Ako som písal v
Shrnutí uplynulého týdne (38.) jel som ve štvrtok hladať svoje korene - a podle toho že jsem začal příspěvek slovensky, je asi jasné, kam až.
Naštěstí se mi podařilo najít šikovné spoje, které na sebe přiměřeně navazovaly, takže jsem nějakých 750km projel na tři meziměstské autobusy (a metro) - ostatně proč to neříct - mezinárodní spoj StudentAgency to jistil :-)
Budík jsem musel mít nařízený na čtvrtou ranní, vstal jsem včas a vyjel. První ranní autobusy bývávají problémové vždy, hned tento nejprvnější jsem vždy podezříval, že se zrychluje až příliš, protože před dvěma roky jsem ho nechytil. Naštěstí jede o deset minut později konkurence stejným směrem, tak to tak nevadilo. Tentokrát se ale zadařilo.
Hned u prvního řidiče se vyskytl problém v komunikaci, jak jsem si já a další spolucestující na stejnou akci kupovali jízdenky, tak každému nasadil jinou cenu - protože připočítával cenu za velké zavazadla. Oprávněně, ale něco mohl kváknout, nebo ne?
V Praze jsme byli včas i s rezervou, takže jízda metrem v pohodě, i na Florenci jsme našli správné nástupiště rychle, byť Studentagency mělo nějaký problém, protože tam stál spoj, co už měl být hezkých pár minut pryč. Nu což, odjel včas, náš autobus zacouval k nástupišti, řidiči i steward nás odbavili a už se jelo.
Sezení víc jak 12 hodin v autobuse prakticky bez přestávky, zvlášť když jsme chytli na D1 tak velké zpoždění, že to vypadalo, že všem cestujícím bude vyplácena kompenzace, bylo dost kruté, ale naučil jsem se v autobusech spát už zamlada, takže to šlo skoro samo. A když se promítaly i nějaké filmy, co jsem neznal, šlo to samo. A když už po pak nešlo, byli jsme tak hluboko na Slovensku v kopcích, že bylo na co koukat.
Přestup v L* by nám vyšel jedině tehdy, kdybychom přijeli v předstihu, takže do dalšího spoje do C-B* díky našemu zpoždění bylo právě tolik času, že jsme stihli jít na pizzu. A já celý rozespalý zjišťoval, že mám opět problém s astrálním cestováním. Ale to si nechám na příští příspěvek kde chci popisovat pátek, kde toho bylo víc, teď jsme ještě ve čtvrtku :-)
Počítání v eurech nám dělalo trošku problém a spolucestujícím dělala v prvopočátku problém i servírka, která byla zabraná do účetnictví a skoro ani nepozdravila, ale pak ledy roztály a byla v pohodě, zvlášť když pochopila, že patříme k sobě, že jedeme za dalším členem rodiny a že jeden z nás přemáhá nastydnutí, protože se jí ptal na otevřenou lékárnu (zafungovala až ta čtvrtá držící pohotovost).
Autobusár poslednej linky z L* do M* přes C-B* byl ochotný a na můj popis, že chceme do C-B* před hospodu pochopil, kam chceme, dokonce jedna paní, která tam vystupovala přislíbila, že se nám připomene, abychom nepřejeli. Povedlo se, v osm hodin večer jsme byli na tmavé ulici před hospodou a nastal čas, abychom našli našeho člena rodiny, který měl právě tu čekat.
To už ale byl problém, protože jsme netušili, jestli jsme fakt správně - protože na IDOSu se tato zastávka jmenovala "C-B, I.", na jízdence jsme měli "C-B, OcÚ" a na zastávce "C-B, námestie" a teď babo raď, když podle místních je ještě jedna hospoda "nahore na sídlisku" a jako naschvál nám náš příbuzný nezvedal telefon.
Bodejť by ne, v hospodě nám objednával kafe a bylo tam tolik hluku, že neslyšel ani autobus, ani telefon. Ale vyběhl ven a tam byl námi odloven.
A právě tady nastal kulturní šok, jak to nazval můj spolucestující. Vešli jsme totiž do krčmy najhrubšieho zrna, to už skoro nebyla ani IV. cenová kategorie, zakouřená a vybavená otlučeným nábytkem a kulečníkem. Krčmárka dodala kafe v malých duritkách, dále pak štamprličkové sklenice a víno, a my si připili na shledání. Bylo vidět, že náš místní člen rodiny je hrozně nervózní, jestli se nezbalíme a nepojedeme hned domů, jestli se nám tu bude líbit.
Jenže proč? Proto, že lidé z téhle vesnice pracovali v okolních sklárnách a dalších podnicích, které už jsou víc jak desítku let uzavřené? Proto, že jsme zvyklí na jiné pohodlí, jiné uspořádání v bytě? Že máme novější nábytek než oni doma? (jenže my jsme zaměstnaní a byty jsme si vybavovali později než oni, nyní nezaměstnaní). Nebo snad kvůli krčmě, kde místní utrácejí tak málo, že se sotva udrží? (A jak by taky mohli utrácet, když jsou nezaměstnaní a ti co jsou zaměstnaní chodí do druhé hospody?)
Po vypití vínka i kávičky jsme popošli k domovu, kde jsme si popili druhé vínko a pak se poskládali na gauče a volné postele v "dětskej izbe". I zde jsem měl jisté astrální ťukance, ale víc jich mělo přijít až zítra...
======
Hláška dne: Nemožem proti nej povedať ani mäkké F
