Divoké sny (14.) - mimozemšťani, startrek a budoucnost

Romové a startrek

Sen začíná podivně. Vlezu do výtahové šachty a lezu až úplně dolů, kde je šachta nejužší a je vyztužena slabými dřevěnými latěmi. Tady je cíl mé cesty, je zde přivolávací červené tlačítko. Mačkám jej a ono se prosvítí. Během chvilky je tu i výtah, jenž zastavil přímo nade mnou. Na to, že šachta je široká stěží metr na metr, je vnitřek výtahu setsakra velký a vybavený jako ve startreku. Jsou zde dva velké startrekovské ovládací panely, před námi jedna řada židlí podél stěny dlouhá dobře deset metrů, za mnou je další řada židlí. Ta je kratší, neboť je přerušena dvěma vstupními dveřmi.

Popojedu do nejbližšího vyššího patra, kde naberu zbytek posádky (jeden člověk) a pár cestujících. Pak stoupáme do vyšších pater a i následující zastávka je v pohodě. V duchu se raduji, že za pár chvil budu úplně nahoře a budu v pohodě. Jenže hned následující zastávka mi ukáže, že se nemám radovat předčasně. Hned po otevření dveří chtěl vystoupit jeden cestující. Vystoupil, ale během vteřiny byl zpět. "Jsou tu cikáni !" zaječel, hned jak se mu podařilo nadechnout. Okamžitě se svým pomocníkem mačkáme čudl na zavření dveří. Ty se dávají do pohybu a protože to jsou bezpečnostní dveře, tak se zavírají pomalu, aby nebyl nikdo uskřípnut. Vražená tyč mezi dveře je zablokuje a pak už je neštěstí hotovo. Nejenom, že jsme v mžiku okradeni, ještě je nám ublíženo ...

Příště budu mačkat zavírací čudl hned jak cestující vletí celý vyděšený zpět do výtahu :-)

Chlupy
Byl následující sen vůbec sen, anebo to byla skutečnost? Těžko říct - zdálo se mi někdy kolem jedenácti let, že ke mě v pokojíčku přistoupil mimozemšťan (vypadající asi jako člověk s velkýma lesklýma očima) a ptal se mě kolik chci mít chlupů na hrudi, ale že o to méně budu mít vlasů na hlavě. A hned mi to kouzlem(?) nasimuloval, abych si vybral jakýsi stav s mírnou pleškou ... teď, o více jak 20 let později musím konstatovat, že přesně takové ochlupení už hezkých pár let mám ...

Další sny ?

Sny o vzdálené budoucnosti, tak jak si představujete pod vlivem scifi nějak nemám až na jednu vyjímku, na kterou se ale nemohu pořádně upamatovat. Pokud ve svých snech říkám "budoucnost" tak ta spíš vypadá jako minulost (divoké sny díl první - sen "autobus z kosmodromu").

Sny o létání mezi planetami nemám vůbec, maximálně ve snu nějak vyletím na orbitu. Při jednom snu, kdy jsem letěl na měsíc jsem se vzbudil právě v okamžiku, kdy jsem opustil orbitu. Skoro jako bych se dostal za nějakou hranici, kde je dovoleno snít a sen díky tomu skončil ...

A mimozemské civilizace ? Měl jsem ještě jeden sen, kdy jsem spolupracoval s nějakými mimozemšťany. Když pak měli odletět, tak mi na dlaň pravé ruky "vtiskli" pohyblivé tetování, zřejmě za odměnu ...

Není jen DEJA VU

Znáte to - přijdete někam, kde jste ještě nikdy nebyli. Najednou vás přepadne zvláštní pocit:Vždyť já to tady znám, tady už jsem musel(-a) být

Existují ale i jiné "poruchy" mozku a já jsem překvapen že jich je tolik. Naštěstí jsem je snad nikdy neprožil všechny, ale jen vyčetl z časopisu Epocha (26/07).

JAMAIS VU neboli nikdy neviděné. Zažíváte situaci, kterou už jste bezpochyby v minulosti zažili, ale vaše mysl vám říká, že tomu tak není a že danou situaci neznáte

Falešná paměť - do popisu minulých událostí si mozek zařazuje nepravdivé podrobnosti.

Konfabulace je nevědomé vytváření zjevně chybných vzpomínek ...

Erb s krumpáčem a vozíkem

(předehrávka)

Zaskočil jsem si do jedné z Plexiských knihoven, vypůjčil si knihu "Erby a tvrze" a hodinku se zabýval hledáním starého erbu, kde by se současně vyskytoval jak krumpáč, tak i vozík. Kniha mě mile překvapila, protože v rejstříku na tento erb odkaz byl, bohužel to nejdůležitější z něj bylo začárané černým inkoustem. Nebyla šance to přečíst ... Upozornil jsem na tohle barbarství místního knihovníka, ale ten byl v klidu: "Tuto knihu jsme získali z dědictví jednoho měšťana a takto poškozená už byla"

Musel bych si tedy jedině sehnat tuhle knihu znovu s nezačáraným odkazem. Ale mezi námi - je to jasný odkaz do utajené historie s trpaslíky. Na Plexisu se muselo stát před pětisty lety něco strašlivějšího než jen obyčené převzetí moci od trpaslíků ...

Divoké sny (13.) - Další tramvaje

Pojďme se podívat na další mé sny točící se kolem tramvají. [delší příspěvek]
Vždy, když si pročtu všechny příspěvky v sekci "Sny a astrál" mého blogu, přijdu aspoň na jeden sen, který zde napsaný není a zrovna včera mi v seznamu přibylo tolik tramvajových snů, až mě to přimělo odložit připravované díly o mracích, mimozemšťanech ... Pokusil jsem se vám ještě neznámé tramvajové sny podle času vzniku od nejstaršího.

Tramvajové splnění slibu

Řídím tramvaj po mostecké trati a zrovna vyjíždím od stadionu na zastávku Prior, kde dobržďuji na milimetr přesně. (Asi je to tím, že já - čech, řídím českou tramvaj.) Po otevření dveří sleduji vystupující cestující a také jednoho muže stojícího na zastávce. Obrátil se ke mě a napůl obdivně říká. "Vy jste splnil svůj slib a vrátil se". Pokývu hlavou a je mi krásně na srdci (snad poprvé a naposledy ve snech). Ano, svůj slib jsem splnil a vrátil se do Mostu, ale ještě tomu něco malinko chybí. Ještě nejsem na konečné, ještě nejsem u dopravního podniku, abych předal tramvaj někomu jinému, nebo ji jen vrátil do vozovny či přinejhorším otočil na konečné a vrátil se do Litvínova.

