Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

sobota 31. října 2015

Stardance - chvilku před třetím kolem

Stále přemýšlím nad tím, jak hodnotí porotci a jak si vybírají preference diváci (tedy kromě již známé premisy, že hodně dlouho podporují nešiky, komiky a tak)...

Zkusil jsem si najít několik záznamů tancování tance Tango, a zkusil najít nějaký vzor, který by mi dal nějaký nápad. A když už jsem byl v hledání, tak jsem si vyzobl i Freestyle....

Vítězové řad
  1. Roman Vojtek, Kristýna Coufalová 
  2. Aleš Valenta, Iva Langerová
  3. Dana Batulková, Jan Onder  [ tango ] [ freestyle ]
  4. Pavel Kříž, Alice Stodůlková [ tango ]  [ freestyle ]
  5. Kateřina Baďurová, Jan Onder [ tango ] [ freestyle ]
  6. Anna Polívková, Michal Kurtiš [ tango ] [ freestyle ]
Druzí v pořadí

3. Zuzana Norisová, Jan Kliment [ freestyle ]
4. Aneta Langerová,  Michal Kurtiš [ freestyle ]
5. Martin Procházka, Tereza Bufková [ freestyle ]
6, Taťána Kuchařová, Jan Onder [ freestyle ]

Nešikové řad / Fandil jsem
  1. Václav Vydra [ Paso Doble - exhibice v Ostravě ]
  2. Robert Záruba
  3. Jaromír Bosák a Eva Krejšířová [ tango ]
  4. Alexander Hemala a Jitka Šorfová [ tango ]
  5. Oldřich Navrátil [ tango ]
  6. Imrich Bugár [ tango ]
No, vzor jsem v tangu nenašel, a tak opět tápu. Ale vsadil jsem se sám se sebou, že dnes hodnocení odnese herečka a blogerka Marie Doležalová....

Ve Frestyle jdou najít hezké kousky, ale za srdce mě chytla, a to dost, šestá řada...

pátek 30. října 2015

Po stopách ... skupiny Mýdlo

V jiné sérii jsem psal o songu, který jsem chtěl hrát na megafon v rámci buzení. Song se jmenoval "Po noční", no a když už jsem o něm psal, tak jsem si ho zkoušel najít na Youtube s mlhavým vědomím, že je to nějaká "novotina", protože jsem audiozáznam této skladby získal až hluboko po roce 2000. No, tak hned první vteřiny onoho videa ukazují, že klip je z roku 1983, skladba samá pak na desce vyšla již v roce 1982 - níže mám obě a povšimněte si, že zní jinak....

Hudba: Vladimír Kočandrle
text + zpívá: Ladislav Vostárek
syntetizátor: Jiří Vondráček (a dítko: Lucka Vondráčková)

*** Mýdlo - Po noční (klipová verze) ***


*** Mýdlo - Po noční (SP verze) ***


Dodatek pro mladší, kteří si skladbu poslechli: Zákruta byl pořad pro motoristy vysílaný z Bratislavy vysílaný od 13. do 14. hodiny na stanici Hvězda

Skupina vydala jen dva singly:

První z nich obsahoval píseň " Po noční" a skladbu "Da da da, nechci Tě víc", který vyšel v roce 1982 (a opakovaně v roce 1983) u firmy Suprafon a dle slov Ladislava Vostárka v pořadu České televize "Kam zmizel ten starý song - Ladislav Vostárek" (zhruba 25 minuta) měla celkem 100 tisíc výlisků. Ostatně se mi líbil i komentář důvodu vzniku skupiny Mýdlo - dokázat, že hvězdou šoubyznysu, může být i cvičená opice (čti: ON).

Ke skladbě "da da da, nechci tě víc" se vrátím příště...

Druhý singl vyšel v roce 1984 u Pantonu a obsahoval skladby "Dieta" a "Půjdu zas spát sám". A právě tento poslední song je pro mě nenalezitelný...

Mýdlo - Dieta


Kdo v této skladbě slyší německou skupinu Kraftwerk, má pravdu, inspirace tam jednoznačně je...

Tím by tedy zápisek o skupině Mýdlo mohl končit, ale já měl dneska  chuť pátrat dál.

Ve skupině Mýdlo se angažoval jak Ladislav Vostárek (* 29. duben 1946) tak i Vladimír Kočandrle (* 28. leden 1961), jež se mi oba protli ve skupině Okband. A zkoušel jsem jít dál a dál, až jsem získal určitý přehled a byl sám překvapen, neboť na oba pány je na nejmenovaných místech internetu nasazována psí hlava (např. "arcikapela Mýdlo") ale když si poslechnete vyprávění v již zmiňovaném "Kam zmizel ten starý song - Ladislav Vostárek", že to bylo lavírování na hraně nože

Ladislav Vostárek spolupracoval či byl přímo zakládajícím členem skupin Katapult (1977), Turbo(1981), Okband, Mýdlo a neznámější verš od Katapultů "a co děti - mají si kde hrát?" vyšel právě z jeho pera...

čtvrtek 29. října 2015

Ateista z pohledu...

Všichni lidé na světě jsou ateisty pro drtivou většinu bohů. Ateisté jdou zkrátka o jednoho boha dál.

Richard Dawkins

středa 28. října 2015

Nevidíš-li do srdce

"Pokud nevidíš do srdce druhého, do jeho myšlenek také vidět nemůžeš..." 

Merlin

úterý 27. října 2015

Po stopách zpěváků (15.) - Marcela Králová

Na rádiu Blaník mají soutěž, kdy zahrají (typicky) anglicky zpívanou píseň a posluchači mají správně tipnout českého interpreta. A tentokrát byla správná odpověď "Marcela Králová"

Nic jsem od ní neznal, a server Osobnosti u jejího životopisu uvádí- písničky "na míru" pro ni psali hudební persony jako Zdeněk Borovec, Ondřej Soukup, Jiří Malásek nebo Zdeněk Barták.

Server Youtube mi ukázal, že se mírně mýlím, přeci jen jsem nějaké kousky slyšel a tak k některým jejím hitům přiřazuji i odkaz:
A právě poslední Já netančím je asi nejhranější písnička v rádiích...

pondělí 26. října 2015

Kabát za 900 Eur

Hovorí jedna zbohatlíčka druhej:
"Henten kabát bol za 900 Eur!"
"Čo si krava? Poznám obchod kde ho majú za 1200!"

neděle 25. října 2015

Stardance VII. - druhé kolo

V několik minut starém příspěvku jsem se vrátil k předchozím ročníkům Stardance a nyní tedy k letošku. Tentokrát již ve druhém kole (v několika minulých letech jsem psala až o kole třetím resp. v době třetího kola)...

Jenže už teď, v kole druhém, vidím, že přidání dvou tanečních párů a v rámci nich i jednoho nešiky, nebylo dobré.

V druhém kole až doposud byly vzestupy a poklesy maximálně o tři místa a je logické, že přidáním dvou párů toto prohloubí.

A opět je vidět, že diváci táhnou nahoru nejhůře tancující - boxera Rostislava Osičku o dvě místa vzhůru a komika Lukáše Pavláska o čtyři místa. Mohu se jen děsit toho, jak daleko budou postupovat
Kupodivu se našlo i "pár" diváků, kteří posouvali nahoru Kateřinu Cajhamlovou...

Tyhle vzestupy pak odnáší ostatní páry (minusové hodnoty v tabulce) a jeden z nich to stálo pokračování v soutěži... Kolik jich ještě bude, než ti skutečně nejhorší budou vyřazení?

Na závěr ještě důvod oné jedné jediné jedničky v prvním kole - zde ještě diváci nezasahovali, avšak dělené místo dané body od poroty vyhlásil moderátor večera Marek Eben odděleně. Což mě pochopitelně zaujalo - proč se to stalo?


    Stardance - minulé ročníky

    Po delší době se vracím k psaní o Stardance, neboť jsem naposledy psal na blogu o páté řadě (Stardance - pořad v televizi - 23. listopadu 2012), tím pádem jsem zcela vynechal šestou řadu (2013), přestože mi na Google Drive visí detailní tabulka s bodovým hodnocením. Ale je to prostě tak, že mě šestá řada výkony nezaujala, respektive tam nebyl nikdo kdo by vynikal trvaleji. I když při zpětném pohledu... ale o tom až v příštím příspěvku.

