Televizní zamyšlení

Narazil jsem teď nedávno u svých přátel na několik reakcí na televizní tvorbu či na televizi vůbec, v obou případech to byly citáty.

Televize rozšiřuje nevkus a nemůže jinak, protože musí něco prodat, to je její pravý účel. Prodává se mnohým a musí se prodat mnoho.
(Jan Werich)

A ještě druhý citát

‎"Na celém světě se nezadržitelně rozevírají nůžky mezi bohatými a chudými. Chudým je třeba dát chléb a hry . Hlavně ať nepřemýšlejí. Zářným příkladem je v tomto ohledu třeba seriálová tvorba. Podívejte se na produkci České televize. Jejich seriály se ani neobtěžují popisovat sociální realitu. Řeší se tam jen, kdo si koho vezme. Dalším omylem je kňourání nad československou minulostí, ta je přece už passé, teď tu máme zcela nové hrůzy. Třeba zastupitele s propojením na podsvětí a policii, kteří vytvářejí zákony a vyhlášky na objednávku těch nejbohatších. Mých pět velkých dokumentárních filmů televize vysílá málokdy a většinou přes půlnoc. Aspoň zakryjou běžné vysílání a to mne uspokojuje." (Karel Vachek)

Osobně nemám co dodat, snad jen to, že poslední dobou ve 20:00 koukám na ČT2, což je jediný můj večerní program u TV ...

Život je někdy skoupý...

„Život je někdy velmi skoupý, uplynou dny, týdny, měsíce a roky, aniž člověk zažije něco nového. Ale pak se otevřou dveře a dovnitř se vřítí lavina. V jednu chvíli nemáte nic, a najednou máte víc, než dokážete přijmout.“ 

Paulo Coelho

Kousající tramvaj

Trošku jsem si dopočítal kompletně popsané sny (a vynechal ukázky) takže mohu zodpovědně prohlásit, že bude následovat tramvajový sen č. 66, celkově pak sen č. 258.

Jako již tradičně jedu v tramvaji mezi oblíbenými zastávkami R* a P*, které jsou na trati z kopce, ale netradičně jedu ve druhém voze u zadních dveří. Tramvaj T3 (v modifikaci T3M3) je poměrně plná, pár lidí stojí, já ostatně taky.

Tramvaj přijíždí k dolní zastávce poměrně rychle a začíná brzdit. Očima si vyměřuji zbývající část nástupiště před prvním vozem a docházím k závěru, že zabrzdit stihneme i s několikacentimetrovou rezervou. Jenže v okamžiku, kdy elektrodynamické brzdění ztrácí účinnost a měly by sepnout brzdy čelisťové (cca při rychlosti menší jak 10km/h) slyším nepěkný zvuk, kterak o sebe pravidelně cvakají spřáhla mezi tramvajemi - jednomu z vozů tyto brzdy neseply a brzdy u druhého z vozů nejsou s to udržet celou soupravu v klidu...

Kdybych byl řidičem tramvaje v reálu, stiskl bych v této chvíli tlačítko elektromagnetické kolejnicové brzdy a bylo by hotovo...

S pocukáváním zastávku přejíždíme, tramvaj vyjíždí z koleji a za křižovatkou perfektně dobržďuje na zastávce autobusu a otevírá dveře.... "Přeci nepojedu v rozbité tramvaji" říkám, protáhnu se kolem člověka stojícího ve dveřích a v klidu vystoupím a se mnou z vedlejších dveří i nějaká dívka či žena.

Odcházím přímo od tramvaje, v určitém okamžiku ale za sebou slyším prudce se přibližující hluk tramvajových motorů, otáčím se doleva a levou rukou odrážím zadní vůz letící vzduchem, který na mě zaútočil. Povedlo se mi to, na rukávu mi zůstaly jen drobné kousky nátěru. Tramvajové vozy opět stojí na zastávce busu, jako by se nechumelilo...

Tady popis snu mohu ukončit, další dění není podstatné.

Nejprve k podobnosti událostí - V blogpostu Velikonoční LARP popisuji událost, jenž se stala mé postavě a postavě Nien, kdy nás družina advrhla a na mě bylo zaútočeno. Můj dnešní sen pokračoval tím, že jsme s onou dámou stáli na kopci, sami, a přišlo mi to dost podobné jako v onom skutečném dění - čili mohlo jít sen reagující na prožitek v minulosti, ale taky to může být něco současnějšího...

V tomhle snu mi vadí i to, že se ostatní chovají jako ovce - v jiných snech, když je šance uniknout, tak to udělají (viz předchozí tramvajový sen - Tramvaj a propiska), nebo mi v úniku zabrání (autobusový sen č. 31 - autobus za ksč)


Také mě překvapuje ta agresivita, kterou mi projevuje neživá věc nikým neovládaná (viditelně) ...

Po stopách zpěváků (1.) - Vlaďka Prachařová

Rád bych volně navázal na svojí sérii volným pokračováním , neboť tu a tam Youtube mi vydá další písničku, kterou znám z pásku a já se tak mohu konečně po hrozné spoustě let dozvědět, kdo ty krásné kousky zpívá.

Ostatně jsem tu už psal, že někteří zpěváci upadají do zapomnění a jako příklad uvedl Zuzanu Buriánovou. No, příklad mnohem je lepší je Vlaďka Prachařová.

Pokud jsem dokázal zjistit, objevila se Vlaďka na začátku sedmdesátých let minulého století, v roce 1975 byla dle Wikipedie v anketě zpěvaček na 34. místě a komentáře u jejích písniček tvrdí, že po roce 1978 ukončila činnost, a jen na jednom zastrčeném místě je tvrzeno, že snad v brněnském rozhlase ještě něco malounko nahrála v roce 1982 (zřejmě v té době v Brně žila či pracovala). A to je vše, co jsem dokázal vydolovat z internetu ... Tedy s vyjímkou diskografie Těch disků je patnáct(?) z čehož by vyplývalo, že je na deskách zaznamenáno jen 30 písní.

Vlaďka údajně zpívala z mnoha orchestry a zpěváky, třeba s Karlem Zichem (MP3)

Do youtube výběru vybírám nejprve něco pomalejšího

Vlaďka Prachařová - Souhvězdí (1970)


Na pásce po sestře mám následující skladbu a skoro začínám pochybovat, jestli na tento sestřin pásek nenahrál i něco můj taťka - to kvůli roku vzniku.

Vlaďka Prachařová - Hello, je půl (1971)


Na závěr odvolám to co jsem říkal výše, neboť Youtube vydal i tento zápis a skladbu, Vlaďka tedy zpívala i dříve než v roce 1975.

Pravda

Pravda je vždycky nejsilnější argument 

Sofoklés

HALAKA zničil vykladače snů!

Halaka zničil vykladače snů, mohl bych tak nějak říci o svém snu, neboť všichni mí kamarádi a známí, kteří mi tu a tam sny vykládali (spočítal bych je na prstech jedné ruky bez použití palce) mi tento sen nevyložili a je jedno, jestli to slíbili a nesplnili, nebo mě u tohoto snu (po jeho přečtení) odmítli.

Ano, i to je totiž možnost, že tentokrát už byly překročeny nějaké neviditelné hranice a mohly být dvojího druhu. Buďto jsem příliš otravoval s požadavky o výklady mých snů, anebo tentokrát je ve snu cosi, co je tak příšerné, že mi to nechce nikdo říci. Anebo, slovy jednoho z přátel, je sen zmatený...

Mě, který s těmito sny žije už dost let zmatený nepřijde, má svoji gradaci a také to, že byly použity známé kulisy mi dost pomáhá tento sen pochopit. A pokud se sen zařadí do "megasérie", které říkám "německá", je pro mě pochopitelný zcela. Zkusím proto ozřejmit vše, co půjde. A doplnit pár detailů...

[k pochopení zápisku musíte znát původní text: Jmenuji se Halaka]

Scéna první - náměstíčko:

Tohle náměstíčko jsem už ve snech měl, jednou jeho prostory a přilehlé budovy využíváme pokoutně jako "čeští vlastenci", jindy se opakuje problém vyloučení. Přijde mi, že si neuvědomuji sen s tímto náměstím, který by dopadl úplně optimisticky, či alespoń tak, abych byl spokojen...

Scéna druhá - pokus o odchod do akce

Je pošmourné odpoledne, kdy se já spolu se dvěma mladými pokouším jít na nějakou akci (nebo se vzdálit a už se nikdy nevrátit). Jdeme tedy z náměstíčka ke skleněnému předělu s dveřmi. Ve variantě snu "čeští vlastenci" jsem na začátku snu u této stěny jasně varoval, že musíme určité dveře zaklínovat, aby nám neublížilo jejich zavření.

Jejich zavření v aktuální variantě totiž dělá problém se vzduchem, pravděpodobně s tím, že se velmi rychle stane nějakým způsobem nedýchatelný. Nějak se tedy musí rozbít ta malá okénka, co jsou v té stěně. Loktem a pěstí to mě nejde, kolegům jazykem ano. Když je díra proražena, nechávají jazyky v ní, jakoby dýchali přes jazyky, nebo díky jazyku vyrobili jakousi trubičku, jíž vzduch prochází. Já v tu chvíli pociťuji zvýšenou teplotu okolního vzduchu.

Scéna třetí - vyhazov na náměstí

K téhle scéně nemám co dodat, tedy kromě toho, že v této repríze snu/scény se cítím jako ten, který má vrch, což je rozdíl od dávné premiéry této scény

Scéna čtvrtá - zkratkou to nepůjde

Tuhle scénu jsem si už zdůvodnil minule - protože jsem ji ve snu už také měl. Prostě zkratka přináší jisté výhody, ale tím, že není nikdo další z kamarádů po ruce, který by mi pomohl vyvážit mnohem mocnější nevýhody, jsou ony výhody prakticky anulovány...

Scéna pátá - podzemí a mostek

Opět jsem ji ve snu již měl a k zaznamenání stojí jen to, že stranu, kterou jsem opouštěl, chránil vlastně jen visací zámeček, kdežto strana kam jsem šel měla fabkový zámek, na obou stranách dveří místo kliky koule, dveře se otvíraly pomocí elektronického vrátného, který spouštěla vrátná, sama chráněna za neprůstřelným sklem a ještě byli na pozadí ukryti strážní.

Scéna šestá - podzemí před diskotékou.