Čeká mě totiž průjezd ještě dvěmi zastávkami a dvěma semaforovými křižovatkami (v reáliích za socialismu byly opravdu dvě, teď jsou světelné křižovatky tři) abych se pak konečně dostal na konečnou. Průjezd světelnou křižovatkou, kterou ovládá německá elektronika je obtížný, třeba zde u Prioru mám jen sekundu na to, abych se rozjel na zelenou. Zavřu tedy dveře a číhám na zelenou, která skutečně přichází. Sešlápnutí plynu během sekundy je snadné a já plynule projíždím křižovatku a během minutky jsem na zastávce u Rozkvětu. A opět zastavení na jedničku.

Zde již vidím, že němci "řádili" o dost víc. Cestující vystoupili z tramvaje všichni, nikdo z čechů níž po tramvajové trati nebydlí. Vidím to i já, pouliční osvětlení nesvítí, domy jsou tmavé, jako by v nich nikdo nebydlel. Je černočerná noc a o to je to depresivnější. A já musím projet dál, anebo potupně vjet na němci přistavěnou točnu. Na ní tramvajová zelená svítí skoro pořád a jen občas problikne do jiného směru. Dívám se na semafor upřeně, musím se trefit do správné zelené. Sakra ! Mrknul jsem v tom nejnevhodnějším okamžiku, vidím už jen dohasínající vlákno žárovky, které mi dávalo volno. Jsem z toho rozrušen a přestože napodruhé zelenou vidím, nezvládnu se včas rozjet. I zde je semafor ovládán německou elektronikou, ale tady je čas zelené mnohem kratší, jestli teď blikla na jednu desetinu sekundy. Mám poslední pokus ... a i teď prováhám. Nezbývá mi nic jiného než potupně vjet na zdejší točnu s pocitem nesplněného slibu, který mě probouzí ...

Tramvajová pýcha

Stojím si tak na zastávce tramvaje, jíž se kdysi říkávalo "U devíti zlodějů" a chci jet domů. Mám štěstí, přijíždí za sebou několik vozů. Tři samostatné a jedno dvojče. Čekám, až u mě všechny zastaví což se i stalo. První tramvaj byla samostatná a byť měla správné číslo linky, jet jsem s ní nemohl. Byla totiž začarovaná a poznat se to dalo podle toho, že v kabině řidiče byla na rohu okna hnědá cedulka s červeným písmem, kde bylo cosi napsáno. Přečetl jsem si ji a řekl si nahlas: "Začarováno za pýchu" Ve snu mi to přišlo normální, ale v reálu bych asi přemýšlel na tím, kdo byl pyšný - řidič, cestující nebo snad osobnost tramvaje ? Nezbylo mi tedy než popojít dál, kde stálo dvojče nesprávné linky. Musím tedy dál a protože vím že nesmím běhat (jedno z německých nařízení, o tom někdy příště) tak jsem jen popošel velmi rychlou chůzí ke třetímu vozu. Vůbec mi nebylo divné že z tramvají vystupuje tolika lidí a v klidu nastoupit do toho třetího vozu. Jel jsem v něm sám a v poklidu projel zastávku v Souši a blížil se k zastávce u bloku 100. To už pod nohama cítím nějaké brnění, které se zvětšuje. Současně slyším, že motor začíná vrčet čím dál tím více jinak. Je zle, blíží se porucha. Odpotácím se ke dveřím, rozrážím je a vyskakuji do trávy. Měl jsem to na poslední vteřinu, jakmile řidič chtěl zastavit v zastávce, došlo k poruše a tramvaj se "odpotácela" dál po trati. Ti lidé to museli vědět a proto vystupovali dříve. Já to poznal nyní, tohle místo bylo chráněno těžkým mrakem, který nesnášel živé bytosti. Pochopitelně mě zabil, neboť jsem byl pyšný na to, že jsem vyvázl z tramvaje ...

Do čech tramvají nedojedeš

Stejné nástupní místo, jen pozice jsou jiné. Zastávkou "U devíti zlodějů" projíždím, nikdo z mých cestujících tam nechtěl vystupovat, zastávkou v Souši projíždím též ale pak to přišlo. Za zastávkou souš je taková vlnka, kdy se koleje přiblíží k silnici. Ta tam ještě je, ale za ní jsou zábrany - po české trati neprojedu. Těsně před zábranou je výhybka a koleje vedoucí vpravo do německého sídliště. Jedu tam, nemám jinou možnost...

Po vystoupení z tramvaje na konečné jsem dokonale ztracen v německém panelovém sídlišti, jenž je napájeno velmi slabými dráty. Tak slabými, že rozsvícení jen deseti žárovek na sídlišti by vyvolalo problém (z pohledu reálného světa), ale když pod nimi projdu já, dostanu takovou pecku do palice až se svalím.

Dvoupatrová tramvaj

Velice jednoduchý a krátký sen a týká se tramvajové zastávky jenž už znáte z 8.dílu Sny a astrální cestování z posledního snu. Stojím mimo zastávku tramvají a čekám na autobus. Ten nejede, neboť se němci dostávají ke slovu a autobusy odstavili. Tramvaje české už také nejezdí, nýbrž se objevují tramvaje německé. Přijela jedna, která vypadala jako dvoupatrový výletní autobus. Do té jsem nenastoupil, té jsem se bál. Do ostatních mě nepustili - nejsem němec. A protože jsem zůstal stát na zastávce do noci, přišel trest který už z mých snů znáte - smrt ...

Tramvaj dobytčák

Mám mnoho snů s touto tramvají. Představte si starý vagon dobytčák v barvě zelené, v jaké se mimo jiné vozili Židé do koncentráků, jen s klasickou kabinou řidiče z tramvaje T3. Prkna obvykle vypadají zpuchřele. Vždy, když tu tramvaj ve snu vidím, je reakce stejná: "Takováhle rachotina a přesto vždycky dojede (bez poruchy) až na konečnou" Vždy mám ještě zbytky důstojnosti a nikdy se s ní nesvezu, ani nevím že by to dělal někdo jiný. Možná že když by v tramvaji nějaký cestující jel, došlo by k poruše ...

