Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

neděle 27. dubna 2014

Další záběry z .... hledá talent.

K poslednímu příspěvku o tanečnici která uchvátila v soutěži Británie má talent tu mám další dva záběry. První který je opět z britské verze soutěže je s kouzelníkem, a opět jsem byl uchvácen.



Co si však pomyslet o 3 letém děcku, které vystupuje v jakési asijské verzi téhož pořadu? Ano, jde mu to, ale...



..něco mi tam vadí.

čtvrtek 24. dubna 2014

Tak až se zase budu cítit starý, ...

Až se budu cítit starý, unavený a zničený, podívám se na toto video z "Británie hledá talent", kdy osmdesátiletá(?) tanečnice se svým mladším tanečníkem takčí tak, že...



.. dokonale uchvátí porotu a stala se internetovou celebritou s aktuálními téměř 18miliony sléhnutími, které jistojistě ještě poposkočí výše.. (dodatek z 27.dubna - aktuálně 18 245 181 shlédnutí)

Dá se na to říct jen jednou velké WAU!!!

neděle 20. dubna 2014

OMSI: Těsné zastavení (2.)

21. listopadu 2012 jsem se tu chlubil, kterak jsem měl pekelně těsné zastavení a skoro jsem si z něj dělal srandu, jaký že to jsem boreček, když se mi toto povede.

Poslední dobou zkouším jezdit v zimě a mívám s tím i po čtyřech měsících slušné problémy. Podjelo mi to na stejné konečné, jako na letním obrázku, kde stojím jako druhý. Teď v zimě jsem "přistál" v lajně jako třetí, polekaný a vyděšený, ve voze, kde mi neseplo ABS. Slušně jsem si zasáňkoval :-( Ufff.


neděle 13. dubna 2014

OMSI:Přejetý chodec

Nestane se často, aby se simulace OMSI zastavila v nějaké situaci, která připomíná nějakou reálnou situaci.

Právě dnes mám dojem, že černé auto přejelo na přechodu pro chodce nějakou osobu a čeká se na vyšetření od policie, která ještě nedojela.

Problém je to ale v místech, kde jezdí příliš mnoho autobusů, což je v našem případě konečná Krankenhaus na mapě Great Grundorf, kdy vjezd je ta první odbočka vpravo a výjezd pak ta vzdálenější. Můžete si tak napočítat, jak dlouho už se tu stojí - dva autobusy přijíždí zezadu během šesti minut, jeden z nich pak za šest minut vyjede z konečné směrem dopředu...

Mě na obrázku najdete jako čtvrtý bus při pohledu zepředu, právě jsem vyjel z konečné ... a málem neprojel

pátek 11. dubna 2014

rozdíl mezi demokracií a svobodou

Demokracie je, když dva vlci a jedno jehně hlasují, co bude k večeři.
Svoboda je, když dobře ozbrojené jehně odmítá hlasovat.

čtvrtek 10. dubna 2014

Lidstvo zmizelo?

Sen z dnešního rána by býval mohl být druhým dílem mého předchozího zapamatovaného snu (Zkouška IZS)...

Kdoví odkud jdu a proč, ale jdu sám, zdá se dokonce, že můj sen začal kdesi na kopci a já scházím dolů do vesnice. Ve snu ji tituluji názvem L*, což je vedlejší vesnice u rodiště jedné z mých babiček. Jenže to tam nějak moc nepoznávám a skoro nevím, kudy projít, protože domy jsou nasázené tak blízko u sebe, že jsou mezi nimi jen úzké uličky, kde by se protáhl stěží jeden člověk, jenže jak je to chaotické, tak cítím, že tu a tam je nějaká ta ulička slepá.