Pokud by dvě strany konfliktu nespolupracovaly a jedna ze stran se jistila tak, jak jsem popsal výše, těžko by ve svém podzemí hned za vchodem měla kartotéky, pracoviště, kde se zprávy zpracovávaly a tak. Pokud by to byly zprávy o protivníkovi, tím spíš bych se je snažil dát jinam, nebo kdyby to byly zprávy strategické či obranné, tak bych postupoval ještě více obezřetněji.

Proč to říkám. Tahle část podzemí jako by byla v mých snech vícekrát, než by mi bylo milo. Čím víc jsem o snu HALAKA přemýšlel a scény si v duchu rozebíral, tím víc mi přišlo, že mám  z tohoto místa různých zážitků. Kromě klidných průchodů skrz (které byly včetně HALAKY právě dva), tu pracuji jako dešifrant, který se bojí napadení, jenž opravdu přijde, takže zachraňuji několik posledních dokumentů úprkem na diskotéku, jindy z nějakého důvodu napadám vrátnou... U toho napadení si nejsem jist, že by to bylo pokračování snu "čeští vlastenci", kdy by v tom případě šlo uvažovat o tom, že si "dobrá" a "špatná" strana prohodily místo...

Každopádně je pro mě tato scéna cosi jako symbol, který mi má něco sdělovat...

Scéna sedmá - diskotéka

Tmavá tančírna, na parketě je několik tančících párů. Přestože je taneční parket velký, mí kolegové se mi mezi tančícími dokážou ztratit. Já typicky jen procházím, ani v reálu jsem diskotéky moc nemusel. Což teprve pak ve snu [Diskotéka v Košticích]

Scéna osmá - dveře, dveře, dveře

Všechny dveře popsané nějakou hatmatilkou pod níž jsou otevírací hodiny ve stylu "o pracovní dny od X do Y", zastavuji se vždy u dveří na poštu, vždy se otevírá v 5 hodin ráno a končí v 18 hodin, respektive takto si to přečtu. Všechny dveře jsou zamčené, až na dveře s nápisem "Akrobatický vchod"

Zde mě jímá drobná beznaděj, protože přeci nemohlo utéct tolik hodin od doby, kdy jsem stál na náměstíčku a bylo pošmourno a byl den.

Jak dlouhý by asi byl pobyt na diskotéce, kdyby se veškeré dveře otevíraly jen o pracovní dny a já na diskotéku vešel v pátek večer?

Scéna devátá - hovor s dívkou (v reálu kolegyní z práce)

Výtka, která se u této části ozvala od kamaráda byla tato: Ta holka mluvila včetně závorek?

Problém u mých snů je ten, že si někdy ne zcela přesně pamatuji znění nějakého proslovu, takže si pak snažím domýšlet cokoliv, aby mi to dávalo nějaký smysl. A bohužel v zápisu snu HALAKA jsem udělal drobnou chybku v tom, že jsem totéž nenapsal ve své odpovědi. Takže varianty jsou:
ONA: Ty si teď říkáš HALAKA"
ONA: Ty si teď říkáš prostředním jménem HALAKA
JÁ: Ano, už jsme spolu mluvili
JÁ: Ano, už jsme spolu o tom mluvili.
Podle svého citu můžete různě kombinovat věty mé a věty kolegyně

A možný výklad?

Pokud bych jej zasadil do svých pracovních problémů a pocitů, vypadalo by to takto -

Pracuji v oblasti, ze které bych rád odešel, ale budu odejit. Na nějakého šéfa vím něco ošklivého. Každopádně odejdu a můj odchod strhne sebou malinkou lavinu dalších odchodů (otázkou je jestli dobrovolných nebo nedobrovolných). Kolegyně, která v práci zůstává je smutná ... případně kolegyně, která v práci nezůstala, je smutná ... 


A otázkou je, proč je smutná. Kdybych už dříve věděl kdo nebo co je HALAKA (další jazykové přepisy: Halakha, halacha), tak bych ten sen vykládal taky jinak, ale v tuhle chvíli se musím otáčet k  jiným variantám výkladu. takže halaka v mém snu znamená spravedlivý, ochránce práv,života či opak toho všeho? Vyděděnec, občan nižší kategorie?

Je také možný obdobný výklad i na jiné mé činnosti či skupiny kamarádů, např. v jednom občaneském sdružení jsem přešel z vedení do revizní komise. Prostě a krásně - sen jde napasovat na několikero věcí, co se mi ději resp. děly v době, kdy tento sen proběhl. Těžko se mi pak hodnotí určité symboly z tohoto snu - před kterou skupinou osob mě varují? Nebo jen konstatují daný stav?

Lyoness. Je to letadlo? (2.)

Minule jsem v článku Lyoness - je to letadlo (1.) zkoušel rozebrat jednu konkrétní společnost, jejíž činnost kolísá mezi legálním multilevel marketingem a nelegální pyramidou-letadlem, abych na závěr nedošel k jednoznačnému výsledku.

V následujícím článku jsem se pokusil shromáždit nějaké další informace a další odkazy na další články.

Update ze 17. února 2013 - pro úplné pochopení tématu a mého názoru si prosím přečtěte všechny díly včetně komentářů:

• Lyoness. Je to letadlo? - popis toho, co se dělo na přednášce a výpočty doma
• Lyoness. Je to letadlo? (2.) - právě čtete
• Lyoness. Je to letadlo? (3.) - první ohlasy
• Lyoness. Je to letadlo? (4.) - Ohlasy a uzavření tématu

Začněme od začátku:


CO JE TO MULTI-LEVEL MARKETING?

Multi-level margeting (MLM), nebo také někdy Síťový margeting je víceúrovňový marketingový systém prodeje založený na přímém prodeji nebo interaktivní distribuci zboží a služeb. V různých podobách jej používá mnoho společností s nejrůznějším předmětem podnikání a jde o plnohodnotnou a zcela legální formou obchodní činnosti. 

HISTORIE

Neoficiální začátek byl někdy začátkem 20. let byl v USA - při známé prohibici. Jednoho gangstera napadla geniální myšlenka. Začal odměňovat pašeráky nejen podle množství propašovaného alkoholu, ale i za zatažení jeho kompliců do tohoto "obchodu".

Poprvé byl (oficiálně) MLM použit již v roce 1940, kdy jej začala využívat americká společnost California Vitamins. Stejný obchodní model převzala v roce 1959 také společnost AMWAY, působící také v České republice. Pravě tato společnost se také v roce 1979 podílela významnou měrou na stanovení definice legálního modelu MLM.

JAK ODLIŠIT SERIÓZNÍ SPOLEČNOSTI OD NELEGÁLNÍCH PYRAMIDOVÝCH STRUKTUR

Na trhu se vedle seriózních firem pracujících s tímto obchodním modelem můžeme často setkat také s nejrůznějšími pyramidovými strukturami, které tento model napodobují, a jejichž odlišení může být v praxi mnohdy velmi obtížné. Jistým kritériem může být členství společnosti v některé z mezinárodních asociací jakými jsou např. DSA (Irská DSA), IDSEI, FEDSA nebo WFDSA. Případně pak také členství v asociacích národních. Tu v případě České republiky reprezentuje Asociace osobního prodeje ČR (AOP).

Seriózní podnikání založené na legální podobě MLM by mělo splňovat tyto následující body:

▪ Seriózní síťový marketing je obchod, kde zisk je založen výhradně na obratu tvořeném prodejem zboží od mateřské firmy konečnému spotřebiteli. Naopak pyramidové struktury profitují z nabírání nových členů, za jejichž získávání se vyplácí odměna.
▪ Seriózní podnikatelé v přímém prodeji vybírají velmi nízký vstupní poplatek. Dokonce bývá zvykem poskytnou novým zájemcům lhůtu na vyzkoušení příležitosti s možností vrácení takového poplatku. Naopak pyramidové struktury požadují vysoké vstupní poplatky (např. za startovní materiály), které jsou nevratné.
▪ Žádná seriózní firma v oblasti síťového marketingu nestanovuje svým členům povinné odběry výrobků.

(znění bodů převzato z článku na www.dreamlife.cz, Fascinace: Svět síťového marketingu očima odborníků, sestaveno s použitím článku Wikipedie o MLM)


A OPĚT NASTOLENÁ OTÁZKA: Jak je to s firmou Lyoness?


Projdeme-li výše zmíněné body, můžeme si říci, že poctivě podnikající společnosti budou asociování v některé z asociací zmíněných výše, k nimž pak můžeme přiřadit - leč na opačnou stranu - společnosti, které k MLM přistupovali jako k pyramidové hře. Nebo přistupují. Problém je totiž v tom, že mezi klasickým MLM a pyramidou je poměrně velká šedá zóna, která se dá využít různě a kam se vejde snad cokoliv. Díky tomu se může naprosto klidně stát, že některé společnosti nemohou být do těchto struktur asociací MLM být přijati.
.
V jedné z diskuzních skupin Hofylandu, poměrně čerstvě založené, vzniklo toto rozdělení.


LEGÁLNÍ MLM: Mary Kay, Oriflame, Avon, Amway, Just, PartyLive, Vorwerk (viz. AOP)
NELEGÁLNÍ  "PYRAMIDY": Vanilla - „obchod“ se zlatými mincemi, H-System, Skyline, Leonardo VBC, Family G

Protože se na prezentaci na které jsem byl přednášející oháněl tvrzením, že Lyoness je o multimarketingu, prozkoumal jsem toto tvrzení z pohledů uvedených výše.

1) Proběhnul jsem proto všechny zmíněné asociace, ale Lyoness jsem nenašel, pouze v seznamu IDSEI jsem nalezl 14 lidiček, jenž jsou spřízněni s Lyonessem. Když se na seznam těchto lidiček podíváte, zjistíte, že ne všichni mají nastavenu osobní fotku...
2a) Tvrzení první tečky první věty - Lyones neprodává, pouze zprostředkovává slevu.
2b) Tvrzení první tečky druhé věty - Za získání členství obyčejného člověka se neplatí, za vstup firmy ano (musí si koupit vstupní "paket")
3) Tvrzení druhé tečky - viz 2a a 2b)
4) Tvrzení třetí tečky -  U Lyonessu tvrzení platí

Jak tedy vidno, Lyoness se odchyluje od klasického pojetí MLM.