Minitramvaj

Když je člověk zoufalý a kolem něj jezdí jen německé tramvaje musí vzít zavděk německou nákladní tramvají (do osobní ho nepustí nebo mu nezastaví). Má to jeden háček, v tomhle snu jsou německé tramvaje zmenšené na míru zmenšených němců. Prostředními dveřmi jsem se po čtyřech vsoukal do nákladní tramvají a posadil se na plošině bez sedaček. "Abych Vás uvezla" zapochybovala řidička, ale tramvaj to zvládla. Problém přišel až při vystupování ...

Samozřejmě když část podvědomí pracuje na tom, jak vás potopit, objeví se další sen.

Mikrotramvaj

To si tak stojím na zastávce na znamení a číhám na českou tramvaj. A ona přijíždí, ale je strašlivě malinká díky nějakému trestu od němců, divže si ji nevezmu a nedám do krabičky od sirek. Chci odjet a tak používám své nejlepší zmenšovací kouzlo, ale ani to málem nestačí. Když se mi podaří nastoupit, sedím na bobku, nohy mám skrčené tak, že si koleny pomalu vydloubávám oči. "Tohle neuvezu" říká realisticky řidička. "Budu vás postrkávat" říkám a silou vůle vystrkávám tramvaj ze zastávky. Jde to perfektně a je o na němce slušný podraz. Začarování začarované věci je plýtvání, a tak dojíždíme až do mé koncové stanice. Tam zvětšuji jak sebe, tak i tramvaj s cestujícími (nejprve na výšku a až pak na šířku). Vše dobře dopadlo ...


Závěr dnešního zápisu.

Je to neuvěřitelné, ale v průběhu psaní se mi vybavují další a další sny s tramvajemi, takže jim věnuji i nějaké další pokračování ...

Dnes je pracovní sobota

Jde na mě husí kůže, když si čtu alternativní dějiny ...

Dobře ti tak !

Někdy v srpnu jsem psal o svých snech naposledy (Sny z tábora) a už byl skoro čas napsat nějaké to pokračování. A tady je ...

Tenhle sen jako by měl dvě části, přičemž ta první byla "reprízová" :-) Nejen pro Ferriho dodávám, že si sen pamatuji hlavně proto, že jsem nebyl líný ve tři hodiny ráno vstát a hodit si několik bodů o snu na papír

To jsem se takhle za slunečného dne vyloupl kdesi v lesích. Jdu poměrně krátce, a přijdu na lesní palouček. Připadám si tu jako v elektrorozvodných závodech, protože jsou zde několikery silnoproudé přívody velmi vysokého napětí a naopak odsud odchází (už jen) vysoké napětí. Občas některá zařízení vypadají jako televizní vysílače ...

Z nějakého důvodu mám chuť jeden přívod vyzkratovat položením železné tyče na dráty. Nejsem si jist jestli to dodělám nebo ne (sen si v tomhle místě pamatuji dost obtížně), jisté je že z malého hradu který stojí na stejném palouku vyšel kastelán s kastelánkou a zvou nás (!) dál

Tady bych se ve vyprávění zastavil a zkusil si uvědomit možné varianty.

1) Pokud jsem udělal zkrat na drátech, je možné, že díky tomu mohli kastelán s kastelánkou ven.

2) Může být jedno jestli jsem zkrat udělal nebo ne, kastelán mě mohl vpustit do hradu, třeba proto, abych nedělal rozruch

3) Nedělal jsem zkrat na vedení, nýbrž jsem přívod opravil, a byl jsem vpuštěn za odměnu...

4) Položením tyče na přívod jako ekvivalent zazvonění na vstupní zvonek ?

5) ..... Je nějaká další možnost ?? .... Zatím mě nenapadá

Ať tak či tak, sen pokračoval. K popisování téhle části snu nějak není co, pobývali jsme jen v kamenném domku patřícím kastelánovi a jeho ženě s několika dveřmi do dalších místností. Z rozhovoru vyplynulo, že si nežádají žádné dotace, ale opravují hrad z darů a ze svého

Pak přišel čas odjezdu. Rozloučili jsme se, já usedám do Oktávie na sedadlo spolujezdce (tu Oktávku v reálu momentálně vlastním a řídím si jí zásadně sám). Rozjíždíme se a po pár desítkách metrů klasické silnice přichází zatáčka doleva

Tohle místo si zaslouží extra popis, ale když se mě zeptáte proč cítím potřebu popisovat zatáčku, kterou němci poněkud modifikovali, byť očekávatelně, odpovím jedním slovem - nevím.

Představte si zatáčku doleva, jenž navazuje na silnici vedoucí do kopce. Ve vnitřní straně zatáčky stojí dům. No a protože vede silnice do kopce, rozděluje se pruh vedoucí tímhle směrem na dva. Je jasně vidět přerušovaná čára tyhle pruhy rozdělující a pak ještě ždibíček pravého stoupacího pruhu. Víc vidět není, neboť zbytek je pokryt jemným sopečným (?) popýlkem, jenž stoupá do vysokého kuželu. Tu a tam už v tomhle šadavém popílku roste tráva.

O tomhle místě se mi už párkrát zdálo a já se tomu nedivím - je to dost zvláštní místo. Z předchozích snů vím, že tahle silnice kdysi(!!) vedla mezi Karlovými vary a Chomutovem, z některých snů vím že končí na tom paloučku u hrádku s velkou rozvodnou elektřiny, či je přerušena pár metrů před paloučkem, jenž je trochu stranou od míst, kde kdysi silnice vedla.

V reálu na té silnici existuje _TROŠKU_ podobné místo, byť ta víceproudovka začíná až za vesnicí a až po dvoustech metrech rovného úseku.

Co je ve snu dál směrem na Karlovy vary nevím, natožpak proč už tam nevede silnice. Z pohledu daným směrem vidím jen lesy ....

Ale zpět ke snu, který má od tohoto místa jiné pokračování než při jeho premiéře. Respektive už volba mého současného vozu v prvním snu nebyla - to jsem ještě tohle auto neměl. Projíždíme zatáčkou a já sleduji, že můj řidič je v zatáčce "dlouhý", takže jede částečně už travou. Po vyjetí kopce a další zatáčce je to vyjetí už dost markartní - jedeme po pokosené louce vedle silnice. Navrhuji, že převezmu řízení a vystupuji z vozu. Můj řidič ještě kus popojel po louce a najel na vjezd z louky na silnici, kde zastavil a čekal až k němu těch 20 metrů dojdu.