    Nejprve se pokusím o malý souhrn vítězů. Tam je to snadné, píše se o tom na několika různých webech (nejjistější je to přímo na webu soutěže www.star-dance.cz) , soutěžící je vypsán tučně a jeho partner-profesionál je vedle něj...

    Vítězové řad
    1. Roman Vojtek, Kristýna Coufalová
    2. Aleš Valenta, Iva Langerová
    3. Dana Batulková, Jan Onder [ video - freestyle
    4. Pavel Kříž, Alice Stodůlková [ video: tancující porota ]
    5. Kateřina Baďurová, Jan Onder [ video: finálový večer ]
    6. Anna Polívková, Michal Kurtiš [ video: fresryle ]
    U mých poznámek kolem nešiků a mých priorit došlo k drobnému prolnutí, navíc oba seznamy jsou značně neúplné a tak je slepuji dohromady.

    Nešikové řad / Fandil jsem
    1. Václav Vydra
    2. Robert Záruba
    3. Jaromír Bosák
    4. Alexander Hemala
    5. Oldřich Navrátil
    6. Imrich Bugár 
    Když se však dívám na svoje tabulky, které si vedu od páté řady, tak zjišťuji, že jsem spíše sledoval způsob hodnocení poroty, kdy jsem tu a tam sledoval, že do hodnocení vstupují i osobní antipatie. No a co s tím provedlo a provádí divácké hlasování? Hanba mluvit.

    Myslel jsem si, že nejhorší propad či vzestup byl o tři místa, ale moje záznamy v jednom případě ukazují číslici 6, což v kole, kde bylo už jen sedm tančících párů znamenalo ukrutný propad.

    sobota 24. října 2015

    O došlé trpělivosti (zachyceno na Facebooku)

    "Na některé věci už nemám trpělivost. Ne proto, že bych se stala arogantní, ale proto, že jsem ve svém životě dosáhla bodu, kdy nechci ztrácet čas věcmi, které mě popuzují nebo zraňují. Nemám pochopení pro cynismus, nepřiměřenou kritiku a agresivní požadavky všeho druhu. Ztratila jsem zájem dělat radost lidem, kterým na mě nezáleží, milovat lidi, kteří mě nemilují a usmívat se na ty, kteří se na mě neusmívají.

    Už neztrácím ani jednu minutu s těmi, kdo lžou nebo se snaží manipulovat. Rozhodla jsem se, že už dál nebudu snášet přetvářku, pokrytectví, nepoctivost a pochlebování. Nechci dál tolerovat předstíranou sečtělost ani akademickou aroganci. Stejně tak se nechci snižovat k pomluvám. Nesnáším hašteřivost a srovnávání. Věřím ve svět plný protikladů a proto se snažím vyvarovat setkání s lidmi, kteří mají zkostnatělé a zatvrzelé názory. V přátelství mi vadí zrada a nedostatek loajality. Nerozumím si s lidmi, kteří neumí pochválit a povzbudit. Zveličování mě nudí a mám problém přijmout ty, kteří necítí lásku a úctu ke zvířatům. A jako vrchol všeho nemám trpělivost pro ty, kdo si moji trpělivost nezaslouží."

    – Meryl L. Streep

    pátek 23. října 2015

    Armáda, ženy a uniformy

    - "Asi půjdu do armády, ženský prý berou na mužský v uniformě."
    - "To není uniformou. To je tím, že vědí, že posloucháš rozkazy a jíš blafy."

    čtvrtek 22. října 2015

    Tak to jsem po.......................

    Dnešní den, ve svém výsledku, mohu označit jako den, kdy se mi dařilo vše pokazit. V nadpisu jsem chtěl použít silnější výraz, než pokazit, protože to bylo o dost horší, než pokažení...

    Když to vezmu od poslední události k první, tak jsem zapomněl jít na koncert jedné zpěvačky, jež se konal na začátku noci v mém městě. Peníze za lístek tak vyhučely oknem...

    (následující odstavec dopsán dodatečně v pátek v 7:30 po zjištění průšvihu)
    V práci jsem odpoledne měl zkontrolovat kolegu který mi hrdě hlásil, že pozvyměňoval baterie na záložním zdroji jež byl rozbitý a jež vedl k zařízením bez další zálohy napájení a jež musel tím pádem vypnout. Samozřejmě jedno z nich nenahodil dokonale (respektive se nahodilo samo do stavu, kde požadovalo zadání hesla). Díky tomu budu v pátek déle v práci a dohánět nedodělanou noční práci.

    Ale největší kiks jsem udělal při přejezdu z pobočky F* na pobočku A*, kdy jsem šel s kamarádkou na tramvaj, jenže kamarádka byla na vrcholu citového rozhození (jinak to nemohu popsat) a já se hloupě rozhodl, že dám přednost pracovním povinnostem, namísto toho, abych kamarádce pomohl se trošinku srovnat - stálo by mě to jet o tramvaj později. Zlost mě mlátí od okamžiku, kdy jsem si to uvědomil (asi tak za 3 minuty v tramvaji) a pak to samé podruhé, když mi kamarádka poslala email, kde mi popsala své dění po našem rozchodu.

    Problémem na počátku bylo totiž bylo to, že jsme o pár chvil dříve probírali symbol ze snu, což byla "vlastní automobilová nehoda" a mě se podařilo dloubnout do citlivého místa, jež pravděpodobně je prapříčinou objevování tohoto symbolu. Připadal jsem si, že tohle dloubnutí mělo přijít a byl jsem si jist, že si nehraju na to známé slepé kuře nacházející zrno... Mohu jen tiše doufat, že to dloubnutí povede k "rozbalení"

    Celé to odjetí vzniklo proto, že jsem celé dopoledne nestíhal a opět se mi objevuje odkládaná práce - tentokrát na pobočce P* a právě i na pobočce A*. A teď mi do toho všechno šlápnou i inventury a generační výměny softwaru, jež se mají stát do konce roku...



    středa 21. října 2015

    Dvojité moudro dne

    „Ti, kteří si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu, aby si ji zopakovali.“

    The Life of Reason, George Santayana

    "Ve skutečnosti znalost historie nikoho nezachrání. Pokud ji znáte, tak jste odsouzeni k tomu bezmocně sledovat, jak vás ostatní díky svojí neznalosti vlečou k opakování. Protože jediná věc, o které nás historie bezpečně poučila, je, že lidé jsou nepoučitelní." 

    Martin Malý - Misantropův zápisník

    úterý 20. října 2015

    Ochrana těla/duše před negativní energií

    Následující návod se objevuje na internetu pod názvem "Vytvoření pevného energetického obalu těla" a nepodařilo se mi dopátrat původní zdroj této informace.

    Každopádně opět k ní přistupujte se zdravým selským rozumem. Je to jedna z možných variant, můžete na internetu ale i v knížkách narazit na pro vás účinnější variantu. Možná ji dokonce již využíváte... Já sám mám pro svoji potřebu lehoulince upravenou variantu....

    Pohodlně se postavíme s připaženýma pažemi, ale dlaně jsou stočené tak, aby byly vodorovné a byly obrácené k zemi. Napřed požádáme o energii zemskou:

    "Já ....../dosaď svoje křestní jméno/, prosím pramatku Zemi, dovol mi napojit můj organizmus na tvoje žhavé srdce.Dovol mi čerpat zemskou energii, která bude procházet mým tělem a bude odvádět špatné bloky negativní energie do tvého žhavého srdce. Prosím, přetav tuto negativní energii na energii pozitivní a použij ji ke svému ozdravění."

    Vydržíme v této pozici asi minutu. Pak vzpažíme ruce s dlaněmi obrácenými dopředu a požádat o energii vesmírnou:

    "Prosím také o povolení k čerpání energie vesmírné, abych mohla z obou energií, zemské i vesmírné vytvořit pevný energetický obal kolem mého těla."

    Ruce držíme vzpažené tak dlouho, dokud je nám to možné bez bolestivých pocitů. Pak z takto získaných energií si uzavřeme auru kolem našeho těla tak, že pohybujeme dlaněmi z hlubokého předklonu od špiček nohou směrem nahoru až nad hlavu - celkem 7x. Dlaně se přitom pohybují nad tělem, to znamená, že se těla nedotýkají.

