obchodník Xiao

Julie se k pořádnému velení dostala až pozdě odpoledne, ale to popíšu až za chvilku. Mrakoplaš se ještě v přístavu ve Cvočkově konečně a nenápadně pochlubil se svojí kartou a pak jsem já spolu s Mojko odvezl zapůjčenou plachetnici zpět do Hatoru, což šlo velice snadno, neboť zrovna foukal silný vítr z východního směru. My s Mojko se nikterak po odevzdání lodi v Hatoru nezdržujeme, sedáme na koně a hurá zpět za ostatními po souši, kteří měli vykonat cestu do Hatoru pěšky.

*** karta "C" ***

Docela jsem se začal lekat, neboť jsme dojeli mnohem blíž Cvočkovu, než bych býval očekával, ale ukázalo se že se u zbytku naší družinky pár věcí událo. Když to vezmu chronologicky, tak hned po našem odplutí přiletěl malý kouzelnický drozd a začal drmolit vzkaz od Raelovo bratra Miloše: "Martin mě přesvědčil, takže pokud budeš potřebovat naše 4 karty tak je máš mít, ale s jednou podmínkou - budeš nám vyprávět, jak ta hra probíhala". Rael se rozhodl, že se zdrží ve městě a pak zbytek družiny dojede. Sice neřekl proč, ale mám dojem, že si asi pro karty chce dojít ...

Julie poté zavelela k odchodu a vzala si má slova o tom, že má ona jít pěšky tak k srdci, že museli jít pěšky všichni, tedy hlavně Balanar. Jak jsem ale očekával, nalepilo se na ně další dobrodružstvíčko a kupodivu bylo i karetní. Zpočátku to ale tak nevypadalo - na cestě do Hatoru je zastavil muž mluvící východňárským nářečím a prý že je obchodník "GU XIO" přijme a bude s nimi obchodovat. Pár lidí z družinky chtělo pokračovat, ale tenhle muž byl velmi přesvědčivý, měl sebou i několik dívek, a každá z nich vypadala, že přepere tři osoby najednou. Návštěva uXiaa ale měla jednu podmínku - bylo potřeba se vykoupat. To, že první do chladného potůčku vstoupil první Zirkon mě přesvědčilo, že nabídka odXiaa musela být zajímavá.

S Mojko jsme přijeli do okamžiku, kdy Zirkon, Mrakoplaš a Lemon jsou oblékáni do východňárského obleku, kterému se říká kimono, pokud mě paměť neklame. Julie a Balanar se nepřevlékali a já pochopil, že oni ke Xiaovi nepůjdou. NA Balanarovi jsem to poznal hned, v klidu seděl na pařezu a pokuřoval svojí fajfku. Přisedl jsem k němu na vedlejší pařez a sledovali cvrkot. Zirkon byl podle všeho považován za vůdce skupiny, protože se k němu vrhla další dívka odXiaa a přepudrovala mu obličej. Když mu stejným pudrem poprášila i nohy, podpaždí a něco malinko mu dala i do rozkroku, musel jsem svůj názor poopravit - to nebude pudr. Pak dívka nazula Zirkona do trepek a šla obsluhovat dalšího pána ...

Stejně se vedlo i Raelovi, neboť se přede mnou mihla jeho kočička a tlapkou do měkké hlíny přede mnou vyryla několik run se zprávičkou, že byl odchycen jiným sluhouXiaa. Ze směru, kam odběhla Raelovo kočka jsem pochopil, že je o kousek níž po proudu potoka. Ostatně - než u nás došlo k nějaké pořádné akci, tak byl Rael k nám přiveden ...

"Jste připraveni ? Kde máte dárek pro Xiaa ?" optala se dívka a naše převléknutá čtveřice se zatvářila, jako by na dar zapomněla. Mrakoplaš si ale velmi rychle vzpomněl, že sebou už delší čas tahá vydělané kůže - jedna z nich byla gazela, tu druhou jsem nepoznal. Když bylo vše připraveno, přešli ti čtyři kamsi dál na koberec, kde seděl samotný Xiao se svojí cvičenou lvicí. No tedy cvičenou, Xiao jí házel kousky ovoce a ona si nevzala ani kousek.

Zatímco já s Balanarem sledujeme, že Xiaovi poskoci zastavují provoz v obou směrech a přesvědčivě lákají další lidi k obchodům, ostatní se dozvěděli zásadní informace ke hře s magickými kartami. Karet je prý padesát dva a z toho jsou čtyři trumfové, oznámil Xiao a hned nabízel že naše karty vykoupí. On sám prý přiletěl jen kvůli té jedné hře, která se má odehrát. On sám má jednu obyčejnou kartu a taky jednu trumfovou. Tu má ale dobře schovanou, neboť její původní majitel teď nepřetržitě kouká do orbity a čeká až se karta opět objeví a pak si pro ni dojde. To prý bude problém, neboť je dotyčný téměř nezranitelný.

Naši mládenci mu karty nenabídli a tak za jinou věc nabízí svůj velký létající koberec, plnou ruku slunečních prstenů, hrst amuletů a taky dívky bojovnice, které nechal předvádět vzdušné souboje ve východňárském stylu[1]. Zirkon nechal poslat pro nás zbytkové, abychom se poradili - za to, že bychom Xiaa naučili ovládat démona by nám dal své karty. Po upřesnění jakého démona to chce ovládat odpověděl Xiao obrázkem na němž byl vyobrazený Drobek a pak ještě jedním obrázkem, na němž byl vyobrazený Rael. "Ty dva útočili na naší magickou školu", řekl Xiao a naštěstí se nehodlal mstít, přeci jen ta spousta prstenů co má je pro nás dostatečná hrozba. Nevím, proč Xiaa považují ostatní za kouzelníka, když mě připadal jako alchymista, a díky tomu se domnívají že Xiao ovládat démony proto nikdy umět nebude, ale nakonec Zirkon dohodl s Xiaem, že za soumraku mu návod dodáme. Rael už něco z kapsičky tahal, ale moc bych se divil že by měl návod tak rychle po ruce.

Měl jsem pravdu, byl to návod na něco jiného a mělo to něco společného s Morte Ascendo, ale na vyptávání moc času nemáme. Ptáme se Raela, zdali má nějaký návod, ale on že nemá. Drobka prý mohl ovládat jen proto, že se aktivně zúčastnil seance, kde byl Drobek do tohoto světa přivolán. Zirkon ze svého batůžku vytáhl nějakou čelenku s kamenem a mumlal něco o tom, že v čelence je démon podobný Drobkovi a že plní přání. Byla s tím nějaká potíž, protože Mrakoplašovi, který si tu čelenku nasadil jako první, démon oznámil, že si tu čelenku má okamžitě sundat, jinak mu vypálí mozek. Na Julii reagovalpřívětivěji a ta se démona zeptala, jestli by jí démon ukázal svoji pravou tvář. Julie pak ječela v šoku dobře minutu - viděla Drobka v jeho ohnivé podobě ...

