úterý 30. června 2015
Nejstrašnější chyba, které se můžeme dopustit
Nejstrašnější chyba, které se můžete dopustit, je hnát se celý život k nějakým cílům a nevšimnout si, že váš život plyne kolem vás.
pondělí 29. června 2015
Nenapsané x současné (6.+7.)
Opět se mi lehce nahromadily myšlenky a popisky situací no a protože se další věci dějí, chtěl bych zkusit porovnat stejné dny v týdnu, konkrétně vždy ten dnešní a k němu stejný den z předchozího týdne. Měly by být oba stejné ....
Poslední ze série z porovnávání dvou týdnů proti sobě bude tentokrát dvojitý, protože porovnat poslední dvě soboty a neděle nějak moc nejde.
poslední sobota a minulá neděle totiž byla v podstatě jen o popojíždění s následným sezením u počítače a hraním her...
Poslední neděle byla o výletu za RVHP, předposlední sobota naopak o výletu teambuildingovém, kterým začnu. Už dopředu jsem věděl,že se konat bude, takže jsem si připravil sebou i walkingové hole, abych si místy odlehčoval mým bolavým kloubům zasažených boreliozou. Samozřejmě jsem na ně ráno zapomněl.
A nevzpomněl jsem si na ně ani v okamžiku, kdy se na nás připojil pes majitelů kempu a kolegové z mé teambuildingové skupiny se nějak neměli k společnému ba ani osobnímu odvedení psa zpět do kempu. Musel jsem to udělat já. Točil mě i pes, protože poslouchal jen na házení klacku, kterým jsem ho přibližoval ke kempu.
Poté se už střídalo sluníčko, déšť, pařák a chůze po vytyčené trase, jež byla zpestřena tím, že jsme měli obejít několikero míst s táborovými základnami. Drsné bylo, že jsme opět procházeli místy, které jsem odněkud znal. Dokud jsme procházeli místy se starými základami, tak jsem to bral ještě dobře, ale jedna ze základen měla prakticky nové chatičky, tudíž jsem jí nemohl znát z teoretického výletu ve vzdáleném mládí. Ostatně mám natočeno něco málo materiálu, takže bych mohl udělat pokračování "Fakt nežijeme svoje sny?"
Tenhle výlet byl s pohodovými lidmi a tím, že jsme se dvě skupiny nakonec spojili to bylo ještě lepší, takže můj pocit, že opět děláme práci za někoho jiného maskovanou jako výlet byl umlčen...
Na závěr jsem musel provést hodinové narovnání na posteli, abych ulevil pálivé fyzické bolesti
Poslední neděle byla vyjímečně RVHPčková, což znamenalo krátký výlet na místo konání. Tentokrát jsem vyjížděl od mamky a nadvakrát, protože při prvním odjezdu jsem měl pocit, že mamce bylo dost špatně, což se mi po pát stech metrech rozleželo, takže jsem se otáčel a vracel se. Po dojezdu zpět jsem zjistil, že mamka už je v pohodě - tekoucí splachování mi potvrdilo jistou myšlenku.
I na RVHP jsem byl v pohodě, neboť i zde jsem se sešel s pohodovými lidmi a kromě jedné jediné holčiny jsme byli v plném počtu, shodou okolností stejně velkým jako ve výše popisované sobotě.
Tentokrát jsem si RVHp užil naplno, takže jsem si večer musel ulevovat pro změnu od duševní námahy :-)
Tolik tedy k porovnání volných víkendových dní.
Měl jsem ale možnost v určitých přestávkách RVHP které na mě padly, případně které padly na všechny, přemýšlet. A to přemýšlet i nad tím, co jsem tu popisoval - shodou okolností v předchozím příspěvku této série. Avšak protože je to opět na téma "Neumím říct děkuji", tak to tu nebudu znovu rozvádět...
UPDATE 20:00 a já právě obdržel jedno "Děkuji" přes rádio a písničky na přání. Takže drobná změna plánů - rozvedu to v některém dalším příspěvku :-) Zvlášť když vybraná píseň sedla jako kastrol na dětskou prdélku...
Poslední ze série z porovnávání dvou týdnů proti sobě bude tentokrát dvojitý, protože porovnat poslední dvě soboty a neděle nějak moc nejde.
poslední sobota a minulá neděle totiž byla v podstatě jen o popojíždění s následným sezením u počítače a hraním her...
Poslední neděle byla o výletu za RVHP, předposlední sobota naopak o výletu teambuildingovém, kterým začnu. Už dopředu jsem věděl,že se konat bude, takže jsem si připravil sebou i walkingové hole, abych si místy odlehčoval mým bolavým kloubům zasažených boreliozou. Samozřejmě jsem na ně ráno zapomněl.
A nevzpomněl jsem si na ně ani v okamžiku, kdy se na nás připojil pes majitelů kempu a kolegové z mé teambuildingové skupiny se nějak neměli k společnému ba ani osobnímu odvedení psa zpět do kempu. Musel jsem to udělat já. Točil mě i pes, protože poslouchal jen na házení klacku, kterým jsem ho přibližoval ke kempu.
Poté se už střídalo sluníčko, déšť, pařák a chůze po vytyčené trase, jež byla zpestřena tím, že jsme měli obejít několikero míst s táborovými základnami. Drsné bylo, že jsme opět procházeli místy, které jsem odněkud znal. Dokud jsme procházeli místy se starými základami, tak jsem to bral ještě dobře, ale jedna ze základen měla prakticky nové chatičky, tudíž jsem jí nemohl znát z teoretického výletu ve vzdáleném mládí. Ostatně mám natočeno něco málo materiálu, takže bych mohl udělat pokračování "Fakt nežijeme svoje sny?"
Tenhle výlet byl s pohodovými lidmi a tím, že jsme se dvě skupiny nakonec spojili to bylo ještě lepší, takže můj pocit, že opět děláme práci za někoho jiného maskovanou jako výlet byl umlčen...
Na závěr jsem musel provést hodinové narovnání na posteli, abych ulevil pálivé fyzické bolesti
Poslední neděle byla vyjímečně RVHPčková, což znamenalo krátký výlet na místo konání. Tentokrát jsem vyjížděl od mamky a nadvakrát, protože při prvním odjezdu jsem měl pocit, že mamce bylo dost špatně, což se mi po pát stech metrech rozleželo, takže jsem se otáčel a vracel se. Po dojezdu zpět jsem zjistil, že mamka už je v pohodě - tekoucí splachování mi potvrdilo jistou myšlenku.
I na RVHP jsem byl v pohodě, neboť i zde jsem se sešel s pohodovými lidmi a kromě jedné jediné holčiny jsme byli v plném počtu, shodou okolností stejně velkým jako ve výše popisované sobotě.
Tentokrát jsem si RVHp užil naplno, takže jsem si večer musel ulevovat pro změnu od duševní námahy :-)
Tolik tedy k porovnání volných víkendových dní.
Měl jsem ale možnost v určitých přestávkách RVHP které na mě padly, případně které padly na všechny, přemýšlet. A to přemýšlet i nad tím, co jsem tu popisoval - shodou okolností v předchozím příspěvku této série. Avšak protože je to opět na téma "Neumím říct děkuji", tak to tu nebudu znovu rozvádět...
UPDATE 20:00 a já právě obdržel jedno "Děkuji" přes rádio a písničky na přání. Takže drobná změna plánů - rozvedu to v některém dalším příspěvku :-) Zvlášť když vybraná píseň sedla jako kastrol na dětskou prdélku...
neděle 28. června 2015
Kolik stojí tahle chvíle?
"Kolik stojí tahle chvíle, kde jí můžu zaplatit, stačí k dosažení cíle, všechno co mám utratit?" ptám se spolu s kapelou "Audio Attaché" a jejich písní "Chvíle" v tuto vteřinu na vyjímečně nedělním RVHP....
