Je sobota večer, kdy začínám psát toto shrnutí, které zjevně vyjde v následujícím týdnu a snažím si uvědomit, co se všechno dělo, ale asi napíšu jen to, že kolem mě padají kolegové jako zralé višně a hlásí nemoc.
Takže nám v pondělí vybouchl další odvoz vyřazené techniky, který měl dělat kolega Z*, protože když jsem se vyhrabal z poruch, které jsem řešil já, bylo sice kratince po obědě, ale odvoz respektive hlavně příjem na sběrném dvoře byl domluven na dopoledne.
V úterý se kolega Z* zmátořil a přišel do práce, aby popojel s tím, co hrne před sebou on - X počítačů co nesmí být na WINDOWS 7 od ledna, a na pobočky jsem jel za něj.
Ani ve středu jsme si nestihli objednat náš obvyklý Salát Speciál, takže to chvilku vypadalo, že budeme o hladu, nebo zapadneme do nějakého rychlého občerstvení, ale ozvala se kamarádka A* že má taky hlad a že přinese nám oběma klukům a sobě. Odsouhlasil jsem jí to, a ona zavěsila. Protože vím, kde pracuje a že pro oběd do vybrané restaurace dojde pěšky, odpočítal jsem si 15 minut a jal se připravovat jídelní náčiní. O deset minut později mi zavolala, že šla pěšky z domova a nemá dostatečnou hotovost, takže jsem klusal za ní.
Obsluha mě tam už zná, a bohužel zná i naši kamarádku, takže se na mě útrpně podívala a řekla: "Platíte vy".
Existují věci, které nechápu. V dané restauraci jíme každou středu, nejdražší jídlo je ten náš Salát Special, takže já si dovedu odvodit, že když jdu pro jídlo třem lidem, že musím mít 3x onu nejdražší cenu. Když nemám a jdu kolem bankomatu, vyberu si. Kamarádka A* toto neřešila.
Po zjištění, že nám koupila Bramborový guláš s rohlíkem jsem to trošku rozdýchával. Ano, neměla už moc na výběr, ale levnější jídlo už je jen polévka bez hlavního jídla.
Čtvrtek a to, že vyjedu na pobočky P* Q* a F* hned ráno a v tomto napsaném pořadí bral velice rychle zasvé, kolega Z* opět ulehl. Pak nejprve padla nejoptimističtější odjezdová varianta v 8:00, pak plánovaná v 8:30-9:00 ... , pak už bylo jasné, že nestihnu vše co jsem si naplánoval... Nakonec jsem vyrazil chvíli před 11:00 a rovnou jel na pobočku F*, kde mi mělo být vytaženo v 11:05 jídlo z mikrovlnky. Pochopitelně jsem včas nedojel.
Kamarádka I*, mi po jídle udělala kafe zrnkové, protože na mě bylo vidět, že mám dost. A taky tím, že náš pokec v kafárně se neměl konat, probrali jsme ve zbytku polední přestávky kde co.
Na pobočku Q* jsem už nejel a řítil se na pobočku P*, odkud jsem odejel až v době, kdy normálně končí kafárna s kamarádkou. To už jsem byl po hledání zaseknutých resp. zbloudilých dokumentů ve spisovce pobočky F*, o což mě požádala ředitelka oné pobočky. Našel jsem je všechny a bylo jich méně jak 500.
Je vidět, že loňské čištění vzala ředitelka pobočky F* pořádně do ruky a nedala si pokoje dokud to, co se jí zobrazovalo ve spisovce, nebylo sklizeno. Těch 500 neviděla, ty byly fakt skryté.
"Ředitelka pobočky A* vám taky zavolá" řekla mi ředitelka při poděkování a zavěsila. Tím že platí jednoduchý vzorec, že pobočka F* je jednotřetinová proti pobočce A* (ne ve všech ukazatelích to vychází, ale obecně to platí) , tak jsem si pomyslel, že těch 1500 listů přežiju, maximálně jich bude tak 2000... Jenomže jedna z vedoucích patřících pod ředitelku z F* mi ukázala email, kde byla tabulka, a v té bylo napsáno číslo 16174 u pobočky A*. A byly tam i horší :-(
Dojel jsem na pobočku A*, kde jsem si pustil záznam videokonference, jíž jsem se měl účastit a která trvala 90 minut. Sledoval jsem jí minut 180, protože se furt něco dělo a to už bylo pozdní odpoledne...
V pátek jsem měl mít dovolenou spojenou s plaváním v bazénu dopoledne a odpolední jízdou na S* za kamarády, ale bylo mi jasné, že budu muset zaskočit do práce, že se něco semele. Semlelo - nepřipravená zasedačka (promítací technika), prosba ředitelky A* ohledně spisovky, návštěva kamarádky I*, která mi přinesla dárek...
Tady jsem se dopustil chyby, protože jsem blbě vnímal. Ukazovaný dárek jsem snad ani neviděl a pokud ano, nevnímal jsem, že je pro mě, protože mě děsilo to, jak by se na pobočce A* mohlo ztratit takové šílené množství dokumentů, vždyť se snad hledaly loni a měly být odstraněny! A tak jsem je hledal trošku jinak a sortýroval jsem si to po odděleních. Můžete hádat - přesně šlo poznat, které vedoucí se na to .... neřešily. Pro představu - na obyčejný náhled nebylo vidět 7000 dokumentů, které nebyly přiřazeny na stávající oddělení. Něco jsem opravil před plaváním, něco po a pak utíkal na autobus.
Ještě rychle k plavání - zaplaval jsem si dostatečně, vyzkoušel nové masážní trysky a s I* a Š* jsem si došel na oběd. Jedna z trysek mi hezky uvolnila krk... aby mi ho jízda v autobusu málem zase zablokovala. Zjevně dochází řidiči profesionálové a teď jezdí "druhá kategorie"...
Kamarádka ze S* si chtěla ušetřit cestu, či co, a tak jsem na její pokyn jel "sedmičkou" a vystupoval na zastávce v polích, za tmy. Se mnou jedna paní. V okolí stála dvě auta a jedno si okamžitě najelo za autobus. Šel jsem k němu a přemýšlel, jak ve tmě vypadá nové auto kamarádky...
Nebudu to protahovat, do toho prvního, co nebylo "moje", jsem nenastoupil, jen jsem se u něj zastavil a sledoval paní, jak se k němu žene. Ano, budu si muset pro tyto případy zapamatovat SPZku auta. :-)
Pobyt na S* dopadl pro mě očekávatelně - práce s dřevem - dovést, pomoct nařezat, naštípat a dát vysušit. A taky sledoval napětí mezi kamarádkou a jejím manželem, které se opět po klidnějším období zvýšilo. No jo no, jsou oba v důchodu a aktuálně nemají ani brigádu...
