Hláška "To je infantilní", jež se v dnešním dni (také) ozvala, se má šanci zařadit do fondu mých hlášek, které vyvolávají úsměv ve tváři a šibalské jiskření v oku, tedy podobně jako "pukrle ala Madlen" a další hlášky, jež využívají jen velice úzké skupiny lidí, jež vědí.
Každopádně dnešní den jsem rozhodl nevěnovat na oltář pracovního procesu (a po tom, co se mi dělo z pozic určitých vedoucích - část tu na blogu byla popsána - se mi asi nedivíte). Takže rozhodnutí "neproplácené přesčasy nedělat a již udělané vybrat" způsobilo to, že jsem si na dnešek vzal volno a tím, že mi to šéf podepsal, bylo rozhodnuto - bude volno :-)
V tuto chvíli musím přiznat, že mě na tento nápad navedla kamarádka I*, která udělala totéž co já. Padl návrh, že bychom mohli jít na dlouhou vycházku a já vybral trasu. Vše vypadalo hezky až do okamžiku, kdy jsem nastoupil do autobusu. Začalo pršet. Já s tím počítal, pláštěnku majíc v batůžku, ale nepočítal jsem s úporností deště, což vyvolalo otázku: Jsme:
a) tvrďáci a projdem původní trasu
b) realisti a vyberem si něco kratšího v dosahu MHD
c) zbabělci - pouze kafe a oběd
Zvolili jsme nakonec možnost b). kdy jsem od I* dostal výchozí a cílový bod. U obou jsem věděl kde jsou a jak si je můžeme propojit. Vybral jsem většinu cesty po asfaltkách, což přivedlo I* do míst, kde pracovala její babička...
Vůbec se vycházka povedla, zvlášť když prakticky celá směřovala z kopce. I to kafe a oběd se stihlo. A já se konečně dostávám k hlášce "To je infantilní". Je to totiž oblíbené úsloví vedoucí, jejíž jméno se zde na blogu nevyslovuje a tudíž je pro mě toto sousloví poněkud špatné. Tedy respektive bylo, právě do dneška.
Kamarádka totiž měla sen, v němž jí byla jedinou protihráčkou právě tato vedoucía i na tuto hlášku v něm došlo. Avšak z nějakého důvodu se kamarádka bála mi jej nechat přečíst, že bych prý se zlobil, že něco v tom snu je špatně a mimo cestu, jíž jsem ji naznačil, že by po ní mohla jít.
Jenže ho "omylem" měla vytištěný v kabelce a tak mi jej po mém působení "na city" předala v okamžiku kdy si potřebovala zajít v místa, kam chodíme všichni pěšky. Natáčet můj obličej, který se měnil od zaujatého, přes napjaté očekávání a pochvalné pokývnutí, až po závěrečné vyprsknutí smíchy, tak někdo mohl na mém příkladu vyučovat dělání grimas.
Ten sen by navíc mohl vzít nějaký autor ANIME MANGY (tedy komiksový styl) a natočit podle něj příběh nějaké čarodějky, jen ta hláška "To je infantilní" když se I* ve snu napoprvé cosi nepovedlo, by se musela vyměnit. Ovšem napodruhé se I* povedl ve snu povedl kousek, jež bych nazval ochranná aura. Ten se dá cvičit i v reálu a je to něco relativně podobného, co mám popsané v blogu tady - Ochrana těla/duše před negativní energií
A zde je vidět i poctivost cvičení, protože když se Vám daný cvik zažere "pod kůži" tak jej přesně ve správnou chvíli využijete i ve snu. Což je to nejnádhernější, protože když zjistíte že své špatné sny můžete takto FUNKČNĚ korigovat, tak je to prostě bomba.
Dobrá nálada ze snu, jež nebyl můj, a taky z výše zmíněného zjištění, mě drží ještě teď, více jak sedm hodin...
úterý 31. května 2016
pondělí 30. května 2016
Porušení pondělní tradice na tomto blogu
Pokud někdo očekával další várku videí o OMSI, pak byl jistě zklamán, neboť mě momentálně videa, znichž každé představuje jednu moji oblíbenou linku, momentálně došla. To jedině že bych natočil ke každé lince svoji verzi :-)
Každopádně jsem trošinku rozhozen z toho, jak někteří lidé přistupují k důkazům. Krásně to shrnula jedna dáma na Facebooku k uprchlické krizi:
Každopádně jsem trošinku rozhozen z toho, jak někteří lidé přistupují k důkazům. Krásně to shrnula jedna dáma na Facebooku k uprchlické krizi:
Pan XY mi píše: "Poskytněte důkaz, že ve Švédsku jsou znásilnění"Na to lze říci jen - achjo, tohle bohužel není ojedinělý úkaz :-(
A ty mi teď poskytni důkaz o Holokaustu - ne nějaké video nebo novinové výstřižky, nebo policejní záznamy, nebo svědectví očitých svědků a obětí. To ne -
JÁ CHCI OPRAVDOVÝ DŮKAZ !!!!
pátek 27. května 2016
Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (21.)
Shrnutí jednoho pracovního týdne, jednoho pracovníka...
Neptejte se mě, co jsem dělal v pondělí, protože mi přijde, že si to nepamatuji, ale zjevně jsem byl v práci. Ani v úterý na pobočkách P* a F* si tak zcela nejsem jist co všechno jsem dělal kromě toho, že jsme instalovali "špiona" do míst, kam nedoskočil "automaticky". Vím ale jedno - kolegyně, co nám zajišťuje obědy si povšimla, že jsem chvilkama zamlklý a rozhozen. To je prostě důsledek stresu z toho, že má přijet vedoucí a vyřešit stížnost, která je na vás napsána.
Neptejte se mě, co jsem dělal v pondělí, protože mi přijde, že si to nepamatuji, ale zjevně jsem byl v práci. Ani v úterý na pobočkách P* a F* si tak zcela nejsem jist co všechno jsem dělal kromě toho, že jsme instalovali "špiona" do míst, kam nedoskočil "automaticky". Vím ale jedno - kolegyně, co nám zajišťuje obědy si povšimla, že jsem chvilkama zamlklý a rozhozen. To je prostě důsledek stresu z toho, že má přijet vedoucí a vyřešit stížnost, která je na vás napsána.
čtvrtek 26. května 2016
Já jsem byl bloud...
Poprvé jsem si tuto píseň notoval v pátek 29. dubna 2016 a podruhé včera - doma ji mám nahranou na ztrouchnivělém pásku ke kotoučovému magnetofonu
hudba: Roger Miller
text: Vladimír Poštulka
Z anglického originálu: I've Been A Long Time Leavin
vznikla nejprve verze pro Návštěvní den Šimka a Grosmanna (viz video níže) a posléze i verze pro gramofonovou desku, jež zní mému záznamu na pásku nejblíže
TV záznam:
Ano, byl jsem bloud, a jsem, když si myslím, že s pravdou prorazím a zvítězím. Modří vědí a ostatní si přečtou nejpozději v sobotu.
hudba: Roger Miller
text: Vladimír Poštulka
Z anglického originálu: I've Been A Long Time Leavin
vznikla nejprve verze pro Návštěvní den Šimka a Grosmanna (viz video níže) a posléze i verze pro gramofonovou desku, jež zní mému záznamu na pásku nejblíže
TV záznam:
Ano, byl jsem bloud, a jsem, když si myslím, že s pravdou prorazím a zvítězím. Modří vědí a ostatní si přečtou nejpozději v sobotu.
středa 25. května 2016
Sen plný výpovědí
Dnešní brzce ranní sen mě lehce překvapil a přemýšlím, jestli to byla Repríza, nebo naopak dokonalý Remake. Ale hlavně - k hodně hořkému tématu, jak se ukázalo dnes dopoledne a odpoledne.
Pohybuji se mezi pobočkami A* a B* a řeším si své pracovní problémy, jež si stručně značím na papír velikosti A4 (ať už kvůli výkazu práce nebo kvůli dodělávce u sebe), až dojdu dozadu, kde sedává vedoucí oddělení H* velkého města. Tam mi smutně naznačuje, že byla vyhozena. A tak si na A4 značím její jméno a než si vedle toho jména napíšu "zrušit", přichází její tři podřízené a říkají, že drží se šéfkou basu a končí dobrovolně taky. A tak si píšu i je, pak udělám svorku a to "zrušit" napíšu jen jednou.
