Nejprve malé vysvětlení:
Mám jedno místo, kam jedu tramvají, v jednu chvíli se po levé ruce objeví stromy lesa či parku, ale trať se stočí doprava o celých 180°, tam z ní vystoupím a něco se děje. Když je ve snu lépe, vypomáhám(???) jako číšník. V horším případě je vše opuštěno... Tedy vesnička s dřevěnými domky s maximálně jedním patrem nad přízemím, některé předělané na vstup veřejnosti..
Neboli následující sen je 100% remake.
Tak tedy dojedu na jedno známé místo kde chci vypomoci jako číšník. Tedy vypomoci, ono to tentokrát ani ve snu není řečeno, prostě velice rychle se pozdravím s majitelkou a už běhám na place, objednávám jídla a ve volných chvilkách dělám na baru nějaká jednoduchá pití. Zatím nikdo nejí.
U jednoho stolu nabírám objednávku, když mi majitelka naznačí, že už se to v kuchyni škvíří a pálí. Takže naklusnu do kuchyně a vynesu pro první stůl tři talíře - dva položené na levé ruce, třetí v pravé. Donesu, rozdám, a....
Střih
Jedu tramvají s klukem, který kdysi patřil do spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje ( poznámka: O den dříve byla od něj na facebooku hláška, že se v rámci Prahy stěhuje na jih ) a povídáme si. Po projetí parčíkem vystupujeme na místě a po pár krocích (směr 11 hodin od zastávky, smím-li použít jistý způsob navigace) jsme v naší restauračce. Posadím ho u stolu, kde už jsou další známé tváře, jdu mu za pult udělat pití...
A sen končí
Je zajímavé, že v té restauraci se po celou domu příjemně usmívám, a kdybych na sebe viděl, tak je mi asi v očích vidět radost a nadšení. Což je v tomto snu možná úplně poprvé, i když kdoví. Přeci jen se mi sny z této lokace zdají docela málo často. Dovolil bych si tipnout, že předchozí snění z této lokace je tak 10 let.
Co si tak pamatuju matně předchozí verze snů, tak podle všeho byly důležité okolnosti, které se ve snu děly předtím. Jenomže teď to nebylo. Přišlo mi, že jsem prostě přišel, usmál se na majitelku a už jsem měl brigádu :-)
Proč si myslím, že brigádu? Přišlo mi, že to druhé přijetí bylo na začátku pátečního odpoledne, tedy na začátku víkendu. Ale je to jen dojem, důkaz nemám....
Ještě dodatek: Přijeli jsme v KT4D a seděl jsem vpředu vlevo za řidičem. Kamarád seděl proti mě vpravo
Občas musí být člověk pohotový, zvlášť když točíte video na poslední chvilku a stane se nějaká mimořádnost. A tak v čase 5:40 a dál hodně improvizuji
Vidím-li před sebou zlou předtuchu, raději uvažuji nad tím, že by se mohla splnit a tak jsem šel v pondělí do práce, ač jsem mohl začínat na homeoffice a pak případně razit do práce dodatečně. Jenomže jsem na některé věci moc poctivý a toto je jedna z nich. Samozřejmě se nám opět zbořila linka na jednu z našich poboček, no a protože na té pobočce sedí i ředitelka, která neměla v pondělí náladu, bylo dost horko.
Ale alespoň jsem měl výmluvu, když jsem to volal našemu dodavateli - prostě se zlobí řiditelka a chtěla volat generálnímu - hned se to rozjelo...
Pak jsem v práci začal řešit to i ono, co se neustále odkládalo a najednou bylo šest hodin večer... Takže honem domů a pak natočit video k výročí map "Bratislava" - Před dvěma lety...
V úterý jsem se ráchal na internetu, protože mi bylo divné, proč nám zavírají hranice Rakušáci a Němci, dokonce v tento den o tom uvažovali i Poláci. No a ejhle, ona se dá najít takováto mapa ke Covidu:
Dal jsem onomu placenému Citelisu druhou šanci.
Snad poprvé bych žádal o vrácení peněz, protože onen Citelis odmítá hlásit. Ale podívejte se sami na placenou mapu a přidružený autobus...