Mojko spolu s Julií už předtím měli jistou teorii a tak si čelenku zkoušíme další. Mojko nechala na zkoušku zapálit jednu větev v lese, Zirkon převlečený za kudučici obdržel hrozbu o vypálení mozku, na mě démon jen syčí. Teorii, že démon poslouchá jen holky proto dále zkouší jen Mojko a Julie. Mojko démon řekl, že své přání vyčerpala. Rael zkusil navrhnout, že démon neplní dvě přání jedné dívce naráz a že by teď měla být na řadě Julie. Julii ale nyní démon vyhrožuje vypálením mozku. Rael se proměnil v matku Julie, ale ani to démona nepřesvědčilo, že by se měl chovat lépe. Na můj pokus se změnou rasy - změnil bych se na drowku Shelinu - už pak nedošlo. Hlavně proto, že jsem ho nahlas nevyslovil ...

Nakonec to rozlousknul Lemon, který se nebál démonovo vyhrožování o vypalování mozku a začal s démonem vyjednávat. Pochopitelně se nedohodli, protože Lemon chtěl nejprve splnit přání a až pak by démona vysvobodil rozbitím čelenky, ale démon to chtěl naopak. Někdo pak přišel s nápadem, že by Xiao mohl své přání získat tak, že by si to přála jedna z jeho sedmi dívek, jenže pak vzniklo velké morální dilema - dát Xiaovi čelenku, nebo mu ji na přání půjčit ?Hádali jsme se kolem toho dost a dost, Julie musela několikrát dát příkaz aby ten z nás, co se zrovna hádal nejvíc, mlčel, jinak bychom se snad nedohodli.

Dopadlo to nakonec tak, že já bubu pomocí kouzla Bábelské rybky sledovat, jaké pokyny bude dávat Xiao své dívce a Mrakoplaš naopak vyzkouší, jaké má Xiao smýšlení. Tak jsem tu dohodu pochopil já ...

Při soumraku jsme se potkali opět s Xiaem. Zirkon nesl korunku na polštářku přikrytou nějakým hezký šátkem a před Xiaem jí s výkřikem "tadáá" odhalil. Holky okamžitě tasily své zakřivené meče co nosili na zádech a chtěli zakročit na obranu svého pána. "凪がい [Nagai] !" křikl Xiao a má Bábelanka mi hned přeložila, že Xiao požádal dívky o zklidnění. Jeho prosba byla okamžitě vyslyšena. Mládenci Xiaovi vysvětlili že jedna z dívek si tu korunu má nasadit a přát si, aby se Xiaovi to jeho přání splnilo a čelenku mu dali. Hned jsme za odměnu obdrželi kartu s tím dodatkem, že tu druhou - trumfovou obdržíme hned poté, co si Xiao ověří funkčnost našeho návodu - tedy zítra ráno a vyptal se nás, kde budeme. Odpovídáme po pravdě, že ráno strávíme v Hatoru ...

*** karta U ***

Po kartě okamžitě chňapla Julie, čímž rozřešila problém dvou z nás, kteří tu kartu chtěli taky ... S Xiaem se loučíme a vyrážíme. Zkusíme dojít do Hatoru, třeba dojdeme v době, kdy ještě budou otevřené brány, přinejhorším se vyspíme ve hvozdu. Po cestě mám dost času přemýšlet o hře, o kartách - o těch asi nejvíce. Máme v tuto chvíli 9 karet respektive budeme mít, až po půlnoci dostane Julie svojí kartu, desátou má vodní lid, jedenáctou má Xiao, čtyři další mají kluci Ofekovci, takže bychom měli k dispozici teoreticky patnáct karet. Vlastně víme o dalších kartách - pán Cyrily, jemuž říkám "Chodník" taky nějaké má. Když už nic jiného, tak získáme ještě jednu až dvě karty doslova zadarmo. To když bude velet Zirkon a Lemon. Ještě jednou to přepočítávám a za dva dny máme jistých sedmnáct karet plus ty u Cyriliina pána. Rozhodně nemůžeme získat všech 52 karet my, to by asi hra vůbec neproběhla, ale mít 32% karet z balíčku je už docela dost. Začínám chápat Raelovu obavu o možnou ztrátu karet, kterou projevil v době, kdy nám Cyrila vrátila kartu, co nám předtím štípla ...

Julie si krátce po půlnoci chtěla setřít pot z čela a v kapse s kapesníčkem našla kartu "A". Volíme opět vůdce a jím se stává ********

*** karta "A" ***

---
[1] teď už musím s pravdou ven - Xiao je podle Pídžeje číňan a holky bojovnice létají vzduchem jako bojovnice kung-fu ve stylu filmu "Tygr a drak", ale mě se moc nechce dávat do Plexisu reálie našeho světa :-)

Karty na Eldoru

Nejprve popíši situaci u skupiny jedoucí na Eldor a to hlavně proto, že se této skupině podařilo vyřešit vše, než jsme my, zbytkoví, v podstatě vůbec začali.

Na Eldoru vše probíhalo normálně - po přistání jednočlenná elfí hlídka zkontrolovala všem myšlenky, se kterými na ostrov naše trojice ve složení Balanar, Rael a Zirkon dorazila. Osobně jsem se bál o Zirkona - přeci jen trpaslík na ostrově vznešených elfů je značně neobvyklá kombinace. Kupodivu to prošlo a hlídka zřejmě ze Zirkona vycítila stejné myšlenky jako z ostatních a to touhu jít za Máriem Gamelem, druidem, jenž rád používá proměnu v sysla. O moment později přišel další elf a představil se Zirkonovi jako jeho průvodce, jenž je přidělován všem, co jsou na ostrově poprvé. Někdo pak namítl, že průvodcem by měl být Balanar a všichni si pomysleli, že je to spíš hlídka, aby Zirkon něco neprovedl, ale nakonec se to tak nějak urovnalo. Elfí průvodce Zirkona celou skupinku sledoval zpovzdálí - tak aby viděl vše, ale aby to nevypadalo tak nějak vlezle.

Když mi to mládenci vyprávěli, tak jsem se musel zamyslet, jestli já měl svého průvodce tenkrát, co jsem byl na Eldoru s Raelem a Balanarem, a přišlo mi, že si ho neuvědomuji. Ale možná to byla ta elfí dívka, co mě pak vedla druhý den na meditaci ...

Mládenci se na molu nezdržovali a šli rovnou do míst, kde by měl pobývat Mario a skutečně ho tam našli. Po krátké diskuzi s Máriem od něj kartu získali. Asi i proto že Zirkon popsal situaci takto: "Po světě běhá chlap v modrém pyžamu a rozhazuje karty". Na druhou stranu nám ji dal i přesto, že neměl dokonalé mínění o Balanarovi, když se diskutovalo o možném nezneužití karty Balanarem prohlásil Mario, že by ji Balanar zneužil a ani by se nezačervenal...

Od Mária pak ještě každý dostal oříšek. Prý: "až budete mít na někoho pifku, tak si ho snězte". Po poděkování za všechno co jim sysel věnoval a řekl se družina vydala cestou zpět s tím, že na rozcestí lesních cest se rozhodnou, jestli zajdou do města Eldor nebo půjdou do přístavu. Rozhodnutí jim pokazil další elf. Stál na rozcestí a prohlásil, že loď na cestu zpět je již připravena a navedl družinu na cestičku k přístavu...

