Sarkasmus skrytý do moudra dne

Buď šťastný.
Lidi to strašně vytáčí

"Stříbrná sršáň málem potřeboval oprava"

Původně jsem chtěl popsat celou historii od pondělního večera, kdy se začaly projevovat skvrny na slunci, klesání tlaku a další nebeské jevy, které způsobovaly, že lidi blbli na kvadrát, naštěstí mi mlha zapomnění dost hodně některé ošklivé počítačové zážitky smazala, včetně mého slovního pochybení.

Ale nastala středa, kdy měl jet můj kolega Z* se svým dítětem do Prahy na speciální vyšetření a měli tam jet místenkovým autobusem, asi tak hodinu po začátku naší pracovní doby. Kolega dorazil včas. No a tady nastává ten problém, protože jeho dítě bydlí s matkou, takže mělo dorazit samostatně. Jenomže ani matka dítko neprobudila a ani dítko samé nezvládlo vstát na budíka, takže místenky propadly a kolega začal řešit náhradní dopravu a posunutí vyšetření.

Ale vraťme se zpátky v čase do úterního večera, kdy jsem rozjímal nad tím, že mám jet v pátek na akci spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, a že mám pocit, že se mi vybíjí baterka a bůh ví, jestli v pátek nastartuji a že bych to měl ve středu prubnout. Ve středu brzičko ráno jsem to prubl a jako naschvál baterka fungovla na sto procent. (Tudíž je problém jiný než baterka) A když už bylo auto nastartované, tak jsem s ním jel do práce.

Tušíte správně, jak se můj osud a osud mého kolegy protnuly. Když už mu dítko zavolalo, že j vzhůru, tak mu Z* vynadal, ale protože jsem mu nabízel klíčky už předtím, tak jen štěkl, že za pět minut si ho vyzvedne. Než to ale nastalo, musel se koupit benzín (kolega v peněžence 100Kč/den, takže jsem nákup provedl sám)

Z* mi nahlásil příjezd ve 14:30, a když jsem se ve 14:31 podával na hodinky, tak jsem konstatoval, že tu za chvilku budou a neřešil to. V 15:00 už mi to bylo divně, v 15:30 kolegyně Š* tiše špitla něco na téma lvů v kleci, v 16:00 už jsem zuřivě telefonoval na všechny strany. Vše marno.

V 16:30 jsem už šedivěl a šel kontrolovat kancelář kolegy, kde byla tma. O dalších deset minut jsem byl už rezignován u sebe v kanclu, když v tom klika cvakla, dveře odlétly a kolega vešel do dveří.
"My jsme se zdrželi, šli jsme ještě na sezení s doktorkou od 14:30". Bez jakékoliv poznámky a jakéhokoliv pohybu v obličeji jsem si přebral klíče. Mohu jen doufat, že to kolegovi došlo, že mi měl zavolat že se zdrží. A já bych si alespoň nemusel plánovat sledování Černých kronik našich komerčních televizí.

Spoiler do OMSI

Dnešní videjko ukazuje některé mé projeté linky, k nimž už se vracet nebudu (možnáí za pár let) ale také nějaké ty úseky, které buďto teprve budu točit, anebo jsou už natočeny, leč nezveřejněny, Přeci jen si něco musím držet v zásobě pro chvíle, kdy z nějakého důvodu vůbec nemůžu točit.



Ale toto video mohu považovat za druhý díl tohoto mého staršího videa :-

Něco na mě doléhá. Ale co?

Něco na mě doléhá. Ale co? Tuto otázku si pokládám po snu v noci na pondělí (ano ano, se svým přístupem jeden příspěvek denně jsem stále nějak pozadu za děním :-) )

Sen je v podstatě jednoduchý. Na sportovišti, zhruba v podvečerním čase posbírám zapomenuté věci (mimo jiné kus lana) a ťapu si to v našem městě(!!) do místa, kde sídlí tábor spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. Kupodivu je to také v našem městě, v místě E*

Přeskakuji plot a skáču na plošinu o patro níže, a jež je pod úrovní chodníku. A vstupuji oknem, hezky plynule prolevituji skrz a ocitám se v kuchyni. Kuchyň má při stěnách sporáky a další propriety z velkých kuchyní, ale ulička u nich je malinká, zahrazena stoly.

