Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

neděle 3. prosince 2006

Haibane Renmei - Hymn

Už několik dní na sobě pozoruji, že se mi do ničeho nechce, nic mě nebaví, ale když se zakousnu a přece jen něco začnu, tak to jsem schopen dokončit. Nevím, co mě to bere za nálady ... Zkouším svou blbou náladu léčit už mnohokrát zmiňovaným seriálem HAIBANE RENMEI ...
Na YouTube jsem tentokrát vyštrachal "Hymn" ...

pátek 17. listopadu 2006

17.listopad 1989

Letošní vzpomínku na doby minulé věnuji oproti loňsku slovníčku z let minulých. Předtím ale krátce odkáži na jeden z mých tří loňských zápisků a to na 17.listopad 1960 ...

pátek 10. listopadu 2006

Divoké sny (8.)

Tak po další přestávce opět zpět u podivných snů, jež se mi zdají nebo zdály.

Námět pro dnešní díl mi dala televize Nova, která včera (v sobotu) večer dávala první film o Harry Potterovi - Harry Potter a kámen mudrců. Jak asi víte, pro provedení kouzla ve světě Harryho jsou potřeba hůlky. A jak to je v mých snech ?
Nevím, který z předmětů byl úplně první, kandidáti jsou dva. Prvním z kandidátů je píšťalka z umělé hmoty, se kterou jsme si hráli na policajty, rozhodčí ...
Neuměl jsem jí v tom snu moc používat a fungovala mi jen k tomu, abych se mohl po zahvízdání vznášet nad zemí a jeden z mých spolužáků ze základní školy se mi smál, že se jí bojím rozebrat. Rozebral jsem ji a okamžitě ji složil zpět, protože jsem se bál že létající kouzlo zmizí. Jestli zmizelo nevím, poté co jsem se po spolužákovi opět podíval jsem se raději vzbudil ...
V roce 1980 běžel vůbec poprvé v televizi seriál Arabela a mě v té době se zdálo, že jsem měl k dispozici zvoneček jako pan Majer. Zazvonil jsem si na něj v ložnici rodičů a opravdu přišel kouzelník Rumburak (jež ale nevypadal jako Rumburak z pohádky). Řekl jsem mu, že si přeji létat (v lidském těle). Ve snu mi přišlo, že jsem mu o moment později ležel na rukách a on se se mnou tahal po pokoji. Neřekl ani "popel", mlčky mě poslouchal. Když jsem chtěl ale výš, tak mě něčím majznul po palici ...
To tedy byly mé první kouzelné předměty. Pochopitelně pak přišel i kouzelný prsten ze stejného pohádkového seriálu, leč na tyto sny si pamatuji velice mlhavě a po těch letech si mohu jen namlouvat, že těch snů bylo málo a trvaly maximálně tři měsíce, než odeznělo prvotní nadšení ...
Od té doby kouzlím bez pomůcek a za chvíli zde řeknu i jak. Je ale jeden sen, který se tomuto vymyká. Ano správně, byla v něm kouzelná hůlka :-)
Jdu v prvním patře nějaké prostorné haly, jež vzdáleně připomíná Mostecký kulturní dům. A skutečně jen připomíná, protože z té plošiny v prvním patře vidím bazén a sleduji, že v něm jsou lidé. I venku u něj. Jen něco je špatně a dochází mi to hned. Nikdo z nich se nehýbe, jako by je něco zmrazilo v čase. A skutečně budou zamrzlí v čase, protože každý z nich má na stehnu levé nohy svítivou digitální číslici a to nulu v barvě zelené. To už se začínám trochu bát a couvám pryč od toho podivného výhledu dolů a všímám si, že takto postižení lidé byli i v tomto patře přede mnou. Zjevně jsem vlezl někam, kam jsem neměl a jsem z toho tak vystresovaný, že stále couvám.
A pak přišlo očekávané. Mladý muž německé národnosti mě švihl hůlkou přes nohu. Naskočila mi tam číslice osm, pak se změnila na sedmičku, šestku ... Panikařím a snažím se "to" "uhasit" plácáním dlaněmi přes postižené místo. Zkouším se otřít o ručník - nic. Když už mi zbývají tři vteřiny, vytrhnu hůlku z ruky němce a švihnu ho přes lítko, ať si to užije taky. Líbezně se na mě usmál a vzal si hůlku zpět. Na němce to nepůsobí sdělil mi líbezně vteřinu před tím, než mi vypršel čas ...
Vzbuzení z tohoto snu bylo pěkně hnusné, vím, že jsem byl zpocený jak po maratonu a držel se přitom za srdce...
Když by se mi tenhle sen zdál znovu, tak vím co udělám. Skočím tomu němcovi na záda a obejmu ho přes ruce a i svoje nohy kolem něj obmotám. Načasuju si to tak, aby mě nestihl setřást :-) Vsadím se ale, že tenhle sen se mi už zdát nebude ...
A jak tedy kouzlím ?
První z možností je, že použiji svojí silnou vůlí a v myšlenkách si něco přeju. Ano spíš než za kouzla to považuji za přání, protože nevyslovuji zaklínadla, natožpak abych gestikuloval ...
Je li to jednoduché přání, tak se i splní. Těch snů s jednoduchým přáním je strašlivě moc, jedním ze zástupců je třeba hned první sen ze šestého dílu této série V těchto jednoduchým přáních nikdy nejde o vyčarování nějaké fyzické věci. Pokud už jde o něco fyzického, tak obvykle potřebuji zvětšit nebo zmenšit svoje tělo, abych se někam vešel nebo někam došáhl. Vyjímečně ve snu potřebuji druhý pár rukou a velice vzácně si tímto způsobem přičarovávám křídla, která jdou ve snu nahmatat ...
Horší je, pokud potřebuji udržet v chodu vícero přání, případně jedno složitější přání.Jsem ochránce čechů a chci se dostat domů. Jenže v noci, když jsou navíc u moci němci, to jde dost špatně. Silou vůle se udržuji oblečený v kosmonautickém skafandru (a je to jeden z těch vyjímačných snů, kdy má silná vůle vyvolala fyzicky viditelnou věc) a mám pocit, že jsem v něm dokonale chráněn před němci. Jdu pěšky v Mostě od náměstí směrem ke kremaci a nastává první problém - cesta vede i v reálu do kopce a ve skafandru se jde do kopce fakt blbě. Nikde nikdo a tak z chodníku sejdu na silnici a druhým souběžným přáním je mít na nohou kolečkové brusle, což se mi plní, neb kolečka na botách narostly (pro jednoduchost si představte IN-LINE brusle) Třetím souběžným přáním je, aby jely samy do kopce. I to se povedlo, byť už s tím mám trošinku problém, přeci jen udržovat v chodu tři přání. A bohužel muselo přijít i přání čtvrté, neboť úsek silnice který mě čekal byl ponořen do husté tmy a já budu za pár chvil potřebovat odbočit doprava a v té tmě to určitě nenajdu. A tak si žádám světlo. A skutečně se objevuje přede mnou kužel světla. Musí mi svítit odněkaď z přilby.
Je to už krize a ve snu se potím, protože musím držet čtyři různá přání, ale přesto se šťastně dostávám na křižovatku. A tu mě, furianta(?), napadlo, že musím mít blinkr, snad abych dodržel pravidla silničního provozu a odbočil správně doprava. To už je mi jasné že pět přání v chodu neudržím, přesto to ale zkouším. Světlo z přilby pohaslo a ani pohyb vpřed už není tak rychlý. Bojím se, že by se mi to mohlo dotknout i skafandru a to by bylo moc špatné proto pouštím přání samovolného pohybu. Ostatně ho nepotřebuji, neboť cesta z křižovatky vede z kopce.Po překonání křižovatky už je mi hej. Cesta vede z kopce, nějakých dvěsta metrů za křižovatkou už opět svítí veřejné osvětlení, takže mi stačí udržovat dvě přání ... a proto se mohu spokojeně ze snu probudit.
Druhou z možností jsou kouzla řečená nahlas a je jedno jestli jsou ve stylu "Ať se stane to a to" nebo skutečně pronesu nějaké to zaklínadlo. Důležité je že tato kouzla musím doplnit nějakým gestem (těch snů mám hodně málo) nebo alespoň ukázáním kterým že směrem má dané kouzlo působit. Klasické sny kde se děje ono ukázání jsou sny o tom, kterak se snažím vyblokovat onen začarovávací (a hlavně nakažlivý) svit světel. Jeden příklad za všechny je sen "Noční bus na sídlišti" z prvního dílu této série, byť to tam nezmiňuji ...
Gesta, pokud už je provádím, jsou obyčejná. Jako bych jednoruč něco chytal, nebo obouruč něco od sebe odsrkuji. Vzácně ve snech proplétám prsty obou rukou a opět dlaněmi od sebe cosi odstrkávám. Pokud snad dělám i další, složitější, gesta, pak musím místospřísežně prohlásit, že si je nepamatuji :-)

sobota 28. října 2006

Divoké sny (7.)

