Narazil jsem na blogpost Zadarmo není zadarmo, aneb co nás stojí pirátění a trošičku jsem se nad ním zamyslel.
Ano, článek má svojí pravdu, že stažení některých věcí přijde dráž, než nákup originálu. A tady právě vzniká moje dilema - a co dělat, když originál JEŠTĚ nejde sehnat, nebo v horším případě UŽ nejde sehnat. Už párkrát jsem narazil na problém slůvka "Už", takže jsem měl několikrát puštěný počítač víc jak 24 hodin. V době, kdy jsem měl ještě modem a neměl pevnou linku na internet, mě to stálo víc jak tisíc korun, což by za v blogpostu zmiňovaných 400 Kč opravdu bylo nevýhodné.
Bohužel, Česká republika patří mezi země, kde se nedá z produkce hudby stále koupit úplně vše a pokud snad ano, tak v místech, která jsou pro mě neúměrně vzdálená a tím pádem bych utratil další peníze za jízdné...
úterý 31. ledna 2012
pondělí 30. ledna 2012
Zlatá rybka a jedno přání
Chytí rybář zlatou rybku, a ta mu slíbí za svobodu... splnění jednoho přání.
Rybář: Chci žít věčně.
Rybka: Bohužel, toto je jediné přání které Ti splnit nemohu. Přej si cokoliv jiného.
Rybář: Dobře, tak chci umřít až v Česku přestanou politici krást.
Rybka: Ty hajzle jeden vyčuranej!
Rybář: Chci žít věčně.
Rybka: Bohužel, toto je jediné přání které Ti splnit nemohu. Přej si cokoliv jiného.
Rybář: Dobře, tak chci umřít až v Česku přestanou politici krást.
Rybka: Ty hajzle jeden vyčuranej!
neděle 29. ledna 2012
Co jsem to jenom (proboha) poslouchal (27.)
Jiří Schelinger, co říct o zpěvákovi, který nejprve zpíval skladby s "odlehčeným textem", aby pak začal zpívat rockové věci?
Jedna skladba s takto "odlehčeným" textem je - Švihák lázeňský
Být rockovým zpěvákem bylo v jisté době docela těžké, zvlášť když se chtěl člověk dostat na televizní obrazovky. Pak to vypadalo třeba takhle - Evženie
Není třeba pochybovat o tom, že Jirkův superhit byl Holubí dům. Vždy, když si vzpomenu, zkouším z Youtube vydolovat nějaký původní klip, ale doposud se mi nezadařilo...
Na závěr jeden z exteriérových klipů - Lupič Willy
Jedna skladba s takto "odlehčeným" textem je - Švihák lázeňský
Být rockovým zpěvákem bylo v jisté době docela těžké, zvlášť když se chtěl člověk dostat na televizní obrazovky. Pak to vypadalo třeba takhle - Evženie
Není třeba pochybovat o tom, že Jirkův superhit byl Holubí dům. Vždy, když si vzpomenu, zkouším z Youtube vydolovat nějaký původní klip, ale doposud se mi nezadařilo...
Na závěr jeden z exteriérových klipů - Lupič Willy
sobota 28. ledna 2012
Shrnutí minulého týdne (3.+ 4.)
K týdnu č. 3 není co říct - nuda, šeď, práce a vztek
K týdnu č.4 se vyjadřuji trošku předčasně, ale ...
V úterý jsem se poprvé uviděl na vysoké škole s profesorem předmětu "Ochrana životního prostředí" a poslech si, proč nemohu na jeho zkoušku. Ano, protože mi od listopadu neposlal odpověď na můj dotaz, protože si myslel, že jsem nějaký ostravský flákač denního studia (přestože jsem mu to tam vypsal). No co, no nic...
Celý týden jsem se věnoval učením se na druhé dvě zkoušky, které jsem dělal ve čtvrtek odpoledne a v pátek ráno, ty naštěstí mám. S jednou tradiční vyjímkou - dračáček v úterý odpoledne. Tam nám již nehraje hráč, který se svojí postavou vyvolával kontroverze, takže další ne zcela urovnané vztahy postav měly šanci dojít buď k narovnání, nebo alespoň k objasnění...
Od pátečního dopoledne až do zítřejší neděle sháním materiály na semestrálku toho mého nešťastného předmětu o životním prostředí, dneska jsem si ofotil kde co, co si myslím, že použiju. Ale musím se pochválit - mám štěstí na dobré kamarády, příbuzné a známé. A taky na kolegy, kdy mě zazásobili nějakými materiály (netušil jsem u mnohých, že taky dělali vysokou školu či ji zkoušeli a že prošli i tímto předmětem, nebo něčím hodně podobným). Ale největší překvapení bylo v našem okresním muzeu - kdy budu mít příští pátek připravené materiály - přes čtyři lidi jsem se propracoval ke knihovnici, která mi do jejich místní studovny připraví materiály.
K týdnu č.4 se vyjadřuji trošku předčasně, ale ...
V úterý jsem se poprvé uviděl na vysoké škole s profesorem předmětu "Ochrana životního prostředí" a poslech si, proč nemohu na jeho zkoušku. Ano, protože mi od listopadu neposlal odpověď na můj dotaz, protože si myslel, že jsem nějaký ostravský flákač denního studia (přestože jsem mu to tam vypsal). No co, no nic...
Celý týden jsem se věnoval učením se na druhé dvě zkoušky, které jsem dělal ve čtvrtek odpoledne a v pátek ráno, ty naštěstí mám. S jednou tradiční vyjímkou - dračáček v úterý odpoledne. Tam nám již nehraje hráč, který se svojí postavou vyvolával kontroverze, takže další ne zcela urovnané vztahy postav měly šanci dojít buď k narovnání, nebo alespoň k objasnění...
Od pátečního dopoledne až do zítřejší neděle sháním materiály na semestrálku toho mého nešťastného předmětu o životním prostředí, dneska jsem si ofotil kde co, co si myslím, že použiju. Ale musím se pochválit - mám štěstí na dobré kamarády, příbuzné a známé. A taky na kolegy, kdy mě zazásobili nějakými materiály (netušil jsem u mnohých, že taky dělali vysokou školu či ji zkoušeli a že prošli i tímto předmětem, nebo něčím hodně podobným). Ale největší překvapení bylo v našem okresním muzeu - kdy budu mít příští pátek připravené materiály - přes čtyři lidi jsem se propracoval ke knihovnici, která mi do jejich místní studovny připraví materiály.
pátek 27. ledna 2012
Cenzura 2x jinak
Nejprve omezení internetu a svobody na něm nepovedené - Internet porazil politiky, protipirátské zákony končí
a pak jedno povedené - Čína zpřísňuje cenzuru internetu, diskutovat mohou lidé jen pod skutečným jménem
a pak jedno povedené - Čína zpřísňuje cenzuru internetu, diskutovat mohou lidé jen pod skutečným jménem
čtvrtek 26. ledna 2012
středa 25. ledna 2012
Vtip: Jsem rasista?
Volá chlapeček do rádia: "Nenávidím ostatní rasy! Jsem rasista?" Hlasatel se vážně zamyslí: ,,To je složitá otázka. Pokud jsi Žid, tak jsi ortodoxní, pokud jsi Muslim, tak jsi pravý Mujahedin, pokud jsi Japonec, tak jsi vlastenec a pokud jsi černoch, tak jsi nevinná oběť bílého teroru, ale - pokud jsi běloch… tak jsi zasraná fašistická svině!"
úterý 24. ledna 2012
Shrnutí minulého týdne (2.)
Jak shrnout druhý týden, který u mě potvrdil pověsti a pověry kolem pátku třináctého? Jde to těžce...
Pomalinku se začínáme v práci vzpamatovávat z šoku při zavádění nových systémů a čekáme, kdy "to" spadne, protože nám se sice povedlo zavést nové programy, ale valná většina z nich ... no ... není dokonalá. Dalo by se říct že není ani doprogramovaná.
Jak se zdá, naše nejvyšší nadřízené začalo něco děsit a tak se to v pátek třináctého zhruba tak v jedenáct hodin zbláznilo a najednou dva mí kolegové jeli na pobočku "C" a další dva na pobočku "R" a já, jakožto nejznalejší problému (jak tvrdí oni) dělal "přítele na telefonu" nebo chcete-li dispečink.
Je to neuvěřitelné, ale kolegyně až nyní, po nějakých 8 dnech provozu zjistili, že jim nejdou čtečky čárových kódů a že jim nejde to a tamto. A to přitom některé z nich (asi tak polovina kolegyň z pobočky "C") měli ještě o nějakých deset dnů k dispozici verzi testovací, takže tím spíš se na problém přijít mělo.
Chtěl jsem odjet na jednu akcičku odjet z práce ve 13 hodin, takto jsem odjel až v půl třetí a ještě jen díky tomu, že jsem slíbil, že budu na telefonu, neboť kolegyně dostaly příkazem jít do práce v sobotu a v neděli a někdo jim měl být nápomocen. Jak to dopadlo? Mezi 18-23 hodinou jsem na akci na střídačku visel na vpn a pokoušel se zpracovat hrozivé množství emailů. Úspěšně....
Ani jízda na akci a z akce se neobešla bez problémů, stejně jako loni jsem narážel na úseky silnice, které byly uklouzané a díky blízkosti vodní nádrže sypané pouze drobounkým štěrkem. To bych tedy zhodnotil jako očekávatelný stav než jako důsledek pátku třináctého.
Každopádně akce byla skvělá a ještě skvělejší bylo zjištění, že uvnitř budovy nemá můj služební mobil signál. A když jsem pak pobíhal venku kde signál byl a nepřicházela ani SMSka o zmeškaném hovoru, byl jsem přímo nadšený a akci si užil. I když jako pořadatel a kameraman, tedy nikoliv jako aktivní účastník...