Než se rozkoukám a dosednu nohama na zem, tak grupa lidiček, která stojí PŘED stoly, otevře síťovku se zásobami, vyndá z ní láhev bílého sterilovaného zelí a doslova ji zahodí na nejzadnější stůl, kam nemůže dosáhnout. Samozřejmě se láhev roztříští. "No!" stihnu zareagovat, ale to už jeden z té grupy vedoucích říká: "Pelin to douklidí". Prosté konstatování faktu...

Současně s mým probuzením začal onen vedoucí odcházet, takže jestli se připojili ostatní, to netuším.

Mám i jeden pocit, který možná dává odpověď na úvodní otázku - CO SI NEUDĚLÁN SÁM, TO NEMÁM. Je ale ten pocit stoprocentně pravdivý?

Nezahraješ? Neodejdeš!

Tento sen se mi zdál v neděli ráno na S/* a začal tím, že jdu za I* (ale tentokrát je to jiná I*, než o které obvykle píšu) jež přijíždí s kufrem a jde do svého bytu, alespoň to tak v prvopočátku vypadá. Po otevření bytových dveří mi je hned jasné, že jsem se ocitl v bytě, který ale je spojen s blízkou restaurací, ostatně osvětlení v bytě ale i to, že procházíme kolem divadelního sálu o tom hovoří dost jednoznačně. Prohlédl jsem si hnedky i kulisy a převleky, což vše beru se stoickým klidem, i když je mi jasné, co se bude dít pak. (Osvětlení je děláno mdle svítícími zářivkami)

Ale to je ještě všechno daleko, teď prošla I* kolem pokojíku svého dítěte, pozdravila se s ním a vešla do svého obýváku, kde už byl připraven velký stůl (a pak ještě jeden) u kterého seděli hosté. A začal se slavit návrat I* současně s jejími narozeninami.

Když by ta oslava byla v pohodě tak bych byl v pohodě já, jenomže nebyla, jednak probíhala v počátcích noci, druhak jedna stěna obýváku byla nahrazena květinami a bylo vidět do restaurace ve vedlejší místnosti, no a potřetí se mi vůbec nelíbila světla na stropě a jejich funkčnost, respektive nefunkčnost.

Nejsem úplně v pohodě, vím to, takže ve 23:00 se I* omlouvám, že už je 23 hodin a že musím jít domů postarat se o mamku. I* to vezme  přikývne, ale současně se zvedne celý druhý stůj a prý "my taky musíme". Než jsem stihl dvakrát zamrkat, byla celá banda ze dveří venku, divže nevyvrátila dveře, jak pospíchala ven...

Nu, a já šel taky, v prvopočátku pomalu, ale už po východu z chodby bytu vím, že je něco hrozitánsky špatně, protože část té grupy, co zdrhla s oslavy se  teď pohybuje v příčné chodbě zprava doleva, ale už jsou zasaženi jakýmsi kouzlem, protože se tu vznášejí a rozhodně už nejsou neprůhlední. Zjevně odbočili blbě a teď se vracejí. Problém je, že v tom "blbém" směru byl východ....

Ještě že jsem si prohlédl možné únikové cesty, takže boční chodbou proniknu na jeviště, cestou na sebe hodím zástěru a ještě utěrku a pak už kličkuji v místech na jevišti kde, jsou střelně zbraně střílející proti mě, dělám u toho opičky a na závěr mi lidi zatleskají. Odcházím středem - hlediště. A za moment jsem venku - sen končí.

Co si o tom snu myslet, to nevím, ale značně mi ten sen připomněl práci a vztahy v ní...

OMSI: Čas změny nastal!

Čas změny právě nastal" Z mapy Gladbeck jsem odešel (na nějaký ten čásek) a zvlolil mapu, kde jsou nejenom městeské linky, ale i nějaké ty vesnické linky.

