Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

sobota 30. června 2018

Šotoušení v Praze ... a nehoda dvou tramvajových souprav

V pátek jsem pobýval v Praze kvůli spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, a stalo se to, že mi vypadla jedna část programu, samozřejmě jako najust ta, která měla být odpočinková a hezká, zvlášť, když mohl být i oběd s kamarádkou kdesi v lesní restauraci.

Zkusil jsem i jedno "muzeum" ale nevydržel jsem to déle jak půlhodinu, takže jsem měl nápad že bych se mohl tramvají z místa, kde  jsem zrovna byl, se "probojovat" co nejblíž k ZOO a tam si něco nafotit.

Jenomže jak jsem si řekl slovo nafotit, tak jsem si uvědomil, že mi po Praze jezdí linka 23, která je provozována nejstaršími tramvajemi T3, jež jsou v Praze k dispozici. No tedy Té trojkami - když jsem se propracoval k Národnímu divadlu a vyčkal na první soupravu vozů linky 23, jež o pracovní dny jezdí v taktu třiceti minut, zjistil jsem, že proti mě jede klasická T3SUCS se zrychlovačem, jež se dají, byť už v hodně ztenčené míře, chytit i v ostatních městech (v Olomouci nedávno vyřadili z pravidelného provozu poslední dvě soupravy, v Mostě ve špičkách se nechá vyčapat na pravidelné lince taky taková souprava, apod.), Takže jsem se s ní vyvezl nahoru na Břevnov na Královku,.zapadl do parku a tam klofal na lavičce do počítači tak dlouho, až se měla objevit druhá souprava...

Objevila se, a zde se ukázalo, že jsem šotouš amatér, protože jsem si blbě zjistil, jak je smyčka Královka uspořádaná, takže jsem si video sice natočil, ale holt mi chybí začátek, kdy se tramvaj objevuje na scéně. No prostě - koukal jsem do blbého směru :-)
Linka 23 vyjíždí ze smyčky Královka,
stanice Malovanka, 29.6.2018, 11:05 - výřez z videa
Ale co už - měl jsem to hezky vyměřené, takže u mě skončily dveře zadního vozu a já nemusel přebíhat.. V něm jsem jel hezkých pár zastávek sám, takže jsem si nafotil i dobové materiály, které byly v tramvaji vystaveny.

Pochopitelně jsem opět narazil na T3SUCS a tentokrát to byla nejnovější série, takže z focení interiéru nebylo nic...



Ale to už jsem se těšil na to, že uvidím v provozu poslední pravidelně pojížděný vratný trojúhelník, na němž se otáčí tramvaje, tedy obratiště Zvonařka na Vinohradech.

Video z linky 23, natočené tramvajákem vystupující pod přezdívkou willyjeff85 natočeno o 8 dnů dříve, než jsem tam byl já, otočka od 31 minuty videa


Tím,že už jsem měl hlad, tak se mi nechtělo čekat a natočil jsem si jen to couvání, nikoliv kompletní otočku (hlavně bych musel čekat až přijede další souprava, abych měl i nájezd do trojúhelníku a tu řídil na můj vkus naštvaný řidič. Otázkou bylo, jestli si mám dát oběd a pak jet na autobusové nádraží a pak domů, nebo oběd dát až na nádraží.

No, asi jsem měl velké štěstí, že jsem nejenom zvolil variantu, "nejdřív jeď a pak jez", navíc proloženou tím, že jsem hupnul na tramvaj č. 11,  která nejela přímo k I.P.Pavlova, takže jsem nejenom šel pěšky, ale dokonce jsem ani znovu neprojel ani místem, kde se srazily dvě tramvajové soupravy. Sice jako ano, byl bych na té nešťastné zastávce asi tak o půl hodiny dříve, než k té nehodě došlo...

Ale i tak to pro mě byl šok, kdy jsem v čekárně na můj spoj viděl zprávy na ČT24 a obrázky z té srážky.

O to větší překvapení pak bylo dnešní video, opět od uživatele willyjeff85, který oba tramvajové vlaky natočil opravdu jen pár minut před střetem (první minuta videa) a co to pak udělalo s linkou 16, kterou řídil. Nejenom že musel jet odklonem, ale odklonová trasa byla přetížena tak, že byl znovu odkloněn jinam... (čas cca 12:30 je vidět vjezd na obratiště Zvonařka, kolaps kvůli semaforu od 15:30, video zrychleno, druhý odklon dispečerem je od času 18:30)



Aneb co udělá chybějící vyhybka do správného směru a následné semafory nastavené na menší provoz tramvají v daném směru

Prostě a krásně - tím, že jsem se najedl v bufetu autobusového nádraží jsem si ušetřil slušné potíže, zvlášť když raději jezdím tramvajemi než metrem....

pátek 29. června 2018

Manželství

Co je manželství?
To je jako když se s někým vsadíš o polovinu majetku, že s ním budeš navždy

pondělí 25. června 2018

Akce, tentokrát ne spolková

V nadpisu sice říkám, že to není akce spolková, ale... Vdávala se dívka a chlapec, jež oba procházejí spolkem, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje a pozvali si i nějaké vybrané lidičky právě ze spolku. No a protože to spáchali tam, kde děláme v létě tábor...

Já byl osloven s tím, že krom jiného budu mít úkol na přivezení bývalé hlavní vedoucí tábora, což ale vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu, s tím spojenými depresemí, bylo dost na pováženou, jestli se vůbec povede, protože pokud deprese není stálá a zdravotní stav taktéž a tím pádem spojení s proměnlivou pohyblivostí ... a tím pádem relativně často měnící plány na jetí a nejetí....

