávku.

Vystupuji těžce předními dveřmi, průvodčí mi podal tašku a s mamkou jdeme domů. Zde náš dům je značně ošuntělý a okna má hodně zaprášená a jiná než v reálu. Za obývákovým oknem se mihne táta, otevře na chvilku střední díl, vykoukne a pak jej opět zavře.
Já se v tuhle chvíli už automaticky koukám doleva, neboť v některých snech sousední dům prostě neexistuje, tentokrát vypadá, jako by jeho rekonstrukce, jíž znám z reálu, ještě neproběhla.

Zmátlo mě, že mamka odbočila doprava, kde stojí kamenný dům (v reálu neexistující), vešla dovnitř a u vchodu zasadila do výklenku svůj obraz.

Začal jsem o tom přemýšlet moc horlivě, tím si sen přetrhl a už jsem znovu pořádně neusnul. Je 3:40 ráno a budík mám nastaven na 5:15...

Stardance VII. - pár čísel k vítězství Marie Doležalové

Sedmá řada Stardance nám skončila a já tak pokukuji do svých tabulek a přemýšlím, jestli je co říct o vítězství tohoto páru. Jsem rád, že se neplnila má obava o vyřazení tohoto páru, kterou jsem tu na blogu prorokoval.

No a když už mluvím o vyřazení - V pořadí, v jakém Marek Eben a Tereza Kostková oznamovali párům, že zůstávají v soutěží, tak tento pár z parketu odcházel 5.-8.-8.-2.-1.-2.-1.-2.-1. tedy jak vidíte, tak do třetího kola to byla "bída", přičemž ve třetím kole už byli mezi dvěma posledními páry, tedy s hrozbou vyřazení.
Marek Eben mohl donekonečna vykládat o náhodném rozložení odvolávaných párů, ale mě se to nepozdávalo, Měl jsem vždy pocit, že v té poslední dvojici stává vždy stejný pár, ale má tabulka to nepotvrzuje.

Při pohledu na prvních šest kol vidím, že vítězný pár měl horší "latinu" než "standart" - sledujte se mnou- latina je zeleně: 25-29-26-30-27-33.  V sedmém kole dostal pár první čtyřicítku (nejvyšší hodnocení), respektive protože to byl charitativní večer, tak hodnotil i pátý porotce a celkově to tedy bylo za 50 bodů...

Víc toho asi z tabulky "nevycedím", ale ještě neskončím se zápiskem :-) Minule jsem tu hodnotil loňské tance ve stylu freestyle a tak přidám další dva. Osobně mě trošku více za srdce chytil ten první, ale i tak to není prostě ono - můj prožitek z frestylu Anny Polívkové to prostě nepřebije...

Pro někoho ale byl zážitek vidět tanec pasodoble tancovaný na čardášovou melodii


Ale teď už k letošnímu tanečnímu freestyle

Jitka Schneiderová a Marek Dědík - ,,Adele Hello'' - Freestyle


Marie Doležalová a Marek Zelinka - Freestyle

(totéž, včetně hodnocení)


Postarší rozhovor před Stardance ve Show Jana Krause:

Stardance VII. kolem dokola

Po celou dobu, co nyní běží finálové kolo si říkám (a říkal jsem si to už minulou sobotu) co když Stardance vyhraje nejhorší tanečník. Sice komik, relativně dobrý, ale špatný tanečník...

Avšak teď mě právě dostal přestávkový program, při němž ukázala Česká televize finalisty předchozí řady a já padl na ústa a nevěřícně jsem zíral na tu nádheru, kterou předvedly oba dva finálové páry při disciplíně frestyle, To bylo něcíčko, až mi slzička ukápla, zvlášť u výkonu Aničky Polívkové.

Páry byly v tomto vylosovaném pořadí

První pár -  Taťána Kuchařová a Jan Onder


Druhý pár - Anna Polívková a Michal Kurtiš


Čert vem to, že pozdější vítězové byli chvilku na začátku rozsynchronizování, bylo to prostě nádherné....