A dodatek z pondělí třetího týdne - tak v HK - už problémy s programy došly tak daleko že to tam řeší ruční prací mimo program. Jsem sám zvědav na to, jak dopadneme v úterý my....
Pomalinku se začínáme v práci vzpamatovávat z šoku při zavádění nových systémů a čekáme, kdy "to" spadne, protože nám se sice povedlo zavést nové programy, ale valná většina z nich ... no ... není dokonalá. Dalo by se říct že není ani doprogramovaná.
Jak se zdá, naše nejvyšší nadřízené začalo něco děsit a tak se to v pátek třináctého zhruba tak v jedenáct hodin zbláznilo a najednou dva mí kolegové jeli na pobočku "C" a další dva na pobočku "R" a já, jakožto nejznalejší problému (jak tvrdí oni) dělal "přítele na telefonu" nebo chcete-li dispečink.
Je to neuvěřitelné, ale kolegyně až nyní, po nějakých 8 dnech provozu zjistili, že jim nejdou čtečky čárových kódů a že jim nejde to a tamto. A to přitom některé z nich (asi tak polovina kolegyň z pobočky "C") měli ještě o nějakých deset dnů k dispozici verzi testovací, takže tím spíš se na problém přijít mělo.
Chtěl jsem odjet na jednu akcičku odjet z práce ve 13 hodin, takto jsem odjel až v půl třetí a ještě jen díky tomu, že jsem slíbil, že budu na telefonu, neboť kolegyně dostaly příkazem jít do práce v sobotu a v neděli a někdo jim měl být nápomocen. Jak to dopadlo? Mezi 18-23 hodinou jsem na akci na střídačku visel na vpn a pokoušel se zpracovat hrozivé množství emailů. Úspěšně....
Ani jízda na akci a z akce se neobešla bez problémů, stejně jako loni jsem narážel na úseky silnice, které byly uklouzané a díky blízkosti vodní nádrže sypané pouze drobounkým štěrkem. To bych tedy zhodnotil jako očekávatelný stav než jako důsledek pátku třináctého.
Každopádně akce byla skvělá a ještě skvělejší bylo zjištění, že uvnitř budovy nemá můj služební mobil signál. A když jsem pak pobíhal venku kde signál byl a nepřicházela ani SMSka o zmeškaném hovoru, byl jsem přímo nadšený a akci si užil. I když jako pořadatel a kameraman, tedy nikoliv jako aktivní účastník...
A dodatek z pondělí třetího týdne - tak v HK - už problémy s programy došly tak daleko že to tam řeší ruční prací mimo program. Jsem sám zvědav na to, jak dopadneme v úterý my....
pondělí 23. ledna 2012
Povzdech programátora
Některé názvy funkcí vypadají, jako když její autor usnul a hlava mu upadla na klávesnici ...
neděle 22. ledna 2012
Zvuky k usnutí
Jednou za čas mám občas problémy usnout, ať už je to způsobeno mnou, nebo místem, kde zrovna spím. Bojuji s tím různě a zatím nemusela ještě nikdy nastoupit chemie.
Jedním ze způsobů je najít si zvuk či hudbu, která navozuje pocit klidu a bezpečí. Do dnešního výběru jsem vybral tři.
Zvuky amazonského pralesa puštěné tiše do sluchátek či do repráčků mobilu mohou působit českým lidem možná divně, ale návrat do přírody na určité lidi působí dobře, zvlášť pokud do přírody rádi chodí, ale práce jim to neumožňuje až tak často. Duše však někdy chce býti v přírodě častěji...
Amazonský prales
"Proč si třeba nenahrát zvuk českého cvrčka spolu s okolními zvuky přírody, pokud amazonie nevyhovuje?"
Déšť je vůbec kapitola sama pro sebe, jste-li v suchu ať už pod střechou nebo v přírodě pod nějakou plachtou. Pokud prší bez dalších projevů jako vítr a tak, má to své kouzlo. Mě osobně by vyhovoval zvuk deště z nějakého mě důvěrně známého místa, například z domku babičky, kde se do zvuků deště mísil i zvuk tekoucí vody z okapu do bývalé mlékařské konve, z níž se pak brala voda na zalévání. Při zvuku přetékající konve pak (ve dne) někdo rychle vyběhl a přesměroval vodu do konve další...
Heavy Rains [Velký déšť]
Déšť by neměl být dost hlasitý, ale ani tichý, ani by neměl být snímán v místech, kde proudí voda třeba ze střechy, protože pak může znít jako smažení řízků, jak se mi při hledání správné ukázky pro tento příspěvek stalo..
Bouřka je speciálním případem deště. Mě osobně bouřka, která mi prochází nad hlavou, vždy spíše vzbudí, byť existují bouřky, které jsem nezaregistroval. Zřejmě je to, krom jiného, o hlasitosti hromů a svítivosti blesků. Usínání v bezpečí za zvuků vzdálené bouřky proto mohu doporučit, zvlášť, když nad hlavou je střecha a na ní hromosvod :-)
thunderstorm sound [zvuky bouřky]
Když budete hledat, na youtube naleznete různá Relaxation a Sleep videa se zvuky, které vám vyhoví lépe, zvuky vodopádů, potůčků ...
Jedním ze způsobů je najít si zvuk či hudbu, která navozuje pocit klidu a bezpečí. Do dnešního výběru jsem vybral tři.
Zvuky amazonského pralesa puštěné tiše do sluchátek či do repráčků mobilu mohou působit českým lidem možná divně, ale návrat do přírody na určité lidi působí dobře, zvlášť pokud do přírody rádi chodí, ale práce jim to neumožňuje až tak často. Duše však někdy chce býti v přírodě častěji...
Amazonský prales
"Proč si třeba nenahrát zvuk českého cvrčka spolu s okolními zvuky přírody, pokud amazonie nevyhovuje?"
Déšť je vůbec kapitola sama pro sebe, jste-li v suchu ať už pod střechou nebo v přírodě pod nějakou plachtou. Pokud prší bez dalších projevů jako vítr a tak, má to své kouzlo. Mě osobně by vyhovoval zvuk deště z nějakého mě důvěrně známého místa, například z domku babičky, kde se do zvuků deště mísil i zvuk tekoucí vody z okapu do bývalé mlékařské konve, z níž se pak brala voda na zalévání. Při zvuku přetékající konve pak (ve dne) někdo rychle vyběhl a přesměroval vodu do konve další...
Heavy Rains [Velký déšť]
Déšť by neměl být dost hlasitý, ale ani tichý, ani by neměl být snímán v místech, kde proudí voda třeba ze střechy, protože pak může znít jako smažení řízků, jak se mi při hledání správné ukázky pro tento příspěvek stalo..
Bouřka je speciálním případem deště. Mě osobně bouřka, která mi prochází nad hlavou, vždy spíše vzbudí, byť existují bouřky, které jsem nezaregistroval. Zřejmě je to, krom jiného, o hlasitosti hromů a svítivosti blesků. Usínání v bezpečí za zvuků vzdálené bouřky proto mohu doporučit, zvlášť, když nad hlavou je střecha a na ní hromosvod :-)
thunderstorm sound [zvuky bouřky]
Když budete hledat, na youtube naleznete různá Relaxation a Sleep videa se zvuky, které vám vyhoví lépe, zvuky vodopádů, potůčků ...
sobota 21. ledna 2012
Několik pohledů na sestru | Nadřevo.cz
Jaký pohled máte vy na zdravotnický personál v nemocnici, konkrétně na sestry?
Několik pohledů na sestru | Nadřevo.cz
Několik pohledů na sestru | Nadřevo.cz
pátek 20. ledna 2012
čtvrtek 19. ledna 2012
Enviromentální hnutí
Taková malá věcička, která se šíří emailem a některými blogy. Docela stojí za zamyšlení, protože si docela vzpomínám, jak jsme u nás doma třeba dělávali topinky a jak je děláme teď v topinkovači ...
U kasy v supermarketu si bere jedna stará žena igelitovou tašku na uložení nákupu. Pokladní jí vyčítá, že nepoužívá "ekologické" nákupní tašky: "Vaše generace nezná ekologické hnutí. My mladí lidé budeme muset platit za starší generaci, která plýtvá prostředky!"
Stará žena se omluví pokladní a dodává:
"Je mi líto, my jsme neměli environmentální hnutí v naší době".
Když již odcházela z obchodu, pokladní jí povídá:
"Lidé jako vy zničili všechny přírodní zdroje. Na náš účet půjdou náklady na jejich obnovu. Vaše generace neudělala vůbec nic na ochranu životního prostředí!"
Stará dáma odpovídá:
"Za mých časů jsme vraceli láhve od mléka a od piva do obchodu, obchod je poslal zpátky do továrny, tam je umyli, sterilizovali a znovu naplnili - jedna láhev se tak použila několikrát. V té době byly láhve opravdu recyklovány, ale neznali jsme environmentální hnutí.
Za mých časů jsme chodili pěšky po schodech nahoru. Nebyly žádné pohyblivé schody ve všech obchodech či kancelářích. Šli jsme pěšky do obchodu za rohem a nebrali jsme si auto, kdykoli jsme se chtěli dostat někam o dvě ulice z domu. Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí.
V té době jsme prali plínky, jednorázové papírové plínky jsme neznali. Vyprané prádlo jsme sušili na šňůře a nepoužívali jsme elektrickou sušičku, která spotřebuje 3000 wattů za hodinu. Na usušení prádla jsme použili větrnou a solární energii.
V té době jsme systematicky recyklovali oblečení z bratra nebo sestry dalšímu sourozenci. Je to pravda, neznali jsme environmentální hnutí.
V té době byla v domě jedna televize nebo rádio, ne jako teď, kdy je televizor a rádio v každé místnosti. A televize měla malou obrazovku ve velikosti krabice na pizzu, ne obrazovku o velikosti státu Texas.