Každopádně nápověda v podobě na zemi položeného kabelu vedoucí mezi domy a provizorně je čímsi propojující, je pro mě jasná. Když tu prošli kabeláři, tak tu logicky musím projít já, zvlášť když najdu místo, kde se kabel rozpojuje vedví a v mém směru je tažen kabel o něco tlustší, tedy z logiky věci když půjdu oním směrem, tak dojdu k nějaké centrále. Navíc se zdá, že centrála je mým směrem!

A tak tuhle hopnu přes plot, tamhle proběhnu dvorek, ale nepotkávám žádného člověka, ba dokonce ani živého tvora, až mi to začne být divné, nemluvě o tom, že to začíná být docela tísnivé.

Jak je ten kabel tažený provizorně všude možně, tak byl u jednoho domu provléknut dovnitř, mě nezbývalo než jít za ním. V chodbě domu svítilo světlo a já jdouce po kabelu prošel dvěmi ložnicemi. Nábytek tu je, peřiny bez povlečení též a taky slabounká vrstvička prachu, kterou bych odhadl na týden, maximálně měsíc.

Tady se mi objevuje i první živý tvor, malé a strašlivě vyhublé koťátko. Začíčal jsem na něj,přišlo ke mě a než jsem jej stačil pohladit, tak prošlo skrz zavřené dveře do další místnosti a pak balkonovými dveřmi ven. Protože tam šel i můj kabel, vydal jsem se za ním.

Jakoby mi duch(?) koťátka chtěl ukázat, co se tu stalo, protože vidím nějakou mě neznámou maminku s tatínkem a malým kloučkem, kteří budou s několika málo věcmi naloženými na dětský žebřiňáček odcházet. Klouček ukazuje na koťátko, které ale uskočí do dřevníku, kde se zřejmě schová, rodiče však spěchají a pro koťátko nejdou, takže klouček pláče, a je rodiči odtažen pryč....

O to víc mě to zdrchá a mám z toho všeho náladu pokaženou, a současně mě to víc a víc pohání jít dát. Mám štěstí, protože kabel vede do města M* kolem mého domku. Tady to znám a odpovídá to realitě mimo sen. Vidím, že se tu rozkopalo plynové vedení, trubky jsou ještě položeny mimo výkop, byť jsou už svařeny, zřejmě se chystaly či měly chystat odbočky, které jsou na hlavní trubku navařeny, ale v tuto chvíli zaslepeny.

Technika, která by tu měla být tu není, nejsou tu ani známky, že by se v budoucnosti mělo pokračovat třeba ručně...

Přeskakuji výkop a ženu se k plotu domku. O něj se ale zdrceně opřu a je mi do breku. Zase ani noha ani ruka, ba ani živáčka, byť jsou okna otevřena, všude ticho. Pomalu skláním hlavu k zemi, snad abych se nepokrytě rozbrečel, když periferně vidím další číču, která vyskočila v bytě v patře na okno. Je to má číča a vypadá velmi zdravě, dokonce je v póze, kdy (hlavně v reálu) je celá nedočkavá, až přijdu domů a ona mě přivítá.

S úsměvem na rtech a s radostí v srdci okamžitě přeskakuji plot (ač v reálu by byla asi tak o 15m dál branka v plotě) a sen tímto končí...

Opět jeden sen, který mě vylekal. Když mi kdysi podobný sen vyprávěl taťka, řekl mi, že musel tehdy vstát z postele a jít se podívat do pokojíčku, kde jsme my děti spali, jinak by neměl klid. 

Po dnešku ho naprosto chápu, měl jsem sto chutí vstát a jít obhlédnout dvě zbylé obyvatelky domku - mamku a číču - jestli jsou v pořádku, ale v tu chvíli jsem slyšel zvuk plněné misky, když číča od mamky dostávala snídani. Což mě přimělo se pootočit na bok a zkusit ještě pár minut v klidu podřimovat a relaxovat z tohoto snu, než mě zazvonil budík a pozval mě tak do pracovního procesu....