Překvapilo mě ale, že o tomto výkonu nemám zmínku na blogu a dokonce ani vůbec o celé sérii a přitom jsem si sledoval a psal jsem si získané body do tabulek (a další podružnosti). A výkon mě zaujal i tenkrát, to musím říci. Ale asi ne tak emotivně, jako dnes...

Souhrnný příspěvek za posledních pět dnů

Přiznám se, že po posledním "velkém" příspěvku - Po čtvrté snad proboha ne?!? - jsem nějak  neměl chuť ale ani čas něco psát na blog a tak mi tam od neděle napadaly jen předpřipravená moudra dne.

Z pracovního hlediska jsem udělal blbinu, když jsem si vzal dvě naše databáze, které jsou nyní vůči sobě nekonzistentní a pokusil se provést narovnání mezi sebou. Samozřejmě podle té, kterou spravuji já a které věřím.

O pět minut později, a to jsem měl otevřenou zatím jen první databázi, jsem sprostě zaklel. Zatímco jsem byl na školení či na pobočkách F*, P* a Q*, tak jsem očekával, že tři kolegové, mající na práci 8 pracovních dnů, jej na pobočkách A* a B* zvládnou.  Ano, z valné většiny jej zvládli, ale když jsem si zkusmo nechal od nich vyjmenovat počítače, které nejsou převedeny pod nový systém a porovnal je s mým seznamem, který vypadl z databáze, tak jsem pochopil, že o mnohých z nich (už) nevědí. Natvrdo jsem je rozepsal a dvěma přítomným kolegům rozdal se slovy "tohle jste vynechali, a tohle si dořeším sám"....

Kolega, jež si prochází onou "rodinnou změnou", měl v daném týdnu dovolenou, takže měl čas na kdeco a povedlo se mu (fintou) dosáhnout toho, že s ním dítko jelo na RVHP (minule nebylo), což byl dobrý úspěch. Byť je vidět, že onen rozchod rodičů od sebe jej zdrchlo. Každopádně následující moudro by u nich nefungovalo:

Nejlepší způsob, jak vyhrát hádku nad manželkou:
Dělej mrtvýho.

Při různých jiných setkáních, které jsem s kolegou v týdnu měl, měl jsem vyrozuměl, že rovnoprávnost obou pohlaví fungovala jenom jedním směrem ("mám jít právo sama na/do ...." ale jak to řekl druhý partner, tak se útočilo na psyché. Jako bych to neznal i z jiných vztahů. Už bych si na to mohl udělat i statistiku, jestli tohle dělá více jedno nebo druhé pohlaví, počet dat už je už statisticky významný :-(

V úterý a ve čtvrtek jsem byl u svého kamaráda, který je už kolik let v důchodu, nemusím dodávat, že jedním z důvodů bylo i uchození nového počítače. První návštěvu jsem pojal jako společenskou, protože jsem se s ním a jeho paní dlouho neviděl (celý půlrok byli na chatě), púočítač jsem jen omrkl abych věděl, druhá pak byla pracovní. No a v rámci první návštěvy jsem si nemohl nevšimnout jejich nového pejska. Přišel ke mě, já se sehnul a tvářil se, že si rozvazuji tkaničky. Čmuchnul ke mě, já nic, zavrtěl ocáskem, já ho pohladil a byl můj :-) Malého Mikiho mají tak dobře vycvičeného, že i já jsem ho dokázal od sebe odvolat a pak zase přivolat na příslib podrbání. U mého přítele a jeho paní jsem tím vyvolal údiv...

Při druhé návštěvě se dařilo stejně, jen už jsem byl pro Mikiho samozřejmější součást rodiny, což vedlo mého kamaráda k prohlášení, že až oba s paní zemřou, bude Miki můj...

To mi "rozhodilo tykadla", protože tahle věta měla několik rovin.