Na všdch linkách, které vedou mimo město je vidět, že se na kdejakých spojíéch snaží provozovatelé linek a hlavně plátci dotací uetřit, protože dost linek má povícero konečných a na tu nejvzdálenější se tím pádem jezdí jen někdy.

Proto jsem zvolil opačný gard, a jedu z této nejvzdálenější konečné až do města.



Od doby natočení linky 450 jsem ji jel někjolikrát a jsem vždy spokojen, tedy až na to jedno jediné místo, kdy mám problém se vejít do uliček. Ale už jsem si na to vzal kratší autobus než co má v tomto videu, takže to jde lépe :-)

Návraty a dodatky...

Dnešní příspěvek, psaný na balkónku s hučící řekou S* tekoucí pod ním, bude hodně o návratech a dodatcích k několika mým zápiskům, ale i k napsáním pár nových odstavečků.

A začneme návratem do včerejšího příspěvku "Můj první brífing" o jednom snu, kdy jsem se zlehka zmínil o tom, že lovím pokémony. takže i včera v podvečer pří a pak i po předposledním přestupu v Praze probíhalo lovení, Zřejmě je celá Praha (dle výrobce hry) v tomto týdnu pod vodou, protože mě neustále obklopovali vodní pokémoni. Ty jsem ale vůbec ještě neměl v "pexesu", takže po dojetí na místo mého víkendového pobytu byla baterka na mobilu v čudu, večer mi nikdo nemohl volat :-) Samozřejmě jsem začal dobíjet až dnes ráno...

Dnes dopoledne jsem si užíval jenom takové to malé "přines, podrž" ale odpoledne budeme stavět nový foliovník (čti: malou tovární halu na výrobu zeleniny) takže se fyzicky unavím. Ale něco za mnou bude vidět a podobně v jako onom snu si budu moc říci. "Ano, něco jsem dokázal a jsem na to hrdý"

To na rozdíl od čtvrtka, kdy na pobočkách, jež jsem objížděl obvykle já, kroužil můj šéf celých osm hodin a dělal audit tiskových zařízení, kdy má platit úzus "jedno tiskové zařízení na osobu", což je buď tiskárna, ale třeba také kopírka. A vytiskněte něco na kopírce z počítače, když kopírka není na počítač napojen (není jak). Ale je to počítáno jako tiskové zařízení a basta. A právě tyhle kousky nás dostanou do prů....švihu, protože v rámci prostého součtu "jablek a hrušek" jsme překročili limit jednoho tiskového zřízení na osobu, počítáno včetně nefunkčních a na náhradní díly určené stroje v kolegovo kanclu....

To středa byla výživnější, protože jsem si vzal volno, abych si oběhal doktory, majíc náznak zánětu spojivek, bolavé zuby... a také pobočka P*. To je totiž také výživná historka už z minulého týdne, kdy mi volala jedna z vedoucích a byla vytočena na mého kolegu, jež po mém zákazu jezdit na určité pobočky přebral mojí práci. Bohužel ji dělá tak, že v onen pátek strávil na pobočce P* pět minut, takže co mohl udělat, že... V úterý, kdy jsem jej tam vyslal na opravu rozbitého skenování i s náhradním dílem, to dopadlo tak, že na pobočce P* byl na oné závadě 2 minuty a to ten náhradní díl málem ani nedovezl na místo. Ale aspoň ho zapojil. Mimochodem - ten disk se už mění měsíc... (Skvrny na slunci)

A tak jsem ve středu strávil na pobočce P* celých osm hodin, protože jsem se ani k očařovi, ani k zubařovi nedostal (v případě prvém chybějící papír, v případě druhém rozbité křeslo) a tolik bylo práce na oné pobočce. Tedy abych nekecal, hodinku jsem byl mimo na obědě....