Už od včerejška, kdy jsem tuhle píseň slyšel na Rádiu1 v hitparádě Velká Sedma, si pobrukuji refrén a následnou druhou(?) sloku, a přemýšlím, kolik bylo těch hezkých chvil, o kterých bych tohle mohl bez uzardění prohlásit? Naštěstí jich bylo dost, mnohé se opakují a tak nemusím řešit to, že: "Prodloužení okamžiku situaci neřeší, já chci tuhle chvíli vlastnit, ať mě kdy chci potěší"
Převzato z webu: http://bandzone.cz/audioatache/video/40349-audio-attache-chvile.html
kde je i celý text písně
Už od včerejška, kdy jsem tuhle píseň slyšel na Rádiu1 v hitparádě Velká Sedma, si pobrukuji refrén a následnou druhou(?) sloku, a přemýšlím, kolik bylo těch hezkých chvil, o kterých bych tohle mohl bez uzardění prohlásit? Naštěstí jich bylo dost, mnohé se opakují a tak nemusím řešit to, že: "Prodloužení okamžiku situaci neřeší, já chci tuhle chvíli vlastnit, ať mě kdy chci potěší"
Převzato z webu: http://bandzone.cz/audioatache/video/40349-audio-attache-chvile.html
kde je i celý text písně
sobota 27. června 2015
Nenapsané x současné (5.)
Opět se mi lehce nahromadily myšlenky a popisky situací no a protože se další věci dějí, chtěl bych zkusit porovnat stejné dny v týdnu, konkrétně vždy ten dnešní a k němu stejný den z předchozího týdne. Měly by být oba stejné ....
A tentokrát - KONEČNĚ - nějaká krásná shoda byla. I když ne po celý den a ne oboustranně.
Pracovně mohu minulý pátek nazvat dotahovacím, neboť jsem opět nejel na pobočky, narozdíl od včerejšího pátku, kdy jsem se na jedné z poboček hrůzou málem po........ .
To bylo tak - už od minula jsem věděl, že napájení jednoho serveru, jež měl dva redundantní zdroje, blbne, a já měl konečně v ruce náhradní kousek. Tyhle zdroje mají tu výhodu, že za provozu serveru jste schopni tu vadnou půlku vyškubnout, zasunout nový a vše prodrátovat. Když k tomu serveru můžu ze všech stran, tak to jsem schopen vyměnit za 30 sekund.
No a tak vcházím do serverovny a s hrůzou zjišťuji, že na třech serverech ze tří bliká chybová kontrolka, na minidispejíčku projíždí nápis POWER FAULT a onen server, co jsem jel opravovat už byl prakticky potmě, zezadu nesvítil ani jeden zdroj. Bylo mi dost ouzko....
Nebudu to moc protahovat, stihla odejít jedna z UPSek na jednom napajecím okruhu a smetla sebou jistič na okruhu druhém, takže po výměně UPSky a zdroje spolu s nahozením jističe uvedlo celou serverovnu do chodivého stavu....
A teď konečně k tomu hlavnímu:
Minulý pátek jsem úderem 13:00 vyběhl z práce, majíc napracované hodiny a pádil domů, abych naházel věci do auta a vyjel na akci spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje, konkrétně na teambuilding. Už předem jsem věděl, že když se nás sejde třetina týmu, tak že to bude na bouchnutí šampaňského, avšak tentokrát se to mělo povést opět tak, že tam budou lidi, kteří mi takzvaně sednou a jsou pohodoví.
Nejprve jsem nabíral v Praze A*H*, jež právě dokončila svůj první rok v Cambridgi a poté i V*K*, který se optal A* na její zážitky ze studia. Tedy, takové nadšení, které vydrželo na zácpu v Praze a dvě zastavení na dálnici, včetně jízdy na exit 56, to jsem už dlouho neviděl. Štěstí, které z ní vyzařovalo, mě naplňovalo, ačkoliv na něm nemám pražádnou zásluhu....
Po dojetí na místo jsem dostal facku od mého podvědomí, kterou mi zopakovalo po popojetí k chatičkám, kde jsme měli spát. A když jsem se i v reálu nemohl vejít pod nejnižší část stříšky terasy restaurace (a přitom odtamtud vedla oficiální cesta k chatičkám) bylo to jasné, ačkoliv si nejsem s to uvědomit, co se mi tu ve snech dělo...
Večer se nedělo už prakticky nic, kromě toho, že se tu objevil jeden náš známý s vypůjčeným Porsche a nechal pár lidí svést na sedadle spolujezdce - pár lidí nechtělo a já mezi nimi....
Současný pátek jsem úderem 13:00 vyběhl z práce a klusal s kamarádku I* na jeden konkrétní BUS, který nás vyvezl do hor, z nichž jsme pak za pomalé chůze scházeli téměř na výchozí místo. I zde jsem si prožíval svoji dávku štěstí, tentokrát s kapkou mých zásluh
Podobně jako v pondělí se musím podivovat, že jsem byl 3 hodinky schopen komunikovat, a při této příležitosti si povšiml určitých stop v mluvě kamarádky I* kolem jejich ne zcela dobrých snů, že si stále úplně nevěří a přitom před pár dny dokázala snít sen, který ji dostal do pohody (12. červen 2015 - Být Harry Potter, tak jsem dnes vyčaroval nejsilnějšího patrona). Když už nic jiného, tak se alespoň pokouší o zopakování tohoto svého úspěchu.
Vím, že to v I* je a že to v brzké době dokáže a bude postupovat v této mentální disciplíně dál, avšak já sám bych si nejraději nafackoval, protože se mi hned dvakrát podařilo říct cosi, co by podkopovalo sebevědomí každému.
Při vysvětlování použití "zrcadla" jsem řekl navíc slůvko "DOST" ve spojení DOST SI VĚŘIT, které tam vůbec nemělo co dělat, absolutně nechápu, kde se mi tam vzalo. To je totiž blbost, protože ono energetické zrcadlo bránící přístupu toho "nehmotného zlého" ke mě dokáže zrcadlo poměrně účinně bránit i při lehké nedůvěře. Vím to z vlastní zkušenosti, kdy jsem s tímhle "cvičením" začínal...
No a podruhé se mi to povedlo, kdy jsem v určitém kontextu řekl, že v tomto boji BUDE BOJOVAT DO KONCE ŽIVOTA. Tohle říct v daném kontextu nějakému člověku, který koketuje se zkratkovitým řešením sebevraždou, což naštěstí I* není, tak dost brutálně pohnu miskami vah ve směru "ANO" :-(
A přitom i to je v daném kontextu blbost, sám jsem se v onom konkrétním boji dostal k míru, či alespoň separátnímu míru.
Fakt bych si za to nafackoval. Ani páteční RVHP, jež následovalo, právě kvůli tomu z mé strany nedopadlo pro mě dobře, protože jsem o tom druhém seku musel přemýšlet. O to horší bylo z emailu od I* zjistit onen první sek, protože jsem si ho do té doby neuvědomoval tak palčivě....
Poslední nezodpověditelnou otázkou pro mě zůstává to, jestli jsem v konkrétních místech včerejšího pátku byl reálně poprvé nebo podruhé. V případě prvém by se jednalo o další místo s astrálním snem, v případě druhém si umím představit, s kým bych tu už byl. Samozřejmě může jít i o kombinaci "fyzická přítomnost-sny-fyzická přítomnost". Ano, určité body jsem jednoznačně prošel skutečně (start trasy, prostředek) v posledních deseti letech, ale ty ostatní?
A tentokrát - KONEČNĚ - nějaká krásná shoda byla. I když ne po celý den a ne oboustranně.
Pracovně mohu minulý pátek nazvat dotahovacím, neboť jsem opět nejel na pobočky, narozdíl od včerejšího pátku, kdy jsem se na jedné z poboček hrůzou málem po........ .
To bylo tak - už od minula jsem věděl, že napájení jednoho serveru, jež měl dva redundantní zdroje, blbne, a já měl konečně v ruce náhradní kousek. Tyhle zdroje mají tu výhodu, že za provozu serveru jste schopni tu vadnou půlku vyškubnout, zasunout nový a vše prodrátovat. Když k tomu serveru můžu ze všech stran, tak to jsem schopen vyměnit za 30 sekund.