Babičkovské sny je další kategorie divokých snů, která se mi zdávala v době, kdy má "vesnická" babička ještě žila. Je jen jeden sen, který se mi zdál po její smrti a ten jsem již popsal. (viz Divoké sny, díl šestý) A jaké byly ty ostatní ?
Tak tedy: První ze snů začíná tím, že vyzdívám oblouk nad malými dveřmi vedoucí z návsi na dvorek (kde oblouk nikdy nebyl) a na procházející babičku hovořím: Neboj se .... postavíme dům znovu. Seskakuji s žebříku a jdu se podívat dovnitř domu, konkrétně do kuchyně. Z ní zbyly jen části kamenných zdí ale kupodivu všechen nábytek. Ve snu vím, že zde proběhl jakýsi německý trest, díky němuž došlo k "vyhoření"
Tenhle sen v sobě skrývá několik paradoxů. První je netknutý nábytek, druhý je ten, že dodneška si nejsem jist, jestli jsem ve snu byl ve svém těle nebo ve snu vystupoval jako děda (ten zemřel před mým narozením). To nejdůležitější nakonec - ta dvířka co jsem je opravoval se opírají jednou stranou o zeď kuchyně, zvenčí však byla naprosto v pořádku a nechyběl ani kamínek. Právě proto má jedíná přímá věta má v popisku tři tečky, protože si nejsem vědom, jak přesně babičku oslovuji ...
Jiný ze snů je velmi vyjímečný a dal by se okrajově zařadit do školních snů. Leč v tomto snu vystupuji jako číšník a místnost u babičky v domě zvaná "pokoj" je předělaná na jídelnu ...
Jsem v jídelně a stavím na stoly poslední talíře. Nám stoly nastrojené jako v restauraci první kategorie, všude plátnové ubrousky, příbory, karafy ... Leč ani jeden žák do této chvíle na oběd nepřišel. Jsem z toho nervózní a říkám si pro sebe: Kde jsou ? ... rozhoduji se jim jít naproti a tak otevírám dveře (v reálu vedoucí na chodbičku vedoucí ke komoře nebo ke schodům do sklepa) po otevření zjišťuji, že proti mě letí zelená "plasma" jež mě pohltí ...
Zelená "plasma" proti mě ve snech létla ještě jednou, ale o tom někdy příště. Zváštní je, jak "to" zelené vzniklo a jak vypadalo. Zkuste si jemně zatlačit prsty na víčka zavřených očí a podržte je tam do okamžiku, kdy se vám udělají mžitky před očima ...
Další ze snů patřících mezi babičkovské byly sny ochráncovské, v nichž bráním domy před návštěvou čehokoliv zlého, tyto sny přeskočím, neboť to co se dělo v nich se dělo i ve snech z mého bydliště. Ty ale až někdy příště .. Rovněž přeskočím povodňový sen, který před babiččiným domem udělal brouzdálko (řeka Ohře by musela stoupnout o dobrých 10 metrů), neboť i pro povodňové sny chystám samotný blog post.
Je ale jeden sen, který je naprosto odlišný, neboť je o nedostatku vody a zdál se mi velice dávno. Přesto si ho pamatuji jako dnes...
Hraji si na dvorku u babičky a u protilehlého domu jsou postaveny rybníčky. Já, jakožto hravé dítě je vypouštím. Byla to chyba, neboť voda v nich obsažená dům zřejmě chladila... Sousedé zoufale vynášejí nábytek z domu a vchodové dveře se prohýbají jako rozpouštějící se čokoláda. Prchám před špatným svědomím domů k babičce a vyhlížím z okna "komory". Dveře na dvorek z babiččina domu jsou prohnuté, asi jako usychající list květiny. Leju na ně vodu z lahvičky, ale v ní moc vody není. Na dně je totiž písek... Dveře se jen lehce zachvěly, aby se vrátily do prohnutého stavu ... Zoufale seskakuji z okna a vrhám se k mlékařským konvím, jež babička používala na chytání dešťové vody. V nich je však jen na dně zhruba pěticentimetrová vrstva jemného říčního písku. A už i já dostávám žízeň ...
Místností zvaná "komora" v jiných snech vedla cesta do jiného světa, nebo tudy naopak vedla cesta zpět ...Ale o tom možná někdy příště, pokud si vzpomenu na nějaký vyjímečný sen ...
Televizní sny jež se mi zdály v prostředí babiččina domu též nechám na později ...
Tím jsem, doufám, vyčerpal všechny sny z prostředí vesnice a domku, kde babička žila.
Přeji klidnou noc a šťastné sny !

čtvrtek 19. října 2006

Divoké sny (6.)

Dnes pouze doplním přechozí (pátý) díl divokých snů jedním "čistokrevným" snem o cestě domů a pak přidám jeden sen, který je na pomezí snů o cestě domů a snů "babičkovských"...

Sen o cestě domů začíná na mosteckém nádraží. Pěšky se mi jít nechce, autobusy nejezdí, tramvaj taky ne a taxík nikde (sen se mi zdál v době, kdy mobilní telefony v čechách nebyly) a tak volím leteckou cestu domů a kouzlem si na svá záda přičarovávám křídla. Nespecifikuji ale jaká mají přijít a tak přicházejí velká motýlí. Vzlétám do vzduchu a snažím se letět nad asfaltovou silnicí, což mi docela jde, ale rychlost směrem vpřed nic moc. Měním křídla z motýlích na ptačí. Rychlost se mírně zvýšila, ale chodci (pokud by nějací byli poblíž) by mě předháněli. Rozpažuji ruce a kouzlo měním tak, abych letěl jako letadlo. To už je lepší, ale já chci letět rychleji a tak mírně připažuji a kouzlo měním na tryskové letadlo. Konečně rychlost, která mi ve snu dostačuje ( v reálu by odpovídala stěží 60km rychlosti) a která mě postrkuje blíže k domovu. Náhle proti mě kdosi vystřelil raketu jež mě ze vzduchu sestřeluje a následný pád na tvrdou zem mě definitivně zabíjí ...
Cesta domů k babičce, kterou se nyní chystám vyprávět dodržela některé reálie. Babička vypadala tak jak měla, místní jména obcí a čísla silnic seděly taktéž. Což bylo vše ... Procházím podivným městem plným přízemních domků. Silnice se větví ve tvaru ypsilonu a já zkouším nejprve cestu vpravo. Došel jsem k řece přes níž vede most a za ním je tabulka s číslem silnice. To číslo do Libochovic (což je jméno tohodle městečka) nepatří a tím pádem mi v myšlenkách proběhne povedomí o tom, že bych se dostal kamsi do německa.Zkusmo podívám doleva a zajásám. Za řekou vede cesta a je označena číslem "246" a to do libochovic patří. Ba co víc, cesta po ní vede domů ... ehm, tedy domů k babičce ... Sice tam není most přes řeku (proč by němci stavěli nebo obnovovali most do českých obcí, že) Rychlým během se vracím na křižovatku a pak běžím tou správnou ulicí. V myšlenkách se upínám k tomu, aby se něco nepokazilo (jak se občas v mých snech stává) a ta cedule tam byla pořád. A skutečně, mé přání se mi splnilo. Mohutným skokem překonávám řeku uzavřenou v betonovém korytě a šlapu si to po cestě vydláždněné dlažebními kostkami, jimž se říká "kočičí hlavy". Skoro si pískám od radosti.
Maličko mě zmate že cesta vede mírně do kopce a nahoře stojí starý rozložitý dub. No co, říkám si ve snu, místo vesnice Dubany je tu dub, hlavní je že silnice stáčí doleva k vesnici Křesín a ta vesnice (ještě) existuje ! Ba co víc, poblíž dubu stojí nějaká stará paní, jež mi je velice povědomá. Babička !! Usmívám se a říkám jí: My se známe !Babička se na mě bez úsměvu otočila, koukla se na mě skrz brýle a pronesla bezbarvě: Ano, my bychom se měli znát. To byl pro mě šok a nepomohlo mi z něj ani to, že se na mě babička následně tajemně pousmála ...
Uvědomuji si, že se mi tenhle sen zdál dvakrát a při druhém průchodu tímhle snem jsem si byl jist a nebál se potíží. Je tu ale jedno velké ALE ... To druhé opakování snu přišlo zhruba dva roky po smrti babičky a dost se mě dotklo, zvláště pak mého svědomí.
Ten pohřeb byl vůbec první, při kterém mi umřel blízký příbuzný a já při něm neplakal. Pohřeb byl církevní, "do země" ... Chtěl jsem na to celé zapomenout nebo vzpomínky potlačit do pozadí. Povedlo se mi to, ale tenhle sen mi to všechno připoměl. Byl jsem z toho dost vzatý, a nejbližší sobotu si toho povšimla i má kamarádka, když jsem na společném běhu za hubnutím byl zamlklejší než obvykle.
Kamarádka to ze mě dostala ven a já pak začal brečet jako malý kluk a poprvé nepřítomnost babičky na tomto světě oplakal. Od té doby na babičku vzpomínám a tento traumatizující sen už nikdy více nepřišel ani žádný podobný ...
V nejbližším blogpostu o divokých snech budu pokračovat dalšími "babičkovskými" sny.

středa 18. října 2006

Divoké sny (5.)

Mé divoké sny bývají občas pěkně traumatizující, zvláště pak ty, kdy se nemohu z nějakého důvodu dostat domů ...