Down by the River // Podél řeky
(napsáno 17/2/2021 21:36, aktualizováno 18/2/2021 10:00)
Opět jedna skladba, která mě doslova rafla za srdce
| lace your heart with mine, let your sleeping soul take flight. Take me through then night, Down, down, down by the river. Hanging moon in fog, Mists will lead where your belong, Sweep me off my feet, Down, down, down by the river. Inky embers swirl and dance, Just leap the flames and take a chance, to be with me tonight. Take my hand and hold it tight. Cause you and I are everywhere, The night is young. We´re going down, down, down by the river. Dont wake me up, just leave me there dreaming. (přepsáno z titulků skladby) | svázat své srdce s mým, nechte svou spící duši odletět. Vezmi mě skrz tu noc Dolů, dolů, dolů podél řeky. Visící měsíc v mlze, Hmly povedou tam, kam patříš, Smet mě ze nohou Dolů, dolů, dolů podél řeky. Inkoustové uhlíky víří a tančí, Jen vyskočte z plamenů a využijte šanci být dnes večer se mnou. Vezměte mě za ruku a pevně ji držte. Protože ty a já jsme všude, Noc je ještě mladá. Jdeme dolů, dolů podél řeky. Nebuď mě, nech mě tam jen snít (strojově přeloženo) |
Narazil jsem na jeden přímý přenos, přesně tři minuty poté, co skončil, ale to naštěstí je na Youtube jedno, (tedy pokud to jako autor nezakážete) ...
Před dvěma lety /a jedním dnem/ začala vlna vydávání map autora @14Tr6207 ...
Aneb ano, pozdě připomenuté výročí znamenalo mimořádné video bez čísla, ale také natočení muselo proběhnout po dni, kdy mám tzv. dlouhou šichtu, což tentokrát včetně přesčasu znamenalo dvanáct hodin práce. Tentokrát dost náročné na psychiku, protože když několika stěžovatelům sdělujete kontakt na nějakého hodně vysoko postaveného nadřízeného (divže nepředáváte telefon na prezidenta republiky), tak vám to na psychice nepřidá, i když za daný problém prakticky nemůžete...
Takže umluvený a na poslední chvilku jsem začal točit video. A samozřejmě - hned několik kiksů: Několikrát se zasekly AI tramvaje NF6D, moje tramvaj se nechtěla pohnout, mluvil jsem do jiného mikrofonu (proto je začátek slabší a jakoby s ozvěnou, o hluku z větráčků mého počítače nemluvě.
No a protože jsem byl umluvený k smrti (= nevýhoda práce na helpline) tak jsem si vymyslel hudbu, která se v prvopočátku taky automaticky neposouvala... Prostě samý průšvih...
Ale pak jsem se rozmluvil, dokonce do správného mikrofonu, všechno začalo fungovat a najednou byl konec jízdy.
Nakonec z toho vyšlo video,. které by se dalo nazvat: "Jízda ve špičce" a tím pádem tam bylo i velice slušné zpožděníčko. Najde se tam několikrát i ukázka, co se může stát, pokud tramvaj nebo autobus čeká na dobíhající cestující a pak jí díky tomu nevyjdou semafory a chytí tak zpoždění nadvakrát...
Hodně přemýšlím nad tím, zda vůbec psát toto, bohužel, dvoutýdenní shrnutí.
Pracovní shrnutí - ať mám plánovaný homeoffice, nebo práci v práci, jsem v práci alespoň čtyři hodiny, v tom druhém týdnu jsem v práci takříkajíc fulltime, tedy po celou dobu kdy bych v práci měl být, nebyl-li by kovid.
Což značí, že nestíhám nic - To, že bych doeditoval mapu Bratanovo, Osiky tak, aby šly jezdit a šla k nim vygenerovat navigace a nikde nechyběl žádný objekt (hurá, povedlo se mi vrátit povrch na Brtanovo, takže už není vidět skrz díry v asfaltu tráva a u nemocnice je vidět točna.
Za celých čtrnáct dnů jsem nečetl soukromé zprávy na facebooku, instagramu, na youtube jsem nereagoval ani nepamatuji...
Je to běs, je to běs, je to běs.
Teď už jsem se - kromě youtube - komunikačně srovnal, ale ... Ano, obě soboty jsem na počítač prakticky nesáhl, abych měl šanci se trošku srovnat spánkově a i duševně.
V podstatě jedinou spolehlivě fungující věcí na dobrou náladu je čtvrteční nákup s kamarádkou, který skončí s kafem na stojáka, kdy trošičku s kamarádkou špičkujeme na různá témata. Třeba i na sny. Kamarádce se povedlo se ve snu vrátit ke stavu, kdy se cítí ve snu šťastně. Prý na tom mám zásluhu...
Došlo kolem toho na diskuzi, kdo z nás dvou "věřil" a kdo "věděl", že se to kamarádce povede. Prý jsem ten, kdo "věděl". Trošku jsem se u toho červenal a možná i na vteřinku zatvářil samolibě, ale vnitřně cítím, že to není až tak černobílé, a říct "já sám věděl" je blbost. V tomto ohledu jsem přístupný sousloví "věděl, ale" ... Je to zajímavější tehdy, pokud dodám, že jsem se s nikým fyzicky existujícím o tom neradil...