Jenže já k němu nedošel. Mezi loukou a silnicí, zvláště pak ke konci louky jsou ovocné stromy a teď se na silnici objevilo další auto se dvěma cestujícími. To stojí. U řidiče je rozbité čelní sklo, jakoby hlava řidiče prolétla skrz. Řidič sám ma na krku navléknutý volant, jakoby před průletem hlavy sklem prolétl ještě skrz volant.

"Dobře ti tak !" zařval jsem na řidiče v první chvíli, myslíc si přitom, že ten dotyčný je němec....

Opět chvilka k zamyšlení - Jak jsem zjistil že je to němec, to netuším - jediný obvyklý znak byly kudrnaté vlasy. Už i ten průlet sklem byl nějaký divný. Hlavně - proč proletěl ?!?. Do stromů nenarazil - to by měl pomačkané plechy a hlavně by nestál na silnici úplně normálně. Do mě nenarazil ani kvůli mě nemohl prudce brzdit, stál jsem na krajnici a ještě jen stěží vteřinu, přišel jsem přeci z louky. Snad že by nás vytlačoval ze silnice ???

Jisté ale je, že se mi toho řidiče zželelo a tady přichází další otázka - Zželelo by se mi opravdového němce ? To by šlo hoooodně těžko po tom všem, co v mých snech tropili a tropí za neplechu. To snad jedině němce, který byl dříve čechem a z nějakého donucení zvolil změnu národa ...

To zařvání mi pomohlo, dost jsem si ulevil od vzteku a začalo mi to pořádně myslet a já si mohl uvědomit co vidím. Řidič žil a dost často polykal, jako by měl vnitřní zranění v ústech a tekla mu do nich krev. Aby mohl dýchat, musel tu krev polykat (nebo vyplivovat, ale to nikoho nenapadlo). Zavolám ti pomoc řekl jsem tiše a sáhl pro mobil.

Z nějakého důvodu najednou můj mobil stoupá vzhůru k nebesům uvázaný k padáku a pak jej vítr strhává od silnice přes louku. Louka se po chvíli svažuje prudce do nějakého srázu. Utíkám si pro mobil a snažím se ho stihnout včas, ten sráz vypadá sice schůdně, ale je dost prudký.

Mobil nestíhám a sjíždím po zadku sráz až dolů k několika postavám stojících na polní cestě. Z nějakého důvodu vím, že ta cesta vede do nějakého stanového tábora. Jedné z postav říkám naštvaně: To je fakt vtipný ! Dotyčný se totiž baví tím, že nějaký trikem na dálku sebere člověku mobil, přičaruje mu padáček a pak jej sestřeluje. Prostě blázen a ostatní na něj obdivně čumí...

Ukázal jsem na blázna-střelce prstem a na ústa udělal "bam !" stejně, jako když si děti hrají na střílení bez revolverů. Od prstu se mi zablesklo, začmoudilo a vyletivší kulka zasáhla našeho blázna a strhla ho do strany, jako bych ho trefil do pravého ramena. Ten blázen byť umírajíc stihl vystřelit po dalším letícím balíčku a naštěstí to nebyl můj mobil. Ten si rychle beru a sápu se kolem desítky rozsřílených mobilů nahoru.

Nahoře zavolám pomoc pro zraněného řidiče a sleduji co ten blázen rozstřelil. Na padáčku byla pikslička se směsí bobulek....

Chvíli se na ně spolu s přihlížejícími lidmi koukám a pak se na ně vrháme a jíme je po hrstích.... Pak se sen přerušil ...

Když to shrnu, tenhle sen mi připoměl mé WHO IS WHO, které jsem psal na úplném začátku "Divokých snů". Měl bych do tohoto seznamu zařadit kromě čechů němců romů a elfů ještě zařadit kategorii blázen. Definice by zněla asi nějak takto:

Blázen: Člověk, jenž byl proměněn z čecha na němce (možná i naopak?) ale proměna byla tak psychicky náročná (nebo se nepovedla), že se z toho dotyčný zbláznil. Dělají nesmyslné věci, jenž nejdou pochopit. Je-li jejich bláznoství slabší, pak dělají naschvály, nejlépe čechům.

Dohrávka Kerbera

Balanar se práva na duši Danteho vzdal, čímž definitivně odsoudil Danteho k smrti, neboť si jeho duši odvezl. Ale zpět k mému Kerberosovi: Jednu tlapku má položenou vyzývavě přes čáru, čímž mě zcela jasně varoval: Bacha hochu, ta čára na mě neplatí. Ohlédl jsem se po Mrakoplašovi a Balanarovi a súrsky jsem si zavolal o posily. Vím, že mám lovit démony a cítím, že mám lovit i Kerbera, ale nepamatuji si, jak jsem samostatně lovil včera tu vílu. Dnes musím svůj výkon minimálně zopakovat.

Z Balanara i Mrakoplaše zbroj spadla a Mrakoplaš mi sdělil, že oni mají odslouženo a že si musím poradit sám. Jenže, mám přeci lovit démony, ale je Kerberos démon nebo zvíře ? Na mé pokusy o domluvu nereaguje. No ano správně - s tou vílou jsem se domluvil !

Pokud ho musím ulovit, musím přijít na to jak. To by mělo být taky snadné - Balanar i Mrakolaš mají svůj protějšek u Slunečňáků a můj protějšek se jakoby náhodou ani ne před minutou ukázal přímo zde u nás. Šmankote - já budu dělat lovce s lanem. A elfí lano co mám smotané v batůžku to nebude, Slunečňákovo lano bylo spleteno z vláken které až podezřele připomínaly sluneční paprsky. Já musím mít logicky vlákno snové. Pán snů mi jasně řekl - musím si svoji identitu najít sám, ten mi s lanem nepomůže. Ostatně mi ani neposílal brýle, když nad tím teď uvažuji. Musím si najít jiný zdroj lana a má paměť nachází snadné řešení. Pavouci! S jejich pomocí jsme tenkrát lovili Jalmavu. A co víc ! Jak se jí to lano dotklo, byla mírná jako beránek !!! (viz kapitola 22 a jsem překvapen, že se tam lekám možnosti mít v očičku měsíček a hvězdičky)

Zíráme na sebe s Kerberosem a ani jeden z nás nehodlá útočit. Mám tak čas rozvažovat kde má správně být Kerberos. Vím to - v říši mrtvých, kdesi za řekou Stynx. Ostatně tam má být i ten palác. Za řeku Stynx mají chodit duše zemřelých nenásilně, nebo těch, které jsou smířeni s tím že zemřeli. Krátce přemýšlím, kam asi chodí sebevrahové. Asi taky za Stynx ...