No a tak vcházím do serverovny a s hrůzou zjišťuji, že na třech serverech ze tří bliká chybová kontrolka, na minidispejíčku projíždí nápis POWER FAULT a onen server, co jsem jel opravovat už byl prakticky potmě, zezadu nesvítil ani jeden zdroj. Bylo mi dost ouzko....
Nebudu to moc protahovat, stihla odejít jedna z UPSek na jednom napajecím okruhu a smetla sebou jistič na okruhu druhém, takže po výměně UPSky a zdroje spolu s nahozením jističe uvedlo celou serverovnu do chodivého stavu....
A teď konečně k tomu hlavnímu:
Minulý pátek jsem úderem 13:00 vyběhl z práce, majíc napracované hodiny a pádil domů, abych naházel věci do auta a vyjel na akci spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje, konkrétně na teambuilding. Už předem jsem věděl, že když se nás sejde třetina týmu, tak že to bude na bouchnutí šampaňského, avšak tentokrát se to mělo povést opět tak, že tam budou lidi, kteří mi takzvaně sednou a jsou pohodoví.
Nejprve jsem nabíral v Praze A*H*, jež právě dokončila svůj první rok v Cambridgi a poté i V*K*, který se optal A* na její zážitky ze studia. Tedy, takové nadšení, které vydrželo na zácpu v Praze a dvě zastavení na dálnici, včetně jízdy na exit 56, to jsem už dlouho neviděl. Štěstí, které z ní vyzařovalo, mě naplňovalo, ačkoliv na něm nemám pražádnou zásluhu....
Po dojetí na místo jsem dostal facku od mého podvědomí, kterou mi zopakovalo po popojetí k chatičkám, kde jsme měli spát. A když jsem se i v reálu nemohl vejít pod nejnižší část stříšky terasy restaurace (a přitom odtamtud vedla oficiální cesta k chatičkám) bylo to jasné, ačkoliv si nejsem s to uvědomit, co se mi tu ve snech dělo...
Večer se nedělo už prakticky nic, kromě toho, že se tu objevil jeden náš známý s vypůjčeným Porsche a nechal pár lidí svést na sedadle spolujezdce - pár lidí nechtělo a já mezi nimi....
Současný pátek jsem úderem 13:00 vyběhl z práce a klusal s kamarádku I* na jeden konkrétní BUS, který nás vyvezl do hor, z nichž jsme pak za pomalé chůze scházeli téměř na výchozí místo. I zde jsem si prožíval svoji dávku štěstí, tentokrát s kapkou mých zásluh
Podobně jako v pondělí se musím podivovat, že jsem byl 3 hodinky schopen komunikovat, a při této příležitosti si povšiml určitých stop v mluvě kamarádky I* kolem jejich ne zcela dobrých snů, že si stále úplně nevěří a přitom před pár dny dokázala snít sen, který ji dostal do pohody (12. červen 2015 - Být Harry Potter, tak jsem dnes vyčaroval nejsilnějšího patrona). Když už nic jiného, tak se alespoň pokouší o zopakování tohoto svého úspěchu.
Vím, že to v I* je a že to v brzké době dokáže a bude postupovat v této mentální disciplíně dál, avšak já sám bych si nejraději nafackoval, protože se mi hned dvakrát podařilo říct cosi, co by podkopovalo sebevědomí každému.
Při vysvětlování použití "zrcadla" jsem řekl navíc slůvko "DOST" ve spojení DOST SI VĚŘIT, které tam vůbec nemělo co dělat, absolutně nechápu, kde se mi tam vzalo. To je totiž blbost, protože ono energetické zrcadlo bránící přístupu toho "nehmotného zlého" ke mě dokáže zrcadlo poměrně účinně bránit i při lehké nedůvěře. Vím to z vlastní zkušenosti, kdy jsem s tímhle "cvičením" začínal...
No a podruhé se mi to povedlo, kdy jsem v určitém kontextu řekl, že v tomto boji BUDE BOJOVAT DO KONCE ŽIVOTA. Tohle říct v daném kontextu nějakému člověku, který koketuje se zkratkovitým řešením sebevraždou, což naštěstí I* není, tak dost brutálně pohnu miskami vah ve směru "ANO" :-(
A přitom i to je v daném kontextu blbost, sám jsem se v onom konkrétním boji dostal k míru, či alespoň separátnímu míru.
Fakt bych si za to nafackoval. Ani páteční RVHP, jež následovalo, právě kvůli tomu z mé strany nedopadlo pro mě dobře, protože jsem o tom druhém seku musel přemýšlet. O to horší bylo z emailu od I* zjistit onen první sek, protože jsem si ho do té doby neuvědomoval tak palčivě....
Poslední nezodpověditelnou otázkou pro mě zůstává to, jestli jsem v konkrétních místech včerejšího pátku byl reálně poprvé nebo podruhé. V případě prvém by se jednalo o další místo s astrálním snem, v případě druhém si umím představit, s kým bych tu už byl. Samozřejmě může jít i o kombinaci "fyzická přítomnost-sny-fyzická přítomnost". Ano, určité body jsem jednoznačně prošel skutečně (start trasy, prostředek) v posledních deseti letech, ale ty ostatní?
pátek 26. června 2015
Nenapsané x současné (4.)
Opět se mi lehce nahromadily myšlenky a popisky situací no a protože se
další věci dějí, chtěl bych zkusit porovnat stejné dny v týdnu,
konkrétně vždy ten dnešní a k němu stejný den z předchozího týdne. Měly
by být oba stejné ....
Pro poslední dva čtvrtky naštěstí jedna věc platila za společnou - klid a pracovní pohoda
Současný čtvrtek ostatně ani moc dalšího popisu nepotřebuje, protože jsem se začal ráchat v jedné dlouhodobě odkládané prácičce a bavilo mě to až tak, že mi uklízečka málem začla vyhrožovat, že mě zamkne na budově. Odpočinkový den by byl i večer, ale má oblíbená hra měla nějakou potíž při průběhu patche...
Minuly čtvrtek byl z mého pohledu o to víc příjemnější, o co vzdálenější kamarádka přijela a tato taková opravdu byla. E*V* se ohlásila už v úterý večer a dohodli jsme si schůzku tak, aby její poměrně čerstvě narozené dítko bylo mezi jídly. To ostatně s námi bylo přítomno, protože hezky spinkalo v kočárku a později v kavárně čile koukalo do světa.
A my si povídali (skore bylo pro E*V* v mluvení větší, než moje), ale bylo to báječné.Řeknu to i v popisku pátku, ale fakt mě poslední dobou více naplňuje, když je šťastný někdo jiný. Zvláště pokud je to někdo, u koho vím, že měl dobu, kdy se mu v něčem nedařílo.
Zbývá jen dodat, že pár lidí, co mě zná málo, si bude myslet, že mám ženu a dítě ....
Pro poslední dva čtvrtky naštěstí jedna věc platila za společnou - klid a pracovní pohoda
Současný čtvrtek ostatně ani moc dalšího popisu nepotřebuje, protože jsem se začal ráchat v jedné dlouhodobě odkládané prácičce a bavilo mě to až tak, že mi uklízečka málem začla vyhrožovat, že mě zamkne na budově. Odpočinkový den by byl i večer, ale má oblíbená hra měla nějakou potíž při průběhu patche...
Minuly čtvrtek byl z mého pohledu o to víc příjemnější, o co vzdálenější kamarádka přijela a tato taková opravdu byla. E*V* se ohlásila už v úterý večer a dohodli jsme si schůzku tak, aby její poměrně čerstvě narozené dítko bylo mezi jídly. To ostatně s námi bylo přítomno, protože hezky spinkalo v kočárku a později v kavárně čile koukalo do světa.
