Jedna z mých kamarádek mě upozornila na představení "Čtyři dohody", které lze najít na Youtube, pokud se k názvu přidá i název autora, tedy "Jaroslav Dušek"
Kamera: Miroslav Janek, Olga Malířová Špátová, Jakub Sommer, Richard Němec
Hudba: Pjér la Šé'z, Alan Vitouš
Hrají: Jaroslav Dušek, Pjér la Šé'z, Alan Vitouš
Ony čtyři dohody jsou
Nehřešme slovem
Nebrat věci osobně
Nevytvářejme si žádné domněnky
Vždy dělejme vše, jak nejlépe dovedeme
Jenomže celých více jak 110 minut obsahuje o dost víc vět, které až doslova mrazily svojí pravdivostí, třeba: "První půlku života se naučíme nesmysly a druhou se to odnaučujeme"
A je tam toho víc, hodně mě to (napoprvé) vzalo nejen za srdce, ale i za duši...
Každý den se 20-30 minut procházejte. Mějte přitom na tváři úsměv.
Alespoň 10 minut denně stravte v tichu.
Spěte nejméně 7 hodin.
Žijte třemi „E“: energie, entuziasmus, empatie.
Hrajte hry.
Čtěte více knih.
Udělejte si čas na jógu, meditaci a modlitbu, protože ty obnovují energii.
Měli byste nějaký čas strávit s lidmi mladšími šesti a staršími sedmdesáti let.
Více sněte.
Jezte víc toho, co roste v přírodě, než toho, co se vyrábí v továrnách. Pijte hodně vody.
Přimějte k úsměvu alespoň tři lidi denně.
Neutrácejte svou drahocennou energii na pomluvy.
Zapomeňte na problémy minulosti. Nepřipomínejte blízkým a přátelům minulé spory, brání to vašemu dnešnímu štěstí.
Zapomeňte na negativní myšlenky, zaměřte se na kladné stránky. Život je škola; přišli jste se sem učit. Problémy jsou součástí výuky, která jednou skončí, stejně jako hodina matematiky. To, co se naučíte, vám však zůstane navždy.
Život je příliš krátký, než abychom utráceli čas nenávistí. Nikoho bychom neměli nenávidět.
Neberte se tak vážně. Nikdo jiný vás tak nebere.
Opravdu nemusíte vyhrát každý spor. Naučte se uznat, že nemáte pravdu.
Smiřte se se svou minulostí, aby vám nekazila budoucnost.
Nesrovnávejte vlastní život se životy jiných. Nic o nich nevíte.
O vaše štěstí se nepostará nikdo jiný než vy.
Naučte se odpouštět. Co si o vás jiní myslí není vaše věc.
Pamatujte, že ať je situace sebelepší nebo sebehorší, vždycky se změní.
Vaše práce o vás nebude pečovat, až onemocníte. Pečovat o vás budou přátelé. Nezapomínejte na ně!
Zbavte se všeho, co vám není k užitku, co není hezké a nepřináší vám radost.
Závist je zbytečná ztráta času. I tak už máte všechno, co potřebujete, nebo to budete záhy mít.
To nejlepší je před vámi.
Není důležité, jak se cítíte – vstaňte, oblékněte se a jděte mezi lidi.
Nejprve rozkvět, pak rozežranost, hedonismus a cynismus a nakonec pád.
Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací.
Množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců.
Senioři jsou zanedbáváni. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče.
Literatura a umění se stávají bezduchými. Vytváří se planá zábava za každou cenu. Takzvaná umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí zaplatí horentní sumy.
Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována, vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldnéři.
Lidé pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, spekulanti, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity.
Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará.
Úroveň vzdělání rapidně klesá.
Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše.
Přestává se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze satelitních zemí.
Kdo se dostal do pozice, kde může ze státního krást, většinou tak činí. Postižitelnost těchto zločinů je velmi malá.
Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně.
Léty osvědčené mechanizmy, chránící poctivé před podvodníky, náhle selhávají.
Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti zisku. Udělují se za úplatky, a kdo je získal, chce z nich kořistit, aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil.
Staletími předků prověřené hodnoty - jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zájem pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány.
Šíří se cynismus.
Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce.
Do země přichází velké množství cizinců.
Politikové nadbíhají i "lůze", která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry).
Občané stále na všechno nadávají.
Text napsal britský historik Edward Gibbon, autor knihy "Úpadek a pád římské říše", která vyšla v roce 1776.
Pravda je pouze to, čemu věříte. V knížečce mého zesnulého kamaráda (dnes je výročí) plné ne zrovna optimistických básní a textu, se občas najde zrnko ryzí moudrosti. A první věta tohoto příspěvku je příkladem toho...
Nutno uznat, že pan Ing. Miloš Zeman vyhrál svobodné demokratické prezidentské volby. Já jsem však pana Ing. Miloše Zemana dosud neuznal prezidentem ČR. Protože Ústava ČR neurčuje, kdy tak mám učinit.
(vypůjčeno z FB kamaráda)
Jak jsem teď ve stavu nemocných, sleduji na internetu různé přednášky ("pro veřejnost") týkající se psychologie a sousedních oborů. A tam jsem narazil na tento obrázek i s českým výkladem. (Začíná se na červené bublině)
Máte v životě nebo práci nějaký problém? Ne? Tak o co jde?"
Máte v životě nebo práci nějaký problém? Ano? Dá se s tím něco dělat? Ano? Tak o co jde?"
Máte v životě nebo práci nějaký problém? Ano? Dá se s tím něco dělat? Ne? Tak o co jde?"
"Pokud chcete znát pravdu, nikdo Vám ji neřekne. Řekne Vám pouze svoji verzi. Takže když chcete pravdu, musíte ji hledat sami. V tom spočívá skutečná síla..."