Třeba tu, že tohle je jejich třetí pejsek za dobu, co je znám a se všemi jejich psy jsem dokázal vyjít. Dokonce jsem byl jedním z těch co do nich hučel po uspání jejich druhého nemocného pejska, ať jdou a okamžitě si v útulku pořídí dalšího.

Druhá z rovin je o příbuzenstvu a chování zvířátka k nim. Zjevně není na takové úrovni, jak by mohlo být. Já to vidím u nás a mojí kočičky Mourinky. Na příbuzenstvo reaguje podivně, ale už znám druhého, pro Mourinku zcela cizího člověka, kterého si přišla očmuchnout a otřít se mu o nohy. Sama od sebe - to podotýkám.

Třetí z rovin je nasnadě - proč relativně zdravý chlap proboha(-y) mluví o smrti?!?

Věda může nastavit...

Věda může nastavit limity vědění, ale neměla by nastavovat limity představivosti

Bertrand Russel

Dostat se na místa...

Dostat se na místa, kde ještě nikdo nebyl a dělat věcí, které nikdy nikdo dříve nedělal - o tom je život

Michael Collins

Cesta bez překážek nikam nevede?

„Jestli najdeš v životě cestu bez překážek, určitě nikam nevede.“

Arthur Charles Clarke

Jak jednoduše ověříte užitečnost zaměstnance?

Jak jednoduše ověříte užitečnost zaměstnance?
Vyhodíte ho. Když začnou průsery, tak byl užitečný.

Po čtvrté snad proboha ne?!?

Původní čtvrteční zápisek

V pondělí 30. listopadu se začal rozvíjet příběh ( viz zápisek Rány osudu.... ). Respektive se začal rozvíjet už v sobotu, kdy mi kolega a kamarád v jedné osobě jedoucí se mnou na RVHP mi prozradil, že se s ním rozešla přítelkyně, s níž má cca 12-ti leté dítě a oznámila mu, ať se odstěhuje, že má jiného.

Už to, že jí za dva dny oznámil, že je s to se odstěhovat zítra, dotyčnou naštvalo a prý že nemá dělat schválnosti - to už jsem pochopil, že s mým kamarádem pěkně mává a že můj názor na ní z před mnoha let byl zjevně správný...

Každopádně jsem začal sledovat, že se kamarád nijak neozývá a to ani na pracovní dotazy, což mě mátlo, ale pak mi kamarádka prozradila, že se začal pohybovat na pobočkách F* a P* (takže jsem pochopil, že nechce být s kolegou z hlavní pobočky, že i on poznal neschopnost), ale že si nepozval na pomoc nikoho dalšího. A pak mi ve středu večer dala vědět plna obav - že jej vezla domů a že .................


Ty následující tři hodiny po přečtení onoho emailu bych vám nepřál, protože se mnou zacvičilo to, že další ajťák z mého okolí má potíže se ženami a že už tři z nich volili přerušení života v rámci skoku pod vlak. Dva z nich zná onen kamarád, jednoho zná i naše kamarádka....

Když jsem si v hlavě srovnal, že čtvrtého ajťáka po koly vlaku nechci, pozval jsem přes SMS dotyčného na pivko. Tak rychle jsem ho odpovědět ještě neviděl, a to ho znám asi tak od roku 1995...

Snad i osud či kdosi další nechtěl, aby to tak dopadlo, a zavolala mi E*M* že se mám stavit u ní na kroužku sportu. jež soudcuji na akcích spolku, jehož jméno se zde na blogu nevysvětluje. Kroužek vede 2 zastávky metra od místa, kde jsem byl na školení a to zrovna dneska dopadlo tak, že jsem měl do odjezdu autobusu za oním kamarádem náhle dvě hodiny čas...

