Lámu hůl...

Dnes, v 19:45 jsem definitivně zlomil hůl nad jednou heterosexuální dvojicí, jíž představovali mí dva kamarádi, kteří se začali mít rádi, začali spolu bydlet... A pak to začalo jít z kopce...

Nechce se mi to znovu psát, zvlášť když jsem včera před kafárnou slíbil, že tu hůl zlámu už včera.

Takže: konec, finito, šlus, la fin, a vége

PS: Snad jednou dostanu odvahu a zveřejním do časů minulého týdne příspěvek, který je už napsán a který více popisuje. Jmenuje se "Jau to bolí" a mohlo by to platit i na situaci před třemi hodinami, která byla...

Gameplay #198 | SIMT #15 | linka 23 Evropská - Autobusové nádraží

Nejkratší autobusová linka, točeno ve spěchu, neboť připravuji velké video na editaci křižovatek v OMSI.  To je úvodní situace k tomuto videu, neboť chci, aby videa vycházela 2x týdně. Ale stejně mám pocit, že nestíhám...



Ale co už, jednou tu linku musím projet tak jako tak, tak proč ne dnes :-)

Opět Heroes of Storm

Opětovně se vracím s obrázky ze hry Heroes of Storm

Občas bývám překvapen, s čím vyhraji, ale také s kým vyhraji, což byl dnešní případ.

Když se totiž dva moji kamarádi - partneři (tedy ještě snad po posledních hádkách) - spojí, on veterán, ona začátečnice, míváváme výsledky poněkud nejasné. Ale tentokrát se opravdu dařilo. Jako ano, jen mě a dalšímu kamarádovi...

Ale zase u mě to byl tentokrát výsledek, který bych nečekal, všechna čísla jsou hodně vysoko...

Shrnutí uplynulého týdne (4/2020)

Pokud jsem již dokázal dopsat a zveřejnit příspěvek "Jau, to bolí" pak víte vše.
Pro ostatní řeknu jen tolik, že jsem si hrál na Amora, tedy andílka lásky. V pátek to vypadalo, že se zadařilo, ale od té doby si už připadám jako Amor Magor.

Když pak mám vzpomenout na to, co jsem dělal dalšího, tak nějak nevím - ve čtvrtek kvůli poradě u šéfa a dalším věcem jsem nebyl večer použitelný, ostatní dny jsem se snažil dotáhnout křižovatky pro Polofiktývnu Bratislavu, bohužel jsem si udělal ve středu tak hrubou chybu, že jsem musel všechno smazat a vratít se k záloze, která nebyla úplně nejnovější...

To naštvalo a tak jsem si neděli udělal plně odpočinkovou...
.. a sledoval Hydepark civilizace, kde jedna paní, která přežila holocaust, vyprávěla své zážitky: https://www.ceskatelevize.cz/porady/10441294653-hyde-park-civilizace/220411058090125/

Jau, to bolí !

V tomto týdnu si připadám jako Amor Magor, navíc ještě sestřelený...

To je tak, když máte dva kamarády, kteří spolu začali tvořit pár, znáte je oba zhruba stejně dlouho, takže když dojde na lámání chleba, tak nenadržujete ani jednomu. Mají stejné zájmy (no, aspoň větší trošku jo :-) ) tak by jim to mělo fungovat...

Jenže když přijde krize, je to zlé, zvlášť když jeden z nich je na řešení problémů "lenochod" a odkládá to, co to jen jde,  a snaží se vyhovět všem. Tedy až doteď. A druhý je typ, který to chce řešit hned. Ale rozchod a odstěhování se od sebe, to vlastně nechce řešit ani jeden z nich, ale pokud ten druhý udělá "to"...

Celé je to ještě složitější, protože mužnější část tohoto páru je kolega, který předchozí vypočítavé partnerce udělal dítě, a ta ho na to dítě donutí udělat cokoliv...

