úterý 28. října 2014
pondělí 27. října 2014
Přišel pozdě na evakuaci?
Dnešní sen začal tím, že jsem se dostal na vlakové nádraží, kde byly na zemi
postaveny reklamní stojany (tvar "A"), avšak nejsou na nich reklamy
ale cedule s kódy, u nich vždy stojí skupina mladých lidí a tu a tam i nějaký
starší člověk. Vypadá to jako vedoucí oddílu.
Jdu za organizátorem odjezdů , což je starší bělovlasý chlápek (nebezpečně připomínající jednoho personalistu) a tan po mě vyjel: "Vy už tady nemáte co dělat!". Omlouvám se mu, že jsem přišel na čas, ale že už první vlak odjel, ale on mě neposlouchá a odvrátil se.
Nechci rušit a tak jdu ven kde právě začíná prachová bouře, jak konstatuji své sousedce a znovu se vracím na nádraží. K odjezdu zbývá poslední skupina, dívám se na organizátora, ale ten mě ke skupině nepřiřadí a tak neodjíždím.
Vracím se podél tramvajových kolejí, bouře už přešla, takže mohu sledovat škody po bouři. Ty nejsou velké (když nepočítám potřebu všude zamést), v podstatě jen tramvaj typu ASTRA měla potíže, hořel jí celý podvozek, jinak vypadá funkčně. Nyní ji zrovna parta dělníků zkouší odsstranit z kolejí a naložit jí do odpadkového velkokontejneru, ale nedaří se jim. Být to ve filmu, tak se tomu směji, protože jejich nešikovnost je komická, ale z nějakého důvodu se znechuceně vzbouzím...
Otázkou je, jestli ona hláška "vy už tu nemáte co dělat" směřovala na problém, že už jsem moc starý - proto jsem byl teoreticky oním organizátorem ignorován, anebo jsem "zaspal" svojí skupinu - ať už jako mládežník, nebo jako vedoucí.
Jdu za organizátorem odjezdů , což je starší bělovlasý chlápek (nebezpečně připomínající jednoho personalistu) a tan po mě vyjel: "Vy už tady nemáte co dělat!". Omlouvám se mu, že jsem přišel na čas, ale že už první vlak odjel, ale on mě neposlouchá a odvrátil se.
Nechci rušit a tak jdu ven kde právě začíná prachová bouře, jak konstatuji své sousedce a znovu se vracím na nádraží. K odjezdu zbývá poslední skupina, dívám se na organizátora, ale ten mě ke skupině nepřiřadí a tak neodjíždím.
Vracím se podél tramvajových kolejí, bouře už přešla, takže mohu sledovat škody po bouři. Ty nejsou velké (když nepočítám potřebu všude zamést), v podstatě jen tramvaj typu ASTRA měla potíže, hořel jí celý podvozek, jinak vypadá funkčně. Nyní ji zrovna parta dělníků zkouší odsstranit z kolejí a naložit jí do odpadkového velkokontejneru, ale nedaří se jim. Být to ve filmu, tak se tomu směji, protože jejich nešikovnost je komická, ale z nějakého důvodu se znechuceně vzbouzím...
Otázkou je, jestli ona hláška "vy už tu nemáte co dělat" směřovala na problém, že už jsem moc starý - proto jsem byl teoreticky oním organizátorem ignorován, anebo jsem "zaspal" svojí skupinu - ať už jako mládežník, nebo jako vedoucí.
neděle 26. října 2014
... nač myslíš?
Většinou k večeru dostávám chutě,
pojď se mnou miláčku v koupelnu - zvu tě.
Otevři ústa,mírně si poklekni,
přimhuř si oči, naposled nadechni.
Nástroj je navlhlý, zdá se být připraven,
k ústnímu užití zvláště je upraven.
Krátkými pohyby, dovnitř a ven,
uvolni krk, je to jak sen.
Lepkavou hmotou plní se hrdlo,
radši to vyplivni, ty moje trdlo.
Opláchnu nástroj, otřu ti hubu,
taky vás vzrušuje .....čistění zubů ?!
No,no, na co jste mysleli?
pojď se mnou miláčku v koupelnu - zvu tě.
Otevři ústa,mírně si poklekni,
přimhuř si oči, naposled nadechni.
Nástroj je navlhlý, zdá se být připraven,
k ústnímu užití zvláště je upraven.
Krátkými pohyby, dovnitř a ven,
uvolni krk, je to jak sen.
Lepkavou hmotou plní se hrdlo,
radši to vyplivni, ty moje trdlo.
Opláchnu nástroj, otřu ti hubu,
taky vás vzrušuje .....čistění zubů ?!
No,no, na co jste mysleli?
sobota 25. října 2014
pátek 24. října 2014
Volby 2014 - některé koalice jsou jako dobré a současně špatné zprávy
Vše podstatné jsem již řekl v nadpisu, teď už to jen upřesnit
Dobrá zpráva je tedy ta, že v Litvínově nebudou prodávat své město výměnou za uhlí
V Litvínově na Mostecku se na koaliční spolupráci dohodli zástupci vítězného hnutí ANO 2011 s pěti mandáty ve třiadvacetičlenném zastupitelstvu, KSČM a hnutí Starostové a nezávislí (STAN). Tyto subjekty mají po čtyřech mandátech. Strany se shodují na potřebě zachovat limity těžby uhlí.Novinky.cz: Litvínov povede ANO společně s KSČM a STAN
Dobrá zpráva je tedy ta, že v Litvínově nebudou prodávat své město výměnou za uhlí
středa 22. října 2014
Sekretářka se nezasmála
Generální ředitel řekl na poradě pro odlehčení vtip.
Všichni se smáli, jen sekretářka nehnula ani brvou. Ředitel se na ni usmál: "Copak, Alenko, vy jste ten vtip nepochopila?"
"Ale pochopila, pane řediteli, ale včera jsem dala výpověď."
Všichni se smáli, jen sekretářka nehnula ani brvou. Ředitel se na ni usmál: "Copak, Alenko, vy jste ten vtip nepochopila?"
"Ale pochopila, pane řediteli, ale včera jsem dala výpověď."