Na webu Pojištěnec se autor dobral k rozhodnutí, že části strategie Lyoness letadlem nazval lze. Což je pro tuto chvíli i můj názor. Otázkou je, jak dlouho mi vydrží :-)

Další materiály:

• Web Jak uspět v MLM je téměř bezbřehá optimistická lákačka do MLM
• Multilevel-Marketing.cz se označuje jak blog pro podnikání v 21. století. Také zde naleznete článek seriozní MLM x pyramida
• WWW.multilevelmarketing.cz - portál s několika články na téma MLM

Asi nejlepší je ale pětidílný slovenský článek "Klameme sami sebe o MLM" a jeho části (Mýtus: Přes MLM jde vydělávat, Mýtus: MLM je efektivní systém, Mýtus: úspěch v MLM je jednoduchý, protože... a Proč firmy používají MLM)

Dva modré balónky

Natáčení písní či jejich interpretace naživo může být občas problém... :-)

Čundr country show - Dva modré balónky


Nedalo mi to, a trošku zahledal - plný text

Dva modré balónky
Bedřich Nikodém /Jaromír Hořec

Dva modré balónky vyšly si do města
a za ruce drží se spolu,
hm, hm, jak ženich a nevěsta.

Pod modrou oblohou skotačí vesele
a sluníčko dívá se dolů,
hm, hm, je hezká neděle.

Na světě se jim líbí,
trápí se však otázkou:
Proč se nepolíbí ti dva,
co pod nimi jsou?

V tom ty dva modré balónky napadlo náhodou,
že asi jim na obtíž jsou,
a proto k nebi odletí,
ať nepřekazí objetí těch dvou,
kteří spolu jdou.
Proto k nebi odletí,
ať nepřekazí objetí těch dvou,
kteří spolu jdou.

Youtube, původní verze: Dva modré balónky

Nespokojena je žena, když...

O ženě vypovídají mnoho její ruce. Pokud se například její prsty nacházejí okolo vašeho krku, je zřejmě lehce nespokojená.

Shrnutí uplynulého týdne (20.)

Na začátku tohoto týdne jsem doufal, že se situace kolem mě zklidní. Jenže na konci týdne devatenáctého se rozhodlo několik mých věcí polehounku odkráčet do věčných lovišť botami počínaje a holícím strojkem konče. Takže jsem "vesele" v pondělí utrácel.

Jenže pondělí bylo "veselé" i z jiných důvodů - tak jak jsem se v minulém týdnu styděl za své kolegy, tak teď jsem se styděl za kolegu mající na starost jinou oblast. Zavolala mi kolegyně, která kdysi pracovala na jedné naší pobočce a hovořila o tom, že již 2 měsíce čeká na odstranění několika drobností, které ji a jejím 4 kolegyním znepříjemňují práci. Jednu z nich jsem zvládl odstranit za pět minut, tu druhou bohužel musel vyreklamovat na vyšší úrovni, třetí vysvětlil... Mě to stálo celkem 15 minut času...

Pondělní dění mělo dohru jak v pondělí (kdy jsem dostal sprďáka od dalšího kolegy, že lezu do zelí někomu kam nemám chodit), tak i v úterý ráno. Zazvonil mi telefon a opět ta kolegyně z jiné oblasti a prý jsem byl vysoce úspěšný, protože se mi povedlo udělat i onu věc, co šla na reklamaci. To se mi povedlo a dokonce tak, že jsem to vlastně "náhodou" opravil sám, a reklamace nebyla potřeba. Ostatně se jí naše pražská podpora firmy F* ani nedotkla (soudě podle našeho elektronického helpdesku). Vše jsem si pak ještě o polednách ověřil telefonicky s jinou kolegyní z těch pěti a když se mi povedlo situaci povedlo vylepšit navedením jedné z těchto kolegyň po telefonu, takže jí program začal fungovat ještě lépe,neznalo nadšení mezí.

JÁ SNAD SPÍM A TOHLE VŠECHNO SE MI ZDÁ!!!

Opravdu nenacházím slov... Tohle totiž podle mě bude mít dohru, protože jejich ředitel si se mnou (od poloviny 90 let) tyká a podle všeho navrhl on, aby se na mě zkusili obrátit, takže na poradě ředitelů se to dozví náš ředitel a pokud to bude podáno tak, že jejich informatik je [cenzored] a já hasil situaci, může se problém přenést k našemu šéfovi a to si neodvažuji odhadnout co z toho bude.

IKEA nabízí exkluzivní box pro VIP klienty
(vtip kolující na internetu)

Jenže já asi opravdu spím, protože celý úterní podvečer sleduji případ hejtmana STČ kraje, který byl odchycen s krabicí plnou peněz. Jsem zvědavý na dvě věci - jestli dojde k pádu politika do zapomnění a jak se bude vymlouvat na téma "odkud se peníze vzaly"

Zatčen byl ještě v pondělí večer spolu s dalšími sedmi lidmi a dokud se nevědělo pořádně o co jde (tentokrát nebyl žádný únik informací od policie) mohl si Rath vykřikoval o "policejní šikaně". To politici ČSSD byli opatrnější i když ...

"Pevně věříme, že policie má vše řádně podloženo a zdokumentováno a že nehrozí, že by takto odstartovala předvolební kampaň ve středních Čechách. Pokud by se však skutečně prokázalo porušení zákona, řídí se ČSSD zásadou 'padni, komu padni', která platí bez výjimek pro všechny členy," uvedli ve společném prohlášení Bohuslav Sobotka a Michal Hašek.

Mé přání se splnilo ještě v úterní noc:

Mluvčí Středočeského kraje Berill Mascheková rozeslala médiím vyjádření hejtmana Davida Ratha k dnešním událostem. Uvedl, že dostal na návštěvě krabici s vínem a o penězích nevěděl. Celé prohlášení si přečtěte zde.

Dál budu případ Davida Ratha sledovat jedním okem, ale na nějakých 95% jsem přesvědčen, že to na D.R. není nastraženo.

Středu jsem si nakonec vyhradil na úklid v serverovně pobočky B*, už to po nějakých šesti měsících potřebovala a věnoval se administraci. A měl hovor s ředitelem, pod nějž spadá ona pobočka, o níž jsem mluvil v pondělí a v úterý. A pod podlahou D.R. v jeho domě bylo dalších 30 milionů

Čtvrtek z pohledu pracovního prakticky nestojí za zaznamenání, z hlediska společenského pak ano, kdy jsem měl po šichtě kolem sebe dvě kolegyně z práce a příjemně jsme se u kafíčka a zmrzlinky bavili téměř celé tři hodiny...

Pátek až neděle byly ve znamení jisté akce v místě, o němž jsem tu již psal a to o Růžené. O dění kolem mých snů z Růžené pohovořím v (mnohem) pozdějším příspěvku, až si to trošku srovnám v hlavě, nebude to totiž nic objevného či převratného... Ale pojdme k dění

V pátek jsem se málem rozšvihal na cestě na akci. Přestože vím, co se děje na D1 a na silnici č. 3 v pátek v pozdním odpoledni, jel jsem tamtudy, kontrolován mojí GPSkou s "Jarouškem". Kupodivu D1 byla docela příjemná, asi proto, že na 11 kilometru se už nestaví a nechá se to tam projet plynule. Zato u Benešova byla taková zácpa, že se přenesla o nějaké tři kilometry zpět do míst, kde je stoupací pruh a mírná zatáčka. A já samozřejmě, tvrdě předjíždím pomalejší vozidla a náhle zjišťuji, že oba pruhy stojí. Ubrzdil jsem to, mé nové letní pneumatiky spolu s promyšleným bržděním udělaly své.

Jen zde jsem ztratil 30 minut v popojíždění přes ony 3 kilometry a zjištění, že všechny následné snížení rychlosti na 70km před křižovatkami opět kolonu téměř zastavují, nechal jsem Jarouška udělat přepočítání trasy a uhnul na okresky. Přátelé, toto už ve středočeském kraji vícekrát neudělám - tak rozbité silnice sem ještě neviděl a to ta silnice měla jen trojmístné číslo začínající jednotkou. Ale mohu být "ráth", že jsem si urychlil cestu a že jsem nepíchl, což obé postihlo jednu z hlavních pořadatelek akce.

Popsat sobotu a neděli dopoledne půjde poměrně rychle - akce pro děti se docela vydařila, prozkoušeli se věci, co se použijí na letní tábor, jen škoda že akci narušovalo šílenství kolem mistrovství světa v hokeji, v sobotu se hrála semifinále.

Celou neděli odpoledne jsem trávil na cestě zpět, "Jaroušek" se vyznamenal a navedl mě ku Praze úplně jinudy přes "strakonickou"...

PS: V pátek ředitel nedorazil, jakoby náhodou k nim dorazila nečekaná kontrola

Telemarketing

(nalezeno na diskuzním fóru Hofyland, později jsem toto dohledal na Necyklopedii)

Telemarketing

Telemarketing je velmi účinná metoda, jak nasírat lidi na dálku s pomocí telefonu. Stává se ale, že si telefonní číslo marketingu lidé spletou s linkou důvěry. V tomto případě se množí případy sebevražd.

Firma, která prodává nějakej šunt, si najme několik splachovacích individuí a posadí je do jedné (všimněte si, že se jedná o prvočíslo) místnosti. Každé individuum dostane telefon, sáhodlouhý seznam telefonních čísel ukradených z nějaké databáze, a text, který mají odříkávat. V den D, hodinu H, se do toho všichni pustí. Vytáčejí jedno číslo za druhým, opakují volání, pokud jim s telefonem prostě seknete, a vlezlým hlasem vám cpou do hlavy narůžovo natřené informace o výrobcích, kterým zásadně říkají produkt, nebo službách, jimž zase říkají výhodné, nějaké firmy. Operátoři telemarketingu mají také ve zvyku klást debilní otázky. Počet nasraných lidí je přímo úměrný počtu obvolávaných, nesmyslnosti výrobku či nadbytečnosti služby, vlezlosti operátorů a převrácené hodnotě atmosférického tlaku za posledních 24 hodin.