Z pohledu sledování mých snů: Jednoznačně cítím, že některé části tohoto snu jsou reprízy. U hubeného koťátka si totiž uvědomuji odchylku, kdy to koťátko jdu do dřevníku hledat, přičemž svojí vlastní číču doma jsem ještě vůbec neměl. Ale zato jich pár žilo v domku na vesnici u babičky... 

Dále se mi zdá, že i dění ve dřevníku mělo vícero verzí, nedokážu si však je pořádně uvědomit. Je to stejná situace, jako u Halaky, kdy prostě vím o variantách a jako bych je zkoušel, kam se děj může poposunout (viz Halaka přeci jen vykladače snů nezlikvidoval - druhý modrý odstavec)

úterý 8. dubna 2014

Nekomentuji dění ve světě...

Docela zjišťuji, že poslední dobou vůbec nekomentuji dění ve světě a přiznám se, že se mi ani moc nechce, protože mi přijde,že je ve všem dost podvodů. Dnešní mnou nalezený Tweet říká toto:

Proruští aktivisté v Charkově vzali útokem budovu opery - v domnění, že je to radnice. Inu, místní domobrana ...

Tím pádem je jasné, že si milé Rusko chce viditelně ukousnout další kousek Ukrajiny a docází k drobným lapsům...

pondělí 7. dubna 2014

Ženy patří do kuchyně? Blbost!

Muži, kteří tvrdí, že ženy patří do kuchyně, pravděpodobně nevědí, co s ní dělat v ložnici!

neděle 6. dubna 2014

Zkouška IZS?

Dnešní "trojjediný" sen má několikero zvláštností a zamíchalo se mi do něj pár reálných částí, některé z nich ze včerejška...

Část první:
Sen začíná tím, že se naše parta hrající hru typu Gurps sešla na pravidelném sezení u jednoho z nás doma, které se protáhlo nejenom do hluboké půlnoci, ale bylo to pomalu až k ránu, když jsme se pomalinku začali rozcházet, byť to v daný okamžik ještě nevypadalo. Venku byla totiž stále tma jako v pytli...

(Více detailně tuto část netřeba popisovati, pro potřeby vyvrcholení snu je to nedůležité)

Část druhá:
Náš kamarád L* naskládal své děti do auta, i mého kolegu a kamaráda z práce Z* a pak pronesl: "Potřebuji posvítit. Víš že mi nefungují světla." A podal mi lano, které měl přivázané k předku svého auta.  Nijak se netvářím překvapeně, ostatně mám na hlavě nasazenou velkou čelovku, která po rozsvícení svítí pomalu jako malé slunce, ale samozřejmě tak jak správně svítit reflektor má, tedy do poměrně úzkého kuželu. Beru druhý konec lana, vznáším se před auto a rozjíždíme se. Netlačím však celé to auto, kolega nastartoval a jede po asfaltce tam, kam mu já svítím. Lano tak slouží pouze k tomu, abych měl přehled kde je on a příliš se od něj nevzdaloval.

Takhle proletíme/projedeme několik kilometrů, až nás v jedné táhlé pravotočivé zatáčce ve městě M* zastihne svítání.

S kamarádem L* a jeho dětmi se loučíme spolu se Z* a sbíháme z kopce od silnice dolů, čímž zároveň odcházíme z reálných kulis města M*.

Část třetí:
Sbíháme z kopce od silnice skrz jakousi vinici dolů k vodní nádrži, kde jsou v lesním prostředí zasazeny maringotky a malé - chtělo by se říct "zahradní" - chatky. "Žena už bude doma" říká poněkud zaraženě či ustrašeně kolega Z*, při pohledu na hodinky ukazující sedmou hodinu ranní a já z nějakého důvodu jdu s ním, snad abych dosvědčil kde byl, anebo snad proto, že se s jeho ženou znám a chci se s ní dnes potkat.

Před domem kolega vzal lopatu a celkem 4x nabral z hromady silně provlhčený písek a nasypal jej do jakési násypky. Při té příležitosti něco dalšího z písku vydloubl a dal zcela stranou.