    Tato ochrana se doporučuje i tehdy, pokud se máme setkat s člověkem, o kterém víme, že si rád bere cizí energii nebo který oplývá negativní energií. Ochrana je účinnější, pokud při uzavírání aury si říkáme, proti komu ji uzavíráme.

    jeden ze zdrojů informace: http://marieblankytna.blog.cz/0707/vytvoreni-pevneho-energetickeho-obalu-tela

    Tolik k návodu, já jen dodám, že celé toto dokončuji jedním upřímným "děkuji"

    pondělí 19. října 2015

    Negativní lidé a energetičtí upíři (moje předmluva. anebo doslov?)

    Přemýšlím, jestli to, co teď píšu, má být předmluva, anebo naopak doslov ke článku, který vyšel na Internet o minutku dříve než tento text.

    Mám klasický problém s tím, že se mi v posledních 14-ti dnech událo pár událostí (o předchozích časech nemluvě, tam toho bylo taky dost) a na každou událost či jejich účastníky či konkrétního účastníka/účastnici by se dala přifařit  značku - negativní - nebo značka - upír. (Nějaké ty pozitivní události se také samozřejmě děly, ale o tom tento zápisek není...)

    Dotyční účastníci dotyčných událostí se tedy teoreticky mohou urazit, ale na druhou stranu jen ať se urazí, alespoň prokáží že jim to moje označení skutečně přísluší.

    Pravý důvod je, že jsem o energiích dlouho nepsal a už nastal ten pravý čas a okolnosti to změnit.

    Ale ...

    Nepatřím k těm lidem, kteří jsou negativní, či sají cizí energii, také já?

    Tahle otázka mě děsí už hezkých pár let a je fakt, že od doby, kdy si na toto dávám pozor a snažím se být v práci usměvavý (a ochotný) mohu poměrně s jistotou říci, že v tu chvíli pro mě neplatí ani jedna ze značek zmíněných výše..

    Jenže pak jsou situace, kdy se na určitou pobočku v práci dopotácím znavený a bledý, a v těchto případech si musím dávat setsakra bacha, abych do svého problému nezatahoval druhé. Zvlášť, když si za něj z větší části mohu sám.

    Z pohledu článku, se mi dění okolo mě hodnotí hodně špatně, protože článek samý je napsán spíše z pohledu na negativní lidi a jak pod originálním článkem píše jeden komentující, že ten článek vypadá, jako by psal něco na téma "Takže hlavně buďte štastní a kašlete na pocity druhých." A komentář pokračuje: "Vadí mi, že článek podsouvá lidem z negativními pocity jen sobecké motivy jak někoho využít a parazitovat na něm, ale minimálně u části takto postižených to tak není"

    Ono je to také i o špatném svědomí a výchově, měřeno jak od strany pomáhající, tak pomáhané - Já v tu chvíli potřeboval jen kafe a pauzu, ale dostal jsem I něco víc bez toho, abych si o to říkal... Je to dobře pro mě? A hlavně - je to dobře pro toho, kdo onu pomoc dával?

    A proto jak ke článku, tak k mým komentářům i mým problémům přistupujte se zdravým selským rozumem :-)

    Negativní lidé a energetičtí upíři

    Negativní lidé a energetičtí upíři

    Napsal Ivana Muková (») 9. 8. 2007
    Negativní lidé jsou jako černá díra. Z ničeho nic se objeví a vysají z vás všechnu energii. Snažíte se zůstat pozitivně naladěni a ve svém středu, ale jejich negativita vás odebírá o životní energii, začínáte být vyčerpaní a kolikrát začnete propadat depresi.
    Co s tím? Nejprve je potřeba zvážit, kdo z lidí, s nimiž se v životě stýkáte, je negativní. To však nemusí být tak snadné, jak se na první pohled jeví.
    Někteří lidé se zdají být milí a příjemní, avšak ve skutečnosti to jsou jacísi „energetičtí upíři“. Jak je poznáte?
    - máte najednou pocit, jako byste byli vystaveni nějakému neviditelnému nebezpečí
    - cítíte se nejistí, nervózní, nebo ve střehu
    - pociťujete mrazení, naskakuje vám husí kůže, i když je teplo, těšíte se, až se rozloučíte
    - udělá se vám nevolno
    Mezi tyto lidi patří ti, kdo si neustále na něco stěžují, nezavřou pusu a nepustí druhého ke slovu, dramatizují a přehánějí, staví se do pozice oběti, které není pomoci, celý svět se proti nim spikl, nikdo je nemá rád atd.
    Také si všímejte, o čem lidé hovoří. Hledají na všem neustále nějaké chyby? Stěžují si, aniž by pro zlepšení stavu něco udělali?
    Jakmile zjistíte, kdo z vás vysává energii, můžete učinit opatření, jak se před nimi bránit. Navrhuji deset strategií, jak zacházet s negativními lidmi:
    1) Odkud jejich negativita pochází?
    Rozumíte tomu, proč je dotyčná osoba tak negativní? Protože nemá ráda svoji práci, je frustrovaná, cítí se chycena do pasti, chybí jí sebevědomí, takže jediným způsobem, jak ho získat, je druhé zraňovat a urážet? Objevíte-li příčinu jejich negativity, snáze jejich přístup pochopíte. Někdo se domnívá, že jediným způsobem, jak něčeho dosáhnout, je pomocí manipulace. Myslí si, že když nebudou naříkat a stěžovat si, nikdo je neuslyší a nebude jim věnovat pozornost.
    Nezapomínejte, že jejich negativní chování je odrazem jich samých a vyzrazuje to, s čím se potýkají; odraz toho, čím jste vy, to není!
    2) Usmívejte se a nenechte se do jejich hry vtáhnout
    Jakmile začnou své bolestínské projevy, jenom se usmívejte a nijak to nekomentujte. Nenechte se do jejich problému zatáhnout. Pokud můžete, odejděte z místnosti. Negativní lidé se vás pokoušejí vytočit, aby si z vás mohli cucnout energie. Nechyťte se do jejich nastražené sítě negativity, protože jak to dopustíte, začnou z vás vysávat energii. Vydržte v pozici pozorovatele. Jako pomůcku si můžete říkat, že vás mrzí, jak je ona osoba nešťastná. Pošlete jí světlo., Pokud ho přijme, je to dobře, pokud ne, není to váš problém.
    3) Navrhněte, abyste se začali bavit o něčem hezkém
    Jakmile se dostanete ke slovu, zeptejte se např., co hezkého dneska prožili. Někdo si vůbec neuvědomuje, že se chová negativně. Prostě v takovém prostředí vyrůstali a žijí, takže se to pro ně stalo druhou přirozeností a životním stylem. Když jim to nenápadně připomenete, je naděje, že si uvědomí, jací jsou, a začnou smýšlet pozitivněji. Pro chronické stěžovatele a permanentní oběti tak navíc přestanete být přitažliví.
    4) Představte si, jak vás obklopuje bílé světlo (nebo že jste zahaleni do ochranných křídel andělů)
    Může se to zdát jako drobnost, ale schválně to vyzkoušejte a uvidíte, že to funguje. Zjistíte, že se vás jejich energie nemůže dotknout, protože jste pod ochranou ochranného štítu bílého světla.
    Tato technika je účinná i v případě, že negativní osobou je někdo, s kým se nemůžete přestat stýkat. Také se mi osvědčilo opakovat si „Jen když to dovolíš“ – čímž mám na mysli, že někdo nás může zranit jenom tehdy, když mu to dovolíme.
    5) Je to znamení?
    Jste-li na duchovní cestě, zvažte rovněž, zda to není znamení k odchodu a posunu dál. Sama jsem vypozorovala, že někdy mi osud do cesty posílá lidi, když jsem se v nějaké situaci ustálila a nepřináší mi nic nového. Může to být něco jako posel, abychom se nenechali lapit do zlaté klese a pokračovali dál v naplňování svého snu. Tito lidé nám vlastně prokazují službu, protože nám poskytují „nakopnutí“, abychom se konečně rozhoupali.
    6) Co to vypovídá o vás?
    Negativní lidé se z vás snaží vydolovat nějakou reakci. A jediným způsobem, jako toho mohou docílit, je najít vaši Achillovu šlachu, vaše zranitelné místo. Často to bývají pocity viny nebo výčitky, litování něčeho, co jste (ne)udělali, připomínání vašich minulých chyb, abyste cítili provinění či lítost, nebo abyste získali dojem, že vás nikdo nemá rád či že nejste dost dobří. Takže na místě je položit si otázku: „Proč se mě to tak dotýká?“ Někdy se můžete o sobě dozvědět díky rozboru pocitů, které ve vás negativní člověk vzbudil, opravdu hodně. Navíc tím, že si to uvědomíte a začnete na tom pracovat, připravujete ony osoby o svůj „energetický spouštěč“.
    7) Potřeba pocitu potřebnosti
    Zvažte, zda to, že trpělivě nasloucháte stížnostem druhého není maskovaným pocitem, že chcete být užiteční. Máte pocit, že vás ten druhý potřebuje? Pokud ano, pak se snažte sami sebe více oceňovat a zjistíte, že se vám to už tak často nestává. Vybírejte si, komu pomůžete. Když budete jenom dutou vrbou, které druzí svěřují své neustávající stížnosti, pak tím nikomu nepomůžete. Dobrým testem je zkoumání pocitu, jak se cítíte po té, co jste někomu „pomohli“. Pokud jste utahaní, otrávení, znechucení nebo smutní, pak jste jim dali kus své energie. A to ani jednomu z vás neprospívá.
    8) Opakujte stále dokola „Já vím, hm, ale prosím tě“ apod.
    To vám pomůže vystavět si ochranný val, jakousi stěnu, a druhého by to mělo teoreticky přestat bavit. Je to jenom teorie,. Ale pokud vám ostatní techniky selžou, pak stojí za vyzkoušení.
    9) Vaše chyba to není
    Možná máte dojem, že byste problémy toho druhého měli vyřešit, nebo jim v tom aspoň pomoci. Ovšem vy nejste za negativitu druhých, ani za jejich život zodpovědní. Nemusíte se cítit vinni, když oni jsou nešťastní. Zbavte se potřeby jim pomáhat nebo za ně řešit jejich záležitosti. Oni stejně žádné řešení nehledají; chtějí jenom vaši energii, takže musíte být silní a nedat jim ji. Můžete jim zkusit říci, že máte nějakou práci, a tak jim nemůžete dlouho naslouchat. Pokud toho nedbají, rázně hovor ukončete. Možná se vám to na první pohled jeví jako bezohledné a nelaskavé, ale proč byste se jimi měli nechat stáhnout? Když se oba ocitnete na dně, kdo vám pomůže zpátky nahoru?
    10) Udržujte si elán a soustřeďte se na svoji vlastní energii
    Tím, že se budete snažit zůstat vitální a budete si představovat, že jste pod ochranou, pomůže vám to udržet se ve svém středu a nepustit si druhé příliš blízko k tělu. Také platí, že čím méně pozornosti negativním lidem věnujete, tím méně je k sobě budete přitahovat.
    „Energetičtí upíři“ se z času na čas objeví v životě každého. Je potřeba se naučit s nimi efektivně jednat, a to nejlépe dřív, než se v takovéto situaci ocitnete. Pokud se na to nepřipravíte, připraví vás oni o vaši cennou energii, ať si toho budete či nebudete plně vědomi. Také mají silný vliv na to, zda se nám podaří naplnit svoje sny a přání.
    Když si budete sami sebou jistí, nikdo z vás – pokud to nedovolíte – vaši energii nevysaje.
    © Ivana Muková
    Článek je možné dále šířit, ale bez úprav a s uvedením zdroje jitro.bloger.cz