Velké firmy považují telemarketing za výborný nástroj získávání zákazníků, protože se domnívají, že proti němu neexistuje žádná obrana. Necyklopedie vám však přináší účinný a stručný návod:

1. Chtějí-li vám půjčit peníze, řekněte jim, že jste právě ohlásili bankrot a tudíž uvítáte půjčku vyšší sumy na delší dobu, protože jste teď fakt v bryndě. Bankrot na krku, nemáte ani vindru, bývalý společník vás žaluje, žena utekla, syn fetuje a ukradli vám auto. Vyličte to v pestrých barvách, budou nadšením bez sebe. 
2. Pokud se vás volající na úvod zeptá: "Jak se máte?", odpovězte: "No jsem rád, že se ptáte, protože dneska na mě všichni kašlou, nikdo si mě nevšímá. Ten můj zatracenej meniskus se zase ozval, sotva jsem došel do práce. V počítači mám virus, ájtící nevědí co s tím. Ve schránce mám dopis od nějakýho úchyla, no hrůza, a dneska je to přesně rok, co chcípl můj prasopes." Jistě si s vámi o tom budou chtít povídat. 
3. Pokud se představí jako František Novák z firmy XYZ, požádejte ho, aby vám svoje jméno řekl ještě jednou, a pak mu řekněte, aby vám ho hláskoval, protože si ho musíte zapsat. Poproste ho, aby chvilku počkal, protože nemůžete najít tužku. Dělejte hluk, jako že něco hledáte a přitom hudrejte chraplavým hlasem: "Kde je ta zkurvená propiska, která píča mi jí zase schovala." Pak se zeptejte znovu na jméno firmy, nechte si ho hláskovat, zeptejte se, kde jejich firma sídlí, kolik má zaměstnanců, a kdy začala podnikat v oboru. Pokračujte osobními dotazy na stav volajícího, jestli je ženatý (vdaná), kolik má dětí, jak se snáší s tchýní, jestli měl v posledním roce nějakou nakažlivou chorobu atd. Měřte při tom délku hovoru. Pokud to volající vydrží déle než 10 minut, může být zařazen do Síně slávy teleprodejců. 
4. Po ohlášení volajícího se na chvlku odmlčte, a pak se sípavým hlasem zeptejte: "A co máš dneska na sobě?" "Máš kalhotky?" "Jakou maji barvu?" "A máš kalhotky s nohavičkama nebo tanga?" Telefonuje-li muž ptejte se na slipy a trenýrky, stáří ponožek, a jestli by vám poslal svoje propocený tričko (požádá-li o adresu, dejte mu adresu svého vedoucího. 
5. Představí-li se volající ženským jménem, vykřikněte radostným hlasem: "Lucko! Jsi to fakt ty? Zrovna jsem na tebe myslel! Skvělý, že voláš, chtěl jsem se tě zeptat, jak tvůj starej rozdejchal tu nakládačku minulej tejden. Doufám, že jsme mu neudělali díru do hlavy. To ti byla prdel, von si bouchnul jen dvakrát, jednou Alimu do lokte a podruhý do vzduchu, pak už chudák neměl šanci. No skvělý to bylo. My sme se s klukama už dlouho tak nezasmáli. Jo, hele Lucko, nezvopakujem si tu sobotu? Přišel bych s kamošem, von taky rád svazuje na posteli." Na zavěšení nemusíte čekat dlouho. 
6. Na všechny otázky, které vám volající položí odpovídejte "Ne." Měňte přitom tón hlasu, délku samohlásky i důraz: Asi takhle: Ne, néé, ne-e, neE, NEe, e-e, ne ne, NE!, ný, ne, náé, ne, ne-e-e. atd. Udržujete tempo a rytmus. Vydržte, dokud nezavěsí. 
7. Pokud firma nabízí čištění koberců, zeptejte se zvědavým a naléhavým hlasem: "A umíte vyčistit i skvrny od krve?" "A taky skrvny od ovčí krve?", "A od husí krve?" "A od lidský krve?" "A co zbytky tkáně, který zaschly v koberci? Ty taky?" 
8. Jakmile začne volající slečna se svou oblbující litanií, zeptejte se: "Vezmete si mě? Já bych se s váma chtěl oženit, vy máte totiž straššššně sexy hlas." Naléhejte, aby si vás vzala, dokud nezavěsí. 
9. Po ohlášení volajícího zařvěte: "JEŽÍŠMARJÁ!" a zavěste. Zavolá-li znovu, zopakujte to. Více než třikrát obvykle nevolají. 
10. Řekněte telemarketingovému operátorovi, že momentálně nemáte čas, ale když vám dá svoje soukromé číslo, tak mu později zavoláte a vše dohodnete. Až odmítne - oni nesmějí sdělovat svoje soukromá čísla - řekněte: "Aha, vy asi nechcete být obtěžován takovými hovory doma, že jo." Operátor bude jistě souhlasit, a vy mu řekněte: "Vidíte, já taky ne." Pak stačí zavěsit. 
11. Opakovaně žádejte operátora telemarketingu, aby vám všechno nahlas opakoval. Několikrát. (Funguje skvěle.) 
12. Řekněte, že zrovna jíte, ale že zapnete vnější poslech, ať se nenechá rušit, že si sním rád popovídáte. Pak začněte jíst, živočišně, hlučně a hltavě. Srkejte, mlaskejte, bručte, mumlejte si: "Hmmm, to je ale tlustej biskup." ... "Pojď, kůžičko, pojď." ... "Áááá, prasečí voko, to já rád." ... "Úúú, koule, vařená koule, to je kurva nááářez." Vše doprovázejte škrábáním vidličky a nože o talíř. 
13. Řekněte operátorovi/operátorce: "Dobrže, vysUechnu vás, ale měU/a byste vědžět, še na sobě mémam šádné šaty. A mašu se kroémem. A nohi mám v uavóru s tepuou vodou, a tšpuouchám si je." Snažte se o nejlepkavější přízvuk jakého jste schopni, neumíte-li ho zahrát, těžce při řeči dýchejte a lehce sténejte po každé větě. 
14. Řekněte, že špatně slyšíte, a opakujte jim ať mluvi hlasitěji, HLASITĚJI. HLA-SI-TĚ-JI! Stupňujte sílu hlasu až do ochraptělého řevu. 
15. Požádejte operátora, aby mluvil pomalu, vel-mi po-ma-lu, protože si musí vše, co řekne zapisovat. Namítne-li něco, řekněte mdlým hlasem, že si mu-sí-te za-pi-so-vat vše-chno, pro-to-že vám to na-ří-dil váš pan dok-tor. 
16. Extrémně účinné je vzít telefon, a simulovat velmi těžkou rýmu, neskrblit tedy chrchláním, chrochtáním, popotaováním, možno i dodat mlaskavé zvuky. Zaručeně to operátor nevydrží déle jak pět minut. 
17. Velmi rychlým způsobem se ukázalo říci s přízvukem nějakého asociála: "A ty si vzal kde, Erdžiky číslo?" 
18. Nebo můžete vždy požádat, aby vám danou větu opakoval a poté jí zkomolit. Například, pokud vám řekne že nabízí výhodné tarify. Stačí říci něco ve stylu: ,,Cože? Kolotoč na zápraží?" .... ,,Kdo s kým spí?" 
19. Můžete zvolit i jiný způsob a to, nechat si vše vysvětlit, klást operátorovi jednoduché otázky k tématu, a když je celý šťastný, že Vás "ulovil", položit zákeřnou otázku: "Zavěsíte sám/sama nebo vás mám někam poslat?". Operátor je celý natěšený z nové oběti a narážku nepostřehne a zcela určitě se zeptá: "A kam?". Tím Vám elegantně nahraje na smeč a můžete ho poslat kam Vás napadne, třeba do ... (nenapadlo vás náhodou slovo PRDEL?). 
20. Zeptejte se operátora: "Vy jste školen na to, abyste nikdy nezavěšoval, že ano?". Pokud nezavěsí a odpoví kladně, řekněte "Pak tedy hodně štěstí" a nechte telefon nezavěšený. 

Co jsem to jenom (proboha) poslouchal? (40.)

V mládí jsem míval velký problém rozpoznat od sebe zpěváky Pavla Nováka a Petra Nováka, čemuž se teď po letech podivuji.

První skladba, kterou chci představit k Pavlovi je věc, která vznikla před mým narozením a patří do skladeb, které jsem dokázal v mládí zaregistrovat v rádiu. - Pihovatá divka (1967)

Ze stejného roku je další skladba, která mě zaujala až dnes, kdy jsem se pokoušel vyhledat nějaké klipy.

Pavel Novák - Malinká


Ovšem píseň zazpívaná od srdce a ještě od lásce, to se nechá poslouchat stále a chápu, proč jí měla sestra na pásce

Pavel Novák - Nádherná


Na youtube se dá najít tento výběr - který vám představí něco málo z toho, co Pavel Novák nazpíval: "Youtube TOP 25 list of Pavel Novák"

Já osobně jsem v něm nenašel nic co bych si dal v dnešní době do oblíbených skladeb ...

Moudro dne

Pamatuj si, že všude, kde nevládne spravedlnost, vládnou vášně úředníků, a lid změnil jen své okovy, nikoli svůj osud. 

Maximilien de Robespiere

Shrnutí uplynulého týdne (19.)

Jak jsem naznačoval v minulém shrnutí, začnu netradičně pátkem z osmnáctého týdne, kdy jsem vyjel na souhrn několika akcí s lidmi, kteří organizují letní dětský tábor.

V pátek odpoledne a večer byl plánován pouze sraz účastníků a až v sobotu a neděli dopoledne pak cosi jako teambuilding. Měli jsme předběžně zamluveno, že za námi dojede jeden člověk, který toto profesionálně dělá, ale to vybouchlo a já říkám naštěstí... Kompletně je nás ve sdružení 38, ochotno přijet na teambuilding na víkend bylo deset lidí, aby nás pak bylo ve skutečnosti právě pět...

Nakonec jsme si v pátek večer popovídali u vínka a v sobotu se procházeli po okolí našeho dočasného obydlí a došli k lanovému parku Podhůra. Kolegyňka co s námi byla, nás zkusila vyhecovat a já jí to vrátil se slovy, že určitě budu rychlejší než ona, ostatní se chytli toho, že chtějí jít červenou trasu (mě by stačila modrá, jednodušší)... ale nakonec se v sobotu na to nešlo, prý kvůli plným bříškům z oběda.

Po sobotních večerních povinnostech (schůze výboru našeho sdružení - jsem členem onoho výboru), které byly doprovázeny silnou bouřkou s krupobitím se trošku slavilo, beze mě - alkoholu nějak zvlášť neholduji...