Současně se Stynxem mi vyvstanula v mysli i bohyně LIMS KRADMA, jenž je považována za neutrální, podobně jako její starší bratříček řád Morte Ascendo. V Lims Kradmu věřívají válečníci...

Krátce se bavím s Raelem o našem mocném nekromantovi, kterého nikdo nezdá. Ten se tu vyloupl vysloveně odnikud, podobně jako ty tři stovky duší. Copak je na Plexisu nějaký hladomor či něco podobného a my o tom nevěděli ? Tohle by se přeci okamžitě rozneslo po ostrově. Máme tedy duše navíc, ale nechybí těla. Možná že je ten nekromant uvolnil z nemrtvých. Ptám se Raela, jestli by byla možnost zamknout tu bránu nahoře na paláci a prý by to mělo jít, byť má Rael pochybnosti o tom co se bude dít pak - i já se bojím Kerberose. Nemáme ho vůbec jak zajistit. Teď hlídá průvod duší, ale co bude dělat pak, když uzamkneme bránu.

Aby se nám tak Křemílek vyměnil s nekromantem, popíchl mě Rael. Jenže Křemílek je zavřen u Morte Ascenda, a náš nekromant se nějak záhadně záhadně ukazuje jen mezi východem a západem slunce, jako by se bál, aby nebyl odchycen ... námi ?!?!

Panenko skákavá !!! Aby tak i slunečňákům mizeli duše, a ti mi nějak přes Balanara poslali balíček s brýlemi a ten aby to nebylo nápadné zmermomocnil nějakou dívku, aby mi napsala adresu na balíček ! To ohnivé vlákno bylo přeci taky žluté. Brr, tohle nebudu domýšlet, i když by to vysvětlilo podivné Balanarovo velmi snadné vzdaní se Danteho duše, jakoby dlužil Slunečňákovi službičku. To spíš je někde poblíž nějaký mocný muž či spíše žena, která se nemohla koukat na dění a rozhodla se nám pomoci v dorovnání rovnováhy.

To mi ale pro změnu připomnělo službičku, kterou jsem prokázal Lemonovi. Jak jsem dokázal přikouzlit mu krásné sny ? Musel bych mít to brčko od víly a to by muselo fungovat oboustranně. Sahám do kapsy s úmyslem vytáhnout snové brčko. Skutečně ho v kapse mám a podobně jako brýle je namodralé barvy. Dokonce se chová stejně jako brýle, když ho uložím do kapsy, tak najednou nejde nahmátnout. Došlo mi, že je to docela dobrá obrana proti zcizení, když je lapka nedokáže nahmátnout v mé kapse.

Chviličku si hraju s brčkem. Jde natahovat a smršťovat, z obou stran vypadá stejně a to je taky všechno co můžu dělat. Ale to už ke mě došel Mrakoplaš a podivuje se, že jsem se prakticky nepohl z místa. Vysvětluju mu tu věc s Kerberosem (budu muset zajít do Snové říše za modrookými pavouky) a taky s dušemi. Nezmizel náhodou nekromant od Pána Snů ?

Mrakoplaš na spojení s Pánem snů šel vědecky. Připravil si dýmku, zabánil si snový tabák a na směnu upadl do tranzu, v němž asi tak v druhé polovině silně pobledl. Když se probral, přetlumočil mi slova Pána snů: "Z mé říše mizí lidé a vynáší je sluneční strana a už jsou jich stovky. A já vím kudy prchají. Může za to tvůj bratr Balanar. Je ve vašem zájmu srovnat tuhle výhodu sluneční strany." No panečku - tím se všechno vysvětlilo, aspoň to tak vypadá.

Druid - medvěd nakukal Balanarovi, aby vysadil pět stromků - srdcí hvozdu, v každém hvozdu jeden. Balanar, jenž byl rád že na něj medvěd (mimochodem stranící sluneční straně - kapitola 32.) znovu nenasazuje nad tím asi nepřemýšlel, nebo ne tak hodně a u arcidruidky Zefrity si vyzvedl pět stromků a pomalu je začal sázet. Na Plexisu jsou jen čtyři hvozdy, takže to byla taková past. A lesy s hvozdy si nejde splést, přestože obyčejných lesů je na Plexisu zrovna kolem pěti, pokud se nepletu.

Srdce hvozdu vysazené v říši Pána Snů nám na jednu stranu dost rychle zachránilo život na Rychlebách, na druhou stranu tudy mohl uniknout jak Křemílek, tak i náš nekromant a věřím tomu že si toho mohlo povšimnout i pár duší. Anebo má pravdu Pán SNů a někdo ze sluneční strany je vyvádí ven. A klidně by to mohl být i druid medvěd sympatizující se stranou Světla.

A teď jak to šetrně říct Balanarovi, protože to bude muset být on kdo nás zavede ke stromku nějakou delší cestou až ke stromu. Když bych totiž prolezl některým srdcem hvozdu já a vylezl ve hvozdu ve snové říši, kde bych srdce hvozdu podťal, tak bych si uzavřel cestu zpět, přeci jen ještě nemám moc zkušeností v pohybu po říši Pána snů. Pravdu má ale i Rael, že by stačilo za pomocí ozrimků stromek šetrně vyhrabat a pak zasadit jinde. Tím bychom uzavřeli díru do říše snů, teď ještě jak zachránit duše, které patří do říše snů. Rael bude muset svým klíčem (dočasně) zamknout bránu do paláce Morte Ascenda. Když ji zavře jen na období noci, slunečňáci na ně nebudou moci a nám nebudou unikat do paláce. Otázkou je, co udělají duše a co udělá Kerberos. Kerbera bych mohl zajistit Snovým lanem. Ale co s dušemi ? Nechat je uvězněné v kruhu mezi paláce a volnou plochou ? A co se srdcem hvozdu ? Mít naštvané všechny hvozdy na Plexisu by znamenalo, že dost měst by pro nás bylo nedostupných, o Eldoru nemluvě. Kácet rozhodne nebudeme moci ... Jediné co by snad možná šlo by bylo to, kdyby to srdce hvozdu co je u Pána Snů bylo samostatné od zbylých čtyř srdcí hvozdu. Bojím se ale, že to by mohla zařídit jen Zefríta a tolik času myslím nemáme. Ha, vlastně máme ! Dojdeme ke stromu v říši Pána snů, Balanar jím projde k Zefrítě, rychle se poradí a vrátí se s odpovědí, ať už bude jakákoliv. My mezitím zajistíme, aby další duše neunikali skrz strom a když budeme mít štěstíčko, tak čapneme lapku duší při činu.

