Odjezd tramvaje odložen

Při prohlížení blogu dnes ráno jsem zjistil, že ze čtvrtečního rána mi tu chybí zapsat jeden barevný sen, po dlouhé době to je hezký sen který není současně remake. A navíc je tramvajový :-)

Krásná dvojpatrová světle zelená tramvaj stojí na zastávce Pch* a nejede. Mimo jiné asi i proto, že já jakožto člen posádky polosedím pololežím na nástupišti (je to taková ta poloha, kdy si ze sedu chcete lehnout na bok, ale nataženou pravou rukou si tomu ulehnutí bráníte), přičemž čumím do na zemi položeného přeloženého potišteného listu A4, v němž mám vložený menší list s natištěným vozovým jízdním řádem.

Pomenší cestující vystoupila a ptá se mě, proč nejedeme. Pozvednu mírně hlavu k ní a oznámám jí omluvným tónem bez dalších podrobností: "Náš odjezd o čtvrt hodiny opozdili". Cestující to vzala a zase nastoupila do přízemní části tramvaje, já současně zvedám oči do míst, kde v reálu je cedule tramvajové zastávky. Ve snu jsou vedle ní i hodiny, které ukazují třičtvrtě na deset a ještě dvě minuty navíc. A právě ty dvě minuty mě donutily vstát se všemi věcmi a prohlásit: "Pojedeme".

Není to ale tak snadné, protože musím nastoupit do horní zadní části vozu, kam se sápu po schůdkách vně vozu (asi jako když se leze do lokomotivy, ale delší cesta). "No já snad pojedu venku" konstatuji, když nejsem s to přehodit nohu do kabiny (maje v reálu zamotané nohy do peřiny). Ale gymnastickým výkonem to nakonec dám.

Než se překulím do kabiny, kouknu do salónu (pro neznalé tramvajové hantýrky - do části vozu pro cestující) a tam vidím obrovský sál s mnoha křesly, stoly i barem, lidé se tam pohybují...

Ve své úzké ale ukrutně široké kabině (to ten sál pro lidi :-) ) se natahuji po sluchátku vysílačky a odvysílám: "Volám dispečink, volám dispečink, zde jediná tramvaj na trati, prosím o povolení odjezdu ze zastávky Pch* směr Ch*". Povolení je mi do pěti vteřin uděleno, takže hrcnu do tlačítka, ozve se tradiční zvuk z tramvají T3 včetně světla nade dveřmi, dveře se zavřou a já se budím ze sna spokojený s úsměvem, neboť jsem svůj úkol splnil.

O úsměv jsem ale záhy přišel, protože se mi nechtělo dál spát a na budíku bylo 3:07, což je do mého vstávacího času dost daleko. Ale mohl bych s tímto časem závodit s kolegyní z práce, jež vstává na můj vkus šíleně brzy. Myslím, že bych poprvé vyhrál.... Takhle jsem se šel napít čaje z konvice a zkusil znovu zalehnout a zbylý čas nějak dospat, což se mi podařilo...

Zápisek s hvězdičkou

Následující příspěvek by se v televizi vysílal s hvězdičkou a po 22. hodině ...

Dobrý a skvělý přítel

Dobrý přítel 
je někdo, kdo vám odpustí hned, jakmile se omluvíte.

Skvělý přítel 
je ten, kdo vám odpustí dříve, než se omluvíte.

(Stuart a Linda Macfarlandeovi)

Návrat přes dálnici nedokončen...

Opět jsem měl sen, který byl tzv. remake a složen ze dvou částí. První část se mi zopakovala méněkrát (možná dokonce poprvé) než ta druhá.

V části první jsem kdesi na loučce mezi vinicemi, přede mnou jsou dřevěné lavice a stopy a nějaké výukové materiály. O kousíček vedle je vedoucí jedné z mnoha "sociálek" (jež si ze včerejška z reálu živě pamatuji, protože podobně jako já se umí spravedlivě rozhořčit a dát to nadřízeným najevo). I ona má připraveny prakticky stejné materiály.

"Dneska už asi na výuku nikdo nepřijde. Je pátek" konstatuji a kolegyně něco odsekne na téma lenochů, ale zůstává na místě a vyčkává. Shodou okolností ale kolem nás polehávají někteří dlouholetí členové spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, oblečeni v teplákách, ale ani jeden nevyvine žádnou aktivitu, ba se se mnou ani nerozloučí, když pokračujíc v rozhovoru řeknu: "Dneska mi stejnak končí dovolená, pojedu domů".

A skutečně - drapsnu svoje materiály, hodím je do svého malinkého jednomístného auta a začínám jej tlačit(!) ven z vinice. Později do něj nasednu...

V části druhé jsem už ve svém jednomístném autě a sedíc dost nízko za volantem (předevčírem jsem jezdil v reálu simulátor OMSI na volantu - linka 72 Great Grundorf - a sjela mi židle, panžto mi odchází píst, takže jsem na jednu zastávku autobusu dojel se zhoršeným výhledem :-) ) a sjíždím po asfaltce dolů. Veškeré ovládání auta mám na volantu, i plyn a brzdu, vše funguje tak, jak má... Sjezd částečně odpovídá reálu u Sl*, když jedu z lednové akce spolku (loni a 3x předtím, letos ne)...

Pak sjedu na křižovatku ve městě, kde mi ji navíc křižuje železniční trať. Ať je na silničních ukazatelech cokoliv, zde vždy jezdím doleva podél postarší tovární budovy, a okamžitě opět přejíždím další koleje, kde dojde k zajímavé příhodě. Otáčí se zde zametací vůz, jež při své otočce smete takovou tu blikačku, co bývá na přejezdech bez závor a vleče ji za sebou.

Protože mi zametací vůz uhýbá do strany - silnice se zde rozšiřuje do vícero pruhů - a v tomhle místě se objevuje první cedule signalizující nájezd na dálnici směrem rovně - mohu jet dál, zvlášť když je pro oba směry nájezd na dálnici stejný. Tudíž mě nevykolejuje, že nevidím očekávatelné nápisy BRNO a PRAHA, nebo obdobné, pokud bych bych blízko jiné dálnice, či nějaké zahraniční nápisy, teď je to prostě jedno. Prostě to není potřeba řešit, jsem klidný...

O křižovatku dál to však již jedno není. Z mého směru se jedná o světelnou křižovatku s pruhy do všech tří směrů, zleva doprava vedou trolejové dráty, nad křižovatkou obrovské cedule do všech směrů. A tady nastává ten problém, protože jeden dálniční směr je doleva a druhý doprava, jsou podbarveny správně zeleně, doplněné i cíli podbarvenými modře ve všech třech směrech.