Ve středu byl kolega tak podrážděný, že si toho všimla naše společná kolegyně Š* z oddělení, a postupně i další kolegové hlásili podezření na nějakou disharmonii. Zavolal jsem tedy kamarádce... a raději za ní zašel do práce a slyšel příběh, který jsem znal v jiné variaci z předchozích let. Stručně: "Vydírání skrz dítě" a kolegovo "co nepříjemného nemusíš udělat dnes, odlož na pozítří" a bohužel také "nepřiznávat se, dokud to není nutné", přičemž to první umí perfektně bejvalka využít...

Ve čtvrtek jsem jel na poradu, a tam kolegovo jméno padlo několikrát. Ani jednou to nebylo v pozitivním duchu. Využil jsem situace a zaútočil po návratu na kolegu neprozrazujíc, co se děje, ale vyjmenoval jsem všechny příznaky, podle čeho jsem soudil, že je něco mezi nima špatně a že je on mimo. Z vyprávění kolegy vyplynulo, že své dítě má hlídat doma u své matky, jinak, že... ale to už jste četli v předchozím odstavci. Ale hlavně jsem vyrozuměl, že když to své partnerce řekl, myslel si, že to stačí. Prostě a krásně, kolega celým svým tělem vyjadřoval překvapení: "Vono to, s čím bydlím v jeho bytě, má city?"

V ten čtvrtek jsem nechal kolegu už být a šel opět za kamarádkou. Z jejího pohledu se to zhoršovalo, a byla tak rozhozená, že jsem použil to, co mě naučil Ron z knížek Harryho Pottera: "Když je nějaký problém, mamka uvaří čaj". Samozřejmě, jak to mohlo dopadnout, bylo mi muselo býti pomoci s hledáním surovin, a udála se u toho droboulinká příhoda, která mi za moment posloužila na sdělení jednoho kameňákového vtipu, který kamarádku odstřelil z deprese trošku jinam, takže zvládla jakž takž dokončit práci a jít domů.

Já šel domů také, a právě v tomto místě vznikla první událost, která se dotkla fyzična. Na relativně rovné panelové cestě jsem byl v noci tak příšerně zamyšlen, že se mi podařilo zakopnout takovým stylem, že jsem si rozbil mobil, zkrvavěl přes rifle obě kolena a i teď v sobotu si nacházím další drobné krvavosti v místech, o kterých jsem doufal, že byly jen naražené....

Pátek popisovat nechci, protože jsem a) pořídil pro kolegu dva lístky do divadla a vyhnal ho na nákup sladkosti typu "Merci" a pak jsem b) šedivěl, protože z mě neznámého důvodu to kolega nešel hned předat. Hlavně to vypadalo, že předá sladkost, řekne něžná slova a hned odejde hlídat své dítě u bývalé partnerky, kde hrozilo, že zůstane celou noc...

Jaké bylo moje překvapení, když a) předal dary při svíčkách, b) pronesl slova něhy, c) z hlídání se vrátil za 11(!!!!!) minut, protože se nekonalo, prý si partnerka vzala dítě na ples...

V sobotu a neděli jsem se pak dozvídal další podrobnosti, díky nimž začínám pochybovat, zdali se úplně všechny události udály tak, jak říkají všichni účastníci, zvláště pak události sobotní a nedělní zde nepopsané, protože mám pocit, že více jak jeden účastník nejedná čestně... A hlavně, můj kolega spadl v sobotu do starých kolejí...

Když to shrnu, bolelo mě to hodně duševně ve čtvrtek, fyzicky taktéž ve stejný den a i teď cítím, že je něco špatného ve mě. Neboli 3x "jau to bolí" :-(

Používejte dobře čárky (3.)

V článcích Používejte dobře čárky a Používejte dobře čárky (2.) jsem psal příklady toho, co se stane, když někde v souvětí není čárka tam, kde má být, přičemž se objeví jinde.

Bylo mi jasné, že se i v jiných jazycích toto může vyskytovat, a ono jo :-)

Takže:

- "No more books!"
- "No, more books!"

(Další knihy ne! Ne, další knihy!)

OMSI2: LIVE, na který jsem málem zapomněl

Já tedy nezapomněl na Youtube, ale tady na blogu...