Ale pak už jdeme dovnitř do chaty. Zde jeho žena E* (v reálu provdaná za Špl*, dalšího mého kamaráda) vytváří cosi na kamnech a její rodiče vzadu na pohovce poslouchají rádio. A protože jsou to právě oni, mohu jak ve snu v duchu či teď v reálu směle prohlásit, že je naladěna stanice "Praha" na středních vlnách (celým názvem "Český rozhlas 2 - Praha"), byť ji obvykle v reálu poslouchá jen paní.

Zrovna hrají skladbu Balada pro Adélku zřejmě v podání Jiřího Maláska. (Originál je Paul de Senneville - Ballade pour Adeline - jak mi poradil strejda Google - a já osobně si ji pamatuji z dob socialismu, neboť to byla znělka pořadu "Vysílá studio Jezerka" - viz server: Totalita a server: ČSFD)


Krásné poklidné ráno v domku u vody, krásná skladba v rádiu, žádné hádky či rámus v kuchyni, prostě co víc si přát? Kolega došel k ženě a letmo jí políbil na tvář, buďto jako pozdrav, nebo jako omluvu...

Přímo si to říkalo o nějaké vyrušení, o které se postaral můj mobil, který mi ve snu úplně poprvé zazvonil tak, jako mi zvoní v reálu, tedy s poměrně dramatickým úvodem. Podíval jsem se na displej, kde bylo jako jméno volajícího napsáno přesně tohle: Zkou3ka4

Z nějakého důvodu tento hovor típám, ať už proto, že to považuji opravdu za zkoušku či za něco jiného, jenže hovor přichází okamžitě znovu. To už mi je divné a tak jej přijímám a do telefonu se představím. Na druhém konci se ozývá z automatu: ".... systému. Zkouška integrovaného záchranného systému". Byl bych ten hovor ukončil hned po řečení celé věty, ale pak se okamžitě ozvalo něco jako: "Die Untersuchung des..." S vytřeštěnýma očima okamžitě přikládám telefon Z* k uchu a poměrně vyděšeně říkám: "Na IZS mluví německy!"

A to už je jasné, že je něco hrozitánsky špatně, protože si uvědomuji, že "romantický klavír" z rádia nezní, dokonce je zjevně, že stanice Praha už nevysílá, respektive její vysílač je vypnut. Ozývá se z něj vrčení, jakým občas bývá pásmo středních vln zarušeno a do toho nějaká anglická stanice hlásí přesně toto: "Warning of danger, warning of danger, blahblah...."

To "blahblah" bylo nahrazeno skutečnými(?) slovy, ale protože jsem se už s příšerným úlekem budil, tak si nejsem vědom, co je v angličtině hlášeno a pro koho.

To zakončení snu pro mě bylo tak ošklivé z důvodu obsažených mnoha reálií, že mi bylo jasné, že dneska už neusnu, takže když jsem se po chvíli podíval na budík, byly 2 hodiny a padesát minut a tak jsem raději vstal. Tím mi bylo jasné, že toto byl konec mého prvního spánkového cyklu (případně druhého když jdu spát dříve), který končívá typicky v půl třetí v noci. Automaticky se v tento čas podívám na budík, zkonstatuji že se neděje nic neobvyklého, otočím se na druhý bok a spím dál. Dneska až do 4:30, kdy jsem rozepsal koncept tohoto zápisku, jsem znovu nezabral a to jsem zkoušel kde co, co prý na usínání pomáhá (teplé mléko apod.), pilulky na spaní doma nemaje.

UPDATE v 11:30 hod - Vypsání se ze zážitku pomohlo, ještě se mi podařilo zabrat a usnout. Nyní tak mohu přemýšlet nad tím vším co se dělo včera v reálu a co se dělo ve snu, abych pak zjistil jeden poměrně zajímavý error, který jsem si v noci pořádně neuvědomil.