úterý 21. října 2014
pondělí 20. října 2014
Zrychlený návod na GRUB2
Patřím mezi ty, kteří pravidelně prostřídávají systémy Microsoftu a Linuxu, v mém případě z rodiny Ubuntu (aktuálně GNOME-BUNTU). No a protože je prostřídávám na jednom počítači, je jasné, že potřebuji šikovný zavaděč. Automaticky se mi nainstaloval GRUB, ale jeho nastavení mi nevyhovovalo.
GRUB_GFXMODE=640×480
Krok 1) Editace souboru grub z umístění /etc/default/grub
V terminálu vyvolat:
SUDO GEDIT /ETC/DEFAULT/GRUB
Otevře se textový soubor, v němž jsem poeditoval parametry - viz níže - a pak samozřejmě soubor uložil a editor uzavřel.
Krok 2) Zupdatování hlavního GRUB.CFG souboru GRUBU
V terminálu vyvolat:
sudo update-grubMožnosti nastavení v kroku 1
Čerpal jsem ze stránky http://wiki.ubuntu.cz/grub2 a pro moji potřebu jsem nastavoval:
# GRUB_HIDDEN_TIMEOUT=0
vypnutá funkce skrývání menu, výběrové menu je vidět (pozor, tahle jediná volba je psaná včetně znaku #)
GRUB_HIDDEN_MENU_QUIET=false
zapnutá funkce odpočítávání
GRUB_DEFAULT=4
Nastavuje předem vybranou položku nabídky (pořadí shora dolů: 0 pro první, 1 pro druhou)
GRUB_TIMEOUT=5
Nastavuje čas v sekundách před tím, než se automaticky načte hodnota dle GRUB_DEFAULT
# GRUB_HIDDEN_TIMEOUT=0
vypnutá funkce skrývání menu, výběrové menu je vidět (pozor, tahle jediná volba je psaná včetně znaku #)
GRUB_HIDDEN_MENU_QUIET=false
zapnutá funkce odpočítávání
GRUB_DEFAULT=4
Nastavuje předem vybranou položku nabídky (pořadí shora dolů: 0 pro první, 1 pro druhou)
GRUB_TIMEOUT=5
Nastavuje čas v sekundách před tím, než se automaticky načte hodnota dle GRUB_DEFAULT
GRUB_GFXMODE=640×480
Grub běhá v grafických módech, toto nastavení je s největšími písmenky :-)
Díky těmto nastavením se o počítač mohu dělit s lidmi, kteří z nějakého důvodu nezvládnou Linux a do pěti sekund se jim pustí Windows. Experimentátoři pak mají 5 sekund čas na přejetí do Linuxů a zrakově indisponovaní si mohou přečíst, co po nich počítač chce...
neděle 19. října 2014
Nečekaná návštěva šéfa (2.) - dohra
Na začátku října jsem zde na blogu naznačoval, že máme v práci novou kolegyni, jež se projevila jako velmi šikovná, usměvavá a hlavně ochotná. Tím pádem se komínek s odkládanými pracemi na mém stole mohl ztenčit na naprosté minimum.
No, tak už tuto kolegyni (prakticky) nemáme, přestupuje jinam :-(
Začátek jejího příběhu je - tipuji - někdy na začátku roku 2013, možná už dříve, kdy si dovolila říct jednomu ředitelovi pobočky "NE", aby vyhověla nároku jiného ředitele jiné pobočky. Průšvih je ten, že to "NE" řekla ředitelovi pobočky, kde měla hlavní stan.
Pokračování příběhu je kopií příběhu "Neposlušná = Nadbytečná" ze Streamu, jen s tím rozdílem, že už si sama sháněla v rámci kraje práci na jiné pobočce, jedno z vnitřních řízení letos v létě vyhrála, ale nějak ke změně pozice nedocházelo. A pak došlo ke zrušení její pozice, ale protože jsme u nás řvali že jsme přetíženi, museli personalisti jednak u nás místo založit, nemluvě o tom že na něj "náhle" byly peníze a samozřejmě jí to místo nabídnout.
Tím pádem se dostala k nám, no a pak se hnuly ledy i v onom výběrovém řízení...
No, tak už tuto kolegyni (prakticky) nemáme, přestupuje jinam :-(
Začátek jejího příběhu je - tipuji - někdy na začátku roku 2013, možná už dříve, kdy si dovolila říct jednomu ředitelovi pobočky "NE", aby vyhověla nároku jiného ředitele jiné pobočky. Průšvih je ten, že to "NE" řekla ředitelovi pobočky, kde měla hlavní stan.
Pokračování příběhu je kopií příběhu "Neposlušná = Nadbytečná" ze Streamu, jen s tím rozdílem, že už si sama sháněla v rámci kraje práci na jiné pobočce, jedno z vnitřních řízení letos v létě vyhrála, ale nějak ke změně pozice nedocházelo. A pak došlo ke zrušení její pozice, ale protože jsme u nás řvali že jsme přetíženi, museli personalisti jednak u nás místo založit, nemluvě o tom že na něj "náhle" byly peníze a samozřejmě jí to místo nabídnout.
Tím pádem se dostala k nám, no a pak se hnuly ledy i v onom výběrovém řízení...
sobota 18. října 2014
Kouzla na dálkáč
S mírným časovým zpožděním sem dávám svůj úterný sen. Je poměrně krátký a střízlivě barevný....
Domnívám se, že na počátku snu vybíhám na poslední chvíli do práce ze svého domova, reálie sedí přímo náramně, neb se ocitám na zahradě a klušu k brance. Ale ještě se na moment zastavím, z kapsy vytahuji bílý dálkový ovladač. Klasický ovladač, jaký bych si mohl vzít od kterékoliv obyčejnější televize....
Mačkám jeden číselný čudlík a ovladačem si mířím na dlaň druhé ruky. A hle, v ruce se mi objevuje mapka České republiky a je zorientovaná správně na světové strany (tudíž v mém případě vzhůru nohama, protože mířím na jih). Mě na mapě nepěkně překvapí jakési průhledně nakreslené roletky přes německo a západ čech, na střídačku bílé a černé. Nad naším městem "to" ještě těsně není. Opět mačkám pár čudlíků, mapka mizí a dveře od zahrádky se rozlétnou dokořán, takže mohu vyběhnout na chodník a zkontrolovat si čas.