Zde přibrzdím při kraji a sen zde obvykle končí, protože si nedokážu vybrat správný směr, ani jeden z nápisů totiž neodpovídá existující obci v ČR. I když tentokrát jeden z nich říká "Březno", což mi přijde jako nejpřijatelnější a tak na tabletu či GPS si hledám své domovské město (ukázalo se na mapě velmi reálně) a pak se koukám, kde ta zpropadená dálnice vedoucí západně od ČR Německem(!!!) má nejrozumnější sjezd. Ten nenacházím - jakoby dálnice končila po přejezdu moře někde ve Švédsku a sen končí.

Díky všem indiciím zařazuji tento sen do skupiny "německých" , odpovídá tomu výuka mimo města, zmatení nápisů i cesta přes německo. Chování lidí ze spolku, kteří nejdou na výuku by tomu také odpovídalo, zde ale pocitově cítím, že je problém ve snu jiného rázu než rezignovanost z obsazení čech němci.

Vrátím se ještě ke křižovatkám v onom městě - ta první, kde vždy jezdím doleva mi velice hrubě připomíná situaci ve městě Ch* resp. na jednom jeho konci, jež je 20km od místa, kde spolek, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, pořádá svůj letní tábor. Na této křižovatce ve snu cítím neklid a skoro až zbrkle se cpu do levého směru. Proč, to netuším, nikdy jsem do jiných směrů nejel a nikdy mi jiné auto z těchto směrů nejelo, ani do těchto směrů...

Zase o spolku...

Ač jsem původně nechtěl se vracet k dění ve spolku, tak přeci jen se ještě jednou vrátím - na svůj nedělní post jsem totiž obdržel jistou reakci - místo [X] si dosaďte jméno spolku, jež se zde na blogu nevyskytuje:

Můj osobní názor na Tvůj poslední zápisek: v práci pracuješ od nevidím do nevidím a pak přijedeš na akci [x], kde pro změnu pracuješ. Já jsem si přijel minulý víkend odpočinout a povedlo se mi to. Takže využij ty víkendy, které ti tam kdosi nutil, a užij si je. Kdekoliv, není nutné si užívat jenom na akcích [x]. Dokonce to na mě začíná působit dojmem, že na akcích [x] z nějakého důvodu odpočívat nemůžeš.
Potom možná zjistíš, že práce tě nesemele. [x] asi taky ne. Ale práce a [x] zároveň už evidentně ano.

Pokud se nad touto reakcí zamyslím, vidím v ní několik pravd - první je vytížení v práci, které mi v posledních dnech připadá jako perpetuum mobile - čím déle jsem v práci, tím víc práce není hotovo (protože jsem rozptylován i podružnostmi), takže o to musím být ještě déle v práci. Dneska jsem si střihl 12hodin a konečně se mi podařilo tuhle pravdu zlomit (dost lidí totiž mělo napracované hodiny, takže šlo domů dřív a mě tím pádem podružnosti zmizely)...

To, že pracuji na akcích spolku je známá věc, minimálně odsoudcuji jistý turnaj. Na první akci v letošním školním roce tohle bylo v pohodě, protože jsem se trhal stranou a byl tím pádem nespolečenský. Na druhé akci, kde se hrála časově nejkratší verze, jsem měl ony depresivní sny a to jsem se večer naopak snažil být společenský až dost tzn. na hranici půlnoci. Teď na poslední akci opět podivnosti ve snech, kdy jsem si společnosti moc neužil, panžto proběhla v jednom dni večer schůze vedení spolku, na níž jsem byl přizván  - zde mi to ale navíc nevyhovovalo hlukově, z vedlejší místnosti při onom turnaji prostě šel hluk, který mě chvílemi ubíjel.

Stále tedy nevím, kde přesně je ta chyba - ale rozhodně mám už námět, jak se zařídím na květnové verzi akce spolku... :-)

Je jednodušší říct:

Je jednodušší říct: "Jsem v pohodě"
... než někomu dlouze vysvětlovat,
proč mám chuť rozbít si hlavu o zeď.

Okrajově ke spolku

Minulou neděli jsem tu psal o podivných snech na akci spolku v blogpostu "Víkend se spolkem". Mohu dodat očekávané - takto ošklivé sny již nepřišly. Ano, byl tu ten jeden - Autobusem na LARP? - jež přišel ale ve své relativně nejklidnější formě, který mi mohl vyvolat to, že jsem na web spolku (a facebook) dával hlášku o tom, že bude víkendová akce s larpem a ty zlobivé děti se poměrně podobali skupince mladých, jež na tyhle akce jezdí.

Musím se ale vrátit i k jednomu dozvuku oné víkendové akce, který nebyl ke mě příliš milostiv. Obdržel jsem totiž emailem výtku na téma, že jsem odjel z akce bez rozloučení. A samozřejmě - přišlo to od člověka, který je hodný a nemá na svědomí mojí psychickou nepohodu

Avšak kdo ji má na svědomí? Od začátku školního roku jsem byl na třech akcích spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. První, v místě konání letního tábora, proběhla pro mě z pohledu spánku a pohody dobře. Druhá a třetí ne. Na všech třech byli prakticky stejní vedoucí, takže přímo fyzickou přítomností některého z nich to není. Takže čím? ...

Začínám mít dojem, že tenhle boj prohrávám a pokud nenajdu nějakou šanci, jak to zvrátit, pak se obávám, že spolku budu muset dát vale...

Avšak s tímhle přístupem bych musel dát vale i práci, protože i tam prohrávám. Dokonce prohrávají i kolegyně a kamarádky v jednom. Jedna z nich mi napsala:
... tak co, už si méně ustaraný? Měla jsem v plánu obědem a pokecem tě dobře naladit na začínající víkend, ale stále více zjišťuji, že se mi to asi nikdy nepovede...

Druhá pak řekla:

Ty vypadáš tak zničeně a znechuceně....

Obě měly pravdu, protože mě momentálně i práce semílá, a mohou za to kolegyně, které jsou horší jak ta nejhloupější blondýna, kterou si dokážete představit. Už jsem tu psal o problémech rozpoznání VLEVO a VPRAVO, ba i  NAHORU a DOLŮ.  Máme tu level 3 - ofocovali jsme dva doklady jedné kolegyně kvůli certifikaci, ale ta se v jejím případě pozdržela, takže se stihla jak přestěhovat tak i logicky změnit doklady. Kolega V* to věděl a navíc s hrůzou zjistil, že jí ten jeden už stihl propadnout, takže se tento jeden jal přefocovat. A ptal se i na ten druhý: "Tenhle je v pořádku? Nezměnilo se nic?" A ukázal kolegyni fotokopii. Prej ne. Samozřejmě se stalo to, že doklady neseděly na potvrzení, tím pádem certifikace šla do háje. Zírali jsme na to čtyři a nechápali. Na listu s ofocenými doklady zelená občanka, kolegyně má samozřejmě už plastovou, tedy červenobílou. Naprdnutý kolega se zeptal: "To jste si včera nevšimla že je tam na tom papíře starý doklad?". Odpověď nás dorazila: "Když já měla na staré občance stejnou fotku, jakou mám teď"....................