Když mě holky na pobočce P* ráno viděly, tak jedna nenápadně odběhla a koupila mi sadu čajů, jež jsem v poledne ukázal I*. Prý jsem byl v tom okamžiku zřetelně ve stavu zjihlém a to jsem asi i byl, protože taková radost z toho, že mě viděly, to se nevidí. Hlavně jsem jim to bláznivé skenování opravil tak, že i na věkem unaveném skeneru to běhalo stejně rychle jako zamlada. A i další věci jsem poladil... no prostě - mnou vyhlášené: "Nepůjdu domů, dokud nebudete spokojeny" jsem splnil dokonale. Jenomže to jsem dorovnal jen jedno patro, pochopitelně to, jež mají obsazeny kolegyně, se kterými spolupracuji dlouhodobě.A kterým věřím, že nejsou práskačky. Skutečně nejsou, šéf po mě do pátka nevyjel...

I když - vyjel by, když jsem si vyjel o svém volnu?

No a ještě k OMSI: Aktuálně se učím jezdit Ahlheim a kromě toho, že bloudí, tak řeším i problém, že zdejší uličky a ulice jsou pro moji trošku rozevlátou jízdu úzké. A zdejší autobusy mají ve skriptu jednoznačně napsané havárie, takže zvuk tříštěného skla slyším až přespříliš často...

Můj první brífing

Pracuji pro (polo)tajnou organizaci,  jež má k dispozici technické výdobytky, lepší, než co má zbytek populace. Ono to má svůj důvod,  přeci jen naše zbraně by byly ošklivě zneužitelné. Naproti tomu náš líták, který nás přenese na místo zásahu by asi mohl být využit v civilním letectví.... A tak vlastně ne, ono by to přeci jen zneužitelné bylo ...

Svou pílí jsem se propracoval do prvního týmu a řšil zásahy. A proti čemu? Proti agresivním formám pokémonů. A že jich jen v Čechách bylo...

Každopádně jednoho dne takhle stojím na stupačce lítáku a kolem mě jsou všechny tři týmy. A právě já dneska vedu brífing, sice jen jako "mluvka", náš velitel stojí vedle mě, ale to je mi jedno. Jsem tu prostě jako ten zkušený několika boji ošlehaný bojovník, který ví, co jeden z týmů čeká. Takže stručně, rychle a jasně popíšu potřebnou taktiku, pak se zeptám, který z týmu tam poletí, ozve se mi trojka, že by to zvládla, hodí rychlé oko na velitele, který  neznatelně mrkne mým směrem, neboť ví, že jsem se na něj pootočil, no já já pak týmu dám zelenou, seskočím ze stupačky a tým odlétá do akce.

Ráno jsem se vzbudil s úsměvem a pocitem dobře yykonané práce, za kterou se nemusím stydět.

Jinak dobře mi tak, protože hraju Pokémon na mobilu, a tak dva tři pokémony si za ten den při chůzi z práce nebo do práce odlovím...

OMSI: Tramvajové zklamání

Vždy, kdyř sháním na Internetu nějakou tramvajovou mapu v OMSI, tak najdu nádherné videa na Youtoube, ale mapa nikde. V tom lepším případě je někde na webu poznámka "WIP" (Work in progress. // pracuje se na tom), v tom horším Canceled, v tom nejhorším případě je ticho po pěšině)

A pak jsou tu bílé vrány, kdy mapa stáhnout jde.. Jenže nejde pustit.

To pak začíná martyrium hledání a doplňování chybějících objewktů, což v případě, kdy sám autor odmítne oficiálně poskytnout byť i jen seznam použitých objektů) Ale dal jsem to, no a protože mapa Jaroszewo používá části jiných map, mám několik novýchj autobusových map a dost z nich budu projíždět.


No, jak říkám v komentáři k videu, jsem zklamnám, protože "údajná" tramvajová mapa Jaroszewo obsahuje trať s přesně třemi zastávkami (z nichž dvě jsou konečené) adélka trati také nic noc, cestující nechodí ... ::-(

Ale v neděli, tedy a čtyři dny to bude o něco lepší :-)

"Nikdy" neříkej nikdy, aneb další tramvajové OMSI

V rychlém sledu přibudou tři nové Tramvajové OMSI a to minimálně, protože se mi podařilo uběhat tři různé mapy a na té jedné mapě to vypadá, že jezditelná bude víc jak jedna linka. I když kdoví. Ale přinejhorším budu jezdit na Eberlinsee, kde jsou ještě dvě noční tramvajové linky, které ještě nejsou zpracovány.

