Divoké sny (16.) - Starý Most

UPDATE:Na starém blogu, odkud jsem přenesl tento post, Před dvěma dny jsem psal blogpost o starém Mostu, při kterém jsem si uvědomil, že jsem pravděpodobně nepopsal jeden ze svých snů. Možná by víc patřil do skupiny snů o astrálním cestování, ale ...

Divoké sny (15.) - tramvaje a revizoři

Jsem na sebe sám zvědav - zvládnu v tomto blognutí dopsat všechny zbylé sny s tramvajemi, aniž by text byl tak dlouhý aby mě donutil k rozdělení blogpostu ? [dlší příspěvek]

Vánoční tramvajové divočení
Bylo nebylo. Stojím si tak v nejzazším rožku tramvajové zastávky a sleduji cvrkot. Je šedavý podvečer, pouliční osvětlení nesvítí (už jsem tuhle ponurou situaci popisoval několikrát), jinak je vše v pořádku. Tramvaje jezdí takřka v půlminutových intervalech a všechny jsou české (a nejsou začarované ani jinak tvarově podivné. Ostatně to v tomto snu vypadá že v něm němci ani jiní nepřátelé nevystupují). Prostě podzimní podvečerní idylka, která ale v mžiku končí. Nevím proč tak najednou a proto mohu jen nevěřícně sledovat, kterak tramvaje doslova vylétávají z kolejí. Hned ta první vletí do protisměru, vrazí do protisměrně jedoucí tramvaje a zablokuje ji. A jako naschvál jedou shora další a další tramvaje a už ne v půlminutovém intervalu ale snad v pětisekundovém. A všechy postupně vylétávají z kolejí mnohem dříve, než dojedou k zablokovanému místu. Jeden dvoujvůz vylétává do strany tak prudce, že dojede k budově, která stojí v mírném kopci oproti trati (pro Mostecké - k prostřednímu "sýru" na Budovatelce až ke dveřím banky). Pak to konečně utichlo a do šedávého podvečera se začínají snášet sněhové vločky. Je přímo mystické ticho a já jdu zkonsternován nahoru po trati obhlédnout škody. Mimo trať je i naše nízkopodlažní tramvaj, ale ze všech dříve popsaných je mimo trať pouze přední nápravou. V tramvaji sedí řidič, má nad sebou rozsvícené světélko a něco v kabině kutí. Snad zjišťuje škody. Cestující v tramvaji neměl a ta je uvnitř temná, ani světélko v ní nesvítí.

A pak jsem se probudil. Dodneška nevím, co tu katastrofu spustilo. Padající sníh ???

Sny s revizory a tramvajemi mívám současně spojené s Prahou (se dvěma vyjímkami, které popíšu níže)
Klasický sen, kdy se mi podaří nastoupit do pražské tramvaje pokračuje tím, že vytáhnu dvě jízdenky, jenž jsou k sobě spojeny perforací. Bohužel dost špatnou, takže nedokážu ty dva lístky - každý o šíři jednoho centimetru(!!) tedy ještě užší než bývaly svého času v Brně kdy se do nich děrovaly dírky - od sebe rozumně oddělit. Buď lístky přetrhnu nebo je jejich delší část tak ozubená, že nejde do strojku strčit. Musím spěchat, protože revizor se ke mě neúprosně přibližuje. V tom horším případě mě potrestá, takže se s úlekem vzbudím. V tom lepším případě mě nechá vystoupit, a v jednom případě mě dokonce doprovodil na autobusové nádraží odkud mi jel meziměstský autobus domů. Ne pro dobrotu, ale proto, aby v PRaze nedělal problémy...

Jiná varianta téhož - vstoupím prostředními dveřmi a zjišťuji že zde není namontovaný automat (u nás v reálu už samozřejmá věc). Okamžitě běžím tramvají k řidiči, ale poblíž stojící revizor říká líbezným hláskem "už je pozdě". A opět trest ... V reálu něco podobného byť s drobným prodlením, aby cestující měl čas zareagovat, provádějí i naši revizoři... Že bych se toho bál ?

Nejhorší je, když nastoupím předními dveřmi a český řidič mi nestihne jízdenku prodat, aby mě německý revizor za nevlastnění jízdenky vypeskoval :-/

A teď ty dvě vyjímky z Mostu. První je ta, že jedu mosteckou tramvají a revizorce se nelibí, že na průkazce nemám namalované hvězdičky. Vyhazuje mě z tramvaje a seslala na mě "kletbu neplatiče". Jakmile jsem totiž nastoupil do jiné tramvaje, ta se začarovala a nikdo nemohl ven. Řidič vstal a šel celý nasratý ke mě aby si vyžádal mojí průkazku.
* nemáte tam hvězdičky, děl on
* ale já nechápu, proč je tam mám mít, odpovídám já
* já to taky nechápu ale musí to tak být, kontruje on a podává mi propisku
Domalovávám pět ne zcela povedených hvězdiček a nejen řidič je pak spokojen. Tramvaj se proměnuje zpět na hodnou tramvajku a já se budím ...