A pak už stačí několik dalších kolegyň, typ ječící a typ plačící, dále typ "směrniceignorující", což jsou typy, jimž něco rozumně vysvětlit prostě nejde, aniž by nedošlo ke scéně. A vy musíte být splachovací a stále klidný, protože i jen mírné zvýšení hlasu je důvodem, aby vám něco provedly, od pomluv přes stížnost po něco mnohem horšího...

Tím pádem i dnes poslouchám meditační hudbu a snažím se nějak "přeladit", obávám se však, že momentálně potřebuji jeden slunečný jarní den, jako nejsilnější prostředek na dobití dobré nálady...

Co je zdravé? Možná trošku překvapivé věci

(koluje emaily, překládám tak, jak jsem obdržel, pouze jsem trošku pracoval s typografickými úpravami)

Co je ZDRAVÉ - tak takovéto věci posílám opravdu rád.  

HOVĚZÍ MASO: Pořádný steak, ale i kvalitní gulášek vás může zachránit od řídnutí vlasů. Hovězí totiž obsahuje železo a právě to v poslední době běžné populaci chybí, dámy, chcete mít stále krásné a husté vlasy? Podávejte k večeři kravičku. Ocení to i pánové ;-)

KNEDLÍKY: Možná vás překvapí, že shodnou kalorickou hodnotu s knedlíky má stejné množství vařených těstovin. Navíc v knedlících je řada zdravých surovin - například droždí, které obsahuje vitaminy skupiny B, mléko zase vápník a bílkoviny. Pokud si knedlíky dáváte jen občas a v rozumných porcích, rozhodně svému zdraví neuškodíte. 

KÁVA Kafaři mají další důvod, proč neskoncovat se svým zlozvykem. Nedávná finská studie, které se zúčastnilo 1400 dlouhodobých pijáků kávy, odhalila, že lidé, kteří pijí tři až pět šálků denně, ve svých čtyřiceti až padesáti letech snižují své šance na propuknutí Alzheimerovy choroby až o 65 % v porovnání s těmi, kdo pijí méně než dva šálky. Vědci věří, že za ochrannými účinky kávy stojí kofein a velké množství antioxidantů, které káva obsahuje.

TLAČENKA Samozřejmě, že je tlačenka pro zdraví blahodárná. Hlavně domácí, poctivá. Obsahuje totiž želatinu a ta je velkým zdrojem bílkovin pro stavbu kolagenu. Ten je základní stavební jednotkou tvořící pojivovou tkáň a to především pohybového aparátu, chrupavek, kostí, vlasů, nehtů a pokožky. Systém je prostý: to, co se vyvaří z prasečích kloubů, kostí i kůže, se pozitivně podepíše do našeho organismu. A máte snad dojem, že prase vypadá nezdravě? Kolagenu se někdy též říká >elixír mládí<. Na něm totiž mimo jiné záleží, jak mladě člověk vypadá a jak se pohybuje. Kolagen je také ve sklivci a v bělmě oka.

VÍNO Není žádnou novinkou, že pravidelná konzumace vína snižuje riziko srdečních onemocnění, prospívá krevnímu oběhu a působí proti rakovinným onemocněním. -Funguje i proti stresu! Kromě toho pití tohoto moku odbourává stres, čímž vám napomáhá k duševní i tělesné pohodě.- Víno kromě alkoholu obsahuje flavonoidy, což jsou látky, které působí jako antioxidanty a pomáhají tělu odbourávat cholesterol. - Alkohol navíc zvyšuje hladinu prospěšného cholesterolu a působí proti shlukování krevních destiček, takže vás chrání proti ucpání tepen.- Více než 400 vědeckých studií z celého světa dokazuje, že lidé, kteří dlouhodobě umírněně pijí víno, bývají zdravější než zapřisáhlí abstinenti. - Důkazem jsou například Francouzi, kteří mají hodně nízkou úmrtnost na srdeční a cévní onemocnění. Za jeden z důvodů se považuje každodenní pití vína při jídle. - Říká se, že červené víno je na srdce, ale není to pravda. I bílé je prospěšné.- Ale pozor, bílé víno má jistou přednost: pomáhá udržovat zdravé plíce. Popíjet by ho měli hlavně kuřáci, protože mírně snižuje negativní vliv kouření na plíce.

PIVO Samozřejmě, že je také prospěšné. Ale pochopitelně v omezené míře. Vypít denně deset piv je hloupost. Motáte se, přiberete a ještě je to nezdravé. - Pivo má 92 % vody, tudíž nám vydatně napomáhá k dodržování pitného režimu. - Je zdrojem vitaminu skupiny B. Je jich hned několik a mají vliv na naši pokožku. Zlepšují její pružnost. A lékaři občas pivo doporučují jako součást léčby při ekzému, akné a lupence.- Je protistresové. Věděli jste např., že chmel patří do čeledi konopovitých rostlin? Tedy jako marihuana. - Proti infarktu! Roztahuje cévy a snižuje hladinu cholesterolu. Vědci prokázali, že nejmenšímu riziku infarktu jsou vystaveni muži, kteří vypijí 1 - 2 piva denně.- Zažene Alzheimera. Je totiž bohaté na vitamín B2 a křemík. - Pivo ničí špeky. Při odbourávání alkoholu v našem těle vznikají volné radikály, které se podílejí na rozkládání tuku. Zacvičte si, dejte si pivo a proces spalování může frčet. Pivo po výkonu je vážně dobré. - Alkohol a další látky zpomalují uvolňování vápníku z kostí. Je to dobré i pro ženy, které se potýkají s problémy menopauzy. Občasná sklenice piva pomůže i v boji s osteoporózou. - A je dobré i proti chřipce. Což je poslední objev japonských vědců. Chmel totiž obsahuje humulon, což je látka, která má protizánětlivé účinky a chrání tělo před viry, které napadají plíce a působí dýchací potíže.

Tak ahoj. Jdu si otevřít lahvinku vína, pak si dám půl kila tlačenky a nakonec to zapiji pivem - musím něco udělat pro své zdraví!

Dobrá a špatná zpráva v jednom

Autobusem na LARP?

Stojím u svého autobusu na nádraží a za mnou tři další kolegové, kolem autobusů se nekoordinovaně postrkují děcka. Hvízdnu poprvé, podruhé .... a děcka pochopí, že se mnou švanda nebude a tak ti nejzlobivější se jali nastupovat ke kolegům. Zbylo mi 10 cestujících, kteří si nastoupili a já s nimi.