No tedy zkontrolovat si čas vlastně ani nemusím, dokonce nemusím ani zahnout doprava, abych utíkal na zastávku autobusu, jednoznačně slyším, že mi právě autobus ujíždí. To už zavání problémem, takže zahnu doleva a pomocí dalšího čudlíku a mířením na nohy si přivolávám změnu svého obutí - objevily se mi na nohou černé kolečkové brusle, jež zřejmě obsahují i motor, protože se dávám do pohybu bez potřeby jakéhokoliv fyzické námahy a to rychlostí chůze. Ujedu stěží dva metry, když mi lupne ve sluchátkách a ozve se toto (hlas moderátora po znělce je ve snu jiný): http://youtu.be/O1GZkY7DJ84?t=11s
Po nějakých pěti slovech zpráv se budím. A ani netuším, co bylo hlásáno, či jestli znělka byla ve snu správná a v daný čas očekávatelná...
Domnívám se, že na počátku snu vybíhám na poslední chvíli do práce ze svého domova, reálie sedí přímo náramně, neb se ocitám na zahradě a klušu k brance. Ale ještě se na moment zastavím, z kapsy vytahuji bílý dálkový ovladač. Klasický ovladač, jaký bych si mohl vzít od kterékoliv obyčejnější televize....
Mačkám jeden číselný čudlík a ovladačem si mířím na dlaň druhé ruky. A hle, v ruce se mi objevuje mapka České republiky a je zorientovaná správně na světové strany (tudíž v mém případě vzhůru nohama, protože mířím na jih). Mě na mapě nepěkně překvapí jakési průhledně nakreslené roletky přes německo a západ čech, na střídačku bílé a černé. Nad naším městem "to" ještě těsně není. Opět mačkám pár čudlíků, mapka mizí a dveře od zahrádky se rozlétnou dokořán, takže mohu vyběhnout na chodník a zkontrolovat si čas.
No tedy zkontrolovat si čas vlastně ani nemusím, dokonce nemusím ani zahnout doprava, abych utíkal na zastávku autobusu, jednoznačně slyším, že mi právě autobus ujíždí. To už zavání problémem, takže zahnu doleva a pomocí dalšího čudlíku a mířením na nohy si přivolávám změnu svého obutí - objevily se mi na nohou černé kolečkové brusle, jež zřejmě obsahují i motor, protože se dávám do pohybu bez potřeby jakéhokoliv fyzické námahy a to rychlostí chůze. Ujedu stěží dva metry, když mi lupne ve sluchátkách a ozve se toto (hlas moderátora po znělce je ve snu jiný): http://youtu.be/O1GZkY7DJ84?t=11s
Po nějakých pěti slovech zpráv se budím. A ani netuším, co bylo hlásáno, či jestli znělka byla ve snu správná a v daný čas očekávatelná...
pátek 17. října 2014
Asertivní odpověď ministra obrany Kanady
( předávám tak, jak jsem nakoupil )
Kanadská pacifistka napsala kanadským úřadům a stěžovala si na zacházení s teroristy zatčenými v Afghánistánu.
Ministr obrany jí odpověděl:
Vážená občanko,
Děkuji za Váš dopis, ve kterém vyjadřujete starost o to, jak zacházíme s teroristy Talibanu a Al Kájdy, kteří jsou v rukou kanadské armády. Zabýváme se stížnostmi, které dostáváme od občanů, jako jste Vy, a vytvořili jsme nový pacifistický a intergrační program pro teroristy.
V souladu s tímto programem jsme se rozhodli vybrat jednoho teroristu a umístit ho do Vaší rodiny.
Příští pondělí budete mít ve svém domě pana Alí Mohameda Amé Ben Mahmuda (můžete mu říkat jednoduše Amé). Očekávám, že ho dobře přijmete a budete o něj pečovat tak, jak jste vyžadovala ve svém protestním dopise. Je pravděpodobné, že si budete muset najít nějaké pomocníky pro tuto misi.
Naše oddělení u Vás každý týden provede kontrolu, abychom ověřili, že stále máte na mysli principy dobrého zacházení, které jste vyžadovala ve Vašem dopisu. Musím Vás upozornit, že Amé je extrémně nebezpečný psychopat, ale věříme, že s vnímavostí, kterou jste prokázala ve Vašem dopisu, se Vám podaří
překonat tuto obtíž. Připomínáme, že Váš host se jeví extrémně efektivní v boji muže proti muži, že umí zabíjet tužkou nebo nůžkami na nehty. Kromě toho je Amé expert ve výrobě výbušnin z věcí, které se vyskytují běžně v domácnostech. Proto prosím mějte pod kontrolou tyto věci, i když - podle
Vašeho názoru - dejte pozor, abyste se tím snad nějak nedotkla či neurazila pana Amého. Terorista se nebude s Vámi a s Vašimi dcerami chtít příliš bavit nebo nějak spojit (s výjimkou sexuálního spojení), jelikož
on považuje ženy za prosté předměty. Toto je velmi citlivý aspekt, protože u něj byly pozorovány násilné tendence k ženám, které nedodržují islámská pravidla oblékání, takže věřím, že Vám nebude vadit nosit burku. Tím zvýšíte respekt ke kultuře a víře, který jste zmínila ve svém dopise.
Ještě jednou Vám děkuji za Váš zájem a obavu, vážíme si osob, jako jste Vy, a budeme informovat naše spoluobčany o Vaší spolupráci.
Hodně štěstí.
S úctou
Gordon O'Connor.
Ministr obrany
Poznámka: Přestože se to zdá být lež, dopis je skutečný a byl publikován v tisku
Kanadská pacifistka napsala kanadským úřadům a stěžovala si na zacházení s teroristy zatčenými v Afghánistánu.
Ministr obrany jí odpověděl:
Vážená občanko,
Děkuji za Váš dopis, ve kterém vyjadřujete starost o to, jak zacházíme s teroristy Talibanu a Al Kájdy, kteří jsou v rukou kanadské armády. Zabýváme se stížnostmi, které dostáváme od občanů, jako jste Vy, a vytvořili jsme nový pacifistický a intergrační program pro teroristy.
V souladu s tímto programem jsme se rozhodli vybrat jednoho teroristu a umístit ho do Vaší rodiny.