A samozřejmě musím jít za vedoucí novou, kterou pozdravím (což je shodou okolností paní, jež byla mou vedoucí v jedné z mých předchozích pracích) ta mi pokývne a já jdu pryč. Jenže jak jsem trošku duševně mimo, tak jsem automaticky na chodbě odbočil doleva místo doprava a prošel dveřmi, půlící budovu na českou a "německou" část, jež má velmi vznosné dveře kanceláří. Uvědomím si to relativně rychle a vracím se k těm půlicím dveřím. Jenže je na nich zařízení, jež je automaticky zavírá a bohužel i zavře. A z této strany je koule. Samozřejmě je tu i zámek, jenže nemám klíč.
Tím pádem touto chodbou projdu už potřetí. což se nelíbí nějakému chlápkovi, který na mě vyjede, co že tu jako chodím sem a tam. Podívám se po něm a vyhodnotím to tak, že neřeknu vůbec nic a jdu ke schodům. Poté co je začnu scházet se ten chlap ke mě přiblížil k levému boku a zařval na mě: "Tak co? Také si poléval Ježíše Krista vodou?!?" Podíval jsem se po něm a v klidu odpověděl: "Promiňte, nerozumím vám". Chlap se rozeběhl ze schodů a zjevně oproti předchozím chvílím je na něm něco jinak. Aha, nemá kalhoty...
Sen skončil asi tak 20 metrů před turnikety, v reálu na budíku bylo 3:20 a fakt se mi nechtělo spát. Po dvaceti minutách jsem si udělal veškerou hygienu, co jde udělat u umyvadla a na záchodě, což mi kupodivu pomohlo v pokračování spaní, takže jsem zvládl ještě jeden cyklus spánku, jež u mě trvá nějakých 90 minut.
Je mi úplně jasné, že sen jednoznačně reagoval na to, co se kolem mě děje, protože ten samý sen minule přišel v podobné situaci. Každopádně dnes oddělení H* velkého města opustila další pracovnice ve zkušební době, od určitého (mě neznámého) data prostě na tomto oddělení není nikdo nový schopen vydržet. A mě hrozila situace, kdy bych svým chováním si za sebou v oblasti pracovních věcí skutečně dveře zavřel a nemohl bych se vrátit. Ale o tom až v tradičním shrnujícím příspěvku, jež napíšu v pátek či v sobotu...
Pohybuji se mezi pobočkami A* a B* a řeším si své pracovní problémy, jež si stručně značím na papír velikosti A4 (ať už kvůli výkazu práce nebo kvůli dodělávce u sebe), až dojdu dozadu, kde sedává vedoucí oddělení H* velkého města. Tam mi smutně naznačuje, že byla vyhozena. A tak si na A4 značím její jméno a než si vedle toho jména napíšu "zrušit", přichází její tři podřízené a říkají, že drží se šéfkou basu a končí dobrovolně taky. A tak si píšu i je, pak udělám svorku a to "zrušit" napíšu jen jednou.
A samozřejmě musím jít za vedoucí novou, kterou pozdravím (což je shodou okolností paní, jež byla mou vedoucí v jedné z mých předchozích pracích) ta mi pokývne a já jdu pryč. Jenže jak jsem trošku duševně mimo, tak jsem automaticky na chodbě odbočil doleva místo doprava a prošel dveřmi, půlící budovu na českou a "německou" část, jež má velmi vznosné dveře kanceláří. Uvědomím si to relativně rychle a vracím se k těm půlicím dveřím. Jenže je na nich zařízení, jež je automaticky zavírá a bohužel i zavře. A z této strany je koule. Samozřejmě je tu i zámek, jenže nemám klíč.
Tím pádem touto chodbou projdu už potřetí. což se nelíbí nějakému chlápkovi, který na mě vyjede, co že tu jako chodím sem a tam. Podívám se po něm a vyhodnotím to tak, že neřeknu vůbec nic a jdu ke schodům. Poté co je začnu scházet se ten chlap ke mě přiblížil k levému boku a zařval na mě: "Tak co? Také si poléval Ježíše Krista vodou?!?" Podíval jsem se po něm a v klidu odpověděl: "Promiňte, nerozumím vám". Chlap se rozeběhl ze schodů a zjevně oproti předchozím chvílím je na něm něco jinak. Aha, nemá kalhoty...
Sen skončil asi tak 20 metrů před turnikety, v reálu na budíku bylo 3:20 a fakt se mi nechtělo spát. Po dvaceti minutách jsem si udělal veškerou hygienu, co jde udělat u umyvadla a na záchodě, což mi kupodivu pomohlo v pokračování spaní, takže jsem zvládl ještě jeden cyklus spánku, jež u mě trvá nějakých 90 minut.
Je mi úplně jasné, že sen jednoznačně reagoval na to, co se kolem mě děje, protože ten samý sen minule přišel v podobné situaci. Každopádně dnes oddělení H* velkého města opustila další pracovnice ve zkušební době, od určitého (mě neznámého) data prostě na tomto oddělení není nikdo nový schopen vydržet. A mě hrozila situace, kdy bych svým chováním si za sebou v oblasti pracovních věcí skutečně dveře zavřel a nemohl bych se vrátit. Ale o tom až v tradičním shrnujícím příspěvku, jež napíšu v pátek či v sobotu...
Někteří...
Někteří lidé vstoupí do našich životů a rychle odejdou...
Někteří zůstanou na chvíli, v našich srdcích zanechají své stopy, a my už nikdy nejsme stejní...
Někteří zůstanou na chvíli, v našich srdcích zanechají své stopy, a my už nikdy nejsme stejní...
úterý 24. května 2016
pondělí 23. května 2016
Omsi linky 211-220
Linka 211
mapa: Praha
Linka 211
mapa: Gladbeck
Herten Mitte → Buer Rathaus
Linka 212
mapa: Gladbeck
Herten Mitte → Buer-Rathaus
Linka 215
mapa: PMT 2.0
Linka 217
Omsi 2 Scania Citywide LFA Julingen line 217 Ikea - Markt
Linka 219
mapa: Praha
Vysvětlení tohoto příspěvku v "OMSI VIDEA"
mapa: Praha
Linka 211
mapa: Gladbeck
Herten Mitte → Buer Rathaus
Linka 212
mapa: Gladbeck
Herten Mitte → Buer-Rathaus
Linka 215
mapa: PMT 2.0
Linka 217
Omsi 2 Scania Citywide LFA Julingen line 217 Ikea - Markt
Linka 219
mapa: Praha
Vysvětlení tohoto příspěvku v "OMSI VIDEA"
sobota 21. května 2016
Smutno na dně...
Když si pro sebe vykopu díru, sednu si na dno a je mi smutno -
čí tvář objeví nahoře a zavolá dolů: "Čaj a sušenky!?" Samozřejmě tvoje...
* PAM BROWN *
čí tvář objeví nahoře a zavolá dolů: "Čaj a sušenky!?" Samozřejmě tvoje...
* PAM BROWN *
pátek 20. května 2016
Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (20.)
Shrnovat právě uplynulý týden kompletně by mě stálo asi dost úsilí, protože tolik příběhů o tom, jak se lidé chovají k lidem, partneři k partnerům, a vůbec všeho dalšího, by vydalo na několik blogových zápisků. A byly by smutné...A jakoby i technika věděla, že mě pronásleduje týden s napjatou psyché, tak odcházela nebo alespoň trucovala.
Na pobočce Q* tak například odešla anténa, jež přivádí data do počítačů a telefonů, takže hláška ze soukromého telefonu jedné z kolegyň - "nic nám tu nejde" se limitně blížila plné pravdivosti. Okamžitě jsem vyjel, zjistil očekávatelné (kolegyně na této pobočce - ač blondýny - tak nejsou blbé) a volal servis. Na opravu mají osm hodin, využili hodin šest, neboť daný technik jel nejprve opravovat podobnou závadu jinam. Hláška "celé roky na této technologii nic a dnes dvě stejné poruchy" z dispečinku, kterou jsem při oznamování obdržel mě nemohla nepřekvapit...