Ale k dnešnímu videu. Na Youtube jsem od 1.března viděl několik videí pro mě z nové mapy, hned čtvrtý den od té chvíle se mi podařilo mapu uběhat, pak video natočit, následně do videa trošku střihnout no a dnešní den nebyl ještě neobsazen videem (dávám videa na Youtube cca 14 dnů dopředu, takže dnes jsem už naplánoval video na Apríla).

Osobně jsem z téhle mapy nadšen, přestože se zdálo, minimálně v den mého natáčení, že toto je jediná linka, která jde jezdit, ale v dnes mohu prohlásit, že je jezditelná ještě jedna linka, a pro další linku jsou už nataženy koleje až na konečnou. Obě tyto linky sem vrhnu v rámci další vlny tramvajových videí.

Ale k dnešku. Z linky 1 na mapě Schönau jsem nadšen, vše funguje jak má, objekty jsou rozmanité. trať a nástrahy taky.

Dokonce v náhledu videa vidíte, kterak jsem právě do jedné nástrahy spadl a zůstal jsem díky tomu viset na mostě. Nepříjemná situace, ale vyřešil jsem ji. Jak? To se podívejte ve videu



A já díky tomu mám dlouhou linkou srovnatelnou s linkou 2 na mapě Eberlinsee :-)

Skvrny na slunci

Zhruba tak od středy až do chvilky, kdy začínám psát tento příspěvek (18/3/2017 20:00) mám pocit, že lidi okolo mě buďto přepadlo jaro, nebo skvrny na slunci, případně kombinace obojího nebo ještě něčeho dalšího - horšího.

S tím je spojený pocit mého čtenářstva, že tento blog poněkud zanedbávám, což je tak trošku pravda, zvlášť,  když jsem sem přestal dávat jediný obsah, který to tu poslední týdny a roky plnil, tedy týdenními souhrny. Své pocity, dojmy i názory jsem tu nezveřejnil docela dlouho, ale jak jsem psal výše, tak tentokrát to už muselo jít ven.

Ve středu totiž můj kolega vyjel na pobočku P*, kde již před měsícem měl vyměnit disk na serveru, kde zlobí i další funkce (logicky, když jsou navázány na onen server), jež se ale přesto pokusil odstranit. Jedna z vedoucích při tomto odstraňování ztratila řeč a druhá tak musela zakročit. Samozřejmě jsem to pak na talíři měl já, kdy na mě ta vedoucí docela i ječela ve spravedlivém rozhořčení. To já dostal zákaz jezdit na onu pobočku, to já nastavil laťku tak vysoko, že ji kolegové nedokáží překonat... a já pak musel hasit požár, protože reálně hrozilo, že náš nadřízený dostane ošklivý email o kvalitě práce kolegy...

Jenomže ani já nejsem bez viny, a máslo na mé hlavě se začíná kvalitně rozpouštět,  a kostlivci se brzy začnou předhánět, který první vypadne a způsobí poprask. Teď v nejbližší čtvrtek nás totiž navštíví šéf...

Další z kolegů měl nejprve špatný den u zástupkyně ředitelky (nešlo mu zadat heslo - vypnutý numlock a číslice v heslu na magické čtvrté pozici) a pak při rozjíždění počítače (nutno podotknout, že cizího) na zasedačce, kdy se po deseti minutách sekl předváděný program takovým způsobem, že už jsem to neviděl několik let. Nejkouzelnější bylo, že celý sled této nešťastné události způsobil o hodinu dříve tím, že notebook zapnul nejprve na baterky, pak ho propojil na promítačku, pustil ten program, ale už si neuvědomil, že toto není náš vypiplaný promítací notebook, ale nějaký, který na rozjetí na baterky si nastaví vypínací režim na nevhodných místech. A mě, který ten notebook do elektriky dával, přičemž dostal hybu od zemnícího kolíku prodlužovačky, to nenapadlo taky. Mimochodem - ta hyba byla od statické elektřiny, ale i tak mi to myšlenky rozhodilo dokonale...

