Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

úterý 30. dubna 2013

Úzkost ze zítřka

Citát dne z blogu Valinky-Galinky (Projekt 365 - IV. / den 113 - Mlžný)
Naše úzkost nezbaví zítřek trápení, zato nám bere dnešní sílu.
Charles H. Spurgeon
Jsou dny, kdy mám strach ze zítřka, (což zrovinka dnes díky zítřejšímu svátku neplatí,) a obvykle za to u mě může nějaká osoba z pracoviště, kterou upozorníte na chybu či lajdáctví a ona pak nesmyslně a daleko kolem sebe kope tak, že se o problém začne zajímat váš(!) nadřízený o dva stupně dál než vy. A začíná se vyšetřovat...

Ty dny, kdy tušíte, že toto přijde zítra či pozítří, jsou asi nejhorší. V podstatě je i jedno, jestli se tím onen nadřízený zabýval, nebo to okamžitě smete ze stolu.

Každopádně proč to píšu - v den, kdy už víte, že se něco chystá, nejste schopni kloudně pracovat, protože nevíte, jak vysoko to daný člověk vykopl a kdo na tom má další zájem. A pokud jste ve firmě kde spolu soupeří dvě kliky, pak to může být pěkně hnusné, zvlášť pokud je vám přisuzována role v klice druhé. Co je zvlášť pikantní, pokud vy jste úplně nejposlednější kolečko ve firmě, v níž jste krátce a někde na úrovni ředitele se perou dvě kliky o to, kdo přebere ředitelský post.

Tenkrát to dopadlo pro onu kliku, která mě chtěla potrestat, špatně. Zástupce ředitele byl odejit na hodin necelých šest měsíců poté co to na mě zkusil, jeho prodloužená ruka, která mi podepisovala dovolenky pak byla odejita pro opilství....

Jenže to bylo tehdy a v jiné firmě, než dnes pracuji.

Jedna otázka však zůstává - kterou cestou se to dostalo (tak rychle) k onomu nařízenému, když ani váš přímý nadřízený nic netuší do posledního momentu nic, až si i jeho zavolají současně s vámi.

sobota 27. dubna 2013

Moudro dne, které jsem měl znát ve čtvrtek...

Problém ve světě je ten, že inteligentní lidé jsou plni pochyb, kdežto blbci plni sebedůvěry.

Charles Bukowski

pátek 26. dubna 2013

Neztrácej čas ...

Neztrácej čas tím, že ti chybí někdo, komu ty ne!
Neztrácej čas myšlenkou na někoho, kdo si na tebe ani nevzpomene.

Protože přijde někdo, kdo ti za tvůj čas stát bude.

(status kamaráda na FB)

Výročí výbuchu v jaderné elektrárně Černobyl

ČERNOBYL - jak režim v roce 1986 informoval o havárii den po dni


Černobyl - nultá hodina
Záznam v československé filmové databázi - http://www.csfd.cz/film/230050-cernobyl-nulta-hodina/
(filmová rekonstrukce)


Vteřiny před katastrofou - Černobyl


STŘEPINY: Černobyl 25 let od exploze


středa 24. dubna 2013

Moudro dne

"Kolik je v člověku dobroty, tolik je v něm života." 

Ralph Waldo Emerson

úterý 23. dubna 2013

Rozdíl mezi kamarádem a přítelem

Když Tě navštíví kamarád, chová se jako host, ale
opravdový přítel otevře a obslouží se.....
Kamarád Tě nikdy neviděl plakat, ale příteli se chvějí
ramena,když vidí Tvé slzy....
Kamarád nezná jména Tvých rodičů, ale přítel má jejich
telefonní čísla i adresy ve svém notýsku.....
Kamarád přinese lahvinku vína na Tvé narozeniny, ale
přítel přijde dříve a zeptá se, s čím Ti může pomoci a po
skončení oslav zůstane, aby Ti pomohl s úklidem...
Kamarád nesnáší, když mu voláš, jestliže už šel spát,
ale přítel se ptá,proč jsi mu tak dlouho nezavolal....
Kamarád si s Tebou rád pokecá, ale přítel Tě vyslechne,
když máš romantickou lásku i problémy...
Kamarád si myslí, že přátelství skončilo, jestliže jste se
pohádali, ale přítel Ti po hádce zavolá....
Kamarád si myslí, že jsi tady vždy jen pro něho, ale
přítel je zde pořád pro Tebe....
Kamarád si tento vzkaz přečte a zapomene na něj, ale
přítel ho přepošle a vrátí ho také TOBĚ ...