Zbývá vyřešit, kdo mi poslal brýle - pokud to byli Slunečňáci, tak chtěli, abych viděl Kerbera. Když bych ho odstranil z cesty v nevhodnou dobu, šli by si nalovit naše dušičky. MOhl to být i někdo z Morte Ascendo, abychom měli šanci si uvědomit nebezpečí z Kerbera. Možná že se tu palác MOrte Ascenda objevil proto, aby duše patřící do Snové říše nepřecházeli do říše Slunce. Neměl by někdo zariskovat a jít se domluvit s osazenstvem paláce ? A pak ještě - vrátí nám naše duše co už prošly dovnitř ? A případně - podaří se nám je ukrást spodním vchodem ? A budeme na to mít právo ?

Stardance II. - 3.kolo

Také dnes jsem sledoval na ČT1 pořad Stardance a fandil svému oblíbenému páru Robertu Zárubovi a Vandě Dětinské.

IT Specifikace slivovice

1. 0,10 l - demo
2. 0,25 l - trial version
3. 0,50 l - personal edition
4. 0,70 l - personal edition
5. 1,00 l - network edition
6. 1,75 l - enterprise
7. 3,00 l - for small bussiness
8. 5,00 l - corporate edition
9. doma vypálená flaška - home edition
10. panák na rozloučenou - service pack
11. ranní panák - recovery tool
12. pivo - patch
13. CocalCola, Fanta, 7up ... - trojan viruses

Křemílkův záhrobní vzkaz

Křemílkův záhrobní vzkaz

18.listopadu 2007
(hráno 12.listopadu 2007)

Ranní meditace mě trošku zdržela a ostatním, zvláště těm jdoucím pěšky, se nechtělo čekat a tak mě čeká rychlé dojíždění družinky. Nepojedu sám, Mojko se taky zdržela v Cedrově, můj koník Bělásek už je zvyklý...

Šlo to docela snadno, drobným vytrvalým klusem dojíždíme ostatní ani ne za tři směny. Kromě Zirkona, Raela, Balanara a Danteho je ve skupině Mrakoplaš a taky Lemon. Se mnou a Mojko je nás dohromady osm a to už bylo pro Zirkona dost lidí pro to, aby prozradil co má v plánu. "Kontaktoval nás Křemílek a prý je .... v pr****. Šifrovaná zpráva ukazuje na Hadí pohoří" řekl na vysvětlenou a začal říkat nějaké detaily o tom, že by najal loď a zajelo by se tam. Taktně jej upozorňuji, že Hadí pohoří je o dost blíž než nejbližší přístav, což Zirkona nějak nepotěšilo. Neměl jsem čas to nějak dál pitvat, protože ke mě přišel Lemon a se slovem "NA" mi podal úhledně zabalený balíček. Úhlednou dívčí rukou na něm byla napsána adresa "Haepp Modřinka, Plexis" a do mašliček bylo vpleteno ohnivé vlákno. To se mi vůbec nelíbilo, protože vím co ohnivé vlákno umí a tak si balíček půjčují Mrakoplaš a pak i Zirkon. Ten se pokusil o otevření.

Po ohromném výbuchu si uvědomuji dvě věci. První si už neověřím - na balíčku bylo napsáno navíc také "Do vlastních rukou". Druhá věc byla jasná. Z poničeného balíčku vykoukl další a nepoškozený balíček. Na něm byl opět nápis "Haepp Modřinka, Plexis, do vlastních rukou" a do mašliček byla vpletená kartička s nápisem "já jsem vás varoval - DO VLASTNÍCH RUKOU".

Nezbylo mi, než si balíček vzít, omluvit se zraněnému Zirkonovi a jít si ten balíček otevřít stranou od ostatních. Opět se ozval strašlivý výbuch hned jak jsem strhl ohnivé vláknu z balíčku, ale já z výbuchu vycházím nezraněn. Zraněni jsou jen ti, kteří aktivně přihlíželi, ostatním, ač jsou k balíčku blíž ale koukali jinam, se nic nestalo. To bylo překvapivé ...

V balíčku byla truhlička z černé hmoty na níž byly vykresleny dvě hvězdičky a srpek měsíce. "Gratuluji Modřinko !" začal bláznivě tleskat Mrakoplaš, jako by se radoval že jsem dostal truhličku od Pána Snů. (Teď večer při sepisování mi napadlo, že se možná radoval proto, že jsem přežil.) Hned jak jsem vzal za víčko od truhličky všichni odstupují a já bych to na jejich místě udělal taky. V truhličce byl zvláštní cvikr. Sklíčka a obroučku má ve tvaru hvězdiček a na konci cvikru jsou dvě tyčky zakroucené tak šikovně, že se nechá cvikr nasadit na oči a ty drátky zaháknout za uši, takže cvikr nepadá.

Hned si cvikr nasazuji a zkouším, co s ním uvidím. Je dopoledne, a nevidím přes něj absolutně nic. Jsem zklamán, ale Bali mi dává jedno ze dvou možných vysvětlení: "Uvidíš přes ně v noci" Poděkoval jsem mu za něj a uvědomil si, že možná přes ně uvidím duchy jenž asi mám v noci lovit, nebo se nějak zaktivují až bude duch poblíž. Tomu svědčí i to, že uklizené brýle do kapsičky najednou vůbec nic neváží, ale nahmátnout se dají.

Po celý zbytek dne se nic nedělo, do večera jsme se dostali ze hvozdu u Cedrova až k úpatí Hadího pohoří kde nocujeme. Jediné co stojí za zaznamenání je můj hovor s Lemonem. Zeptal jsem se ho někdy po obědě v ústraní, kdo mu balíček dal a byl jsem nepěkně překvapen, když jsem to prý byl já.