U nás to šlo trochu složitěji - Mrakoplaš a Lemon začali řešit akutní problémy v Hatoru (každý svoje) a mě tak na pomoc zbyla jen Julie. Nejprve jsem zaběhl k místnímu alchymistovi, aby mi prozkoumal přívěšek po Ratnajovi. To proběhlo snadno, po zaplacení zálohy 20 zlatých mi přislíbil, že mi to do rána zjistí. (Zjistil to během hodiny, vyhledal mě ve městě a přívěšek mi předal, ale to odbočuji a předbíhám). Po návštěvě u alchymisty nastalo to horší - rozhodl jsem se totiž že si vypůjčím větší loďku. Přeci jen budeme možná muset brázdit jezero a najít místo, odkud nás Aradeiridé (vodní lid) uslyší. A já tolik many nemám abych mohl hodiny a hodiny proplouvat jezerem. Nalezení vhodné loďky (či spíše malého jednostěžníku) bylo snadné, horší bylo nalezení majitele... Ale i to se povedlo.

Když už jsme s Julií a Mojko nasedali na loď (Mojko jsme našli ve smluveném hostinci kde spílala hostinskému, že nemá od nás vzkaz a my ho tam zrovinka šli hostinskému říct), připlouvala k jinému molu loď z Eldoru s našimi přáteli. Zirkon suchou nohou přeskočil z ještě nezakotvené lodi a hnal se k nám, aby nás včas zastavil ... Naše cestování se nakonec dohodlo tak, že Balanar a Rael pojedou na určené místo koňmo a my ostatní na plachetnici.

Díky Zirkonovi a jeho přesnému citu na chytání větru do plachet jsme dojeli do jihozápadního cípu Dračí slzy o něco dříve, než naši druhové na koni. V klidu se v pozdním odpoledni respektive v začínajícím večeru rozhlížíme kolem. Jsme v místech u starého mola, kde jsme už několikrát nocovali a vidíme že je tu něco jinak. Na vlastní kůži to poznal Zirkon, který chtěl po vystoupení na břeh pronést něco vtipného na téma nově objevené země. Nějaké dlouhé ostružiní se mu omotalo kolem kotníků a táhlo jej ke stromu, který od pohledu nepatřil k místní fauně a flóře. Ostatně si nikdo z nás co to tu zná nepamatuje, že by tu takový strom byl. Dost z nás vyskákalo ven a odseknutím ostružin osvobodilo Zirkona. Odseknuté šlahouny se chovaly zvláštně - jako velmi rychlí hadi se od nás odplazili kamsi pryč ...

Zůstávám na lodi a zabezpečuji plachtu, ostatní - kromě Julie, která si šla zaplavat - zkoumají strom. Podle Balanara to není hledaný "velký zlý strom" a rozhodně sem do mírného pásma nepatří. Představuji si to tak, jako bych u nás na Velvétu v našich lesích nalezl palmu, jenž roste jen v teplých pouštích. Balanar také zjistil, že rostlinky kolem stromu jsou poněkud ušlápnuté a půda je tu dost kyprá. Zirkon zjistil, že sliz tekoucí odněkud z koruny stromu po kmeni je lepkavý a začal si připadat jako moucha chycená do mucholapky. Rael strom zkoumal z vrchu pomocí kouzla UFI a vypozoroval, že na stromě je něco jako kokon a z něj teče ten sliz a ozývají se zvuky, jakoby někdo nebo něco uvnitř přežvykovalo stravu. Julie se začala něčeho bát, prudce vylezla z vody do lodi, kde opět začala panikařit. Balanara ve stejnou chvilku začaly chytat kořeny vylézající z kypré hlíny ...

Nastaly záchranné akce - Balanara popadl Rael a pomocí létajícího kouzla dolétli až na loď a já stejně zachránil Zirkona. Měl jsem to těžší o to, že jsem musel Zirkona silou odtrhnout od toho lepu ... Až pak se zjišťovalo co se děje kolem lodi respektive s lodí. Někdo nebo něco nám nebozezem právě udělalo třetí malou dírku do dna ...

Křikl jsem súrsky, kdože to ničí příteli aradeiridů lodičku a ozval se mi tvor jménem Vuňťa. Ukázalo se, že je to aradeiridí kluk, který se chce stát korzárem, který bude potápět lodě. Doprovodit k tatínkovi nás nechce, neboť bychom určitě žalovali. Slibuji že nebudu žalovat a nabízím klukovi cukrátko, abych se nakonec musel zaklít přísahou, že když to tatínkovi řeknu budu vysušen na suchu ... Rychle volám na ostatní a ptám se, kdo chce jít se mnou k aradeiridům a tiše doufám že budou maximálně dva. Mé přání se splnilo - chce jít jen Balanar a Julie, many tím pádem bude dost na hodinu - když si hodinu rozpočítám na třetiny, tak mi vyjde asi tak 20 minut na cestu tam, 20 na vyjednávání a 20 minut zpět ...

Trojí proměna proběhla normálně - nejprve měním Julii na vodní vílu Vanoflé. Z mé strany v tom byla jistá zlomyslnost, neboť Vanoflé má větší airbagy než Julie a chodí neoblečena, ale na rozdíl od proměny mé a Balanarova mohla Julie dýchat i nad vodou. Nás dva jsem proměnil v aradeiridí bojovníky a ti nemají plíce. Udělal jsem ale jednu chybu, kterou jsem si uvědomil až po tom všem proměňování - Julie nemluví súrsky a teď pod vodou se tak s ní můžeme domlouvat jen gesty. První z gest je jasné - následujeme Vunťu ...

Plujeme dost rychle asi tak pět minut, když jsme se přiblížili k víru a hlavně ke strážím před ním. Vunťa dostal vynadáno, že utekl z domova a pak byla pozornost upřena na nás. Nechal jsem si od strážných dostatečný odstup - co kdyby náhodou - a říkám svojí nedokonalou súrštinou, že jsem Haepp Modřinka, přítel aradeiridů a že prosím o setkání s velitelem či zástupcem kvůli magických kartách. Strážní o magických kartách nic nevědí, ale byli ochotni nás provést vírem až k nim do města, jen si krátce ozřejmili, jestli je Vanoflé opravdu proměněná - zřejmě jim neodpovídala na súrské dotazy. Odpovídám v tom smyslu, že jsme se museli proměnit v někoho jiného, neboť naše skutečná těla nám neumožňují pobýt dlouhodobě pod vodou a byla to zřejmě uspokojující odpověď...

Proplutí skrz vír trvalo tolik minut, kolik jsem si pamatoval, jediné co mě překvapilo bylo to, že jsme se ocitli ve slané vodě. To jsem si nějak nepamatoval. Ale byli jsme tam, kde jsme potřebovali být - u bran města. Strážní nás tak nějak nechali být a tak se krátce dohaduji s Balanarem, co teď. Shodli jsme se sice rychle, že půjdeme za nástupcem Bamakvavela do paláce, aby se na nás následně snesla smršť nadávek v súrštině. "Vy ožralové, mluvíte nahlas a probudili jste mi dítě" bylo asi nejslušnější vyjádření toho, že já i Balanar "súrsky nešeptáme". Ono se to dost špatně vysvětluje, ale zkusím to: Má začátečnická súrština neumí směřovat slova jen pro jednoho člověka a tak byla slyšet v dost velkém okruhu a určitě se můj hlas nesl i skrz stěny domků... Balanar šeptat umí, ale neuvědomil si, že to nedělá. Nahlas se omluvil všem a pak už jen šeptal a já mu odpovídal jen gesty. V podstatě jsme si jen potvrdili, že chceme do paláce.