Ve středu mě pro změnu na pobočce P* vyběhla taková porucha, které nevěřím doteď. Představte si situaci, kdy do jedné kanceláře ve stejný den nastoupí dvě nové kolegyně. Takže děláte všechno "stereo" a na úplný závěr je jejich vedoucí za vaší přítomnosti zaškolí na SW. A sice nepotvrdí průkazně funkčnost funkčnost hlavního programu, ale vy vidíte, jak jim to v tom programu oboum ukazuje. No a ve středu na jednom z těchto počítačů chyběl podpůrný program, takže hlavní program nefungoval. Kdo a jak ten program sejmul a proč, to netuším. A ani jsem po tom nepátral.
Ve čtvrtek jsem byl na školení v druhé půlce republiky, více jak 300km od mého hlavního pracoviště. Musela tam vyjet přesně polovina pracovníků z celé republiky. Nechápu to, protože příští školení je v Praze, kam ale těch 300km pojedou i ti, jež toto školení by byli mívali měli "za humny" a nevešli se na něj. Tuhle logiku nechápu...
Ještě ve čtvrtek při jízdě zpět mě vypeklo služební auto, na dálnici ve zúžení do jednoho pruhu se mi rozsvítila kontrolka mazání motoru. Nemusím vám říkat, že mě to dojalo. Já už byl dojatej i z chování notebooku na školení. Notebook jsem si nastavil a nainstaloval sám, takže to nemohu na nikoho svést. Prostě se mi na školení vytratila konfigurace VPN, takže jsem nemohl do práce. Ale proč sakra teď?!?
Páteční den si budu také pamatovat ještě pár dnů. Pobočka Q* má sice konečně o něco lépe a kvalitněji vyřešenou konektivitu, ale snad vše, co se kolem toho domluvilo vzalo zasvé. Výmluvy, že se čeká na materiál, a přitom se nakonec žádný nedoveze a vše se udělá z toho starého? Úch...
Na pobočce Q* tak například odešla anténa, jež přivádí data do počítačů a telefonů, takže hláška ze soukromého telefonu jedné z kolegyň - "nic nám tu nejde" se limitně blížila plné pravdivosti. Okamžitě jsem vyjel, zjistil očekávatelné (kolegyně na této pobočce - ač blondýny - tak nejsou blbé) a volal servis. Na opravu mají osm hodin, využili hodin šest, neboť daný technik jel nejprve opravovat podobnou závadu jinam. Hláška "celé roky na této technologii nic a dnes dvě stejné poruchy" z dispečinku, kterou jsem při oznamování obdržel mě nemohla nepřekvapit...
Ve středu mě pro změnu na pobočce P* vyběhla taková porucha, které nevěřím doteď. Představte si situaci, kdy do jedné kanceláře ve stejný den nastoupí dvě nové kolegyně. Takže děláte všechno "stereo" a na úplný závěr je jejich vedoucí za vaší přítomnosti zaškolí na SW. A sice nepotvrdí průkazně funkčnost funkčnost hlavního programu, ale vy vidíte, jak jim to v tom programu oboum ukazuje. No a ve středu na jednom z těchto počítačů chyběl podpůrný program, takže hlavní program nefungoval. Kdo a jak ten program sejmul a proč, to netuším. A ani jsem po tom nepátral.
Ve čtvrtek jsem byl na školení v druhé půlce republiky, více jak 300km od mého hlavního pracoviště. Musela tam vyjet přesně polovina pracovníků z celé republiky. Nechápu to, protože příští školení je v Praze, kam ale těch 300km pojedou i ti, jež toto školení by byli mívali měli "za humny" a nevešli se na něj. Tuhle logiku nechápu...
Ještě ve čtvrtek při jízdě zpět mě vypeklo služební auto, na dálnici ve zúžení do jednoho pruhu se mi rozsvítila kontrolka mazání motoru. Nemusím vám říkat, že mě to dojalo. Já už byl dojatej i z chování notebooku na školení. Notebook jsem si nastavil a nainstaloval sám, takže to nemohu na nikoho svést. Prostě se mi na školení vytratila konfigurace VPN, takže jsem nemohl do práce. Ale proč sakra teď?!?
Páteční den si budu také pamatovat ještě pár dnů. Pobočka Q* má sice konečně o něco lépe a kvalitněji vyřešenou konektivitu, ale snad vše, co se kolem toho domluvilo vzalo zasvé. Výmluvy, že se čeká na materiál, a přitom se nakonec žádný nedoveze a vše se udělá z toho starého? Úch...
pondělí 16. května 2016
pátek 13. května 2016
Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (19.)
Pro tentokrát začnu své shrnutí ještě nedělí týdne osmnáctého, neboť jsem se - málem - u jisté soukromé firmy, neškolil ve finanční gramotnosti. Prostě jsem zapomněl sledovat kalendář a neuvědomil si, že už nastala _TA_ konkrétní neděle. Naštěstí se mi kamarád a současně řidič a školitel připomněl.
Jel jsem totiž na jeho přednášku, oficiálně studovat to, co chci, ale současně sledovat, jestli jeho styl přednášení je v pořádku. Zkušený rétor by odhalil vady, já si také jedné až dvou povšiml, takže můj úkol splněn, kamaráda jsem pochválil. A sám byl překvapen, jak se z kamaráda, který se ve finanční gramotnosti také svého času plácal, stal lektor...
Do oné firmy jsem se vrátil téměř po třech letech, kde jsem svého času byl na základním školení a nyní jsem si tedy prošel jedno z následných školení. Pro mě, který se trošku snažil si ty informace sehnat, neznělo příliš mnoho nových informací a podobně jako svého času u Lyonessu jsem sledoval podobné problémy - Nadhození cifry v řádu statisíců jen tak z fleku a nedodání, jak jsem se k té cifře dostal, je prostě nefér....
V pondělí jsem byl v práci z celičkého oddělení zcela sám, takže jsem jen čekal, odkud udeří. A ono udeřilo, budova B* vyhazovala jističe v určitém okruhu a rovnou dva, které byly v řadě za sebou. Elektrikáři, objednaní před hodinou a očekávaní do hodiny, samozřejmě nedorazili. Zpozdili se o 30 minut, kdy už jsem měl tušení, že to vyhazuje konkrétní kancelář a konkrétní prodlužovák. Po průzkumu od elektrikářů bylo jasno a dokonce chlapci odborným pohlerdem našli poškozené místo na oné prodlužce. Ale žbrblali, že to máme zapojené špatně, prodlužovák v prodlužováku nesmí být. Celá situace vydala na tři hodiny práci a bylo co dělat, protože po každém padlém úsekovém jističi nám toho "spadlo" relativně dost.
Jak já se těšil, až mi zítra přibude kolegyně a skutečně, v úterý přijela a zapojila se do pracovního procesu. Je to neuvěřitelné, ale přestože jsem opět pracoval jen ve dvou lidech z oddělení, tak vypadalo to úplně jinak, než v minulém týdnu a já byl klidnější. Bohužel, "malér" s náhlou povinností změnit heslo do počítače (zkráceno období na platnost hesla) mě vyhnalo do terénu, takže jsem s vytřeštěným zrakem taktak dokázal skloubit návštěvu poboček P* a F* , oběd a rychlý návrat zpět. Kolegyně mi na odpoledne přinesla i štěstí, protože najednou bylo zcela jasné, kde je v jistém problému chyba a to mi kolegyně neřekla v rámci nápovědy vůbec nic. Jen tu prostě byla.
Ve středu mě potěšila kolegyně a kamarádka v jednom - I* - přišel mi od ní velice stručný email, jenž měl v předmětu tři usmívající se smajlíky a text - přečti si můj poslední sen. Tušil jsem leccos, ale tohle tedy ne... Musím ale začít od prvopočátku, tedy od mého zapůjčení anime seriálu Haibane Renmei s pokynem "všímej si ...", aby následně měla o jedné z hrdinek sen a ta jí vynadala, že ..... a najmenovala jí tři problémy. Prošlo kolik měsíců a kafáren a ještě víc usilovnější dřiny I*, aby na těch třech problémech zapracovala. Nu a současně jsem do "náhodného" dne tohoto roku v kalendáři, zapsal "zúčtování s .............". V úterý, dva dny před termínem, mi to I* ukázala a hned večer jí přišel sen.