"Měl jsem neklidné spaní, jako by mě něco bralo sílu. A najednou jako když utne. Probral jsem se a viděl tebe Modřinko, jak mi říkáš, že už mi "to" nebude ubližovat. Zeptal jsem se, jestli něco potřebuješ a ty Modřinko si mi podal tenhle balíček abych ti ho předal ráno, že by si na něj teď zapomněl." řekl mi Lemon.

Tahám z Lemona další informace o tom, jestli viděl "to" co mu ubližovalo. On neviděl mnou popisovanou vílu, jenž mu podle mých slov brčkem odsávala z hlavy krásné sny. Víc už jsem z Lemona nevymáčkl, je to přeci jen tvrdý nemluvný barbar, ale ještě mi řekl že když jsem mu přislíbil ty nejkrásnější sny co si jen může přát, ale jen když mi ten balíček opravdu ráno předá. Lemon po posledních slovech svého poledního vysvětlování sáhl do svého batůžku a vyndal z něj koláček. Prý za to, že ty sny co měl byly fakt dost dobrý. Díval jsem se na něj dost vykuleně a on mi ještě potřásl rukou. Mám chuť se odhypnout někam hodně daleko a tam se vyřvat ze všeho toho překvapení. Co se mohlo Lemonovi zdát a jak jsem si mohl troufnout rozdávat sny z cizího ? I když z cizího asi ne-e, možná si to jako vazal Pána Snů mohu dovolit...

Noc na 19.listopad 2007 - druhý den služby u Pána Snů
(hráno 12.listopadu 2007)

Ani z dnešní noci si nic nepamatuju, ale je jasné, že služba musela být docela drsná. Možná i kvůli mě, začátečníkovi. Balanar se vzbudil se šrámem přes obličej, Mrakoplaš má vyhozené rameno a já se vzbudil s docela silnou vrstvou jinovatky po celém oblečení.

19.listopadu 2007
(hráno 12.listopadu 2007)

Po pravidelných ranních činnostech jako meditace, snídaně a nově i Mrakoplašův tanec s Balanarovo doprovodem na dva znělé klacíky, jimiž tloukl o sebe, pokračujeme v našem hledání stop po Křemílkovi nebo jeho věznitelích. Zirkon se tváří, že musíme nahoru do hor a tak začínáme opatrně šplhat vzhůru. Zirkon nakukuje občas do nějakého zrcátka a v jednu chvíli nám řekl: "Vidím plynné osoby stojíce v jedné řadě, jenž vstupují do obydlí. To je ve zrcátku vidět taky". Zrcátko si postupně půjčujeme všichni, neboť chceme vidět na čem jsme, vždyť pohledem bez zrcátka vidíme holou náhorní plošinu. Skutečně vidíme ve zrcátku asi třistasáhů od nás honosný palác. Erb je na tu dálku nerozeznatelný.

Dohadujeme se co dál a všichni chtějí dojít až k paláci, protože tam by měl být Křemílek, problém byly ty duchoidní postavy. Tři poslední se po nás otočily a napadly nás. Nejhůř to odnesl Mrakoplaš, kterého se dotýkaly a tam kde šel dotek až na kůži mu naskákaly popáleninové puchýře. Rychle couváme zpět a zjišťujeme, že na zemi je křídou vyznačená čára. Když jsme za ní, nikdo si nás nevšímá, jen cítíme horko sálající zpoza hranice, ledva ale jen prstíčkem přejdeme hranici tak je zle.

Mrakoplaš překvapivě vytáhl z kapsy dvě křídy označené runami. Jednou z nich před sebou nakreslil kratičkou čáru a tu pak zkusil překročit. "Jo, je to ta druhá křída" oznámil nám po překročení té čáry. Bylo na něm vidět, že ho při překročení bodlo u srdce, takové to bodnutí ve stylu, "jé já zapoměl na kamnech jídlo, to bude smrad až se vrátím". Mrakoplaš se posadil a hluboce se zamyslel. My ostatní si zkoušíme, jak na nás ta hranice působí a pak někteří zkouší i své pomocníky. Dantův pes a Rael se tváří, že jim ta hranice nevadí. Lépe je na tom Rael, před ním ustupují i ti duchové, byť by se s ním tak rádi pomuchlovali. Balanar na to šel po hraničářsku - něco zahuhlal a pak i on prošel bez úhony za čáru. Jakmile by za čarou, bylo vidět, že se kolem něj udělala nějaká bublina, která byla pro tyhle duchy neprůchozí.

Tím pádem bylo jasné, že tihleti dva půjdou na krátký průzkum k paláci na tak dlouho, aby vydrželo Balanarovi kouzlo i na cestu zpět. A tak šli a my ostatní s vyjímkou Mrakoplaše se nudíme. Mrakoplaš má nějakou potíž, už jej zase bodlo u srdce - zjevně jej něco trápí, ale nemůže si uvědomit co jej trápí. Já se nenudím taky, opět si zkouším brýle - ale opět skrz ně nevidím nic, přestože se dívám směrem k duchům. Brýle schovávám - zjevně jim vadí sluneční světlo anebo čas - přeci jen bude za chvíli poledne a to asi nikdy dary Pána snů nefungují.

Mrakoplaš mezitím přišel na to, co ho trápí. Z nějakého důvodu ví o tajné chodbě, která by tu měla být. A taky že je, poblíž jednoho z balvanů nachází propadlo. I když mezi námi, spíš si to propadlo našlo jeho. Okamžitě s Mojko spouštíme záchranou akci, nechávajíc tak Danteho meditaci a Zirkona u rozjímání nad osudem. Vhodili jsme dovnitř konec Mojčina lano, které pohodlně dosáhlo tři metry na dno jámy, ale přesně v tom okamžiku Mrakoplaš bolestivě zaječel, neboť po něm něco hráblo a prošlo to i přes jeho zbroj. Mojko okamžitě vskočila za ním a já nad Mojko seslal kouzlo Luxmen. V tu sekundu se ozvalo zaječení nějaké bytosti. Také bych ječel, kdyby se ze mě začalo kouřit díky slunečnímu světlu, ale já nejsem nemrtvý. Mrakoplaš na nás křikl že nějaký nemrtvák oděný v hadrech zacouval do tmy ...

To Balanar s Raelem měli taky problém, ale spíše inteligenčního rázu. Nad branou paláce je erb MORTE ASCENDO a nad vchodem, kam míří všichni duchové je nápis. JSI-LI MRTEV VEJDI, JSI-LI ŽIV NEBOJ SE, NEBUDE TO DLOUHO TRVAT. Pokračovat, či zůstat stát?