Každopádně v pátek se mi podařilo vyjet až tak včas, včetně nabrání prvního kluka, že jsem na první benzínce s jistým fastfoodovým řetězcem za pumpou zastavil, a  prohlásil, že si dojdu pro kafe, když mi GPSka Milosh hlásila 20 minut nadjetí před nabráním dalšího kluka v Praze.

Už to, že fastfood nefungoval, prý kvůli havárii vody, mě mělo varovat, že nepůjde vše podle plánu. Nešlo.. U Prahy jsme se dostali do kolon, která dlouhé minuty stála, pak se rozjela a po chvíli zase stála. Nechápal jsem to, protože nikde nebyl vidět důvod pro tak dlouhá zastavení. Jako ano, když připojovací pruh z vedlejší silničky prostě přesytí dvoupruhou dálnici, tak to chápu, už jsem to viděl i na videu z Norska, ale co donutí zastavit dva zúžené pruhy při objíždění bouraného mostu?!?

Nechtělo se mi jet ani přes Pardubice, ani přes Hradec Králové, takže jsem si vybral třetí mě známou cestu přesně mezi, doufajíc, že to jako vždy projetu bez kolon a v pohodě. Jenomže dvě silnice byly uzavřeny, takže jsem za pomoci GPSky Miloshe, objížďových šipek, ale bohužel i prostého odhadu přibližného směru projel až do nedobytného města D* (šest z osmi příjezdových směrů uzavřené) a projel dále, až se mi podařilo narazit na silnici z HK, po níž jsem dojel do známých míst.

Na táboře to v pátek proběhlo očekávatelně, všichni chtěli pít, ale koordinátorka svatby to řekla jasně. Dnes v noci se pije maximálně pivo, nebo víno, takže noc před svatbou proběhla skvěle. Zvlášť když jsem tu měl kuchařku J*, takže jsme večer kafíčkovali a něco málo slov prohodili...

Noc na sobotu byla pro mě skvělá (Sen o vílákovi), takže po snídani a návštěvě Stromu jsem byl pln elánu. Ale odsud pocud, takže když v čase odjezdu za bývalou hlavaskou jsem neměl spolujezdkyni F*, tedy současnou vedoucí tábora, tak jsem jí napsal SMSku, žádné hledání a buzení. A v té SMS  zmínil i to, že musí té bývalé vedoucí zavolat, protože změnila plány a ze zdravotních důvodů nechtěla jet. S bývalou vedoucí jsem po její SMSce mluvil, a docela se mi i hodilo že s ní budu sám a v klidu, protože nastal právě ten čas, na tu "Otázku", kterou jsem si připravoval i po kafárnách s kamarádkou I*

Samozřejmě, že když už jedu tak blízko kamaráda J*K*, tak jsem ho musel navštívit, proto jsem se s ním spojil už o týden dříve a návštěvu u něj domluvil. Mimo jiné proto, že jsem chtěl vidět pejska, jež mají do rodiny pořízeného. Ten je vychovaný správně, když jsem byl uvnitř a dostatečně očichán, byl jsem pro Eleeenku v pohodě, ale jak se pak při odjezdu ze mě stal Záplotník Podivný, opět štěkala jako blázen.K pobytu u kamaráda není z pohledu tohoto článku co dodat, kromě toho, že jsem měl kafe č. 2

Po dojezdu k bývalé hlavasce na mě vyběhla opět jedna pejsková, Adélka, která si mě pamatuje, takže se její štěkot z "Vypadni vodsud" změnil na "Pomoooc, nemůžu za kamarádem co mě tak úžasně drbe" a občas prostřídáno s "Paničko, kde to vázne!". Takže jsem si dal kafe č. 3 v podobě latéčka, hlavasce oznámil, že ji nechci přemlouvat, ale že se ji asi tak za půlhodinku zeptám, jestli se ke mě připojí k mému návratu, a pak po malém úvodu položit tu "Otázku" s velkým O.

Poslední dobou totiž o sobě docela pochybuji, jestli dělám správně, když jsem takový jaký jsem, a oné hlavasce položil otázku, jak mě vidí ona.

Tak nějak jsem tušil, co asi odpoví, ale zaznělo to pro mě docela tvrdě. Zkusím to říct stručně: "Máš dobrou povahu, a dobré vychování, ale obojí je špatně pro tuhle dobu" A dala radu, abych si nenechal na hlavu házet úkoly, které nikdo nechce dělat, zvláště pak, pokud se ti lidé chovají tak, že se chtějí toho úkolu sami zbavit...

Od hlavasky jsem odjel tak tak, abych rychlou jízdou stihl dojet na začátek svatbního obřadu, což byl problém, protože o tomto víkendu běží policejní akce hlídající pásy, svělta, rychlost. Ale dal jsem to, ale už jsem si stihl nasadit jen košili a kravatu, takže jsem vypadal docela exoticky mezi ostatními, kteří měli celé obleky.

Po obřadu a focení nastal čas oběda a pro mě  celé to dění od "ANO" až po start oběda bylo tak nasírací, že jsem zapadl do kuchyně, kde jsem pomáhal ve stylu "přines, podej", takže jsme dali do placu postupně polévku, hlavní jídlo a pak čerstvě udělané řízečky - vše stylem: "naber si co chceš na svůj talíř", tedy něco ve stylu švédských stolů.