Příští pondělí budete mít ve svém domě pana Alí Mohameda Amé Ben Mahmuda (můžete mu říkat jednoduše Amé). Očekávám, že ho dobře přijmete a budete o něj pečovat tak, jak jste vyžadovala ve svém protestním dopise. Je pravděpodobné, že si budete muset najít nějaké pomocníky pro tuto misi.
Naše oddělení u Vás každý týden provede kontrolu, abychom ověřili, že stále máte na mysli principy dobrého zacházení, které jste vyžadovala ve Vašem dopisu. Musím Vás upozornit, že Amé je extrémně nebezpečný psychopat, ale věříme, že s vnímavostí, kterou jste prokázala ve Vašem dopisu, se Vám podaří
překonat tuto obtíž. Připomínáme, že Váš host se jeví extrémně efektivní v boji muže proti muži, že umí zabíjet tužkou nebo nůžkami na nehty. Kromě toho je Amé expert ve výrobě výbušnin z věcí, které se vyskytují běžně v domácnostech. Proto prosím mějte pod kontrolou tyto věci, i když - podle
Vašeho názoru - dejte pozor, abyste se tím snad nějak nedotkla či neurazila pana Amého. Terorista se nebude s Vámi a s Vašimi dcerami chtít příliš bavit nebo nějak spojit (s výjimkou sexuálního spojení), jelikož
on považuje ženy za prosté předměty. Toto je velmi citlivý aspekt, protože u něj byly pozorovány násilné tendence k ženám, které nedodržují islámská pravidla oblékání, takže věřím, že Vám nebude vadit nosit burku. Tím zvýšíte respekt ke kultuře a víře, který jste zmínila ve svém dopise.
Ještě jednou Vám děkuji za Váš zájem a obavu, vážíme si osob, jako jste Vy, a budeme informovat naše spoluobčany o Vaší spolupráci.
Hodně štěstí.
S úctou
Gordon O'Connor.
Ministr obrany
Poznámka: Přestože se to zdá být lež, dopis je skutečný a byl publikován v tisku
čtvrtek 16. října 2014
Všecko, co se děje, má nějaký důvod.
Měj rád ty, kteří jsou vůči Tobě dobří.
Zapomeň na ty, kteří nejsou.
Věř, že všecko, co se děje, má nějaký důvod.
Zapomeň na ty, kteří nejsou.
Věř, že všecko, co se děje, má nějaký důvod.
středa 15. října 2014
Nečekaná návštěva šéfa
V pondělí dopoledne mi zavolal náš šéf s tím, že v úterý přijede na devátou, že to nebude psát emailem a že to mám říct všem mým kolegům. Jsou chvíle, kdy vidím namalované čerty za každým rohem a zrovna v tuhle vteřinu se mi to vůbec nelíbilo. Tedy ne, že by se mi nelíbilo, že přijede šéf, ale ty okolnosti, tam mi něco vadilo, ale když jsem se ptal sám sebe, tak jsem nevěděl co to je. Tón hlasu? Nebo jestli si mě šéf chce vyzkoušet, jestli to fakt vyřídím? To je přeci ptákovina...
Každopádně mi toto ohlášení rozbilo můj obvyklý program, takže jsem vzdálené pobočky ve zrychleném tempu projel v pondělí, abych mohl být v úterý na "hlavní" pobočce, kolegy se mi postupně podařilo odchytit během hodiny od onoho zavolání, takže ani v tomto směru nevznikl nějaký větší problém...
Problém vznikl v úterý ve chvíli, kdy šéf začal s nekonkrétní stížností na mého kolegu V* a ten naprosto oprávněně vyletěl jako čertík z krabičky: "Už potřetí mě tu dusíte že něco neumím, neudělal jsem a bůhvíco ještě. Konkrétně mi řekněte, který helpdeskový požadavek jsem projel a u koho!". Šéf to zkusil uhrát nějakou obecnou větičkou, ale to už jsem vyletěl já a upozornil na problém paragrafů kolem pojmů "Bossing", "Mobbing" a "Pomluva" a dodal, že pokud by byl takto nekonkrétní znovu, tak prostě podáme žalobu a bude mi naprosto jedno, koho to smete. Jedním dechem jsem mu oznámil, že nejsem blbej, protože se mě 3x ptal na nějakou práci kolem kopírek, zvacáku apod. a že to vždycky bylo po nějaké podivné reakci H* či její nadřízené a její sekretářky.
Chvilenku bylo ticho a mě bylo jasné, že jsem svého šéfa poděsil, protože takhle prudkého mě nezná, anebo jsem někým jménem trefil do černého, případně obojí.
Po další části porady jsme pozvali šéfa na oběd (každý si platil svůj) a to už byl vzduch čistý, ale jméno toho pomlouvače stoprocentně neznám doteď.
To, že mi to vrtá hlavou je asi jasné, když tuhle příhodu popisuji o den později a ještě takhle pozdě v noci. Prostě mi to nedává spát :-(
Každopádně mi toto ohlášení rozbilo můj obvyklý program, takže jsem vzdálené pobočky ve zrychleném tempu projel v pondělí, abych mohl být v úterý na "hlavní" pobočce, kolegy se mi postupně podařilo odchytit během hodiny od onoho zavolání, takže ani v tomto směru nevznikl nějaký větší problém...
Problém vznikl v úterý ve chvíli, kdy šéf začal s nekonkrétní stížností na mého kolegu V* a ten naprosto oprávněně vyletěl jako čertík z krabičky: "Už potřetí mě tu dusíte že něco neumím, neudělal jsem a bůhvíco ještě. Konkrétně mi řekněte, který helpdeskový požadavek jsem projel a u koho!". Šéf to zkusil uhrát nějakou obecnou větičkou, ale to už jsem vyletěl já a upozornil na problém paragrafů kolem pojmů "Bossing", "Mobbing" a "Pomluva" a dodal, že pokud by byl takto nekonkrétní znovu, tak prostě podáme žalobu a bude mi naprosto jedno, koho to smete. Jedním dechem jsem mu oznámil, že nejsem blbej, protože se mě 3x ptal na nějakou práci kolem kopírek, zvacáku apod. a že to vždycky bylo po nějaké podivné reakci H* či její nadřízené a její sekretářky.