V kuchyni každý připravoval potraviny ručně - neměli jsme všechny možné speciální elektrické přístroje na přípravu bez námahy, které spotřebují velké množství elektřiny. Když bylo potřeba zabalit křehké předměty, aby mohly být poslány poštou, použili jsme jako výplň noviny nebo vatu a balili jsme do krabic, které už dříve sloužily - nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu.
V té době jsme na sekání trávníku používali ruční energii - neměli jsme žádné elektrické nebo benzínové sekačky. Pracovali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba chodit do posilovny na běžící pásy, které běží na elektřinu. Ale máte pravdu, my jsme tenkrát nevěděli nic o environmentálním hnuti.
Když jsme tenkrát měli žízeň, pili jsme vodu z fontány - nepoužívali jsme plastové kelímky nebo plastové láhve, které se zahazují po jednom použití.
Měli jsme plnicí pera a plnili jsme je z kalamáře místo nákupu vždy nového pera.
Při holení jsme vždy měnili jen žiletky místo vyhazování jednorázové žiletky po každém holení. Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí.
V té době jezdili lidé autobusem a vlakem a děti do školy na kole, místo používání rodinného auta, kde má matka službu jako taxi 24 hodin.
V té době děti měly stejné aktovky na několik let, pastelky, gumy, ořezávátka a další příslušenství se používalo tak dlouho, jak to bylo jen možné a ne nové tužky a gumy s novým sloganem každý rok. Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí.
Měli jsme doma jednu elektrickou zásuvku na místnost - ne vícepásmovou, která je teď potřebná na široký sortiment elektrického příslušenství, které dnešní mládež potřebuje.
Tak už mě přestaň srát s tím zeleným hnutím!"
U kasy v supermarketu si bere jedna stará žena igelitovou tašku na uložení nákupu. Pokladní jí vyčítá, že nepoužívá "ekologické" nákupní tašky: "Vaše generace nezná ekologické hnutí. My mladí lidé budeme muset platit za starší generaci, která plýtvá prostředky!"
Stará žena se omluví pokladní a dodává:
"Je mi líto, my jsme neměli environmentální hnutí v naší době".
Když již odcházela z obchodu, pokladní jí povídá:
"Lidé jako vy zničili všechny přírodní zdroje. Na náš účet půjdou náklady na jejich obnovu. Vaše generace neudělala vůbec nic na ochranu životního prostředí!"
Stará dáma odpovídá:
"Za mých časů jsme vraceli láhve od mléka a od piva do obchodu, obchod je poslal zpátky do továrny, tam je umyli, sterilizovali a znovu naplnili - jedna láhev se tak použila několikrát. V té době byly láhve opravdu recyklovány, ale neznali jsme environmentální hnutí.
Za mých časů jsme chodili pěšky po schodech nahoru. Nebyly žádné pohyblivé schody ve všech obchodech či kancelářích. Šli jsme pěšky do obchodu za rohem a nebrali jsme si auto, kdykoli jsme se chtěli dostat někam o dvě ulice z domu. Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí.
V té době jsme prali plínky, jednorázové papírové plínky jsme neznali. Vyprané prádlo jsme sušili na šňůře a nepoužívali jsme elektrickou sušičku, která spotřebuje 3000 wattů za hodinu. Na usušení prádla jsme použili větrnou a solární energii.
V té době jsme systematicky recyklovali oblečení z bratra nebo sestry dalšímu sourozenci. Je to pravda, neznali jsme environmentální hnutí.
V té době byla v domě jedna televize nebo rádio, ne jako teď, kdy je televizor a rádio v každé místnosti. A televize měla malou obrazovku ve velikosti krabice na pizzu, ne obrazovku o velikosti státu Texas.
V kuchyni každý připravoval potraviny ručně - neměli jsme všechny možné speciální elektrické přístroje na přípravu bez námahy, které spotřebují velké množství elektřiny. Když bylo potřeba zabalit křehké předměty, aby mohly být poslány poštou, použili jsme jako výplň noviny nebo vatu a balili jsme do krabic, které už dříve sloužily - nepoužívali jsme žádné bubliny z polystyrénu nebo plastu.
V té době jsme na sekání trávníku používali ruční energii - neměli jsme žádné elektrické nebo benzínové sekačky. Pracovali jsme fyzicky a nebylo proto potřeba chodit do posilovny na běžící pásy, které běží na elektřinu. Ale máte pravdu, my jsme tenkrát nevěděli nic o environmentálním hnuti.
Když jsme tenkrát měli žízeň, pili jsme vodu z fontány - nepoužívali jsme plastové kelímky nebo plastové láhve, které se zahazují po jednom použití.
Měli jsme plnicí pera a plnili jsme je z kalamáře místo nákupu vždy nového pera.
Při holení jsme vždy měnili jen žiletky místo vyhazování jednorázové žiletky po každém holení. Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí.
V té době jezdili lidé autobusem a vlakem a děti do školy na kole, místo používání rodinného auta, kde má matka službu jako taxi 24 hodin.
V té době děti měly stejné aktovky na několik let, pastelky, gumy, ořezávátka a další příslušenství se používalo tak dlouho, jak to bylo jen možné a ne nové tužky a gumy s novým sloganem každý rok. Ale ano, neznali jsme environmentální hnutí.
Měli jsme doma jednu elektrickou zásuvku na místnost - ne vícepásmovou, která je teď potřebná na široký sortiment elektrického příslušenství, které dnešní mládež potřebuje.
Tak už mě přestaň srát s tím zeleným hnutím!"
středa 18. ledna 2012
Když tři dělají totéž ...
Už jsem párkrát zde na blogu zmiňoval, že když někdo napodobuje někoho, že nevznikne stejný výsledek. Tentokrát mám trojukázku...
Prostřední verze se mi líbí nejvíce, mimo jiné i proto, že má hezký a promyšlený klip.
Iveta Simonová - Zhasněte lampiony
(update 17.10.2015 - původní záznam z Youtube zmizel, v tomto je původní zvuk a nový obraz, kdy byla píseň přednesena na playback)
Hana Hegerová - Zhasněte lampiony
(Písničkový příběh. Hrají Hana Hegerová, Miloš Kopecký a Miroslav Horníček)
Aneta Langerová - Zhasněte lampiony
(ze soutěže Superstar, kdy se neznámá dívka Aneta pokouší probít mezi zpěváky)
Prostřední verze se mi líbí nejvíce, mimo jiné i proto, že má hezký a promyšlený klip.
Iveta Simonová - Zhasněte lampiony
(update 17.10.2015 - původní záznam z Youtube zmizel, v tomto je původní zvuk a nový obraz, kdy byla píseň přednesena na playback)
Hana Hegerová - Zhasněte lampiony
(Písničkový příběh. Hrají Hana Hegerová, Miloš Kopecký a Miroslav Horníček)
Aneta Langerová - Zhasněte lampiony
(ze soutěže Superstar, kdy se neznámá dívka Aneta pokouší probít mezi zpěváky)
úterý 17. ledna 2012
Opět jedno astrálko?
V minulém roce v měsíci říjnu jsem byl na jedné akci. Tím že jsem přijel poměrně pozdě a už za tmy, takže se nějaké moc velké rozhlížení nekonalo. Jen ve vchodu do hotelové budovy mě udeřila taková zvláštnost. Všude možně narážím na elektronické zabezpečovací zařízení, které má uspořádané tlačítka po trojicích, tady byly jen dvě tlačítka v řadě a "podezřele" velká. To jsem měl v jednom ze snů a nebyl to hezký sen.
Tento hotelový dům v reálu vypadal, jako kdyby někdo spojil dvě budovy stojící vedle sebe a odboural v určitých místech dělící stěny, ale celkovou dispozici obou budov nechal, takže mohlo vzniknout v prvním patře to, co vzniklo, tedy schodiště, pak dveře do jednoho pokoje, a pak druhé schodiště... I to mě v tom snu trápilo.
V hotelu jsem pak našel ještě dvě místa, kde jsem měl poznatek, že je znám - učebnu se zmatenými vypínači a osvětlením a prostor před ním ....
Ráno jsem měl čas si projít i další místa a vzniklo z toho toto video...
Opět jsem tedy narazil na místo, kde jsem již astrálně byl a pak jsem se již v mých divokých snech sem vracel a vkládal si sem atributy ze svých snů. I když tohle bych si asi troufl tvrdit na sto procent až tak den před svou smrtí, protože i tak mám dojem, že v té přehršli útržků snů, které si kolem tohoto místa pamatuji jsou některé, které by šly splnit, když by se sešly určité podmínky, nebo bych to trošku popostrčil....
pondělí 16. ledna 2012
Ekologický sen - auto v jezeře
V tomto snu si připadám jako bájný druid Balanaros z našeho hraní dračáku.
Už v nějakém dřívějším snu se mi nelíbilo, že jakási modrá oktávie s vozejkem vjela do lesa kam nesměla a dojela si k rybníku, kde majitel zřejmě svlažoval své tělo. Proto jsem tenkrát pár stromků z malých sazeniček podrobil rychlému růstu, takže během minuty dotyčnému značně znesnadnilo odjezd. Mohl odjet, jen by musel naněkolikrát couvat.
Teď v tomto snu si jdu situaci zkontrolovat. Už je tu pár čumilů (druidů?), kteří sleduji evidentně vytočeného řidiče, který cuká autem sem tam. Kdyby býval nebyl vytočen, tak by manévr zvládl, takhle ale jedno z cuknutí přehnal a žblunkl čumákem do vody. A voda začala auto pohlcovat. Řidič se snažil zachytit provaz za tažné zařízení a protože to byl silák, i to se mu mohlo podařit a auto za pomoci dalších vytáhnout, jenže mu pomáhal jen jeden člověk (ostatní jsou druidové), takžře když se proti nim sama příroda spikla a přizvedla jim břeh na němž stáli tak, že jim lano nestačilo a auto sjelo do vody...