Pak začlo pršet a pro mě to byl pokyn zapadnou k počítači a začít sepisovat, hlavně ten sen [odkaz podruhé] a pak zalehnout a zkusit naspat co nejvíce, v očekávání nočního hluku z diskotéky. Předešel jsem tomu částečně výběrem chaloupky, kde jsem spal, tedy té nejvzdálenější, ale TUC TUC se i tak ke mě slabě dostávalo. Při probuzení ve 3 hodiny šly do uší špunty, aby chluk do půlhodiny ustal zcela.

Neděle už byla jen uklízecí a zde jsem byl striktní - jsem tu jako host, takže si uklidím svoje, maximálně pomůžu v kuchyni a přilehlých prostorách, když si o to děvčata řeknou (a hlavně se tam objeví v čas úklidu...)

Vše se mi povedlo, odjel jsem včas, jen se mi trošku proměnili spolucestující. Zkusil jsem zvolit druhou cestu než cestou na akci a samozřejmě jsem dopadl očekávatelně - zůstal jsem stát v koloně. Zábavné bylo to,

neděle 24. června 2018

Letsplay #101 v OMSI: Co se děje před natáčením

Tak si tak říkám, jestli jsem právě toto video neměl dát na pozici videa č. 100, protože tohle video má svůj půvab a krásu.

V podstatě jsem si původně chtěl natočit nějaké záběry zvenčí pro poslední video z mapy Eberlinsee+Schönau, kdy jsem chtěl ke dvěma záběrům s netradičními tramvajemi přidat nájezd s tramvají třetí

Proto také toto video začíná s tramvají T3SUCS (Tramvaj T3 naoko připravovaná pro SSSR, ale "reexportovaná" do českých zemí, kde už tyto energeticky náročné tramvaje neměly jezdit, respektive T3 ano ale s jinou elektrickou výzborjí), kam jsem prostřihl i konec jízdy, kterou jsem s T3SUCS měl. Bohužel mi v ní nikdo nechtěl jezdit, takže z toho samostatné video nevzniklo. To jen tak mimochodem...

Ale k videu - prostě jsem jen jel na konečnou u nádraží a děly se mi věci, ale hlavně naschvály, přičemž druhý a pátý jsem si způsobil sám, protože jsem se blbě podívat na postavenou cestu, respektive špatně jsem se podíval na "vexle", kam jsou hozené...



Ale co už - než jsem napsal tento článek, tak už má tohle video několik palců nahoru, takže se líbí :-)

sobota 23. června 2018

Sen o vílákovi!

Můj dnešní sen mě velmi příjemně překvapil, byť mám takový neodbytný dojem, že už se mi něco podobného zdálo dříve, ale nedopadlo to takto, což by tedy byla známka toho, že se jedná o REMAKE

Jdu ještě s pár lidmi kamsi do hotelu, žel to vypadá, že je to hotel hodinový. Anebo se ti, kteří šli do této zkoušky, ano, je to totiž zkouška, nedokázali prodrat na její konec. Posuďte sami, jak byste se zachovali vy, kdybyste na chodbách hotelu potkávali na zemi ležící dvojice, ale navíc nahé a v pokusu o nějakou, bohužel ne atletickou, figuru. Jdu dál, občas je musím překročit, ale nekomentuji a dokonce se ani nepřidávám, když mi na rohu jakási dívka v luxusní róbě zkouší nabídnout... co vlastně? Netuším.

Ani jsem se jí totiž nepodíval do obličeje a dokonce jsem jí pohybem levé ruky, takovým tím vystrčeným loktem, nepustil k sobě blíž. A co víc, šel jsem beze změny rychlosti dál, a mohu se vsadit, že ty místnosti vlevo ode mě, jež vydávaly z otevřených dveří jakousi stříbrnou zář obsahovaly možnosti na ukojení choutek jiného rázu.

Poslední místnost naaranžovaná do kombinace tmavě modré, černé a něco málo svítivé zelené, obsahovala stolek a na něm pět vysokých sklenic s vodou. Věděl jsem co to je, sklenice skutečně obsahovaly vodu, ale navíc s jednou příměsí. Vílí prášek. Prošel jsem jenom kolem tří sklenic z pěti, a na první pohled bylo jasno. První sklenice obsahovala zlatý vílí prášek v hojném množství, druhá taktéž, ale ve velkých hrudkách, ale já si vybral tu třetí, tu, která měla onen prášek nejjemnější, až to skoro vypadalo, že tam žádný není, protože sklenice zářila nejméně.

"Vílá prach dělá proměny náhodně" upozornil mě dívčí hlas, jež jsem dnes už slyšel. Zvedl jsem sklenici k ústům a náhle jsem měl v hlavě úplně jasno. "Chci mít moc kouzly pomáhat, chci být vílák" opakuji si dvakrát dokola a když už mám sklenku u úst, proběhla mi hlavou myšlenka jiná....

Napil jsem se...

Po chvilce tmy jsem se probral ve stejné místnosti a už bez skleničky v ruce a pocitově jsem měl dojem, že už je ráno. Dívka tam stála stále, ale to už jsem "došel" až na koberec. Tam jsem se zastavil, nevěda, co té dívce řeknu, ale to už cítím velmi zvláštní věc. Ten koberec s velmi hustým a dlouhým vlasem se pode mnou s fakt velkým zpožděním propadl, předtím jsem musel stát na chloupcích. Stál jsem vůbec na nohou? Chodil jsem??? Byl to velmi zvláštní pocit, musel jsem si ho vyzkoušet ještě jednou, byť už jsem věděl. S úsměvem a jiskrou v oku jsem udělal přesně jeden krok vpřed. Situace se zopakovala, zase krásně, měkce a se zpožděním zapadán bosýma chodidlama do chloupků kobetce. V tu  chvíli to pro mě byl nejkrásnější pocit na světě. Stal jsem se vílákem (vílou mužem)...