Původně to byl řetězový dopis, jak se dalo poznat z poslední věty, ale mě se velká část toho textu líbí i tak, byť mám vážné pochyby, kolik svých kamarádů mohu považovat za přátele a samozřejmě recipročně, pro které kamarády jsem já přítel, který splňuje, alespoň některé požadavky v tomto textu obsažené ...

pondělí 22. dubna 2013

Heslo dne pro ponurejší dny

Každý vidí můj úsměv, ...
...ale skoro nikdo neví, co cítím.

Každý slyší co říkám, ...
... ale skoro nikdo neví, co si myslím.

Každý vidí co píšu, ...
... ale skoro nikdo nevím o čem sním.

Každý si myslí, že ví kdo jsem, ...
..., ale jen málokdo mě opravdu zná opravdu dobře.

S tímto textem jsem se setkal na kamarádově Facebooku a musím říci, že tento povzdech jako by mi mohl jít některé dny z úst.

neděle 21. dubna 2013

Kutná Hora: Památník T.G.M.


Jsou chvíle, kdy pozorování dějin a  přemetů v jejich posuzování mě nutí vrtět nevěřícně hlavou, i když vím (z části i na vlastní kůži) že taková doba prostě byla.

Avšak výdrž při obnovování sochy našeho prvního Československého prezidenta v Kutné hoře mě přinutila k zamyšlení, třeba i nad budoucností. Nenastává pomalinku čas, kdy toto opět nastane?  Volby v roce 2014 se pomalu ale jistě blíží...

středa 17. dubna 2013

Lyoness. Je to letadlo? (3.) - první ohlasy

Další díly série:

  1. Lyoness: Je to letadlo?
  2. Lyoness. Je to letadlo? (2.) - vysvětlení pojmů, jak rozlišit skutečné MLM
  3. Lyoness. Je to letadlo? (3.) - první ohlasy, právě čtete
  4. Lyoness. Je to letadlo? (4.) - Ohlasy a uzavření tématu

První ohlasy

Mám-li se pokusit shrnout první ohlasy, pak mohu konstatovat, že téma je natolik "kontroverzní", že se diskutující rozdělili na dvě skupiny, tedy když nepočítám bílé vrány :-)

První skupina se Lyonessu zastává tak, že říká že píšu lživé údaje (ale už neřekne které), druhá říká, že mám pravdu.

Jen ti, kteří Lyoness znají a umějí jej využívat a hlavně vysvětlovat, navíc ještě umějí a chtějí diskutovat, nejenom našli ve výpočtu chybu, ale ještě mi to i vysvětlili. Přesto tam vznikl ještě jeden problém a to počet proměnných ve výpočtech.

Mohou za to následující dva obrázky, které mají vysvětlovat, jak probíhá přerozdělení peněz ze slevy poskytnuté obchodníkem. Jsou ze dvou různých prezentací, u kterých neumím určit, která z nich je novější...

A právě v tom je kámen úrazu - který z nich platí? Dovoluji si odhadnout (a pouze odhadnout), že ten první, ale jak v komentářích u mého prvního příspěvku tak i po internetu mi přišlo, že se počítá (počítalo?) dle druhého.

Nakonec jsem se tedy rozhodl, že v prvním mém příspěvku nechám všechny verze výpočtů, jen přeškrtám ty, které se mi zdají být nesprávnými, nebo nesprávnými jsou, tam kde si nejsem jist nechám dvě verze.

Výhrůžky (ať už zveřejněné v komentářích, nebo nezveřejněné) nechávám bez komentáře.

Na závěr nejenom ke druhému pokračování dohazuji další odkazy:

Mám lézt tam, kam slunce nezasvítí?

Tuto otázku jsem si pokládal po celý víkend, kdy jsem vyjel na akci pořádanou F*, jejíž reakce, ač možná míněné v dobré víře, ve mě vyvolávají ošklivé protireakce. Nu, mám o další důvod navíc.

Start akce byl domluvený na osmnáctou hodinu a byl uveden slovy "Večeře". Protože se to mělo odehrávat na statku kdesi daleko v polích, kam (už/ještě) není zavedena elektrika, znělo to dost zajímavě, i když jsem očekával jídlo typu "buřty na ohni".