Chvilenku bylo ticho a mě bylo jasné, že jsem svého šéfa poděsil, protože takhle prudkého mě nezná, anebo jsem někým jménem trefil do černého, případně obojí.
Po další části porady jsme pozvali šéfa na oběd (každý si platil svůj) a to už byl vzduch čistý, ale jméno toho pomlouvače stoprocentně neznám doteď.
To, že mi to vrtá hlavou je asi jasné, když tuhle příhodu popisuji o den později a ještě takhle pozdě v noci. Prostě mi to nedává spát :-(
pondělí 13. října 2014
Volby 2014 - výsledky v některých místech
Také letos jsem se zkusil podívat na jistá místa a jejich volební výsledky s ohladem na odlišné výsledky konkrétních volebních okrsků oproti zbytku obce (spojených obcí)
Horní Jiřetín a Černice, dvě nejohroženější obce při prolomení limitů těžby, respektive Černice jako nejohroženější. A právě tam vznikl první z dnes mnou zmiňovaných odlišných výsledků - obec Černice je okrsek 3, jež se dost jednoznačně vyslovil pro zachování obce a neprolamování limitů
U zbylých dvou okrsků je pak vidět rozdíl u pátého uskupení zastupující těžaře, mají lepší výsledek v místech, kde lidé přistoupili k předkupním smlouvám s těžařskými společnosti (okrsek 2 - dolní část Horního Jiřetína) oproti okrsku, kde by se podle určité varianty už netěžilo (okrsek 1 - horní část Horního Jiřetína). Jen dodávám, že podle maximalistické varianty by padl Horní Jiřetín celý....
U Litvínova tradičně sleduji okrsky z lokality Janov, kde je sídliště (okrsky 2+3+4), v jehož jisté části bydlí nepříspůsobiví (okrsky 3+4 - soudě podle vyhlášky) a také letos tam má "podivně" vysoké příspěvky ČSSD a ANO, které v Litvínově vyhrálo, pak v těchto okrscích propadlo...
No a konečně Most a volební okrsek č. 20 - "sídliště Chanov" a zvýrazněné výsledky dvou vítězů voleb, opět nic překvapivého, pokud se podíváte do historie...
U zbylých dvou okrsků je pak vidět rozdíl u pátého uskupení zastupující těžaře, mají lepší výsledek v místech, kde lidé přistoupili k předkupním smlouvám s těžařskými společnosti (okrsek 2 - dolní část Horního Jiřetína) oproti okrsku, kde by se podle určité varianty už netěžilo (okrsek 1 - horní část Horního Jiřetína). Jen dodávám, že podle maximalistické varianty by padl Horní Jiřetín celý....
neděle 12. října 2014
Práce novinářů kontra výsledky voleb
K právě skončeným resp už spočteným volbám, které ve 2/3 republiky byly jen do obecních zastupitelstev tak nějak není co říci, abych se neopakoval. Ale přesto alespoň jednu věc zopakuji:
Kupčení s hlasy zaznamenáno bylo - např. v Bílině -Skrytá kamera zachytila v Bílině obchodníka s hlasy, platil 300 korun, "zajímavé" to měli zřejmě ve volebním obvodu Brno-Sever - Romové žádali za svůj hlas po volební komisi poukaz na pohoštění zdarma.
Než se za chvilku podívám na výsledky v mých "obvyklých" lokalitách, dám do placu ukázku toho, jak se pracuje v novinách, které vlastní pomocí svých firem předseha hnutí ANO a jak vypadá totéž na webu České televize - zaujme už jen titulek:
ČT: ANO je v Praze první, s TOP 09 jednat nebude
LN: V Praze se v noci vyjednávalo. Hudeček se snažil vyšachovat ANO
Kupčení s hlasy zaznamenáno bylo - např. v Bílině -Skrytá kamera zachytila v Bílině obchodníka s hlasy, platil 300 korun, "zajímavé" to měli zřejmě ve volebním obvodu Brno-Sever - Romové žádali za svůj hlas po volební komisi poukaz na pohoštění zdarma.
Než se za chvilku podívám na výsledky v mých "obvyklých" lokalitách, dám do placu ukázku toho, jak se pracuje v novinách, které vlastní pomocí svých firem předseha hnutí ANO a jak vypadá totéž na webu České televize - zaujme už jen titulek:
ČT: ANO je v Praze první, s TOP 09 jednat nebude
LN: V Praze se v noci vyjednávalo. Hudeček se snažil vyšachovat ANO
sobota 11. října 2014
Počítáme do deseti s Billem G.
Je to hezký vtípek k tématu, kdy měla teď vyjít verze č. 9 ale byla před deseti dny vyhlášena místo toho verze deset.
Má to své programátorské důvody, neboť programátoři, chtějíc zablokovat své programy na verzích 95 a 98, používajíc jednu podmínku na obě verze, používají test na onu nejprvnější devítku v textu, takže by nyní tento test fungoval na verze 95,98 i 9...
Navíc z pohledu pamětníka mi tam pár verzí chybí, sám jsem viděl rozdílné verze windows 3.0 , 3.1 a 3.11, zcela chybí verze "Milenium edition" jež byl dle mě totální propadák... Verzí, jež se označují shlukem písmenek NT je také několik ( http://cs.wikipedia.org/wiki/Windows_NT )
Takže tak :-)
Chuck Norris není zase až tak dobrej!
Chuck Noris není zase až tak dobrej. Kdyby byl, tak by se teď připlížil za mě a rozbil mi hlavu o klavejhhfsdghkf eirytbhkaeaeilry fgbkd eael rigeril
úterý 7. října 2014
Sobota a neděle
Už jsem tu psal o čtvrtku, pátku, tak to skoro svádí dopsat i zbytek týdne :-)
Rád bych napsal něco ve smyslu, že všechno bylo krásné a rozplýval se tu nad tím, jenže to nejde. Potlačoval bych tím své rozčarování...
Vždy když jedu ke kamarádům na S*, panuje mezi námi dohoda - přijedu po domluvě kdy chci, dostanu najíst co chci, ale pomohu s nějakou prací. Tentokrát mi kamarádka v pátek ve 23:59, když jsem vstoupil do domku, že v sobotu dopoledne v určeném čase mám být čerstvý, že se bude opravovat příjezdová cesta.