Některé z těch, které jsou alespoň trošku příjemné jsem již popisoval

To jsou tedy ty lepší a dnes budu popisovat ty horší. Slabším povahám doporučuji tento díl raději přeskočit ...
Jeden ze snů začíná ve městě, které nepatří do obvyklého arzenálu mých snů a to v Jindřichově Hradci. Chci jet domů a tak hledám to správné a jediné nádraží v Jindřichově Hradci. Nacházím jej a u pokladny si chci koupil lístek. Nádraží je německé a i pokladnu obsluhuje němka. Lístek mi neprodala ale je slušná, neb mi vysvětluje, že autobus tu sice má zastávku ale kdoví jestli vůbec přijede... Jdu se tedy podívat na nástupiště. Nástupiště má číslo "1", je zde pouze jeden jízdní řád a na něm vyznačený jeden autobus jedoucí v půl páte ráno. U toho času je jedna vysvětlivka a ta je naštěstí níže vysvětlena. Vysvětlivka říká, "jede pouze 1.7". To je naštěstí zítra (a zítra je neděle). Sedám si na lavičku a vyčkávám ... Příjezdu autobusu se však nedočkám ... Po těch letech kdy se mi sen zdál už nevím důvod, ale asi jsem porušil zákon, pravděpodobně spánek na lavičce ...
Jindřichův Hradec jsem svého času 1x za rok navštěvoval (naposledy rok 2000) a na nádraží jsem nikdy nebyl ... Ale pojďme dál.
Chodím po Praze a hledám nějaké autobusové nádražíčko nebo i jen odjezdové stání domů do Mostu. Po delším hledání docházím do míst, které vzdáleně připomíná Mírové náměstí. Zde stojí budka ve tvaru kruhu a místní prodejce jízdenek mi sděluje, že do Mostu se už nejezdí, ale nabízí mi možnost svést se do Lomu, což je nejbližší možná destinace, ale mám jet hned, neboť lince hrozí zrušení ...
O chvíli později vystupuji samotinký z německého autobusu, kde mi řidič omluvně sděluje, že dál už jet opravdu nemůže. Vystupuji v nějaké vísce (podle řidiče v Lomu). Nikde ani živáčka a já chápu proč bude linka do Lomu zrušena. Domy jsou pobořené, jakoby po zemětřesení nebo po náletu. Kdo by tu bydlel ...Já však chci domů a tak na náměstí odbočuji doleva, kamž mi ukázala šipka. Po dvaceti metrech chůze z hrůzou zjišťuji, že už se nemám kam vrátit. Přede mnou se tyčí ohromná díra. Ve snu je mi jedno, jestli ta díra je vytěžený povrchový důl (nikde není stopa po uhlí), nebo je to kráter po výbuchu chemických závodů nebo cokoliv jiného ... ... a budím se doma ve své posteli s těžkou depresí. I teď když to píšu mi není dobře po těle, protože tohle byl snad nejhorší sen na téma cesta domů.
Ale pojďme dál. Když už jsme byli v Praze, tak zkusíme pokračovat opět zde. V dalším snu jedu domů tramvají... Sedím v tramvaji číslo dvacet šest a směřujeme na Vítězné náměstí. Řidič tramvaj zastavuje a pak v mžiku zmizí - v jednu chvíli v kabince řidiče je a pak najednou není ... Snad silou vůle tlačím tramvaj přes kruhovou křižovatku na další zastávku trasy, což je "Dejvická".Lidí zde stojí tak zhruba třicet ... Tramvaj zastavila a já vysouvám bosou nohu z tramvaje a mačkám tlačítko na boku tramvaje. Tím se mi otevře kabina, do níž si vlezu a řídím dál tramvaj odsud.
Vyjíždím dál po trase a je mi skoro do zpěvu, protože jde všechno hladce a já se pomalu ale jistě blížím ke konci Prahy. Cítím, že bych ji mohl opustit v pohodě a pak si na dálnici něco stopnout.Jenže tenhle sen nemá dopadnout dobře. Nahoře na sídlišti Červený vrch přehrazuje jak silnici tak i koleje vysoká zeď. Na zdi je vytvořena otočka pro tramvaje... Opět se nedostanu domů, neb není v mých silách překonat zeď a když bych se přes zeď nějak dostal tak bych na konec Prahy pěšky nedošel ... Navíc jsou vzadu na nebi těžká bouřková mračna ...
O mračnech budu vyprávět v některém příštím pokračování, ale vraťme se k návratům domů. Cestovali jsme domů tramvají, autobusem, tak teď pro změnu zvolme netradiční způsob a to letecký za pomoci kouzla "Leť". Kdo zná stolní hru Dračí doupě, tak asi zná kouzlo se zaklínadlem "UFI" ...
Letím si takhle v noci domů (směrem od Loun nebo Prahy) bez nějaké další ochrany a už jsem skoro před Mostem, když mě má vzdušná cesta navedla přes nějaký německý chemický závod. Čech venku a v noci, to si žádalo potrestání. Proti mě je vystřelena inteligentní ohnivá koule. Je mi jasné, že nemám šanci, ale svůj život nechci dát zadarmo. Zrychluji na maximum co s daným kouzlem mohu, ale nestačí to, ohnivá koule se přibližuje. Jediná šance co mi zbývá je vzít to střemhlav dolů a kamsi doleva mimo chemický závod. Pět, čtyři, tři odpočítávám v duchu. Nedopočítám ....
Budím se z mrákot za slunečního dne na bílém opalovacím lehátku. Přede mnou je strom a dvoumetrová dřevěná ohrada. A tak se mi podařilo málem uniknout ... říkám ležícímu muži na vedlejším lehátku a významně se dívám na ožehlé místo na stehnu levé nohy. Jsme ve vězení nebo léčebně ? Ale doma nejsem a ve snu to nevypadalo, že bych byl brzo z tohoto ústavu propuštěn ...
Když už jsem z cest nějak dokázal dojet do Mostu, mého města kde žiji už hodně let, nemívám stále vyhráno.
Jedu si tak v autobuse od nádraží (podle směru jízdy by to byla linka 20 nebo 16) jenž u Prioru odbočuje z trasy a staví na nouzové zastávce - je tu přenosný stojan s čísly busů 20 a 30. Vystupuji a snažím se jít kolem Mlíčňáku směrem domů. Na nebi jsou bouřková mračna a na ulicích ani živáčka. Pak mě cosi prudce udeřilo zezadu do hlavy a já padám mrtev k zemi. Ve zhasínajícím vědomí vím, že za to může ten mrak, jež stojí stále na stejném místě ...
Podobná situace ale tentokrát v cestě stojí "půlnoční německý zákon", který říká jednoduchou věc: "Do půlnoci musí být češi doma". Klasický sen začíná pohledem na hodinky ... Dívám se na hodinky poblíž Prioru. Je noc a já vidím, že to taktak stihnu domů. Jdu rychlou chůzí a spolu se mnou nějací další opozdilci. Za křižovatkou u Luny se znovu dívám na hodinky a ty ukazují již něco málo po půl dvanácté. Je noc a lampy v ulici na přeskáčku zhasínají, aby splnily "půlnoční německý zákon". Některé ještě zůstávají svítit. (V tomto snu nad tím neuvažuji, ale později v pokračování série vysvětlím možné důvody) Blízko první základní školy už vím že je zle, hodinky ukazují necelých pět minut a odsud chodívám domů minut deset (i v reálu). Ale to už slyším, jak se zezadu na mě řítí ohnivý plamen, jež mě vzápětí sežehne. Je půlnoc a tohle je trest ... Plamen ve snu ničí vše živé, co není doma v posteli ...
Ve snu by mi cesta domů od Prioru zřejmě trvala více jak hodinu. Když jsem si ji nedávno znovu změřil na hodinkách, trvala stěží minut dvacet, ale opravdu rychlou chůzí. Zpotil jsem se u toho, protože prvních deset minut jde většinou do kopce ...
To je pro dnešek vše. Končím, abych stihl "půlnoční zákon" :-)

úterý 17. října 2006

Divoké sny (4.)

Jsou v mých snech i jiné národy nebo rasy ? Musím odpovědět, že ano... Pojďme tedy naposledy pokračovat ve "Who is who" doplněné o "školní sny"

neděle 15. října 2006

Divoké sny (3.)

Minule jsem tu načnul cosi jako "Who is Who". Něco mi tam ale vypadlo ...

Německé tramvaje - varianta třetí
Představte si historické tramvaje, třeba ty, které jezdily v Praze ve čtyřicátých letech. Opět bývají zašpiněny po přeskoku napětí z troleje, nebo jakoby po malém požáru (jak mě právě teď napadlo) Vycházím z metra a stoupám v krásném jarním dni po schodech na zastávku tramvaje, jež má dvě nástupiště. K prvnímu nástupišti přijíždí tramvaj s číslem sedmnáct je poměrně plná. Na první pohled je mi jasné, že je to česká tramvaj. Lidé normálně vystupují a nastupují. Pak ale musí tramvaj hodně rychle pryč, pár lidí nestihlo nastoupit. Nástupištěm se totiž nese hlášení místního rozhlasu: Pozor na prvním nástupišti, pozor , přijíždí německá sedmnáctka ! Nástupištěm profrčí "dřevená" historická tramvaj a taky zastaví .... Než stihnu vyjít nahoru opakuje se totéž na druhém nástupišti, jen číslo tramvaje je jiné. V našem případě je to čtrnáctka. Odjezd črtnáctek už nevidím, protože se budím údivem - V Mostě totiž jezdí jen autobus sedmnáctka a čtrnáctka - taky autobus - jezdí v Litvínově. A přitom jsem vylezl z metra, tak bych si měl myslet že jsem v Praze, nebo ne ? V tomhle snu je jedna nelogičnost. Nástupiště je dlouhé tak, že by se na něj vešly čtyři tramvajové vozy, tak proč se tam nedokáží vejít vozy dva ? Proč musí obě tramvaje stavět u stejného označníku na úplném konci nástupiště ? 