Celý vznik tohoto videa, respektive LIVE přenosu je o tom, že už zase nestíhám. Možná bych i stíhal, ale přijde mi, že jsem doma trošku nesoustředěný a nějak mi práce na nových videích a mapách neodsejpá.

A tak na poslední chvilku vytvářím LIVE nad novou verzí mapy Grundorf RE2019

.. a zbyl čas i na nějaké blbinky na konci

SIMT: Na červenou blikačku přes přejezd :-/

Po dnešní jízdě ve mě zůstala pachuť, protože jsem cca ve 26. minutě projel železniční přejezd, který se mi rozblikal před očima.

A tak přemýšlím, jestli jsem udělal dobře a úmyslně jsem na úplný konec videa (minutu od konce) prostřihl onu situaci znovu a zvětšil jsem si tam detail...

Závěrečné opakování situace:


Celé video:


Měl jsem to projet? Nebo jsem měl brzdit, možná i nedobrzit, a riskovat zranění cestujících? Jako ano, v SIMTu cestující nezraním, ani mi nevynadají jako v OMSI... Ale když by tato situace byla v reálu?

Shrnutí uplynulého týdne (3/2020)

Tento týden se zdál býti poklidným, ale možná že se přece jen něco našlo...

V úterý si akorát pamatuji sen, kdy jsem dojel do jisté oblasti, kam už jsem se svým autem mnohokrát zajel, ale ve snech ji mám spojenou s nepříjemnostmi - prostě zaparkovat a rychle odejít, nebo naopak, přijít a rychle odjet. Tentokrát jsem se tam zdržel, měl otevřené přední dveře a stál u otevřeného kufru, protože jsem čekal na nějakou kolegyni. Nepřišla a moje autíčko Stříbrná Sršáň mi byla ukradena přímo na ulici dvěma lumpy...

Kdoví, čeho to byl příznak, ale přijde mi po těch několika opakováních a variacích tohoto snu, že mohu prohlásit za pravdivý tento symbol: "Problémy na parkovišti za mojí střední školou viděti, problémy v reálném životě brzy můžeš čekati"

Středa to ukázala přímo geniálně: "Nefunguje nám pořadníkový stroj" volaly kolegyně z pobočky P* v pozdním odpoledni a hned pro mě poslali služební vůz, vědouc, že těch 15minut, co pojedou ony pro mě, já rozhodně v tento čas volný služební vůz u nás neseženu, přestože bych i případně nějaké volné na parkovišti viděl (což je velmi slušný paradox, řekl bych)

Ale jako OK, holt byla oprava zahájena o oněch patnáct minut později (stroj byl v té době už 40 minut mimo provoz) a já začal hledat, co se děje. Už minule nám takto stroj selhal a já to nějak slepil, ale tentokrát jsem to nějak nechápal. Problém byl totiž v onom přístroji, kdy má být přes celou obrazovku okno s tlačítky na ovládání. Jenomže vypadla síťová konektivita a namísto toho, aby se přes celou obrazovku rozsvítil nápis "porucha", tak celé ovládání zmizelo a odhalilo klasickou plochu, kterou znají všichni uživatelé Windows, nebo grafických nadstaveb různých linuxů a jen v jedné šestnáctině obrazu byla chybová ikonka zobrazující připojení. Na ploše zobrazený odpadkový koš a tam nějaký šikula (zdánlivě) vyhodil náš obslužný program.

Obnovil jsem jej a nic - zkusil jsem test pomocí PING a fungoval z obou stran, což znamenalo, že dráty fungují, přesto chybová ikona tvrdila opak. Jenomže ta patřila k vyššímu levelu síťových služeb, takže to takto opravdu být mohlo. Zrestartoval jsem kdeco, problém přetrvával. Rozhodoval jsem se, jestli zavolám výrobci stroje nebo správci drátů, a předem jsem věděl, že budu muset lhát v obou případech a říkat "těm druhejm už jsem volal, u nich problém není".