Kupodivu jsem ale nejprve v prostoru pro cestující, kde si je usazuji ("každý může mít dvojsedačku pro sebe") a pak pronesu větu s drobným úlekem. "No měl bych se jít věnovat řízení". Hned poté klušu dopředu za volant a chápu se volantu. Autobus do této chvíle jel do cílové lokace sám...

Až doposud byla jízda po jakýchsi normálně vypadajících silnicích, ale od okamžiku, kdy za volantem sedím já si připadám, jako bychom jeli po lesních asfaltkách, kudy už několik let nic (při kraji silnice) neprojelo, tak je zanesena mechem, jehličím. Zjevně vím, kam jedu, protože mě to nevzrušuje, chvilkami snad projíždím i mezi stromy, tu a tam odbočím, vše v plné rychlosti, jež odhaduji na 40km za hodinu. Pak jedu už přímo po polní cestě a autobusem to ani nehne, to až když odbočím doleva do kopce do aleje ovocných stromů je cítit, že autobus nemá sílu jet stejně rychle do kopce. 

Vyhrabal jsem se až nahoru, kde stojí na obrovské ploše hrad s hradbami, zde zastavuji. Děcka vystupují a chystají se hrad dobíjet....

Tím, že i já stojím před autobusem a nic nedělám, tato verze snu "autobusem na hrad" končí. Verzí tohoto snu jsem měl povícero, vždy jsem ale byl řidič. Mění se jen situace na nádraží (nahánění do autobusů, nástup nadržených, unáším autobus bez cestujících), pak se mění situace s výjezdem do kopce a konečně dění u hradu. Ještě nikdy jsem do hradu nevstoupil, obvykle hledám cestu pryč - ta doposud nebyla mnou nalezena, nebo jen útrpně čekám, jestli se někdo vrátí. Jednou vyjímečně na mě z hradeb zaútočili a zabili mě..

Sen se mi neopakuje tak často, takže mi ušel při všech výčtových blogpostnutích autobusových snů.

Vím, že ...

Vím, že mám přátele.
Taky vím, že mám nepřátele.
... jen občas nevím, kdo je kdo.

Ještě jednou ke spolku...

V pondělí spustil náš spolek, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, exkluzivní přihlašování na letní tábor pro loňské účastníky a následně mojí rukou pak dnes i přihlašování pro všechny.

Včera  přihlášeno 30 dětí za první hodinu, 60 za první tři hodiny
Dnes před posláním mého emailu 64 dětí a vyvěšením zprávy na web, o hodinu později je přihlášeno přes 80 dětí, takže jsme nyní velmi blízko limitu.

Překonali jsme tím rekord všech dob (čti: co si pamatujeme) a asi bychom se měli všichni radovat, jak náš spolek a jeho akce prospívá. Někteří tak i činí, ale mě vrtá hlavou otázka záludňačka: Je to úspěch propagace, anebo je náš tábor tak oblíben nebo tak dobrý?

A pak samozřejmě podotázka: Proč jsem v tomto bodě tak váhavý?

nejlepší a nejhorší JÁ

(nalezeno na Facebooku)

Jsou lidé, kteří poznali moje nejlepší JÁ a zradili.
Ale potom jsou lidé, kteří poznali moje nejhorší JÁ a zůstali!
A přesně pro ty já žiju!

Víkend se spolkem

Nastal opět čas účastnít se akce jistého spolku, jehož jméno se zde nevyskytuje...
Konal se pátý ročník akce, kterou jsem před pěti lety vyfasoval jako pořadatel, tehdy jako jeden z hlavních pořadatelů, nyní jen jako pořadatel části programu, konkrétně jednoho sportu hraného na kola.

Letos to bylo zajímavé, protože se akce konala na zcela novém místě, které znala jenom hlavní pořdatelka, takže dost lidí jelo na navigaci anebo podle mapy. Já volil navigaci....

Cesta tam

Stojíc v Berouně u vlakového nádraží čekajíc na jednoho účastníka jež měl přijet sem, jsem si nastavil navigaci na "poslední míli", vědouc přitom, že cílová oblast je blízko Berounky a tak jsem se těšil na 10km jízdy po rovině. Samozřejmě, nejkratší cesta vedla podle GPSky na blízký nejvyšší kopec, silnička čím dál tím užší, a pak na výběr - slepá ulice... nebo odbočka do vísky, kde se měla akce konat.. Jenže silnička ještě mnohem užší, zřejmě z dob kdy vznikla česká republika, se značkou "v zimě se neudržuje" a padající  prudce dolů mezi domky jiné vísky než naší cílové, kroutíc se jako had.

Takovouhle silničku hledat v noci a nesjet z ní na louku či nespadnout ze srázu, to chce rozvahu a odhad, což jsme v našem autě měli, dokonce jsme mohli sledovat jedno auto před námi a jedno za námi, která - s pražskou poznávací značkou - dávala najevo, že jedou na stejnou akci. A jeli, avšak po sjezdu to obě na chvilku vzdala a konzultovala zřejmě s mapou.

Místem konání, respektive  návsí, jsem projel třikrát - poprvé z tohoto "divného" směru, takže jsem tu křižovatku správně nerozpoznal, podruhé a potřetí pak po hlavní silnici, ale i ta byla úzká tak, že jsme pochybovali, jak tady může jezdit autobus, který tu měl vyznačeny zastávky. Jednoduše - jezdí jen 1x denně a je to školní autobus.

Třetí zmiňovaný průjezd jsme naštěstí udělali s mapou v mobilu jisté české firmy, takže jsme odhadli, že musíme odbočit do uzounké slepé uličky. A to mě krklo, protože mapka na webu slibovala něco právě na této hlavní silnici....

Tolik tedy k cestě sem

Spánek a sny

Z pátka na sobotu jsem spal  přerušovaně a měl depresivní sny - jeden z nich o mé vlastní babičce, ke které jsem chtěl zavolat záchranku. "No to si děláte pr*el? do K* nepojedeme" seřvala mě operátorka a zavěsila. Proč nechtěla posílat sanitku s doktorem těžko říct, ale v reálu je vesnice K* je na samém konci okresu, podobně jako ta, v níž jsme byli na akci my. 

Po této podezřelé noci jsem se pokusil na noc ze soboty na neděli udělat několik opatření - např. jsem šel spát první a nenápadně jsem přitom otevřel okno. Taktéž jsem si dal pozor na konzumaci všeho a jako poslední opatření na poslední chvíli jsem přehodil polštář na druhou stranu a spal tak v opačném gardu. Pocitově jsem spal o dost lépe, ale pro změnu ve snech babiččiným domem prolétla povodeň a v druhém snu pak silný déšť pro změnu propláchl můj byt.