Byl jsem tak natěšený, že jsem si blbě spočítal odjezd z domova, takže když má GPSka se na dálnici ustálila na předčasném příjezdu zvící 60 minut, zůstal jsem stát na benzínce a poslouchal rádio nějakých 30 minut. Když jsem proletěl Prahou (povolenou rychlostí pochopitelně), začlo mi být líto i těch zbylých 30 minut a zůstal stát u okrajového obchodního centra nějakých 15 minut. Dalších pět minut jsem ztratil na objížďce a čekáním na průjezd vlaku přes přejezd.

Říkal jsem si, že tak udělám etiketě zadost, nepřijdu moc brzy a alespoň trochu pomohu s přípravou ohniště, že bych mohl přijít mezi posledními respektive mezi poslední třetinou účastníků.

Jak hluboce jsem se mýlil.

Přijel jsem pět minut poté, co na statek dorazili jeho právoplatní majitelé, takže mi naproti vyrazila mě neznámá maminka a jeden její kluk, naštěstí se vzájemně známe z akcí. Z účastníků jsem byl první....

Dřevo bylo naštípáno, takže jsem se vysloveně "předřel", když jsem z dřevníku symbolicky přetáhl náruč polínek, abych se pak nechal provést po statku. A pak už jen čekat na další příchozí, respektive přijevší.

Hlavní pořadatelka přijela po hodině mé nudy, zorganizovala nákupní družstvo (neboť neměla koupeno lautr nic) a vyslala je do cca 10 km vzdáleného supermarketu. Vyjeli autem, aby se s nákupem vrátili o tři hodiny později za tmy...

Celou sobotu se hrál LARP, což byla hlavní náplň této akce. Ani si nejsem jist jestli jsem tu psal příhodu o tom, kterak jsem se postupně na tuto akci hlásil jako hráč, abych byl přesunut do CP, pak jako fotograf, účast jsem potvrdil ústně v této roli, abych se pár dnů před akcí dozvěděl, že jsem svojí účast nepotvrdil. Nu což, dalo by se to pochopit, ale když nedorazila nějaká CP a já nabízel že tu mám tři "přehozy" přes sebe na případné role, jako bych hrách na stěnu házel - v jednom z questů jsem asistoval jednomu CPčku. Což bylo na 9 hodin hry přesně pět minut práce. Jiní kluci se na questech mohli strhat, kolik jich měli v liniovém příběhu tohoto LARPu za sebou  :-(

V neděli to bylo podle hesla "chytrého nakopni, hloupého ještě víc", když neběžela nějaká akce "ukaž co sis připravil na celotáborovku", byla pro mě F* k nedostižení.

Mohu říct, že mít chatu/chalupu/statek bez elektřiny má hodně co do sebe a já si báječně odpočinul a kdyby nebylo problémů s F* a jejím stylem organizace a komunikace, bylo by to celé super. Takhle mám přes ten báječný zážitek šedivé šmouhy a ten klacek, který jsem minule virtuálně zlomil jsem nyní virtuálně zcela dolomil a zahodil. Zvlášť, když jsem si spočítal účastnické poplatky na akci a výdaje.

sobota 6. dubna 2013

Sen: Návraty k práci s dětmi

Ne, kupodivu tento sen není o jistém občanském sdružení, ale o mé dřívější práci, byť také s dětmi. Dalo by se říci, že to byl sen rekapitulační, ale současně to byl sen z budoucnosti (a toto spojení vzniklo proto, že jsem sledoval pozdě večer "dětský" film z dílen Walta Disneye, který se odehrával v roce 2020) ...

Návraty

Sen začal v budově E*, kde jsem svého času v reálu vyučoval děti, ale i dospělé, pracovat s počítači. Výuka se sem měla vrátit (v reálu skončila před mnoha lety) a do této malé budovy se mělo vrátit a vyučovat 11 lidí, takže najít místo na kabinety, učebny...

V této první části snu jsem si připadal spíše jako člen nějaké delegace, tu a tam jsem něco pronesl, snad radu či poznámku, ale v následujícím pokračování jsem již aktivnější. S kamarády jdu na nádraží a chceme "jet" do městečka S* a tak na nádraží čekáme na přepravní čas. Ti co už vědí, mají pod sebou karimatku a buď sedí nebo leží, každý ale máme povinně v ruce připravené peníze. Trochu si spolu povídáme, já s jednou kamarádkou, se kterou už jsem se v reálu X let neviděl.