Zavolal jsem "správci drátů" (ve skutečnosti technicky dohledují jen propojovací body, tedy Switche, Routery apod). Nejprve konkrétnímu člověkovi (budu mu teď pro tento článek říkat jednička), který dělal zabezpečení našich drátů. Nedovolal jsem se. Zavolal jsem tedy dalšímu (budu mu říkat dvojka) a ten mi to zvedl, ale prohlásil, že byl v rámci jejich firmy přesazen na jiný projekt a my už mu volat nemáme, ale byl jsem asi přesvědčivý, tak na to koukl a samozřejmě jsem mu řekl přesně adresu pobočky P*. Začal hledat v papírech detaily a pak i přes jejich dohledovací program a pak říká: "Jojo pořadníkový stroj vidím a má IP adresu..." a řekl IPadresu pořadníkového stroje, ale z pobočky B*. Znovu jsem jej upozornil na přesnou adresu pobočky P*, omluvil se mi, a pak říká "Mám to, zapl jsem si sledování, udělejte nějakou akci". Vybudil jsem tedy komunikaci pořadníkového stroje a on ji neviděl. Po nějakých pěti minutách mi řekl IPadresu, ale pro změnu z pobočky F*.  Napotřetí se zadařilo a on v routerech našel pravidla, která se mu nepozdávala a tak je rekonfiguroval. O 30 minut později prohlásil, že to vzdává, rouzloučil se a zavěsil. O patnáct vteřin později komunikace mez mého přičinění naskočila....

Zbývalo mi tedy zabezpečit, aby se tento problém už nikdy nestal, takže jsem si dalších 45 minut hrál s naším pořadníkovým strojem a snažit se přesvědčit místní linuxy, aby mi dávali správnou ipadresu a masku na síťovku a správně autostartem spouštěli hlavní program, co tu má běžet. S tím druhým jsem se musel nakonec obrátit na kamaráda J*K* který má stejný typ linuxu. Ukázalo se že jen stejný typ a nikoliv verzi, přičemž ta moje na tom stroji byla nějaká slušně vořezaná a modifikovaná. Ale alespoň mě navedl na správnou stopu.

Výsledkem totiž je to, že v rámci úspory máme ve stroji jednoduchou počítačovou desku "Pi", na ní běží linux s grafickou nadstavbou, na něm běží Mono a na něm běží náš hlavní program.

Čtvrtek přinesl překvapení. Muž jednička se neozval, ale ze včerejška jsem věděl, že muž dvojka to po něm opravoval a rozeběhlo se to. Dnes zavolal muž číslo tři, ten, který se o nás má nově starat  zahlásil, že to musel totálně předělat, protože ........................

Čtvrtek byl ale "zajímavější" něčím jiným, než jízdou přes pobočky, obědem a kafárnou. Když jsem totiž přišel domů, zjistil jsem, že je zamčíno. Bylo mi to lehce divné, ale tušil jsem, že mamka byla jednou ze sester kamsi vyvezena, a nabízelo se setkání mojí mamky s jednou její kamarádkou, které bylo odloženo na dnes, ale přišlo mi, že to mělo být dopoledne.
Každopádně jsem očekával,  že stejně jako vždy najdu lísteček s nápisem, kam mamka šla. Nenašel jsem, snad poprvé v životě.(Max podruhé). Zavolal jsem proto sestře, která se měla dnes účastnit výletu jako řidič. Nebrala mi to. "Tak už asi jedou domů",  řekl jsem si a jal se dívat na televizi, uklízet nákup a tak.  O patnáct minut později, kdy už by měli už doma, jsem zavolal znovu.  Opět stejný výsledek - volaný účastník neodpovídá.  To už jsem začal panikařit a tím se mi vrátil můj strach z minulého čtvrtka (pití alkoholu a souhrn 2/2020). Naštěstí jsem dal mojí sestře a mamce dalších 15 minut, kdy mamka byla sestrou doprovozena domů, ale stihla "zdrhnout" dříve, než jsem jí stihl vynadat za nezvedání telefonu. A čekal jsem, až zavolá zpět, což se skutečně za necelou půlhodinu stalo...

Je vám jasné, že jsem po zbytek čtvrtka  byl pracovně nepoužitelný....