A my si povídali (skore bylo pro E*V* v mluvení větší, než moje), ale bylo to báječné.Řeknu to i v popisku pátku, ale fakt mě poslední dobou více naplňuje, když je šťastný někdo jiný. Zvláště pokud je to někdo, u koho vím, že měl dobu, kdy se mu v něčem nedařílo.
Zbývá jen dodat, že pár lidí, co mě zná málo, si bude myslet, že mám ženu a dítě ....
čtvrtek 25. června 2015
středa 24. června 2015
Nenapsané x současné (3.)
Opět se mi lehce nahromadily myšlenky a popisky situací no a protože se
další věci dějí, chtěl bych zkusit porovnat stejné dny v týdnu,
konkrétně vždy ten dnešní a k němu stejný den z předchozího týdne. Měly
by být oba stejné ....
Tentokrát by se mi ale chtělo spíš porovnávat minulé úterý a současnou středu, protože se "problém" s formulářem objevil znovu, jen na jiné pobočce... Jenže hlavně s úplně jiným průběhem. Kdyby tohle natáčel scénárista, tak by tohle mohl nazvat DEN A NOC. Fakt!
Současná středa kromě řešení různých drobností a jedné zbrklosti nepřinesla nic závažného, takže jsem opět mohl dodělávat nějaké drobnosti. Až do okamžiku, kdy na mě klepla jedna z vedoucích a s úsměvem se se mnou šla poradit nad formulířem, jež potřebovala vyplnit. A pak elektronicky podepsat a poslat mě, což skutečně do hodiny zkusila udělat. Taktéž jí to nešlo ale všimla si toho sama a hned mi volala, takže jsem okamžitě vyběhl k ní. Problém mi předvedla, já jí postup jemně poopravil (= chyba obsluhy) a pak jsme postup dle směrnice dotáhli tak, že byl "náhle" velice jednoduchý
Minulý úterek měl dohru minulou středu - Po onom mém vytočení z úterka jsem chtěl mít svědka předpokládajíc, že mi na oné pobočce lhali, že jem to nejde elektronicky podepsat. A tak jsem si vzal auto a kolegu a na onu pobočku s ním v devět hodin ráno vyjel. A tam se hned dojal, protože ač jsem chtěl mít poslaný onen formulář v podepsaném emailu, jak říká směrnice, tak ten podpis vrchní vedoucí cpala někam jinam. Tam jí to nešlo a nešlo jí to ani do toho emailu, takže jsem se dojal podruhé, protože bych byl přísahal, že jsem ono nastavení v emailu i letos obnovil s novým certifikátem. No tak prý ne, Outllok se tvářil jako bych to nikdy nenastavoval.
Jsou jen dvě možnosti. Buďto jsem blbec a nastavení jsem neudělal, anebo mě někdo zkuší vypéct, smazání tohoto nastavení jde totiž udělat poměrně snadno. Či to snad totálně zvoral kolega, který měnil počítač? Ale tohle nastavení se nám automaticky přenáší mezi počítači?!?
Po tomto zjištění jsem odvolal všechna setkání na čtvrtek a pátek, čímž jsem možná některé své kamarády a kamarádky nepěkně překvapil. Kromě rozčarování a nutnosti se srovnat jsem měl i jiný důvod, ale o tom až zítra....
Něco ale obě středy , tedy ta dnešní a ta minulá, mají přeci jen něco společného. A to, že se těším resp. těšil jsem se na čtvrtek
Tentokrát by se mi ale chtělo spíš porovnávat minulé úterý a současnou středu, protože se "problém" s formulářem objevil znovu, jen na jiné pobočce... Jenže hlavně s úplně jiným průběhem. Kdyby tohle natáčel scénárista, tak by tohle mohl nazvat DEN A NOC. Fakt!
Současná středa kromě řešení různých drobností a jedné zbrklosti nepřinesla nic závažného, takže jsem opět mohl dodělávat nějaké drobnosti. Až do okamžiku, kdy na mě klepla jedna z vedoucích a s úsměvem se se mnou šla poradit nad formulířem, jež potřebovala vyplnit. A pak elektronicky podepsat a poslat mě, což skutečně do hodiny zkusila udělat. Taktéž jí to nešlo ale všimla si toho sama a hned mi volala, takže jsem okamžitě vyběhl k ní. Problém mi předvedla, já jí postup jemně poopravil (= chyba obsluhy) a pak jsme postup dle směrnice dotáhli tak, že byl "náhle" velice jednoduchý
Minulý úterek měl dohru minulou středu - Po onom mém vytočení z úterka jsem chtěl mít svědka předpokládajíc, že mi na oné pobočce lhali, že jem to nejde elektronicky podepsat. A tak jsem si vzal auto a kolegu a na onu pobočku s ním v devět hodin ráno vyjel. A tam se hned dojal, protože ač jsem chtěl mít poslaný onen formulář v podepsaném emailu, jak říká směrnice, tak ten podpis vrchní vedoucí cpala někam jinam. Tam jí to nešlo a nešlo jí to ani do toho emailu, takže jsem se dojal podruhé, protože bych byl přísahal, že jsem ono nastavení v emailu i letos obnovil s novým certifikátem. No tak prý ne, Outllok se tvářil jako bych to nikdy nenastavoval.
Jsou jen dvě možnosti. Buďto jsem blbec a nastavení jsem neudělal, anebo mě někdo zkuší vypéct, smazání tohoto nastavení jde totiž udělat poměrně snadno. Či to snad totálně zvoral kolega, který měnil počítač? Ale tohle nastavení se nám automaticky přenáší mezi počítači?!?
Po tomto zjištění jsem odvolal všechna setkání na čtvrtek a pátek, čímž jsem možná některé své kamarády a kamarádky nepěkně překvapil. Kromě rozčarování a nutnosti se srovnat jsem měl i jiný důvod, ale o tom až zítra....
Něco ale obě středy , tedy ta dnešní a ta minulá, mají přeci jen něco společného. A to, že se těším resp. těšil jsem se na čtvrtek
úterý 23. června 2015
Nenapsané x současné (2.)
Opět se mi lehce nahromadily myšlenky a popisky situací no a protože se
další věci dějí, chtěl bych zkusit porovnat stejné dny v týdnu,
konkrétně vždy ten dnešní a k němu stejný den z předchozího týdne. Měly
by být oba stejné ....
Ale ani druhé dny ze dnů v týdnu nemohu prohlásit za stejné, neboť rozdílnější snad ani nemohly být.
Začnu současným úterkem, ten je na popsání o dost jednodušší - ostatně jak taky popsat den, kdy jsem dělal různé drobné úkoly a tak nějak den plynul.
No a jak bude v těchto zápiscích zvykem, vždy musí být něco alespoň trošku negativního. Po svých obou kolezích jsem opravoval nějakou drobnost jejíž prapůvodní příčinou byla nepozornost. I když zapomenout na počítači, z nějž se bude promítat, nainstalovat promítací software?
Minulé (tj. nenapsané) úterý bylo podobně jako dnešní vyjímečné tím, že jsem nejel na vesnické pobočky a raději řešil administrativu, jež se - mrcha - opět nahromadila. Probémem se ukázaly dvě listiny, jež jsem v pondělí večer předpřipravil dle jisté směrnice pro vrchní vedoucí až do takové míry, že je stačilo elektronicky podepsat, což je úkon zvící 15 vteřin a pak už jen stačilo vrátit je zpět.
Čekal jsem na ně celý den abych odpoledne dostal hnusně napsaný email od podřízené oné vrchní vedoucí, na téma že úmyslně nekonám... Poprvé v životě jsem viděl rudě a začal psát pěkně hnusnou odpověď, abych postupně vychládal a mnohé odstavce pak smazal a nepoužil. Nakonec ale ostrý email vznikl na téma, že tvrvám na dodržování směrnice. Po jeho odeslání jsem zmáčkl stopky, jež se zastavily na šesté minutě, kdy přišel první hovor, krerý jsem ale nestihl vzít. Když přišel podruhé v minutě osmé, byl jsem až taková svině, že už jsem měl připravené nahrávací zařízení....