Sen totiž začíná v místě, kde nyní L* bydlí, přičemž vedle jeho parcely jsou ještě dvě volné. Právě se Z*, kterého jsem v reálu vezl domů, jsme se bavili, že by bylo hezké mít dostatek peněz a pořídit si zde bydlení. Bydleli bychom blízko všech dalších kamarádů zde bydlících...

Čili proč odjíždí kamarád L* pryč? Nápadů mám mnoho - bydlí už jinde?, či to mohu násilně naroubovat na utajený útěk ze Sudet (ano - mohu to naroubovat na můj "německý problém")? Jenže to tam nepasuje ta moje šajnovací čelovka, ta by pro utajený odchod skutečně použít nešla. A odjíždí od sebe, nebo ode mě?

Co také říct společně k prvním dvoum částem? Já jsem při nich naprosto v pohodě, v poklidu, jako by se nedělo nic co by se dít nemělo. Není to ani smíření se situací, která nastala, prostě se ve snu cítím pozitivně nabit. O to větší šok je vyznění třetí části snu.

Ostatně když to vezmu z druhé strany, tedy že ve snu létám, což ve snech mívám jen když jsem v reálu v pohodě, taky o něčem svědčí. A létám přesně tak jak chci já, nic mě nesráží, nepřitahuje zpět na zem...

Uvnitř chaty pak zní zcela bezchybně ona skladba (podle videa od času 1:24), zcela bezchybně se mi ozve i ono reálné zvonění mobilu, což také přispělo k závěrečnému úleku.

Poznámka na závěr: Německy neumím říct ani "HILFE", zde na blogu mi pomohl Google translator, ve snu to "pouze" znělo německy, angličtina je pro zápis zde na blogu mírně stylisticky upravena, v tom rádiu zněla jako by jí mluvil někdo,kdo není rodilý mluvčí, jak jsem si v tuto chvíli uvědomil...

Druhá poznámka: Pokud si chcete vyzkoušet ony zvuky rušení středních vln, tak si v létě přes den na středních vlnách Prahu nalaďte co nejpřesněji (chce to rádio s analogovým laděním) a pak si jí pusťte večer po 23:50. O deset minut později vysílání na středních vlnách stanice Praha končívá a ozve se tam právě to, co bych popsal oním rušením té anglické věty. Díky specifickým vlastnostem SV se totiž rozhlasové vysílání na SV šíří v noci o dost více do dálky, takže je slyšet o dost víc rozhlasových stanic...

pátek 4. dubna 2014

hledání ztraceného ... (3.) - aneb tentokrát doopravdy

Je to více jak týden, co jsem tu psal o tom, že chci hledat...něco, co bych rád měl. Osud, ten poťouchlík, mě vyslyšel vskutku dokonale, kolegyně v práci mě podezřívají, že jsem asi zamilovaný, protože jsem ztratil snad všechno a každý den něco -respektive každý den jsem hledal něco jiného

  • Pátek - čipovou jízdenku (jak už jsem psal v druhém díle této minisérie)
  • Pondělí - klíče od pobočky F
  • Úterý - peněženku
  • Středa - vlastní zdraví  = bylo mi tak blbě v noci na středu, že jsem šel raději k doktorovi. Vznikl z toho poznatek: "Nikdy nechoď k doktorovi, když máš příznaky vícero nemocí! Zmate je to"
  • Čtvrtek - klíče od auta
  • Dnes - naivní představa, že současné hlavní vedoucí  oddělení nestoupne moc do hlavy, jako těm předchozím. Spravedlnost při přerozdělování zástupů u nás totiž nefunguje recipročně. Jedna dívčina musí zastupovat tu druhou, ale opačně to nefunguje -to si ta druhá vydupala takovým způsobem, že ta první ještě byla za požadavek reciprocity seřvána "na tři doby"
Vše hmatatelné jsem posléze našel.