Byl to tak nádherný zúčtovací sen, že jsem ho okamžitě obulel, a pod prvním dojmem poslal I* mail na téma, že už je lepší mistr, než já. A současně napsal, že to písnu na blog, který I* čte. Byl jsem upozorněn, že nesmím opomenout zmínit svoji pomoc, jenže já si - zpětně - připadám jako ti broučci ze seriálu Broučci, kteří v noci létali a svítili lidem, tzn. pomoc v problému malá, až neznatelná, i ty lidi si to museli odšlapat domů sami.
A tenhle "blik do pohádky" měl zřejmě za příčinu, že jsem se musel jít vykřičet ze své euforie a radosti do ústraní, kde mě nikdo neslyšel. Své YES, YES, YES jsem křikl na pokraji lesa, včetně oslavného tanečku. Nu, odpověď hajného z lesa byla taková jaká byla, takže podobně jako to řekl Zdeněk Jirotka ve svém románu Saturnin slovy doktora Vlacha, mohu říci: "Jak se do lesa volá, tak se z lesa neozývá, já zavolal docela slušně" [1]
Tahle radost z "cizího" snu byla nakažlivá, po celý den si ti všímavější kolegové všímali, že jsem rozradostněn, usmívám se a tak. Až si myslím že jsem pár z nich ovlivnil, že i oni byli usměvavější.
Samozřejmě síla Jing se neobejde bez síly Jang, takže už před tímhle radostným emailem jsem měl na stole jiný, od vedoucí, jejíž jméno se zde na blogu nevysvětluje, který si stěžoval na nefunkční změnu hesla do Windows. Rychle jsem zkontroloval situaci, účet zablokovaný, odblokování se mi nezdařilo, ale email od dané paní přišel, tzn fungovala a jen jí nešlo změnit heslo, proto jsem odpověděl tak, jako všem ostatním v tomto případě ve stylu - změna hesla je zablokovaná na ..... minut, poté změnu proveďte znova, do políčka původní heslo je nutno zadávat to heslo, které ..... následované nějakým tím vysvětlením, jaké že z mnoha našich hesel tam pasuje. Přesně 15 vteřin poté, co jí email došel začaly od této vedoucí zvonit telefony, ale já, vědom si doporučení svého vedoucího, že s touto paní nemám přicházet do styku se podíval po kolegyni a ta to zvednout nechtěla. Raději jsme oba zbaběle(?) prchli na jiné poruchy a na jiná zablokovaná hesla a na jiné pracoviště, kde nás slušně požádali u asistence při této povinné změně hesla, jež měla nastat v pátek. Prostě a krásně - bylo mi jasné, že by ten telefonní hovor nebyl bez emocí.
V době, kdy měla uplynout ta blokace jsem udělal kontrolu - účet odblokovaný, hodnota lastpasswordchange změněná /vizuálně tam bylo jiné datum a čas, ale nevím jaký/ a pustil to z hlavy.
Chyba!
Asi tak 2 minuty před mojí návštěvou u oné vedoucí ve čtvrtek mi zavolal šéf a dal mi striktní zákaz s danou vedoucí vejít v jakýkoliv styk do dořešení stížnosti na mě....
Když se něco podobného stalo v minulosti, tak následně má jízda autem kamkoliv hrozila havárií. Dnes (ve čtvrtek) nic. Z toho mohu vypozorovat jen dva názory o mém podvědomí. Buď už mě to nevytáčí, anebo se mé podvědomí cítí, že mám pravdu. Ale ukáže to v plné síle následujících několik nocí.
V pátek při uzavírání tohoto příspěvku mohu konstatovat, že první noc dobrá a dokonce jsem jezdil v klidu i autobusy na simulátoru, a dělal i jinou drobnou práci na počítači, takže asi OK.
Škoda přeškoda, že v pátek, kromě problémů s hesly u těch, co si ho museli měnit až "minutu po dvanácté", na nás padali "nefakturovaní kostlivci", ale opět zafungovala síla JingJang - na poslední "vteřinu" jsme spáchali další kafárnu, jež byla poklidná a pohodová. Ale povšiml jsem si jedné věci - Jak Z* tak I* mají občas takovou nepěknou vlastnost - Důležité téma nadhodit v čase, kdy se už setkání blíží na konci. Na druhou stranu je to chyba i u mě, že nejsem ono téma schopen vytáhnout na světlo včas, i když ho kolikrát znám...
PS: RVHP probíhá, leč řešení prokletých se odložilo kompletně na zítra.
[1] z tohoto odstavce je pravdivé pouze "YES, YES, YES", ústraní a taneček, ale nemohl jsem si odpustit využít literární licenci a zapřehánět si.
Jel jsem totiž na jeho přednášku, oficiálně studovat to, co chci, ale současně sledovat, jestli jeho styl přednášení je v pořádku. Zkušený rétor by odhalil vady, já si také jedné až dvou povšiml, takže můj úkol splněn, kamaráda jsem pochválil. A sám byl překvapen, jak se z kamaráda, který se ve finanční gramotnosti také svého času plácal, stal lektor...
Do oné firmy jsem se vrátil téměř po třech letech, kde jsem svého času byl na základním školení a nyní jsem si tedy prošel jedno z následných školení. Pro mě, který se trošku snažil si ty informace sehnat, neznělo příliš mnoho nových informací a podobně jako svého času u Lyonessu jsem sledoval podobné problémy - Nadhození cifry v řádu statisíců jen tak z fleku a nedodání, jak jsem se k té cifře dostal, je prostě nefér....
V pondělí jsem byl v práci z celičkého oddělení zcela sám, takže jsem jen čekal, odkud udeří. A ono udeřilo, budova B* vyhazovala jističe v určitém okruhu a rovnou dva, které byly v řadě za sebou. Elektrikáři, objednaní před hodinou a očekávaní do hodiny, samozřejmě nedorazili. Zpozdili se o 30 minut, kdy už jsem měl tušení, že to vyhazuje konkrétní kancelář a konkrétní prodlužovák. Po průzkumu od elektrikářů bylo jasno a dokonce chlapci odborným pohlerdem našli poškozené místo na oné prodlužce. Ale žbrblali, že to máme zapojené špatně, prodlužovák v prodlužováku nesmí být. Celá situace vydala na tři hodiny práci a bylo co dělat, protože po každém padlém úsekovém jističi nám toho "spadlo" relativně dost.
Jak já se těšil, až mi zítra přibude kolegyně a skutečně, v úterý přijela a zapojila se do pracovního procesu. Je to neuvěřitelné, ale přestože jsem opět pracoval jen ve dvou lidech z oddělení, tak vypadalo to úplně jinak, než v minulém týdnu a já byl klidnější. Bohužel, "malér" s náhlou povinností změnit heslo do počítače (zkráceno období na platnost hesla) mě vyhnalo do terénu, takže jsem s vytřeštěným zrakem taktak dokázal skloubit návštěvu poboček P* a F* , oběd a rychlý návrat zpět. Kolegyně mi na odpoledne přinesla i štěstí, protože najednou bylo zcela jasné, kde je v jistém problému chyba a to mi kolegyně neřekla v rámci nápovědy vůbec nic. Jen tu prostě byla.
Ve středu mě potěšila kolegyně a kamarádka v jednom - I* - přišel mi od ní velice stručný email, jenž měl v předmětu tři usmívající se smajlíky a text - přečti si můj poslední sen. Tušil jsem leccos, ale tohle tedy ne... Musím ale začít od prvopočátku, tedy od mého zapůjčení anime seriálu Haibane Renmei s pokynem "všímej si ...", aby následně měla o jedné z hrdinek sen a ta jí vynadala, že ..... a najmenovala jí tři problémy. Prošlo kolik měsíců a kafáren a ještě víc usilovnější dřiny I*, aby na těch třech problémech zapracovala. Nu a současně jsem do "náhodného" dne tohoto roku v kalendáři, zapsal "zúčtování s .............". V úterý, dva dny před termínem, mi to I* ukázala a hned večer jí přišel sen.
Byl to tak nádherný zúčtovací sen, že jsem ho okamžitě obulel, a pod prvním dojmem poslal I* mail na téma, že už je lepší mistr, než já. A současně napsal, že to písnu na blog, který I* čte. Byl jsem upozorněn, že nesmím opomenout zmínit svoji pomoc, jenže já si - zpětně - připadám jako ti broučci ze seriálu Broučci, kteří v noci létali a svítili lidem, tzn. pomoc v problému malá, až neznatelná, i ty lidi si to museli odšlapat domů sami.
