Dnešní sen, nebýt přerušen bouřkou ve čtyři hodiny ráno, mohl mít velmi zajímavou dohru, případně nějaké to zajímavé rozuzlení, ale takhle má sen víc jak dva možné výklady...
Proto začnu s popisem pokud možno neutrálně a až na konci zkusím popsat možné začátky či možné konce snů.
Kdoví jak jsem se dostal na určené místo v jednom městě, ale vstupuji do jednoho dvorku, kde nabízí setkání s japonským guru a mají různé ceny za první, druhou, až X tou návštěvu. A aby každý pitomeček nemohl gurua otravovat napřímo, je to vymyšlené tak, že si sednete na stoličku bez noh, ta se zaktivuje, vznese se, proletí průchodem a pak odletí kamsi, kde guru sídlí, nebo vystupuje.
První návštěva je levná a tak po ověření, že fakt jdu na první návštěvu, si na ní sedám, prolétám nad loukami a lesy (samozřejmě až poté, co vyletím z města) a přistávám v nějaké vísce(??), kde má guru postavené pódium, z nějž promlouvá japonsky, a kdosi kdo stojí vedle něj, jeho proslov překládá do češtiny.
Avšak po dvou vystřídání mezi guruem a překladatelem se guru (vypadající jako Hagrid s japonskýma očima) díky svému kouzlu(*) dokázal navnímat natolik češtinu, že začal mluvit obstojně česky. Mě se to nějak přestalo líbit(*), či jsem si chtěl pokecat s ostatními diváky a tak jsem ze stoličky slezl a popošel do strany, kde jsem objevil známou tvář.
S tou pak jdu do přilehlé dřevěné budovy, ale v tu chvíli mě dožene stolička, podebere mě a snaží se mě tlačit pryč od gurua. Brzdím nohama o dřevěnou podlahu a na poslední chvilku stihnu vyndat papíry ze své notebookovské tašky a vrazit je dotyčnému divákovi, aby mě pak následně stolička hodila zpět do města...
Při té cestě zpět docházím k nějakému konci myšlenkového pochodu a buďto chci rozlousknout problém japonského gurua nebo se znovu setkat s daným člověkem (
v tom byl sen poněkud nejasný), ale jednu věc si uvědomuji jasně. Představa, že bych na stoličce putoval až do Japonska je divná, proč tu ale tedy měl stálou kancelář? Ale hlavně - ta první návštěva u gurua je jen taková lákačka, protože se s ním osobně nesetkám mezi čtyřma očima, ale jen vyslechnu právě tolik myšlenek, aby mě to nalákalo na další schůzku.
A tak o chvíli později (ať už z důvodu setkání s guruem nebo s oním člověkem v hledišti) mám v uchu bezdrátové sluchátko (od mobilu či vysílačky) a na samém konci pracovní doby oné kanceláře si platím druhou návštěvu, která je mimochodem nejdražší. Děvčata z kanceláří hromadně už odcházejí domů a obsluha stoličky, na níž sedím, ji zaktivovala v tak nešťastnou chvilku, že opět přibržďuji nohama o zem a omlouvám se děvčatům, které doslova postrkuji ven z průchodu.
A pak se opět vydávám na cestu a komentuji jí pro kolegu, protože je jasné, že u druhé návštěvy se dostanu do sídla gurua. Ale kde je? Kolega má šanci to zjistit, protože když letím nad jedním městem, už opět poměrně nízko (10 metrů), takže když se ocitnu nad jednou křižovatkou, tak nevěda kde jsem mu hlásím: "Musím být nad českým městem, protože vidím městskou karosu s číslem linky a nápisem..."