Nevím co si o tom mám myslet, že by spouštěčem byla blízkost řeky Berounky?

Co je pro změnu jisté, je jeden z důvodů, proč spím mnohem více přerušovaně - pokud jdu spát v 10 hodin a moji čtyři spolunocležníci přicházejí spát co dvě hodiny, pak prostě klid v pokoji není...

Cesta zpátky

Skorem není co popisovat, kromě toho, že jsem jel na hranici pravidel, neboť šly tak temné mraky, že jsem očekával padání trakařů. Nespadlo nic...

Skvrny na slunci ... u lékárníka

Manžel přišel domů a v předsíni se mu vrhla okolo krku jeho vzlykající žena.
"Co se ti stalo, miláčku? Co ti kdo udělal?"
"Lékárník, já jsem mu volala on mě hrozně urazil."
Muž neváhá, oblékne se a jde do lékárny:
"Vy jste urazil mou ženu. Žádám vaši omluvu nebo vám rozbiju hubu," zařval na lékárníka a ten odpověděl:
"Počkejte, počkejte, než uděláte nějakou hloupost, vyslechněte mě!"
"No, poslouchám!"
"Podívejte se, pane, já jsem lékárník. Dneska ráno jsem zaspal. Bez snídaně jsem spěchal k autu a u auta jsem si vzpomněl, že jsem doma nechal klíče. Ovšem jak jsem spěchal, tak ty klíče od domu jsem si zabouchl v bytě. Vzpomněl jsem si, že ještě jedny náhradní mám v autě. Rozbil jsem okénko u auta a začal hledat klíče. V tom okamžiku mě sbalili policajti, protože si mysleli, že to auto chci vykrást. Musel jsem je dlouho přesvědčovat, že to je moje auto a teprve když jsem jim ukázal doklady, pustili mě. Pak jsem si došel pro klíče, jel jsem do práce. Ovšem chytili mě další policajti a dostal jsem pokutu, že jsem jel rychle. Pak mi praskla pneumatika, neměl jsem rezervu. Prostě, zkrátím to, pane, unavený, špinavý, naštvaný, jsem přišel pozdě do lékárny, tam mě šéf seřval, strhl mi prémie. Pak mě nechal za trest vytřít lékárnu a tu náhle zazvonil telefon. Já jsem si nevšiml zásuvky nad svou hlavou a ještě jsem se šeredně praštil, když jsem ten telefon zvedal. Na druhém konci byla vaše žena a měla dotaz. Chtěla vědět, jak se používá rektální teploměr. A věřte mě pane, Bůh je mi svědkem, jenom jsem jí poradil, co s ním!"

Je jeden jediný způsob, jak zacházet se ženami

"Je jeden jediný způsob, jak zacházet se ženami. Bohužel nikdo ho nezná."
Charlie Chaplin

Židovský vtip o hezké ženě

- "Poslouchaj, Kohn, moc hezkou ženu maj, ale radši ani nechtěji vědět, co se o ní povídá..."
- "Ale vždyť já vim. No a co? Však mi řeknou sami, Taussig: Co by měli radši, 20% podíl ve vyhlášený fabrice, nebo starou trafiku celou jenom pro sebe?"

Skvrny na slunci

O dnešním dnu mohu říci jen slova o tom, že musely být skvrny na slunci minimálně třetího stupně. Jak jinak totiž vysvětlit stejné hloupé chyby?

Celý den jsem se doslova probíjel pobočkami a problémy, abych se propracoval na tu poslední, kde mě čekala tiskárna s údajně zaseknutým papírem ("svítí mi druhá kontrolka shora"). Jakmile jsem tam dorazil, a zjistil skutečný stav věci, tak jsem myslel že mám vlčí mhu. Druhá kontrola totiž nesvítila, nýbrž blikala, což samozřejmě neznamenalo zaseknutý papír, nýbrž požadavek vložení papíru do ručního podavače... (vložil jsem, tiskárna zahrčela a vyplyvla postupně celou frontu a bylo to.)

... Odpotácel jsem se v šoku o patro níž, kde mě - naprosto neuvěřitelně a nečekaně - čekal nenahlášený problém přesně stejného ražení a na stejném typu tiskárny....

Celkové skóre této "nehody" je však o jedna vyšší, neboť jsem již dopoledne zachytil totéž na tiskárně jiného typu, která se dožadovala "manual feed" slovy(!) na displeji.

Nic však nepřekoná situaci z brzkého rána, kdy kolegyně J* mi zavolala, že potřebuje v Excelu do buňky A1 vepsat víceřádkový text a nařádkovat si to sama. Poradil jsem klávesovou zkratku ALT+ENTER a ukončil hovor, protože nebylo co poradit lepšího. Nemusím asi říkat, co jsem si myslel, když J* zavolala, že jí to nejde. To mě dojalo - jak by mohla stoprocentní rada selhat? A tak jsem se na to šel podívat. U kolegyně J*bylo zjevně vše v pořádku no a pak to z ní vylezlo. Další kolegyně mě nechtěla otravovat a ten problém má ona. Zašel jsem tedy za ní a poradil totéž co už dvakrát předtím. Následně proběhl tento dialog:
- "No ale mě to nejde!"
V předtuše chyby BFU zůstávám pasivní a myslím si, že si plete ALT s CTRL nebo tak něco:
- "Ukažte"
Kolegyně napsala první řádek a pak místo kombinace ALT+ENTER stiskla ALT+MEZERNÍK.
Raději jsem odkráčel mlčky středem, kolegyně J* pak tu druhou upozornila na její omyl...

Ne- ...

Nevěř všemu co slyšíš,
neříkej všechno co víš,
a nechtěj vše, co vidíš.

Nejsme hrdý národ

převzato ze sociální sítě Facebook

Nejsme hrdý národ.

Jenže jsme tu furt. Přišel Němec, pobyl a zase odešel a my jsme tady furt. Přišel Rus, pobyl, odešel a my jsme tady ještě pořád. Přišla Unie, pobude a až se rozpadne, my tu budem furt.Těžko nás porazit, když nebojujeme. A žádný vetřelec nezvládne poslouchat naše vtipy dýl jak čtyřista let, to je vyzkoušeno. Nestojíme za moc, ale ještě pořád stojíme tady. To není špatné.

Politika stojí za hovno.

Svatá pravda. Politici jsou šmejdi a kradou a sousedovi, který je volil,by se patřilo dát po hubě. Ale je fakt, že je zvolil ve volbách. To znamená,že tady míváme volby. A že na politiky můžeme nadávat nahlas a nikdo nás za to nezavře. To není špatné.