A tenhle "blik do pohádky" měl zřejmě za příčinu, že jsem se musel jít vykřičet ze své euforie a radosti do ústraní, kde mě nikdo neslyšel. Své YES, YES, YES jsem křikl na pokraji lesa, včetně oslavného tanečku. Nu, odpověď hajného z lesa byla taková jaká byla, takže podobně jako to řekl Zdeněk Jirotka ve svém románu Saturnin slovy doktora Vlacha, mohu říci: "Jak se do lesa volá, tak se z lesa neozývá, já zavolal docela slušně" [1]
Tahle radost z "cizího" snu byla nakažlivá, po celý den si ti všímavější kolegové všímali, že jsem rozradostněn, usmívám se a tak. Až si myslím že jsem pár z nich ovlivnil, že i oni byli usměvavější.
Samozřejmě síla Jing se neobejde bez síly Jang, takže už před tímhle radostným emailem jsem měl na stole jiný, od vedoucí, jejíž jméno se zde na blogu nevysvětluje, který si stěžoval na nefunkční změnu hesla do Windows. Rychle jsem zkontroloval situaci, účet zablokovaný, odblokování se mi nezdařilo, ale email od dané paní přišel, tzn fungovala a jen jí nešlo změnit heslo, proto jsem odpověděl tak, jako všem ostatním v tomto případě ve stylu - změna hesla je zablokovaná na ..... minut, poté změnu proveďte znova, do políčka původní heslo je nutno zadávat to heslo, které ..... následované nějakým tím vysvětlením, jaké že z mnoha našich hesel tam pasuje. Přesně 15 vteřin poté, co jí email došel začaly od této vedoucí zvonit telefony, ale já, vědom si doporučení svého vedoucího, že s touto paní nemám přicházet do styku se podíval po kolegyni a ta to zvednout nechtěla. Raději jsme oba zbaběle(?) prchli na jiné poruchy a na jiná zablokovaná hesla a na jiné pracoviště, kde nás slušně požádali u asistence při této povinné změně hesla, jež měla nastat v pátek. Prostě a krásně - bylo mi jasné, že by ten telefonní hovor nebyl bez emocí.
V době, kdy měla uplynout ta blokace jsem udělal kontrolu - účet odblokovaný, hodnota lastpasswordchange změněná /vizuálně tam bylo jiné datum a čas, ale nevím jaký/ a pustil to z hlavy.
Chyba!
Asi tak 2 minuty před mojí návštěvou u oné vedoucí ve čtvrtek mi zavolal šéf a dal mi striktní zákaz s danou vedoucí vejít v jakýkoliv styk do dořešení stížnosti na mě....
Když se něco podobného stalo v minulosti, tak následně má jízda autem kamkoliv hrozila havárií. Dnes (ve čtvrtek) nic. Z toho mohu vypozorovat jen dva názory o mém podvědomí. Buď už mě to nevytáčí, anebo se mé podvědomí cítí, že mám pravdu. Ale ukáže to v plné síle následujících několik nocí.
V pátek při uzavírání tohoto příspěvku mohu konstatovat, že první noc dobrá a dokonce jsem jezdil v klidu i autobusy na simulátoru, a dělal i jinou drobnou práci na počítači, takže asi OK.
Škoda přeškoda, že v pátek, kromě problémů s hesly u těch, co si ho museli měnit až "minutu po dvanácté", na nás padali "nefakturovaní kostlivci", ale opět zafungovala síla JingJang - na poslední "vteřinu" jsme spáchali další kafárnu, jež byla poklidná a pohodová. Ale povšiml jsem si jedné věci - Jak Z* tak I* mají občas takovou nepěknou vlastnost - Důležité téma nadhodit v čase, kdy se už setkání blíží na konci. Na druhou stranu je to chyba i u mě, že nejsem ono téma schopen vytáhnout na světlo včas, i když ho kolikrát znám...
PS: RVHP probíhá, leč řešení prokletých se odložilo kompletně na zítra.
[1] z tohoto odstavce je pravdivé pouze "YES, YES, YES", ústraní a taneček, ale nemohl jsem si odpustit využít literární licenci a zapřehánět si.
čtvrtek 12. května 2016
pondělí 9. května 2016
Omsi linky 381-390
Linka 381
mapa: Gladbeck
GE-HBF_Start → Buer-Rathaus
Linka 383
mapa: Gladbeck
GE-HBF_Start → GE-Buerer-Straße
(part 1) (part 2)
Vysvětlení tohoto příspěvku v "OMSI VIDEA"
mapa: Gladbeck
GE-HBF_Start → Buer-Rathaus
Linka 383
mapa: Gladbeck
GE-HBF_Start → GE-Buerer-Straße
(part 1) (part 2)
Vysvětlení tohoto příspěvku v "OMSI VIDEA"
neděle 8. května 2016
Druhá šance občas dopadne nějak takto
Někdy dávat někomu druhou šanci je jako dávat mu další kulku do jeho zbraně, protože poprvé se netrefil...
sobota 7. května 2016
Tramvaje z protisměru
Dnešní popisek snu bude poměrně krátký, protože jdu na protisměrné straně od tramvajové zastávky, jež odpovídá reálné ČSM*, do kopce a tramvaje jezdí obousměrně relativně dost za sebou, v jednu chvilku na mé straně stojí tři DWčka z tramvají T3. Čísla linek nepřevyšují číslo dvacet.
Kdyby ty tramvaje, co přijíždí proti mě, byly zcela v pořádku, tak mě to ani moc netejrá, ale protože přijíždějí ze směru, kam jdu, tak mě děsí, když se z jednoho vozu po otevření dveří valí ven černý dým, z dalšího lidi doslova prchají.
No, ale já jdu, vůbec se mi nechce přecházet přes cestu a svést se tramvají mým směrem a jdu si vytrvale svou cestou (i když si projíždějící tramvaje oběma směry prohlížím)
A pak jsem najednou na konci cesty, kde jsou klasické panelákové vnitřní dveře, kde s lidmi, co tu jsou, diskutuji, jestli jsem opravdu došel tam, kam jsem dojít chtěl. Ale nějak nevím o čem, neboť se budím...
Otázka zní, proč se mi tento sen zdál ve tvaru "remake" zrovna teď? A hlavně - k jakému problému se celý ten sen vztahuje?
Pokud by se to vztahovalo ke spolku, jehož jméno... tak se mi povedl "vtip", že jsem se nepřihlásil na květnovou akci a už to oficiální cestou nestihnu a v podstatě jsem to podvědomě věděl už před snem, i když oficiálně jsem si to připustil až dnes při pohledu na kalendář,
Pokud by se vztahoval k problému(-ům) kamarádky I*, tak tam by tenhle sen také měl svůj specifický význam a zde bych řekl, že dokonce možná by měl význam opačný oproti verzi "spolek". A to je masakr.
Nejhorší je, že těch důvodů pro tento sen bych našel i další důvody.
No nic, jdu raději spát....
Kdyby ty tramvaje, co přijíždí proti mě, byly zcela v pořádku, tak mě to ani moc netejrá, ale protože přijíždějí ze směru, kam jdu, tak mě děsí, když se z jednoho vozu po otevření dveří valí ven černý dým, z dalšího lidi doslova prchají.
No, ale já jdu, vůbec se mi nechce přecházet přes cestu a svést se tramvají mým směrem a jdu si vytrvale svou cestou (i když si projíždějící tramvaje oběma směry prohlížím)
A pak jsem najednou na konci cesty, kde jsou klasické panelákové vnitřní dveře, kde s lidmi, co tu jsou, diskutuji, jestli jsem opravdu došel tam, kam jsem dojít chtěl. Ale nějak nevím o čem, neboť se budím...
Otázka zní, proč se mi tento sen zdál ve tvaru "remake" zrovna teď? A hlavně - k jakému problému se celý ten sen vztahuje?
Pokud by se to vztahovalo ke spolku, jehož jméno... tak se mi povedl "vtip", že jsem se nepřihlásil na květnovou akci a už to oficiální cestou nestihnu a v podstatě jsem to podvědomě věděl už před snem, i když oficiálně jsem si to připustil až dnes při pohledu na kalendář,
Pokud by se vztahoval k problému(-ům) kamarádky I*, tak tam by tenhle sen také měl svůj specifický význam a zde bych řekl, že dokonce možná by měl význam opačný oproti verzi "spolek". A to je masakr.