Na tohle téma mám i velice čerstvý sen, z prvního října 2006, jež je vyjímečný. Jsem totiž průvodčím tramvaje a ne řidičem ... Svištíme si to od Záluží směrem na Kopisty a Most. Zadním okénkem tramvaje sleduji že se k nám přibližuje německá tramvaj. Ta nenabírá cestující, neboť je nabíráme jen my, asi zjevně v tuhle hodinu němci nikam necestují. Mezi zastávkami se to snažíme zběsilou jízdou nějak nahnat, avšak na zastávce v Kopistech dojde k nevyhnutelnému. Neměcká tramvaj nás dohnala a dobržďuje tak, (sázím se že úmyslně) že se automaticky přes spřáhlo spojí s námi. Okamžitě mnou projíždí klasická brnivá bolest s křečmi (vysvětlení viz předchozí blogpost) Snažím se s tím bojovat tím, že prudce trhnu svým tělem ve směru jízdy, drže se u toho tyče. Trhnutí je díky zoufalství(?) tak mocné, že se mi rozpojení skutečně povedlo ... Po tomhle výkonu se budím lehce zpocený a taky lehce udivený - jak jsem mohl překonat pojistku proti rozpojení, jež spřáhla maji ? :-) 

To ve velmi starém snu řeším problém s dojíždějící německou tramvají jinak, je ale pravdou že na to mám možnosti. Dojíždím na konečnou tramvaje v Mostě, a asi pětset metrů před ní vidím, že z hlavní tratě odbočují značně zrezlé koleje, kousíček vedou podél hlavní tratě aby se pak zase vrátili zpět. Druhým pohledem do zrcátka registruji, že mě honí stejná tramvajová souprava jakou řídím já, jen je zjevně německá. Nevím jak, ale nějak zvládám přehodit výhubku, bez vykolejení na tu odbočku vjet a zabrzdit na ní. Vystrkuji hlavu z okénka a klidným, skoro až rezignovaným hlasem, říkám: Tak jeď ... Jak sen dopadl po těch letech nevím, nedokážu si upomenout ani na průjezd kolem mého vozu. Ale muselo to dopadnout dobře, když si nepamatuji ani šok z probuzení z tohoto snu. Ale opět logika - tramvaj jedoucí poměrně rychle nedokáže zastavit na zrezlých kolejích, protože rez by se okamžitě odtrhala a tramvaj by šla do skluzu. Navíc ty koleje byly poněkud vlnkovaté jako by je zasáhlo mnohorát prostřídání ročních období, takže by určitě následovalo vykolejení. Nemluvě o tom, že délka téhle odbočky byla od pohledu tipťop na jednu tramvaj ... 

Když se vrátím k druhému dnes popisovanému snu - proč se mi zdál zrovna tenhle ? První teorie říká, že jsem si ho přivolal tím, že zrovna o těchle snech píšu a že jsem si nevědomky řekl, že jako průvodčí jsem tramvají nikdy nejezdil Druhá teorie naopak hledá významy symbolů a protože mě čeká Inventura, což bude bolestivý "porod" z čehož se mi podaří časem vyklouznout .... Tak by důvod proč se mi tohle zdálo je jasný a našlo by si i jiné reálné vysvetlení ...

pondělí 9. října 2006

Divoké sny (2.)

Divoké sny, podivné sny. Bývají to rozdílné sny, ale někdy se jejich symbolika může opakovat.


Dnes se tedy pokusím ozřejmit některé symboly v mých snech a začnu od toho co je v mých snech asi nejvíc.

Němci: Nevím, proč jim od prvopočátku říkám němci, když ve snech mluví dobře česky a až na čestné vyjímky je jejich řeč smyslpná i pro čecha. Pokud si němec s čechem podají při pozdravu ruku, je to vždy bolestivé pro čecha. Jako by vámi projížděl slabý proud způsobující drobnou křeč. Pokud se čech vydává za němce, je tímto dokonale prozrazen. Jeden z mých snů to řešil nějak takto:

Přicházím k nějaké slavnostní tabuli. Všude kolem němci a já jediný čech, tak to vypadá na první pohled. Vím že ke mě jdoucí němec mi za moment potřese rukou a mé inkognito bude prozrazeno. Na půl huby začarovávám pravou ruku od lokte až dolů k prstům. "Ať je ta ruka na chvíli německá" sděluji na konci zaříkadla. Prošlo mi to, němec mě přivítal a posadil ke stolu. V tomto místě sen končí ...

Možná jim říkám němci proto, že mě později začaly pronásledovat sny, kde němci podnikají do čech další invazi ...

Vzhled Němců - varianta první: Vypadají stejně jako češi, jen ta arogance a povýšenost z nich jde poznat. Muži mívají tmavý oblek bez kravaty. Někteří jsou na čechy agresivní zvláště pak když jim češi něco vytknou.

"Hele kolego", říkám svému kolegovi ze své současné práce, "neměl by sis tady uklidit ?". Kolega ke mě přiskakuje, beze slova mě povalí na zem a bije mě do oblasti rozkroku. "Jo tak ty ses dal k němcům ?" konstatuji fakt, že mě snadno udrží na zemi a k bolesti ze síly ran se přidává i klasická bolest při doteku čecha s němcem a jež se dostává i přes moje rifle. "Tak pak je to (ten nepořádek) v pořádku". Kolega mě pouští a já odcházím z kanceláře. Sen končí a já mám pocit, že odcházím navždy ...

Vzhled němců - varianta druhá - Kudrnaté vlasy různých barev (např. můj kolega s přepínačem porouchávající tramvaje - osmý díl předešlé série, jež je kudrnatý i v reálu). Pokud jsou v obličeji drobné pihy, bývá barva vlasů rezavá a v tom případě je i němec menší než čech. Taky to bývává spíše dívka.

Přicházím na konečnou tramvaje v Mostě a sleduji, že nějací lidé stojí na výstupní zastávce s dispečerem. Jdu k nim a pod vousy si mumlám: "No nazdar, jediný pravý řidič tramvaji" (zřejmě ve smyslu český řidič, ve snu to byl mladík, který s tramvajemi na mostecku v té době skutečně jezdil) Přecházím k nim a proti nám sama jede tramvaj (konkrétně spřažené dva vozy) bez řidiče. Naznačuji nakročením do kolejí že si tu tramvaj pro dnešek vezmu jako řidič, ale dispečer mi to nepovoluje a přiděluje do ní někoho jiného a to včetně průvodčí. Pak přijíždí další (sólová) tramvaj a srdce mi trošku poklesne, neboť od pohledu vidím, že není nejnovější. A je to tu dispečer mi ji přiděluje. Je to klasická tramvaj T3 a já se snažím klasicky "rozražením" dveří projít skrz (je li tramvaj typu T3 bez proudu, tak to ani jinak nejde) Má německá rusovlasá, kudrnatá a pomenší německá průvodčí mě upozorňuje že takhle se to nedělá že na zrcátku jsou zezadu spínače. Trochu se za to stydím a poprvé ve snech s němci oponuji, že dveře jsou stejnak vyražené z drážky a že to nepůjde. Vypínačem ale cvaknu, dveře pak ale opravdu musím do drážky vsadit.
Po nastoupení do tramvaje zjišťuji, že je to opravdu starší vůz, neboť je několikrát přečíslovaný - jeho evidenční číslo je čím dál vyšší ... Tady bych mohl zauvažovat proč bylo tolik přečíslování, ale v tomhle konkrétním snu je to zbytečné. V klidu se rozjíždíme a na příští zastávce dojíždíme tramvaj před námi. "Před námi mají potíže" křiknu zděšeně, když se mi (kupodivu) podaří zabrzdit. A pak již jen sleduji jak řidič pobíhá uvnitř tramvaje v níž nepravidelně poblikávají zářivky...

Vzhled němců - varianta třetí - Těla mají dětská, hlava bývá větší než by odpovídalo šestiletým, vlasy bývají různé ... Jak tito němci vznikají ? Zřejmě z čechů a to na základě dobrovolnosti :-(

Stojím si tak na zahrádce před naším domem a sleduji několik nahých dětí hrající si blízko vchodu. "Pojď s námi, po pár vypečeních se staneš němcem, to je lepší (než být čechem)" lákají mě a já se rozhoduji, že se k nim přidám. Vchodové dveře se zavírají a děcka se stahují dovnitř neboť má začínat další dávka. Já jsem však snad dvojmetrový český habán, značně neohrabaný a tak přijít zavčasu nezvládnu ... Smažení či chcete-li vypečení, probíhá díky velkému teplu, kdy se vaše tělo odpaří, jako když rozpálíte máslo na pánvi a pak máslo v tekutém stavu vyhodíte ...