Sám mám teď sérii snů, kde se opakuje to, že se účastním dětského tábora jakožto dospělák, přičemž kolem nás se dějí věci. V jednom snu byla taková zvláštní obloha s potrhanými tmavými mraky. A ta mě asi zdeptala nejvíce z celé té série a to jsem ji v tom snu měl na dvě vteřiny max, co jsem se na ni díval...
Ptám se sám sebe, jestli mi pomáhá, nebo deptá, hraní s kamarády, které provozujeme od 20:15 každý den. Scházíme se ve čtyřech, ale věčně někdo chybí, protože si nevšimne, že už je čas, nebo jde na přesčas nebo "jen" usne... Zbytečně čekáme a nervujeme se u toho....
Takže tak...
Tuto mapu jsem prý již točil - tvrdí mi zápisky. Ale já si to nepamatuji, asi to byla zcela jiná verze mapy, či co.
Každopádně jsem se moc netěšil, protože autor to mapu vydal spolu s prohlášením, že s vývojem končí v tak podezřelý den (těsně ke konci roku) že jsem měl podezření, že vše nebude tak, jak má být.
A skutečně nebylo, protože na mapě nejde spustit vše, a bude i nějaká chyba v linkovém vedení, protože mi to odmítlo nagenerovat mapku do navigace. Budu to zkoumat později...
O lince 165 vím, že místy chybí navigace a tak padla volba na linku 215
To je tak, když se necháte ukecat na repaint trolejbusu, nahrajete si ho do hry,... a pak se ten repaint prostě nezobrazí a vy nevíte proč. Ale to už běží live a vy se z toho musíte "vylhat"
Tolik k úvodnímu zadání dnešního přímého přenosu, kdy jsem v poslední vteřině do úvodního titulku ve videu domaloval otazníky k textům, takže si schválně stopněte video v čase 1:39 a porovnejte s popiskem pod videa - tedy pokud video sledujete přímo na Youtube...
Má se člověk chlubit svými úspěchy, nebo má jenom skromně říct: Už mi to (jakžtakž) funguje?
Jsou chvíle, kdy skromný být neumím, takže video točené ve 23 hodin, na poslední chvíli zveřejněné ještě dnes. Anebo jsem jen natěšený a rozradostněný z toho, že se mi "to" konečně povedlo?
Mapu Bratanovo jsem totiž zkoušel zprovoznit už před lety a vůbec mi to nešlo. Je vidět, že jsem nějaké zkušenosti mezitím získal...
Ale už to video :-)
Opět jeden týden, který dopisuji dodatečně a zpětně přemýšlím, co vlastně popsat - a tentokrát i jestli to mám vlastně popsat.
Celý (!!!) týden mohu popsat, dvěma slovy "jsem zbabělý" a to snad ve všech ohledech - od toho, jak se neobjednávám na veterinu - Mourinka má opět stav, kdy jde "do plusu", takže mamka, která s ní je celý den říká: "Ne, neobjednávej, je to [podle mě] zbytečný".
Mourinka je moje/naše už skoro třináctiletá kočička, která měla vždycky stres z přepravek a už ji rozhodně nepovezu sám, protože je schopna naši přepravku násilím otevřít a v šílenství utíkat naprosto kamkoliv. To jsem se rozhodl teď v neděli, když mě znovu ve stresu v tomto týdnu posekala, když jsem ji chtěl zkusit přenést z místa "A" - jak bych ji v budoucnosti dával do přepravky.
Kamarádka mě honí, abych na veterinu zavolal a domluvil si přesný čas, aby Moura byla v přepravce co nejméně. Ač jsem to neslíbil, chtěl jsem volat už teď v pátek. No a klasika - brzičko po příchodu do práce by to bývalo šlo, ale to ještě v ordinaci nejsou. A než jsem se k tomu později dostal, tak už v ordinaci dle zkrácených hodin taky nebyl nikdo. Ale jsem zbabělý, protože jsem si mohl nařídit budíka, abych si to připomněl v průběhu dne.
Jsem zbabělý ale i v lidských vztazích. To mi štve hodně, protože jsem mimo jiné nepomohl kamarádce, která byla - také v pátek - plačtivější. A našly by se i další příklady.
Kdy je to ale opravdu zbabělost, kdy nechuť řešit a kdy není síla to řešit? Budu se nad právě uplynulým týdnem hodně zamyslet...