    neděle 18. října 2015

    Který z jazyků je nejvíce cizí?

    Přijde manželka zbohatlíka přihlásit syna do jazykové školy.
    Ředitel se ptá: "A jaký cizí jazyk si přejete, aby se synek učil? Angličtinu, němčinu, francouzštinu, španělštinu, italštinu, ruštinu?"
    "Hm... který z těch jazyků je nejvíc cizí?

    sobota 17. října 2015

    Co jsem to jenom (proboha) poslouchal? (47.) - Zuzana Stirská

    V minulých dnech jsem měl několikrát štěstí zachytit soutěže v rádiích, kdy se hádali zpěváci a zpěvačky, a při té příležitosti narazil na Zuzanu Stirskou, dětskou hvězdu z dob Divadla Semafor, kdy se objevovala po boku Jiřího Suchého ve hrách Ten pes je váš?, Čarodějky, Kytice.

    No a právě jednoznačně Kytice je důvod, proč Zuzanu znám. Tedy znám? Při pohledu na českou Wiki mám dojem, že od roku 1970 až dodnes ji vlastně neznám. mimo jiné proto, že v roce 1981 emigrovala do tehdejšího Západního Německa... a nyní je uměleckou vedoucí jistého souboru - více na Wiki

    A protože je její život (na rozdíl od jiných zpěvaček) relativně popsán, přidám už jen poslední odkaz a to na: 13. komnata Zuzany Stirské - vysílaná v pátek 10. 2. 2012 na ČT1

    na závěr a tak trochu mimo - můj oblíbený díl Kytice

    Kytice ( Semafor ) - Zlaty kolovrat

    pátek 16. října 2015

    Přepracovanost

    Je to sice vtip, ale jsou dny, kdy se k tomuto stavu, co je ve vtipu(?) popisován. blížím...

    Pekl jsem koláč. Předpekl jsem základ, vytáhl z trouby, namazal náplní a vrátil dopéct. Šel jsem něco dělat, za deset minut jsem se vrátil, otevřu troubu…
    a koláč tam nebyl. Kromě mě nebyl nikdo doma!
    Pomalu a opatrně jsem troubu zavřel. Pak jsem ji znovu otevřel. Koláč tam stále nebyl. Opakuju si v duchu všechny známé příznaky schizofrenie. Pak se mi vybavila dětská říkanka: „Čert to vzal, ochutnal a zpátky dal“. Pro každý případ odcházím z kuchyně, abych nepřekážel…
    Vracím se, otevírám troubu.
    Koláč tam není.
    Nevím už proč, šel jsem k zrcadlu…
    Zdá se, že zevní příznaky žádné nemám…
    Vyťukal jsem na Google „z trouby zmizel koláč“. Je mi jasné, že to k ničemu nebude. Štípl jsem se do ruky. Reakce normální.
    Říkám si: „Marťas, jsi dospělý, chytrý muž! Kam se ten koláč mohl propadnout?“
    Pomyslel jsem na sousedy. Třeba je zlákala vůně koláče. Na balkon je otevřeno…
    Vyšel jsem na balkon. Ne. Tam se nikdo nedostane.
    Jdu zpátky do kuchyně. Jsem úplně mimo. Bůhvíproč se mi vybavila „Akta X“…
    mimozemšťani dychtící dostat můj koláč do svého talíře …
    Začal jsem se hystericky smát. Vypil jsem sklenici vody. Otevřel jsem myčku, abych tam sklenici postavil. Z myčky se na mě vytřeštěně díval koláč.
    Dvířka od trouby jsou hned vedle…
    Asi bych si měl vzít dovolenou…

    čtvrtek 15. října 2015

    středa 14. října 2015

    Ať tak a nebo tak, všechno je naopak ....

    Ano ano, už dlouho se mi nestalo, abych napsal příspěvek a do 30 minut ho mohl odvolat. A to se mi stalo právě dnes, Mám odvolaný výlet na S*, zřejmě ani nebude žádné RVHP. Kam ten svět spěje ...

    Tak, a už to prasklo... aneb Popošťuchování 4.

    Je přímo neuvěřitelné, kolik mám kolem sebe hodných lidí (chtěl bych říct přímo strážných andělů) a už hodně dlouho jsem si to neuvědomoval, až znovu včera a dnes....

    V práci totiž přicházejí některé věci ve vlnách, kdy má obvyklá prace stojí (např. Popošťuchování 3. - tentokrát z jiných stran z 13.10.2015) a tím pádem se hromadí. Už od dob času vyhození rychlosti (25.9.2015)  a mého velkého přemýšlení nad problémem Šesti otázek čekám, jestli dříve dotáhnu nahromaděné problémy, anebo dojde "k průvalu", kdy to už zdravotně neutáhnu.