O pár minutek později se budíme na nějakém jiném nádraží, byť vypadá prakticky stejně, v ruce už méně peněz, přesně o tolik, kolik přeprava měla stát, takže se zvedáme a jdeme ven. (Přeprava zřejmě na bázi teleportu) Při pohledu zpět na budovu vidíme nápis "nádraží S*", takže z této strany pohledu je vše v pořádku, ale při pohledu ven na město vidíme, že se nějak zázračně rozrostlo. Ptáme se proto číšníka obsluhující v malé zahrádce hosty, co stálo za tímto rozmachem. Prý "dětský výcvikový bojový tábor", ale už prý snad nefunguje.

Jo, jsme tu dobře, pomysleli si zřejmě všichni v naší asi pětičlenné partě a vyrážíme na dané místo, o kterém se proslýchalo, že děti a jejich rodiče tam vešli, ale už nikdy nevyšli...

A zatímco ostatní prolézají přízemí, já veden jasnou "předtuchou" stoupám do patra prvního. Zde je několik chodeb, všechny obložené žlutou hmotou, vypadající jako velké včelí plástve, tedy zdánlivě jako zpevněné stěny tělocvičen, kde se měl děti učit boj. Od středového schodiště je několik chodeb do stran a já hned na druhý pokus nacházím tu správnou. Tu, kterou bych já jako rodič nikdy objevit nechtěl, ale já jako zachránce všech těch dětí naopak objevit chtěl.

Jak procházím tou chodbou, aktivuji (snad i jen průchodem kolem čidel) zařízení, jež obyvatele kójí drží zmražené v čase, slyším totiž rozbíhající se stroje. Velmi pravděpodobně proto, abych - kdybych byl býval věznitel - měl možnost vstrčit dovnitř dalšího. Ano, v zadní kóji stojí zmraženi v čase rodiče v různém stupni vyjevenosti, nerozpakuji se s hledáním dveří (ještě by na nich byla past a uvěznila mě tam s nimi) a na férovku rozbíjím boční skleněnou stěnu. Díky tomu se rodičové rozpohybují a pomalu jdou ke mě a pak ven.

Stejným fíglem rozbíjím vedlejší kóji, kde jsou uzavřené děti, velmi pravděpodobně se na výcvik nehodící, děti nejvýše osmileté, vzhledově evropských národností. Některé mají na sobě jen trička, jiné pak zimní bundičky. Ani zde není žádný problém s osvobozováním.

Až v té třetí kóji vidím děti převážně z asijských rodin, jež mají v rukou různé tyče, nunčaky a další podobné dřevěné zbraně, v této kóji se zpomaleně pohybují a snad i trénují. Nevím, na jaký boj trénovali a s kým, ale jsem smutný z toho, že tyto děti už budou navždy trpět tím, že neuvidí svět tak jako já - mají totiž vyrvané oční bulvy a od toho ještě začervenalé okraje očních důlků a víček...

Přesto i zde rozbíjím bok kóje a mnohé děti v tu chvíli odkládají zbraně. Zřejmě jsem se spletl s vyndaváním očních bulv, anebo jejich výcvik je dokonalý, vycházejí ven jako by normálně viděly a ti co mají to štěstí a rodiče jsou zde se vzájemně vítají...

Když jsou všichni pryč, rozsypává kamarád Toro drobné cestičky střelného prachu do všech chodeb ke všem kójím (a v reálu se mohu domýšlet proč - zřejmě chce toto zařízení vyhodit do vzduchu, aby nemohlo být opět zneužito)

Sen pak má ještě pokračování v městě CHM*, kde je další středisko pro výuku počítačů, zdejšímu řediteli říkám, že jsem svého času měl převzít jeho místo. V tu ránu mě vzteky atakuje ranou pěstí do obličeje, ale jsem tvrdý a ani se po jeho silné ráně nepohnu, i když mě to zabolí. Dodávám, jako by se nic nedělo, že jsem měl být sem dosazen nedobrovoně proti své vůli. Pochopil to, co já už věděl, že jistá paní K* kula pikle. (V reálu to bylo trochu jinak, hlavně obsazení herců ale i rolí, včetně mé, to však není podstatné)

Poté, co se mi daný člověk omluvil ještě sen pár vteřin pokračoval, sledoval jsem bavící se skupinky a přecházel mezi nimi.

pátek 5. dubna 2013

Nevěřit GPS

Proseč n. Nisou,
zastávka tramvaje č.11, Proseč-pošta
Už několikrát jsem tu psal, že mě GPSka protáhla někudy, kudy bych nejraději nejel a co tak pozoruji, způsobuje to podle všeho nastavení "Nejkratší".