Než však stihnu doříct ono číslo linky a nápis cílové stanice, uvědomuji si, že se můj pohyb právě nad touhle křižovatkou zastavil. Přesně ve stejnou chvíli se objevuji v nějaké dřevem obložené chodbě. Židlička mě popostrčila do schodů a pak zmizela. "
Slyšíš mě ještě?" ptám se kolegy, ale ten už mi neodpovídá. "
Aha" odpovídám si okamžitě, neb je mi jasné co se stalo. Dveře kolem mě nesou různé nápisy a jedny z nich mají nápis "portál", za nimi se točí známá spirála (
viz třeba hra Diablo či World of Warcraft). A právě tyto dveře se přede mnou s prásknutím zavřely. A pro jistotu překryly plechový plátem, aby mě nelákalo je rozbíjet.
Nu což, vcházím do doja, kde svítí svíčky, je připravena postel, stůl s pohoštěním ... ale také vnímám, že o patro výše je prosklená stěna, jako bychom my - já a dva sluhové v tradičním japonském oblečení - byli na nějakém jevišti a tam nahoře bylo hlediště.
Jeden ze sluhů mi naznačuje, že bych jim měl pomoci se zapalováním svíček, ale ty v místech kde ukazuje prsty prostě nejsou, takže musím trpně vyčkávat, než je odněkud donesou, pokud vůbec. Nahoře na ochoze v tu chvíli jde nějaký učitel s bíle uniformovanými asi tak desetiletými dívkami, sluhové z nějakého důvodu začínají chvátat, ale bohužel právě to chvátání neměly dívky vidět, jak jsem si okamžitě pomyslel, protože to není tradiční chování sluhů, takže dívky s křikem prchají a volají, že toto neviděly - aby nemuseli projít procedurou vymazání paměti(??) - leč jedna to nekřičela a byla proto sluhy odchycena a předvedena do sálu ke mě.
A právě v tuto chvíli venku tak příšerně zahřmělo že jsem se vzbudil.
A teď je otázkou, jak z tohoto snu. Mohu se k němu respektive k jeho začátku postavit takto:
1) Jsem vyšetřovatel - vyšetřuji podezřelého japonce, který je podezříván pro podvod a únosy lidí, člověk u prvního setkání s guruem je můj kolega či nějaký pomocník...
2) Jsem dobrodruh a (zne)užívám přepravu k japonci pro předání materiálů jiným lidem.
Ke konci snu se mohu postavit také několikerým způsobem:
1) Jakožto vyšetřovatel sleduji dění v sále a právě se chystám zakročit a stopnout únos dívenky respektive začátek její převýchovy či smazání její paměti
2) Jakožto dobrodruh se rozhoduji co s tím budu dělat - zakročit stejně jako v 1) anebo budu pragmatik a zjistím si přesně co japonec dělá? A jak? Případně se nechám učit od něj?
3) Anebo jsem právě zjistil, že já se stal (nějakou chybou) guruem a to má ruka ukazovala, kde svíčky chybí a sluhové to nestihli před návštěvou dívek. A já místo toho abych si pomyslel "to neměli vidět" to řekl nahlas?
Ale i tak si říkám - proč zrovinka dnes přišel tento sen? Absolutně to nemohu přiřadit k reálné situaci, která by se mi děla. Na konci snu jednoznačně trpně sleduji děj, což v práci děláme, protože máme potíž s SW vybavením a dodavatel se nám směje do ksichtu, protože se nám odvolal do zrušení smluvního stavu a my si nemůžeme uzavřít vztah s někým jiným. Tunel s portálem se mi seskládal z paměti, protože jsem "omylem" v poslední době shlédl konce nějakých dílů seriálu StarGate, kde se od generála občas ozval pokyn "Zavřete IRIS"
====
(*) Otázka totiž je, jak by se mohl japonec, naučit během chvilky česky? Kouzlem? Anebo je to podvodník, který dělá že česky neumí a "kouzlem" se to naučí, aby nalákal davy. Diváci kolem mě to brali až přespříliš netečně, jako by to byla norma, o to víc to mému reálnému já, které snilo tento sen, přišlo divné, ale mému snovému já to tak nějak napůl jedno bylo.