Vzhled němců - varianta poslední - Člověk má na obličeji rozetřenou bílou hlinku, takže vypadá jako nepovedený mim... Tohle je v mých snech velmi vzácná varianta a skoro mi přijde, že v těchto snech je člověk němcem spíše za trest

Cikáni - v první variantě se jedná o čechy, u nich jedna část těla byla postižena zlým kouzlem, takže ono místo ztmavlo. Značně nakažlivé, přenositelné dotykem. Dotyčný se nevrací domů neboť by to tam "znečistil" tím, že by se začarovaná část těla dotýkala něčeho v domácnosti ... Ve variantě druhé se jedná o kapsáře a není proti nim žádná obrana (popíšu ve svém startrekovském snu někdy příště)

Tramvaje
České tramvaje obvykle připomínají klasiku jezdící v českých městech, tedy výrobky z pražského Smíchova, konkrétně typ T3 (viz Wikipedia) případně typ T6, jež znám z Prahy...

Německé tramvaje - první varianta Německé tramvaje mívaji stejný vzhled, ale uvnitř bývají upravené. Pokud se česká tramvaj mění za jízdy v německou, pak se světlo v zářivkovém osvětlení stahuje tak, že na závěr svítí jen malá část zářivky ...

Německé tramvaje - druhá varianta Obvykle bývají lehce očazené, jako by částí tramvaje, ale jen po kovových částech, prošel požár. Anebo je to způsobeno tím, že přeskočil elektrický oblouk, německé tramvaje totiž bývají napájeny mnohem silnějším napětím ...

Stojím v Záluží u tramvajové točny a sleduji, kterak od litvínova přijíždí klasická česká tramvaj, ta je posléze obklopena němci a bleskurychle předělána, takže točnou již projíždí za mohutných blesků od troleje jež se vybíjejí do kolejí. (Zřejmě situace, kdy se němci dostávají teprve k moci) Jsem nucen překračovat německé napájecí kabely jež leží provizorně na zemi. Proud v nich teče tak silný, že na povrchu vyzařují bledé světlo (intenzita a barva odpovídá měsíčnímu světlu) a v tom světle vidím že jím probíhají světlejší bublinky. Kabel se mi podaří překročit bez problémů a jdu k místu, kde začíná točna. Je tu zastávka a hned těsně za ní, na začátku točny stojí opuštěná tramvaj s vlečným vozem. Němci na její předělání ještě neměli čas, je tedy česká. Lasem(!) si tenhle dvoujvůz přitahuji. Němci na mě něco povykují a já jim naštvaně odpovídám: "No coco, mi taky potřebujeme tramvaj !". Jako řidič s ní pak opravdu odjíždím, kupodivu po kolejích, jež v reálu využívají důlní společnosti ... jak jsem však provedl přejezd na ony koleje, když jsou v reálu vzdáleny víc jak 500 metrů, to nevím ...

Autobusy

České autobusy bývají "klasické" a zmiňoval jsem se o nich i s obrázky v předchozí snové sérii. V této sérii ještě mnoho snů s autobusy popíšu.

Německé autobusy. Obvykle mají uvnitř hustěji poskládané sedačky (důvod viz popis němců) a sedačky mají koženku v barvě okru (kdo si pamatuje maďarské Ikarusy zo osmdesátých let minulého století, tak to je ta barva sedaček)

České autobusy jezdící pro němce nebo na německých linkách - kapitola sama pro sebe. Obvykle průvodčí nebo revizor tvrdí, že má (česká) papírová jízdenka nebo průkazka neplatí. Teď máme v autobusech čipové karty, snem mi již prošly, ale kupodivu problém s revizorem či průvodčím nenastal ...

Tím pro dnešek končím :-)

Sny a astrální cestování - ohlasy (1.)

Nadpis možná slibuje něco co asi vlastní zápis nesplní, ale přeci jen tu mám jeden ohlas.


Kamarádka si četla moje sny zde popsané a konstatovala, že se mi příliš často zdá o autobusech, brzdách a cestování domů. S tím musím souhlasit, zatím jsem o ničem jiném zde nepsal, ale časem bych to měl napravit. Takové "školní sny" ... :-)

Kamarádka mi ale rozebrala můj sen s názvem "Šestiletá řidička tramvaje jde zpívat na sjezd" jež jsem popisoval v osmém díle o astrálním cestování zhruba uprostřed blogpostu ...

Když to vezmu stručně - jedu v tramvaji po přestavěné(?) Praze ve správné tramvaji, ta však nečekaně sjíždí na náměstíčko na konečnou tramvaje jiné linky a řidička ohlásí že jde zpívat na sjezd a zanechá nás osudu. A já se to úspěšně snažím řešit za pomoci spolucestujícího jež mi napovídá ... Kamarádčin ohlas vypíšu kurzívou a moje následné upřesnění bude psáno normálně.

v tom pripade pro tebe muze Praha obecne asociovat nepratelske a cizi mesto nebo nejen mesto, ale treba i zivotni situaci nebo misto... proste obecne neco nepratelskeho a ciziho, se kterym je treba se vyporadat nebo co ohrozuje... takovy symbol... zaroven to muze asociovat situaci nebo zivotni situaci nebo neco takoveho, ve ktere mas pocit, ze zabloudis nebo se nevyznas nebo se neorientujes...

Bude to tím, že Praha je pro mě moc velká a bez mapy nejsem schopen udělat krok. Kupodivu mi přijde příjemnější jezdit tramvajemi než metrem. Asi mám pocit že jsou lepší než metro a přitom si vždy musím dávat pozor, aby nebyla výluka na tom kousku trati kde potřebuji vystupovat ....

sjizdeni na namesti, kde se bojis - vykolejeni situace, zmena smeru situace nebo vyvoje, o kterem treba nevis, kam je, nechtel jsi ho, neocekaval jsi ho... mozna situace, ktere se bojis, nepredvidana... mozna i nezavisla na tobe, kterou neridis ty...

Po delší diskuzi k tomuto bodu se s kamarádkou shodujeme, že je škoda (chyba) že nevím, při jaké příležitosti se mi daný sen zdál ...

kafrajici cestujici - to je dobre, pripomenuti, ze neco je spatne, pripomenuti, ze to tak nemusi byt, ze je vychodisko a reseni, mozna snazsi, nez se zdalo a nez to vypadalo (ve skutecnosti autobus, stojici pred barakem), ze to je mozne prevest do zname situace ci resit jako znamou situaci ci se s ni obeznamit a prevzit kontrolu...

Tady není skorem co dodat, řešení ve snu je vlastně jednoduché - odjedu tramvají a nemusím se plácat pěšky ...

coz se taky stane - nasedani do kabiny ridicky...
mne zaujalo to carovani - mozna probuzeni "nadprirozenych schopnosti" ci vyzva k pouziti ci duvere ve veci mezi nebem a zemi... a to zmenseni - to se da treba uchopit jako symbol, abychom neceho dosahli, musime se zmensit, treba i ve smyslu umensit svoje ego nebo potlacit sam sebe nebo umensit svoji pychu, sebejistotu nebo hrdost... to, co v predstavach cloveka dela cloveka "velkeho"...

Tady jsem příliš nepolemizoval, vysvětlení symboliky mých snů a proč se tak muselo stát by zabralo docela dost času a ani zde na blogu jej nemám ...

odrizeni tramvaje "nelegalne" - ja taky casto mivam pocit, ze neco prece nemuzu udelat, a moc o vecech premyslim, misto abych je udelala... a pak treba i neco prenecham nekomu jinemu, misto toho, abych do toho dupla ja, protoze mam pocit, ze ja prece do toho dupnout nemuzu a nemuzu si dupnout a nemam pravo prevzit rizeni tehle situace nebo neceho...

Čech řídí tramvaj po němce, a pravděpodobně bez řidičáku, to mohl být důvod proč se mi to nějak moc v tom snu nepozdávalo ...

pondělí 18. září 2006

Divoké sny (1.)

První z volných pokračování série o snech...


Na úvod se pokusím ozřejmit, proč svým snům z následující série říkám divoké. Není to z toho důvodu, že by tam byly divoké honičky ala crazy komedie nebo grotesky, jako spíše proto, že se občas podivuhodně vymykaly logice. Když jsem pak nad problémem vytyčeným ve snu zamyslel hned po probuzení, nalezl jsem bleskové a jednoduchoučké řešení. Jako příklad uvedu jeden ze svých autobusových snů. V tomto konkrétním snu jezdím s "novou" karosou (děda s ní prakticky nejezdil, v dopravním podniku se začaly objevovat v době, kdy odcházel do důchodu, tedy po roce 1980 a v mých snech se proto vyskytují málo)
[Karosa B731, zdroj www.karosa.cz]
Ano, zdá se mi nejen o tramvajích ale také o autobusech a jejich řízení. Když jsem byl mladší, tak se mi zdálo o autobusech mnohem více, nejen proto, že jsem v dětství v reálu snil o tom, že se stanu řidičem městského busu. Hlavně s ním jezdil můj děda...

Projíždím cizím sídlištěm po jednosměrkách. Veřejné osvětlení nesvítí, okna paneláků ano. Některé panelákové byty na sobě mají "začarování" (nafialovělý svit z oken - viz předchozí série blogpostů) , a to je - jak známo jednak vysoce nakažlivé a hlavně by to znemožnilo dojetí mé linky na konečnou. A já se tak moc chci dostat na konečnou a pak hurá domů ...