A bohužel, bylo proč :-( Volala zklamaná vrchní vedoucí na téma že jsem pěkně hnusnej, když ji buzeruj a zřejmě aby mě ranila mi řekla, že jí elektronický podpis nefunguje.
To mě dojalo a hned dvakrát. Poprvé vrchní vedoucí měla celý den na to, aby zjistila že je problém. Z druhého pohledu tedy ta změna na níž jsem ty papíry vyráběl, nebyla tak akutní....... Hovor jsem si párkrát pustil abych věděl co vše mi je vytýkáno. A pak jej smazal.....
Teď vyjímečně popíšu i koousíček minulé středy, neb na tuto příhodu navazuje. Byl jsem totiž tak vytočený, že jsem si vzal sebou svědka. Předpoklad první se nesplnil - podpis nešel, předpoklad druhý - hádka - se splnil...
Ale ani druhé dny ze dnů v týdnu nemohu prohlásit za stejné, neboť rozdílnější snad ani nemohly být.
Začnu současným úterkem, ten je na popsání o dost jednodušší - ostatně jak taky popsat den, kdy jsem dělal různé drobné úkoly a tak nějak den plynul.
No a jak bude v těchto zápiscích zvykem, vždy musí být něco alespoň trošku negativního. Po svých obou kolezích jsem opravoval nějakou drobnost jejíž prapůvodní příčinou byla nepozornost. I když zapomenout na počítači, z nějž se bude promítat, nainstalovat promítací software?
Minulé (tj. nenapsané) úterý bylo podobně jako dnešní vyjímečné tím, že jsem nejel na vesnické pobočky a raději řešil administrativu, jež se - mrcha - opět nahromadila. Probémem se ukázaly dvě listiny, jež jsem v pondělí večer předpřipravil dle jisté směrnice pro vrchní vedoucí až do takové míry, že je stačilo elektronicky podepsat, což je úkon zvící 15 vteřin a pak už jen stačilo vrátit je zpět.
Čekal jsem na ně celý den abych odpoledne dostal hnusně napsaný email od podřízené oné vrchní vedoucí, na téma že úmyslně nekonám... Poprvé v životě jsem viděl rudě a začal psát pěkně hnusnou odpověď, abych postupně vychládal a mnohé odstavce pak smazal a nepoužil. Nakonec ale ostrý email vznikl na téma, že tvrvám na dodržování směrnice. Po jeho odeslání jsem zmáčkl stopky, jež se zastavily na šesté minutě, kdy přišel první hovor, krerý jsem ale nestihl vzít. Když přišel podruhé v minutě osmé, byl jsem až taková svině, že už jsem měl připravené nahrávací zařízení....
A bohužel, bylo proč :-( Volala zklamaná vrchní vedoucí na téma že jsem pěkně hnusnej, když ji buzeruj a zřejmě aby mě ranila mi řekla, že jí elektronický podpis nefunguje.
To mě dojalo a hned dvakrát. Poprvé vrchní vedoucí měla celý den na to, aby zjistila že je problém. Z druhého pohledu tedy ta změna na níž jsem ty papíry vyráběl, nebyla tak akutní....... Hovor jsem si párkrát pustil abych věděl co vše mi je vytýkáno. A pak jej smazal.....
Teď vyjímečně popíšu i koousíček minulé středy, neb na tuto příhodu navazuje. Byl jsem totiž tak vytočený, že jsem si vzal sebou svědka. Předpoklad první se nesplnil - podpis nešel, předpoklad druhý - hádka - se splnil...
pondělí 22. června 2015
Nenapsané x současné (1.)
Opět se mi lehce nahromadily myšlenky a popisky situací no a protože se další věci dějí, chtěl bych zkusit porovnat stejné dny v týdnu, konkrétně vždy ten dnešní a k němu stejný den z předchozího týdne. Měly by být oba stejné ....
No a zrovna pondělí a minulé pondělí jakožto správné vyjímky musí toto pravidlo porušit...
Co napsat o minulém pondělí? Pár hodn jsem protrpěl na křesle u zubaře, u kterého mě dojalo to, že nahlášená bolest dvou zubů jej přiměla vyfotit i ten třetí. A pak dva znich zazáplatovat... No a pak mě čekala spooousta práce.
Dnešní pondělí také nebylo tradiční, neboť na dnešek bylo naplánováno školení. Mezi námi, bylo to jen o tom, abych získal papír, protože jsem látku mohl odpřednášet klidně já a troufnu si říct, že i o fous lépe. Ale alespoň jsem získal nějaké pracovní kontakty...
Ovšem odpoledne po školení bylo skvělé, protože z minulého týdne mě čekalo poslední setkání s kamarády, konkrétně s E*M*. Tématem č. 1 byl, nepřekvapivě, spolek, jehož jméno se zde nevyslovuje a pak nějaké další věcičky. Bál jsem se, co si s E*M* budu povídat po dobu tří hodin, ale i tak jsme nedopovídali vše... Ale stihl jsem teplou večeři :-)
Co jsem však ale nezvládal byla přeprava TAM a ZPĚT.
Směrem tam jsem chytil 36 minut sekeru na příjezdu, a směrem zpět dokonce 44 minut ještě před nastoupením na konečné. Ostatně to mě dojalo, protože jsem to nepochopil. Když totiž deset minut po plánovaném odjezdu přiběhne nasupená stevardka a oznámí vám, že na autobusu nezavírají zadní dveře a že do deseti minut nejpozději dojede náhradní, tak si říkáte: No OK, stane se, říkáte si, a čekáte, jestli se splní dané slovo. Nasupená stevardka po chvíli ztratila trpělivost a šla kamsi do míst, kde jsem předpokládal, že se připravuje náhradní autobus.....
Kdeže. Autobusy oné společnosti kolem nás jezdily, neb dojely na konečnou, ale žádný s cedulkou s mým městem. Nechápal jsem to - prostě když nemám pojízdný vůz a nemám náhradní po ruce, tak prostě drapsnu první připravený, který není v plánu že do X hodin musí jet někam, nasadím původního řidiče a pak "zákonem padajícího kamene" to lepím tak dlouho, až mi někdo opraví ten vadný autobus, nebo doveze zálohu. Prostě kus poctivé dispečerské práce.
Každopádně mám dojem (podle obouchanosti jednoho místa u zadních dveří), že přijel právě ten autobus s opraveným zavíráním, ale že stevardka nebude navíc schopna vytvářet teplé nápoje? Nechci ji podezřívat, že je nechtěla vytvářet, ale musím říct, že mě to napadlo....
No a zrovna pondělí a minulé pondělí jakožto správné vyjímky musí toto pravidlo porušit...
Co napsat o minulém pondělí? Pár hodn jsem protrpěl na křesle u zubaře, u kterého mě dojalo to, že nahlášená bolest dvou zubů jej přiměla vyfotit i ten třetí. A pak dva znich zazáplatovat... No a pak mě čekala spooousta práce.
Dnešní pondělí také nebylo tradiční, neboť na dnešek bylo naplánováno školení. Mezi námi, bylo to jen o tom, abych získal papír, protože jsem látku mohl odpřednášet klidně já a troufnu si říct, že i o fous lépe. Ale alespoň jsem získal nějaké pracovní kontakty...
Ovšem odpoledne po školení bylo skvělé, protože z minulého týdne mě čekalo poslední setkání s kamarády, konkrétně s E*M*. Tématem č. 1 byl, nepřekvapivě, spolek, jehož jméno se zde nevyslovuje a pak nějaké další věcičky. Bál jsem se, co si s E*M* budu povídat po dobu tří hodin, ale i tak jsme nedopovídali vše... Ale stihl jsem teplou večeři :-)
Co jsem však ale nezvládal byla přeprava TAM a ZPĚT.