Ti dva si sedli na břeh a dívají se do vody, na scénu předstupuji já: "Takže pánové, předpokládá,, že víte. čeho jste se dopustili" říkám jim rázně. "Dále, pokud na mě budete sprostý, pak tu mám nahrávadlo, jenž bude zaznamenávat vaše reakce, na což vás tímto upozorňuji, takže velice snadno zaplatíte deset tisíc, ani nebudete vědět jak". Dívám se oboum do tváře a tvář toho vzteklého poznávám...
Sen pak ještě chvilku pokračuje, ale já se z něj budím s uspokojením, že mám navrch a že jsem svoje poslání splnil...
(Sen se mi zdál v noci ze silvestra na nový rok, na akci s kamarády, z nichž ani jeden DrD nehraje)
Už v nějakém dřívějším snu se mi nelíbilo, že jakási modrá oktávie s vozejkem vjela do lesa kam nesměla a dojela si k rybníku, kde majitel zřejmě svlažoval své tělo. Proto jsem tenkrát pár stromků z malých sazeniček podrobil rychlému růstu, takže během minuty dotyčnému značně znesnadnilo odjezd. Mohl odjet, jen by musel naněkolikrát couvat.
Teď v tomto snu si jdu situaci zkontrolovat. Už je tu pár čumilů (druidů?), kteří sleduji evidentně vytočeného řidiče, který cuká autem sem tam. Kdyby býval nebyl vytočen, tak by manévr zvládl, takhle ale jedno z cuknutí přehnal a žblunkl čumákem do vody. A voda začala auto pohlcovat. Řidič se snažil zachytit provaz za tažné zařízení a protože to byl silák, i to se mu mohlo podařit a auto za pomoci dalších vytáhnout, jenže mu pomáhal jen jeden člověk (ostatní jsou druidové), takžře když se proti nim sama příroda spikla a přizvedla jim břeh na němž stáli tak, že jim lano nestačilo a auto sjelo do vody...
Ti dva si sedli na břeh a dívají se do vody, na scénu předstupuji já: "Takže pánové, předpokládá,, že víte. čeho jste se dopustili" říkám jim rázně. "Dále, pokud na mě budete sprostý, pak tu mám nahrávadlo, jenž bude zaznamenávat vaše reakce, na což vás tímto upozorňuji, takže velice snadno zaplatíte deset tisíc, ani nebudete vědět jak". Dívám se oboum do tváře a tvář toho vzteklého poznávám...
Sen pak ještě chvilku pokračuje, ale já se z něj budím s uspokojením, že mám navrch a že jsem svoje poslání splnil...
(Sen se mi zdál v noci ze silvestra na nový rok, na akci s kamarády, z nichž ani jeden DrD nehraje)
neděle 15. ledna 2012
pátek 13. ledna 2012
Mluvení do písničky, nebo písnička?
Je to ještě písnička, nebo je to už recitování s hudbou na pozadí? To jsem si kladl za otázku u asi nejznámější skladby - Balíček karet - kterou nazpíval (?) Mirek Černý. Shodou okolností první tři ukázky budou jeho z mého pohledu od nejméně známé po nejznámější, na závěr pak přidávám jednu hezkou parodii na zmíněnou skladbu Balíček karet
24. prosince 2011 jsem uveřejnil snad nejkrásnější skladbu Mirka Černého - "Zatímco ty spíš" - rozjímání otce u spící dcery...
Rangers - Poslední večeře
(doporučuji poslechnout celou, přinese zajímavé rozuzlení)
Rangers - O sto let později
(komentáře k této skladbě říkají, že text v něm obsažený není úplně přesný)
Mirek Černý - Balíček karet (1969)
(Pěkné je to, že ta píseň není vždycky stejná - prostě to vypráví jak mu to jde na mysl - verze z roku 1993 )
Jiná slova, stejný námět ... :-)
Lokálka - Balíček karet
24. prosince 2011 jsem uveřejnil snad nejkrásnější skladbu Mirka Černého - "Zatímco ty spíš" - rozjímání otce u spící dcery...
Rangers - Poslední večeře
(doporučuji poslechnout celou, přinese zajímavé rozuzlení)
Rangers - O sto let později
(komentáře k této skladbě říkají, že text v něm obsažený není úplně přesný)
Mirek Černý - Balíček karet (1969)
(Pěkné je to, že ta píseň není vždycky stejná - prostě to vypráví jak mu to jde na mysl - verze z roku 1993 )
Jiná slova, stejný námět ... :-)
Lokálka - Balíček karet
Která země má v ČR dvě různá velvyslanectví?
Každá země má u nás jen jedno velvyslanectví. Jen Peklo tady má dvě - České dráhy a Českou poštu.
(Pravděpodobně postřeh zklamaného klienta)
(Pravděpodobně postřeh zklamaného klienta)
čtvrtek 12. ledna 2012
Muži x ženy
Pokud necháte ženu v bezpečí domova a chcete ji chránit od kariéristické
džungle, jste šovinista.
Pokud zůstanete doma s pracemi a ona dělá kariéru, jste bábovka.
Pokud příliš pracujete, "nemáte na ni nikdy čas"!
Pokud pracujete málo, jste líné budižkničemu.
Pokud má repetitivní nudnou práci s nízkým platem, je vykořisťována.
Pokud ji máte vy, měl byste si najít něco lepšího.
Pokud budete povýšeni radši než žena, jste upřednostňován.
Pokud bude povýšena ona radši než vy, znamená to rovné příležitosti.
Pokud se zmíníte, jak jí to sluší, je to sexuální harašení.
Pokud zůstanete zticha, je to mužská nerozhodnost.
Pokud brečíte, jste salát.
Pokud ne, jste necitlivý.
Pokud učiníte rozhodnutí bez porady s ní, jste bezohledný.
Pokud jej učiní ona bez vás, je svobodomyslná.
Pokud ji požádáte, aby udělala něco, co nemá ráda, snažíte se ji ovládat.
Pokud ona vás, je to jen laskavost.
Pokud oceňujete ženské křivky a svůdné prádélko, jste pervert.
Pokud ne, jste gay.
Pokud máte rádi, když si žena holí nohy a klín a udržuje se ve formě, jste sexista.
Pokud ne, nejste vůbec romantický.
Pokud se rád udržujete ve formě, jste narcis.
Pokud ne, jste zdechlej.
Pokud jí kupujete květiny a dárečky, máte postranní úmysly.
Pokud ne, nejste pozorný.
Pokud jste hrdý na to, co jste dosáhl, jste egoista.
Pokud ne, nemáte ambice.
Pokud ji bolí hlava, je unavená.
Pokud vás, vy už ji nemilujete.
Není divu, že muži umírají dřív.
CHTĚJÍ.
Pokud zůstanete doma s pracemi a ona dělá kariéru, jste bábovka.
Pokud příliš pracujete, "nemáte na ni nikdy čas"!
Pokud pracujete málo, jste líné budižkničemu.
Pokud má repetitivní nudnou práci s nízkým platem, je vykořisťována.
Pokud ji máte vy, měl byste si najít něco lepšího.
Pokud budete povýšeni radši než žena, jste upřednostňován.
Pokud bude povýšena ona radši než vy, znamená to rovné příležitosti.
Pokud se zmíníte, jak jí to sluší, je to sexuální harašení.
Pokud zůstanete zticha, je to mužská nerozhodnost.
Pokud brečíte, jste salát.
Pokud ne, jste necitlivý.
Pokud učiníte rozhodnutí bez porady s ní, jste bezohledný.
Pokud jej učiní ona bez vás, je svobodomyslná.
Pokud ji požádáte, aby udělala něco, co nemá ráda, snažíte se ji ovládat.
Pokud ona vás, je to jen laskavost.
Pokud oceňujete ženské křivky a svůdné prádélko, jste pervert.
Pokud ne, jste gay.
Pokud máte rádi, když si žena holí nohy a klín a udržuje se ve formě, jste sexista.
Pokud ne, nejste vůbec romantický.
Pokud se rád udržujete ve formě, jste narcis.
Pokud ne, jste zdechlej.
Pokud jí kupujete květiny a dárečky, máte postranní úmysly.
Pokud ne, nejste pozorný.
Pokud jste hrdý na to, co jste dosáhl, jste egoista.
Pokud ne, nemáte ambice.
Pokud ji bolí hlava, je unavená.
Pokud vás, vy už ji nemilujete.
Není divu, že muži umírají dřív.
CHTĚJÍ.
středa 11. ledna 2012
Ekologický sen - Amerika
Předchozí snový záznam (Divoké sny č.31) jsem sem nedával jen tak zbůhdarma, neboť za oním kopcem, kde vylezl mrak nad koupaliště a vystupoval zpoza něj Ptáček a Krakonoš, tentokrát ...
(247. sen je částečný remake staršího snu)
Kdosi za oknem volá: "Peline, chtěl si cestovat, no tak vylez". Ozývá se to z onoho kopce, ale já hooodně opatrňoučce vykukuji ne z okna, kterým je vidět přímo celý kopec, ale koukám z bočního okna, kterým mám výhled na Krušné hory a onen kopec mám viditelný jen částečně.
Jakoby nad kopcem byla obří obrazovka a já z ní vidím pravou část, na níž se promítají dvě identické zeměkoule. "Peline, naposledy, vykoukni" zní stále příjemný ženský hlas a já vykoukl pořádně a byl jsem dotyčnou zaregistrován. "Výborně" řekl stále stejným tónem ženský hlas, vedle zeměkoulí se objevil modrý puntík stejné velikosti, a...