Mě a Balanara proto obklopili stráže nejen po stranách ale i nahoře a dole pod námi a doprovázeli nás do paláce. K Julii-Vanoflé se chovají velice uctivě, což mě nepřestává udivovat. Děti na ni pokřikují že je určitě nemocná, protože vůbec nemluví ...

Připluli jsme před nového vládce a i on je jmenován jako Bamakvavel a mě okamžitě došlo, že to není jméno, nýbrž titul. Bamakvavelovi se představuji a dost se mi ulevilo, že mé jméno je vládci známo. Pro Julii to musel být šok, neboť poprvé pod vodou slyšela lidskou mluvu a bylo to tím, že i současný Bamakvavel má na hrudi modrý krystal, který laicky nazývám "mluvící". Hned jak byla volná chvilka, tak jsem jí to kratičce vysvětlil, ale ještě předtím vysvětluji to, proč jsem se "vetřel" na audienci - vyprávím, že tam venku se ví o tom, že zde dole jsou magické karty, že já je spolu s ostatními přáteli sbírám a buďto bych rád získal i karty vodních lidí, anebo bych je poprosil aby je nevydávali vůbec nikomu. Bamakvavelovi se má slova asi zalíbila, neboť byl nakloněn oběma variantám, jen se podivoval, že se na souši ví o jejich dvou vodních kartách. Naznačuji mu, že my to víme od špeha a navrhuji Balanarovi aby pokračoval a vysvětlil Bamakvavelovi to, jak by chtěla Cyrila získávat od aradeiridů nejen magické karty.

Mám toho totiž právě dost - co je mi platné, že jsem hezkých pár hodin promýšlel to, co aradeiridům řeknu a sesumíroval si to do vět, když v súrštině hodně těžce hledám správná slova. Pochopitelně i teď "mluvím nahlas", vím to, protože se díky mé špatné slovní zásobě už nestíhám zkoušet soustředit se na "šeptání". Jenže Balanar se zatvářil že neví co má vyprávět a tak pokračuji ve vyprávění o tom, že Cyrila by unesla nějakého aradeiriďana a pak by za něj chtěla výkupné. Výkupné by pak úplně klidně mohla být jedna z magických karet.

Bamakvavela to zaujalo, zvlášť když už zřejmě věděl o Vunťovi a za mojí informaci poděkoval. Pak nám nabídl jednu z magických karet (Balanarovi jsem doporučil ať si vybere on) s tím, že druhou nám věnuje, pokud Cyrilu dostaneme k němu, aby si s ní mohl promluvit. Souhlasím a hned prosím o svolení seslat na sebe a své přátelé kouzlo, neboť se blížila doba, kdy nebudeme moci pod vodou dýchat. Svolení dostávám a jako alternativa nám byla nabídnuta "rybička". Souhlasil bych, ale Bamakvavelovi s díky sděluji že bychom neradi zneužívali jeho pohostinnosti a že máme s Cyrilou nějaké nevyřízené účty, rybička by proto díky tomu velmi brzo zemřela. Povolení jsem dostal a tak všem prodlužuji kouzlo. Tím pádem nám začalo běžet posledních třicet minut, nezdržuji se proto nějakým další povídáním a za pomoci Bamakvavelových navrhů k věci se domlouvám, že dostanu mušličku pro umožnění dalšího kontaktu s vodním lidem, stráže u víru o nás budou vědět a budou mít připravené (dýchací) rybičky ...

Znovu děkuji Bamakvavelovi a tím naše slyšení skončilo. Plujeme poměrně rychle pryč, ne tak rychle aby to vypadalo jako útěk, ale zase ne tak pomalu, aby nám došla proměna ve vodní tvory. Balanar se mírně podivoval, že ještě neumím proměnu v tu placatou rybu (mám dojem že se jmenuje rejnok) protože bychom pluli rychleji - jeden z nás by byl proměněn v rybu a ostatní dva by se vezli ... Až o hooodně později za pomoci svého deníku si uvědomuji, že tuhle proměnu umí Rael...

K naší lodi jsme dopluli zavčasu a ještě asi deset minut se cachtáme v vodě, než naše proměna skončila. Raději jsem už totiž nedělal nic - přeci jen jsem byl úplně bez many. Ostatní naštěstí nezaháleli - zadělali koudelí ty tři díry, co nám udělal Vunťa. Už se hodně stmívá a nám ten divný strom trošku brání v klidném spánku. Sice když vyplujeme dál od břehu, tak na nás nebude moct, ale byl bych nerad, aby ten strom snědl někoho cizího. Ostatně už teď mám pocit, že si na někom pochutnal ...

Ptám se proto Balanara, jestli dokáže dát vědět na Eldor, že jim pravděpodobně unikla další rostlinka a pokud neunikla, tak že tu je poněkud nebezpečný strom a že by bylo vhodné povolat druidy a zasáhnout... Vědět jim Balanar umí dát a hned se toho ujal. Trošičku mě v první vteřině překvapil tím, že řekl, že na ELdor dojde pěšky a vyrazil směrem na jih, tedy šel od Eldoru. Ale pak mi to došlo ...

My ostatní se nudíme na lodi asi tak dvě hodiny a pak byl Balanar zpět. Na Eldor se opravdu dostal stromem a strom byl hlídán nějakou myší (asi druidem proměněným do myšího těla). Na Eldoru chtěl dát vědět přímo Zefrítě, ale nedostal se k ní a musel dát vědět její komorné. Ta mu slíbila, že vzkaz ihned (asi telepaticky) doručí a nechala si ukázat na veliké mapě Plexisu, kde přesně je ten strom. Byla to prý tak podrobná mapa, že na ní mohlo být zakreslené detailně i to naše molo ...

Ve zbytku dne toho už moc neděláme - vlastně jen rozdělujeme hlídky a volíme vůdce na příští den. Hlídky dáváme zhruba po půldruhé hodině - na mě vyšla předposlední a volba vůdce proběhla poprvé velmi hladce, neboť zbývají na velení Lemon, Julie a Zirkon. No a Zirkon musí být poslední a Lemon není přítomen, takže vůdcování padlo na Julii. Ta si hned myslela že velí od teď, ale poopravili jsme ji. Dnes ještě velí Mrakoplaš a ten předal na akci "vodní lid" velení mě, byť už je vlastně po akci ...

26.listopadu 2007
====
Na své ranní hlídce mám čas přemýšlet o všem možném a kontrolovat si i to, co jsem si ze včerejška nedopsal do deníčku, neboť všude je klid a mír, jak se tak říká. Není toho moc co jsem si nezapsal, v podstatě jen to, že Julie od návštěvy u Bamakvavela umí vnímat, že někdo mluví v súrštině, ale nerozumí ani slovu. To znám i ze své zkušenosti, jakoby pobyt blízko Bamakvavelovo krystalu nějak trvale pozměnil súrsky nemluvícímu něco v hlavě. Julie je občas velmi přemýšlivá a došlo jí při našem návratu z jezera, že súrskou řeč dokáže vnímat a na břehu jezera se ptala jestli jsem schopen jí súrštinu naučit. S lítostí jsem jí musel říci, že bohužel já ne, sice umím pár desítek slov na běžnou konverzaci s Balanarem a Mrakoplašem, ale dole v jezeře se ukázalo, že jsem spíš súrský kokta. Balanar, který nás poslouchal se zatvářil tak nějak všelijak, ale neřekl nic. Ani se mu nedivím, protože včera doslova udělal všechno - kartu na Eldoru, kartu v jezeře a ještě pak šel po mém rozhovoru s Julií znovu na Eldor kvůli vzkazu o stromu ...