Nedělní dopoledne bylo to pravé na lezení po výškách - bylo zataženo, takže žádné horko ze sobotního odpoledne - a hlavně  jsme přišli jako první a další jedinci až dlouho po nás, kdy už jsme se plácali hodinku na lanech (nakonec nám celý průchod skrz trval hodiny dvě)

Dobrosrdečnost některých lidí kolem tohoto lanového centra jako by byla přesným zrcadlem těch, které jsem v minulém měsíci potkával - šli jsme do "akce" nakonec čtyři - dva mladí a dva postarší, takže pokladní lanového parku se smál a prodal nám rodinnou vstupenku pro dva rodiče a dvě děti.  A tak jsem od teď byl taťka a kolegyně se kterou jsem se hecoval byla mamka ...

Po důkladném proškolení o jištění a o zacházení s kladkou a ozřejmení několika nejtěžších překážek jsme se vyškrábali asi tak 15 metrů nad zem a poprvé se svezli na laně mezi stromy (překážka zvaná "výtah") a začali procházet jednu překážku za druhou. Červená trasa dvakrát odbočovala z jednodušší trasy. Kolegyňka jdoucí první zkusila odbočit na červenou trasu hned napoprvé, ale nezadařilo se jí a tak jsme ona a já šli trasu jednodušší, takže se naše pořadí promíchalo, z posledního lezce jsem byl posléze předposlední.  A protože jsme se hecovali navzájem, pokračovali jsme červenou trasou z druhé odbočky. Au, to jsme si dali...

Nakonec jsme se ale dostali ke konci a posledním "výtahem" sjeli na konec...

V neděli večer se naše řady rozrostly o další členy našeho sdružení, přejeli jsme do místa konání volební schůze. Ta se ale konala až v pondělí večer, a mohu-li vyjádřit své pocity,  pak jsem na jednu stranu po skončení schůze rozčarován na druhou stranu jsem i trošku rád. Prostě jsme skupina různorodých lidí a k nějakým kompromisům musí dojít. V úterý pak proběhla schůzka k letnímu táboru, co pořádáme a pak se jelo domů.

Skore z těchto dní je jasné - natažené svalstvo a zničená podrážka bot po lezení, utraceno větší množství peněz než co dám za celých 14 dnů, na druhou stranu spokojenost nad tím, že jsem překonal sám sebe.

Jak by to bylo supr, kdyby se dělo jen toto.

Jenže...

Jenže jisté události v úterý, respektive už v pondělí pozdě v noci převrátily můj život naruby - po skončení porady v pondělí někdy kolem 22 hodiny totiž nastala volná zábava, což někdo pochopil jako příležitost hrát společenské hry, ale (bohužel) většina jako čas na napití alkoholu. Tyto chvilky jsou pro mě jasný signál - dal jsem si nalít decinku vína do hrnečku, společensky si s ostatními připil (usrkl jsem si doušek) a šel spát i se zbytkem vína v hrnečku.

Úderem čtvrté hodiny ranní jsem byl náhodou vzhůru (zrovna mi skončil spánkový cyklus nějakým snem, obvykle se takhle brzy ráno otočím na druhý bok a spím ještě 90 minut do zazvonění budíku), když do chaloupky vstoupili dva mládenci a šetrně mě připravili na to, že jsem nejstřízlivější [myšleno nejstřízlivější majitel vozu] a že musíme dalšího mládence odvézt do nemocnice. To jsem se ještě domníval, že to byla nějaká noční hra, co způsobila zranění...

Trvalo mi tři minuty, než jsem si uvědomil co slyším zvenčí a než jsem se zkonsolidoval, dooblékl, dohledal klíče od auta (blbec jsem to dělal potmě, abych následně zjistil, že v okolních postýlkách nikdo není). Venku zjišťuji, že je jen pět stupňů, takže na všech oknech auta rosa znesnadňující výhled, čili následovalo otírání oken. Kolem zraněného se točilo asi deset lidí, (opilých ještě víc než ti dva co mě budili - odhaduji), takže jsem si vyslechl nějaké hlášky na kvalitu auta (= tvrdé ignore ode mě), pak jsem poposkočil s autem k nim (jeden z opilých mě snad chtěl vysadit z auta aby mi ukázal, jak řídit). Nechal jsem si zraněného naložil do auta + dva nejstřízlivější, abych měl šanci s ním manipulovat u nemocnice a vyjel, ale prvních X minut to šlo fakt blbě, protože po hrbolatých silnicích to fakt nešlo a kamaráda bolel každý výmol - jenže jsem trubka a posadil jsem si ho dopředu a když ho to nebolelo, tak měl tendence šahat mi do řízení. Nemluvě o zamlžování oken z obou stran do doby, než se prohřál vzduch ve ventilaci foukající na sklo...

V nemocnici mu rameno nahodili zpět a tou bolestí od nahazování vytřízlivěl (aspoň o ten potřebný kousek), takže zpět to šlo jak po másle. To jsem pak šel rozchodit do přírody, protože jsem byl plný adrenalinu(?), takže vznikla tato fotka a až pak jsem šel spát. V půl šesté ráno, hned poté co jsem vychrstl nedopité víno z hrnečku ven na trávu a s již urovnanými myšlenkami...

Do toho procesu jízdy tam a zpět totiž navíc vstupoval  takový divný pocit dejavu či chcete-li astrálního cestování. Jako bych tuhle situaci měl poměrně nedávno ve snu, ale že to dopadlo dobře, tak jsem se po celých 75 minut co trvala operace "přesuny" držel v poklidu...

Pochopitelně jsem na tu úterní schůzi zaspal a ani se mi na ní nechtělo jít, abych viděl znavené post-opilecké obličeje, a raději si začal balit.

Chyba přátelé. Měl jsem se přemoci a hned...

Nejprve přišel kamarád J*K* a pak kamarádka F*, první s tím, že mě chce vidět předsedající (přidělit mi úkoly), druhý již s konkrétními úkoly. Oba byli mnou odpálkováni s tím, že nechci aby se mi splnil další sen (měl jsem na mysli jistou poměrně čerstvou variantu snu Nestíhám si zabalit a jeho upřesnění Nestíhám si zabalit II., zde na blogu nepopsanou), když už se mi zdálo o klukovi s vyhozeným ramenem a ten se mi splnil. Kamarádka jen polkla a že přijde později... Uznávám, že jsem byl poněkud hysterický a nemusel být, ale přeci jen jsem chtěl dohnat časovou ztrátu oproti ostatním, nebo si alespoň poklidit věci roztahané po chaloupce, když už nic, abych pak nezdržoval toho, kdo se ujme úklidu v chaloupce. Říkal jsem si: Stejnak to dopadne tak, že si X hodin na schůzi nekváknu ani slovo, protože jsem neměl speciální úkoly před táborem a úkoly směrem ke mě, co nově dostanu, budou stejné jako loni...

Mohu se jen dohadovat, jestli něco ti dva řekli ostatním, ale když jsem si urovnal věci i myšlenky, tak jsem na ono sezení došel. Do ticha pochopitelně. Problém byl jen ten, jak sem se měl obout. Jít bos se mi nechtělo, do pěti minut bych ve studené místnosti nastydl, v totálně mokrých botách taky ne. Zvolil jsem ponožky...

Zjevně jsem v myslích těch, co pili předchozí večer méně či dokonce vůbec, vzbudil nějaké pozdvižení,  a protože jsem občas i tak trochu jako jistí sedláci ze hry "Naši furianti", tak jsem si po vyslechnutí onoho úkolu (jenž byl očekávatelný = stejný jako loni) sedl na židli a na druhou hezky viditelně zvedl moje nožky, protože ani v ponožkách to nešlo na studené podlaze přežít moc dlouho.

"Ty nemáš boty?" ozvalo se od někoho. "Ano, všechny moje boty jsou totálně mokré" odvětil jsem, považujíc to za skončené.

S kamarádkou F* jsme se následně bavili o mých snech a o nutnosti jít k psychologovi, ale mám dojem že mé vyprávění nepochopila tak, jak bych chtěl já - mě se kolem nějaké události zdají sny _PŘED_ tím než se  stanou skutečností a až sekundárně _PO_ události se mi sen zopakuje znovu (příklad teprve budu sepisovat, ale bude se točit kolem Larpu, jenž se hrál v okolí Jičína a už jsem pár příspěvků o něm napsal - Návrat starých časů v Larpu, Shrnutí týdne 14. a hlavně Astrálně v ... a bude to sen tramvajový), tedy nikoliv "pouze po akci a až za několik dní.

Jako dobrý nápad se ukázala hra frisbee, která se hrála po skončení schůze, já opět bosky. Přeci jen, když vás něco trápí fyzicky, je dobré se zaměstnat psychicky a nebo jako v mém případě naopak. Bohužel jsem to nedohrál, protože po srážce koleny a několika silných úderech přes ruce od spoluhráčů (sebekriticky musím přiznat že v zápalu boje jsem i něco rozdal sám) bych taky nemusel odřídit v autě vůbec nic. Ale hlavně jsem skončil proto, že jsem byl jediný bosky, tudíž jen já si musel dávat bacha a to mě nebavilo...

Další chybu jsem udělal v podstatě hned následně - po dohadování se s mými spolucestujícími, které jsem měl odvézt do Prahy, se všichni tři spolucestující shodli, že chtějí být v Praze rychle a že se jim na společný oběd nechce. Odkýval jsem jim, že na oběd taky nemusím. Takže jsme se rozloučili a jeli. Někteří mí kolegové to podle došlé reakce od X* pojali tak, že s nimi nechci mluvit a že jsem snad dokonce ukecal i ty ostatní.

Večer jsem na různých komunikačních platformách zachytil ještě dvě reakce na moje chování a na to že jsem chodil jen v ponožkách, takže jsem nakonec napsal na facebook následující status:

Neznáte někdo nějakého dobrého psychologa? Dnešní událost:
jak to viděli ostatní: Pelin přišel na schůzi jen v ponožkách a ještě pozdě, asi mu hráblo
jak to viděl Pelin: všechny boty mokré, neusušitelné, nikdo po ruce aby mi půjčil i jen pantoflíčky a ve schůzovní místnosti zima od podlahy, že by se člověk nastydl do pěti minut

Dodnes je bez odpovědi od těch, co na té akci byli...