Pátek byl klidný, ale opět jsem pracovně nemohl jet na pobočku P* udělal předělávku pořadníkového stroje, respektive jeho rekonfiguraci, aby to bylo co nejlogičtější. Odpoledne jsem totiž dohledoval v serverovně B* vrtání skrz strop, neboť se nám pobočka bude rozšiřovat. Stejně jsem ale odpoledne směrem na pobočku P* jel, protože se ozvala bývalá kolegyně, že jí děti za její rozpadající se notebook dali náhradu. Pochopitelně oběhanou, kterou oni už nepotřebovali, neb měli novou.

Mohol ma šlak trafiť, protože dát své mamince/babičce notebook bez klávesy "E" odmítající najet do (sice) Windows10,  neschopné najet přes Wifi do internetu.... A babi poraď si. Babi si poradila, zavolala mě a musel jsem se starat já. O tři hodiny později notebook běhal po internetu, ale bohužel stále bez Wifi - ten notebook byl TAK ŠÍLENĚ starý, že výrobce na svém webu nebyl ochoten uznat, že ho kdy vyráběl.

Sobotu jsem věnoval doplňování blogu, takže přiskakovaly a ještě budou přiskakovat zápisky kolem videí a her, tedy ty méně důležité...

Neděle RVHP...

Dva OMSI filmy z roku 2019

V roce 2019 by se našlo několik záběrů a filmečků v OMSI, které jsem vyrobil a které umějí chytit za duši. V podstatě to může být jakékoliv video, které vede hezkou krajinou...

Ale dvě videa vyčnívají.

První je narozeninové video pro kamarádku I* s OLD TIMER tramvajemi - projel jsem je ve videu všechny, co momentálně mám. Ten úsek videa trvá jednu minutu a čtyřicet šest vteřin (včetně pár vteřin tmy), ale úplně vidím, jak se v tom dni s každým vozem "trápím" deset minut - zapnout hru, nasadit tramvaj na koleje, otočit do směru, popojet k mostu, rozjet tramvaj zhruba na 30km, zastavit hru, nastavit kameru pokud možno na stejné místo a úhel (to se nepovedlo, občas je a občas není vidět říčka pod mostem), projet vozem na záznam, vypnout hru... A pak ve výsledku zjistit, že u některých průjezdů mám nevhodný zvuk (proto taky není slyšet zvuk motorů u všech průjezdů)

A pak dobře hodinová práce ve střižně, abych se trefil do už hotové hudby a i v ní najít okamžik, kde ji střihnout, protože byla delší...



Video "narozeninová jízda" šlo ven 28. srpna a naopak následující video nešlo(!) ven 29. srpna, tedy o den později.

Chtěl jsem si natočit hudební video, které by v sobě mělo hudbu, který by vyjádřila mé pocity v některých dnech, tu se mi podařilo získat. Muselo být tramvajové, a mě z předchozího videa zbyly docela použitelné "odřezky" (opět - ne ze všech tramvají, byl jsem při natáčení nejenom nešikovný, ale i nepozorný) a když už jsem měl puštěnou hru s mapou Eberlinsee+Schönau (ano, obě videa jsou ze stejné mapy) tak jsem natočil i tu jízdu za deště a noci...

Tak tedy v samostatné premiéře:


Říkám v samostatné premiéře, protože se mi v rámci čekání na start jednoho LIVE přenosu z OMSI povedlo odvysílat verzi tohoto videa (30.8.2019) s relikty v obraze a do poloviny jsem mluvil...

Ale k videu samému. Když jsem natočené záběry začal skládat za sebe, zjistil jsem, že jich mám málo, takže se do hudebního videa dostaly kromě plánovaného autobusu RTO další záběry, konkrétně zelenožlutého Mercedesu z momentálně připravovaného videa (kde jsem tenhle průlet kolem autobusu rapidně zkrátil), ale také záběr z Konstalky, jedoucí v Bratislavě po nesprávné koleji, ale i tak mi pár vteřin chybělo. A to jsem záběr z jednokolejky (s pohledem na cestující) použil dvakrát.

