Impossible 0.0000001% Odds...

Půlnoční tma přichází...

 Stojím na zastávce P* směrem ke mě domů. Se mnou tu jsou tři lidé a je už hluboká noc, takže křižovatkou jen tu a tam projede autobus. Naším směrem nic. Na ulici jsme sami. Když si uvědomím, co doopravdy vidím, podívám se do mobilu.

"Aplikace hlásí, že je na trase" konstatuji lehce překvapeně, ale pak to zopakuji zklamaně. Vidím totiž, že už druhý autobus směřuje od nádraží směrem na dopravní podnik s nápisem "manipulační jízda". A za ním - - "tma". Jedna lampa za druhou co pět vteřin zhasínají.

Ještě pár vteřin dávám našemu autobusu, aby přijel, ale jakmile ona "tma" přejde křižovatku, je úplně jasné, proč onen autobus nejede - jednak by neprojel skrz "tmu" k nám a už vůbec ne o pár minut zpět, aby také jel do depa.

Zkusím zavčasu jednoduché kouzlo a z dlaně pravé ruky mi vytryskne docela silný a tlustý paprsek světla, dokonce vytváří i docela hezký kužel světla na zemi. Má to ale dva háčky. Pokud zvednu dlaň nad sebe, tak v kuželu světla budu ochráněn jen já. Jenomže ani já nebudu trvale ochráněn, protože mi z dlaně vychází vrčivý zvuk, který značí, že brzy dojde k problému. (V reálu zvuk sodíkové výbojky veřejného osvětlení, která ve zkracujícím se rytmu bliká, až přestane svítit zcela)

Rozhodnutí je jasné: "Schováme se v trafice. Až řeknu teď" zahlásím a mám na mysli trafiku (budka stěží 3x3 metry), která je součástí zastávky a má vchod z vnější strany zastávky, takže kousíček poběžíme do tmy. Ale mám to své světlo...

"TEĎ !!!"

V budce jsme skončili dva, po zavření dveří pravačkou mi už dlaň nesvítí. Sedím(-e) na bobku a modlím se za ty dva zbývající, kteří z mého pohledu běželi každý jinam. Vojensky na čtvrtou a osmou hodinu...

Přežíváme pár vteřin, sen končí

Po probuzení mi trošku mrzí, proč ti dva další mi nedůvěřovali. Ale jsem současně rád, že jsem pomohl alespoň někomu.

A na vysvětlení: 

Ve snu mívám tzv. pravidla a zde zjevně platilo tradiční pravidlo. Kdo bude venku v noci (o půlnoci) za tmy, bude "ukončen"