A jakoby osud slyšel mé myšlenky, začlo se něco kolem stromu dít, rozsvítilo se v těch místech ostré žlutavé světlo, jakoby jen v těch místech svítilo slunce. Od dob, kdy "Slunečňáci" prováděli Balanarovi všelijaké věci, jsem na podobné sluneční projevy poněkud alergický, takže jsem doslova vyskočil a přes vodu zahulákal: "Hej, kdo tam, co to tam kutíte !!!". Ani jsem si nestačil sáhnout pro své "Snové" brýle, když mě přepadl tak silný záchvat spaní, že jsem se složil na palubu hned tam kde jsem byl - hrbolky nehrbolky.

Ráno z toho bylo pozdvižení, neboť jsem nevzbudil poslední hlídku a to Zirkona, o chybějícím stromě nemluvě. Navíc když jsme šli to místo zkontrolovat, tak místo něj byla dva měsíce stará vegetace, což nás poděsilo, naštěstí jsou všude kolem naše včerejší stopy, z čehož usuzujeme, že tady na závěr změn proběhlo druidí kouzlo zrychleného růstu. Nejvíc souhlasil Balanar poté, co jsem mu odvyprávěl svůj zážitek, což mě uklidnilo asi nejvíce.

Snídáme a ptáme se Julie, co tedy jako budeme dělat. Ta se nás na oplátku ptá, jestli víme o nějaké další kartě, kterou můžeme získat. Víme jen o jedné u vodního lidu a tu dostaneme jen za Cyrilu, jenže ta se s námi spojí až zítra v Cedrově, pokud dobře počítáme. Pak také víme, že "Chodník" pro kterého Cyrila pracuje má nějaké další karty. Rael proto zkusmo navrhnul, že bychom šli i do jiných měst. To je trošku problém, protože se chceme vrátit včas za Cyrilou. Tu se ukázala moje prozíravost - ještě na dnešní den mám pronajatou loď, takže můžeme zajet kamkoliv, kam se dá doplout a po zralé úvaze se rozhodlo, že zkusíme město *****. Julie proto vydala rozkaz na rozvinutí plachet a plavbě k danému městu. Někdo namítl, že tu mají mládenci koně a proto Julie poopravila svůj rozkaz tak, aby jeli za námi ...

A opět se opakovala situace s rychlejší jízdou po vodě, v **** jsme na lodi dřív. Julie se na mě podívala jako by se mě ptala co má rozkázat a já jí napověděl: "Rozprchnout po městě, vyptávat se na karty a pak sraz tady" a dodal jsem že prubnu místního historika Makulu Torese a další známé. Julie tedy přikázala, ať se snažíme a že si dáme sraz ve dvě hodiny odpoledne opět zde. A tak se i stalo ...

Julie měla hodně špatný den, neboť se jí podařilo narazit na Makulu Torese, ale až poté co jsem s ním mluvil já. Mě odpověděl, že o magických kartách nic neví, a bylo logické, že když se ho začne vyptávat během hodiny druhá osoba na totéž, že se pokusí vytáhnout informace. Julii zblbnul tím, že ji vzal na oběd a vlichotil se jí do přízně, načež mu Julie řekla vše co o kartách a naší karetní sbírce věděla, aby pak na závěr šel Makula říct novinky svému strýčkovi - místnímu markraběti. Aspoň byla najezená, narozdíl od nás ostatních. To už ale přijel i Rael a Balanar a ti darebáci byli taky po jídle, najedli se rovnou v Hatoru ...

Hon za kartami

Po skončení nekromantických hodů jsem málem prospal zbytek dne, naštěstí jsem se vzbudil poměrně brzy odpoledne a tak mi mohl hostinský říct, že zbytek grupy šel zrovinka do špitálu a že nás zbylé má posílat tam. Byl jsem po meditaci připraven na kdeco, ale jít ven bez jídla, to zase ne ...

Dneska velí Balanar a tomu nechci dělat problémy, takže do sebe snídani naházím co nejrychleji a pak už konečně jdu velmi rychlou chůzí ke špitálu. Mám štěstí, nebo ostatní měli trošku problém, neboť zdálky vidím, že se teprve vybavují s řádovou sestrou u vchodu. Vidím ale také, že je někdo zpoza rohu sleduje, což se mi samozřejmě nelíbí. Velice tiše jsem se přikradl za tu osobu a pak jí rázně položil ruku na rameno. Jaké bylo moje překvapení, když se mi před očima objevili dva airbagy a já poznal naší Julii. Neupravená, bez košile a ještě mi vynadala. "Fuj to jsem se lekla, až se ve mě dítě hnulo" řekla na závěr a dodala, že do špitálu nejde, neboť by jí v jejím stavu řádové sestry rozhodně nepřijali. Nehádámn se a jdu k ostatním. Nejsem poslední, ještě přibíhá Rael, který pak vstupuje do špitálu za mnou jako poslední. Ještě nevidím uvnitř Mojko a tiše doufám, že se tu objeví a bude upravenější než v současné době Julie.

Řádová sestra nás zavedla dovnitř špitálu a mě překvapilo, že hned první místnost byla tak rozlehlá a přitom upravená tak divně, jako by tohle byl nejchudší špitál. Na jedné matraci leželi až tři lidé naskládaní vedle sebe na přeskáčku, takže ten co ležel uprostřed to měl nejhorší, neboť měl u hlavy dva páry nohou spolupacientů. Mrakoplaš to nemohl vydržel a dva pacienty stihl krátce zaléčit než si toho řádová sestra povšimla a požádala ho, aby se šel podívat i na speciálního pacienta. Vložil se do toho Zirkon a řekl, že jsme speciální jednotka léčitelů...

Ze strachu, že se tahle lež provalí se mi na pár minut asi zastřel sluch, neboť si nepamatuji další slova, která kolem toho zazněla, jisté je to, že Mrakoplaše a Balanara, kteří ukázali svojí léčivou sílu, začala brát ona řádová sestra velmi vážně. Mohl bych i říct, že je měla v úctě a pomalu nás všechny vedla do zadní části špitálu. V malé komůrce za závěsem byl náš cíl a bohudík(! z mého pohledu) i dvojčlenná ochranka - kroll a člověk. I tenhle kroll se jmenuje Josh, skoro začínám mít dojem, že všichni krollové jsou Josh-ové. To už se mi vrátil sluch a tak vnímám slova řádové sestry, že "Martin tvrdí, že to má co do činění s larvou". Rychle jsem si dal dvě a dvě dohromady - to se mluvilo o jednom místním hraničářovi a pokud mě paměť neklame, tak jsem se o tomhle Martinovi domníval, že straní Sluneční straně a to tenkrát, když byla Balanarovo duše uvězněná v psím těle ...