Druhá vyjímka přišla jako vůbec poslední sen na téma revizoři co se mi kdy zdál. Nastoupil jsem do tramvaje na zastávce Kopisty ve směru do Litvínova. Nastupuji do druhého vozu předními dveřmi a vidím, že zařízení na snímání čipových karet je otočeno na šířku. "Raději si píchnu, aby někdo neměl kecy, i když se to teď nemusí" komentuji nahlas to co dělám. Aniž bych se otočil na zařízení a sledoval jeho pokyny, tak přikládám kartičku. Zařízení 1x (tedy souhlasně) píplo. Strkám kartičku do kapsy a vystupuji až v Litvínově. Pokud tam revizor byl, tak nepřišel. Sen pak pokračoval, ale to si nechám na pokračování série, až budu popisovat výstavy a obchody ...

Musím konstatovat, že s čipovou kartou jsem ve snu neměl nikdy problém (i když na druhou stranu v mém snu vystupovala jen jednou), s ostatním typem placení jízdného pak ano i v autobusech. Zajímavé je to v tom, že reálu s revizory problém nemám - když nepočítám toho debila v metru, který stál v tunelu na přestupech na Florenci, já ho neviděl a on mi natrhl ozdobnou šňůrku na bundě, když po mě hmátnul.

Abych nekončil povídání o revizorech tak pochmurně, tak dám k dobru kombinaci autobus+revizor, kdy jsme nad revizorem vyzráli.

Revizor v Třebušicích
To si tahle jedu v autobuse jako spolucestující a na zastávce "Třebušice na mostě" (sen se odehrával ve správných reáliích a před mnoha lety) stojí německá revizorka (v reálu zdravotní sestřička a matka spolužačky, která s námi jezdila na školy v přírodě). "Jeď jeď" křičíme na řidiče a on skutečně poslechl a zastávku projel. To je pochopitelně průšvih největšího kalibru. Musíme se někde vytratit, než se za námi vydá nějaké trestné komando. Uhýbáme proto po pár set metrech vpravo do pole (tady už se reálie rozešly), chvilku jedeme po ornici a pak najíždíme na asfaltku, která zde začíná a sjíždíme do vesničky, která je zde ukryta ...

Nu, a aby tohle byl opravdu poslední zápis o tramvajích, tak přidám stručně ještě tři tramvajové sny, které doposud (dle mých poznámek) zpracování unikaly

Laserové topení
Jedu si takhle v tramvaji, sedím blízko řidiče a slabě mě pálí prostor mezi dvěma půlkami mého dětského zadečku (tohle je hodně starý sen). "Víte, že je laserové topení zakázané ?" ptám se opatrně řidičky, která odpověděla něco ve smyslu "Jo? Vážně" a zesílila topení tak hodně, že se se mnou doslova zatočil svět. Bodejť by ne, když mě paprsek jdoucí ze sedačky doslova rozpůlil ...

Superrychlá tramvaj
V Mostě v místech, kde je reálná Fibichova ulice prodávám v německém obchodě plném černých šuplíčků (stará lékárna??). Když po směně (a ke konci snu, který se točil hlavně kolem prodávání a komunikace s německým mistrem prodavačem) vyjdu ven a chci jít domů, nemohu přejít přes ulici. Tam jsou totiž koleje a hlavně troleje. Jednou za čas prosviští něco po kolejích tak rychle, že jenom zavane vzduch a nahoře u trolejí se zajiskří ...

Měsíček a koleje
V reálu vede od Fibichovy ulice směrem k Rozkvětu široká ulice (v jednom ze svých snů právě tudy projíždím v kosmonautickém skafandru na kolečkových bruslích- divoké sny díl osmý), ve snu zde máme koleje. Jdu pěšky po kolejích směrem ke křižovatce u Rozkvětu, kde se koleje rozvětvují do všech tří směrů. Žádná tramvaj ze žádného směru nejede, asi i proto, že nějaký muž s tváří vypadající jako měsíc v úplňku něco kutí u kolejí. (Z reálného pohledu to vypadá jako když svařuje koleje rovným klacíkem). Přistupuji k němu a říkám: Taky bych chtěl umět ***** koleje. Pak spolu jdeme kolem rybárny dolů k Prioru a ještě toho muže "otravuji"...

Místo pěti hvězdiček výše je potřeba dosadit jisté slovo, které v tom snu bylo vysoce odborné. Mám dojem že v reáu to slovo ani neexistuje a teď po tolika letech si nemohu vzpomenout. Je to totiž další hodně starý sen. To slovo bylo poměrně hodně podobné se slovem "pasterizovat" ... :-)