"Máš červenočerná křídla" řekla mi dívka stále tím stejným oznamovacím tónem. Ale já to věděl, protože právě ta myšlenka na červenočerná nenápadná křídla, takový ten odstín červené, který nekřičí do světa, navíc s černými ornamenty, bylo to totiž mé "nerozumné" chvilkové přání před napitím...

Vzbudil jsem se a byl úplně nadšením bez sebe, což znamenalo, že v 01:38, kdy bylo jasné, že bych měl pokračovat ve spaní, se to nepovede, věděl jsem, že to po tomhle nadšení a doslova adrenalinu v krvi půjde těžce.

Dal jsem to...

A tak jsem se dvěma dalšími přerušeními měl celkem tři další sny, kdy jsem jako víla-muž připlachtil k problému nějaké osoby a pomocí kouzla ale i pomocí dobrého slova pomáhal a všichni za to byli vděční. Jen velice málo lidí dokázalo vidět má křídla, jako by byla pro většinu neviditelná.I já sám je občas neviděl, malá ale silná křídla v barvě červené s černými ornamenty...

Ráno jsem s hrůzou zjistil, že je 07:45, tudíž hodinu a čtvrt po čase, kdy si kuchařky dělají kafe, opět tu máme kuchařku J* se dvěma pomocnicemi. Hrnek byl pro mne připraven, takže rychlá zálivka horkou vodou... ale tentokrát jsem nezůstal, zhltl něco ke snídani a s 3/4 kafe klusal v kroksech kopcem dolů, k "mému" stromu. 


Věděl jsem úplně přesně co budu dělat - zazpívám píseň díků na melodii, která mě poprvé napadla před 3/4 rokem právě pod tímto stromem. Teď, TEĎ, konečně byla v mysli ta správná slova



ZA TEN SEN MÉ DÍKY VÁM
CO OPLÁTKOU VÁM DÁM?
MOU LÁSKU MOHU DAT
TU TROŠKU DAT...

Zdánlivě se to nerýmuje ale do té melodie to sedlo docela dost dobře, no a protože pracuji i s energiemi a stromy, můžete hádat, co jsem chtěl zkusit.

Bez šance - byl jsem předběhnut, strom mi dal dostatek energie dávno předtím, než jsem se nadechl, až jsem v úžasu nad tím zazpíval onu melodii beze slov (kafe v té době odloženo na zemi) a text odpřednášel i s dalšími nesouvislými díky dodatečně. A samozřejmě jsem poslal i trošku další energie, ale věřím tomu, že jsem už při příchodu dokázal předat dost energie a radosti ze mě doslova stříkající.

Můžete hádat třikrát, jak úžasně mi to kafe chutnalo, přestože to bylo nějaké rozpustné a hlavně druhořadé cosi, co je vydáváno za lahodné, o vonném aromatu nemluvě. A jak časově dlouhé to pro mě bylo, přestože to bylo stěží deset minut, protože jsem měl další úkoly na akci, kterou tu globálně zmíním asi pozítří

Spoiler: Netušil jsem, kolik kafí mě dnes čeká, ale to čtvrté za dopoledne bych asi už fakt nedal a co hůř, přestože jsem takto kafoval, svůj úkol jsem nesplnil...

středa 20. června 2018

OMSI2: Nejdelší linka na Bad Kinzau (1.)

Dnešní díl asi nemá cenu příliš mnoho popisovat, protože to nejhorší, respektive nejužší místo vyšlo až do dílu druhého, ale i zde se nechá najít mnoho krásného nebo i problémového, takže takové ty nájezdy na zastávky na středním pásu, podivné výjezdy z tunelů a tak...



Tuhle jízdu jsem si užil, protože já si to dal v celku :-)

úterý 19. června 2018

Pokus o pojistný podvod

Už od dob vzniku tohoto videa na kanále "Plzeňská Jehlárenská" si říkám, jestli tohle je skutečně možné, ale protože jsem byl dnes vezen na další školení GDPR (od posledního "Pláče" přibylo minulé úterý další a dnes dokonce dvě další školení, mohu s klidným svědomím říci:

Ať už je toto video pravé, nebo ne, pravé by být mohlo :-( Bohužel...



Občas se divím, jak je možné, že některým "srandistům" byl vůbec vydaný řidičák. Je to prostě můj pohled sice ze sedadla spolujezdce, jenomže o to víc jsem měl čas sledovat provoz okolo nás a protože sám řídím, tak to o to bylo horší - protože vím :-(

neděle 17. června 2018

Letsplay #100: Výroční video, které ... ?

Nu tedy, po dnešním videu začínám pochybovat, jestli jsem udělal dobře. Do výročního videa mě totiž nenapadlo, co natočit hezkého a odkud, takže jsem zvolil novou hru, jež na videu ještě nebyla.

Problém je.,že právě tahle jediná hra potřebuje snímat v HD kvalitě, což se mi sice povedlo, ale - zase - mi zazlobil zvuk. Na jedné straně se tomu nedivím, protože jsem to točil na nové počítačové základní desce, ta předchozí už nebyla při hrách použitelná, jenomže jsem si to měl zkusit nanečisto. Což mě nenapadlo, protže jsem očekával, že nastavení v nahrávacím programu zůstane stejné. Nezůstalo...

