Pro dodání kontextu - sen se mi zdál v době, kdy má kamarádka řešila problém v řádu statisíců a já totéž v bledě modrém.
V podvečer jistý muž s křídly jde po zšeřelé ulici v jakémsi městě. Scéna se projasňuje a tím mužem jsem já, přede mnou jsou tři stojící auta a dva muži. A probíhá hádka, snad o parkovací místo, protože to jedno auto nestojí úplně při kraji. A už i vím kde jsem, jsem na kraji města, TOHO KONKRÉTNÍHO města, do jehož centra se v určený čas musím dostat. (Samozřejmě se mohlo jednat o hádku kvůli nemožnosti vyjet)
Mávnu křídly a vznesu se do úrovně střech aut. Ve stejnou chvíli to hůře zaparkované auto prudce mizí v dáli, obrací se na střechu a zapluje do křoví. Muži se už perou pěstmi. Vůbec není jasné, kdo nebo co to způsobil, já jsem přeletěl na druhou stranu bojové scény a vystoupal do zhruba deseti metrů. Zastínil jsem vycházející měsíc a můj stín, dopadající na muže, celý boj zastavil. To už i druhé auto doznalo nějaké té úhony, ale způsob jeho poškození nebyl vůbec vidět.
Muži se dívají po mě, ale do obličeje mi nevidí, je totiž ve stínu. Ale i kdyby bylo na mě vidět, stále by nebylo nic vidět na mé tváři - jsem bez všech emocí. Otáčím se a letím přes zahrádkářskou kolonii kamsi dál...
Ve scéně druhé přistávám před soudním(?) palácem, odkud scházejí nějací muži a tři z nich dělají skupinku, která čeká na mě. Zdravím je všechny, jednoho z nich nazývám přezdívkou mého kolegy z práce, ale není mu zcela podobný - ten rozdíl bych popsal jako dva pohledy na Siriuse Blacka, jeden když utekl z vězení a jako když byl už krásně učesán. A můj kolega ve snu byl právě ta krásnější kopie...
Každopádně ve scéně třetí se prodírám mezi plotovými keři po vyšlapané cestě, která je v místě rozvětvení zastíněna stromem. Jedna z cest jde doleva, malinko níže pod vrstevnici, druhá doprava, kdy se na prvních pár krocích vystoupá o půlmetr a pak se stočí doprava více. "Dostat se do centra města je pokaždé složité" pronáším, a jdu bez zaváhání cestou doprava. Ostatní, co jsou za mnou, ani nevnímám.
Scéna čtvrtá je už skoro v noci a já stojím ve skupince mužů a žen na nádvoří. Z hradu vychází skupina stráží a taky zdejší vládce oblečený tak, že mi připomíná vládce Tatarů, respektive tako bývají vykreslování v reálu v televize. A rozvíjí se zde jakási slavnost, při níž jsem byl mlčky dekorován jako nejlepší..... A pak byly přivedeny tři ženy, a dekorující říká vládci, že zde jsou tři nejlepší ženy ale že není možné rozhodnout, která z nich je nejlepší... Toho vládce otituluje ruským slovem a ten se na ženy dívá tak, jako by jim četl myšlenky...
O tři vteřiny později jsem vzhůru
Kdyby se mi sen zdál až po rozuzlení našich dvou stotisícových problémů, tak bych chápal, že jsem byl vyhodnocen jako nejlepší trpělivý kliďas, ale přišlo to před vyjasněním v sobotu dopoledne. Je tedy možné, že tento konkrétní sen mi přišel z jiného důvodu?
Zvláštností je, že přechod mezi první a druhou scénou jsem měl ve snu vícekrát a křižovatka mezi vzrostlými ploty se mi také vícekrát objevila ve snu. Dokonce jsem šel i po té druhé cestě....
Kdo nebo co pohlo s tím prvním, špatně zaparkovaným autem?