Nejhorší je, že těch důvodů pro tento sen bych našel i další důvody.
No nic, jdu raději spát....
Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (18.)
Měl-li tento týden začít špatně, pak své účekávání naplnil, neboť se na mě sypaly kostlivci. A hnerd první mě překvapil úplně nejvíc. Skutečně mě by zajímalo, co se dělo v pátek v práci mezi 10-13
hodinou, protože to, co se mělo stát a co trvá nějakých 10 minut není uděláno - a já měl dovolenou. Díky tomu jsem se zdržel 30 minut jen tím, že jsem se lámal Š* do počítače, abych pak toto dodělal.
Měl jsem tak mizernou náladu, že jsem u oběda v čínské restauraci dostal pití zdarma (mimořádně dobrý Mangový džus) a ve tři hodiny odpoledne mi na stole přistály buchty ke kafi, z nich podezřívám kamarádku I* :-) Ani nechci viděl, jak jsem v poledne vypadal, protože mít něco v restauraci zadarmo se mi stalo úplně poprvé.
Kostlivci se na mě sypali i proto, že v našem oddělení je nás jen polovina, takže pak už nechybělo mnoho a na záda mi spadl můj vlastní kostlivec, jeden problém mi "přetekl" přes death line, jak je teď moderní říkat.
V úterý se dělo něco podobného, jen mě pocitově potkávalo méně stresu, nebo jsem si ho nepřipouštěl. Avšak tři sny z úterka na středu vypovídají o opaku (Pracovní sny) a zjevně mi nepomohla ani neplánovaná "pergola" s kamarádkou I*, myšlená jako relaxační.
Středu mi zkalil náš "hnědý" program, který si nebyl schopen v určitých údobích stáhnout kontrolní soubor z webu Javy, tudíž až 1/3 mých kolegů a kolegyň bylo v ohrožení. Naštěstí jich zavolalo jen deset, naneštěstí většina z těchto deseti až po zahájení pracovní doby (rekord byl 30 minut)..... No a samozřejmě - na helpdesk jsem s mým štěstím zavolal jako úplně první a chyba se projevila sice i v jiných oblastech republiky, ale jenom někdy a někde. A aniž by s tím kdokoliv stihl (oficiálně) udělat, tak porucha mizela a znovu se objevovala.... No a jak to bývá, má obvyklá práce stála :-(
A jak to tak bývá, pocit zmaru se natáhl i do čtvrtka, kdy jsem neuvěřitelné množství času strávil na kopírkách, a přitom stále není hotovo. A to jsem si říkal: Co to je 11 kopírek na jedné pobočce?
A pátek? Stejná písnička :-( Nemluvě o tom, že pondělní problém popsaný v prvním odstavci tohoto blogpostnutí není dotažen ani v pátek, byť se mi podařilo v problému ve čtrtek poposkočit...
"Nejzajímavější" se v tomto popisu týdne bude jevit popis toho, jak neuvěřitelně blbnu, tiše doufám že z přepracování. Takže v úterý jsem například dojel k jednomu kruháči a musel zastavit, neboť mi tam kdosi křížil cestu. Jednoznačně jsem poslední metry dojížděl na neutrál, to si sem jist, protože jsem poté potřeboval zařadit. Úplně vědomě jsem, stojíc na kruháku, zařadil pětku a pustil spojku. Pohled na palubku spolu s hrcnutím mi dal najevo, že tohle fakt ne.... Pro změnu ve čtvrtek jsem dvakrát spadl na pobočce F* ze schodů, naštěstí vždy z posledního - nějak jsem se nedopočítal konce schodiště či co. V pátek (tedy včera) jsem si ve skleněném džbánu donesl dnešní dávku vody, část přelil do rychlovarné konvice a nechal ohřát. Poté, dívajíc se na konvici, která cvakla na znamení, že je voda ohřáta, jsem popadl na druhé straně stolu stojící skleněný džbán se studenou vodou a kafe si zalil. Nalévání jsem zastavil v polovině hrnku...
Třešní na dortu pak bylo placení platební kartou s nutností přečíst a zadat SMS-ový kód. Na dva dny vybitém telefonu se čte fakt těžko.
hodinou, protože to, co se mělo stát a co trvá nějakých 10 minut není uděláno - a já měl dovolenou. Díky tomu jsem se zdržel 30 minut jen tím, že jsem se lámal Š* do počítače, abych pak toto dodělal.
Měl jsem tak mizernou náladu, že jsem u oběda v čínské restauraci dostal pití zdarma (mimořádně dobrý Mangový džus) a ve tři hodiny odpoledne mi na stole přistály buchty ke kafi, z nich podezřívám kamarádku I* :-) Ani nechci viděl, jak jsem v poledne vypadal, protože mít něco v restauraci zadarmo se mi stalo úplně poprvé.
Kostlivci se na mě sypali i proto, že v našem oddělení je nás jen polovina, takže pak už nechybělo mnoho a na záda mi spadl můj vlastní kostlivec, jeden problém mi "přetekl" přes death line, jak je teď moderní říkat.
V úterý se dělo něco podobného, jen mě pocitově potkávalo méně stresu, nebo jsem si ho nepřipouštěl. Avšak tři sny z úterka na středu vypovídají o opaku (Pracovní sny) a zjevně mi nepomohla ani neplánovaná "pergola" s kamarádkou I*, myšlená jako relaxační.
Středu mi zkalil náš "hnědý" program, který si nebyl schopen v určitých údobích stáhnout kontrolní soubor z webu Javy, tudíž až 1/3 mých kolegů a kolegyň bylo v ohrožení. Naštěstí jich zavolalo jen deset, naneštěstí většina z těchto deseti až po zahájení pracovní doby (rekord byl 30 minut)..... No a samozřejmě - na helpdesk jsem s mým štěstím zavolal jako úplně první a chyba se projevila sice i v jiných oblastech republiky, ale jenom někdy a někde. A aniž by s tím kdokoliv stihl (oficiálně) udělat, tak porucha mizela a znovu se objevovala.... No a jak to bývá, má obvyklá práce stála :-(
A jak to tak bývá, pocit zmaru se natáhl i do čtvrtka, kdy jsem neuvěřitelné množství času strávil na kopírkách, a přitom stále není hotovo. A to jsem si říkal: Co to je 11 kopírek na jedné pobočce?
A pátek? Stejná písnička :-( Nemluvě o tom, že pondělní problém popsaný v prvním odstavci tohoto blogpostnutí není dotažen ani v pátek, byť se mi podařilo v problému ve čtrtek poposkočit...
"Nejzajímavější" se v tomto popisu týdne bude jevit popis toho, jak neuvěřitelně blbnu, tiše doufám že z přepracování. Takže v úterý jsem například dojel k jednomu kruháči a musel zastavit, neboť mi tam kdosi křížil cestu. Jednoznačně jsem poslední metry dojížděl na neutrál, to si sem jist, protože jsem poté potřeboval zařadit. Úplně vědomě jsem, stojíc na kruháku, zařadil pětku a pustil spojku. Pohled na palubku spolu s hrcnutím mi dal najevo, že tohle fakt ne.... Pro změnu ve čtvrtek jsem dvakrát spadl na pobočce F* ze schodů, naštěstí vždy z posledního - nějak jsem se nedopočítal konce schodiště či co. V pátek (tedy včera) jsem si ve skleněném džbánu donesl dnešní dávku vody, část přelil do rychlovarné konvice a nechal ohřát. Poté, dívajíc se na konvici, která cvakla na znamení, že je voda ohřáta, jsem popadl na druhé straně stolu stojící skleněný džbán se studenou vodou a kafe si zalil. Nalévání jsem zastavil v polovině hrnku...
Třešní na dortu pak bylo placení platební kartou s nutností přečíst a zadat SMS-ový kód. Na dva dny vybitém telefonu se čte fakt těžko.
čtvrtek 5. května 2016
Pracovní sny
Pokud člověk pracuje už i ve snu, pak je něco špatně. A když tyhle sny má tři za jednu noc...