Nakonec se se štěstím ocitám až na konečné (nějaké to začarování jsem dokázal kouzly na chvíli vyblokovat, takže jsem mohl projet). Konečná je blizoučko hlavní silnice a tu hlavní silnici znám setsakra dobře !

Teď na chvilku odbočím, neboť musím ozřejmit jistou situaci v některých mých snech, s níž se budeme ještě setkávat. Představte si Vaše domovské město či vesnici, tak jak je v reálu. Pak nějakou čtvrť totálně změňte. To, co zůstane z města původní, nazvěte "české čtvrtě", ty jakožto čech znáte dobře. Změněnou čtvrť nazvěte "německou". Neplatí v ní klasická pravidla, občas v ní ne zcela přesně fungují fyzikální zákony, ale hlavně - dokážete v ní zcela bezchybně zabloudit. Možná jí dokážete procházet skrz při zkracování si cesty, pokud vám někdo předtím ukázal cestu, nebo pokud tam bydlí nějaký příbuzný, ale nedejbože pokud odbočíte špatně ...

Ale zpět ke snu. Jsem tedy na konečné stanici v německé čtvrti a za pětimetrovým pruhem trávníku vede hlavní silnice české čtvrti. Radostně sundavám z čelního skla informační tabulku s trojmístným číselním označením stávající linky a začínám hledat tabulku s číslem dvanáct, neboť po té hlavní silnici ta linka jezdí a hlavně jezdí až k nám domů. Jsem zklamaný - tabulku nenacházím a tak se tu noc domů nedostanu ...

Ve snech mívám problémy s čísly a nápisy, což ukázal i tento sen. Jisté je v mých snech i to, že problémy mívala i česká elektronika, bylo li ve snu byť i něčeho krapítek "německého".

Například teď, po roce dvatisíce začínají být autobusy vybavovány elektronickým systémem, který na předním a bočním skle má panel zobrazující jak číslo linky, tak i jména zastávek a vzadu bývá signalizováno jen číslo linky. V prvním ze dvou snů, kde se mi tento systém objevil, stojím na protilehlé zastávce a sleduji příjezd busu. Vidím tedy jen zadní elektronickou tabuli, kde z horní části displeje animovaně sjíždějí všelikerá čísla a občas tam proskočí i to správné. Avšak vpravo dole je připevněna krabička s kartónem, kde je číslo správné a neměnné. Můžete hádat - a snad i uhodnete - to číslo byla linka 12, byť tou dobou kolem našeho domu už nejezdila ...

Obdobný problém, byť z druhé strany jsem zažil o něco později v jiném snu. Sjížděl jsem na konečnou linky 22 a za zatáčkou spatřil v protisměru autobus, jež byl začarován - byl zaseknutý v čase, takže se nemohl hýbat. Byla tam nepřerušovaná čára a tak auta stojící za ním nemohla předjíždět (nebo byla také tím kouzlem chycená - to netuším, možné je obojí). Prudce brzdím a na boční cestě k rodinnému domku to otáčím a jedu zpět (pamatuji si i přesný postup, tedy brzda-nacouvání-odjezd). Nevím ani proč, snad že jsem chtěl lidi stojící o zastávku výše dostat pryč. Na zastávku jsem dojel v pohodě, jenže... Moje informační tabule na autobuse byly z nějakého důvodu prázdné a já musel použít klávesnici. Na ní však byly strhané všechny popisky a tak ať se snažím jakkoliv, nedokážu na tabuli dostat nic rozumného. Nějak tam dostanu číslo "21" což je k dvaadvacítce docela blízko, ale to už jsem vynervován a nechce se mi to řešit. Číslo ze systému zase mažu. Řeším to definitivně tak že otevírám přední dveře a křiknu na lidi. "Jedu jako dvacetdvojka". A bylo to ... :-) Sen pak v poměrně správných reáliích pokračoval přes další zastávku až k zastávce u nemocnice, kde se mi realita rozsypala hned po otevření dveří u autobusu. :-/

Sledujete ale tu logiku ? Když už na displeje dostanu číslo "21", proč jsem postup nezopakoval a nezměnil to na správné číslo "22" ? :-) Je to zvláštní, co nám provádějí sny ... Ale pojďme dál ...
Můj děda v dobách kdy si jej už pamatuji (= nehrál jsem si v uhláku na horníka) jezdíval s autobusem ŠM11 
[ŠM 11, zdroj www.karosa.cz]
... což byl autobus vyráběný před výše zobrazenou Karosou. Přesto v mých snech vystupují tyhle autobusy i nyní. Snad právě proto, že jej mám více prožitý a s dědou.
Sen, jež se mi zdál někdy v roce 2004, tyhle autobusy tedy ukazuje a to v tom snu je rok 2284 ...(výroba těchle autobusů končila v reálu kolem roku 1980, což si uvědomuji i v tom snu)

Přilétl jsem kosmickou lodí zpět na planetu Zemi a jsem v šoku. Na zastávku dojíždí tenhle starý autobus a otevírá přední dveře. Řídí jej usměvavý mladý muž ( dvacetileté dítě mojí kolegyně ze současné práce). Vstupuji dovnitř se staženým hrdlem, neboť jsem byl pryč ze země dvěstě let. Co se všechno změnilo ? Autobus má na sobě číslo 22 a dle jízdního řádu jede ke mě domů. Všímám si ale, že má docela dlouhou brzdnou dráhu ...

U řidiče je kasička a to mě i ve snu velmi prudce zarazilo - v našem městě se tyhle kasičky používaly na začátku sedmdesátých let minulého spoletí a vkládaly se do ní koruny. Teď v ní jsou dvacetikoruny, což mě potěšilo - jednak je mám ve své peněžence a druhak tedy byla docela malá inflace - cena za jízdu v jednom pásmu se zvedla jen o osm korun...

Podávám tedy dvacetikorunu řidičovi a hlásím mojí zastávku. Tvář řidiče poprvé pohasne a sděluje mi, že moje dvacetikoruna už neplatí. Moji kovovou dvacku si ale řidič nechává, prý na památku a platí za mě jízdné tvarově stejnou dvacetikorunou ze svého. Usuzuji z toho, že má asi jinou ražbu, když barva a tvar mince odpovídá ...

Za jízdy s řidičem krafu a poukazuji, že autobusy tohodle typu se vyráběli před mnoha lety a že měli o dost lepší brzdy. "No jo" dí s úsměvem řidič, "ale teď maj tyhle autobusy pětku" a ukazuje přitom na ovladač automatické převodovky, jež je na správném místě, tam kde býval vždycky (i v reálu). A jak tak se mnou řidič kecá, tak na rovince nedokázal včas dobrzdit do zastávky a sjel mě za to. To mě tak zamrzelo, že jsem se vzbudil ...

Z druhé strany časové osy je pak sen, jež si pamatuji jako svůj první autobusový sen vůbec. Opět je tu autobus ŠM11...

... jež je ve vlastnictví naší rodiny. Jako malé děcko se ptám svého rodiče, proč vlastníme autobus (abychom mohli jezdit za babičkou) a proč má za sklem číslo osm (odpověď už si po těch letech nepamatuji, ale v reálu tehdy jezdil od nás přes Nemocnici a Nádraží do Rudolic a Chanova).

S kamarádem z ulice si ten autobus "půjčujeme", on je řidičem a já průvodčím. Po krátké jízdě městem dojíždíme na zastávku. A zde nastal problém - dveře nešly otevřít a naštvaní lidé na zastávce nám je vyboulili. Z leknutí (zřejmě z toho,co tomu řeknou rodiče) se probouzím ...

K autobusům, ale i k tramvajím patří také revizoři. Ty si ale nechám do některého dalšího pokračování, přeci jen už je tenhle blogpost docela dlouhý ....

Také někdy rozvinu i téma brzd ...

:-)

neděle 17. září 2006

Sny a astrální cestování (9.)

Sny ... Cestování v čase a prostoru ... Lucidní snění ... Tím bych chtěl dnes zakončit sérii o astrálním cestování a pokračovat už jen v popiscích "divokých snů" :-)


Takže směle do toho.

U astrálního cestování se čas od času objevuje syndrom(? lepší slovo mě nenapadá) modré šňůrky, která spojuje fyzické a astrální tělo. Nedokážu zatím přesně posoudit, proč někdy šňůrka je a proč někdy není (anebo je, ale nevnímáme ji). Jisté je ale jedno - pokud je a my cestujeme někam daleko, tak bychom si ji měli chránit. Jeden z mých snů na tohle téma vypadal následovně.

Válečná vřava kdesi na loukách v severních čechách. Šrapnely lítají na nás do zákopu, kde jsem schovaný já a naše třída ze základky. Pak jsme přepadeni nepřátelským vojskem a zatčeni. Vycházíme ze zákopů a jdeme v tak dokonalé řadě, že vidím jen kamaráda před sebou. Ze zad, v místě kde končí páteř mu z vojenského mundůru vyčuhuje "šedá zahradní hadice". Blížíme se k nepřátelskému vojákovi, jež drží sekeru. "Tak pojď" vyzve mého kamaráda a hadici mu odsekne. Z kamaráda začala téct krev silně jako z vola, já přiskakuju a obouruč mu zacpávám vzniknuvší otvor. To samé dělá tenhle kamarád dalšímu kamarádovi jdoucímu před námi a ten to samé ... Prostě to vypadá jako takový zvláštní vláček.

