Popisek neděle si případně nechám na příště, protože právě v čase vydání tohoto příspěvku jsem už na táboře jako vedoucí, což se tak úplně nehodí k popisu pracovního týdne...
Pracovali jsme kupodivu v plném osazení, kdy nikdo z našeho oddělení neměl dovolenou, takže šlo všechno jak po drátkách. Dokonce až tak, že v úterý jsme na pobočce F* objevili v brzkém odpoledni všichni tři. Své dva kolegy jsem chtěl vytáhnout k místnímu optikovi.
Kolega Z* se ale přiznal, že má teprve papír od svého rodinného doktora, že musí jít k očařce, takže ten nám odpadl, a tak jsme šli k očařovi, který byl doporučen naší kamarádkou I*. Ukázalo se, že tento očař dělal i moje dětské brýle před lety, byť v jiném městě....
Brýle jsem si nechal udělat dvoje (na blízko a na dálku), opět jsem se nechal přemluvit na to, že budu mít spojené brýle na čtení knížek a na počítač.
Na to, jaké má daný optik reference přinesl výsledek v pátek jen zklamání a pláč - oboje brýle byly v pátek nepoužitelné. Což znamená reklamaci, ale až po mé dovolené... Zkazilo mi to zbytek dopoledne a oběd...
Ale to jsem přeskočil čtvrtek, kdy proběhlo klasické setkání (bez kávičky) v kafárně - ano, káva zde podávaná se slušně zhoršila, takže pouze obědváme.. Řeč přišla na meditace a kamarádka se pochlubila, že dokázala prolomit bariéru a za pomoci nějakého youtube videa přešla přes bod, který neuměla překonat... Samozřejmě přišla na přetřes otázka, co to způsobilo a co by měla dále zkoušet - očekávala, že ji potvrdím vizualizace, ale já v jejím případě ještě před vizualizacemi a jejich procvičováním, ještě zklidňování dechu.... .
V pátek a sobotu ráno jsem si balil na tábor. Zřejmě mám všechno, říkal jsem si, ale v době publikace mám zjištěno, že nemám píšťalku. To už tady dlouho nebylo.... :-)