Ok, štěrková cesta na jílovém podloží to rozhodně potřebovala, množství děr se zvětšuje a místní obecní úřad problém řeší jen tím, že naveze haldu štěrku smíchanou s čímsi, co vypadá jako rozemletý elektrárenský popílek a - občane poraď si, nemáme peníze.
V sobotu po snídani se kamarádka tvářila, že se budeme u nákladního vozíku zapřaženým za osobním autem v devíti mlátit lopatama po hlavě, a jestli vůbec má cenu abych tam šel, ale šel jsem. Z "naší rodiny" jsme tam byli tři, a pak přišel ještě čtvrtý s autem a vozíkem. Neboli kamarádi mají kolem sebe pět sousedů slibotechnistů :-(
Nezbylo tedy, než abych si občas zaházel s lopatou. Jak to dopadlo, netřeba dodávati, až dnes (v úterý) jsem přestal cítit bolest v levém boku - nějaký sval, který moc necvičím, dostal záhul...
Odpolední sběr hub dopadl ne zcela slavně, houby přestávají růst, ale i tak jsme košík dokázali zaplnit a já si fotil kdejakou zajímavou houbu, typicky ty, které jsou hodnoceny jako jedlé, ale jen jednou.
Mimochodem, když se na to podíváte z malinko jiného úhlu, pak je _každá_ houba jedlá jen jednou. Pak si totiž musíte sebrat jinou :-)
Večer už kamarádce nebylo dobře (v pondělí přišla SMS - "mám zápal plic"), takže jsem se na nedělní dopoledne změnil na asistentku při čištění kotců králíkům a po obědě už jel domů.
Zjevně mám v posledních dnech smůlu na ožraly, pětice rozjuchaných mladíků a mladic svým řevem nepěkně pokazilo nedělní cestování zbytku autobusu svými hlasitými projevy...
Věta z předchozího odstavce pak mimochodem platila i pro dnešní návrat domů :-(
Rád bych napsal něco ve smyslu, že všechno bylo krásné a rozplýval se tu nad tím, jenže to nejde. Potlačoval bych tím své rozčarování...
Vždy když jedu ke kamarádům na S*, panuje mezi námi dohoda - přijedu po domluvě kdy chci, dostanu najíst co chci, ale pomohu s nějakou prací. Tentokrát mi kamarádka v pátek ve 23:59, když jsem vstoupil do domku, že v sobotu dopoledne v určeném čase mám být čerstvý, že se bude opravovat příjezdová cesta.
Ok, štěrková cesta na jílovém podloží to rozhodně potřebovala, množství děr se zvětšuje a místní obecní úřad problém řeší jen tím, že naveze haldu štěrku smíchanou s čímsi, co vypadá jako rozemletý elektrárenský popílek a - občane poraď si, nemáme peníze.
V sobotu po snídani se kamarádka tvářila, že se budeme u nákladního vozíku zapřaženým za osobním autem v devíti mlátit lopatama po hlavě, a jestli vůbec má cenu abych tam šel, ale šel jsem. Z "naší rodiny" jsme tam byli tři, a pak přišel ještě čtvrtý s autem a vozíkem. Neboli kamarádi mají kolem sebe pět sousedů slibotechnistů :-(
Nezbylo tedy, než abych si občas zaházel s lopatou. Jak to dopadlo, netřeba dodávati, až dnes (v úterý) jsem přestal cítit bolest v levém boku - nějaký sval, který moc necvičím, dostal záhul...
Odpolední sběr hub dopadl ne zcela slavně, houby přestávají růst, ale i tak jsme košík dokázali zaplnit a já si fotil kdejakou zajímavou houbu, typicky ty, které jsou hodnoceny jako jedlé, ale jen jednou.
Mimochodem, když se na to podíváte z malinko jiného úhlu, pak je _každá_ houba jedlá jen jednou. Pak si totiž musíte sebrat jinou :-)
Večer už kamarádce nebylo dobře (v pondělí přišla SMS - "mám zápal plic"), takže jsem se na nedělní dopoledne změnil na asistentku při čištění kotců králíkům a po obědě už jel domů.
Zjevně mám v posledních dnech smůlu na ožraly, pětice rozjuchaných mladíků a mladic svým řevem nepěkně pokazilo nedělní cestování zbytku autobusu svými hlasitými projevy...
Věta z předchozího odstavce pak mimochodem platila i pro dnešní návrat domů :-(
pondělí 6. října 2014
Páteční putování
Po "včerejšku" (píšu to se zpožděním) byl pátek taktéž tak zvláštně poklidný, jen jaksi mentálně náročnější, neboť hned první vrchol dne - pohřeb kamaráda Drákuly o němž jsem tu psal (Další kamarád sešel ze stezek tohoto světa :-( , Vhodnost LIKE na Facebooku), byl takový jaký byl.
Připadal jsem si divně ale hned na startu, kdy jsem na ten pohřeb do Prahy jel - oblečen v tmavém obleku s kravatou a na zádech modrý batoh s notebookem a věcmi na převlečení, obdobně pak v jednom nadnárodním řetězci na jídle, kdy jsem platil 140 Kč a jídlo málem na talíři nenašel a to jen proto, že na normální oběd nějak moc času nezbývalo, neboť jsem se nechtěl stresovat na dvojítém přestupu přes dvě linky metra a dojezd tramvají a raději volil tramvaj přímou...
Co napsat o pohřbu?
Tím, že jsem "divnej" a emoce na mě přicházejí v jiný čas, jsem měl možnost sledovat dění tak nějak jinak, jakoby očima kritika. Obřad s velmi krátkým proslovem a několika reprodukovanými skladbami našich předních zpěváků, tam chyba nebyla.
Hned první problém při vstupu do obřadní síně, který jsem odhalil, byl tradiční - mobilní telefony. Pár lidem zazvonil už po vstupu, ale zároveň těsně před obřadem a podmnožina z této skupiny považovala za nutné si ten hovor jít ven vyřídit...
Takže s vynecháním této příhody mi zůstaly jen dvě otázky ohledně etikety, obě zněly "je to v pořádku?".