... jsem jinde. Zároveň jako bych byl v USA a byl blízko k horám, odkud ve znělce seriálu MASH přilétají vrtulníky, současně jako bych byl blíže ke Krušným horám, neboť jsou oproti mému pohledu z okna o dost blíže. Stojím v nějakém městečku vypadajícím opět jako městečko s kostelem z USA, i čtyřproudá silnice vedoucí skrz městečko k horám jakoby napovídala, že nejsem v čechách. Jenže stopy po těžbě (uhlí?) jsou vidět i zde a ta elektrárna vpravo ...
Každopádně jdu vedle kluka, jehož hlas zní stejně jako hlas mého kamaráda Artiho. Zatímco míříme ven z městečka vypráví mi příhodu, v níž vystupuje jeho zaměstnání a vypráví mi o tom, jak chtěl projít kolem vrátného, že prý chce jít za generálním ředitelem, jenže zapomněl jeho jméno...
Tahle příhoda ale zní mým uším opět dvojznačně - opravdu pracoval v té firmě, anebo se chtěl jako partyzán dostat ke generálnímu a do očí mu vmést to, co si myslí o zničené krajině? (*)
Každopádně jdeme za vesnici a není to veselý pohled. Jílovitá půda zcela bez života, v něm stojí sice kmeny stromů, ale tak dva metry nad zemí jsou seříznuty. Tu a tam shluk čehosi, co vypadá jako trs trávy, ale je to suché a mrtvé.Stoupáme do mírného kopce a mlčíme.
Pohled doprava, je zde nějaká jáma. To, co vypadá jako voda je čiré a zurčí to stejně, v jámě to doplňuje hladinu, jenže - nikde ani rybička, nikde ani živáčka. Ani ptáček nám nepřeletěl nad hlavami, ani motýlek nezatřepotal křídly. Natož aby projelo auto...
Odbočujeme doleva, kde je jakési jezero vzniklé podobným způsobem, a kdosi do něj nahusto nasázel kmeny stromů a my oba po vykukujících vršcích přeskakujeme a jdeme kamsi na malou rovnou planinku. Zde je malé jezírko rozdělené těmito kmínky, ale tyhle jsou mnohem nižší, v podstatě dělají za sebou trochu klidné vody (kromě úzkého pruhu uprostřed, kde protéká voda, neboť shora z výše položeného pole(?) přitéká poměrně široký potůček a my chceme, aby kmínky vytvořily vodní zátiší).
Zde stojí na břehu necelá desítka lidí a netváří se úplně šťastně. Ta část jezírka, kam přitéká voda je mrtvá, ale za těmi kmínky v druhé části je prý ještě trochu života. Neříkají mi to ale nějak zvlášť radostně, pak to i přiznávají. Život zmírá i v druhé půlce jezírka. (Mezi námi, já tam nevidím žádný, snad bych měl použít mikroskop, abych něco viděl)
Vypadá to docela depresivně, ale pak se z písku vyhrabává nějaká ještěrka, která je vybarvena hodně podobně jako barva písku a té hlíny všude okolo. Ostatní začínají jásat a povzbuzovat ještěrku aby ... co vlastně? Vidím na ní, že má těžkou hlavičku, jako by celá tahle ještěrka, možná úplně poslední na světě, měla problémy s nějakou otravou.........................................................................................
(*) První verze snu - to já jsem ten rebel, co to zvrže a pak to vypráví kamarádovi jdoucímu se mnou k jezírku
(247. sen je částečný remake staršího snu)
Kdosi za oknem volá: "Peline, chtěl si cestovat, no tak vylez". Ozývá se to z onoho kopce, ale já hooodně opatrňoučce vykukuji ne z okna, kterým je vidět přímo celý kopec, ale koukám z bočního okna, kterým mám výhled na Krušné hory a onen kopec mám viditelný jen částečně.
Jakoby nad kopcem byla obří obrazovka a já z ní vidím pravou část, na níž se promítají dvě identické zeměkoule. "Peline, naposledy, vykoukni" zní stále příjemný ženský hlas a já vykoukl pořádně a byl jsem dotyčnou zaregistrován. "Výborně" řekl stále stejným tónem ženský hlas, vedle zeměkoulí se objevil modrý puntík stejné velikosti, a...
... jsem jinde. Zároveň jako bych byl v USA a byl blízko k horám, odkud ve znělce seriálu MASH přilétají vrtulníky, současně jako bych byl blíže ke Krušným horám, neboť jsou oproti mému pohledu z okna o dost blíže. Stojím v nějakém městečku vypadajícím opět jako městečko s kostelem z USA, i čtyřproudá silnice vedoucí skrz městečko k horám jakoby napovídala, že nejsem v čechách. Jenže stopy po těžbě (uhlí?) jsou vidět i zde a ta elektrárna vpravo ...
Každopádně jdu vedle kluka, jehož hlas zní stejně jako hlas mého kamaráda Artiho. Zatímco míříme ven z městečka vypráví mi příhodu, v níž vystupuje jeho zaměstnání a vypráví mi o tom, jak chtěl projít kolem vrátného, že prý chce jít za generálním ředitelem, jenže zapomněl jeho jméno...
Tahle příhoda ale zní mým uším opět dvojznačně - opravdu pracoval v té firmě, anebo se chtěl jako partyzán dostat ke generálnímu a do očí mu vmést to, co si myslí o zničené krajině? (*)
Každopádně jdeme za vesnici a není to veselý pohled. Jílovitá půda zcela bez života, v něm stojí sice kmeny stromů, ale tak dva metry nad zemí jsou seříznuty. Tu a tam shluk čehosi, co vypadá jako trs trávy, ale je to suché a mrtvé.Stoupáme do mírného kopce a mlčíme.
Pohled doprava, je zde nějaká jáma. To, co vypadá jako voda je čiré a zurčí to stejně, v jámě to doplňuje hladinu, jenže - nikde ani rybička, nikde ani živáčka. Ani ptáček nám nepřeletěl nad hlavami, ani motýlek nezatřepotal křídly. Natož aby projelo auto...
Odbočujeme doleva, kde je jakési jezero vzniklé podobným způsobem, a kdosi do něj nahusto nasázel kmeny stromů a my oba po vykukujících vršcích přeskakujeme a jdeme kamsi na malou rovnou planinku. Zde je malé jezírko rozdělené těmito kmínky, ale tyhle jsou mnohem nižší, v podstatě dělají za sebou trochu klidné vody (kromě úzkého pruhu uprostřed, kde protéká voda, neboť shora z výše položeného pole(?) přitéká poměrně široký potůček a my chceme, aby kmínky vytvořily vodní zátiší).
Zde stojí na břehu necelá desítka lidí a netváří se úplně šťastně. Ta část jezírka, kam přitéká voda je mrtvá, ale za těmi kmínky v druhé části je prý ještě trochu života. Neříkají mi to ale nějak zvlášť radostně, pak to i přiznávají. Život zmírá i v druhé půlce jezírka. (Mezi námi, já tam nevidím žádný, snad bych měl použít mikroskop, abych něco viděl)
Vypadá to docela depresivně, ale pak se z písku vyhrabává nějaká ještěrka, která je vybarvena hodně podobně jako barva písku a té hlíny všude okolo. Ostatní začínají jásat a povzbuzovat ještěrku aby ... co vlastně? Vidím na ní, že má těžkou hlavičku, jako by celá tahle ještěrka, možná úplně poslední na světě, měla problémy s nějakou otravou.........................................................................................
(*) První verze snu - to já jsem ten rebel, co to zvrže a pak to vypráví kamarádovi jdoucímu se mnou k jezírku
úterý 10. ledna 2012
Shrnutí minulého týdne (1.), aneb reakce na PFku
Tak jsem se nakonec rozhodl, že budu pokračovat v sériích "shrnutí", tedy takového zjednodušeného "projektu 365", který už třetím rokem naplno běží na blogu u Margit a věřím že i na dalších blozích.
První týden tentokrát obsahoval jen neděli, kterou jsem jedním slovem, kterou jsem ve shrnutí 52. týdne odbyl slovem "odjezd", ale přeci jen jsem jednu věc nepopsal.
Kdykoliv totiž jedu na nějakou pijatiku s přáteli stejného nebo mladšího věku, skončí to tak, že minimálně jeden člověk má u své postele kýbl a průběžně se v noci budí a bleje do něj.
Když mi pak přišla na oči PFka Margit s heslem "Není důležité, co pijete, ale s kým pijete", musel jsem s ním souhlasit, byť s jedním doplněním a to "A KOLIK TOHO PIJETE".....
První týden tentokrát obsahoval jen neděli, kterou jsem jedním slovem, kterou jsem ve shrnutí 52. týdne odbyl slovem "odjezd", ale přeci jen jsem jednu věc nepopsal.
Kdykoliv totiž jedu na nějakou pijatiku s přáteli stejného nebo mladšího věku, skončí to tak, že minimálně jeden člověk má u své postele kýbl a průběžně se v noci budí a bleje do něj.
Když mi pak přišla na oči PFka Margit s heslem "Není důležité, co pijete, ale s kým pijete", musel jsem s ním souhlasit, byť s jedním doplněním a to "A KOLIK TOHO PIJETE".....
pondělí 9. ledna 2012
Geniálnost klipu
V rámci seriálu "cspp" jsem občas napsal něco o rozdílnosti klipů natočených v interiérech a exteriérech.
V dnešní ukázce jsem nalezl zpěváka Karla Kopeckého a píseň "Takový schody do nebe". Ta exteriérová verze má cosi do sebe, snad z ní dokonce pableskuje záblesk geniality :-)
Interiérová verze (na začátku rozhovor s textařem a skladatelem hudby)
Exteriérová verze
V dnešní ukázce jsem nalezl zpěváka Karla Kopeckého a píseň "Takový schody do nebe". Ta exteriérová verze má cosi do sebe, snad z ní dokonce pableskuje záblesk geniality :-)
Interiérová verze (na začátku rozhovor s textařem a skladatelem hudby)
Exteriérová verze
neděle 8. ledna 2012
Důchodová reforma
Po důchodové reformě v ČR, rok 2080 - možná i dřív !!!