K pracovním věcem už jen tolik, že dnes vypadl v našem městě tolikrát proud, že jistojistě budeme mít v pondělí veselo. Tedy doufám, protože truchlivo bych nechtěl...

Co se týče dění kolem mě, tak mě psychicky všechny výše popsané problémy (a mnohé další nepopsatelné) dostaly do stavu, kdy jsem byl tak na dně, že jsem poprvé odvolal kafárnu či procházku asi tak 30 minut poté, co už dávno měla začít, takže jsem se ocitl doma o dost dříve, než bych chtěl, kde byla návštěva. Ta odešla o dalších 180 minut později, takže když jsem upadl na gauč a začal nabírat hlavně psychické síly, byl už večer. A bylo věru proč.

Můj kamarád R* potřeboval sehnat ze speciálního obchůdku, jež je přesně jednu minutu od naší práce jednu součástku za 5Kč (nebo raděj dvě), tak jsem je koupil a večer i předal (R* se doma z práce objevuje hodně pozdě po zavření obchůdku) a při té příležitosti si vyslechl, že můj kolega Z* toto nakupuje už asi měsíc) A snad i proto nepřišel Z* na domluvenou virtuální schůzku nad jednou hrou. Prý musí stěhovat obývák kvůli malování. Když pak spolubydla u Z* začal hrát tu samou hru a Z* nikde, bylo jasné, že je něco špatně. Ale pak se Z* nakonec objevil a začal mi vysvětlovat vše od středy, jak i on prožíval skvrny na slunci, takže jsem měl z druhé strany to, co už jsem věděl....

Ale máme tu i dlouhodobější skvrny na slunci. Připadám si jako v reality show "Všichni vidí všechno" (jedna scifi povídka, kterou teď nemohu dohledat), kde hledali 12 párů jež spolu budou milostně žít (ve dvojicích!!!!) a byli rádi za to, že jeden z párů pracuje na nočních, takže si své románky odbývali dopoledne a tím pádem divák nemrava, dívající se na onu reality show běžící po 24 hodin sedm dní v týdnu, měl nepřetržitě co dělat.

Já mám ve svém okolí ultimátum "ještě něco provedeš a půjdeš z domu"  a to hned několikrát a v různém stádiu. Jednu v konečném, kdy se dívka byla nucena naučit hospodařit a musím říci že jí to jde, druhou ve stadiu "promiň mami", další v ................ [censored] a očekávám, že v tom posledním babička raději odejde do domova důchodců a nechá se zbavit svéprávnosti, aby nemusela přispívat vlastní krvi :-(

No a skvrny na slunci má i můj kolega z J* a jeho žena, kdy se zřejmě dneska porafali v kuchyni nad tím, kdo si první ohřeje vlastní teplou večeři.Momentálně netuším, kdo trucuje a udělal si svojí truc večeři, přestože ten druhý vyráběl večeři ve velkém, z čehož mi ale vyplývá, že předtím muselo něco mezi nimi proběhnout.

A já se ptám: Fakt byly skvrny na slunci?

Komorní scéna - Řidič paní Daisy

Měl jsem dnes možnost shlédnout klasické dílo Řidič paní Daisy, jež sepsal Alfred Uhry a získal za něj Pulizerovu cenu (= cenu pro spisovatele v USA)

Je to hra, která je známá i z úspěšného filmového zpracování, o stárnutí, složitém sbližování dvou svébytných osobností, samotě i tvrdohlavosti, kdy se paní Daisy jen postupně smiřuje s tím že ji stáří nedovoluje řídit auto a i s dalšími věcmi.

Je to ale hra o stárnutí a, právě to vedlo nejenom mě, ale i lidi sedící okolo mě na Komorní scéně (pět řad po deseti sesličkách) k zamyšlení, kam až může dospět stáří, což mohlo být varování pro část publika, která už prošla "startovacím" věkem paní Daisy.