1) Na úplném počátku po příchodu do smuteční síně se udělalo takové malé korzo, kdy ti co nesli kytičku či věnec je položili před rakve, ti co nenesli nic se alespoň podívali na fotografii a vzdali čest zesnulým. Někdo nešel.
2) Na úplném konci obřadu je zvykem kondolovat přímým pozůstalým. Někdo nešel...
Po pohřbu jsem se slovy "v rámci jízdy autobusem za E*M* se (osamocen) vypláču" vzdálil od skupiny dalších kamarádů a kamarádek, jež na pohřbu byli taktéž - část se na chvilku vracela do práce, část šla do hospůdky a všichni jsme se opět měli sejít na schůzi spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje - za nějaké 4 hodiny.
Samozřejmě směrem "tam" jsem se neměl šanci vyplakat, vlajíc 45 minut na tyči v plném autobuse jsem byl rád, že jsem rád. Krom jiného jsem v cíli své cesty nadhodil i své dvě otázky a dostal na ně odpovědi a v sobotu jsem to samé nadhodil J*M*. Obě dámy byly u otázky druhé radikální, leč každá na jiném konci spektra odpovědí...
Ještě dodám, že problém 1) nemohli přímí příbuzní zaznamenat, neb došli do obřadní síně z nějaké boční předsíně až asi 2 minutky poté.
Po kafíčku a malém dlabanci spojený s další diskuzí nastal návrat i tedy i mé další putování, tentokrát v sedě, takže jsem měl dost času na nějaké to myšlenkové rozloučení s Drákulou...
Schůze spolku ke starému a k plánování nového ročníku letního tábora byla taková jaká byla, tedy stejná jako loni, každý si v prvopočátku mohl říct až dvě minuty proslovu, tu a tam zazněla kritika (to já ji napálil do většiny svého proslovu). Pak jsem měl hlavní slovo já a hned na prvopočátku vyslovil otázku, kdo výsledky ankety viděl, nebo jsem je o 3 dny dříve rozesílal. Tradičně, G* neměl čas na emaily a pak ještě dva další , u nichž jsem to nepředpokládal, takže jsem jak ten tydýt musel stručně vytahat to nejdůležitější z 26-ti stránkového materiálu. Ten jsem měl mimochodem připravovat ve dvojici s naším "účetním", ale ten na to ani nekoukl... Pak měl ostatně slovo on sám k ekonomické situaci spolku... Na přípravu celotáborovky nového ročníku se tentokrát napoprvé absolutně nikdo nehlásil :-(
Tradicí této schůze je u mě to, že úderem určité minuty a hodiny odcházím a odjíždím směr S* posledním regionálním spojem jedoucím daným směrem, vyrazil jsem na něj s mírným předstihem a tak mohl sledovat místní figurky na přestupu z metra na Regionální autobus (jeden ožrala hodil po druhém plnou petku s pitím a pak, protože netrefil, kopal do všeho, co se mělo snahu pohnout a nenafackovat mu, druhý se až na podesáté trefil do vchodu metra), ale také v autobusu samém.
I tam mám dojem, že jsem potkal část stejných figurek, jako při své minulé jízdě, mimo jiné opilého bývalého řidiče autobusu, který měl tendenci tomu současnému mu do toho kecat :-/
Každopádně jsem dnes provedl mezi 8:30 a 23:55 hod celkem pět putování za někým nebo něčím, každé z nich trvalo něco kolem hodiny a mělo něco do sebe. Jen některé akce, jež od sebe ona putování oddělovaly, byly poněkud depresivní, řekl bych...
Připadal jsem si divně ale hned na startu, kdy jsem na ten pohřeb do Prahy jel - oblečen v tmavém obleku s kravatou a na zádech modrý batoh s notebookem a věcmi na převlečení, obdobně pak v jednom nadnárodním řetězci na jídle, kdy jsem platil 140 Kč a jídlo málem na talíři nenašel a to jen proto, že na normální oběd nějak moc času nezbývalo, neboť jsem se nechtěl stresovat na dvojítém přestupu přes dvě linky metra a dojezd tramvají a raději volil tramvaj přímou...
Co napsat o pohřbu?
Tím, že jsem "divnej" a emoce na mě přicházejí v jiný čas, jsem měl možnost sledovat dění tak nějak jinak, jakoby očima kritika. Obřad s velmi krátkým proslovem a několika reprodukovanými skladbami našich předních zpěváků, tam chyba nebyla.
Hned první problém při vstupu do obřadní síně, který jsem odhalil, byl tradiční - mobilní telefony. Pár lidem zazvonil už po vstupu, ale zároveň těsně před obřadem a podmnožina z této skupiny považovala za nutné si ten hovor jít ven vyřídit...
Takže s vynecháním této příhody mi zůstaly jen dvě otázky ohledně etikety, obě zněly "je to v pořádku?".
1) Na úplném počátku po příchodu do smuteční síně se udělalo takové malé korzo, kdy ti co nesli kytičku či věnec je položili před rakve, ti co nenesli nic se alespoň podívali na fotografii a vzdali čest zesnulým. Někdo nešel.
2) Na úplném konci obřadu je zvykem kondolovat přímým pozůstalým. Někdo nešel...
Po pohřbu jsem se slovy "v rámci jízdy autobusem za E*M* se (osamocen) vypláču" vzdálil od skupiny dalších kamarádů a kamarádek, jež na pohřbu byli taktéž - část se na chvilku vracela do práce, část šla do hospůdky a všichni jsme se opět měli sejít na schůzi spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje - za nějaké 4 hodiny.
Samozřejmě směrem "tam" jsem se neměl šanci vyplakat, vlajíc 45 minut na tyči v plném autobuse jsem byl rád, že jsem rád. Krom jiného jsem v cíli své cesty nadhodil i své dvě otázky a dostal na ně odpovědi a v sobotu jsem to samé nadhodil J*M*. Obě dámy byly u otázky druhé radikální, leč každá na jiném konci spektra odpovědí...
Ještě dodám, že problém 1) nemohli přímí příbuzní zaznamenat, neb došli do obřadní síně z nějaké boční předsíně až asi 2 minutky poté.
Po kafíčku a malém dlabanci spojený s další diskuzí nastal návrat i tedy i mé další putování, tentokrát v sedě, takže jsem měl dost času na nějaké to myšlenkové rozloučení s Drákulou...