E*M* před začátkem kroužku vyslechla mé obecné zjednodušení problému a dala mi jednu zásadní radu: "Zeptej se ho, jestli by chtěl prožít svůj život znovu a stejně, nebo by něco udělal jinak a pokud se tam ozve že by chtěl své dítko, tak ho upozorni, že ho teď má a že by se měl teď upnout minimálně k tomu, aby dostudovalo" A před začátkem svého kroužku mi toho řekla více, až jsem si musel položit otázku, jestli mě osud nestrká až příliš mnoho lidí, které mohu nazvat anděly strážnými. Nebo i jen osůbkami, které drží tu pomyslnou lucernu a ukazují mi cestu až k tomu stromu, odkud musím jít sám...  [narážka na Lucernu od Aloise Jiráska]

Po dojetí na místo a nalezení správné hospody (nejlevnější a současně nejslušnější v okolí) jsem s kamarádem pobyl bez několika minutek tři hodiny a vypil čtyři malí piva, což byla ta správná hranice, abych přežil a ráno byl schopen nezvracet v autobuse při jízdě na poslední den školení. Kamarád jel ve velkých...

Každopádně je to další žena či partner v mém už nechutně dlouhém seznamu, která (či který) v okamžiku problémů prostě uteče.

Udělal jsem i jednu lumpárnu - znovu jsem napojil kamaráda na naše společné kamarády v S* - od nichž jsem měl tak jako tak dneska jeden nepřijatý hovor - takže v únoru můžeme udělat společný výlet...

Jinak sousloví "skočit pod vlak" skutečně z úst kolegy vypadlo, naštěstí ne ve stylu "jdu ...."

Update pátek 23:59

Ráno se mi s vypětím všech sil podařilo vstát a všechny navazující spoje chytal tak, že jsem na školení dojel včas a lektor (jakoby náhodou) začal výuku taky o 30 minut dřív. Odpoledne jsem měl domluvené pivko s E*M*, které bylo domluvené dávno před tím vším, čím procházím já a mé okolí. Jenže ouha, silná migréna E* doslova porazila...

A právě tady se ukázalo, že chci oplácet dobro dobrem, takže jsem opět využil dřívějšího konce školení (byl jsem rozhodnut i případně ujet předčasně, jak to udělali mnozí kolegové) a vydal se opět dvě zastávky metra (tentokrát na druhou stranu) k E* domů.

K čemu je migréna dobrá? Třeba k tomu, že přijezivší počítačový technik (čti: já) je posazen k rozbitému PC a požádán o "pofackování" - na starých WIN XP se rozbil Skype... :-)))

Každopádně jsem se lehce bál toho, jak a v jakém stavu najdu svého kamaráda doma. A jaké bylo překvapení, když jsem jej nalezl počítačově online a v relativně dobré náladě. To mě zaujalo, ale na záhadu tohoto stavu jsem přišel až v sobotu...

Update sobota 22:00

Mám-li popsat sobotu, tak musím nejprve navázat na předchozí odstavec, který jsem musel dnes lehce přestylizovat. Kamarádka totiž našemu kamarádovi nasadila do hlavy toho správného brouka - v podstatě totiž šla stejnou cestou jako já ve čtvrtek večer - "Když máš rád své dítě a počítače, proč utíkáš k babám?" Je to poměrně krutá věta, ale měla by pomoci s odláskováním, protože náš kamarád má stále tenhle problém a trápí se jím.  Ale už se zvýšilo procento, kdy svoji bejvalku nazval "bejvalka" namísto od zdrobněliny bejvalčina jména.

Dneska jsem si připadal jako výhybkář, když jsem s tímto kamarádem mluvil. Takový ten výhybkář, který vidí průšvih, a zoufale se snaží přehodit výhybku tak, aby zabránil tomu nejhoršímu, ale ta mrcha výhybka je zarezlá či zasviněná, takže vlastní výměny ne a ne přilehnout. Průšvih je totiž v tom, že pokud by byla výhybka přehozena jen napůl, tak ten vlak vykolejí hned na výhybce a ne až za zatáčkou, kam nesprávně do téhle chvíle směřoval. Výstrahou mi budiž zážitek z 27. listopadu -
jsem Lenka Láskorádová, nebo Slon v porcelánu?)