Takže jsem točil nový zvuk o den později,což ale znamenalo, že budu muset použít stříhací SW. A jako naschvál to prostě nefungovalo, program padal a vůbec celkově video odmítal přežvýkat. Až s nějakým obskurním nastavením mi to prošlo....



Mezitím jsem si to nastavení znovu několikrát změnil a stříhací SW se už opět chytá správně, leč na přestříhání tohoto videa nezbyl čas....

Holt bude #101 lepším reprezentantem...

středa 13. června 2018

Středeční video na poslední chvilku

Ončas se stane to, že opomenu udělat zavčasu závěreční střih videa a pak to honím na poslední chvilku, takže se dost možná stane, že tento článek stihne vyjít dříve než na Youtube toto video doběhne a bude předchroupáno, což bude mít za následek, že video nebude dostupné.

A to přitom toto video mám natočeno už dlouho, dobře celý rok, a měl jsem ho připravené do míst, kde budu potřebovat nějakou výplň. Ten stav nastal v tomto týdnu, kdy chci kvůli stému videu označovaných jako letsplay, a prostě úmyslně nechci dávat v tomto týdnu OMSI.

Ale pojďme přímo k videu. Asi nejhezčí trať a nejvíc zábavy v OpenBVE mi přinesla tahle fiktivní trať situovaná do Anglie, no a jak tak fungují naschvály, tak musel přijít zrovna v den natáčení - hra se mi zaseknula v půli trasy.

No jo, ale co s tím? Věděl jsem, že kompletní nové namlouvání nedopadne dobžr - budu mít naštvan hlas a hlavně si nebudu jist, co už jsem říkal a co ne, takže v druhém komentáři toho řeknu méně.

Ostatně kdo bude pozorně oslouchat, tak zjistí, že přesně to se mi stalo, byť v opačném gardu, tedy že znovu říkám některé věci, co zazněli v části prvé, protože jsem tu druhou půlku natáčel s větším zpožděním, byť ve stejném dni...



Ale co už, rád si to s touhle lokomotivoou, které se říká Peršing, dím na téhle trati znovu a přes všechny zastávky, a věřím že minimálně zopakuji 90% úaspěšnost...

neděle 10. června 2018

OMSI2: Video s pár chybami

Před malinkou chvílí jsem dal ven nové video a to konkrétně toto:



Je to video z mapy Autobahn, což znaméná dálnice a to předznamenává vše. Já sám se v něm dopouštím chyby, kdy u kasáren říkám, že mám 7 minut nadjetí ale počítač ukazuje, že je to čas do další zastávky, ale i jinde trošku žbleptám. Nu což, schválnmě jestli mi někdo něco vytkne :-)

sobota 9. června 2018

Výlet do Prahy

Na dnešní den byl od nás z práce naplánován výlet do Prahy, s tím, že tam pojedeme na loď, kde dostaneme nějaké drobné občerstvení. A aby to bylo pro nás hezké, tak jsme si zarezervovali loď v čase západu slunce...

Příjezd autobusu Karosa, sice v úpravě Deluxe, ale tahle kombinace už dávala jasně najevu, že je to starší vůz, takže jsem se bál, že možná ani nedojedeme, ale bylo vidět, že se o to pan majitel stará... ale poslechově měl v motoru nějaký držák zničený, protože drnčení bylo slyšet. A potom, co s těmihle vozítky jezdím v OMSI, tak mám sluch docela vycvičený.

Ale tak nějak jsme dojeli, přestože u mě hrozily otlačená kolena. Ano, to je totiž taktéž nevýhoda právě toho typu Karosy, tedy že má tlusté sedačky a má je příliš blízko u sebe...

No, ale dojeli jsme, našli správné molo, a ... zjistili, že naše loď veze ještě předchozí várku a že tam má nějaké ruské turisty, jak nám prozradil lodník z vedlejší lodi, což ale podle něj znamenalo to, že se před naší jízdou bude uklízet....

Stihlo se to na minutu přesně, takže jsme nastoupili nejprve na vnitřní palubu, kde nás čekalo občerstvení. Tedy občerstvení - bylo to cosi na rozdráždění žaludku a nahnání žízně, protože mě malá Mirinda stála 50Kč.

Mohloto být celé v poklidu, ale to by neměl s námi sedět harmonikář, který se rozhodl hrát. Kolegyně, které to nevydržely první mi ukázali cestu na horní palubu, kde jsem si sedl na dřevěnou lavici, nasadil sluchátka a poslouchal mé jedíné "CD" koupené od Googlů s meditativní hudbou.

Když harmonikář zjistil, že hraje na dolní palubě pro obsluhu a nikoho jiného, tak vyšel nahoru a jal se hrát tam. Přemýšlel jsem, jestli dáme hru na pžebíhanou, že bych šel zase dolů a kolegyně za mnou, ale raději jsem zatlačil sluchátka hluboko do uší a sledoval rozsvěcující se Prahu.

A hodně přemýšlel, protože ta loď mi byla značně podezřelá, což u mě, který si užil astrálního cestování, způsobovalo takové to zvonění zvonečků. Jak bych si mohl dovolit jezdil v Praze turistickou lodí - kdo by mě tam vzal?