    No, tak už to prasklo a můžu si za to sám, protože jsem moc hodný, ochotný a nerad odcházím od rozdělané práce, takže jsem na pobočce P* byl včera tak dlouho, až jsem na oběd na budově F* přišel o 90 minut později. Cožpak o to, kdybych před kolegyni co mi jídlo hlídala, nepředstoupil ve stavu bledé pleti, roztřesený a fyzicky na dně, tak to bylo v pořádku. A kdyby jen to - v průběhu 15 minut jsem vyžahl dvě velké sklenice čaje, tedy nějakých půl litru tekutiny... Prostě nebyl na nic čas :-(

    Ono už jen to, že mám v příspěvcích, kdy jsem si dal závazek alespoň jeden příspěvek na blog denně, dvoudenní díru, kdy jsem neměl nic předpřipraveného, v mobilu mám tři poznámky se značkou CSPP, v emailu mám třináct nápověd na další blogové zápisky, mám natočené videa ze streamování her, ale nejsou zveřejněny... je příznak, že stále ještě nemám vše co chci v pořádku.

    Každopádně mě včera kolegyně poslala domů s tím, že si mám jít doma na gauči dáchnout, alespoň hoďku, což jsem jí slíbil, leč do 18-té hodiny nestihl provést, za což mě dostihl ošklivý email s otázkou "Jak dlouho ještě to vydržíš?"

    Dnes ráno, kdy jsem konstatoval, že jsem stěží spal 4 hodiny, přišel hovor, v který už jsem nedoufal - o víkendu pojedu směr S*, takže prakticky nebudu na PC pracovat celý víkend. Zvlášť, pokud bude alespoň trochu hezky a já budu mocí být venku. Měla by to být o něco větší pohodička než zářiový prodloužený víkend se spolkem, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje - nebudu mít povinnost "musíš", ale jen "můžeš" :-)

    pondělí 12. října 2015

    Radiace zvířatům neškodí. Fakt?

    Občas se dá narazit na článek, který poměrně hodně polemizuje nad výsledky studií, jež jiná studie vyvrací - viz třeba: Studie z Černobylu tvrdí, že radiace zvířatům neškodí. Ale je to pravda?

    A tak na "vlcích" se ukazuje, že všechna zvířata jsou OK, i když právě ta jiná studie trvdí, že malým hlodavcům radiace ubližuje. Já takové studii říkám "značně zjednodušující". A kolik tachových asi tak je :-(

    neděle 11. října 2015

    Prodloužený víkend - pondělí, dozvuky, epilog (víkend poté)

    Poslední ze série o prodlouženém víkendu v září se spolkem, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje.

    Naposledy jsem skončil svůj popisek v okamžiku, kdy jsem se krátce po půlnoci vzbudil. Ano, můžete hádat - chrápání kolegy z chatky a řev odkudsi zvenku. Konkrétně od ohniště, kde bylo veselo i kvůli tekutinám, jež řidiči obvykle nepijí

    Nebyla šance cokoliv řešit, protože tam byla obrovská skupina lidí - podezřívám se, že tam byli všichni kromě kuchařek a skřivanů. Zapadl jsem tedy do auta a tam přečkal (a přespal) v autě do zhruba tří hodin.

    To už se skupina kolem ohně koečně začala rozpadat, neb čas byl pokročilý. Ale rozpadal se i kvůli tomu, že právě mělo začínat zatmění měsíce, takzvaný rudý měsíc. Jenže byly mraky.

    Ve čtyři hodiny jsem už byl na nohou, připraven vyjít nějakým směrem z údolíčka, neboť měsíc popokročil a nebyl vidět.  Kolem mě prošla pětice lidiček a tvářili se, že by měsíc chtěli vidět taky, ale... Něco mi na nich vadilo a tak jsem na cestu vyrazil sám. Pětice mě poté za nějakých deset minut doběhla, optali se kde je měsíc (=za mraky tamtím směrem) a posadili se na deky, které si přinesli. Dokonce měli i jednu navíc pro mě....

    A tak jsem krvavý měsíc viděl, i když z minimálně dvou účastníků jsem cítil, že jsou .... , což mi lehce vadilo. Překvapilo mě, že ten pátý byl střízlivý kluk, hvězdář, který nebyl plně zorientován po obloze (měsíc a venuše ho překvapili, neb nebyli tam, kde je čekal), ale už z dřívějška vím, že o hvězdách a dění na obloze ví dost. Dokonce jsme si i ráno vysvětlili tu Venuši, zde, v místě konání akce je výhled na oblohu nezakryt smogem a to ani světelným a Venuše zářila tím pádem o dost více...

    Pondělní buzení jsem měl přichystané taktéž, tentokrát toto:




    .... avšak jsem si včera večer nedal pozor: Na co? Jak jsem celý den neustále půjčoval megafon na nějaké to vyhlášení, tak jsem jej vždy opět sbalil o odnesl zpět, typicky ve stavu zapnutém, protože dotyčný hlasatel jej opomíjel vypnout. No a tak byl megafon zapnutý přes noc a vytřískaly se v něm baterky.

    Zbytek dění na akci jsem prožil ve stylu - co se nepotřebuje, to okamžitě zabalit a tak jsem teoreticky mohl odjet domů včas. Samozřejmě se mi to nepovedlo, až mi mamka volala, jestli se mi něco nestalo, protože jsem se jí neohlásíl včas.

    No a bomba na závěr - povedlo se mi zapomenout vzít na akci kameru, takže z celého víkendu neexistuje žádný oficiální záběr. V životě se mi toto nestalo :-(((


    Dozvuky

    Měl jsem kvůli souběhu všeho (hlavně té závěrečné bomby) dost špatnou náladu po celé tři dny, kdy ve mě zrálo jisté rozhodnutí, o němž jsem však uvažoval již dříve... 

    Epilog, aneb víkend poté:


    Na víkend kolem druhého října jsem se chystal na další akci spolku (jehož jméno...), jež měla být jen schůzí po letním táboře, měl zajištěné ubytování (viz Gabo Zelenay), ale nakonec jsem nevyjel. Ve čtvrtek ráno jsem účast odvolal, oficiálně kvůli kolizi s RVHP. To však bylo v onen pátek nakonec zrušeno, takže jsem pro změnu jet mohl (nemít rýmičku, bolehlav a hlavně nechuť) a v době zveřejnění onoho pátečního příspěvku bych to ještě stihl, ale ...

    Něco se ve mě zlomilo a nebudu už kandidovat do funkcí ve spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. I nadále nebudu jezdit na všechny akce... a budu se snažit respektovat názory ostatních. Až mi začnou vadit příliš, mohu odejít...

    Prodloužený víkend - Češi mají spát!

    Předposlední článek minisérie o zářiovém prodlouženém víkendu

    Dnešní sen je poměrně jednoduchý, neboť se pohybuji po chodbích vzdáleně připomínající jistou nemocnici s poliklinikou. Venku za okny je noc, v prostorách, které procházíme je ticho a nikdo další na chodbách není. Chodby jsou osvětlené zářivkami.

    Když říkám, že procházíme, pak mám na mysli mě a mého reálného kolegu z práce Z* a naše procházení se pomalu ale jistě mění na hledání úkrytu. Jinak se totiž nedá nazvat to, že se oddělujeme a já se zkouším napasovat mezi dvě zdi, jež se zdobně lomí a byly-by mi dávaly možnost být ukryt. Avšak čas a úzkost mezery mi dohromady nedávají šanci.

    Jsem odloven jistou strážkyní, jež se podivuje: "Je po půlnoci, češi už mají spát. Ale vás vymněníme s tím, co protestuje, že on spát nemá" říká a nedodává to co si myslím já: "a nikdo nám kusově chybět nebude"(*)

    A skutečně, jsem veden po schodech do sklepa, kde jsou speciílně položené vodorovné "kukaně" a do jedné znich si mám vlézt. Nebo spíše uklizen, neboť v tu chvíli omdlévám....

    Zajímavostí tohoto snu je ta, že jsem byl chycen chvilku po půlnoci a po tomto omdlení ve snu jsem se vzbudil v reálu taktéž chvilku po půlnoci.


    Co bylo dál po půlnoci bude popsáno v dnešním večerním příspěvku, posledním z této série

    =====

    (*) narážka na jistou gru v Dračím doupěti, jíž jsem byl aktuvním účastníkem. Zde ale byly role přesně obráceně

    Nejenom sir Nicolas Winton, ale i Clare Hollingwort

    Jak dnes včera připomněl web České televize, nejenom sir Nicolas Winton zachraňoval před začátkem války československé občany. Byla tu také britská novinářka Clare Hollingwortová, která z polských Katowic pomáhala československým uprchlíkům mezi březnem a zářím 1939...