Současně se mou černou ovcí stávají obce mající v názvu Proseč. Kdykoliv jí projedu, něco se semele :-) O té neprvnější - Pusté Proseči jsem psal tady (Nejpovedenější víkend, resp. co mu předcházelo), tu druhou jsem na blogu nejmenoval, a nyní Proseč nad Nisou.

Samozřejmě toto říkám ze srandy, protože na toto nevěřím a taky zrovna dneska byla Proseč byla na konci děsivého úseku na silnici, jež se nesolí, neprohrnuje a hlavně sníh ze silnice díky okolním stromům neodtává.

Začalo to tradičně nevinně - vědouc, že první odbočku na Jablonec, kam jsem jel-musím minout, abych při cestě za kamarádem zbytečně neprojížděl středem Jablonce a naopak musím odbočit včas, abych jako minule odbočku nepřejel a jízdu si neprodlužoval o desítky kilometrů - jsem odbočil až na odbočce druhé, kterou mi GPSka měla nabídnout.

Jenže jsem si špatně prohlédl mapu a tak má druhá pobočka se neshodovala s druhou odbočkou GPSky, protože já si nevšiml drobných odbočiček jež byly mezi mými velkým odbočkami. Chybu jsem poznal snadno - po sérii křižovatek jsem nenajel na víceproudou silnici.

Díky tomu jsem poznal tři typy okresních silnic a silniček, na než se postupně silnice zužovala - silnici pouze s pluhováním (byla suchá), silnici bez zimní údržby (silnice byla suchá) a silnice bez zimní údržby v lese (vrstva rozjezděného a rozbředlého sněhu) jež byla současně z kopce a dost zatáčkovitá, z níž jsem vyjel na místě na fotografii - zleva - ale to už se silnice zase postupně měnila na suchoučkou a miloučkou silničku :-)

Nu což, alespoň jsem si procvičil jízdu ve špatných podmínkách.... A taky mě to poučilo, že posledních 20 km si musím vždy velmi důkladně promyslet nad mapou....

úterý 2. dubna 2013

Velikonoce na apríla

Letos jsem na žádné akci, zvlášť na akci pod stanem nebyl a říkám si: Ještě že tak!

Letošní zasněžené Velikonoce mě tedy zastihly v teple domova, užil jsem si je i tak, neboť to byla opět nějaká změna, i to nicnedělání má jednou za čas něco do sebe.

I když ono tak zas až tak moc nicnedělání nebylo, krom jiného jsem plnil průběžně svůj včerejší článek o Aprílu v roce 2013, díval se na televizi a tak.

Při té příležitosti jsem zjistil, že v naší rodině tradice velikonočního šupání děvčat už prakticky vymřela, přišel jediný koledník...

pondělí 1. dubna 2013

Apríl v roce 2013 - hon začíná (April fouls)

Tím, že se letos sešly Velikonoce a Apríl ve stejném termínu, bude můj letošní díl trošku vyjímečný, neboť bude kratičce hovořit o Easter Egg, v překladu o velikonočních vajíčkách - tedy o kusech kódu v programech, které mají uživatele překvapit či pobavit. Anebo jak hovoří článek - Velikonoční vajíčka od programátorů: Microsoft už nechce lidi děsit - ukrýt své jméno tvůrce hry...

Jasný apríl:
Tradičně Google vtipkuje na všech stranách - asi největším vtípkem bude Google Nose, která je lokalizovaná v čechách jako Google Nozdry, více zde:http://www.google.com/landing/nose/index.html  nebo na videu:


Google mapy mají pro dnešek vylepšený vzhled, jen nemohu přijít na to, odkud byl tentokrát převzatý (viz minulé apríly) - z české mutace Google Map se tato vrstva jmenuje "poklad".

Youtube uživatelům ukazuje u vlastních videí tlačítko "nominate"...

Tolik tedy výběr jen z toho, co jsem dokázal vylovit sám v období od 8:30 do 10:30 hod. Ve spolupráci se stránkou - https://www.facebook.com/cz.april či souhrnem z ní zpracovaným - http://www.pooh.cz/pooh/a.asp?a=2018075 - by se toho dalo vylovit dost a dost, např. ti co čtou tisková vyjádření firem dokázali vylovit třeba toto:
April pode CHMU - pocasi v Krkonosich dle webcamer (cca v 10 hodin se velmi prudce oteplilo a sníh slezl :-)
http://www.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/kam/prohlizec.html?cam=lucnibouda
http://www.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/kam/prohlizec.html?cam=pecpodsnezkou
http://www.chmi.cz/files/portal/docs/meteo/kam/prohlizec.html?cam=labskabouda