Zirkon se dohaduje s člověčí polovinou ochranky, neboť ta druhá část se chce se Zirkonem jenom prát. Mohl bych nyní definovat i další Plexiskou pravdu - Jakmile se kroll jmenuje Josh, chce se prát se Zirkonem, ale zatím s tím počkám, tolik krollů jsme zatím nepotkali ... Mrakoplaš se mezitím vydal hledat náhradní tělo pro tohoto muže, který je zjevně zcela mimo sebe. Teď sice náš nemocný šéf místního cechu zlodějů spí, ale hází sebou dost ošklivě. Chvilinku mám pocit, že bych mu s jednou svojí pomůckou mohl pomoci, ale než jsem se rozhoupal k činu, někdo dotyčného vzbudil. I teď, když je při vědomí sebou dost hází, koulí očima a nesrozumitelně křičí.

Mrakoplaš našel v první síni nějakého nemocného uhlíře, který se popral v hospodě a utržil nějaké vnitřní zranění. Obyčejná - tedy nemagická - medicína mu už nemohla nikterak pomoci a tak tu v podstatě nebylo pomoci. Vyléčil ho, uhlíř vyskočil a hlasitě a dlouze začal děkovat. Jenže tím pádem se k němu nahrnuli i ostatní nemocní ... takže nebyl s to najít někoho kdo by se hodil na stěhování duší, proto na tento úkol musel nastoupit člověčí člen ochranky. Na tuhle část jsem se už nechtěl dívat a tak jdu ven. Víc toho udělat asi nemůžu, protože bych šel proti rozkazům Balanara, našeho dnešního šéfa, sedám si zde na práh a začínám s Julií hrát karty. Právě přicházející Mojko směřujeme rovnou dovnitř ...

Co vím z vyprávění, člověčí část ochranky někoho udusila a pak Mrakoplaš s Balanarem provedli přesun duše. Ten se povedl, jenže i v novém těle sebou šéf cechu hází. Proto se do toho musel vložit Rael a jemu se povedlo - prý nějakým rituálem - onu larvu odstranit. Osobně mám názor, že přesun do jiného těla byl zbytečný humbuk, ale zjišťovat se mi to nechce. Aby tak na mě někdo povykoval, že jsem cizáckej nekromant :-(

"To byl von co mi to udělal" začal řvát šéf cechu na Raela hned poté, co se probral ze šoku způsobený přesunem do jiného těla a ze šoku po vyndání larvy. Prý mu to udělal nějaký blonďák s očima stejné barvy jako má Rael, problém byl v tom, že mu to udělal člověk a Rael je elf. Nakonec se šéf zdejšího podsvětí uklidnil a přislíbil nám, že si pro nás zítra pošle a bohatě se nám odmění za svojí léčbu...

A že to byla léčba ! Ty zmatky, které kolem toho vznikly a které jsem zde nepopisoval, byly pro můj elfí cit doslova strašné ...

Vracíme se zpět do hostince na noc, nikomu se nechce spát v zimě někde venku ve hvozdu. A dokud jsme vzhůru, volíme nového vůdce na zítra. Stal se jím Mrakoplaš ... A ještě - Balanar u sebe našel magickou hrací kartu ....


25. listopad 2007

Ráno si v klidu u snídaně probírám, kdo ještě nevelel, respektive kdo ještě musí velet. Mojko totiž velet nebude, což mě osobně hrozně mrzí, zvlášť, když už si přivykla na zdejší Plexiské zvláštnosti a začala být v družince aktivní. Zbývají tedy na velení - Julie, Lemon a na úplný závěr Zirkon. A jakoby osud věděl, že Mojko velet nebude, přihrál ji na dnešní ráno nečekané překvapení.

U snídaně byl totiž taky nějaký minstrel. Zřejmě přišel až teď ráno, protože si u krbu sušil své oblečení - teď zrovna ladil svojí loutnu a nás si nevšímal. Jenže pak najednou přešel k nám, uklonil se Mojko a doprovázeje se na loutnu, veršovanou průpovídkou jí pozval na rande v pět hodin odpoledne.

Báseň pro Mojko

Píšu verše po stopáté.
Všem básníkům vytřu zrak.
Jistě slečno nečekáte,
že je píšu jenom tak.

Píšu verše po stošesté
píšu verše o sto šest.
Hrdinně to slečno neste,
že vás dneska hodlám svést.

Hodlám vás svést z cesty přímé
nebo z cesty klikaté.
Co vy na to ? Uvidíme.
Zvu vás na čaj o páté!

Mě osobně dost zarazilo, když minstrel skončil a vytáhl kapesníček. To by nebylo nic neobvyklého, kdyby na něm neměl vyšité jméno "Mojko" a kdyby v něm neměl zabalený vzkaz či případně svojí navštívenku. Po tom všem se uklonil, posbíral svoje věci a odešel. Mojko zčervenala a my ostatní děláme, že jsme vůbec, ale vůbec nic neviděli, ale jde nám to dost špatně.

Náhlý příchod Joshe tuhle pro Mojko poněkud trapnou scénku ukončil. "Šéf čeká", oznámil očekávatelné a my vyšli za ním. Josh nás vedl do zahradní čtvrti, zde pak přímo na tržiště, aby nás pak pod plachtou jednoho stánku protáhl do uzoučké klikaté uličky vedoucí k nějakým sklepním dveřím. Na začátku tedy nic moc - oprýskané stěny, vypadané kameny ... ale dolní místnost byla vybavena už skvěle - gobelíny po stěnách, koberce na zemi, polštářky všude možně poházené pro pohodlné povalování příchozích ...

Převlečený šéf přišel a oznámil nám, že nám na týden dopředu zaplatil hostinec jako takovou malou pozornost a že si máme říct co chceme. Mrakoplaš si opatrně řekl o kartu ... a prošlo mu to. Z hovoru, který se kolem toho vedl jsem pochopil, že my máme tři karty, šéf má další dvě a šel po třetí, což se nepovedlo. Mojko byla taková celá nesvá či možná jen netrpělivá a požádala mě, abych jí hypem dostal pryč. Zpět dveřmi to nešlo, neboť ty zatarasil Josh tím, že si sedl přímo do dveří. Zkusil jsem to, ale nepovedlo se. Na stropě se rozsvítil červený krystal a začal frmol - ochranka rychle zakryla šéfa, po mě skočil další člen ochranky a přitiskl mi dýku na hrdlo. Když opadl prach, dostal jsem od šéfa strašlivě vynadáno ... Omluvil jsem se a měl na sebe vztek - kdejaká městská šmucka má lepší vybavení než já !

Nakonec jsme opět došli do hostince "U dubu", kde už nás hostinský vítal jako nejvzácnější hosty. Usedáme a Balanar chce porovnat mojí kartu se svojí. Teď, když už máme čtyři bychom mohli zauvažovat, jestli aspoň jedna z našich karet není trumfová. Půjčuji mu tedy svojí kartu a v tu chvíli se u nás zviditelnila jedna z hobitích holek od toho cizího pána - od teď mu budu říkat "Chodník", aby se mi cizí pánové brzo nespletli dohromady. Holka nelenila, vyškubla Balanarovi obě karty, křikla "hyperio" a zneviditelnila se. Sice jednu z karet nechtíc při tom všem konání ztratila, ale jako naschvál to nebyla má karta ...