Nakonec jsem jeden záběr trošku zpomalil a na konci dal stop obrazu, a bylo to dobré. Ve výsledku mi ale ve střižně trošku poposkočil zvuk či tak něco, a hudba tak ne úplně dobře sedí na obraz....

Vlastně vyčnívá ještě třetí video, respektive jeho úvodní část s pohádkou...



I natáčení tohoto videa provázely obtíže. Vědouc, že mi minule záběry chyběly, natočil jsem si jich dost. Pak jsem si extra natočil komentář, který jsem musel natočit na první dobrou, protože jsem věděl, že bych to napodruhé neřekl tak, jak jsem potřeboval. Mám schovaný celý záznam té pohádky, včetně přeřeků, které jsem vystřihl, ale se kterými už jsem se kamarádce I* pochlubil. A právě v téhle první (a poslední) verzí je slyšet má nervozita a rozechvění v hlase. Jenže o to je ono video autentičtější a ne tak profesorské, jak občas moje videa bývají...

Jeden z nápadů, který jsem u toho videa ale měl, jsem zavrhl. Pohádka mohla být složena jen z nepohyblivých záběrů, a můžete hádat ze kterých, ve videu jsou to okamžiky, kdy se pozastaví obraz.

Když to video sleduji zpětně, tak přemýšlím nad tím, jestli jsem do času 0:50, kde hovořím v pohádce o horách a údolích neměl prostřihnout jinou mapu, protože na této konkrétní mapě jsou jen roviny,  Obdobně jsem si v čase 1:07 neuvědomil, že autobusy, vlaky a tramvaje na obrázku nemám - Vídeňská oldtimerka stojí mimo záběr.

A když mluvím o Vídeňské Oldtimerce - opravdu jsem si jí dovezl až do té rozestavěné části mapy, a pak v jednom záběru točil vše od tmy, přes rostliny a v rámci hledání cestujících mi hra zazlobila a Oldtimerka přeskočila na onu smyčku, kde ji v čase 1:30 obíhám dokolečka. Nemusím říkat, že jsem se jednak lekl a jednak přišel o záběr, kdy projedu z té části na startovní pozici...

Tramvaje v OMSI: Klouže toooo!

Po poměrně dlouhé době jsem se odhodlal a prozkoušel si, jestli ještě mám v hlavě to, jak mám správně jezdit s tramvají za kluzka.

Když budete sledovat každé zastavování do zastávky, zjistíte, že mám různé styly brzdění a v podstatě bych tohle video mohl přestříhat tak, že bych si vzal na paškál právě jen to brzdění a ukázal tak, které je správné a které ne.

Chvilkama mi nevycházelo sypání písku a písek se sypal i když jsem stál. Což je špatně, leč obávám se, že je tu chybka v modelu, kdy sype písek v určitých časových skocích (půl vteřiny?) a nejde to přerušit...



Tak tedy doufám, že se všímaví poučili :-)

Shrnutí uplynulého týdne (2/2020)

Shrnutí tohoto týdne bude krátké, protože mám pocit, že vše upadlo do klasického stereotypu, tedy až na okamžiky, kdy jsem činil něco mimořádného mimo svoji obvyklou pracovní činnost.

Co mě potěšilo v úterý bylo to, že se mi podařilo dotáhnout svoji první křižovatku do konce a že "nějak" funguje, takže jsem ji poslal autorovi mapy, do níž křižovatka patří a nechal otestovat. Samozřejmě musela přijít chyba, která se mě neobjevila, ale moje poslední "čára" do křižovatky byla špatná a tuto chybu způsobovala.

Ve středu jsem si v divadle kupoval vstupenky pro X lidí a pro sebe...

Čtvrtek se mi naopak už popisovat nechce, děsivé zážitky jsou popsány jinde - "Drasticky nízké pití alkoholu" a po tomto zážitku se mi do oprav křižovatek v OMSI nechtělo a nezvládl jsem to do neděle.