Ale pojďme také na další dny:

Středa: Zahájil jsem prací na emailech a jejich řešeních. Na začátku dne jsem měl 60 nepřečtených emailů, na konci dne opět 60 nepřečtených emailů, ale úplně jiných, dalších 150 emailů šlo automaticky do složky "Neřešit-smazat" (pravidlo: "neřeším to, co jde v originále kolegům a mě jen v kopii" a následné ruční zpětné vytažení konkrétního emailu, na který mě kolegové upozorní, že bych ho měl archivovat či řešit)

Čtvrtek: Den, kdy nemám čas si udělat ani minipauzičku na udělání kafe, je dnem pracovně nabitým. Ano, dnes jsem běhal po problémech se SW, co měly kolegyně, ale pořádná práce za mnou vidět není. Po obědě jsem na pobočce P* čekal na jednu firmu, zpozdila se jen o 3 hodiny, naštěstí to pro mě nebyl až tak mrtvý čas, alespoň jsem trošku snížil deficit v nepřečtených emailech, svítí mi jich už jen 21.

Odpoledne jsem dostal echo, že jsem si za a) nezavřel okna v kanclu na pobočce A* a b) pojedeme v pátek hned v osm na pobočku Ch*, kde dostaneme nové platové výměry.

Pátek: Kdo hádal, že v osm opravdu vyjedeme na akci "výlet za šéfem a za plaťáky", může se zvát přízviskem "nezřízený optimista". Dorazil jsem do kanclu v 8:01 a očekávatelně kolegy nenašel nastartované a naštvané že jdu pozdě, takže jsem začal řešit různé dlouho odkládané drobnosti. V 9:15 mě už jal vztek a šel zjišťovat, kde to vázne. Vázlo to na jednom počítači, který musel být uchozen - byly na něm Office 2007 a bylo tam potřeba dostat Office 2010, problém řešil kolega. Ten náhle přišel dolů, že mu nefunguje heslo admina. Další kolega mu nadiktoval své, ale do pěti minut byl první kolega zpět, že prý taky nic. Nezbylo mi nic jiné, než jít s těmi dvěma nahoru k tomu PC a cestou probírat, co by mohlo být špatně.

Zasedl jsem k počítači, naťukal své adminské jméno LP*, přidal heslo a byl uvnitř. Odinstalování 2 minuty, spuštění instalace a počkání na její rozjezd byl otázkou dvou minut + poučení "majitele" PC co má dělat posléze. To už tam mí kolegové nebyli, protože zjištění, že oni nedokázali správně zadat ani své adminské jméno (ne nepodobné mému) do položky uživatel v login okně bylo pro ně příliš. Soptění uživatele, které jsem očekával, protože ho kolegové spolu se mnou zdržovali víc jak hodinu od důležité práce, nakonec nepřišlo, protože viděl, jak se sám za své kolegy hluboce stydím...

Sobota+Neděle: Po těchto zážitcích jsem se rozhodl "válet" doma u počítače a střihat videa, psát do blogu a dělat jiné, pro mě uklidňující věci.

[technický dodatek: Již podruhé jsem narazil na rozdíl v Excelu 2007 a Excelu 2010, kdy se vzorce v sešitu připraveném v EX2010 "zblázní", pokud je použiju v EX2007. Nechápu proč, nechápu jak, prostě je to fakt. Proto to taky chtěl ten uživatel přeinstalovat...]

Nejnovější aféra očima reportéra

Všichni se ptají po zatčení středočeského hejtmana Ratha:

Krabice byla zavřená – jak měl Rath zjistit, že nenese víno? No, tohle video ukáže, že to zjistit mohl velmi snadno...

To, co milujeme...

„To, co milujeme, nás neukolébává, ale burcuje.“

André Breton

Co jsem to jenom (proboha) poslouchal? (39.)

Zpěvák Aleš Ulm zpíval naposledy v sedmdesátých letech, alespoň tak mi to přišlo a až v devadesátých letech se objevil v České televizi jako šéfdramaturg...

Můj dnešní výběr vám ukáže nejprve tzv. angažovanou píseň, tedy píseň, jenž byla vytvořena na zakázku a - obvykle - daný zpěvák při odmítnutí toto zpívat obvykle obdržel nějaký zákaz...

Aleš Ulm - Jezdíme metrem (1977)


Na jeho zpěvu se odráží i to že zpíval v muzikálech, jeho rozsah od barytonu po tenor byl "dost dobrý" ..

Aleš Ulm - Klaudie


Aleš Ulm uměl nádherně interpretovat písňové texty o čemž svědčí zřejmě jeho nejkrásnější píseň "Čaj šípkový".
originál klipu je zachován v tomto sestřihu písní z roku 1973: http://youtu.be/BsAan_lQ9-c?t=4m35s

Podle dobových kritiků měl Aleš Ulm mimořádně nadějně nastartovanou pěveckou kariéru, ale s přibývajícími léty začal čím dál více doplácet na absenci silného autorského zázemí, což jej na přelomu 70. a 80. let odsunulo do pěveckého ústraní, kde již zůstal.

Zdroj: www.fdb.cz

Jeho kariéra tak trvala od roku 1969 až zhruba do roku 1980, kdy se mi - jak jsem psal v úvodu - ztratil z očí...

Jmenuji se HALAKA

Opět jeden ze snů, který v sobě nese stopy použití stejných kulis a stejných motivů jako již byly v mých snech použity. 


Sen začíná na nějakém náměstíčku, které je dokonale obklíčeno budovami do téměř dokonalého kruhu, volně se tu pohybuje několik lidiček. Je to nějaký výcvikový tábor (jak jsem to poznal?-viz věta z úvodu) a buď je přestávka, nebo probíhá hodina zde na náměstíčku.

Z nějakého důvodu chci jít pryč a dva mladíci mě chtějí následovat, jenže část náměstíčka je přehrazena skleněným plotem s několika dveřmi. Směřuji rázným krokem k jedněm z nich, chybí mi dva kroky, když v tom - PRÁSK! - dveře se přede mnou zabuchují a já nemám sílu jejich mechanismus překonat. "No do háje, ještě tohle do toho ...!!!"  zaláteřím, a snažím se rozbít menší okénko vedle, podobně jako mí kolegové. Těm se zadařilo a svým malým otvorem prostrkují jazyky(!) - dva až třikrát delší než lidské a tím se zachraňují. Já to ještě dvakrát zkusím, ale nic. Nemám na to. Prohrál jsem....

Vracím se s kolegy na střed náměstí, kde ke mě přichází muž v béžovém baloňáku a s jízlivým tónem v hlase i ve tváři mi předává malý lísteček (potiskaný jako v reálu jízdenka koupená u řidiče MHD či PID). "Prohrál si, jsi propuštět ze služeb, tihle dva tě vyprovodí" říká a já v podtónu jeho hlasu cítím i to, že je ve skrytu duše rád, že se "to" nestalo jemu. Jo a to předání - vrazil mi ten lístek do ruky a rychle ucukl jako by se mě štítil. Do kapsy Baloňáku mu strkám podobný lísteček se slovy "Tohle předej velitelovi, zezadu je popsaný neviditelným inkoustem" A jízlivě dodávám: "Na zviditelnění mu pomůže citrón" !

Muž je celý pobledlý a neví co má dělat, tuhle mojí reakci zjevně nečekal, jakoby čekal že se sesypu, nebo tak něco, ale že si dovolím poslat lísteček svému (nyní již bývalému) velitelovi a ještě napsanou tajným inkoustem a navrch ještě předpřipravenou... Stojí tam zřejmě dodnes, nevěřícně sledujíc, jak hrdě se svým doprovodem procházím dveřmi, které mě před chvílí vypekly, ale teď se tváří nevinně a jsou otevřeny dokořán.

Se svými průvodci tedy procházím skrz až do podloubí jednoho z domů. To kdysi bývalo totálně průchozí, ale nyní je opět přehrazeno skleněným plotem, který nemá žádné dveře či okna, ale který by se dal s obtížemi přelézt, protože není až úplně ke stropu podloubí. Za plotem je ulice a tramvajová trať...

Odbočka - tento motiv jsem již ve snu také měl a zjevně se mi nechce opakovat chybu, kterou jsem tehdy udělal. Prolezl jsem onou škvírou, ale štěstí mi to nepřineslo, protože jsem tím na sebe přivolal prokletí vyhnance, kterému žádná tramvaj ani auto nezastaví...

"Kdyby tady byly dveře, tak váš úkol by byl splněn" říkám pevným hlasem a snad doufám, že se mládenci na tuto vějičku chytnou, ale kdež pokračujeme dál a vstupujeme do podzemí...

Mám takový dojem, že domy ani náměstíčko není oficiálně z venčí vůbec dostupné...

V podzemí pracují nějací lidé u kartoték a počítačů, ale my tiše procházíme dál a dál, až na nějaký úzký mostek, zakončený modrými dveřmi. Ty bývají z naší strany jištěny visacím zámkem, ten je teď poodendaný a druhá strana si tyto dveře chrání zámkem, vrátnou a ozbrojenými strážnými. Vrátná zmáčkne čudlík a elektronický vrátný mi dovolí otevřít dveře a vejít. Nyní jsem v podzemí a jako by to bylo podzemí nějaké  skupiny lidí, která s těmi, co od nich odcházím, nějak moc srdečně nespolupracuje.


V tichosti procházíme kolem obdobně pracujících lidí a dostáváme se do míst, kde zní diskotéková hudba, kam se skutečně dostáváme. Jsme v městské diskotéce vytvořené z bunkru civilní obrany. Přes moje varování, ať se držíme pohromadě se s mými průvodci navzájem ztrácíme. Mě osobně je jedno, jestli se mi v klubku tančících těl mí průvodci ztratili úmyslně, nebo ne. Tady to totiž znám. Je to totiž diskotéka patřící městu Litv* a támhle na druhé straně je šatna poskládána v půlkruhu a kolem ní jsou několikery prosklené dveře vedoucí na povrch do nějakých domů či institucí. Obejdu si všechny dveře a omrknu nápisy, přičemž se zastavím u dveří vedoucí na poštu. Je na nich nápis - otevřeno 5-18 hodin a jsou zavřené, jak jinak. U nich mě zastihne jistá žena (v reálu kolegyně z práce)

Opět odbočka. Tato diskotéka se mi ve snu objevila asi tak pětkrát, takže proto ta jistota v předchozím odstavci. Jasné symboly jsou v tomto místě dvě - vždycky se "zaseknu" u dveří na poštu s tímto nápisem a vždycky mi přijde naproti právě jen a jen tato kolegyně. V reálu je to přitom příjemná osůbka a aktuálně je na mateřské dovolené s druhým děckem.