Chvíli sedíme dost zkoprněle, tuhle krádež nikdo nečekal a rozhodně nikdo z nás nečekal to, co se dělo pak. Zvuky z města náhle ztichly a o moment později vidíme, že hostinský usnul a spolu s ním i jediný další host, který padl hlavou do své polévky. Zirkon se tomu začal smát a ozvěna jeho hlasu se vracela snad osminásobně. Na nic jiného ozvěna nereagovala. Bylo to divné.

Zirkon si něco uvědomil a začal si hrát se svým zrcátkem. Viděl v něm to, v co nikdo z nás nedoufal. Ta holka se k nám vrátila, trochu kouzlila a zjevně číhala na další příležitost ku krádeži, tu ji ale nedáváme. Zirkon najednou vystartoval, popadl rozvrzanou židličku a majznul s ní po holce. Ta to tušila a rychle na poslední chvíli do sebe vrazila lektvar mlhoviny. Nepočítala ale s tím, že Mrakoplaš má své STOP kouzlo. Ve vzduchu díky tomu doslova stojí růžový obláček mlhy. Divná ozvěna zmizela, zvuky města se také vrátili a všichni kolem nás se probudili ...

Mrakoplaš pak se šikovností sobě vlastní nabral mlhu do prázdného sudu od vína a dal na něj poklop. Bylo to poměrně dobré řešení, jenže se vyskytl podstatný problém - proměna v mlhu je časově delší než stop kouzlo, a nikdo z nás do deseti minut, po které ono stop kouzlo trvalo nevymyslel nic lepšího - Mrakoplaš už neměl dost many, my ostatní máme spíš jen útočná kouzla ...

To, co mělo přijít opravdu přišlo - mlha se protáhla škvírami v sudu a začala stoupat po schodech do patra. Tedy - vypadalo to tak, ale pak "skočila" mlha dolů a zajela do krbu. To byl panečku zmatek ! Ještě že máme v hostinci předplaceno dopředu, protože jinak by hostinský nemohl dělat nic - každý z nás se rozprchl pryč z hostinské místnosti jinudy a snaží se dohonit mlhu tak jak umí. Ta stihla proletět krbem na střechu, kde jí sebral jihovýchodní vítr. Jaká to náhoda - je to nejkratší cesta z města. Být v Cedrově hradby, tak máme problém jak mlhu rychle dohonit, ale takhle si mohl Rael dojít pro svého oře. To já volím taktiku pronásledování během, která se později musí změnit na pronásledování letem pomocí kouzla UFI. Je to potřeba z prostého důvodu - naše hobití slečna proměněná v mlhu se totiž drží ve výšce větví a zespoda není chvílema vidět - přeci jen jsme ve hvozdu.

Trvalo to snad tři směny, než se dívka omotala kolem větví a její proměna z mlhy se rozeběhla. Okamžitě hvízdám na prsty, abych upozornil ostatní, kteří se snaží sledovat mojí stopu dole na zemi. Jakmile byla dívka dokonale proměněna zpět, nandala si kapuci a zneviditelnila se. Očekával jsem, že okamžitě začne skákat pryč ode mě z větve na větev a tak jsem žádné kouzlo nesesílal. Jenže dívka se nepohnula, anebo se hýbala tak neznatelně, že to nebylo vidět. Ostatní nemají žádný plán anebo jej nevidím vykonávat a tak se rozhoduji k jednoduché akci. Vím kde se dívka proměnila zpět, proto jsem se tím směrem rozletěl a měl před sebou roztažené ruce. Měl jsem štěstí - dívku jsem objevil. Tím, že mě kousla do dlaně pravé ruky tak, až krev vystříkla se zviditelnila. Já oproti tomu padl o dva metry níž na jinou větev - kouzlo Leť bylo přerušeno a je jedno jak, protože jsem na tu větev padl naplocho břichem ...

Dívka pak mojí kartu sice po krátkém vyjednávání vrátila a představila se mimochodem jako "Cyrila", ale vrácení karty provedla tak, že ji hodila ze stromu a já, ještě poněkud indisponován, byť Balanarem vyléčen, ji nechytil. Chytil jí Rael a tvářil se že mi ji nevrátí, že u něj bude bezpečnější. To se mi moc nelíbilo ale nepotřebuji ani použít násilí. Stačí jemně říct našemu dnešnímu veliteli Mrakoplašovi... Trošku jsme dívku vyzpovídali, ale nic moc. Dost lidí má prý jen jednu kartu a to prý není zábava, proto pro svého pána shání jiné karty. KOlik má její pán karet nám neřekla, ale veděla, kde by se dali sehnat další dvě. Jednu pro nás, druhou pro svého pána. Mimochodem - nad mojí kartou s ovečkami ohrnovala nos. Ptáme se proto, kde jsou ty dvě karty a co na nich je. O jedné z nich nám řekla, že na ní je kraken, o druhé nevěděla skorem nic. Obě ale mají vodní lidé a holka po nás chce, abychom jí dostali pod vodu, že si je tam najde. A když je nenajde, tak prý máme zajmout někoho z vodního lidu a pak požadovat výkupné ...

Příjemně mě překvapilo, že na vodní lid jsem v naší družince považován za odborníka. Nechci dolů do jezera dostat tu holku a naštěstí mám oporu v tom co si vodní lid přeje. Bezpečně se v jezeře mohou cítit pouze přátelé vodního lidu, což jsou ti, kteří mluví súrsky. To je pouze Mrakoplaš, Balanar a já. Bojím se, že jsem to v tom horším případě jen já, ale to jednak nikomu neříkám, druhak si budu muset přesné znění jistého vzkazu od vodních lidí vyhledat ve svém deníčku. Jako najust je to v té části, co mám dobře uloženou na tajném místě. Navenek proto všem řeknu, že bezpečně dostasnu dolů jen ty, co jsou byli označeni vodním lidem za přátele a těch je málo. Na téhle myšlence si trvám a nesouhlasným vrcením hlavou odmítám všechny návrhy, které jsou vůči vodnímu lidu násilné povahy. Rozhodnutí samozřejmě nechávám na našem dnešním veliteli Mrakoplašovi, ten se ale řídí mými připomínkami. Zkoušel Cyrile navrhovat různé kompromisní návrhy, ale ta je odmítá - co když ji vypečeme ? Cyrila zkouší navrhovat jiné návrhy, ale našereakce je stejná - co když nás hodlá vypéct ?

Nakonec Cyrila s nepořízenou odešla a po pár krocích se zneviditelnila, následně šla chvilku úplně na stranu a pak znovu zamířila do města. Nevšimli bychom si toho, kdyby Zirkon opět nevyužil zrcátka... Následně se staly dvě věci - k Balanarovi opět přilétl ptáček zpěváček - tentokrát myslím že to byla sojka a poklepáváním na rameno mu předala zprávu. Zkusmo jsem počítal, kolikrát ho ďobla do ramene a podle vzkazu jak nám ho Balanar posléze prozradil mi vyšlo, že sojka Balanara musela ďobnout kvůli každému písmenku zhruba čtyřikrát, tedy pokud ten kód není sofistikovanější. Vzkaz zněl: "Mário má kartu Ichneumona, trval na tom, že tam ..." Zbytek vzkazu si nepamatuji úplně přesně, neboť deníček píšu večer a dělo se o dost víc důležitých věcí. Jedna z nich a asi ta nejhroznější se začala dít hned tady na místě. Balanar se přiznal, že ještě ráno měl svojí pacičku a teď ji nemá. Udělali jsme rojnici a pokusili se jí najít ve hvozdu - pokud mu tu spadla. Krádež zavrhuji - Cyrila se k nám nedostala natolik blízko aby ji vzala sama, a členy naší družinky zavrhuji hned - všichni si snad pamatují, co se dělo když ji Balanar neměl minule a Rael jistě ještě ví, čím bylo Balanarovi vyhrožováno na radě druidů na Eldoru ...