Jedu z práce, je mi 73 let. Musím vlakem, protože jsem o řidičák přišel jako zdravotně nezpůsobilý. Poté, co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s berlemi, vystupuji. Vystupuji velice opatrně. Mám totiž jen jedno oko. To pravé mně vypíchl 70-ti letý oční chirurg při odstraňování šedého zákalu, když se mu třásly ruce, protože měl Parkinsonovu nemoc.
Z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku. Procházím nádražní halou, kterou hlídá hrbatý policista podpírán dvěma hluchými kolegy.
Vycházím ven a jdu na tramvaj. Řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, protože trpí ztrátou paměti. Vystupuji a mám hlad, v restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu, jakmile se podaří dostat kuchaře z komatu.
Objednávám si pivo, ale číšník kvůli třesu rukou půlku vylije, než dojde k mému stolu.
Chci zaplatit, ale číšník nerozezná stovku od tisícovky! Jdu domů.
Mé děti ve věku 48 a 50 let se mě ptají, jestli bych jim nepomohl najít nějakou práci? Ne, děti moje, na to jste ještě příliš mladí.
Večer jdu do Národního divadla na Labutí jezero. Představení je hned v prvním dějství zrušeno, protože 68-mi letá baletka, představitelka hlavní role, padá a láme si krček kyčelního kloubu.
Vracím se domů. Odložím obě protézy.
Pustím televizi a sleduji celostátní oslavy narozenin prezidenta Kalouska,který se k naší radosti v plné síle, zdraví a svěžesti dožívá 120 let!
Jedu z práce, je mi 73 let. Musím vlakem, protože jsem o řidičák přišel jako zdravotně nezpůsobilý. Poté, co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s berlemi, vystupuji. Vystupuji velice opatrně. Mám totiž jen jedno oko. To pravé mně vypíchl 70-ti letý oční chirurg při odstraňování šedého zákalu, když se mu třásly ruce, protože měl Parkinsonovu nemoc.
Z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku. Procházím nádražní halou, kterou hlídá hrbatý policista podpírán dvěma hluchými kolegy.
Vycházím ven a jdu na tramvaj. Řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, protože trpí ztrátou paměti. Vystupuji a mám hlad, v restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu, jakmile se podaří dostat kuchaře z komatu.
Objednávám si pivo, ale číšník kvůli třesu rukou půlku vylije, než dojde k mému stolu.
Chci zaplatit, ale číšník nerozezná stovku od tisícovky! Jdu domů.
Mé děti ve věku 48 a 50 let se mě ptají, jestli bych jim nepomohl najít nějakou práci? Ne, děti moje, na to jste ještě příliš mladí.
Večer jdu do Národního divadla na Labutí jezero. Představení je hned v prvním dějství zrušeno, protože 68-mi letá baletka, představitelka hlavní role, padá a láme si krček kyčelního kloubu.
Vracím se domů. Odložím obě protézy.
Pustím televizi a sleduji celostátní oslavy narozenin prezidenta Kalouska,který se k naší radosti v plné síle, zdraví a svěžesti dožívá 120 let!
sobota 7. ledna 2012
Krátké shrnutí sedmi dnů (52.)
S mírným zpožděním doplňuji shrnutí z loňského roku z jeho posledního týdne začínajícím druhým svátkem vánočním.
V pondělí ke mě domů přišly sestry, jejich děti a jejich partneři, takže byl můj byt plný tak, že docházely lžičky na kafe :-) Pokecalo se, dárky vzájemně předaly ....
Úterý považuji zpětně za zbytečné, neboť jsem jel na školení nové spisovky, jenž měla od 2. ledna najet, jenže doteď (do úterý) není nic nasazeno ani určena adresa webových služeb. Na to že v úterý zbývalo jen pět dnů do ostrého nájezdu... Školení navíc začalo dobrým "vtipem" na první dvojhodinovku vůbec nešel obraz, pak byly problémy se zvukem...
Ve středu jsem si chtěl udělat náskok na čtvrtek, ale zhatily mi to nečekané problémy :-(
Tím pádem jsem se ve čtvrtek chtěl snažit to dorazit. Kdyby se mi to bývalo ve středu dařilo, mohl jsem za čtvrtek dodělat všech 19 počítačů a sám.
Jenže na nově vzniklé pobočce "R", kde se doteď nemohlo s ničím dělat byli ve čtvrtek čtyři mí kolegové a měli na starost 12 počítačů. Když zavolali poprvé, že jim to nejde, dal jsem jim číslo na síťaře z dodavatelské firmy, ať jim pomůže on (my nemáme přístup na konfiguraci routerů). Když zavolali podruhé, mrkl jsem na to sám a zjistil, že firma nakonfigurovala to co měla, ale neudělala už ani Ň pro to, aby se nová podsíť správně snesla s Windows udělátky ve stávající síti. Nu což, 15 minut jsem trošku klel při konfigurování, ale pak už kolegové dokázali první PC napojit do domény. Když ale o 2 hodiny později volali, že se jim konečně povedl druhý, pochopil jsem, že bude zle a původně plánovaný pátek jako "rezerva" padne. Jo, padl i čtvrtek a to mě, odtáhli mě do Litvínova, ať se na to kouknu....
První problém je ve slabé lince, která nesnesla, že se na ní navěsily čtyři počítače, v nich obludný antivir, který na update potřebuje desítky megabajtů, do toho kolega vyrobil obraz, ze kterého se PCčka klonovali a ten byl vyrobený poměrně v minulosti, takže se tahaly i windowsí updaty. Kudy se pak měla srovnat doménová politika, to netuším. Pak už stačily jen nějaké ty chybky v dokonfigurování jednotlivých PC a bylo o zábavu postaráno. Dali jsme na pobočce bez čtyř počítačů všechny, zbývalo ještě udělat uživatelská nastavení všech počítačů dle specifik uživatelů.
V pátek jsem tedy opět zahájil na pobočce "C" sám, a čtyři kolegové jeli na pobočku "R" dodělat 4 počítače a nějaké ty nastavovačky. Vyjeli v 9 hodin a když ani ve dvanáct hodin nebyli zpět u mě, byl jsem už nepříjemný a zeptal se svého nadřízeného, jestli je to "džouk" nebo jestli mi přijedou pomoci.
V půl druhé mi šéf zavolal jestli stále chci pomoci, chtěl jsem a tak že prý postupně přijdou. O hodinu později mi znovu volal šéf, že prý se vrátil první z mých kolegů., že ho nepustila dole ochranka. Protože mě osobně končil čas, kdy jsem směl být na budově, sešel jsem dolů a slušně jsem ochranku požádal o svolení zůstat déle. To mi bylo uděleno a pak se mě chlápek z ochranky zeptal, jestli k nám patří i ............. [popis kolegy]
Nevěřícně jsem zíral na ochranku, která mi odvyprávěla příběh o tom, jak na něj kolega mávl průkazkou a chtěl projít, což pochopitelně po vypršení času v budově pobočky "C", kde jsme v nájmu, není možné. Na navrhované řešení, že zavolá mě (kterého zná a který povolení měl), tajemnici a jiným osobám, které mu to povolení dali kolega nereagoval, dokonce začal vykřikovat slova na téma "že je mu to jedno, že to v pondělí nepojede" a pak nasraně odešel. Kdyby ta trubka co má to štěstí být mým kolegou mi zavolala, to ne, to mi musel zavolat až můj šéf, jak už jsem řekl... Hlavně že on měl výmluvu, že může jít domů.
Když jsem tedy měl šéfa na drátě, oznámil jsem mu, že pokud tedy musím pobočku "C" oddřít sám, že už nestihnu dodělat ani spisovku a ať to udělá někdo jiný, že už to mělo být v poledne. Takže to udělal šéf, protože už nikdo jiný z kolegů nebyl přítomen, ale musel jsem si vytrpět ještě dva hovory na téma, co teda jako má napsat do kolonek X a Y
Páteční přesčas jsem přes to všechno mohl zakončit v 16 hodin, kdy byla pobočka "C" mou rukou kompletně hotova, ale ještě jsem si chtěl udělat radost a na "mé" pobočce "B", kde mám svojí ranní základnu, jsem si chtěl sestavit židli, kterou mi přivezli v rozloženém stavu, konečně po X letech nebudu sedět na trosce, jenž je už dávno vyřazena a určena na zlikvidování. No, nemám na to buňky, bude mi to muset složit náš domovník....
Pátek jsem uzavřel na pobočce "A" v 19:30.
Dál už jen stručně
Sobota - výlet do Ž* za kamarády, oslava Silvestra proběhla, vypilo se víc alkoholu, než by mi bývalo milo, ale když se nepilo a hrály hry, bylo to fajn.
Neděle - návrat domů....
V pondělí ke mě domů přišly sestry, jejich děti a jejich partneři, takže byl můj byt plný tak, že docházely lžičky na kafe :-) Pokecalo se, dárky vzájemně předaly ....
Úterý považuji zpětně za zbytečné, neboť jsem jel na školení nové spisovky, jenž měla od 2. ledna najet, jenže doteď (do úterý) není nic nasazeno ani určena adresa webových služeb. Na to že v úterý zbývalo jen pět dnů do ostrého nájezdu... Školení navíc začalo dobrým "vtipem" na první dvojhodinovku vůbec nešel obraz, pak byly problémy se zvukem...