    Více v článku České televize Nejen Winton, ale i Hollingworthová zachránila stovky Čechoslováků

    A přesně, jak říkají - příliš se o ní nemluví, o čemž vypovídá i článek na české WIKIPEDII, v porovnání s tou anglickou,

    A já mohu jen dodat, že se před aktuálně 104 letou paní skláním, podobně jako před sirem Wintonem...

    sobota 10. října 2015

    Venkov ve Walesu, mlha...

    Venkov ve Walesu, mlha...
    Turista se marně snaží nalézti jakýkoliv záchytný bod, ani GPS nemá signál přes tu hnusnou hustou mlhu. Náhle se uprostřed kroku zarazí a zděšeně zírá, že tam, kde chtěl došlápnout, je propast. Rychle se otočí a utíká ze všech sil pryč.

    Po nějakém čase mlha mírně poleví a jemu se podaří už na pokraji vyčerpání dorazit do vesnice. Vejde do hospody, objedná si dvojitého panáka a povídá hospodskému: "Poslyšte, ztratil jsem se kdesi v krajině v té mlze, a málem jsem spadl do propasti! Proč tam, u všech ďasů, není nějaké zábradlí nebo alespoň natažené lano a varovné cedule?!"

    Hospodský pokrčí rameny a odpoví: "No bývalo tam zábradlí, ale nikdo do té propasti stejně nepadal, tak jsme ho dali pryč..."

    pátek 9. října 2015

    Respekt a Pokora

    Respekt a pokora - dvě vlastnosti, které se poslední dobou vytrácejí z povědomí lidí. Či jen nějakému druhu lidí (respektive skupině lidí).

    Je to vidět třeba směrem k učitelům: Dřív, když se učitel neudržel a vrazil dítěti facku, tak při žalování rodičům, dostal ještě druhou - silnější - včetně zaracha a snížením kapesného. Dnes odvolají ředitele školy, který rovnal konflikt mezi dvěma žáky-jedním autistickým (což je druhá věc, integrace se jaksi nedaří, ale o tom možná jindy)

    Druhou věcí je chování směrem k úředníkům. Už je problém čekat pět minut ve frontě, což když vám řekne nezaměstnaný a jako důvod uvede, že v televizi mu uteče další díl (například) Esmeraldy. A nedejbože, když úředník nevyhoví okamžitě, střelhbitě a v plné výši (dávky).

    Stejný problém je popisován v článku:Jak dopadá uprchlická krize na imigranty, kteří jsou tady už dávno doma? i s oněmi dvěma slovy z nadpisu.

    Kombinace tří slov - imigranti, respekt, pokora - je vůbec třaskavé téma i mezi mými kamarády, dokonce i na RVHP už musím používat "násilí", abych tyhle debaty utnul už na začátku, protože dost lidí v mém okolí tohle neumí pochopit oboustraně.

    Imigranti sami, konkrétně ekonomičtí migranti, tenhle respekt nemají - je to vidět v odmítání pomoci na nádražích a jiných nouzových místech, kdy odmítnou neznačkové a mírně obnošené oblečení a odmítají jídlo, které je k dispozici? Když totiž potkáte skutečného válečného uprchlíka, tak ten tuhle "vstupní respekt" má. (Samozřejmě že lidem odmítající vepřové maso jim toto nebylo dáváno, o tom vůnec žádná)

    Jsem ochoten respektovat že příchozí imigrant vyznává jako náboženství islám. Mám ale podmínku - dotyční imigranti musí umět respektovat, že já islám nevyznávám.... A podobně v dalších věcech....

    Respekt a pokora však platí i pro dnešní ranní příspěvek o Víkendu se spolkem, jehož jméno se nevyslovuje. Jeden z vedoucích se stává dost jiným - mění se mu charakter. A jednou svojí poznámkou směrem ke mě prokázal, že ztrácí respekt, jedno z kol turnaje se konalo večer přes 21-hodinu, což jsem předchozí dva dny už byl zalezlý v chaloupce v pyžámku. Pronesl poznámku na toto téma, jež mě doslova ranila na duši. Nerespektuje, že já jsem na rozdíl od většiny tzv. "Skřivan", nerespektuje, že já se nebavím s litry alkoholu na stole či dokonce v sobě.................................. (Pokračování v následujícím příspěvku z "pondělí")

    Prodloužený víkend - neděle

    Pokračující minisérie z prodlouženého zářiového víkendu (nebojte, v budoucnosti už uvidíte jen dva další)

    Vědouc, že se v noci něco mezi vedoucími dělo (ale naštěstí to nebylo to, čeho jsem se bál), jsem byl na dnešek připraven a to včetně opraveného megafonu a svolení, že dnešní budíček může být s hudbou. V 7:45 se z megafonu ozvalo toto:



    Mohu říct jen toto: Nadšení jsem nevzbudil, natožpak o půl hodiny později, kdy jsem svolával všechny na první posnídaňovou činnost, přičemž mě následovala 90 minutová pauzička, kterou jsem využil na dlooooooouhou procházku lesem. Měl jsem o čem přemýšlet, ale měl jsem ji udělat spíše až večer.

    Dopoledne si mě totiž odlovila F* (současná vedoucí tábora) a měla se mnou 30 minutový hovor. Odpoledne nečekaně přijela H* (bývalá vedoucí tábora) a měla se mnou nečekaně 30 minutový hovor, který mi ale byl o něco příjemnější než ten první. Asi i proto, že mě H* bere takového jaký jsem, či že mě respektuje takového jaký jsem, narozdíl od F*, u které po dnešním rozhovoru cítím, že se mě pokouší (jako správná manažerka) vybudit k lepším výkonům tím, že mě upozornila na moje chyby. Což beru, a budu muset vymyslet jak se jim vyhnout. Leč ale také, jestli se jim chci vyhnout - jsou dané chyby chybami, nebo jen odlišnostmi v přístupu?

    Kvalitě spánku, s nímž jsem chtěl započít tentokrát krátce před 23-tí hodinou mi to nepřidalo...

    čtvrtek 8. října 2015

    Prodloužený víkend - sobota a noc na neděli

    Pokračování zápisků ze zářiového prodlouženého víkendu...

    Dnešní příspěvek nebudu rozdělovat na denní a noční část, neboť ve dne se mi potvrdil "děs" o chybě v nalosování, která pramenila z toho, že byl v seznamu zadán kluk, který se odhlašoval kvůli nemoci a pak mi kromě přijíždějících a odjíždějících vedoucích začaly dělat bordel i děti, které dojížděly opožděně - třeba kvůli tomu že někde hráli soutěž, jež byla pro ně důležitější... Zbytek dne jsem proležel s audioknihou Harry Potter, aby večer opět zapadl po 21 hodině. Už podruhé za sebou...

    Sen přišel a byl to sen tramvajový. Byl jsem na konečné v Košicích u jejich strojíren/železáren a jezdily tu dvě linky - buďto 46 a 48 nebo 47 a 48 - prostě dvě čísla vedle sebe, poměrně snadno zaměnitelná. A stálo tu jedno DW-čko složené ze dvou tramvají T3. Bylo mi jasné, že je budu při své cestě domů(*) muset doslova ukrást, neboť řidiče nikde nevidno a ti lidé co tu jsou se mnou se na něco takového nezmůžou.

    Nasednu, tramvaje oživím (jen to nejnutnější na jízdu) a jedu. Jsem slušňák a na každé zastávce zastavuji. Ale pociťuji současně strach - jak je ta tramvaj naprogramovaná - jakou linku jedu? Z toho pramenila i obava - kam odbočím, až narazím na očekávatelnou odbočku?

    Odbočka se samozřejmě přiblížila, v místech kde jsem ji nečekal, neboť jsem se ocitl dost blízko zastávky u mé reálné první práce (a v Košicích to rozhodně nebylo). Výhybku jsem doslova proletěl, ale stále nevím kam vlastně jedu, protože obě koleje vedou ještě kus vedle sebou takzvanou splítkou. Začínám proto brzdit, mimo jiné proto, že se blíží zastávka a koleje odbočují až za ní.