Pacičku jsme nenašli a tak se dohadujeme v hostinci nad jídlem co budeme dělat dál. Mrakoplaš nakonec rozhodl na návrhy některých z nás tak, že Balanar, Rael a Zirkon (místo Zirkona jsem navrhoval Mojko) pojedou za Máriem na Eldor. Mário je totiž druid, který se mění v sysla a je spíš příznivcem strany Pána snů jak jsem si ověřil svým dotazem u Balanara. (Mimochodem ten dotaz byl trošičku zakryptovaný - "Je Mário příznivcem vlka nebo medvěda"). Další skupina - tedy ti zbytkoví, půjdou za vodním lidem - ty povedu já. Nemám to příliš promyšlené, ale vím odkud začneme. Bude to z jihozápadního rohu jezera Dračí slza. Řekl jsem to hlavně Mojko, která za námi půjde se zpožděním, neboť se prý chystá na to rande.

Tím pádem máme všichni společnou cestu do Hatoru, kde se rozdělujeme ...

Sen o sociálce

Nevím, jestli tento sen se mi zdál jako "remake" nebo jako "repríza", jisté je jen to, že teď podruhé se mi zdál po třítýdenní nepřítomnosti na pracovišti. Jak v reálu tak i ve snu pracuji jako správce počítačové sítě ... 

Jsem ve velké hale uvnitř nějaké administrativní budovy, všude mramor či leštěný nerezový plech, ale hlavně dveře a nad nimi luxusně vypadající displeje od vyvolávacího systému. Jdu z levé části do pravé. Obě části vypadají obdobně až úplný střed haly a nejzazší konce. 

Ve středu haly se na moment zastavím a rozhlédnu se. Je zřejmě brzy ráno, nikde ani živáčka, nikdo nepříchází dveřmi z ulice co mám teď po pravé ruce, ani nestoupá po dvou schodištích, které se nahoře spojují. Uprostřed a na horním konci mají již dříve zmíněné displeje. 

Jdu dál a kolem dalších dveří s displeji po levé ruce a kolem dvou dveří bez displejů vpravo procházím přímou cestou do velké místnosti velmi připomínající skleník s tropickými rostlinami. Vstoupil jsem rázně a vyrušil tak čtyři dámy z družného rozhovoru. Okamžitě se omlouvám a velkým obloukem kolem dam se stahuji do nejzazšího rohu, abych měl klid na to co chci zkusit a abych dámy nerušil. 

Zelená barva rostlin příjemně působila na moje soustředení. Sesbíral jsem všechnu svojí magickou sílu a seslal na sebe kouzlo. "Juchů, povedlo se" zajásám, neboť se vznáším pár centimetrů nad zemí a trošku "couvám" dozadu. V oblasti pánve mám jakási křídla, i když bych je slovy reálného světa popsal velmi stručně jako "plácačky na mouchy" tak byly ony křídla malé. 

Čas zábavy skončil, musím jít pracovat. Vycházím tedy zpět do haly a přes složená křídla si přetahuji tričko. V hale už pár lidí je a já se jdu postavil k patě levého schodiště, před nimiž je pultík. Vtom se poprvé ozve gong a na všech schodišťových displejích se rozsvítila červená číslice jedna. Svítil i displej dál v prvním patře, ale tam už vidím špatně. "Á, číslo jedna nahoru k ekonomkám" ohlásím nahlas (a z reálného pohledu se už nedivím dvěma věcem - proč to hlásím a proč je tolika displejů na cestě k cíli. Displeje se sice tváří luxusně, ale nemají na sobě ani šipky, ani číslo přepážky). Číslo dvě a číslo tři se rozsvěcuje za zvuku gongu z mého (prvního) pohledu jen na displeji uprostřed schodiště (a z reálného pohledu se nedivím, jsou to tzv. hlavní displeje, na které je odevšad vidět) a já hlásím nahlas nějaké další číslo přepážky, myslím že přepážku 15 a přepážku 3. Pak se gong ozval znovu a na displeji se rozsvítilo čtyřmístné číslo začínající devítkou. Neomylně hlásím pátou přepážku ... 

Pak je chvilku klid a já opět zleva doprava procházím kolem přepážek v přízemí od nejvyšší přepážce k nejnižší. Právě poblíž obou konců stojí malá skupinka klientů a já u té druhé mírně znechuceně říkám: "Safra, to je ale nuda", přičemž si vzadu popostrkuji křídla a kalhoty tak, aby mě nic netlačilo. Jsem ale muž činu a tak si otvírám svůj kamrlík (ano - ty jedny dveře bez displeje). Ani nepotřebuji rozsvěcet, neomylně hrábnu po bezdrátovém mikrofonu a zapnu jej. "Pozor, pozor hlášení" řeknu a poslouchám, jestli se mi z haly vrací ozvěna. Vrátila, byť se někde ztratilo mé první pozor, holt se elektronika zesilovače rozehřívala trošku déle. Pak pronesu děsně vtipné souvětí, v němž figuroval zájezd, Karel Gott a jeho sestry. Už ve dvou třetinách toho souvětí slyším smích klientů. Ledva to souvětí dokončím, jdu ven s úsměvem od ucha k uchu vychutnat ovoce svého vtipu.

  A tady by sen mohl končil, ale neskončil, ba naopak, přešel do své nejrozporuplnější části.

Opět jsem přešel halou až úplně doleva. Je zde bar pult, já ale směřuji k čemusi co vypadá jako zakrytované topení. Jsou zde stopy po činnosti, kterou dělají pánové u mušliček a já si zde také ulevuji. Pak ještě učiním pár kroků zpět, ale sen končí.

Léčení naší kočičky

To, co vidíte na obrázku je naše třináctiletá kočička jeden den po operaci, konkrétně v úterý ve 20:30

O 24 hodin dříve jí musel veterinář vyjmout levé očičko, které bylo zasaženo jakousi (ne úplně obvyklou) nemocí a nepodařilo se ho zachránit - zabarvilo se a začal se objevovat hnis.

Kapačku jsme museli nasadit, neboť kočička byla dehydrována už pomalu 36 hodin - před operací nesměla pít a po operaci se pro změnu napít nechtěla.

Nemusím asi popisovat mojí radost, když kočička po 30 minutách aplikování kapačky "obživla" a za další půlhodinu si sama došla na svůj záchůdek a udělala svojí malou potřebu ...

Dneska mě už přišla přivítat když jsem přišel z práce, což je jasný příznak, že je v pořádku. Asi mi zbývá už jen každodenní aplikování léků do zbývajícího očička a modlení se, aby kočička neoslepla i na druhé oko ...