Směrem tam jsem chytil 36 minut sekeru na příjezdu, a směrem zpět dokonce 44 minut ještě před nastoupením na konečné. Ostatně to mě dojalo, protože jsem to nepochopil. Když totiž deset minut po plánovaném odjezdu přiběhne nasupená stevardka a oznámí vám, že na autobusu nezavírají zadní dveře a že do deseti minut nejpozději dojede náhradní, tak si říkáte: No OK, stane se, říkáte si, a čekáte, jestli se splní dané slovo. Nasupená stevardka po chvíli ztratila trpělivost a šla kamsi do míst, kde jsem předpokládal, že se připravuje náhradní autobus.....
Kdeže. Autobusy oné společnosti kolem nás jezdily, neb dojely na konečnou, ale žádný s cedulkou s mým městem. Nechápal jsem to - prostě když nemám pojízdný vůz a nemám náhradní po ruce, tak prostě drapsnu první připravený, který není v plánu že do X hodin musí jet někam, nasadím původního řidiče a pak "zákonem padajícího kamene" to lepím tak dlouho, až mi někdo opraví ten vadný autobus, nebo doveze zálohu. Prostě kus poctivé dispečerské práce.
Každopádně mám dojem (podle obouchanosti jednoho místa u zadních dveří), že přijel právě ten autobus s opraveným zavíráním, ale že stevardka nebude navíc schopna vytvářet teplé nápoje? Nechci ji podezřívat, že je nechtěla vytvářet, ale musím říct, že mě to napadlo....
neděle 21. června 2015
čtvrtek 18. června 2015
Zadání matematické úlohy...
1. Výuka matematiky v 50. letech
Dřevorubec prodá náklad dřeva za 100 dolarů.Náklady na produkci jsou 4/5 ceny.
Jaký je jeho zisk?
2. Výuka matematiky v 70. letech
Dřevorubec prodá náklad dřeva za 100 dolarů.Náklady na produkci jsou 4/5 ceny neboli 80 dolarů.
Jaký je jeho zisk?
3. Výuka matematiky v 80. letech
Dřevorubec prodá náklad dřeva za 100 dolarů.Náklady na produkci jsou 80 dolarů.
Docílil zisku?
Ano nebo Ne
4. Výuka matematiky v 90. letech
Dřevorubec prodá náklad dřeva za 100 dolarů.Náklady na produkci jsou 80 dolarů a jeho zisk je 20 dolarů.
Vaše zadání: Podtrhněte číslo 20.
5. Výuka matematiky po roce 2000
Dřevorubec porazí krásný les, protože je sobecký, bezohledný a nezajímá ho ochrana životního prostředí zvířat ani ochrana našich lesů.Činí tak proto, aby dosáhl zisku 20 dolarů.
Co si myslíte o tomto způsobu obživy?
Námět na celotřídní diskusi po odpovědi na tuto otázku:
Jak se cití ptáci a veverky, když dřevorubec podřezává jejich domovy?
(Žádná odpověď není špatná, neobávejte se ale svobodně vyjádřit své pocity, tedy hněv, rozhořčení, pocit méněcennosti, bezmoci atd.)
Pokud budete po skončení zkoušky potřebovat akční poradu, jsou vám k dispozici poradci, kteří vám pomohou se přizpůsobit zpět do reálného světa.
středa 17. června 2015
Jsem v pohodě
Občas, když řeknu: "Jsem v pohodě",
chci aby se mi někdo podíval do oči,
objal mě a řekl: "Já vím, že nejsi".
chci aby se mi někdo podíval do oči,
objal mě a řekl: "Já vím, že nejsi".
úterý 16. června 2015
Poslední dotaz na smrtelné posteli.
Muž leží na smrtelné posteli. Obrátí se k ženě: "Božko, já umírám. Můžu?"
pondělí 15. června 2015
OMSI2: Jízda po dálnici
V rychlém sledu sem dávám další své video z hraní her, opět se vracím k simulátoru autobusu OMSI a jeho druhé verzi, kdy jedu přes celou mapu Great Grundorfu po dálnici a zažívám různé příhody, jež jsem si zpestřil tím, že jedu autobusem s manuální převodovkou.
Jízda po dálnici na této mapě vyžaduje určitá "špecifiká"....
Tentokrát jsem si každopádně dal pozor a pořádně si nastavil úrovně mikrofonu a okolních zvuků, a při několikerém nuceném překódování do formátu pro Youtube se snažil neztratit kvalitu obrazu a zvuku.
Takže díky tomu ve videu zní originální komentář získaný přímo při hraní a na obraz se dá koukat. Lépe už to natočit neumím :-)
(technická poznámka: video naskočí bohužel až chvilku po tomto článku - ještě není dohrané na YT.
Jízda po dálnici na této mapě vyžaduje určitá "špecifiká"....
Tentokrát jsem si každopádně dal pozor a pořádně si nastavil úrovně mikrofonu a okolních zvuků, a při několikerém nuceném překódování do formátu pro Youtube se snažil neztratit kvalitu obrazu a zvuku.
Takže díky tomu ve videu zní originální komentář získaný přímo při hraní a na obraz se dá koukat. Lépe už to natočit neumím :-)
(technická poznámka: video naskočí bohužel až chvilku po tomto článku - ještě není dohrané na YT.
neděle 14. června 2015
Masová multiplayerová hra Neverwinter - dnes hraju sólo
Je to prakticky na den přesně, kdy jsem propadl hraní hry Neverwinter, jíž po celém světě hrají když ne desetitisíce, tak statisíce lidí. Ostatně proto se jí říká "masová" respektive se tak říká těmto hrám a já ji hraju s kolegou z práce a některými dalšími společnými kamarády.
V měsíci březnu jsem si natočil tohle videjko, s komentářem, abych zjistil, že onen komentář je nahrán slabě, a tak jsem si ho chtěl natočit znovu, ale protože mezitím ve hře proběhla změna matematických závislostí, zjistil jsem, že jsem dočasně sláb a neschopen tuhle sérii tozumně procházet, takže jsem nakonec do určitých míst doplnil komentáře nové.
Jak tedy vypadá hra, v níž jsem si ze sekce Foundry (jíž spravují hráči) vybral podzemí Cloak Tower a prošel jím s Lovkyní [Hunter] jménem Pelinka, po celou dobu cesty jde se mnou pomocnice jménem Evelinka, což je z velké části léčitelka [Cleric]
Pro zájemce tu mám druhé video s anglickým komentářem, kdy pět hráčů šlo do originální Cloak Tower... Neverwinter - The Cloak Tower (Gameplay)
V měsíci březnu jsem si natočil tohle videjko, s komentářem, abych zjistil, že onen komentář je nahrán slabě, a tak jsem si ho chtěl natočit znovu, ale protože mezitím ve hře proběhla změna matematických závislostí, zjistil jsem, že jsem dočasně sláb a neschopen tuhle sérii tozumně procházet, takže jsem nakonec do určitých míst doplnil komentáře nové.
Jak tedy vypadá hra, v níž jsem si ze sekce Foundry (jíž spravují hráči) vybral podzemí Cloak Tower a prošel jím s Lovkyní [Hunter] jménem Pelinka, po celou dobu cesty jde se mnou pomocnice jménem Evelinka, což je z velké části léčitelka [Cleric]
Pro zájemce tu mám druhé video s anglickým komentářem, kdy pět hráčů šlo do originální Cloak Tower... Neverwinter - The Cloak Tower (Gameplay)
sobota 13. června 2015
pátek 12. června 2015
Být Harry Potter, tak jsem dnes vyčaroval nejsilnějšího patrona
Dnes dopoledne jsem dostal zprávičku od kamarádky I*, v níž mi poslala zápisek o svém snu, ale uvozený usmívajícím se smajlíkem. Nemusím snad ani předstírat, že mě právě ten smajlík donutil k okamžitému přečtení.