To až vystoupení z lodi a chůze na Staroměstké náměstí mi to rozsvítila. Ano, můj předpoklad byl správný - jak se v Praze moc nevyznám, tak mě kolegyně jdoucí vpředu dost zajímavě protáhly místy, které jsem už znal. Takhle za tmy a úplně živě jsem viděl svůj sen, jak se jednak bojím, že se ztratím a také z toho, že: "mnohé obchody nemají na nákup zboží a vystavují jen jedny boty"

No, bylo mi docela ouzko, ani jsem se nepopošel podívat na rozebraný orloj, jenž je v nějaké rekonstrukci, či co. A taky: Co dělat na Staromáku po desáté večer? Stánky zavřené, luxusní obchody taky.... Takže jsem to jako první napálil zpět k autobusu, a věřte mi, že jsem si po zjištění, že jsem si "omylem" zvolil chůzi po stejné straně jako ve snu a měl jsem štěstí i minimálně na jednoho individua, jenž jsem měl ve snu, abych se následně vyhnul i skupině mírně přiopitých cizokrajných mladíků, kteří měli odjíždět od hotelu,,,,

Stejně jako ve snu se nám autobus schoval pod most, prostě byl donucen popopjet z místa, kde nás vyložil, nastěstí se sen od skutečnosti odchýlil a přišly všechny kolegyně, aby se pak vrátil děj reality do snu, kdy jsme zastavili u parčíku a jedna z kolegyně šla do křovíčka na ministerstvo úlevy...

Měl-li sen nějaké pokračování, netuším, ale to, že jsem si udělal bolístku na patě, takže jsem vykulhal z autobusu na zastávku autobusu, odkud jezdím typicky domů a tam si musel udělat stažení kotníku. Samozřejmě, žádný autobus na obzoru, první až tak o pět hodin později, takže mě čekal taxík, anebo cesta pěšky.

I ta ve mě burcovala nějaké snové vzpomínky, protože po té straně, po které jsem šel první část cesty ve snech nechodím. Tenhle konkrétní sen byl spíše varováním, protože mi napovídal, že se musím trefit mezi dvě skupinky osob, které na mě nepůsobili důvěryhodně...

Tak to dopadá, když v telefonu nemáte žádné telefonní číslo na taxislužbu (a v hlavě, kromě těch švindlířů, kterým volat nechcete, nemáte nic)

pátek 8. června 2018

OMSI2: Jedeme (skoro až) na trajekt

S mírným zpožděním zveřejňuji toto povídání na téma linky 29 na Blankwitzu, jíž považuji za hodně odpočinkovou linku, protože je na ní jen jedno místo, teď přesně řečeno křižovatka, kterou nemám rád ani v jednom ze směrů, který ji linka 29 projíždí.

Náhledový obrázek je už z jízdy zpět a je už z okamžiku, kdy to nejhorší místo mám podruhé za sebou :-)

Jinak mě udivovalo chování chodců, ale to se v dnešním videu neprojevilo tak fatálně, jako při mé zkušební jízdě. Ale ve videu i tak na to upozorňuji...

x

čtvrtek 7. června 2018

Čtvrteční groteska

Dnešní den byl groteska, ale bohužel spíše groteska v uvozovkách. To je tak,. když naše oddělení zajišťuje něco, co nemáme v popisu práce a na té práci na úplný závěr děláme i dozor - taky trošku nesmyslně.

Každopádně naše poplachová ústředna na jedné pobočce špatně předávala data na centrální pult po stávající lince, takže jsme dostali pokyn vybudovat náhradu - tedy spojení mobilní. Když už se mi vše podařilo dohodnout a ve spolupráci s kolegyní dotáhnout, tak nejprve padl úterní termín a daný montér se pozval na čtvrteční dopoledne...

A tady nastal první problém, protože já osobně si dopoledne představuji v čase 9-11:59, ale montér se objevil až ve 12:30, takže já, trouba, si ani neobjednal oběd, což byla chyba, protože kolegyně by mi jej donesly už v 11:30, hned poté , co se někde ve městě nají samy. Ale já doufal, že budu jíst v rámci kafárny hned ve 13:15.

Z logiky věci se ale daná věc stihnout dala i teď - přidáte novou destičku do ústředny, zrestartujete ústřednu a pak z počítače do ústředny nalejete konfiguraci novou. A to byl ten problém - technik přijel s pláčem, že se mu po aktualizaci Windows10 rozjel nastavovací SW, konkrétně blbne SQL databáze.

O pět minut později  a jedné reinstalaci, jíž jsem dělal já,  (a která byla zbytečná protože pán nerestartuje NTB a SQL podle všeho chtěla jen znovunahodit) jsme se na to mohli vrhnout. Jo, hehehe, pan montér si zapomněl potřebný díl doma. Já v kapse druhou půlku, tedy SIM kartu měl....

Tudíž si montér pro danou věc zavolal a měla mu ji přivést manželka. Když to trvalo 15 minut namísto pěti, tak už jsem si volal o oběd kamarádce a montér se začal dohadovat, kde to vázne. Nu coby, manželka zajela k pobočce jiné firmy a otáčet se nechtěla, protože k naší pobočce vede objížďka. Tak si pro to montér šel pěšky, naštěstí jen skrz park....

Pak už jsme se mohli dohadovat na téma co a jak dál. Montér začal montovat daný díl do ústředny a při té příležitosti teprve zjistil, že má díl jiný, údajně novější. Tak jsem mu byl nucen najít schéma zapojení, protože on se nemohl dostat do systému nějaké firmy, od níž nakupuje - zřejmě jim spadl "backend".