V prvním snu jsem byl jednoznačně někde na táboře, kde na fotbalovém hřišti postavenýách ihned za chatkami stála skupina vedoucích a větších dětí a na ně útočil kluk - jmenovec mého kolegy V*. Na hlavě měl vyrostlé malé parohy daňka. Já stojím na kraji hřiště s mnohem menší skupinkou lidiček. Až na třetí zavolání "Peline" respektive "Peline pomoc!" zareaguji a přivolávám si klučinu k sobě. I na mě zkusí slovně zaútočit i s naznačením, že mě parohy nabere,ale já na něj řeknu: "Tobě někdo řekl, že shodíš parohy tím, že budeš dělat blbosti, že" a zní to, jako bych oznamoval holý fakt. Kluk, který je (i v reálu) vyšší jak já, se zarazí a pak přikývne...
Sen skončil a já se probudil. Na budíku bylo 2:30 a mě bylo jasné, že ve svém současném stavu mi nepomůže to, že se otočím na druhý bok a budu spát dál. Ve snu mě totiž zaujala zvláštní kombinace. Proč mě přivolávala na pomoc vedoucí, jež je v reálu mojí kolegyní z pomočky P* a na tábory se mnou nikdy nejezdila a proč toho zlého představoval kluk, který se mnou hrával GURPSy a rovněž na táboře nikdy nebyl? Pocit, že se mi v hlavě i po probuzení honí "milion" myšlenek, mi klidu nepřidal.
Po otočení peřiny (horkým a propoceným navrch, a chladným na tělo), naklepáním polštáře a otočením na druhý bok jsem zabral. Tedy až poté, co jsem minutku věnoval nad zamyšlením se nad snem, protože jsem si chtěl uvědomit, jak jsem klukovi pomohl. Ve snu to bylo, zpotil jsem se u toho, ale nepamatoval jsem si to.
Stojím na zastávce autobusu, odkud jezdím do práce. Jenže tentokrát je za mými zády navíc nějaké stavení (naše pobočka) a já čekám na dodání nějakého toho materiálu.Je tma a já držím v ruce svojí stolní lampičku, je v zásuvce a svítí. První a poslední auto, které jede "zespodu" je právě náš náklaďák, ale snad aby mě naštval, tak zastavil v protisměru na kraji silnice, aby mě naštval a já to měl dál. Než to ale začnu řešit, otočím svítící část "dolů" a komusi, kdo je skryt ve tmě, pošlu tři bliknutí. On mi zpět poslal bliknutí dvě (stejně jako já zastiňoval rukou svit nějaké lapmy či baterky).
Pak ke mě přišel řidič a byl na mě slovně hrubý. A to si chlapec naběhl, protože jsem se na něj zatvářil naprdle, rázně se na něj rozešel. Lampička v mé ruce je stále, jen vylétla ze zásuvky a zhasla, ale řidič raději odcouval až ke dveřím náklaďáku. Nechávám mu pocit bezpečí, stojíc na konci náklaďáku, ale řeknu mu něco na téma, ať to na mě nezkouší a kouká makat.
Sen končí a já si uvědomil, že je to na základě jisté skutečné události se mnou a řidičem náklaďáku - nepřekvapivě - opět na pobočce P*. A to bylo kolem čtvrté hodiny ranní, neboť jsem slyšel naší kočičku, kterak hraboší na záchůdku, neboť si v bříšku dělala místo na snídani, kterou touhle dobou dostává, neb další člen naší rodiny má v tuto dobu také přestávku ve spaní. Pravidelnou...
Ve třetím snu také pracuji - řeším faktury za natáčení akčního filmu "Bruce Lee v Praze"(?), jehož se účastnily i modernizované tramvaje T3 linky 17, sledoval jsem zkušební projekci denní (resp. spíše noční) práce. O chvilku později dojíždím tramvají na zastávku, jež ve svých zápiscích na blogu označuji *P (ano, tahle zkratka se mi tedy objevuje ve všech popiscích mých dnešních snů, byť nyní v jiném významu), přejdu silnici do místního parčíku a zde ony faktury jež držím v ruce začnu projednávat....
Na budíku bylo 5:10, počkal jsem si v posteli do 5:15, kdy budík sepnul, já s brbláním vstal, a šel si řešit snídani...
V prvním snu jsem byl jednoznačně někde na táboře, kde na fotbalovém hřišti postavenýách ihned za chatkami stála skupina vedoucích a větších dětí a na ně útočil kluk - jmenovec mého kolegy V*. Na hlavě měl vyrostlé malé parohy daňka. Já stojím na kraji hřiště s mnohem menší skupinkou lidiček. Až na třetí zavolání "Peline" respektive "Peline pomoc!" zareaguji a přivolávám si klučinu k sobě. I na mě zkusí slovně zaútočit i s naznačením, že mě parohy nabere,ale já na něj řeknu: "Tobě někdo řekl, že shodíš parohy tím, že budeš dělat blbosti, že" a zní to, jako bych oznamoval holý fakt. Kluk, který je (i v reálu) vyšší jak já, se zarazí a pak přikývne...
Sen skončil a já se probudil. Na budíku bylo 2:30 a mě bylo jasné, že ve svém současném stavu mi nepomůže to, že se otočím na druhý bok a budu spát dál. Ve snu mě totiž zaujala zvláštní kombinace. Proč mě přivolávala na pomoc vedoucí, jež je v reálu mojí kolegyní z pomočky P* a na tábory se mnou nikdy nejezdila a proč toho zlého představoval kluk, který se mnou hrával GURPSy a rovněž na táboře nikdy nebyl? Pocit, že se mi v hlavě i po probuzení honí "milion" myšlenek, mi klidu nepřidal.
Po otočení peřiny (horkým a propoceným navrch, a chladným na tělo), naklepáním polštáře a otočením na druhý bok jsem zabral. Tedy až poté, co jsem minutku věnoval nad zamyšlením se nad snem, protože jsem si chtěl uvědomit, jak jsem klukovi pomohl. Ve snu to bylo, zpotil jsem se u toho, ale nepamatoval jsem si to.
Stojím na zastávce autobusu, odkud jezdím do práce. Jenže tentokrát je za mými zády navíc nějaké stavení (naše pobočka) a já čekám na dodání nějakého toho materiálu.Je tma a já držím v ruce svojí stolní lampičku, je v zásuvce a svítí. První a poslední auto, které jede "zespodu" je právě náš náklaďák, ale snad aby mě naštval, tak zastavil v protisměru na kraji silnice, aby mě naštval a já to měl dál. Než to ale začnu řešit, otočím svítící část "dolů" a komusi, kdo je skryt ve tmě, pošlu tři bliknutí. On mi zpět poslal bliknutí dvě (stejně jako já zastiňoval rukou svit nějaké lapmy či baterky).
Pak ke mě přišel řidič a byl na mě slovně hrubý. A to si chlapec naběhl, protože jsem se na něj zatvářil naprdle, rázně se na něj rozešel. Lampička v mé ruce je stále, jen vylétla ze zásuvky a zhasla, ale řidič raději odcouval až ke dveřím náklaďáku. Nechávám mu pocit bezpečí, stojíc na konci náklaďáku, ale řeknu mu něco na téma, ať to na mě nezkouší a kouká makat.
Sen končí a já si uvědomil, že je to na základě jisté skutečné události se mnou a řidičem náklaďáku - nepřekvapivě - opět na pobočce P*. A to bylo kolem čtvrté hodiny ranní, neboť jsem slyšel naší kočičku, kterak hraboší na záchůdku, neboť si v bříšku dělala místo na snídani, kterou touhle dobou dostává, neb další člen naší rodiny má v tuto dobu také přestávku ve spaní. Pravidelnou...
Ve třetím snu také pracuji - řeším faktury za natáčení akčního filmu "Bruce Lee v Praze"(?), jehož se účastnily i modernizované tramvaje T3 linky 17, sledoval jsem zkušební projekci denní (resp. spíše noční) práce. O chvilku později dojíždím tramvají na zastávku, jež ve svých zápiscích na blogu označuji *P (ano, tahle zkratka se mi tedy objevuje ve všech popiscích mých dnešních snů, byť nyní v jiném významu), přejdu silnici do místního parčíku a zde ony faktury jež držím v ruce začnu projednávat....
Na budíku bylo 5:10, počkal jsem si v posteli do 5:15, kdy budík sepnul, já s brbláním vstal, a šel si řešit snídani...
středa 4. května 2016
Pelin a Frodo...
Tento nedělně ranní sen je remake jednoho staršího snu - poznámky mimo sen jsou psány tradičně kurzívou...
