Tento týden patřil k těm klidnějším
Opětovně jsem v úterý i ve čtvrtek prováděl výjezdy na pobočky na tradiční trojku, tedy pobočky, které mám označeny písmenky *F *P *Q. Samozřejmě ve čtvrtek jsem vyjel pozdě, takže se dělalo jen to nejnutnější. Naštěstí po minulém týdnu toho moc nezbylo…
Nákupy ve čtvrtek s kamarádkou I* také proběhly normálně až do okamžiku kdy jsme si povídali o svých snech a meditacích a dalších „ezo“ věcech. Zaujalo mě vyprávění jejích několika snů, které mají společný symbol „otrava j(něčím)“. Mé sny zase mají „soupravy tramvají“, jak jste si asi přečetli cca dva příspěvky zpátky.
Rozdíl tu ale je: Zatímco kamarádka má symbol dohledatelný ve snářích (respektive dokonce „dvojsymbol“) můj symbol tam rozhodně není. Na druhou stranu můj symbol vznikl při nehodě tramvaje se sanitkou, kdy jsem se „zmodřinoval“ v té tramvaji a v panice chtěl vyběhnout ven z vozu… A můžete hádat a asi i uhodnete – tenkrát to byla také souprava T3. Přední vůz soupravy, kde jsem jel na zadní plošině, se do provozu už nevrátil…………………………………..
Každopádně jsem si onen kamarádčin symbol musel dohledat v mých poznámkách, protože jsem si ho z hlavy nezapamatoval a do naší tradiční „kafárnové“ korespondence na emailu napsal, že už jsem o symbolu četl, ale že jí ho nepovím, že čekám, až jak dopadne její neděle…
Byla to tak trošku výmluva, protože onen symbol z jejího prvního snu na mojí poznámku seděl pevně, jak prdýlka malého dítěte na nočníčku, ale u druhého snu mi to nějak nefungovalo. A pak jsem si vzpomněl právě na to, co měla mamarádka v plánu dělat a s kým. Začlo se mi zdát, že první sen byl reakce na minulost a druhý na budoucnost…
Jaká je pravda se ale dozvím až další čtvrtek…
No ale tentokrát je nejzajímavější část na téma prodlouženého víkendu. Ve čtvrtek jsem zjistil, že na pátek nemám dovolenou, na pondělí naštěstí ano. Takže jsem plánoval, že letos konečně využiji institutu „Sigh Day“, ale v podvečer mi volala paní z naší datové centrály, že máme průšvih v datech. Rychle jsem zhodnotil, jestli by to zvládli kolegové…
… a šel v pátek do práce. V domluvený čas paní nezavolala, takže jsem pak volal já a pořešili jsme to (byla to „duplicita dat“). Celé čekání mi ozvlášťňovala má kolegyně Š*, která tvrdila, že má náběh na něco podobného k angíně, takže jsme nuceně seděli v rouškách, což už jsme od dob proočkování nemuseli dělat..
Po této akci jsem mohl jet domů, v klidu jsem si zabalil, rozloučil se a vyjel. A opětovně to vzal přes hroby obou mých babiček, což jde sloučit s plánovanou trasou na akci spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje…
Objížďka těsně před druhým hřbitovem byla varováním, pak jsem vletěl ještě do jedné objížďky, dvakrát stál na stavebních semaforech (oboje otočené do boku a řídili to lidi ze stavby), postál si dvakrát na dálnici, asi pětkrát jsem jel v rychlém dálničním pruhu jen 20km/h a nikdy jsem neviděl důvod, proč to tam vzniklo, samozřejmě v Praze jsem si postál v kolonách…
Když to shrnu – co obvykle jezdím v rámci čtyřech hodin, jsem jsem teď pět a půl. Takže dojezd v začínající tmě.
Na místě jsme zjistil jednoduchou věc. Po jedenácti letech nejsem v pořadatelském týmu a to ani jako oficiálně, ale ani neoficiálně. Takže jsem „jen“ půjčil notebook na losování a z kamarádství vypomohl kamarádovi jenž měl svého času herní jméno *ATzHmpK a diktoval mu lidičky na to losování.
Spal jsem na sobotu v kanceláři, kde je jedna postel a tři náhradní matrace. Nechtěl jsem si hrát na Princeznu na hrášku a jednu matraci si sundal, dodal polštářek a spacák z vlastních zásob. Kupodivu jsem se vyspal, obvyklé noční „jásání“ bylo přesunuto na jednu z velkých chatek.
Sobota začala krásně, v podstatě jsem čekal u losovacího notebooku, jestli se něco nesemele, (semlelo) a sledoval cvrkot u prvního kola turnaje. Po losování kola druhého bylo volno a zrovinka slunce prorazilo mraky, takže návštěva Stromu byla přímo vhodná…
Propracoval jsem se k němu ve čtvrt na jednu, což znamenalo jen krátkou návštěvu, ostatně nebe hrozilo dalším zatažením…
V neděli se drobounká výpomoc s losováním mezi dvěma koly turnaje opakovala, odpoledne jsem byl na zhruba pětikilometrové procházce.
Poslední hezká věc bylo dění na začátku noci, kdy jsem v jedné skupině dospělých hráli nějaké deskovky.
Jinak jsem zvědav, co bude dál, protože jeden kluk už odjel, bylo mu blbě, dospělačka z mé noční skupiny zvrací jak amina, minimálně dva lidi kašlou jako nejhorší tuberáci…
Akce pokračuje v pondělí a úterý nového týdne, takže pokračování příště...