Ve středu jsem si chtěl udělat náskok na čtvrtek, ale zhatily mi to nečekané problémy :-(
Tím pádem jsem se ve čtvrtek chtěl snažit to dorazit. Kdyby se mi to bývalo ve středu dařilo, mohl jsem za čtvrtek dodělat všech 19 počítačů a sám.
Jenže na nově vzniklé pobočce "R", kde se doteď nemohlo s ničím dělat byli ve čtvrtek čtyři mí kolegové a měli na starost 12 počítačů. Když zavolali poprvé, že jim to nejde, dal jsem jim číslo na síťaře z dodavatelské firmy, ať jim pomůže on (my nemáme přístup na konfiguraci routerů). Když zavolali podruhé, mrkl jsem na to sám a zjistil, že firma nakonfigurovala to co měla, ale neudělala už ani Ň pro to, aby se nová podsíť správně snesla s Windows udělátky ve stávající síti. Nu což, 15 minut jsem trošku klel při konfigurování, ale pak už kolegové dokázali první PC napojit do domény. Když ale o 2 hodiny později volali, že se jim konečně povedl druhý, pochopil jsem, že bude zle a původně plánovaný pátek jako "rezerva" padne. Jo, padl i čtvrtek a to mě, odtáhli mě do Litvínova, ať se na to kouknu....
První problém je ve slabé lince, která nesnesla, že se na ní navěsily čtyři počítače, v nich obludný antivir, který na update potřebuje desítky megabajtů, do toho kolega vyrobil obraz, ze kterého se PCčka klonovali a ten byl vyrobený poměrně v minulosti, takže se tahaly i windowsí updaty. Kudy se pak měla srovnat doménová politika, to netuším. Pak už stačily jen nějaké ty chybky v dokonfigurování jednotlivých PC a bylo o zábavu postaráno. Dali jsme na pobočce bez čtyř počítačů všechny, zbývalo ještě udělat uživatelská nastavení všech počítačů dle specifik uživatelů.
V pátek jsem tedy opět zahájil na pobočce "C" sám, a čtyři kolegové jeli na pobočku "R" dodělat 4 počítače a nějaké ty nastavovačky. Vyjeli v 9 hodin a když ani ve dvanáct hodin nebyli zpět u mě, byl jsem už nepříjemný a zeptal se svého nadřízeného, jestli je to "džouk" nebo jestli mi přijedou pomoci.
V půl druhé mi šéf zavolal jestli stále chci pomoci, chtěl jsem a tak že prý postupně přijdou. O hodinu později mi znovu volal šéf, že prý se vrátil první z mých kolegů., že ho nepustila dole ochranka. Protože mě osobně končil čas, kdy jsem směl být na budově, sešel jsem dolů a slušně jsem ochranku požádal o svolení zůstat déle. To mi bylo uděleno a pak se mě chlápek z ochranky zeptal, jestli k nám patří i ............. [popis kolegy]
Nevěřícně jsem zíral na ochranku, která mi odvyprávěla příběh o tom, jak na něj kolega mávl průkazkou a chtěl projít, což pochopitelně po vypršení času v budově pobočky "C", kde jsme v nájmu, není možné. Na navrhované řešení, že zavolá mě (kterého zná a který povolení měl), tajemnici a jiným osobám, které mu to povolení dali kolega nereagoval, dokonce začal vykřikovat slova na téma "že je mu to jedno, že to v pondělí nepojede" a pak nasraně odešel. Kdyby ta trubka co má to štěstí být mým kolegou mi zavolala, to ne, to mi musel zavolat až můj šéf, jak už jsem řekl... Hlavně že on měl výmluvu, že může jít domů.
Když jsem tedy měl šéfa na drátě, oznámil jsem mu, že pokud tedy musím pobočku "C" oddřít sám, že už nestihnu dodělat ani spisovku a ať to udělá někdo jiný, že už to mělo být v poledne. Takže to udělal šéf, protože už nikdo jiný z kolegů nebyl přítomen, ale musel jsem si vytrpět ještě dva hovory na téma, co teda jako má napsat do kolonek X a Y
Páteční přesčas jsem přes to všechno mohl zakončit v 16 hodin, kdy byla pobočka "C" mou rukou kompletně hotova, ale ještě jsem si chtěl udělat radost a na "mé" pobočce "B", kde mám svojí ranní základnu, jsem si chtěl sestavit židli, kterou mi přivezli v rozloženém stavu, konečně po X letech nebudu sedět na trosce, jenž je už dávno vyřazena a určena na zlikvidování. No, nemám na to buňky, bude mi to muset složit náš domovník....
Pátek jsem uzavřel na pobočce "A" v 19:30.
Dál už jen stručně
Sobota - výlet do Ž* za kamarády, oslava Silvestra proběhla, vypilo se víc alkoholu, než by mi bývalo milo, ale když se nepilo a hrály hry, bylo to fajn.
Neděle - návrat domů....
pátek 6. ledna 2012
Divoké sny (31.)
Po delší odmlce opět pokračování volného seriálu, který bych podle snů mohl nazvat Mrak, Mrakomor a Krakonoš, nebo také "nebezpečná inspirace tím, co jsem kdy viděl...
Mrak
Reálná příhoda z mého raného dětství byla ta, že jednoho dne na koupališti se na nás zpoza kopců přišel podívat dešťový mrak, takže jsme šli domů, ale zastihla nás průtrž na půli cesty.
243. sen tedy začíná na koupališti, kde se koupou nevinní občané a snaží se si to užít. V tom vykoukne cíp mraku, já si ho povšimnu, ale jako hloupé děcko nepoznám, jestli je to mrak obyčejný nebo mrak nebezpečný. Tedy nepoznám to hned, ale když už to poznám, ženu se ven z bazénu o sto šest spolu s ostatními a pokouším se běžet do úkrytu, který skýtá jeden z koutů koupaliště plný náletových dřevin. Prááásk, zahřmělo se, zablesklo a sen končí ...
Deště mě trápily v mnoha a mnoha snech i mraky jako takové, což teprve, když se strhla nějaká průtrž a do toho bouřka. Jak tyto stavy bývají v mých snech nebezpečné svědčí následující sen
Mrakomor
(244.) Běžím si tak v dešti a bouřce po městě, bouřka teprve začíná, ale autobusy i tramvaje jsou už raději v garážích. Dobíhám pod stříšku autobusové zastávky jen pár vteřin před tou nejhorší (či chcete-li nejvražednější) částí. A hned jsem se i lekl.
Pod stříškou je schovaný ten, který má deště na starosti, ten který vraždí lidí, ten, který se před vlastním výtvorem musí schovávat. Mocný Mrakomor ! Ten kdo zná starší filmové pohádky, pak Mrakomora v podání Radka Brzobohatého z pohádky o Slunečníkovi, Měsíčníkovi a Větrníkovi zná velmi dobře.
Zdravím "dobrý den" dobržďuji opatrně pod stříškou a pak Mrakomorovi ještě uctivě pokývnu hlavou...
...To nejhorší nad námi přešlo, déšť ustává a už dokonce vidím přijíždět první autobus. Vycházím zpoza stříšky, abych mu dal najevo, že právě s ním chci jet, a ... sen je milosrdně(?) přerušen, takže netuším, jestli se zadařilo odjet, nebo jsem na místě zemřel...
Krakonoš
Reál: Na začátku každého dílu večerníčku vylézá Krakonoš zpoza kopců a rozhodí květiny...
(245.) Jsme doma a chceme se dívat na televizi, je to stará lampová televize, takže chvilenku trvá, než se ozve zvuk a naskočí obraz. Jeden z nás pokukuje z okna a náhle zaječí: "Už jde!".
Okamžitě vypínám televizi, stihnu ještě mrknout z okna, kde už je za kopcem vidět stoupající vršek klobouku, pod nímž je Krakonošova hlava. A jakmile ten uvidí nějakého živého tvora... Okamžitě sebou plácám na zem a tisknu se ke zdi, která by mě měla skrýt před Krakonošovo pohledem.
Zřejmě jsem přežil, ale ze snu to nevím...
Ptáček
Reál: Několik let jsme měli doma andulku, nebo anduláka.
(246.) Jsem venku a zpoza kopce vylezla přerostlá andulka a taky nenáviděla vše živé. A já byl venku a byl vidět. Okamžitě při zjištění co se stalo se vrhám za dům, ale to už mě zasahují droboulinké šipečky a bolí to jako čert. Hned za domem je okamžitě začínám vytrhovat, jenže jich bylo mnoho, takže....
Celá tahle série mě trápila v mládí a pak to přestalo, jen mraky mě občas děsí doteď.
Mrak
Reálná příhoda z mého raného dětství byla ta, že jednoho dne na koupališti se na nás zpoza kopců přišel podívat dešťový mrak, takže jsme šli domů, ale zastihla nás průtrž na půli cesty.
243. sen tedy začíná na koupališti, kde se koupou nevinní občané a snaží se si to užít. V tom vykoukne cíp mraku, já si ho povšimnu, ale jako hloupé děcko nepoznám, jestli je to mrak obyčejný nebo mrak nebezpečný. Tedy nepoznám to hned, ale když už to poznám, ženu se ven z bazénu o sto šest spolu s ostatními a pokouším se běžet do úkrytu, který skýtá jeden z koutů koupaliště plný náletových dřevin. Prááásk, zahřmělo se, zablesklo a sen končí ...
Deště mě trápily v mnoha a mnoha snech i mraky jako takové, což teprve, když se strhla nějaká průtrž a do toho bouřka. Jak tyto stavy bývají v mých snech nebezpečné svědčí následující sen
Mrakomor
(244.) Běžím si tak v dešti a bouřce po městě, bouřka teprve začíná, ale autobusy i tramvaje jsou už raději v garážích. Dobíhám pod stříšku autobusové zastávky jen pár vteřin před tou nejhorší (či chcete-li nejvražednější) částí. A hned jsem se i lekl.