V této fázi jsem se opatrně zeptal, v jakém stavu má být ta SIMka, zda má mít PIN. Neměla mít. Tak jsem tu obálku rozbalil a zjistil očekávatelné - SIM nevylomena a na papírku natištěný PIN. Takže jsem se jal dělat grotesku pro změnu já. Vypl jsem svůj notebook , vypreparoval svojí SIM, dal jsem jí na futrál svých brýlí a nahlas jsem řekl: "Má SIM je na futrálu brýlí".  Pochopitelně totiž měla stejný polep jako ta nová.

Novou SIM jsem vložil, pustil notebook, ozkoušel PIN a jal se hledat odblokování PINu. Ale nějaký update Windows mi "spláchnul" ovladače od výrobce a vrznul si tam vlastní. Odblokování PIN nemožno...

Tak jsem vzal na radu montéra svůj stařičký "hloupý" mobil, vložil SIM a zadal PIN - špatně. Opatrně ho zadávám podruhé, chyba. To už mě polil pot a tak jsem se podíval na futrál svých brýlí. SIMka pochopitelně nikde....

Neptejte se mě, jak se mi mohlo podařit vyměnit dvě SIM mezi sebou, já to totiž nevím, ale po jednom zasakrování byla správná SIMka konečně odblokována. A tak jsem si poskládal mobil i notebook a jal se obědvat, sledujíc přitom technika. Ten otáčel SIMkou sem a tam aby pak udiveně řekl: "Hm, tak modernizace pokročila až sem, potřebuju menší SIM." Jenom jsem pozvedl obočí a technik si sám vylomil SIMku podle jejího naříznutí.

O moment později ale technik prohlásil: "Ta SIM mi tam plandá". A to už jsem šel do kolen a neřešil to, technik pinzetou dotlačil SIM na své místo. Pak se na kartě s vloženou SIM rozsvítila zelená světélka a já se s technikem domluvil, že teď už jsem k nepotřebě a že jej pak kolegyně vypustí.

Technik na opuštění měl hodinu a zbývalo mu jen nastavení ústředny, takže jsem s klidem odběhl do kafárny za kamarádkou, abychom probrali to, co probráno být mělo. O 45 minut později hovor od montéra: "Ústředna mi neumí poslat SMS, jaký tarif máte na kartě?" Měl jsem sto chutí jízlivě odpovědět, že ten, který je pro SMSky potřeba, ale pro jistotu jsem zavolal šéfovi, který ji nastavoval. Nečekaně - je tam tarif na SMS a hovory, a nic víc. To jsem zavolal montérovi a jízlivě dodal, ať tu SIM strčí do telefonu a zkusí si z ní poslat SMS, ať se pozná, zda zlobí ona. Poděkoval, zavěsil a už nezavolal, takže pokud se mu to nepovedlo, stojí u poplachové ústředny dodnes...

středa 6. června 2018

Pláč nad ... no to snad...

Pokračování dění z článků - Pláč nad neuskutečněním šotoušením a Pláč nad ... pokračuje a Pláč nad... - víkend poté

Mé potíže s běžící lavinou kolem GDPR pokračují, po úterním školení, které bylo jedenácté velké, ale celkově už patnácté, se ukazují, že bude vše ještě chvilenku pokračovat.

Když se vrátím k úternímu školení, k tomu, kterého jsem se bál nejvíce a co mě přimělo tu prezentaci předělat, tak mám hned několik poznatků.

První byl ten, že mému úvodnímu blábolu na téma, že toto není školení, ale přednáška rozuměl každý, dokonce se tam pár lidí i zasmálo, ale jejich vedoucí (té skupiny pro kterou jsem přednášel) řekla: NE, JE TO ŠKOLENÍ

Druhý byl ten, že si děvčata dělala poznámky, ale psaly si je přesně v okamžiku, kdy jsem řekl něco jako "GDPR v tomto budě řeší i naše vnitřní směrnice, konkrétně..." ( to jí jako nečetly???)

Třetí byl ten, že na úplném konci jsem vůbec poprvé za přednášku obdržel potlesk!!!

A právě to nebylo v pořádku, protože tleskaly děvčata sice patřící pod kraj, ale sedící na konkrétním okrese a konkrétní pobočce. No a právě z té mi zavolal okresní ředitel a požádal o další - ale nikoliv přednášku, ale o "popovídání si o GDPR". To mě dojalo.

Víc mě dodalo to, že je to pravděpodobně ten ředitel, který trošičku ne úplně férově tlačil na moji současnou kolegyni, takže rada zní: "Dávat si bacha na to co říkám" a to i v případě kafe, jež mám dostat chvíli před akcí v ředitelně...

úterý 5. června 2018

pondělí 4. června 2018

Pláč nad ... - víkend poté

Pokračování dění z článků - Pláč nad neuskutečněním šotoušením a Pláč nad ... pokračuje

Jaké to štěstí, že víkendový výlet za příbuznými do Jižních Čech byl proložen tím, že jsem mohl vozit dva své prasynovce od svých dvou neteří v kočárku a dělat na ně cukrblíky, protože jinak by mě víkend pouze unavoval, což je přesný opak toho, co má víkend být. A to bych málem zapomněl i na dvě větší praneteře...

Ale popořádku - v sobotu jsem nejprve objel naše město a nasbíral cestující, protože tentokrát měly jet na tento víkend i moje sestry a mamka, takže se mé auto - Stříbrný Sršáň - naplnilo prakticky celé. A jelo se.