Mohla za to i páteční mimořádka, kdy jsem odvirovával počítač mojí sestry, při čemž jsem byl napájen Whiskou. Tedy odvirovával - odstraňoval následky čehosi, po čemž se zobrazovalo na obrazovce po připojení do internetu takových reklam, až to bylo neudržitelné. A opravujte si tuhle chybu, když poskytovatel internetu měl v našem městě masivní výpadek. Jaké štěstí, že si sebou tahám krabičky, které umějí vytvořit Wifi i náhradní spojení do netu.

Sestra nebyla šťastna, protože jsem jí oznámil, že problém si udělala tím, že 17. listopadu si ona nebo její přítel natáhli do počítače něco... Bylo tam asi osm různých SW, které o sobě tvrdilo, že umí přehrávat filmy, pouštět sportovní kanály a pozor - odstraňovat přebytečné reklamy. Mazal jsem usilovně, až jsem musel Chrome vynulovat. Odnesla to hesla. Tak prý si sestra navíc nepamatuje heslo do bankovnictví...

Domů jsem se dostal až po sedmé hodině večerní, takže z páteční práce u PC nebylo prakticky nic, byl jsem rád za natočení videa pro neděli.

Sobotu jsem prospal a v okamžiku bdělosti jsem uklízel byt a trošinku sledoval televizi.
Neděle byla klidnější a zvládl dojít na RVHP a dohrát rozehranou hru v Gurpsích...

Kamarádovo výročí...

Pravda je pouze to, čemu věříte.

V knížečce mého zesnulého kamaráda (dnes je výročí) plné ne zrovna optimistických básní a textu, se občas najde zrnko ryzí moudrosti. A první věta tohoto příspěvku je příkladem toho...

Drasticky nízké pití alkoholu

Tento čtvrtek si budu pamatovat hodně dlouho, protože se děly věci. Jako by osud zkoušel. co vydržím. Anebo mě na něco připravuje?

Ráno začalo nenápadně, kdy jsem se mamky brzy ráno ptal, co mám odpoledne nakoupit, protože odpoledne projíždím na konci objíždění poboček kolem domácí pekárny, a v dosahu je i řeznictví podobného rázu (takže když si koupím salám, tak vím že tam nebudou náhražky, a jiné poněkud nejedlé věci). Zdálo se být vše v normě. Anebo už tehdy nebylo?

V práci jsem chtěl na pobočkách A* a B* pobýt co nejméně,  aby byl čas na pobočky další a v prvopočátku se vyvíjelo vše dobře. Do doby, než se objevila vedoucí s papírem a já zjistil, že jedna z našich kolegyň, si dala žádost o ukončení poměru a s ní ještě jedna další. Dorazilo mě to, protože zrovna tahle kolegyně byla jedna z nejsilnějších a nejráznějších. Ale ne služebně nejstarších a to asi rozhodlo. Nebo nevím...

Vzalo mě to fest,  pak už stačilo pár dalších "optimistických" emailů a telefonních hovorů, abych skončil duševně docela na dně. Říkal jsem si, že nemůže být hůř, ale bylo. Zavolala sestra, že mamce je špatně a nechce býti odvezena za svou nemocnou kamarádkou a dodala mi další věc na nákupy. Věděl jsem, že budu raději doma, než v práci a domluvil se s kolegou, že přehození do nové verze provede raději on a já budu raději tam, kde budu užitečnější. Tedy doma.

Už mi ale bylo psychicky špatně, že jsem nemohl nic, ale dokázal jsem se vzmužit a odjet na pobočky, ale věčně mi něco leželo v hlavě a tak jsem od kamarádky I* zavolal domů, abych si ověřil, že je vše v pořádku. Nebylo.  Mamka mi sice telefon zvedla, ale vycítil jsem,  že je jí stále špatně a má tak nízký tlak, že...

Je dobré mít kamarády, kteří dokážou říct nahlas to, o čem já uvažoval, tedy o tom, že mám jet okamžitě domů bez ohledu na to, že nemám odpracované hodiny. Jel jsem a zastavil se alespoň v pekárně a dojel domů.