Je úžasné, co se dá sehrát na scéně se čtyřmi (šesti) židlemi a volantem na tyči, několika parukami a kostýmky během 90 minut,.....

Před několika desítkami minut představení skončilo a já udělal pokus se dvěma příspěvky, první o shlédnutém představení a druhý takový vtípek. Otázka zní - kolik lidi si najde čas na který příspěvek a kolik dá lajk?

Tohle mi trhá srdce (aneb tak trochu OMSI naživo)

Pokud mě kdy bolelo srdce te sledování dokumentu,  tak to muselo být zřejmě stejné, jako dnes,  kdy jsem viděl dokument "Poslední tramvaj umírajícího města" z ruského města Volčansk jež se nachází na Sibiři.

Na koleje tu vyjíždí (nebo možná už pouze vyjížděl) úplně poslední vůz jezdící v rytmu 60 minut. Ostatně se podívejte sami...



Skutečně mě z toho bolí srdce, když takhle vidíte, jak končí provoz tramvají díky dlouhodobé neúdržbě, a ja jasné že  město, které opouští lidé za prací o to spíš nebude s to tramvajový provoz dlouho udržet...

OMSI: Linka 264 - poslední video z úzkých uliček

Hned na počátku musím trošku zapolemizovat s nadpisem, protože jsem už dotočil další díl autobusové série, a ejhle, jedna zastávka je tam taky na uzoučkém místě. A já tam vjel s 15m autobusem, namísto klasického dvanáctimetru, který vidíte na upoutávce dnešního videa.

To u dnešního videa dokonce uvažuji, že zkrátím na 10m nebo na 10,5 ....
Linka 264 je nejenom linkou na úzkých uličkách a jezdíme "vyšívacím" stylem, ale ještě je navíc načasována tak, že se nedá stíhat. To jedině při velkém štěstí nebo velké drzostí



Každopádně mapu Gladbeck na chvilku odkládám, ale ještě minimálně dvakrát, ale jak budu říkat v nejbližším autobusovém videu , změnu jsem už potřeboval....

Čerň černé kočky...

Žádná kočka není tak černá,
jako svědomí některých lidí...

OMSI: Průzkum kolejí v Gladbecku (2.)

Dnes jsem si dovolil zveřejnit druhý a současně poslední pokus o prozkoumávání kolejí na mapě Gladbeck ve verzi 6.0.3, co je verze v pořadí třetí nejmladší od aktuální verze mapy.

Minuatura se mi "nalosovala" taková, že zrovna není vidět z kolejí ani ten pověstný nýt zatlučený do pražce :-)



Každopádně si mi povedlo natočit ve výsledku asi nejnudnější video, i když pro mě bude mít vzpomínkovou hodnotu, z výzkumů, vzrušení  a tak.

Jinak jsem od natočení videa do dnešního dne provedl ještě asi tři pokusy o uběhání linky U35, zkusil jsem ji dokonce projet i s UNI-TRAMvají, abych zjistil, že zastávku, jíž jsem označil pořadovým číslem "nula" přeci jen projet lze....

OMSI: Linka 259 - předposlední video z úzkých uliček

Tak a je to tu, další video z úzkých uliček, kde ukazuji něco malinko triků při průjezdech a dokonce tam mám (dvakrát!!!) fingovanou nehodu, kdy chodec vrazí do autobusu a pak brečí a žalují na řidiče. Nevymýšlím si, fakt!




Jinak je občas zajímavé sledovat dodatečně svojí jízdu a dělat si čárky pokaždé, když poruším nějaký předpis. Může mě omluvit to, že nějaký jouda špatně načasoval průjezd po trase? Asi ne, co? :-(

Problémy se neřadí do fronty

Těžko budete řešit problémy jeden po druhém, když se vám ty mrchy odmítají řadit do fronty.

Ashleigh Brilliant

Někdy jsem nebezpečný víc, než bych chtěl

Jsou chvíle, kdy bych se měl někdy nechat zavřít do ohrady v lese, bez možnosti odejít, ale někdo by mi tam donášel krmení.