Tím, že jsme se stavovali "na půli cesty" u neteře a dvou praneteří, nám odpadla WC zastávka po cestě (proč tohle říkám se dozvíte později) a byl čas na protažení a v mém případě hodně času na kafíčko, protože praneteře obletovaly mé sestry, svojí mamku a mojí mamku. Snad by se i dalo říci, že řádily, ale bylo to v normě :-)

Dojezd do cíle po silničkách, z nichž jsem mnohé neznal - díky objížďkám, které jsem nechal řešit mojí GPSkou Miloshem, byl rychlý a plynulý. Milosh mě totiž protáhl kratší verzí objížďky, než jak byla značena, ale asi se při ní více točilo volantem a byla nevhodná pro nákladní auta.

A pak to začlo - narážky od manžela mé třetí sestry a když  narážka směřovala na mě, buď jsem ji ignoroval anebo odpovídal "hm", ale to už byl oběd prakticky na stole. A můžete hádat - zase znova tudíž opakovaně -  kulajda. Podezřívám sestru, že ji při našich návštěvách dochází fantazie se nepotvrdilo, zbylé sestry kvitovaly, že opět kulajdu udělala. Zjevně si ji objednaly. A tentokrát musím říci, že se povedla a chutnala i mě, až jsem si trochu přidal...

Následovala vycházka s mojí první zdejší neteří a jejím kloučkem, který si začátek života užil v inkubátoru, a který byl opravdu hodně hodný. Celou vycházku prospal, pak si breknul, aby ho mamka nakrmila, pak se na nás chvilku usmíval a bylo...

Druhého prasynovce jsem si užil jak pozdě odpoledne, kdy byl trošku mrzutý kvůli plynatosti, tak i v neděli dopoledne, kdy jsem s ním kroužil po městě s kočárkem - děvčata mezitím nakupovala. Všiml jsem si jedné věci. Když jsem zastavil, tak pootevřel oči, zjistil, že nejsem máma a jal se spát dál. Ale v okamžiku, jak do kočárku nakoukla jeho mamka, tak si "musel" zafňukat. Zazněla i hláška od jeho babičky: "No jo, na mámu se brečí", takže to nebylo ojedinělá reakce.....

Ale to už jsem byl po oné noční tvorbě prezentace. Chtěl jsem tu prezentaci předělat zgruntu a udělat tři části: Úvod, vnitřní směrnice o GDPR, vlastní evropská směrnice GDPR. Ano ano, od dob mého prvního "Pláče" byla skutečně vydána nová směrnice a já měl čas si ji nastudovat..  Bohužel ta směrnice je psaná tak neuspořádaně, že jsem potřeboval dvě sklenice (tj. nikoliv skleničky) vína, abych to vzdal a použil prakticky celou původní prezentaci, v ní doplnil odkazy do té naší vnitřní směrnice. No a samozřejmě odmazal všechna zjednodušení.

Situaci nepomohlo ani to, že jsem poté spal hodně přerušovaně, prostě a krásně - nedal jsem tradiční dopolední procházku v přírodě. Ono bych ji ostatně ani nestihl, protože jsem právě odvážel holky na t nákupy. Ne, Stříbrná Sršáň se vlastním sestrám nepůjčuje :-)

No a teď k té zpáteční jízdě - jedna ze sester mi jednoznačně řekla, že budeme stavět 2x, aby byla mamka v pohodě. Jenomže to řekla příliš blízko mamky, která se málem urazila. No prostě - Beran... Zastaví se jednou a basta. Problém byl, že i tato sestra je Beran. Můžete hádat co se dělo v autě před Prahou ... Nakonec jsem rozhodl, že se zastaví za Prahou a basta.

NIkdy bych netušil, co bude následovat - najel jsem k benzínce, natankoval - majíc slevovou kartu - a zjistilo se, že tahle benzínka má WC mio provoz. Takže ke druhé, která měla WC jen zvenku a zamčené. Ale to u si sestry s tamní obsluhou vykomunikovaly. Ale to už vím, že budu mít u té sestry Beranky průšvih, respektive mám - nezastavil jsem u dvou benzinek a nesimuloval, že u obou něco potřebuju, aby mamka byla donucena jít na WC dvakrát a cítit se tak pohodlněji... Zvlášť když jsme jeli v horku a docela dost pila...

I teď večer, po odehrání povinných her s kamarády na počítačích (aktuálně točíme dvě různé) mi hlavou běží ta prezentace, ale také mi problesklo hlavou to, jestli se situace ještě jednou nezopakuje. Tak schválně

neděle 3. června 2018

Co udělal v OMSI2 čtrnáctiletý kluk...

Tuhle mapu připravuje kluk, který v nějakém videu o sobě tvrdil, že je mu 14 let a já se jí tak trošku bál točit, abych mladíka nějakou větší kritikou respektive nějakou hloupou kritikou neodradil od práce. Tohle video totiž pojednává o mapě, která je teprve ve vývoji.

Samozřejmě podle toho taky ta mapa vypadá, i když tu a tam jsem si nemohl povšimnout nějakých nelogičností, z nichž nejvíce svítila zastávka "U Majáku" a nájezdy kolem ní...

Dalším problémem byl autobus, protože onen kluk si na mapu vybral tři druhy autobusů a já si chtěl zajezdit s Karosou. Ale zrovna tahle konkrétní měla tu vadu, že se v ní ztrácela nafta a pak samozřejmě i další detaily. Naštěstí pro mě je vše opraveno...



Mapa je to zatím krátká a silničky relativně úzké, směr zpátky obsahuje několik smyček, já jel tu přímější variantu.