    Zastavuji a vystupuji, abych okoukl, kam se mi ta výhybka přehodila pokud jí elektronicky ovládla tramvaj, respektive kam byla přehozena, pokud se nehla.

    Jednoznačně byla přehozena tam, kam nechci a proto utíkám SMĚREM na PROTILEHLOU zastávku.

    Zde sen končí, probudil jsem se zhruba v 5 hodin a raději odešel od chrápajícího kolegy směr kuchyně a kafe. A tam se zamyslel.

    Pokud to byl sen z kategorie "jízda domů", pak by se vysvětlil můj úprk na zastávku ve správném směru na závěr, protože koleje byly přehozeny do reálně neexistujícího směru.

    Pokud jsem jel za kamarádkou I*, pak má sen dvojí výklad, protože jsem běžel na zastávku, která k ní nevede, ale současně správně, pokud jsem chtěl doběhnout na hlavní silnici vedoucí do jejího města, jež vedla těsně za zastávkou. Sen bohužel skončil příliš brzy, abych si byl jist.

    Pokud jsem byl "ochránce"(ale tyto sny mi už dlouho nepřišly), či chcete-li "správňák", tak jsem utekl od rozdělané práce. A opět ke kamarádce I* - na níž jsem ten den předtím myslel, stojím před velkým rozhodnutím, jestli ji říct o další oblasti, do níž se dá jít přes sny (ale i jinak z reálného bdění). Když už jsem tu mluvil o Harrym Potterovi, tak je to pro mě takový "LORD ....vy víte kdo". Utíkám před rozhodnutím? 

    Tomu by odpovídala i šílená mělkost kolejí na začátku trati - s kamarádkou I* jsme se na začátku pohybovali po trase, z níž bylo snadné sklouznout.

    BOHUŽEL, ten sen měl a má i druhý výklad a ten směřuje k mému druhému "Vy víte komu", tedy ke spolku, jehož jméno se nevyslovuje zde na blogu. Večer před tímto snem jsem měl svoji druhou obavu o pijatiku, a i vůbec o svoje další působení zde, protože mě některé věci unavují a jednoznačně si chci odpočinout od odpovědnosti. Současně ale nechci udělat tvrdý radikální řez a zcela se odříznout...

    A k tomu odpovídá i únik od tramvaje a ponechání ji svému osudu - neunikám před odpovědností?

    Prodloužený víkend - noc na sobotu

    Vracím se do zářiového víkendu, tentokrát do noci, do jednoho snu

    Šel jsem úmyslně spát už v devět hodin, abych zaspal vše, k čemuž mohlo, ale také nemuselo dojít. A ani se nedivím, že přišel takový sen, jaký přišel...

    Jsem v nějaké místnosti s velikým proskleným oknem, kde na zemi s pokrčenými nohami sedí moji příbuzní a podle všeho i pár dalších lidiček. Přijde mi to jako nějaký "nouzový" úkryt, protože všichni sedíme tiše a tak trochu se bojíme, co přijde.

    A přišlo to. Venku na hlíně dvorku přistálo cosi jako hypermoderní kovová koule s anténkami a jedním blikátkem, které nejenom světelně, ale i zvukově vyvádělo. Jak rychle asi dojde k výbuchu? Neřešil jsem to a kouzlem jsem poslal tenhle granát pryč. Z dálky se ozvalo zadunění výbuchu.

    "Kam si to poslal?" optal se mě kdosi. "Nad pole." odvětil jsem. Dostalo se mě odpovědi něco jako jestli jsem si jistý, neboť jsem vstal a vylezl na střechu. Jsme v nějakém městě, které vypadá - asi bych to přirovnal ke staroegyptskému městu. Dost poničenému, mohl bych říci..

    Ta věž mě vysloveně přitahovala a tak jsem nasadil kouzlo na přelet. Věž byla úzka a asi tak stokrát vyšší než okolní budovy, venku před ní kmitaloobrovské kyvadlo. Hodiny ukazovaly asi tak dvě minutky před celou hodinou a já vylétl na horní plošinu věže. Zde mě čekal kluk (hlavní pořadatel z předchozího příspěvku dle data) s velmi tlustým pláštíkem hozeních přes záda. A tři dělové koule. "Minule jsem to dělal bez pláště" konstatuji a mám taktéž oblečenu plášť: "Jsem zvědav co z toho bude" konstatuji o svém prohřešku a chystám si ty dvě koule do jakési mističky. Jednu z nich blizoučko otvoru, kterým má propadnout dolů do hodinového stroje, ale musí tam spadnout s určitou falší. Na to slouží ta druhá koule, kterou roztáčím velmi prudce po okraji misky, a pak bink! Koule se střetly, ta druhé prolétla a BI-tydlytydly zazvonil mobil toho samého chlápka, leč v reálu. Ve tři hodiny ráno! A on si chrápal dál a to doslova. Já měl po snu, ale po čůrací přestávce ještě dokázal usnout... 

    Pocity ze snu: Někoho jsem naštval, že hodil granát? Proč jsem si napůl připadal jako ve staroegyptském městě, ale druhopocitově to bylo město Guri?

    středa 7. října 2015

    Prodloužený víkend - pátek

    V tomto zápisku se vracím do prodlouženého zářiového víkendu, konkrétně do prvního dne tohoto víkendu, kdy začínala akce spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje.

    O pátku před akcí bych mohl napsat jen tolik, že jsem o pracovní dobu byl vožen(!) služebním autem po pobočkách a předával resuscitované staré kopírky do provozu, neb nové jsou tak rozbité po pouhých třech letech prvoozu, že oprava je "ekonomicky nevýhodná". A protože nám nové kopírky nekoupí, tak resuscitujeme mnohem starší kousky, jež - pochopitelně - dodala jiná firma...

    Na akci jsem proto vyjel později o nějakých 30 minut a než jsem se dohrabal pro dalšího účastníka z Prahy, naložil ho do auta a propletl se na výpadovku, čas zpoždění poposkočil. Dnes jsem se na výpadovce naučil i uvolňovat nouzový pruh pro sanitky a policisty, celkem 4x. Narazil jsem i na havárku, kam to všechno jelo a nechápal jsem. Hromadná srážka pod mostem, nikde žádná křižovatka, tudíž nemohlo tu probíhat známé přejíždění na téma, jak se na 50 metrech dostat z nejlevějšího pruhu do nejpravějšího.

    Samozřejmě jsem tím ztratil čas zbývající z mé časové rezervy, ale i chytil zpoždění dalších 45 minut, takže kamarádka E*M* jedoucí z Prahy zhruba ve stejný čas jako já (jen jinou výpadovkou) mě poprvé v životě předjela...

    Jenomže jak je Česká republika rozkopaná, tak nějaká kombinace použitých cest a objížděk způsobila zpoždění i našich zásob a kuchařek. Alespoň to jsem si myslel, když jsem v 18 hodin chtěl jít na večeři, ale ještě v 18:15 nebylo za kým jít, ba ani proč.

    Až mnohem později se ukázalo, že kuchařky na dnešek vůbec objednány nejsou a zásoby vyzvedávala holčina, jež byla bývalou partnerkou jednoho z našich vedoucích. A byly objížďky...

    Proto jsem v mezidobí čekání na večeři začal nahazovat účastníky do losovacího programu a když jsem měl dle přihláškového seznamu nahozených 65 lidí, seznam hráčů jsem vytiskl a chtěl ho pověsit na nástěnku. Po dvou krocích mě pozdravili dva lidičkové, které jsem na seznamu neměl, a po spatření třetího jsem měl sílu jen na vzteklé roztrhání seznamu hráčů....

    Po večeři jsem si odlovil hlavního pořadatele a seznam jsme stvořili znovu, ale to už jsem tušil, že v sobotu, kdy se měl můj hráčský seznam použít, určitě vznikne problém. Mimo jiné i proto, že několik vedoucích mělo průběžně ze hry a místa dění mizet a zase se vracet. Jak to dopomohlo regulérnosti hry netřeba dodávati, ale mělo toho být ještě víc.

    Hned první večer jsem se bál, že se semele pitka a já si nevyspím. Ale vše bylo jinak...