Já bych si v klidu čistil hlavu od všeho negativního, čerpal čistou energii a dal si nějak dopořádku své psyché. Nějak se toho sešlo moc a to, co jsem v sobě i trošku dusil z minula se přidalo k flustraci z práce a našich managerů, kteří teď v úterý potřebovali někoho, kdo by jim zatleskal,

Už při jízdě na tuhle akci jsem cítil, že nejsem naladěn na kladnou vlnu a právě tahle jízda ve mě nahlodávala ten zbytek toho dobra, co ve mě byl. Nebýt milé stevardky, která byla současně velice profesionální, tak už bylo zle i na akci, tahle jsem se rozčílil jenom jednou.... Večer to už bylo doma na štamprličku nejsilnější meducíny, kterou jsem doma našel...

Ve čtvrtek jsem jak ten blbec hledal po sobě chyby v aplikování politik na počítače. Ono to totiž nějak fungovalo, ale tím, jak se nasazovala nová verze, tak se to pomalu ale jistě začal obít s tím, co jsem měl nastaveno já. Tedy odpárat kus mého kódu a napsat ho znovu tak, aby na první budově ta konkrétní politika fungovala s novou verzí a naopak to nerozbíjelo budovy další, respektive jejich počítače a konkrétní produkt. Na budově A* se totiž program X používá minimálně, takže jsem mohl testovat na živých datech. Jenomže v pátek mi zavolala holčina, že nemůže najít odkaz na I*M*. Otevřel jsem tedy další politiku, jež zanáší odkazy na webové aplikace na plochu a do start menu a začal sprostě klít, protože chyba, jíž jsem našel byla hodně dlouhodobá a tím pádem mi naskákala na všechny počítače.   Na co ale máme draze koupené programy, když mnohým několik měsíců nechyběly???

Čili, naštvaný na sebe a celé okolí jsem musel pracně vymyslet opravu celé politiky tak, abych nic nerozbil a v pondělí měli všichni vše správně, a do toho mi přišla SMSka, že je můj kočár připraven na odjezd na výstavu a kafárnu.

A tady právě přichází ta část, kdy jsem byl nebezpečný svému okolí naživo, konrétně I*. Sice jsem jí okamžitě zahlásil, že mám dloubací náladu, ale spíše jsem měl říct, že jsem tak psychicky unaven, že štěkám a koušu, že mě nebaví vůbec nic, dokonce i jen obyčejné lehnutí na gauč by mi už nepomohlo.... TO se projevilo při příhodách kolem hledání vstupu do výstavních prostor, jež jsem neznal (strjda vystavoval ve stejné organizaci a stejné budově, ale tahle výstava byla v bočních prostorách). Načutlo mě tam i nějaké to dejavu, a hodně přemýšlím, co všechno z toho mého dejavu byl sen a co skutečnost. Ale holčičky jdoucí proti mě... mohou proti mě chodit stále ty samé???

Pak mi I* odvyprávěla znovu svůj sen (v něm jsem na ni byl hrubý) a já se tam vylhal z jednoho detailu. On je totiž dvojznačný (minimálně) a v mé ne úplně zdravé náladě se mi s ním nechtělo jít ven, protože když bych ho podal blbě, tak bych udělal nejenom nebezpečnou věc, ale i hloupou...

OMSI: Průzkum kolejí v Gladbecku (1.)

Někdy mívám takové dny, kdy mě nebaví si plnit povinnosti a jezdit tak, jak bylo nalajnováno, ale chci se buďto kochat, nebo dokonce zkoumat neznámá zákoutí.

A tak jsem si pro radost vystřihl toto výzkumné video, které jsem ale začat točit až z místa, kde koleje odbočují, namísto toho, abych si to točil i s nájezdem do lokace.

Ale našel jsem na disku jeden nepovedený film z linky S9, a tak jsem jej použil do závěru.

No a aby to video byla úplná splácanina, tak jsem si dotočil jednu dotáčku... :-)



Neboli - video je splácanina, ale to u videí pro radost bývá :-)