A tam našel mamku ve stavu už normálním, protože sestra měla pod čepicí a velice rychle poznala to samé, co já, tak do mamky narvala skleničku vaječného koňaku řízlou rumem (rumu tam podle všeho bylo více tak 60 ku 40)  Při té příležitosti jsem zjistil, že i druhá ze sester "proběhla" kolem mamky, Zařízeno bylo vše kromě nákupu a tak jsem asi patnáct minut hovořil s mamkou, další čas si trochu odpočinul a jel nakoupit a za jedním kamarádem..

Hovor s mamkou zde popisovat nechci, ale pochopil jsem z něj, že dnešní problémy mamky měly i svůj psychický podtón, myšlenky o tom, kdo odejde za duhový most první, jestli její kamarádka, ona nebo Mourinka - naše kočička... Zkusil jsem s tím něco udělat....

No a právě kamarád - bylinkář -s nímž jsem hovořil a přitom mu něco z techniky pošteloval, mi řekl větu z nadpisu a to hned poté, co jsem mu popsal příznaky mamky, neboť alkohol s tlakem umí zacvičit. A mamka pije skutečně hodně málo, v podstatě některé oslavy v rodině si nedá níc...

Dojel jsem poté domů, kde jsem už mamku zastihl v normálním režimu u obvyklých činností. S ní bylo vše v pořádku. Zdánlivě...

Naše kočička Mourinka po celý ten čas byla vzhůru a dost si mamku hlídala, až při večerních zprávách jsem ji přistihl, že si šla zalehnout na jednu ze svých nočních deček,  Opět se potvrdilo, že zvířata jsou na určité zdravotní stavy citlivá...

Od okamžiku, kdy jsem dorazil domů a mamka byla v pořádku a ještě mi málem vynadala za nápad jet k doktorovi, si říkám, jestli nepatřím do kubu panikářů...

Shrnutí uplynulého týdne (1/2020)

Pokusit se shrnout konec starého a začátek nového roku je pro mě poněkud těžší, protože se v tom odráží nejenom práce a dění ve spolcích, v nichž se aspoň trošku angažuji, ale bohužel i doma, kde se v tomto týdnu ne zcela dařilo jak dvojnožcům, tak čtyřnožcům.

OMSI2, hoodně dlouhá linka

Když člověk jede mapu bez vyzkoušení, občas ho čeká velké překvapení, což pro mě byla dnešní délka linky.

Jel jsem na mapě Belgrad, konkrétně linku: 45 Blok 44 → Zemun

A opravdu jsem si to užíval až do chvíle, kdy najednou nebylo co říkat a už to na mě bylo dlouhé. Poznat to ze záznamu jde...

Takže tato linka je určena pro ty, co dokáží u OMSI vydržet a mají na to dost času :-)

Livestream | OMSI | Sloučená tramvajová linka 3&9 | mapa: Bratislava 2019

Pokouším se uzavřít minulý rok a kontrolovat si stav příspěvků a také toho, že jsem okomentoval od jisté doby všechna svá videa. A ejhle, jedno opomenutí v blogu z 29.12.2019 by bylo.

TO jsem se totiž nechal ukecat na live stream, opětovně od autora mapy Bratislava, abych projel jednu z linek jedné jeho mapy. Dneska to vyšlo na lední výluku, kde byly spojené části dvou linek do sebe.

To vzniká tak, že dvě linky končí na stejné konečné, ale ta se začne opravovat, takže vznikne spojená linka, která objede obě dvě zbylé konečné



K videu není co dodávat - pozornější si všimnou, že jsem brzdil pokaždé jinak, neboť jsem toto video respektive LIVE pojal tak, že si budu zkoušet, jak s originálními KT4D lze brzdit a co to dělá, když............

Silverstr 2019 ještě jednou

Tak jsem si ve volných chvílích trochu zajezdil o silvestra, z čehož vyplývá, že jsem nebyl s kamarády, ani s rodinou...



Ale užil jsem si to, nečekaně dojel celou linku, díky staženým roletám  jsem slyšel jen rány. Avšak mojí kočičce Mourince ani toto opatření tentokrát nestačilo a je zblbnutá ještě teď večer....