No a jaký z toho mám pocit? Asi tento: Pokud všichni dokážeme projít přes 15. leden, tedy hlavně přes vánoce,  tak už projdeme přes všechno...

Včerejší jízda ze školení

Včerejší jízda ze školení s firmou Student Agency byla poněkud zvláštní, ale majitel této firmy se děsit nemusí, ani vyhazovat zaměstnance. I když...

Mohu to porovnávat včerejšek s dneškem a rozdíly vidět jsou.

Například už od bodu, jak řidiči kombinují dodržování času a dodržování trasy. Včerejší řidič musel dostat vynadáno za to, že v Praze projíždí uličkami, takže striktně jel po správné trase, přestože byla totálně zacpána a na posledním možném místě - přestože tu zácpu viděl - neodbočil a vyžral si jí. Předvčerejší řidič oproti tomu musel dostat vynadáno, že nedodržuje čas a tak odbočil... Dnešní řidič si mohl hodit mincí - zacpány byly obě trasy...

Samostatnou kapitolou jsou stevardi a stevardky, přičemž tentokrát jak včera, tak dnes provedli stejnou věc - po rozdání novin a časopisů se v autobuse zhaslo a každý kdo si chtěl číst si musel rozsvítit lampičku nad sebou. Ano, oukej, řidičovi se to neodráží v předním skle, ale chtělo by to, aby byly lampičky funkční nad všemi sedadly.

Ovšem co předváděli cestující včera, to nemá obdoby - V Praze na druhé zastávce vynadala jedna cestující řidičovi, že nejede do KV a ani neví kdy to do KV jede, jiná cestující proběhla kolem stevarda a seřvala jednoho pána že sedí na jejím místě, aby se pak zjistilo, že má jet o autobus (a 30 minut) později... Samozřejmě autobus byl správně označen a ta paní měla jet busem s jinou cílovou stanicí než my, byť ze stejného nástupiště...

Ve městě, kde náš autobus končil jsou dvě výstupní zastávky. Včera dobře pět minut před dojezdem na první z nich stevard odbrebentil hlášení že se tam blížíme a rozsvítil v autobuse. Na zastávce pak tradičně vyšel ven, vrátil se předními dveřmi, podíval se uvnitř autobusu že už se nikdo nehýbe a nechal řidiče odjet. Pak se ozvaly dva dívčí hlasy, že jako ještě nemá odjíždět, že ještě vystupují. Oukej to se zvládlo, jen jsme popojeli o 2 metry.

O 30 metrů(!!!) později se probral muž sedící přede mnou se sluchátky, zeptal se mě kde jsme a chtěl také vystupovat, že potřebuje stihnout vlak na blízkém nádraží. Řidič zastavil až na nejbližší městské zastávce....

Paradox jednoho moudra dne?

Dnešní moudro dne zní:

Jestli jsi nechytřejší osoba v místnosti, znamená to, že jsi ve špatné místnosti!

Platí ale tohle moudro i tehdy, když jsem v místnosti sám?

Já a společenské akce

Zdroj: http://9gag.com/gag/aYw36Rm

Na serveru 9GAG jsem nalezl jistý obrázek, který - sic v mém případě genderově nesprávně - ukazuje, jak se v posledních letech bavím na organizovaných akcích, ať už rodinných, pracovních, či na akcích spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje.

Uvažoval jsem, jestli je tato situace (pro mě) označitelná mým tagem "smutek v duši", a tedy je mi z toho smutno v duši, ale tak nějak docházím v tuto noční hodinu k poznání, že vlastně ani ne.

Jsou ale skupiny, kde mi to (minimálně mírně) vadí, ale těch je jak bílých vran v povětří...