Žijeme v drahotě a bídě.

Je to pravda. Všechno stojí peníze a těch nikdo nemáme dost. S bídou vyjdou naprosté většině jen na vlastní bydlení, placatou televizi, ledničku, mikrovlnku, pračku, počítač, mobil a alespoň jedno auto do rodiny. Hlady už tady nikdo neumřel sto let. Máme se tak zle, že jsme líní se za lepší prací přestěhovat z Brna do Ostravy, protože je to hrozně daleko.To není špatné.

Šéfové jsou parchanti.

Svatá pravda, šéfové obecně jsou na hovno. Pokud ale můžeš nadávat na šéfa, znamená to, že máš práci. To není špatné.

Daně jsou vysoké.

Jsou nekřesťansky vysoké. Pokud ale musíš platit daně, znamená to, že jsi něco vydělal nebo něco máš. Horší by bylo, kdybys nic nevydělal a nic neměl. Takže to není tak špatné.

Zaměstnanci jsou líní nevděční parchanti.

Jsou. Ale pokud máš zaměstnance, kterým platíš, znamená to, že jsi borec, který dokáže vést firmu a dát obživu dalším lidem. To není vůbec špatné.

Zdravotnictví stojí za hovno.

No samozřejmě. Na každém pokoji by měla být telka, všichni by měli mít bílé plomby a právo na okamžitou transplataci jater. Takhle se musíme spokojit s tím, že pro nás v nouzi vcelku rychle dojede sanitka, že nás nejdřív zachrání a až pak se ptají po průkazce pojištěnce, že v nemocnici platíme jen za karbenátek a že v rámci pojištění dostáváme v porovnání s ostatním světem velice slušné a odborné služby. To není špatné.

Počasí stojí za hovno.

Naprostá pravda. V létě vedro, v zimě mráz. Ale nemáme tu tsunami, ničivá tornáda ani zemětřesení. To není špatné.

Příroda stojí za hovno.

Pravda. Ani pořádné hory, ani pořádné moře, ani pořádná džungle. Ale zas tu nemáme na každém kroku jedovaté hady, chlupaté pavouky, moskyty, v lese na nás neskočí hladový tygr a  pravděpodobnost, že nás do Berounky stáhnekrokodýl, je taky poměrně nízká. To není špatné.

Celé je to tu na hovno.

Je to přesně tak. Ale nikdo nás tu nedrží. Můžeme se kdykoli sebrat a odstěhovat se na jiné, lepší místo, kde bude všechno v cajku. A taky nám nikdo nezakáže se vrátit, když zjistíme, že takové místo neexistuje a mnohde je to i mnohem horší než tady. A to není špatné.

Nejsem cestovatel, nikde jsem nebyl, nic jsem nepoznal a nemůžu nic s ničím srovnávat. I přesto si dovolím prohlásit, že se tady máme jako prasata v žitě. V nejklidnějším koutě galaxie. Nic důležitého tu nemáme, takže nám to nikdo nechce vzít. Nic nám zas tak moc nechybí, takže sami na nikoho neútočíme. Nejsme bůhvíjak bohatí, aby se nám sem stěhovaly hladové hordy a nejsme zdaleka tak chudí, abychom se ve stěhovavé hordy proměnili sami. Díky tomu všemu sice nedržíme jako národ moc pohromadě, ale zase nás nikdo jako jedince nijak neomezuje a nemá tendence násilím sjednocovat. Pokud existuje na světě místo, kde se může každý v klidu a svobodně rozhodnout, čím chce být, jak chce žít a čeho chce dosáhnout, tak je to tady . Můžeme studovat, cestovat, podnikat, pracovat, chlastat pivo, dělat cokoli, co chceme. To není špatné.

Akorát možná neškodí si to sem tam připomenout.

Líbí se mi tu. Zůstanu tu i příští rok.

Shrnutí posledních dní

Přiznám se, že ani nevím, jak bych si sám pro sebe shrnul posledních 10 již uplynulých dní do nějaké jednoduché věty. Jediné co vlastně vím jistě, je to, že je mi smutno na duši.

Pracovně na mě první čtyři pracovní dni padaly "kostlivci ze skříní", takže přemýším i nad tím, jakéžeto procento kostlivců padá jen a jen na můj vrub, hlavně díky tomu, že ne zcela důležité úkoly se odkládají, případně předávají na kolegy, ale i ti jej mohou odložit. No jo, ale pak nastane buďto den, kdy už splněny musí být či nedejbože už splněny měly být, anebo těchto odložených drobných nedůležitých úkolů na pobočce je tolik, že je záhodno je začít plnit. Na pobočce F* mě to nyní stálo jen 10 hodin práce rozložených do dvou dnů, když jsem k tomu všemu přičetl i pravidelnou pracovní činnost....

Začínám "milovat" také jednoho mého kamaráda, který si mě pozval na jednu počítačovou činnost s tím, že mi zajistí i oběd/večeři, abych měl více času na jeho problém. Che - dostal jsem nakonec do ruky objednávkový list z picérky a prý: "zavolej si pro pizzu" ...

Obdobně začínám milovat i své sousedy, tentokrát se porafali mezi sebou ve 22:45, takže v době, kdy má panovat noční klid, ale bohužel také v době, kdy už jsem se snažil usnout...

Tak, jak se vyhýbám v úterý pobočce B* (jak jsem byl osočen, ačkoliv je to ve skutečnosti o tom, že opečovávám jiné menší pobočky), tak jsem přišel o nádherné divadlo, neboť kvůli pondělnímu problému na této pobočce přijel náš krajský ředitel a protože muselo být po jeho, tak nám přestavěl část přízemí a přestože byl v sáčku s kravatou, tak odstěhoval s mými kolegy odstěhoval počítačový kiosek. Aktivní byl ředitel, kolega Z* se tvářil kysele, protože tím padl jeden jeho (žel nereálný) plán, kolega V* si dokonce dovolil ředitelovi oponovat...

Ve středu už problém z pondělka probublal do celostátní televize...

Když už jsem mluvil o kolegovi Z*, tak momentálně přemýšlím, jestli nemám paranoiu, protože mi podezřele v tomto týdnu třikrát udělal kafe (do této doby průměr 6 kafí do roka), což může znamenat že po mě něco bude chtít - což dneska korunoval tím, že jsem obdržel masíčko pro mojí kočičku... Nebo je to černé svědomí? Nebo novoroční předsevzetí?  Je to pro mě prostě překvapivé...

Útoky na web spolku,  o nějž se starám, se opět obnovily, už začínám mít problém s chutí se tím babrat....