Jdeme si tak světem, já z Vyššího lidu, a přede mnou Frodo, z lidu Malého, tedy hobit. Jestli jsem já člověk nebo elf je pro sen nepodstatné, důležitější je, že mám v sobě nejenom stopy magie a umím s nimi pracovat, ale umím také s mečem a jsem oblečen v nějaké tmavě kovově lesklé zbroji, kterou jen tak letmo zahlédnu, když skláním hlavu a pokloním se před elfím králem a jeho suitou.
Král nám cosi řekne k našemu úkolu, který nás čeká zítra a na závěr dodá - "Přidělím Vám ubytování dole a pošlu s Vámi Klíčnici" Poděkujeme a jdeme ke schodům ve věži a ty se doooost dlouho kroutí v protisměru a opravdu vedou dolů. První jde Frodo, pak já a na závěr tmavovlasá dívka v modrém.
"Jak dlouho se znáte s panem Frodem?" ptá se mě ze zvědavosti. "S Frodem se znám dlouho, dokonce ho znám ještě dříve než..." Větu nedopovím, protože jsem se doslova lekl toho, co by ze mě vypadlo (co by ale ze mě vypadlo, to netuším)
Věž a schody byly natřeby spíše do šeda, ale nyní jsou před námi bílé dveře. Klíčnice mě oběšla, postavila se ke dveřím, dotkla se jich a řekla: "Zkuste je otevřít silou". Dveře nemají kliku a tak prostě po vojensku pěstí zabuším na dveře, divže se jimi neprolomím dovnitř. Na dveřích se objeví červené runy a milý hlásek mě informuje, že Pelin a Frodo mají nepřítelele za dveřmi. Kouzlo tedy funguje a tak mě Klíčnice po nějakém zakouzlení informuje, abych teď přiložil dlaň levé ruky k levému kraji. Činím tak a v duchu prosím dveře, aby mě vpustily dovnitř. Ruka mi zůstala na dveřích doslova přisáta, lehce přitáhnu k sobě, dveře kovově cvaknou (jako když v práci povoluje elektromagnetický zámek na dveřích technických místností u mě v práci), načež začnu tlačit dovnitř, to už má ruka ze dveří odpadá. Po otevření dveří vejde dovnitř Klíčnice, Frodo i já.
Klíčnice nás provedla skrz širokou předsíň (opět šedé barvy všude, kromě stropu) jež je zcela bez nábytku vyjma oberce, přes další dvoje dveře do úzké chodby, kde vyčarovala dveře zvlášť pro Froda a zvlášť pro mě - prý elfí a hobití pokoj s koupelnou. Frodo se odděluje a já se jdu samostatně (ani nevím kam šla Klíčnice) podívat k dalším dveřím, jimiž ráno půjdeme na audienci(?). Z nějakého důvodu jej Klíčnice nazvala "školní vchod"
Ale už v tuhle chvíli se mi sen pod rukama doslova potrhal a já se předčasně probudil.
Ke snu jenom tolik: Na posledním RVHP jsme nepokračovali v naší hře, kde mám postavu Vahary a tak mi to zřejmě chybělo. Každopádně sen je remake, takže znám jeho dvě pokračování - jedno z nich ohodnete sami, ranní výhled na Horu Osudu tedy nic moc, zvlášť když jsem tam měl s Frodem doletět (zřejmě stylem já s křídly držítc Froda kolem pasu)
Jdeme si tak světem, já z Vyššího lidu, a přede mnou Frodo, z lidu Malého, tedy hobit. Jestli jsem já člověk nebo elf je pro sen nepodstatné, důležitější je, že mám v sobě nejenom stopy magie a umím s nimi pracovat, ale umím také s mečem a jsem oblečen v nějaké tmavě kovově lesklé zbroji, kterou jen tak letmo zahlédnu, když skláním hlavu a pokloním se před elfím králem a jeho suitou.
Král nám cosi řekne k našemu úkolu, který nás čeká zítra a na závěr dodá - "Přidělím Vám ubytování dole a pošlu s Vámi Klíčnici" Poděkujeme a jdeme ke schodům ve věži a ty se doooost dlouho kroutí v protisměru a opravdu vedou dolů. První jde Frodo, pak já a na závěr tmavovlasá dívka v modrém.
"Jak dlouho se znáte s panem Frodem?" ptá se mě ze zvědavosti. "S Frodem se znám dlouho, dokonce ho znám ještě dříve než..." Větu nedopovím, protože jsem se doslova lekl toho, co by ze mě vypadlo (co by ale ze mě vypadlo, to netuším)
Věž a schody byly natřeby spíše do šeda, ale nyní jsou před námi bílé dveře. Klíčnice mě oběšla, postavila se ke dveřím, dotkla se jich a řekla: "Zkuste je otevřít silou". Dveře nemají kliku a tak prostě po vojensku pěstí zabuším na dveře, divže se jimi neprolomím dovnitř. Na dveřích se objeví červené runy a milý hlásek mě informuje, že Pelin a Frodo mají nepřítelele za dveřmi. Kouzlo tedy funguje a tak mě Klíčnice po nějakém zakouzlení informuje, abych teď přiložil dlaň levé ruky k levému kraji. Činím tak a v duchu prosím dveře, aby mě vpustily dovnitř. Ruka mi zůstala na dveřích doslova přisáta, lehce přitáhnu k sobě, dveře kovově cvaknou (jako když v práci povoluje elektromagnetický zámek na dveřích technických místností u mě v práci), načež začnu tlačit dovnitř, to už má ruka ze dveří odpadá. Po otevření dveří vejde dovnitř Klíčnice, Frodo i já.
Klíčnice nás provedla skrz širokou předsíň (opět šedé barvy všude, kromě stropu) jež je zcela bez nábytku vyjma oberce, přes další dvoje dveře do úzké chodby, kde vyčarovala dveře zvlášť pro Froda a zvlášť pro mě - prý elfí a hobití pokoj s koupelnou. Frodo se odděluje a já se jdu samostatně (ani nevím kam šla Klíčnice) podívat k dalším dveřím, jimiž ráno půjdeme na audienci(?). Z nějakého důvodu jej Klíčnice nazvala "školní vchod"
Ale už v tuhle chvíli se mi sen pod rukama doslova potrhal a já se předčasně probudil.
Ke snu jenom tolik: Na posledním RVHP jsme nepokračovali v naší hře, kde mám postavu Vahary a tak mi to zřejmě chybělo. Každopádně sen je remake, takže znám jeho dvě pokračování - jedno z nich ohodnete sami, ranní výhled na Horu Osudu tedy nic moc, zvlášť když jsem tam měl s Frodem doletět (zřejmě stylem já s křídly držítc Froda kolem pasu)
úterý 3. května 2016
Naslouchejte...
Naslouchejte svému vnitřnímu hlasu.
Příliš mnoho lidí poslouchá hluk okolí,
místo toho, aby naslouchali sobě.
Příliš mnoho lidí poslouchá hluk okolí,
místo toho, aby naslouchali sobě.
pondělí 2. května 2016
Omsi linky 241-250
Linka 244
mapa: Gladbeck
Buer Rathaus → Hasser Friedhof → Buer Rathaus
Linka 247
mapa: Gladbeck
GLA-Mentzelstr → Buer-Rathaus
Linka 249
Recklinghausen HBF → GE-Buer-Rathaus
mapa: Gladbeck
Vysvětlení tohoto příspěvku v "OMSI VIDEA"
mapa: Gladbeck
Buer Rathaus → Hasser Friedhof → Buer Rathaus
Linka 247
mapa: Gladbeck
GLA-Mentzelstr → Buer-Rathaus
Linka 249
Recklinghausen HBF → GE-Buer-Rathaus
mapa: Gladbeck
Vysvětlení tohoto příspěvku v "OMSI VIDEA"
neděle 1. května 2016
Naše státní svátky...
Bylo to posláno do fóra s vtipy, ale když se nad tím zamyslíte určitým způsobem, tak je na tom cosi pravdivého...
Naše státní svátky:
Naše státní svátky:
- vražda
- upáleni
- vznik zaniklého státu
- příchod dvou chlápků, kteří vymysleli jazyk, jimž nemluvíme, a písmo, kterým nepíšeme
- narozeni neexistující osoby
- nekromancie aplikovaná na neexistující osobu
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)