A pak vyvstal problém: Voják usekl hadici i mě. Bolest to byla obrovská ... Z tohodle snu jsem se nedokázal v okamžiku bolesti probudit, tak jako kdykoliv předtím... Ale to nebylo vše. Uvědomoval jsem si, že krvácím, ale co hůř - že jdu poslední v řadě a nikdo mě zezadu nepomůže.

Nakonec jsem to nějak zvládl a všichni se dopotáceli do nějakého objektu, jehož jídelna vypadala jako jistá skutečně existující jídelna ve škole v přírodě. Tam nás začali léčit ... a já se konečně probudil s bolestí v kostrči a pravou dlaní na onom bolestivém místě ...

Dodnes nechápu, jak bych si tu bolest mohl v reálu způsobit. Jisté je, že podle různých teorií bylo zničení spojení se šňůrkou setsakra nebezpečné a hrozilo, že se mé duchovní tělo do fyzického nevrátí. Brrr , raději na to nemyslet ...

Tenhle sen byl zřejmě první z celé série o Němcích a útocích ze západu a byl také nejdrastičtější. Později se mi o Němcích zdávalo jak o mírumilovných příchodech, tak i o mžikových příchodech, případně sen začal časově v době, kdy už tu byli ... ( o těchto snech v některém z volných pokračování této série)

Ale zpět ke snům se šňůrkami a také k lucidnímu snění. Lucidní snění bych popsal něco jako probuzení ve snu, přičemž mnohdy sen odpovídá reáliím.

Svého času se mi tohle dařilo provozovat promyšleně. Obvykle to vypadalo tak, že jsem se z nějakého snu "vzbudil" a šel do kuchyně a cvaknul vypínačem. Když se světlo nerozsvítilo, tak jsem se nad tím zamyslel a vždy si uvědomil, že to sen je.

V lucidním snu můžete létat, procházet zdí, nebo jen sledovat přítomnost. Já ve snu většinou létal nebo lehce kouzly upravoval realitu (jeden čas jsem si v reálu přál být vyšší, tak proč si to nevyzkoušet ve snu,že ?). Důležité je, že v tomhle snu nejste pouhým divákem, ale můžete jej i vytvářet.

Lucidně jsem snil poměrně často - a v polovině případů použil výše zmíněný "kuchyňský test" až to pak jednou skončilo. Lucidní snění by se mělo trénovat a nepřepínat se. Pokud se stane něco špatného, tak je vždy dobré okamžitě s "Lucid dreaming" přestat a u znalého člověka si ověřit co jsem trénoval špatně...

Těžko říct, co jsem dělal špatně já, jisté je, že mě jednou můj "kuchyňský test" pěkně vytrestal. Sen začal klasicky - chůzí do kuchyně následovaný cvaknutím vypínače. Světlo se nerozsvítilo a já si uvědomil že sním. Pokus o odlepení se od země skončil tím, že mi něco těžkého spadlo na krk a zlomilo páteř ... (V tom místě visí naše kuchyňské hodiny, takový umělohmotný čtverec ;-) )

Od té doby si lucidní snění neuvědomuji a hlavně jej programově nevyvolával, byť od té doby jsem ještě mnohokrát poletoval po nebi či po bytě. Nějak jsem neměl chuť...

Svůj poslední lucidní sen s kuchyňským testem jsem měl v době, kdy Internet v Čechách ještě nebyl a já neměl žádnou literaturu, abych si mohl o tomto snění číst ...

Ale pojďme ještě jednou k astrálnímu cestování. Někdy je těžké rozlišit, co je astrální cestování a co lucidní sen, protože obojí může vypadat zpočátku stejně. Hlavní rozdíl je ten, že astrální cestování vyvoláváte z plného vědomí, nikoliv ze spánku ...

Jedno z mých prvních promyšleně vyvolaných astrálních cestování začlo tím, že jsem se vznášel nad svým fyzickým tělem. Prohlédl jsem si svůj pokoj a pak se prudce otočil. Tím jsem svůj mozek poněkud "zblbnul" a vytvořil tak v pokoji další dveře fenomén, jak toto vzniká je popsán na několika jiných stránkách, takže jen stručně.Princip je ten, že dveře máte za zády. Pak se prudce pootočíte, ale mozek si to plně neuvědomí a stále si myslí že dveře má za zády. Když se pak pomalu otočíte dozadu, tak vám mozek ty dveře vykreslí, ačkoliv tam ve skutečnosti nejsou. Kam ty dveře povedou je jen na vás, ale pro začátečnické pokusy s astrálním cestováním doporučuji používat jen ty skutečně existující. Jinak dopadnete jako já ... prošel jsem imaginárními dveřmi na nějakou zahradu v jiném světě, kde fungovala magie a já si tam svobodně mohl zalétat. Problém nastal při návratu, kdy jsem neměl šanci najít klasickou cestu zpět, na začátku zahrady jsem si nenechal dveře zpět ... Byl jsem ještě nepříliš znalý vědomého astrálního cestování a tak jsem se vytrhl z tohoto cestování silou. Není to nic příjemného, protože sebou fyzické tělo ne zcela koordinovaně zaškube :-/ Takže nic příjemného ...

A poučení ? Nejprve teoreticky nastudovat a pak teprve opatrně po kousíčkách zkoušet !

středa 19. července 2006

Sny a astrální cestování (8.)

Sny ... V dnešním (zřejmě předposledním) díle této minisérie se odkloním od astrálního cestování a maličko se podívám na některé výklady mých snů, zvláště těch tramvajových. Občas se i mezi nimi najde nějaká ta perla. Hned v prvním díle této série jsem si poznamenal na úplný závěr sen o tramvaji, jež prokluzovala kolečka a hned jsem si ho i vyložil, že jsem se obával náledí.


Ve čtvrtém díle popisuji (jak doufám jediný) případ, kdy jsem si v tramvajovém snu astrálně zacestoval a který mi do dalších snů vnesl ošklivý zvuk drhnutí kovových kol o beton. A právě kamarád, který mě tam zachraňoval ze šokových stavů mi vlezl do následujícího tramvajového snu:

Stojím si tak na zastávce autobusu u Mlíčňáku a sleduji tramvajou trať u Prioru. Tramvaje jezdí zprava doleva a vždy, když se dostanou za křižovatku do míst, kde skončila vykolejením výše zmíněná tramvaj tak se ozve onen ošklivý zvuk a já ve snu vím, že je tramvaj "rozbitá" a že už nikdo na celičkém světě cestujícím nepomůže Proč jim nejde pomoci nevím dodnes, snad proto že tramvaj jezdila dále bez zastávky až do skonání věků. Jako správný ochránce (vysvětlím později) se po průjezdu třetího vozu zdravě naštvu a jdu pátrat po příčině. Od kolejí vede zvonkový drát, jež pokračuje do přepínače, jež drží kamarád. Od pohledu vidím že je to "Němec"(vysvětlím v dalším díle) a sleduji jeho vychloubání. "Vidíš to já dělám tramvajím poruchy, sleduj !" a hned mi to i předvedl. Vztek prostoupil celým mým tělem a já mu přepínač vytrhl z rukou a následně škubám ten přepínač od drátů. Šlo to snadno. Snad jsem čekal že kamaráda - ehm - tedy "Němce" - tímto svým úkonem naštvu, prokázal se však být pravým "Němcem". S líbezným úsměvem mi sdělil: No, teď si způsobil, že se na tomhle místě rozbije každá tramvaj Věta na mě zapůsobila tak že se ve snu svého činu lekám tak silně, že se ze snu probouzím ...

Tenhle sen se asi vyložit nedá a já výklad k němu nedokázal najít, kromě toho,že opět na mě "Němci" přichystali past do které jsem se chytil a že v rozčilení jsem náchylnější řešit věci prudčeji ...
Kupodivu ne vždy je sen tak drastický a jako příklad dám tento tramvajový sen.

Stejná křižovatka u Prioru, jen stojím zrcadlově jinak k předchozímu snu (tj. Prior po levé ruce, Mlíčňák je za kolejemi) Chci přejít ulici k mlíčňáku, leč troleje klesnou ze svého místa mnohem níže, což je příznak, že se "Němci" (opět) dostávají ke slovu. Přejít se ulice už nedá, napětí z troleje by vás na místě zabilo. Sleduji první přijíždějící tramvaj zprava a zastavující na zastávce. Lidi vystupují a nastupují, řidička se tváří spokojeně. Vše se zdá být normální, až na jednu věc. Ve dveřích kabinky k řidičce stojí bělovlasý indián (ala Vinetouův děd oblečený jako bělošský lovec,) jež sleduje pozorně sleduje stav vpředu před tramvají. Nikde žádný autobus nebo auto, ale já mám oči jen pro řidičku tramvaje a indiána. Celou situaci komentuji slovy: "ááá, tahle tramvaj má průvodce, ta dojede do svého cílea z tohodle snu se budím s úsměvem, byť mě trošku tíží u srdce, že už ZASE ti *!%*@ obsadily Čechy ...