Pod stříškou je schovaný ten, který má deště na starosti, ten který vraždí lidí, ten, který se před vlastním výtvorem musí schovávat. Mocný Mrakomor ! Ten kdo zná starší filmové pohádky, pak Mrakomora v podání Radka Brzobohatého z pohádky o Slunečníkovi, Měsíčníkovi a Větrníkovi zná velmi dobře.
Zdravím "dobrý den" dobržďuji opatrně pod stříškou a pak Mrakomorovi ještě uctivě pokývnu hlavou...
...To nejhorší nad námi přešlo, déšť ustává a už dokonce vidím přijíždět první autobus. Vycházím zpoza stříšky, abych mu dal najevo, že právě s ním chci jet, a ... sen je milosrdně(?) přerušen, takže netuším, jestli se zadařilo odjet, nebo jsem na místě zemřel...
Krakonoš
Reál: Na začátku každého dílu večerníčku vylézá Krakonoš zpoza kopců a rozhodí květiny...
(245.) Jsme doma a chceme se dívat na televizi, je to stará lampová televize, takže chvilenku trvá, než se ozve zvuk a naskočí obraz. Jeden z nás pokukuje z okna a náhle zaječí: "Už jde!".
Okamžitě vypínám televizi, stihnu ještě mrknout z okna, kde už je za kopcem vidět stoupající vršek klobouku, pod nímž je Krakonošova hlava. A jakmile ten uvidí nějakého živého tvora... Okamžitě sebou plácám na zem a tisknu se ke zdi, která by mě měla skrýt před Krakonošovo pohledem.
Zřejmě jsem přežil, ale ze snu to nevím...
Ptáček
Reál: Několik let jsme měli doma andulku, nebo anduláka.
(246.) Jsem venku a zpoza kopce vylezla přerostlá andulka a taky nenáviděla vše živé. A já byl venku a byl vidět. Okamžitě při zjištění co se stalo se vrhám za dům, ale to už mě zasahují droboulinké šipečky a bolí to jako čert. Hned za domem je okamžitě začínám vytrhovat, jenže jich bylo mnoho, takže....
Celá tahle série mě trápila v mládí a pak to přestalo, jen mraky mě občas děsí doteď.
čtvrtek 5. ledna 2012
Vy a náboženství
Účastnil jsem se jednoho studentského průzkumu, který dělala studentka Bára pro svojí seminární práci. Účastnilo se ho téměř pět set lidí, což je poměrně hezký vzorek, většina ve věku mezi 17-25 lety, tedy studenti a pak takové vyjímky, jako já - ale já jsem taky student :-)
Pokud je možno vytrhnout jeden graf z kontextu celého výzkumu, byl by to asi tento.
Věřících je mezi mladými jen 21% ! mohl by křičet zarytý ateista
Věřících je 63% procent! mohl by křičet druhý tábor.
Problémem je ta červená skupina, kam ji započítat? Škoda, že takovýhle průzkum neprobíhá už od roku 1990, osobně mám dojem, že se tato skupina rozrůstá na úkor skupin zbývajících.
Vím o čem mluvím, neboť se počítám právě do té červené skupiny, která věří v něco, co nezapadá do škatulky "věřící patřící ke konkrétní církvi" a kterou radikální příznivci žluté a zelené skupiny odvrhují jako špatné.
Další zajímavou otázkou by bylo, jestli všichni ti, co jsou v té červené skupině, dokáží alespoň nějak vysvětlit, v co tedy věří. Já sám bych měl problém, kdyby to ze mně někdo chtěl vyrazit, přitom tuhle víru mám víc jak deset let. To už bych měl mít vše v hlavě srovnané za tu dobu...
Věřících je mezi mladými jen 21% ! mohl by křičet zarytý ateista
Věřících je 63% procent! mohl by křičet druhý tábor.
Problémem je ta červená skupina, kam ji započítat? Škoda, že takovýhle průzkum neprobíhá už od roku 1990, osobně mám dojem, že se tato skupina rozrůstá na úkor skupin zbývajících.
Vím o čem mluvím, neboť se počítám právě do té červené skupiny, která věří v něco, co nezapadá do škatulky "věřící patřící ke konkrétní církvi" a kterou radikální příznivci žluté a zelené skupiny odvrhují jako špatné.
Další zajímavou otázkou by bylo, jestli všichni ti, co jsou v té červené skupině, dokáží alespoň nějak vysvětlit, v co tedy věří. Já sám bych měl problém, kdyby to ze mně někdo chtěl vyrazit, přitom tuhle víru mám víc jak deset let. To už bych měl mít vše v hlavě srovnané za tu dobu...
středa 4. ledna 2012
Beatové nezpěvánky
Jsou chvíle, kdy ani zpěváka netřeba :-)
Potvora strejda Youtube zjistil, že zajíždím do skladeb od 60tých let a nenápadně mi podsunul odkaz na jedno z následujících videí. Trošku jsem se tím probral a zjistil, že od této skupiny se mi nejvíce líbí právě ty skladby, kde zpěvák nebyl přítomen ...
Pouze k první skladbě mám jakýs takýs popisek...
Mefisto - Monika
(Kytarista Otakar Jahn roku 1965 složil a nahrál orchestrálku Monika se skupinou Mefisto.)
Mefisto - Sunny River - 1965
Mefisto - Návrat Gemini [Return of Gemini]
Potvora strejda Youtube zjistil, že zajíždím do skladeb od 60tých let a nenápadně mi podsunul odkaz na jedno z následujících videí. Trošku jsem se tím probral a zjistil, že od této skupiny se mi nejvíce líbí právě ty skladby, kde zpěvák nebyl přítomen ...
Pouze k první skladbě mám jakýs takýs popisek...
Mefisto - Monika
(Kytarista Otakar Jahn roku 1965 složil a nahrál orchestrálku Monika se skupinou Mefisto.)
Mefisto - Sunny River - 1965
Mefisto - Návrat Gemini [Return of Gemini]
úterý 3. ledna 2012
Posilvestrovské problémy
Po noci, málem Silvestrovské, si pan Novák opírá hlavu a kvílí. Kolega od sousedního stolu ho soucitně pozoruje.
"Poslyšte, co kdybych vám nalil trochu sodovky...?"
"Proboha ne," špitá pan Novák, "nesnesl bych ten rámus, co dělají bublinky!"
pondělí 2. ledna 2012
Co dal rok 2011 (1.)
Co dal rok 2011 ? Třeba to, že jsem se učil psát články na konkrétní počet znaků, tentokrát to mělo být minimálně na 1800 znaků. Následující text z 19/5/11 se povedl, a byl přijat na jeden web (s drobnými úpravami, přeci jen nejsem moc dobrý na gramatiku a interpunkci, takže mi tu a tam něco uniklo). Jen pro zajímavost - v podstatě jsem jen jinak popsal cestování z příběhu "Už vím odkud jsem měl jeden sen!"
Nevím jak vy, ale já cestoval po Čechách nejraději vlaky i autobusy jako dítě a teď, po dvaceti letech, kdy jsem hromadnou dopravu skoro nepoužíval a jezdil auty, se vracím pokorně zpět a rád. Není to ale tím, že bych snad byl líný točit volantem a šlapat na pedály, jen se rád kochám, asi jako doktor Skružný ve filmu Jiřího Menzela Vesničko má středisková, byť s drobným rozdílem – zatím jsem při kochání nikoho neohrozil a nic nerozbil. A věru že je čím se kochat, třeba i jen krajinou, jen je potřeba zvolit správnou autobusovou linku, která nejede po dálnici, ale proplétá se vískami, loukami a lesy.
Měl jsem nedávno potřebu zajet si v sobotu do města Sázava stojícím u stejnojmenné řeky za kamarády a nad internetem bloumal, jakou dopravu, a jakého dopravce si zvolit. Měl jsem několik podmínek: abych zavčasu přijel na přestup do Prahy, v poklidu se svezl metrem na správné nádraží a měl čas vyhledat správné nástupiště, pojedu-li autobusem. Kamarádka ze Sázavy sledovala na dálku mé váhání a navrhla mi použít PID, tedy pražskou integrovanou dopravu. Ó, jak to bylo jednoduché – vědouc, kdy dojedu do Prahy s mým prvním přepravcem, musel jsem na internetu najít jen jeden jediný web, abych se dopravil skrz Prahu na další přestup a pak i pokračoval dál…
Byla to má první jízda s PID mimo Prahu s jiným dopravcem než s Dopravním podnikem hlavního města Prahy, takže jsem se trošku obával, jak to může dopadnout, ale byl jsem velmi mile překvapen – moderní autobus a každá zastávka odhlášená automatem, takže jsem věděl, kde jsem. Ostatně to byl i důvod, proč jsem jako dítě rád jezdil autobusy a vlaky, má matka mi vždy nahlásila, kde jsme a že můžu pospávat…
Jeli jsme tedy linkou 382 nejprve silnicí č. 2, aby pak posléze tato linka uhnula na silnice spravované středočeským krajem. Nu, musím říci, že zde jsem začal přemýšlet, co je lepší – jestli platit více autobusových linek či vozit určité skupiny cestujících zdarma, nebo raději věnovat nějaké koruny na opravu silnic. Musím říci, že některé silničky, kudy tato linka jezdí, by si zasloužily alespoň malého rozšíření do šířky, aby se mohly vzájemně protijedoucí autobusy rozumněji míjet. Současně ale chápu, že linka, která je částečně dotována, musí jezdit i místy, které nejsou hustě obydlené, a nejede po hlavních silnicích, kde by měla menší ztráty. Jenže na hlavních silnicích bych se nekochal tak, jako jsem se kochal zde! Krajinou, která se právě probouzela ze zimního spánku…
neděle 1. ledna 2012
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)