Pro všechny, kteří mají za sebou těžký rok

Pro všechny, kteří mají za sebou těžký rok:

Chraňte si to, co máte.
Zapomeňte na vše, co vás ranilo.
Odpusťte těm, kteří vás zklamali.
Bojujte za to, po čem toužíte.
Milujte ty, kteří vás mají rádi.
A nezapomeňte, že nikdy není pozdě začít COKOLI NOVÉHO.

Nějak se nedařilo

Opět se trošku vrátím v čase, tentokrát o 9 dnů zpět, tedy do 30. a 31.prosince 2014, neboť mám pocit, že se v těchto dnech něco nepovedlo

Nedaření se číslo jedna, které jsem si ale přál, bylo řešení našeho problému se Spammery (2. díl boje), kdy naprostá většina pokusů končí ještě před naším webem, překvapil mě jeden z nich, který takto "na vrata" zabušil 4993x..

Nedaření se číslo dvě už bylo mé - kdy jsem byl 30.prosince dvěma kolegyněmi pozván, nebo možná přizván na kafe a to hned po práci. Zašli jsme do jisté provozovny, kde jsme si dali kafe a já ... málem celé sezení prospal. Takže ostuda...

Na stejném místě se zřejmě nedařilo servírce, kdy nepochopila lehce nestandartní objednávku kafí, které neměla v nápojovém lístku. Nechápu, jak to holka zmotala, ale jen jedno ze tří kafí bylo dle objednávky, proč se do toho vlastně pouštěla?

Celý tento den s nedařeními jsem měl i jedno meganedaření. Tedy já... Na spodní polovinu těla jsem si poprvé v životě navlékl termoprádlo a na horní polovině pak klasické prádlo. Hezky pěšky jsem oběhal pobočky F* P* i novou pobočku Q*, šel i na to kafe. Můžete hádat, jak to dopadlo, v termoprádle mi byla zima. Kolegyně mi řekla, že mi bude zima do doby, než se začnu pořádně hýbat. V tu chvíli jsem spolkl vzteklou odpověď na téma "co mám dělat víc", když nepomáhala ani ostrá chůze do kopce na "její" pobočku?

Když bych řekl, že jsem 31. prosince v práci nedělal nic, tak bych asi dostal přes ústa a pokárání o šéfů, jenže já skutečně nic pořádného nestihl, protože jsem nevěřícně studoval směrnici, jíž se mám při své práci řídit. V tomto směru se mi také nedařilo.

Já sám pak večer stvořil podivný příspěvek zde na blogu k silvestru, neb se mi nedařilo najít si nějako zábavu, a ani nikam jít - vzhledem k tomu, že narazit na zábavu k silvestru, u které se nepije alkohol po (hekto)litrech snad ani nejde.

A pak vás bouchne do očí příspěvek na facebooku v angličtině:
I cry because others are stupid and this makes me sad.
Překlad:
Brečím, protože ostatní jsou hloupí, a to je mi smutno.

Někde se nedařilo mnohem více, než mě. Respektive "to" na duši bolelo více...

Skautské moudro

Pokud se někdy ztratíte v lese, kompas vám pomůže ztratit se víc na sever.

5 kruhů ajťáckého pekla aneb Ty přece rozumíš těm počítačům

Krásný článek z dubna 2014 se mi nedávno zobrazil na Facebooku
5 kruhů ajťáckého pekla aneb Ty přece rozumíš těm počítačům.

 Je to článek velmi pravdivý a já jsem rád za to, že jsem takzvané BFU ("Běžné Franty Uživatele"), kteří mi občas volají "vono mi to něco píše", donutil, aby šáhli do kapsy a onu hlášku mi alespoň vyfotili mobilem.... Ty šikovnější mohu požádat o stisknutí klávesy PRINT SCREEN a uložení/poslání/vytištění obrázku.

Co však s takovými, kteří si pletou VLEVO a VPRAVO? Pokud to jsou holky/kluci od nás z práce, stačí mít ponětí, jestli mají vlevo okno, nebo dveře, pak pomáhá říct "BLÍŽ  K OKNU" nebo tak něco. Jak ale reagovat na lidi, kteří si pletou i NAHOŘE a DOLE?

Nejhorší však je, když si jsem něčím jistý a radím z hlavy - vím že se v určité operaci musí zvolit první možnost v menu, takže zahlásím jako včera: "V menu Uživatel zvol PRVNÍ možnost", neb si nepamatuju (v aplikaci, která se intenzivně využívala naposledy v roce 2007) jak se ta volba přesně jmenuje. Protistrana samozřejmě zvolí druhou možnost a pak samozřejmě nemůže najít čudlík, který požaduji následně stisknout, nebo dokonce v třípoložkovém vodorovném menu nevidí slovo "uživatel"

Snih

Sníh.

Atmosferický jev, rozdělující motoristy 

na řidiče

a majitele řidičáku

Kam to jenom vedu (2.) + Spamming a Hacking webu... (2.)

Předchozí díly:

• 23. prosince 2014 - SPAMMING a HACKING na webu pro úzkou skupinu
• 27. prosince 2014 - Kam to jenom vedu?
  

Protože se také dnes budu trošku vracet v čase, dovolil jsem si spojit úvahy k 28. prosinci večer.

Nejprve to snazší - tedy spamming...

V příspěvku SPAMMING a HACKING na webu pro úzkou skupinu jsem signalizoval tři způsoby, jak je útočeno na web spolku, v němž jsem účastnen.

a) Průběžné jednotlivé pokusy o komentářový spam už od konce roku 2013
b) pokusy o uhodnutí hesla admina stránek od brzké ranní hodiny 23.prosince 2014
c) pokusy o shození webu pomocí nestandartního GET požadavku

Po dnešku mohu jednoznačně přidat

d) Pokusy o shození mnoha požadavky - úsměvné na tom je to, že se ho účastnilo několik počítačů se stařičkou Javou 1.6.0_19

e) Pokusy o najdění (později by přišlo zneužití) pluginu fckeditor, jež však na webu nelze najít, neb ho nemáme použit

f) Pokusy o zneužití vyhledávacího robota firmy Seznam.cz a Mail.ru - docela sofistikovaná metoda, která skrývá přede mnou útočníka...

Kam to jenom vedu? Kam to vede svět?

Kam to vede svět, respektive mé okolí, to netuším, ale jsou chvíle, kdy si myslím, že mi pár lidí kazí mé klidné chvíle. Úderem 12-té hodiny jsem se totiž všeobecně zeptal dalších čtyřech lidí, v kterouže tu hodinu pojedeme "se podívat na stromeček", neboli na malé rodinné setkání. Odpovědí mi bylo, že ve 14:30 a budu řídit auto. Spočítal jsem si tedy, kolik že je to minut, nastavil na počítači muziku, přikryl se dekou a jal se pospávat a poslouchat, byla to totiž hudba téměř meditační. Ve 13:15 jsem byl vzbuzen poprvé, prý pojedeme ve 14:00. Ve 13:45 jsem byl buzen a tahán z postele, že už jedeme hned. A ještě mi bylo vyčiněno, že jsem naprdnutý a mračím se...