Ten pocit, který mě prostoupil po přečtení, bych přál každému zažít a je naznačen v nadpisu tohoto blogu. Kamarádce se totiž povedlo usilovným cvičením otočit jeden ze svých ošklivých snů do pozitivna takovým způsobem, že až se s ní znovu uvidím, tak budu muset mít klobouk, abych před ní měl čím smeknout...
Žák tak předčil svého učitele, protože já svého času taky otáčel jeden sen mockrát se variantně opakující do pozitivna (Šedesátkrát na černo? Proč ne dvaašedesátkrát?) a z tohoto bodu vystoupal až ke květnovému snu Kočka revizorkou, ale trvalo mi to déle.
Není to poprvé co se mi tohle stalo, ale jsem za to rád, zrovna nedávno mi dva kluci děkovali a vzpomínali na to, jak jsem do nich hustil základy programování a teď už jsou mnohem dál, než já.
Je totiž zjevné, že mi tento stav vyhovuje a přináší ten správný pocit štěstí, který mě naplňuje...............
Ten pocit, který mě prostoupil po přečtení, bych přál každému zažít a je naznačen v nadpisu tohoto blogu. Kamarádce se totiž povedlo usilovným cvičením otočit jeden ze svých ošklivých snů do pozitivna takovým způsobem, že až se s ní znovu uvidím, tak budu muset mít klobouk, abych před ní měl čím smeknout...
Žák tak předčil svého učitele, protože já svého času taky otáčel jeden sen mockrát se variantně opakující do pozitivna (Šedesátkrát na černo? Proč ne dvaašedesátkrát?) a z tohoto bodu vystoupal až ke květnovému snu Kočka revizorkou, ale trvalo mi to déle.
Není to poprvé co se mi tohle stalo, ale jsem za to rád, zrovna nedávno mi dva kluci děkovali a vzpomínali na to, jak jsem do nich hustil základy programování a teď už jsou mnohem dál, než já.
Je totiž zjevné, že mi tento stav vyhovuje a přináší ten správný pocit štěstí, který mě naplňuje...............
středa 10. června 2015
Poslední víkend z pohledu reálného
Mám-li popsat to, co jsem dělal mezi 25. květnem až touto nedělí, pak to mohu napsat šílením ze snu, který se nakonec nekonal, aby se konaly jiné astrální sny. Ale to už jsem neděli v neděli ("Fakt nežijeme svoje sny?")...
Ale nepopsal jsem reálně dění ze spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje, tedy spíše dění na setkání s lidmi, jež jsou jeho členy.
V pátek jsem po dobloudění na místo (opět problém v poslední míli, minul jsem jeden ukazatel cesty) nalezl jednoho z pořadatelů, jak si zrovna přebírá naší ubikaci a pak po dohodě se mnou vyjel na nákup sám a já dělal "bójku" pro případné zbloudivší, kteří by přijeli podobně jako já chvilku po oficiálním převzetí ubikace, jež bylo známo hodně dopředu.
Dalo se to očekávat, za dvě hodiny nepřijel nikdo, takže jsem si mohl užívat stínu pod ořechem, jsouc na akci zcela bez počítačové techniky. To byla panečku pohodička....
Pak se postupně začali objevovat jedinci, téměř s každým jsem potřeboval prohodit větičku a tak nějak jsme to dopracovali do večerního ohně a opékání špekáčků. To ale bohužel znamenalo, že se otevřelo (nejenom) pivko. Bylo mi jasné, že můžu jít klidně spát, protože se nic důležitého dít nebude. A hlavně neuvidím ty konce...
Ano, neviděl jsem je, přestože jsem spal pod širákem, ale slyšel jsem je, protože jsem spal pod širákem, asi tak 20 metrů od ohně. Na mé tradiční probuzení kolem druhé hodiny v noci jsem zaregistroval hlášku jednoho máča, který měl potřebu se vymočit přímo na mě. než jsem se probral a pořádně se rozkoukal, už dotyčného dva kumpáni odváděli...
O dvě hodinky později už i oni spali u ohně, takže jsem si mohl užít ranní zpěv ptáčků zpěváčků bez nepřírodních zvuků. Už chápu proč mnozí jezdí spát pod širák, tohle fakt za to stálo slyšet...
V sobotu dopoledne a pak i odpoledne měly proběhnout schůze. První z nich, řízená manažerem z povolání odsejpala jedna báseň, takže za hodinku a kousek bylo hotovo. Na schůzi druhou jsem musel všechny upozorňovat a dokonce řídící schůze doslova (slovně) vtlačit do jednací místnosti, aby šla příkladem...
A pak najednou bylo po šestnácté hodině a já věděl, že vlak s přestupem na mojí druhou akci už nestihnu a přesto jsem raději vyrazil na další spoj s "garantovaným" přestupem, jež měl jet o dvě hodinky později. Až tak se mi chtělo být sám a nebýt na schůzi, která se rozplizla na draft. (Kdo ví - ví, kdo neví - nechť mi promine, nespecifikuji to)
Měl jsem čas dotočit pár záběrů do videjka a pak jet vlakem, z nějž jsem přestup neměl a jež jel mezi mými plánovanými vlaky. Musím konstatovat, že jsem udělal dobře, protože se vlaky od Prahy zpožďovaly a kdesi v mém směru byla mimořádka - stržená trolej, takže bych v důsledku nestihl přestup na úplně poslední vlak jedoucí v sobotu po oné regionální trati daným směrem.
Jízda oním posledním vlakem pro mě byla specifická tím. že jsem oproti očekávání nejel v nové regionově s tably a hlášení zastávek, ale ve staré 810-ce, takže jízda na S* ze směru, kterým jsem ještě nejel, začla pro mě nabývat dobrodružnosti. Co vám budu povídat, díky tomu, že se vláček "synchronizoval" na větších zastávkách s časem, jsem měl šanci vystoupit na správné stanici a to jen díky tomu, že byl dle jízdního řádu čas vystupovat :-)
No abych nekecal, měl jsem určitou představu, že po zastávce X - poslední velké zastávce, ta má musí přijít také. Jak mě, tak strojvedoucího však překvapila mezizastávka a na ní lidé, takže jsem si užil velké brzdění...
V neděli dopoledne jsem pomohl se sklízením suchého sena, protože měly přijít deště a pak znovu vláčkem domů. Měl jsem to načasované a nasměrovanné tak, že jsem projížděl místem konání první akce právě v čase, kdy by mohli jistí účastníci jet domů a skutečně se zadařilo, jeden klučina tam stál, takže jsme měli čas v Praze na přestupu pokecat, protože oboum to jelo až za hodinku....
Ale nepopsal jsem reálně dění ze spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje, tedy spíše dění na setkání s lidmi, jež jsou jeho členy.
V pátek jsem po dobloudění na místo (opět problém v poslední míli, minul jsem jeden ukazatel cesty) nalezl jednoho z pořadatelů, jak si zrovna přebírá naší ubikaci a pak po dohodě se mnou vyjel na nákup sám a já dělal "bójku" pro případné zbloudivší, kteří by přijeli podobně jako já chvilku po oficiálním převzetí ubikace, jež bylo známo hodně dopředu.
Dalo se to očekávat, za dvě hodiny nepřijel nikdo, takže jsem si mohl užívat stínu pod ořechem, jsouc na akci zcela bez počítačové techniky. To byla panečku pohodička....
Pak se postupně začali objevovat jedinci, téměř s každým jsem potřeboval prohodit větičku a tak nějak jsme to dopracovali do večerního ohně a opékání špekáčků. To ale bohužel znamenalo, že se otevřelo (nejenom) pivko. Bylo mi jasné, že můžu jít klidně spát, protože se nic důležitého dít nebude. A hlavně neuvidím ty konce...
Ano, neviděl jsem je, přestože jsem spal pod širákem, ale slyšel jsem je, protože jsem spal pod širákem, asi tak 20 metrů od ohně. Na mé tradiční probuzení kolem druhé hodiny v noci jsem zaregistroval hlášku jednoho máča, který měl potřebu se vymočit přímo na mě. než jsem se probral a pořádně se rozkoukal, už dotyčného dva kumpáni odváděli...