Ani tento sen si nedokážu moc dobře vyložit, jisté je, že se v něm objevují jisté odchylky od mých "normálních" snů. Jednak tomu indiánovi říkám průvodce a nikoliv ochránce, druhak dopadne dobře - sice pro danou chvíli, ale dobře. Nebo se snad bojím, že se město Most se příchodem němců rozrostlo tak prudce a rychle včetně kolejí, že si řidička nemůže pamatovat cestu ?!?

Ale když mluvíme o řidičce, tak zkusím dát k dobru jeden úsměvný sen.
KT8D5 -
zdroj: www.prazsketramvaje.cz
 Jedu v kloubové tramvaji typu KT8D5  (a mám jen dva sny, kde si uvědomuji právě tento typ vozu) a stojím hned za kabinou řidičky, jež je výškově malá asi tak jako šestileté děcko. Dívám se kde zrovna jsme a okolí mi připadá jako jedno místo v Praze, kde sice koleje nejsou, ale říkám si - je to sen, je to sen :-). Na tramvajové křižovatce však řidička odbočuje z trasy a jede doleva, kde koleje klesají dolů na náměstíčko, kde je takzvaná kolejová smyčka. Tramvaj zastavuje a řidička po otevření dveří zahlásila do skupiny polekaných cestujících památnou větu: "Odcházím zpívat na sjezd" ...V první verzi snu odešla a já zůstal stát na neznámém náměstí. Avšak ve druhé verzi snu ...

Zpěvačka odešla a já přemýšlel co dál. Jeden ze spolucestujících mi do toho kecal. "Co budeme dělat, jsme dvaadvacítka a tady jezdí jenom patnácka" zabědoval ten muž a i já pohledem zkontrolal nástupiště před námi, kde se pár lidiček radovalo že už jim konečně něco pojede. "Co by, projedeme" říkám nabručeně, protože jsem se už soukal na místo řidiče. Byl v tom problém, protože jsem se tam nemohl vecpat, kabina byla udělána tak natěsno, že se tam mohla vejít jen ta šestiletá holčička. Moc si s tím hlavu nelámu, sesílám na sebe zmenšovací kouzlo (mimochodem - toto je jediný sen kdy v tramvaji sesílám kouzlo !) Kouzlo vypadá tak, jako by ze mě ucházel vzduch, ale opravdu se zmenšuji. Když jsem tak akorát, tak si sednu na sesli a tramvaj klasicky rozjíždím. Sen končí tím, že jsem za smyčkou i za nástupištěm a vracím se po trati směrem do kopce ...

Ani zde se neodvažuji vstoupit do výkladu snů, jisté je, že se tu objevují jisté reálie z normálního života. Dvaadvacítka je autobusová linka, která začala před pár lety jezdit k nám domů a i v tom snu vím, že jedu domů. Otázkou je, kde se mi ve snu vzala ta patnácka. Možná je to problém "cikánů" (vysvětlím v jiné sérii o mých snech), neboť ve městě Litvínov jezdí autobus patnácka do sídliště, jehož některé bloky jsou plnější romskými obyvateli poněkud více. A na jaký sjezd to vlastně řidička šla ? Přijde mi, že šla na sjezd ČSSD, ale nedovedu vysvětlit proč si to myslím. V tom snu to myslím neřekla. Také se v tom snu moc nebojím nějakého potrestání, protože já přeci napravuji úlet te tramvajačky.

Když mluvím o Litvínově, tak i zde mívám zasazeny tramvajové sny.

Nejjednodušší sen je o tom, že u dopravních podniků v Litvínově nastupuji v noci do zadní části kloubové tramvaje a konstatuju: "Než pojedeme tak to bude trvat dlouho" bodejť by ne, když před tramvají stojí dlouhý vlak vezoucí auta a ten má odjíždět až po půlnoci...

Nejhorší jsou tramvajové sny, kdy jdu naprosto cizím městem a říkam si ve snu, že jsem v Litvínově (styl některých budov odpovídá). Jdu po kolejích zasazených v trávě, ale ty jsou na mnoha místech vytrhané, jako by tu trať někdo nedokonale zrušil a já jdu a jdu a snažím se dojít na konečnou linky sedm, kde doufám že už bude vše v pořádku ...

Jiný sen mám o tom, že jedu jako řidič právě linku sedm a blížím se na zmiňovanou konečnou v Litvínově. Když tam dojedu, tak zjištuji že smyčka, kde se otáčí linka sedm je v pořádku, ale trať dál pro ostatní linky je nahrazena asfaltovou silnicí. Což mě probudilo, nemluvě o tom, že jsem se lekl mraku na obloze (někdy ve volném pokračování tohoto seriálku též popíšu) ...

Mám také sen z Litvínova, který je o tramvajích a nástupu "Němců" k moci. Opět sen začíná blízko dopravních podniků ... Utíkám od dopravních podniků a je takové šedavo jako při mém prvním vykolejení v tramvaji, i ta tramvaj svítí jako maják. Je to dvojvůz tramvají typu T3 a já v tom snu utíkám jako o život a spolu se mnou ještě asi tak deset lidí. Všichni víme, že je to poslední tramvaj odvážející čechy pryč z Litvínova (že by "Němci" obsadili jen Litvínovsko a Mostecko ne ? Obdoba obsazení Sudet ?!?) Kupodivu tu tramvaj stíhám a nastupuji do prvního vozu k řidičovi a sleduji jízdu tramvaje. Ta probíhá normálně až do Záluží, kde je chemička. Němci nás ale předběhli a tuhle část kolejí už stihli přestavět jako vícekolejové nádraží. Zastavujeme na nástupišti, otevírají se dveře ... a pak ... výbuch ... a ... konec ...

Tohle je taky zvláštní sen, zdál se mi minimálně dvakrát, protože při dojezdu na ono nástupiště to vypadá jako bych byl na první zastávce Chemičky, ale současně mám pocit jako bych byl spíše o šest zastávek dál v Kopistech. Výbuch (případně střelba) přijde vždy zprava, což je právě v případě Kopist dost nesmyslné, tam nic kromě říčky a asfaltky nic není... Do výkladu snu však musím zařadit jednu věc z reálna - Po druhé světové válce došlo v chemičce k výbuchu, jež dokázal vykolejt tramvaj a položit jí na bok. Zřejmě se mi tohle do snu vetřelo ...

Mohl bych takhle ještě dlouho pokračovat v tramvajových snech (dvoupatrová výletní tramvaj, tramvaj-dobytčák apod), pro jedno z volných pokračování si například schovávám sen "elf v tramvaji"...

Ještě ale jeden sen bych chtěl popsat. Zdál se mi v roce 2005 už v době svítání a patří také do kategorie barevných snů.

Stojím na konečné tramvají v Mostě a přijíždí tramvaj, typ T3. Nastupuji prostředními dveřmi a zůstávám u nich. Po očku se podívám na řidiče a strnu hrůzou. Řidičkou je jedna starší známá herečka (ke které si věčně nemůžu přiřadit jméno a když se mi to podaří tak ho zapomenu) a je taková rozjásaná: "Jé tady je takových tlačítek a dokonce laserové ukazovátko" Jak to dořekne, tak se ve snu příšerně leknu, ale nevzbudím se, musím si tu hrůzu prožít až do konce. Tramvaj se rozjíždí a já cítím že dojde k poruše. Chci tomu uniknout, ale nemám šanci. Dveře jsou z několikacentimetrového pancíře, umně maskované jako modře nalakované tramvajové dveře. Dívám se jak se řítíme na následujicí zastávku a milá herečka se moc řízení nevěnuje a hraje si s laserovým ukazovátkem, jehož paprsek zamlžuje (!!) malý kousek předního skla. Ostatních pár cestujících netečně cíví dopředu ...

Konečně zastávka, dveře se otevírají a já urychleně vystupuji. Tramvaj následně odjíždí, po necelých sto metrech se tramvaj staví na zadní kola, "rozbíjí se" a pak šílenou rychlostí odjíždí za horizont. Mě mezitím po vystoupení z tramvaje padl kámen ze srdce a cítím neskutečnou úlevu ...

UPDATE 25.září 2006 - po třech měsících mi jméno oné herečky konečně naskočilo a já si ho stihl poznamenat - Ljuba Skořepová :-)

Tenhle sen jsem si nechal vyložit od profesionála a probírali jsme různé detaily snu, proto vám ho mohu popsat tak podrobně. Shodli jsme se, že se mi v reálném životě děl nějaký ošklivý problém, ze kterého se mi podařilo vyvléknout a byl jsem za to rád. Ano, je to pravda, hrozilo mi odvolání z dovolené do práce k problému, který jsem den před tím zoufale řešil po telefonech a v internetové kavárně ...
Když nad tím přemýšlím právě teď při psaní, tak si uvědomuju, že jsem se nepokusil varovat ostatní cestující. Proč jsem to neudělal ? Kdoví ... snad proto, že v tomhle snu jsem chránce nebyl ...

Tak to je pro tuto chvíli už vše, přestože jsem si v průběhu psané tohoto blogpostu dělal poznámky, jak se mi vybavují další a další tramvajové sny, ale nechám si to na jindy :-)

Jen si stále říkám - stejně jako v některém minulém dílu této série - jestli byť jen jeden sen byl astrální cestování do naší skutečné budoucnosti, tak se máme na co těšit :-/