Po kratičkém pozdravení, mé společenské otázce a odpovědi té ženy se mě pro změnu ptá ta žena: "Ty si teď říkáš (prostředním jménem) HALAKA". Její tón je takový...zlomený...rezignovaný...neumím ho popsat. Má odpověď zní velmi zvláštně: "Ano, už jsme spolu mluvili"

Každopádně z té přemíry vchodů a východů mi nabízí právě ten jeden jediný který se jmenuje "Akrobatický". Jméno nemá jen tak. Schody jsou dělané tak, že jsou za sebou naskládané natěsno latě a ovázané provázky - skoro to vypadá jako rákosový kobereček, pokud bych to přirovnal k reálně existující věci. O kus výše je pověšené lano a kdoví co mě ještě čeká ve výstupu, jenž končí v kanálovém poklopu na náměstí. Pokývnutím se rozloučím, a ....

vzbudil mě úděsně hlasitý zpěv ptáků z naší zahrady. 


Nejprve se vrátím ke vstupům do diskotéky. Zřejmě podruhé vstupuji takto zezadu ze sklepení, jedenkrát jsem šel oficiálním vstupem z jedné budovy na náměstí právě za touhle ženou, u které začínám mít podezření že v tomto typu snu vystupuje jako provozní této diskotéky, ne-li jako majitelka. 


Východy z diskotéky. Jen jedinkrát přetrpím až do rána a skutečně vystoupám přes poštu ven, ale to už cítím, jak mi v hlavě z té hudby vržou kolečka :-( Jen jedinkrát dokážu projít "zapasťovaný" akrobatický východ, kdy se vyhnu shnilým latím a nespadnu při dalším výstupu a ve zbytku snů z diskotéky "bídně zhynu" ať už pádem v akrobatickém východu, nebo nějak jinak...


A teď úkol pro čtenáře - já si ho splním také. Sen nabízí několik interpretací a já nevím, ke které se přiklonit, mám jen takový pocit, že jméno HALAKA bych nechtěl v reálu nosit


Byl jsem u té jednotky dobrovolně, nebo nedobrovolně, jako vězeň, dobrovolník či špeh? Měl jsem stejnou rasu či národnost jako ostatní, nebo to byla kombinace já čech-oni "němci"?

Co jsem psal onomu veliteli? Pokud jsem byl špeh, bylo to vychloubačné přiznání, nebo jemné upozornění? Proč jsem to měl předepsané? Nepamatuji si ten sen náhodou blbě a nevrátil jsem tomu člověkovi v baloňáku ten samý lísteček co mi dal on? (Kdo ho drží-ten prohrál?). Ale proč bych mluvil o neviditelném inkoustu? Abych dokázal, že vyhodili šikovného člověka, který si všímá? Nebo abych dotyčného vykolejil?

Kdo je ta žena? Je majitelkou diskotéky? Točí-li se sen kolem mých snových "národností" je tato žena češkou či němkou? A pokud němkou, proč mi poradila východ? Proč je smutná/rezignovaná, že jsem HALAKA?

Co znamená HALAKA? je to má přezdívka, falešné příjmení, nebo to znamená "vyděděnec" či "vyvrhel"?

Za ta léta jsem získal několikero přezdívek, ať už jsem je používal nebo se na ně snažil urychleně zapomenout, ale podivný pocit z téhle přezdívky přetrvává. Jako by HALAKA znamenalo něco špatného, či patřilo člověkovi, s jehož charakterem se neztotožňuji?


A teď bomba na závěr: Nedalo mi to a vložil "Halaka" do strejdy Googla. V anglické Wikipedii v českém strojovém překladu HALAKA znamená:

• Halaka (židovské právo a rituály) , kolektivní orgán židovského náboženského práva
• Halaka (skupina) , americká rocková kapela hluku

Shrnutí uplynulého týdne (18.)

Týden bez dračáku, je jako týden bez sladkého, i když tentokrát je dračák vynahrazen celodenním volnem o sváteční den... Ten jsem měl zpestřený tím, že jsem své neteři pomáhal v bytě, který opustili podnájemníci. Začínám chápat, jak se občas cítí hoteliéři, když rovnají pokoj po dlouhodobějších pronájmech. Neteřinka nalezla zcela špinavou sedačku a já nechápal, proč podnájemníci zpřeházeli dráty k televizi a k internetu...

Ve středu asi tak v půl šesté večer jsem utrpěl další deziluzi o svých kolezích - někdy kolem 12-té hodiny přišel pokyn vyplnit do excelovské tabulky emailovou adresu, kterou má později obsluhovat agent spisové služby. Zazvonil mi telefon a přišel dotaz, jakáže adresa má být vyplněna. Tou dobou jsem už objížděl pobočky, takže jsem odpověděl velmi stručně (správný email) a zavěsil. Pokud mohu odhadovat následující děj, tak tabulka vyplněna nebyla. Přímo z generálního ředitelství po 13-té hodině dle zákona "o padajícím hovně" šla zpráva a skončila přes tři lidi u mě v emailu. Což jsem zjistit nemohl, když jsem objížděl problémová PC. Po půl třetí hovor, můj bývalý šéf - nyní kolega s vyššími pravomocemi, že ta emailovka spěchá a že ji mám poslat SMSkou na mě neznámé číslo. Já v té době hledal SW chybu v jednom našem softwaru (či v horším případě ujistit kolegyni, že špatně program obsluhuje), s hrozbou chyby přinášející možnost žaloby o desítky tisíc Kč. Dost mě to štvalo takže jsem docela prskal do telefonu - tenhle kolega daný email před lety zařizoval a strčil na web, tak v čem je takový problém? Já mám důležitější problémy! Kolega něco zakoktal, zavěsil a za chvilku mi přišla SMS s tel. číslem.

Konečně po páté hodině byl klid, takže jsem napsal SMS, a jal si pročítat email - nějakých 60 položek jen za odpoledne. A pak narazil na onen email z GŘ. Měl se do excelovské tabulky vyplnit email a max. deset zodpovědných osob, kteří při výpadku systému měly emaily řešit ručně. Lidi jsou logicky ti samí, co to doteď dělají ručně, email máme na webovských stránkách a já ho kolegům v tomto dni několikrát řekl...

Kolegyně na oné pobočce, kde jsem ve středu končil a jenž tam naštěstí ještě byla, mě našla a udělala mi kafe na probrání, aby mě posléze vyhnala domů, abych nemusel nevěřícně zírat do počítače na již vyplněnou a následně odeslanou tabulku - stálo mě to 30sekund na nalezení exc.tabulky na helpdesku a 2 min. na její vyplnění a odeslání. A půlden nervování...

Tohle vykolejení bylo tak velké, že jsem kamarádku následně poprosil o zaslání trochy energie na dálku později v noci. Tahle "blbost" mi totiž sebrala snad všechnu sílu a energii, co jsem v sobě měl...

Bonus toho všeho byl ten, že v nadnárodním řetězci K*, kam jsem si posléze zajel pro housky asi tak 180 minut před zavíračkou, nenakoupil housky, rohlíky ani chleba, protože již bylo pečivo vyprodáno.

Může se mi pak někdo divit, že jsem se ve čtvrtek a v pátek svým kolegům raději vyhýbal a věnoval se objíždění poboček?

Zbytek týdne popíšu až v dalším shrnutí, neboť dění z konce týdne bude plynule pokračovat v novém týdnu.

Perlička na závěr: Hádejte, kdo odhalil problém s tel. ústřednami na pobočkách po celé republice? Kdo by hádal technika z firmy vyrábějící ústřednu nebo mého kolegu starající se o naší místní ústřednu, ten by se mýlil. Kdo by hádal mě, tak by se mýlil také, já v téhle historii hraju jen úlohu informatika, který přišel na pobočku, kam obvykle nechodí - za kolegu na dovolené a vyslechl si litanie na problém, kdy telefon už kolik měsíců ukládá nesmysle do seznamu volajících za předpokladu, že vám někdo volá v okamžiku, kdy nemůžete hovor přijmout. Nechal jsem si to odvyprávět, uživatelka dokonce věděla, kdy přesně tento problém nastane a dokázala jej přede mnou perfektně nasimulovat. Na mě už zbylo jen problém u technika od ústředen vyeskalovat a říct mu zjištěné věci řečí "technomancerů" :-) Problém nalezen, zdetekován, leč nevyřešen. Takže panstvo pozor - pokud máte vnitropodnikovou ústřednu, tak nikdy, opakuji nikdy nechtějte pobočku s telefonním číslem 420, zvlášť když máte klienty v čechách :-))

Láska je utrpení...

Láska je jedno z těch utrpení, jež není možno skrývat. Stačí jedno slovo, jeden nepatrný pohled, dokonce i mlčení k tomu, aby se projevila v plném rozsahu.“ 

Lucius Annaeus Seneca

Co to jenom (proboha) poslouchám?

Dnes bych rád představil něco maličko z toho, co poslouchám v současné době ze současných zahraničních zpěváků či uskupení.

Náhledy k videím možná slibují kdeco a texty písní ještě víc, přiznávám však, že s mojí mizernou angličtinou si u některých skladeb nejsem jist o čem se tam doopravdy zpívá.

U druhé skladby se mi líbí kombinace hlasu a použitých nástrojů a hlavně pomalost skladby, která mi navozuje stav příznivý k přemýšlení. Nemám vůbec chuť si najít na internetu text této skladby a pak si ho překládat do češtiny, je možné, že bych byl nepěkně překvapen, nebo zklamán.

Cafe del Mar - Love My Soul


Morcheeba - SlowDown

Nikdy nezanedbávej...

Nikdy nezanedbávej někoho, kdo se o tebe zajímá a má tě rád. Protože pak zjistíš, že zatím cos sbíral kameny, ztratil jsi diamant ...

Zachránci lidí (3.)