Schůze spolku ke starému a k plánování nového ročníku letního tábora byla taková jaká byla, tedy stejná jako loni, každý si v prvopočátku mohl říct až dvě minuty proslovu, tu a tam zazněla kritika (to já ji napálil do většiny svého proslovu). Pak jsem měl hlavní slovo já a hned na prvopočátku vyslovil otázku, kdo výsledky ankety viděl, nebo jsem je o 3 dny dříve rozesílal. Tradičně, G* neměl čas na emaily a pak ještě dva další , u nichž jsem to nepředpokládal, takže jsem jak ten tydýt musel stručně vytahat to nejdůležitější z 26-ti stránkového materiálu. Ten jsem měl mimochodem připravovat ve dvojici s naším "účetním", ale ten na to ani nekoukl... Pak měl ostatně slovo on sám k ekonomické situaci spolku... Na přípravu celotáborovky nového ročníku se tentokrát napoprvé absolutně nikdo nehlásil :-(
Tradicí této schůze je u mě to, že úderem určité minuty a hodiny odcházím a odjíždím směr S* posledním regionálním spojem jedoucím daným směrem, vyrazil jsem na něj s mírným předstihem a tak mohl sledovat místní figurky na přestupu z metra na Regionální autobus (jeden ožrala hodil po druhém plnou petku s pitím a pak, protože netrefil, kopal do všeho, co se mělo snahu pohnout a nenafackovat mu, druhý se až na podesáté trefil do vchodu metra), ale také v autobusu samém.
I tam mám dojem, že jsem potkal část stejných figurek, jako při své minulé jízdě, mimo jiné opilého bývalého řidiče autobusu, který měl tendenci tomu současnému mu do toho kecat :-/
Každopádně jsem dnes provedl mezi 8:30 a 23:55 hod celkem pět putování za někým nebo něčím, každé z nich trvalo něco kolem hodiny a mělo něco do sebe. Jen některé akce, jež od sebe ona putování oddělovaly, byly poněkud depresivní, řekl bych...
neděle 5. října 2014
Čtvrteční řízení od osudu
Dění ve čtvrtek, jež jsem pocítil na svojí kůži, by se ve své příjemné části mohlo opakovat častěji...
Už od středečního večera jsem věděl, že hned ráno přijede kolega služebním autem před pobočku "A" a doveze nás na všechny pobočky, kde uděláme potřebné a pojedeme zpět. Ušetřím tak vlastní auto a benzín.
Avšak naše zcela nová kolegyně potřebovala být zpět o dost dříve, takže jsem na poslední pobočce zůstal po chvilce sám a tím pádem o něco déle. To mi nevadilo, ba právě naopak....
Jako druhé překvapení mi osud přichystal odvoz.až domů. Na jednu stranu trošinku předčasně, na druhou stranu jsem tu nedodělanou práci mohl teoreticky dělat z tepla domova. (Radost mi jen kalil důvod, proč kolegyně náhle musela jet směrem k mému bydlišti, ale s tím nic nenadělám...)
Doma jsem byl předčasně před 14:00, a protože po 15:00 měla sestra dovést technika na obhlídku mého WC a naplánování přestavby, tak jsem vyrazil na velký nákup, jež byl původně plánován na později.Měl jsem ho pohodově stihnout do doby, než přijedou i s teoretickou rezervou. Přijeli předčasně...
I to mě tedy minulo, zbývala tedy práce na dálku v práci. Hm, nešel mi však internet a ani přes mobil jsem neměl potřebnou kvalitu, takže jsem si chtěl zahrát simulátor autobusu. Udělal jsem ale jen půl kola a vypadl proud. Na druhém konci města tou dobou hořela trafostanice, proto mi nešel internet a pak i proud....
Když proud po 90 minutách naskočil, běžela už v práci sekvence se zálohami, takže jsem už nedělal nic.
Osud tedy zjevně nechtěl, abych onu práci udělal, protože vzhledem k dalším okolnostem hrozí, že se k ní dostanu až v pondělí...
sobota 4. října 2014
Jednou přijde den...
Jednou přijde den,
kdy mě budeš hledat
a nenajdeš mě.
Pamatuj, že byl čas,
kdy jsem tu pro tebe byla
ale tys neuměl ucenit mojí přítomnost....
Právě v tuto chvíli se snažím, abych toto nemusel za pár let slyšet
[ poznámka: tento příspěvek byl předpřipraven o necelé 4 dny dříve]
kdy mě budeš hledat
a nenajdeš mě.
Pamatuj, že byl čas,
kdy jsem tu pro tebe byla
ale tys neuměl ucenit mojí přítomnost....
Právě v tuto chvíli se snažím, abych toto nemusel za pár let slyšet
[ poznámka: tento příspěvek byl předpřipraven o necelé 4 dny dříve]
pátek 3. října 2014
Windows, s nímž nemá nikdo problém?
Microsoft předevčírem představil nový operační systém Windows 10, který nahradí Windows 8. Windows 9 je tak prvním produktem společnosti, s kterým nemá nikdo problém
čtvrtek 2. října 2014
vhodnost LIKE na Facebooku
Přemýšlím, jestli a jak řešit problém na Facebooku, kde se objevuje zaškrnutí "To se mi líbí" u příspěvku, jež jsem oficiálmě dával k úmrtí kamaráda na stránku spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje. Viz navíc má prvotní reakce zde na blogu -Další kamarád sešel ze stezek tohoto světa - která zřejmě naznačuje, proč mě to štve.
To jak to vnímám je ten problém - "jim se líbí, že zemřel jejich kamarád? Nebo se jim líbí, jak se rozmázl?"
A tak tu nad tím smutním, protože ono "líbi" dali jedinci, které znám a kterým je méně jak 18 let. Učil je někdy něco o úctě? Sázím se, že ne...
To jak to vnímám je ten problém - "jim se líbí, že zemřel jejich kamarád? Nebo se jim líbí, jak se rozmázl?"
A tak tu nad tím smutním, protože ono "líbi" dali jedinci, které znám a kterým je méně jak 18 let. Učil je někdy něco o úctě? Sázím se, že ne...
středa 1. října 2014
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)