    úterý 6. října 2015

    Popošťuchování 3. - tentokrát z jiných stran

    Dneškem se definitivně vyčerpala vlna předepsaných příspěvků, ale já stále nejsem s to nějak žít v relativní pohodě a opět dostávám hlášky, tentokrát od mého těla

    Ptvní příznak je "smrtelná nemoc mužů na sedm" (=rýmička) což se mi snad nikdy nestalo takhle brzy před začátkem zimní sezóny, tedy jasná únava z nevyspání, která mě trápila už před první akcí spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje.

    Ostatně ke spolku se teď budu chvilku vracet, minimálně dvěma příspěvky.

    Druhý příznak je opar na mém rtu. Na opary netrpím, ale když se mi nějaký objeví, tak už "to" je vážné. A ani se nedivím, dnes jsem 4 hodiny lítal po vedoucích a pomalu na kolenou je prosil, aby zkusili ušetřit, neboť v kapitole na tonery a papíry máme tak omezený limit, že už to snad ani víc nejde. Po čtyřech hodinách se mi podařilo "vybrečet" úsporu o 15000 listů, což je teoretická úspora na tonerech za 7500,- Kč. Včera jsem po pracovní době na kopírce, jejíž sestřičky už umírají na "ekonomickou neopravitelnost", dělal za sebou několikrát rozborku a sborku v blízkosti jednoho čidla, které se chová podivně - pokud na něj přijde papír ze spodního šuplíku zareaguje, pokud z horního, tak ne. Prostě nějaká ta desetinka milimetru v toleranci je větší, než by měla být. Anebo jsem na falešné stopě a blbne firmware kopírky. Taky by nebyla první...

    Každopádně platí to, co jsem psal dříve - mám vyřazenou rychlost a dojíždím rozdělané úkoly, akorát to dojíždění trvá už moc dlouho.

    A dnes mi X lidí řeklo, že nevypadám dobře - jasný příznak, že to budu muset vyležet...

    pondělí 5. října 2015

    Od nejdelšího k nejkratšímu

    Pane doktore, pomozte mi prosím, čmelák mě kousnul do prstu.“
    „Klid, hned na něj dám mastičku.“
    „Vždyť uletěl, jak ho chytnete?“
    „Namažu místo, kde vás kousnul.“
    „Pod stromem v parku.“
    „Mohl jste říct rovnou, který to byl.“
    „Odkud to mám vědět, vždyť hned uletěl.“
    „Vy mi nerozumíte, kam vás konkrétně kousnul?“
    „Do prstu!“
    „No, a který to byl?“
    „Nevím, všichni čmeláci vypadají stejně…“

    - Mysli si číslo.
    - Jasně…
    - Teď k němu přičti dvojciferné číslo.
    - Ok…
    - Vynásob pěti tisíci.
    - Hmm
    - A teď mi ty prachy puč.

    - Zase jsi opilý?
    - Zase jsi střízlivá?

    neděle 4. října 2015

    Popošťuchování 2.

    Nádavkem ke včerejšímu (zpožděnému) příspěvku jsem dnes řešil další nedodělky a protože se mi teď večer nechtělo načínat nic nového, zkusil jsem si uchodit onu mapu s tramvajemi.

    Dopadlo to očekávatelně - mapa funguje, ale jen její autobusová část.  Tramvaje rozjedu, ale - žel - na první výhybce to tramvaj "nepřežije". A kupodivu nejsem schopen nikde na internetu sehnat jiný model, který by tu fungoval. Nu, jak se zdá, půjdu spát zklamán ... :-)

    sobota 3. října 2015

    Popošťuchování ... od Osudu?

    Poslední příhody mi ukazují, že kdosi chce, abych se choval čestněji - pracovně jsem si ho nazval Osud, ale klidně to může být i můj Anděl strážný...

    Měl jsem teď v práci dost lítání, ale i kolem spolku, kde jsem měl vytvořit výstup z jedné ankety, plus nějaké další drobnosti. Dost věcí z práce jsem dělal doma offline, anebo jsem se připojoval na dálku do práce.

    Každopádně mám dvě příhody:

    1) chci si zahrát v mé oblíbené hře OMSI nějakou mapu, kde nejenom jezdí tramvaje řízené počítačem, ale kde se dají řídit. Jedna z map je Gladbeck. Ta je ve verzi šest, respektive byla, protože na fórech a webech k OMSI je už nestažitelná. Prý ji sám autor smazal, ale kdosi ji dal k dispozici, takže jsem si ji sehnal. A proto, když se mi tahle mapa díky kamarádům objevila v práci, tak jsem si ji samozřejmě chtěl okamžitě přehrát na flashdisk a v PC ji smazat. Obé se povedlo, ale domů jsem flashdisk nedonesl, přestože jsem si byl jist, že jsem ho dal do mé "kabelky". Po třech dnech hledání jsem si přinesl nový flash disk, obnovil z koše soubory, a ....

    ... a druhý flash disk byl v háji. Zuřivě jsem prohledal celou kabelu na akci spolku a první flash disk jsem nalezl zapadlý na místě, kde jsem ho hledal asi tak třikrát. Předevčírem jsem nalezl i druhý flash disk.

    Ale mapu jsem si ještě nezahrál, protože zrovinka včera byla premiéra toho mého souboru výsledků ankety...

    2) Každého napadne to co mě - když dělám z domova zadarmo věci do práce, proč při nějakém prostoji v práci neudělat něco malého pro doma? V mém případě pro spolek. Vždyť by se to vyrovnalo, no ne?

    Přesně v okamžiku, kdy jsem si řekl "tak teď by to šlo" došlo k totálnímu blackoutu všech služeb, neboť vypadl proud nejenom u nás, ale rovnou v celé čtvrti. Opravovalo se to celou hodinu, po kterou jsem teoreticky měl mít čas na sebe a spolek. A pak druhou hodinu, kdy jsme s kolegy lítali po baráku a s klením hledali, kde nám co nejde. Poprvé v životě jsem viděl perpetuum mobile v rozvodné skříni. Kolega nehodil jistič, následkem čehož spadly tři jiné. Takže jsem běhal po počítačích a odpojoval je od zásuvek, aby to šlo nahodit.

    Prostě a krásně - kdosi nebo cosi nechce, abych si dělal šmouhy na duši tím, že se budu flákat nebo dělat mimopracovní akci. A já mu za to tímto pokorně děkuji, tuhle lekci beru....

    pátek 2. října 2015

    Strach x Bát se

    Momentálně řeším češtinářský(?) problém - co je správně?
    a) Bojím se strachu z ....
    b) Mám strach, že se bojím ....

    za tečky si dosaďte cokoliv :-)

    Podružná otázka totiž zní: Mám ze svého života odstranit "strach" nebo "bání se"?

    Gabo Zelenay

    V době kdy začínám směřovat na další akci spolku, jehož jméno se na tomto blogu nevyslovuje mám takovou nostalgickou náladu, až jsem si musel začít číst weby, jež poukazují na dobu před více jak 25 lety. No a právě tam jsem narazil na webík, který vzpomínal na rozhlasové reportáže ze sportů a pana Gabriela Zelenaye, jež byl tak dobrý, že se vyplácelo třeba při mistrovství světa v hokeji vypnout zvuk na televizi a pustit k obrazu rozhlasovou reportáž. A že to bylo něco...

    Část hlášek obsahují následující odkazy...


    Záznam z pořadu "Kdosi je za dverami", kde na začátku vystupuje Gabo Zelenay a komentuje mimo jiné "rybárske preteky" :-)

    čtvrtek 1. října 2015

    Další programátorský vtip

    Šéf - sekretářce:
    "Katko, prosím tě, překopíruj měsíční data naším partnerům, oni se za chvíli stavěj."
    ...
    "Dobrý den! Vám mám překopírovat ty data?"
    "Dobrý den! Ano, ano, prosím! Tady máte disketu."
    "Děkuji."
    Strká disketu do mechaniky a....
    # mkfs -t vfat -c /dev/fd0h1440
    # mount -t vfat -o iocharset=koi8-r,codepage=866 /dev/fd0 /mnt/floppy
    # find / -noleaf -type f -name Otchet_april. [a-zA-Z] -exec cp
    '{}';/mnt/floppy;
    # ls -la /mnt/floppy/Otchet_april. [a-z][A-Z] && sync && sleep 3

    "Tak a je to!" vrací disketu.
    Partneři:
    "o-O !!!! 8-O"
    "Prosím?!... Ach! Zase jsem zapomněla odmountovat?!“