Oskar Schindler - další zachránce z pomezí Polska a Čech, jenž by měl mít na kontě 1200 zachráněných dospělých a dětí, jenže ...

Při pohledu do Wikipedie zjistíte, že to byla poněkud rozporuplná postava a na rozdíl od předchozích dvou, které jsem zmínil. Na můj vkus se tím až přespříliš chlubil a na této pověsti se pokusil i vydělat... Je dokonce možné, že se mu podařilo šikovně překroutit historii, nebo naopak je mu nasazována psí hlava...

Avšak nebyli to jen tito tři bylo jich mnohem více a malinký seznam dalších lidí je na wikipedii -> Zachránci lidí za holokaustu

Den, kdy se slaví konec 2. světové války

Je to už 67 let, kdy byl oficiálně ukončeny boje druhé světové války v Evropě. Kolik lokálních válek už od té doby bylo? Nepočítaně.

A v březnu vyšel článek "Jediné stisknutí tlačítka dělilo svět od 3. světové války. Už několikrát"...

A v tom jsme žili...

Jak se zachraňují písničky?

Jak se zachraňují písničky pro další generace? Tuhle otázku jsem si položil, když jsem našel na Youtube skladbičku "Černá hlína", v originále "Yellow River"

Tak zaprvé, odchyt v rádiu a její zaznamenání, jak se můžete přesvědčit ze začátku této ukázky

The Speakers - Černá hlína (Yellow River)


Druhý způsob je přehrání ze staré gramofonové desky, ukázka z té samé skladby

Speakers - Černá hlína
http://youtu.be/a3yk89i5v3g

Posledním způsobem je záznam z televize, jak ukazuje třetí ukázka.

Tremeloes: Yellow River


Zní to pokaždé trochu jinak, jak každé médium trošku zkresluje, že ? A proto jsem si do oblíbených vložil onu verzi z gramofonové desky, který mi přijde asi nej, připomíná mi to staré časy, ve kterých jsem (ještě) nežil. Ono zašumění má taky své kouzlo, jako je jiné skladby The Speakers - Hej Dívko

Velmi podrobné povídání o skupině je na stránkách Beatniku, kde jsem se dozvěděl, že i The Speakers potkalo počeštění na "Junior"

Dodatek: 
Když jsem hovořil s kamarády o písničce Yellow River, tak jsem byl odkázán na dvě další verze - prý nejpůvodnější anglickou a prý na první verzi z československa.

Yellow River ještě trošičku jinak - od skupiny Christie:


A ještě trochu jinak - po slovensky :-)

Vědění a dělání ...

Lidé vědí co dělají; často dokonce vědí proč to dělají, co dělají; ale nevědí co to dělá, když to dělají.

Michel Foucault

Zachránci lidí - zpět k Nicholasovi Wintonovi

Nalezl jsem dvě videa k Siru Nicholasi Wintonovi, jenž mě zaujala

Rozhovor: Nicholas Winton - o záchranné akci


Z druhého videa jsem tu měl už ukázku, ale podařilo se mi zjistit název onoho dokumentu a následně ho najít i na Youtube.

Dokument: Nicholas Winton: Síla lidskosti (59 minut)


Článek na Wiki: http://cs.wikipedia.org/wiki/Nicholas_Winton

Zachránci lidí (2.)

Tak, jako měli děti na území Československa před druhou světovou válkou svého zachránce, měli v Polsku podobného člověka - Irena Sendlerowa (rozená Krzyżanowska, počeštěně Sendlerová; 15. února 1910, Varšava – 12. května 2008, Varšava) byla polská sociální pracovnice a učitelka.

Její příběh a zachráněných 2500 dětí si můžete přečíst na Wiki, nebo ve článku ze serveru Holokaust - Děti Ireny Sendlerové, já bych se tu zbytečně opakoval ...

Co jsem to jenom (proboha) poslouchal? (38.)

Ve 21. díle této série jsem se mírně zmínil o skupině Olympic, která je (nebo možná už byla?) fenoménem stejným, jako Karel Gott...

Jasná zpráva


Dej mi víc své lásky


Internet, konkrétně Youtube, občas skrývá zajímavé poklady, jako například anglickou verzi Ptáka Rosomáka (česká verze)


Hvězda na vrbě, jedna ze skladeb, která mě také bere za srdce a bývá kompletně připisována Olympicům. Olympic zde provedl (rozhodně však perfektně) pouze studiově nahraný hudební doprovod. Autorství je následující:
hudba: Karel Mareš
text: Jiří Štaidl
aranžmá a dvojhlasy: Pavel Šváb
Zpívá: Pavel Šváb a Bohumil Starka



Hvězda na Vrbě

Kdo se večer hájem vrací
ten ať klopí zraky
ať je nikdy neobrací
k vrbě křivolaký.
Jinak jeho oči zjistí
i když se to nezdá,
že na větvi kromě listí
visí malá hvězda.
Viděli jsme jednou v lukách
plakat na tý vrbě kluka
který pevně věřil tomu,
že ji sundá z toho stromu.
Kdo o hvězdy jeví zájem
zem když večer chladne
ať jde klidně přesto hájem
hvězda někdy spadne.
Ať se pro ni rosou brodí
a pak vrbu najde si
a pro ty,co kolem chodí
na tu větev zavěsí.

Aleš Brichta nazpíval tuto skladbu pro pořad "Souboj hitů" (o němž jsem se tu už zmínil s tím, že tam prasí staré kousky) v roce 2008

Jojo...

Snad jsem to zavinil já

Zachránci lidí (1.)

Blíží se nám oslava výročí konce druhé světové války a je čas zavzpomínat i na lidičky, kteří měli tu odvahu jít do záchrany druhých.

Jedním z nich byl Sir Nicholas Winton (* 19. května 1909, Londýn, Spojené království) je bývalý bankéř a zachránce 669 židovských dětí před nacisty (z tzv. protektorátu v roce 1939).

Když se podíváte na jeho příběh, tak těsně před začátkem války dostal z Československa 669 dětí, jimž velmi pravděpodobně hrozila smrt spolu s rodiči v koncentračních táborech. Poté šel bojovat a pak, po skončení války neměl potřebu se chlubit svými činy, dokonce jsem v jednom dokumentu slyšel tvrzení, že na "to" zcela zapomněl a až jeho žena při úklidu půdy nalezla dokumenty z té doby, dala je jedné historičce... a pak z toho bylo toto překvapení v pořadu "To je život"

"Unesl mě blondýna!"

Nadpis tohoto blogpostu v sobě má chybu, ale v mém snu ji nemá :-) Je to druhý sen z mé návštěvy u řeky Sázavy z druhého dne...


Probouzím se (ve snu) na fakt podivném místě - na sedadle řidiče v cizím autě. Všude kolem je tma. Drcnu do dveří auta a ty by se bývaly otevřely, leč auto je uzavřeno v nějakém kontejneru, anebo na nákladním autě s vysokou korbou a plachtou nahoře. Bleskově kontroluji auto zevnitř a zjišťuji, že:

Pokud nebudu aktivně nic dělat, bude toto auto shozeno na silnici a protože auto má zablokovaný plynový pedál, jednoznačně hrozí, že bych se někde v zatáčkách velmi slušně rozmázl. JE TO ÚNOS, NĚKDO MĚ UNESL V CIZÍM AUTĚ A JÁ, POKUD PŘEŽIJI, BUDU OBVINĚN !!!


Okamžitě musím jednat a protože únosci udělali jednu chybu (nebo mi naopak dali šanci?), mohu si stáhnout okénko a protáhnout se z auta ven a protože je to nákladní auto skutečně zaplachtované, dostávám se velmi snadno ven.

Okamžitě se vznáším do vzduchu, nabírám rychlost a mám zdravé naštvání - tohle musím zarazit. Střílím (kouzlem?) do zadního skla kabiny náklaďáku a dlouhovlasý blonďatý muž či žena se okamžitě po roztříštění skla kácí doprava, aby mi zabránil/-a se trefit lépe, ale jede stále dál a dál, občas musí hmátnout z lehu na volant.Tím ale dává možnost mě ...

Po nějaké chvíli, kdy je dotyčné osobě jasné, že mám vrch, (i když bychom se mohli honit dost dlouho, pokud já chtěl získat únosce živého), začíná auto prudce brzdit a já přeletím. Ihned dělám otočku a vyčkávám. Ta blonďatá osoba, vypadající jako hubená blondýnka si obešla auto tak, jako by si chtěla ověřit, že nejsem svůj bratr, kdo ji obtěžoval a pak předstoupila přede mě, držíc se za břicho (ale tam se spíš uhodila, než abych já dokázal střílet do zatáčky - tj zezadu do břicha :-) ).

"Unesl jsem tě, a už mě to nebaví" řekl mi onem muž vypadající jako hubená dlouhovlasá blondýna a dodal mi i pár údajů do mé děravé paměti, protože jsem si vůbec nepamatoval, jak jsem se do téhle šlamastiky dostal. Bylo to prosté - u nemocnice v M* si dle vyprávění muže postavila stánek věštkyně a já do toho stanu prý vešel, ale po svých už neodešel. Okamžitě jsem se tam rozletěl, stánky před nemocnicí našel, ale žádný takový, který by od pohledu patřil věštkyni.

Pak mě probudilo auto, které se pod mým oknem pokoušel otáčet v úzké ulici "na pětníku". Mám dojem, že některé kulisy z tohoto snu bych měl znát z nějaké dřívější doby, ale je to jen pocit, který neumím upřesnit...


Aktualizace 3.května 2012 21:20


K onomu tučnému odstavci - tohle mě napadlo ve snu a napadlo by mě to i v reálu, protože jsem už nějaký takový sen měl - na téma: Nedobrovolná jízda v autě se zablokovaným plynem, přičemž podobný problém řešili i ostatní, co kolem mě jeli - kdosi mocnější než my tenkrát pořádal závod...

Sir Nicholas Winton

Myslím si, že hodně lidí říká, že něco nejde udělat, protože to nikdy ani nezkusili. Je to jenom záminka. Většina věcí i zdánlivě nemožných tvrdou prací dosáhnout lze. Myslím, že je to vůle, co lidem často schází.

Sir Nicholas Winton

*** Sir Nicholas Winton (* 19. května 1909, Londýn, Spojené království) je bývalý bankéř a zachránce 669 židovských dětí před nacisty (z tzv. protektorátu v roce 1939).