O dvě hodinky později už i oni spali u ohně, takže jsem si mohl užít ranní zpěv ptáčků zpěváčků bez nepřírodních zvuků. Už chápu proč mnozí jezdí spát pod širák, tohle fakt za to stálo slyšet...
V sobotu dopoledne a pak i odpoledne měly proběhnout schůze. První z nich, řízená manažerem z povolání odsejpala jedna báseň, takže za hodinku a kousek bylo hotovo. Na schůzi druhou jsem musel všechny upozorňovat a dokonce řídící schůze doslova (slovně) vtlačit do jednací místnosti, aby šla příkladem...
A pak najednou bylo po šestnácté hodině a já věděl, že vlak s přestupem na mojí druhou akci už nestihnu a přesto jsem raději vyrazil na další spoj s "garantovaným" přestupem, jež měl jet o dvě hodinky později. Až tak se mi chtělo být sám a nebýt na schůzi, která se rozplizla na draft. (Kdo ví - ví, kdo neví - nechť mi promine, nespecifikuji to)
Měl jsem čas dotočit pár záběrů do videjka a pak jet vlakem, z nějž jsem přestup neměl a jež jel mezi mými plánovanými vlaky. Musím konstatovat, že jsem udělal dobře, protože se vlaky od Prahy zpožďovaly a kdesi v mém směru byla mimořádka - stržená trolej, takže bych v důsledku nestihl přestup na úplně poslední vlak jedoucí v sobotu po oné regionální trati daným směrem.
Jízda oním posledním vlakem pro mě byla specifická tím. že jsem oproti očekávání nejel v nové regionově s tably a hlášení zastávek, ale ve staré 810-ce, takže jízda na S* ze směru, kterým jsem ještě nejel, začla pro mě nabývat dobrodružnosti. Co vám budu povídat, díky tomu, že se vláček "synchronizoval" na větších zastávkách s časem, jsem měl šanci vystoupit na správné stanici a to jen díky tomu, že byl dle jízdního řádu čas vystupovat :-)
No abych nekecal, měl jsem určitou představu, že po zastávce X - poslední velké zastávce, ta má musí přijít také. Jak mě, tak strojvedoucího však překvapila mezizastávka a na ní lidé, takže jsem si užil velké brzdění...
V neděli dopoledne jsem pomohl se sklízením suchého sena, protože měly přijít deště a pak znovu vláčkem domů. Měl jsem to načasované a nasměrovanné tak, že jsem projížděl místem konání první akce právě v čase, kdy by mohli jistí účastníci jet domů a skutečně se zadařilo, jeden klučina tam stál, takže jsme měli čas v Praze na přestupu pokecat, protože oboum to jelo až za hodinku....
úterý 9. června 2015
Choval jsem se dle moudra dne, aniž jsem to věděl!
Dnes jsem narazil na toto moudro:
Přítel ví, kdy probírat různé věci,ale především ví, kdy zůstat úplně zticha...a postavit vodu na čaj.Toto moudro měla pronést spisovatelka Pam Brown, narozená v roce 1928 ... a já mám v posledních 365 dnech taktéž jeden zářez, kdy jsem vyhmátl tu správnou chvíli na ticho s vyrobeným čajem, na jejímž prvopočátku byla má nečekaná návštěva po jisté události....
pondělí 8. června 2015
neděle 7. června 2015
Fakt nežijeme svoje sny?
Jsou to skutečně náhody, že se mi daří naplánovat si zveřejnění konkrétního moudra tak, že na situaci, která se mi v daný čas děje, dokonale sedne?
I když zrovna moudro z příspěvku z druhého června - Nežijeme svoje sny - jsem naopak rád, že zrovna tento sen nežiju. Respektive jak se ukázalo, tak těch snů bylo více.
O Astrálních snech jsem tu mluvil až dost, vždy mě před něčím varovaly, byť jsem nevěděl, kdy k oné události dojde atak jsem se na to nemohl pořádně připravovat.
A pak jsem jednoho dne nabyl dojmu, že vím úplně přesně, kdy se mi jeden sen splní a to tehdy, když na jednu akci spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje, přijedu autem. Ostatně to píšu tady - Nedopsané věci 5.- budoucí setkání se spolkem
A jak píšu v onom příspěvku o nedopsaných věcech, tak jsem se téměř zhroutil, ale pak jsem se sebral a rozhodl se, že změním vstupní podmínku a ... pojedu tam vlakem. A taky, že si to natočím
Výsledek je tedy zde.
Jak se ve videu zmiňuji, těch snů bylo z této oblasti povícero, a nějteré detaily se shodovaly tak děsivě, že jsem opomněl, že mám v kapse videokameru a že si to chci natočit. To jsou ta místa, kdy obraz stojí, či mé vyprávění nekoresponduje s obrazem.
Jinak se omlouvám za kvalitu komentáře, nějak jsem nezvládl plynulost mluvy... :
Největší bomba ale byla a je to, že ten sen, který se mi zdál a kterého jsem se bál, respektive té jedné scény z něj, se zde na tomto místě ani odehrát nemohl.
Tak a teď mě suďte
DODATEČNÝ DODATEK: Ve videu mám faktickou chybu, úpal jsem začal pociťovat už na přestupu o 20 minut později od příjezdu vlaku, ale vypitím dostatku vody a schlazením hlavy jsem jej zvládl dostatečně
I když zrovna moudro z příspěvku z druhého června - Nežijeme svoje sny - jsem naopak rád, že zrovna tento sen nežiju. Respektive jak se ukázalo, tak těch snů bylo více.
O Astrálních snech jsem tu mluvil až dost, vždy mě před něčím varovaly, byť jsem nevěděl, kdy k oné události dojde atak jsem se na to nemohl pořádně připravovat.
A pak jsem jednoho dne nabyl dojmu, že vím úplně přesně, kdy se mi jeden sen splní a to tehdy, když na jednu akci spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje, přijedu autem. Ostatně to píšu tady - Nedopsané věci 5.- budoucí setkání se spolkem
A jak píšu v onom příspěvku o nedopsaných věcech, tak jsem se téměř zhroutil, ale pak jsem se sebral a rozhodl se, že změním vstupní podmínku a ... pojedu tam vlakem. A taky, že si to natočím
Výsledek je tedy zde.
Jak se ve videu zmiňuji, těch snů bylo z této oblasti povícero, a nějteré detaily se shodovaly tak děsivě, že jsem opomněl, že mám v kapse videokameru a že si to chci natočit. To jsou ta místa, kdy obraz stojí, či mé vyprávění nekoresponduje s obrazem.
Jinak se omlouvám za kvalitu komentáře, nějak jsem nezvládl plynulost mluvy... :
Největší bomba ale byla a je to, že ten sen, který se mi zdál a kterého jsem se bál, respektive té jedné scény z něj, se zde na tomto místě ani odehrát nemohl.
Tak a teď mě suďte
DODATEČNÝ DODATEK: Ve videu mám faktickou chybu, úpal jsem začal pociťovat už na přestupu o 20 minut později od příjezdu vlaku, ale vypitím dostatku vody a schlazením hlavy jsem jej zvládl dostatečně
sobota 6. června 2015
Najít správnou ženu?
Muž se jednou zeptal svého otce: "Tati, jak mám najít tu správnou ženu?"
Otec odpověděl: "Zapomeň na hledání správné ženy, a místo toho se zaměř na to, abys byl správný muž"
Otec odpověděl: "Zapomeň na hledání správné ženy, a místo toho se zaměř na to, abys byl správný muž"
středa 3. června 2015
úterý 2. června 2015
pondělí 1. června 2015
Nikdy...
Nikdy nebudu lhát tomu, kdo mi naprosto důvěřuje.
Ale taky nikdy nebudu dokazovat pravdu tomu, kdo mi nevěří.
Ale taky nikdy nebudu dokazovat pravdu tomu, kdo mi nevěří.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)