Kam to jenom vedu? Je to otázka, protože jsem na sobě začal pozorovat novou taktiku chování, kterou praktikuji vůči přesně určeným lidem, shodou okolností jeden z nich byl mnou převážen ba onu akci. Když pronese něco nelichotivého tenhle člověk směrem na mě, ptám se: "Promiň, nedával jsem pozor, co jsi říkal?" (Ještě ani jednou to nezopakoval) Obdobně při loučení - potřesu si rukou postupně s ostatními a pak se otáčím na něj. A čekám - přemůže lenost a udělá ten chybějící krok, aby na mojí ruku dosáhl? Přemůže? Okej, potřesu si rukou. Nepřemůže? Okej, řeknu mu ahoj a jdu pryč. Brečet kvůli tomu nebudu, zrovna u tohoto člověka už fakt ne...

Každopádně tenhle člověk se náhle sám o sobě rozhodl, že jede domů do P* ještě dnes večer a tudíž musí jet i zbytek osádky auta, ačkoliv měli jet do P* až zítra po snídani. Prý to není žádný rozdíl. Ne, řekl jsem si v duchu, rozdíl to fakt není - jen dotyčný nebude trpět, že se ostatní kolem něj baví (v našem případě sestry mezi sebou) a bude se moci dívat v TV na co chce on - tzn. na cokoliv jiného, kromě Mrazíka....

Dohoda se životem

Dohoda první: NEHŘEŠTE SLOVEM
Hovořte jako osobnost, říkejte jen to, co si myslíte, vyhýbejte se užívání slova
proti sobě nebo k pomlouvání druhých, užívejte sílu slova ve jménu
pravdy a lásky.

Dohoda druhá: NEBERTE SI NIC OSOBNĚ
Nikdo nedělá nic kvůli vám, co druzí říkají a dělají je projevem jejich vlastní
situace a snů, když budete imunní proti názorům a činům druhých,
nestanete se oběti zbytečného utrpení.

Dohoda třetí: NEVYTVÁŘEJTE SI ŽÁDNÉ DOMNĚNKY
Nalezněte odvahu klást otázky a vyjádřit, co skutečně chcete. Mluvte s
ostatními tak jasně, jak jenom dovedete, abyste se vyhnuli
nedorozuměním, smutku a dramatům. Pouze touto jedinou dohodou dokážete
zcela změnit svůj život.

Dohoda čtvrtá: DĚLEJTE VŠE TAK, JAK NEJLÉPE DOVEDETE
Vaše činnost se mění od okamžiku k okamžiku, bude vypadat jinak, když
jste nemocní, než když jste zdraví, dělejte však za všech okolností vše,
jak nejlépe dovedete a vyhnete se zbytečným soudům a lítostí.

O týden dříve...

O týden dříve, stejně jako dnes, jsem měl na výběr.

Buďto půjdu na rodinnou sešlost anebo některé členy rodiny zklamu.
Případně z jiného pohledu byla možnost, se buďto nudit v hluku, anebo se příjemně bavit.

Můžete hádat, co jsem si vybral - příjemně jsem se bavil na akci zvané RVHP, rodinná sešlost šla stranou...

Na tohle téma jsme se bavili i na RVHP - prostě máme stanovený pátek a sobotu odpoledne, buď se povede jeden den, jindy dva, tu a tam bohužel žádný, ale má to pravidelnost a řád, dá se s tím počítat a dopředu plánovat. Přesto musela být sešlost v sobotu a nikoliv v neděli, ačkoliv všichni zúčastnění měli volno i v neděli.

Navíc jsem se s devíti desetinami rodiny viděl o dva dny dříve, o to víc mě svědomí netrápilo...

Dnes se situace může opakovat, rodinná sešlost u příležitosti nového roku (ne tak početná jako ty dvě prosincové) je možná naplánována na dnes. Možná na zítra. Já to ani nevím a za hodinku odjíždím na RVHP...

OMSI: Písmenkové linky

OMSI: Great Grundorf v2: Linka A1
Airport Ground Transportation Centre => Bauernhof


OMSI: Great Grundorf v2: Linka A2
Airport Ground Transportation Centre => Grundorf Bay


OMSI: Great Grundorf v2: Linka A3
Airport Ground Transportation Centre - South Valley Hospital


OMSI: Great Grundorf v2: Linka A4
Airport Ground Transportation Centre => Hong Shing Port


OMSI: Great Grundorf v2: Linka E1
Grundorf Expo => Airport Maintenance Area


OMSI: Great Grundorf v2: Linka E2
Grundorf Expo -> Bauernhof Rail. Station (Circular)


OMSI: Great Grundorf v2: Linka E3
River Side => Grundorf Expo


OMSI 2: Winsenburg 2015? Linka M1


OMSI: Great Grundorf v2: Linka P1
Hong Shing Port => Nottingham Court


OMSI: Great Grundorf v2: Linka P1
Nottingham Court => Hong Shing Port


OMSI: Great Grundorf v2: Linka P2
Hong Shing Port => Mid Levels Plaza


OMSI: Great Grundorf v2: Linka P2
Mid Levels Plaza => Hong Shing Port


OMSI: Great Grundorf v2: Linka P3
Hong Shing Port => River Side


OMSI: Great Grundorf v2: Linka P3
River Side => Hong Shing Port


Linka S52
mapa: Bowdenham UK
Apsley Bus Station → Winterbourne School


Linka X10
mapa: Teltow 3 BVG
Teltow → Berlin


Více viz: OMSI Videa, kde je vysvětlen důvod tohoto příspěvku

vtip, či skutečnost?

Když má ženská snubní prsten, tak je vdaná.
Když má ženská obyčejný prsten, tak to nic neznamená.
Když má ženská snubní i obyčejný prsten, tak je vdaná, ale nic to neznamená.

Moudro dne, které si vezmu jako předsevzetí do nového roku

Žádný dobrý skutek se nikdy neztratí, i když to tak často nevypadá.

Proto si nelam hlavu s nevděčníky a neboj se konat dobro, i když se zdá, že ho nikdo neocení, protože každý jeden skutek se ukládá na tvém karmickém účtu a jednou za čas tě vesmírná banka štědře odmění velkou dávkou štěstí, ať už ho použiješ na cokoliv.

Zatímco tě ve světském životě učí, abys šetřil na horší časy a myslel na zadní vrátka, já ti radím, abys ještě víc ukládal na svůj karmický účet, protože ten ani smrtí nezaniká a převádí se do dalšího období.