Mojko s Mrakoplašem na stejnou otázku odpověděli tím, že pokračovali do hloubi nějaké chodby. Runa na Mrakoplašovo kladivu svítila zneklidňujícím svitem a tak raději ukotvuji moje "světlíško" za Mojčinou hlavou, aby chodilo samočinně za ní. Sám zůstávám nahoře u lana, aby ti dva mohli případně rychle utéct. Nakonec moc daleko nedošli, neboť shnilá prkna nad nějakou pastí je dál nepustila. Pod nimi byly hroty a pár napadaných jedinců. Jejich ne zcela zetlelé mrtvoly byly zvláštní - jako by se na Mrakoplaše usmívaly ...

Rael s Balanarem došli až ke vchodu. Tam se prostřídává pět akcí. Zaklepání duše na dveře, jejich otevření, promluva vrátníka na duši, vstup duše a zavření dveří. To samé pro další duši ...

Vysoké "C" Mojčiným hlasem mi napovědělo, že je zle nedobře. Skáču s pochodní a svým lanem v ruce do díry, pochodeň zapaluji a pádím za těmi dvěma. Chybka byla v mém světle, seslal jsem ho na krátkou dobu a ta již uplynula. Pochopitelně "hadrák" opět zaútočil na Mrakoplaše a proto Mojko vyjekla. Tentokrát Luxmena sesílám nad Mrakoplaše a opět mu ho ukotvuji za hlavou. Než však něco řešíme s tou poničenou pastí, musí Mrakoplaš udělat něco sám se sebou. Po čele mu teče lepkavý pot a celý se klepe. Ano, první rána od hadráka byla znečištěna nějakým jedem a ten už teď působí.

Balanar s Raelem se mezitím vracejí, ale nahoře už je jen meditující Dante. Zirkon a Lemon (na kterého jsem málem zapoměl) slezli za námi. Ostatně i ti dva slezou za chvíli za námi právě včas, aby nás zastihli provádět Mrakoplašův plán přesunu přes rozbitou past. Hyperprostorem přesouvám Mrakoplaše i s mým lanem na druhou stranu. Můj Luxmen se neteleportoval, ale až později pomalu přesunul za Mrakoplašem. Díky tomu na něj nemrtvý stihl jednou zaútočit. Po útoku hodil Mrakoplaš jeden konec lana zpět a oba dva pak lano zajišťujeme za výstupky ve skále. Pak je možno po laně přelést za Mrakoplašem a ušetřil tak něco málo many. Bylo to potřeba, neboť každou půlsměnu nám magicky činným zmizí jeden mag.

"Stůj světlíško, nebo budu zlá" vyhrožuje nám hadrák, tedy přesněji nemrtvá žena, jenž šišlavě dál říká že: "Jšem šmrť" upozorňuje nás: "Že šmrtí še nešpášuje" a protože si z ním moc neděláme, tak zkouší nejprve uplácet za to, že tam nepůjdeme s mým Luxmenem a následně nabízí: "šlužebníka ti seženu, šmadlavýho". Hloupé pro tuto falešnou smrtku bylo to, že tyhle nabídky říkala Mrakoplašovi. Ten na to šel mazaně - za zjištění, že za branou Morte Ascenda je nebo není Křemílek jí nebudeme ubližovat a zůstaneme se světlíškem stát na místě. A proč víme že se tahle nemrtvá za smrt jen vydávala ? Inu, nevěděla nic o Dalhirovi a o tom, že krásně tancuje zvláště pak s ním.

Naše falešná smrtka na nabídku přistoupila a postupně se tmou nesou ťapavé zvuky, následované skřípavým otevíráním desítky let neotevíraných dveří. Balanar a ještě někdo další šel až k těm dveřím. Ty byly poměrně obyčejné až na jejich ozdobu - přitlučenou mrtvolu. Rael tam došel za nimi a zkouší klíč. Ten je zvláštní - zazářil modrým světlem a pasoval do tohoto zámku. Dveře nejprve otevřel - na pohled bez zrcátka vedou do skály, na pohled přes zrcátko je vidět velmi podobná, ne-li stejná chodba jako byla ta nahoře. S jediným rozdílem. V této chodbě stály ozbrojené hmotné(!) duše zemřelých a hned v první řadě stál Křemílek s píkou v ruce a koženou přilbicí na hlavě ...

"Podvodníci ! Děte pryč se světlýškem jinak vám nic neřeknu". Couvli jsme a z naší falešné smrtky vypadlo, že Křemílek není přítomen. NU což, lže nám, ale asi musí. Mrakoplaš stojící vpředu to prokoukl - falešná smrtka je současně i ten přibitý mrtvý na dveřích. Hned se začínáme domlouvat, že ji pohřbíme nahoře na planině a že falešná smrtka chce ode mě na kříž vypsat nápis "Strašila dlouho". Sundaváme mrtvolu, balíme ji do jednoho z našich plášťů a neseme ji ven. Na cestu nám zvoní umíráček, někdo před námi spravil past novými fošnami a u tajného vstupu někdo postavil schodiště.

To bylo překvapením pro Danteho, který Mojčino lano shodil před pár minutami dolů do díry. Zjevně nás chtěl vykoupat v problémech. (poznámka pod čarou - ťuky ťuk zvoneček - příhody Pelina). Vynesli jsme tedy mrtvolu ven a nemrtvá zůstala ve stínech chodby. Pak to šlo chvilku obvyklou cestou - ozrimci kopali hrob. Měli to o něco těžší než obvykle, přeci jen kopat hrob na skále jenž je jen slabě pokryta hlínou je pracné, ale přeci jen se jim podařilo udělat správně hluboký hrob. Ani nevím kdo uložil tělo, zato vím velmi dobře, kdo nad hrobem pronesl proslov, a kdo se málem řízl při psaní nápisu. Tím prvním byl Zirkon, tím druhým já. Hned jak bylo vše hotovo, naše nemrtvá se rozplynula, jak nám ohlásila Mojko, která ji hlídala ...

Zirkon, který o pár desítek minut předtím si něco s nemrtvou něco vykšeftoval, byl překvapen. Její dar se z velkého ryzáku přeměnil na náhrdelník s obrázkem. Byl na něm anděl chránící nějakého muže (nebo nakrátko ostříhanou ženu) a také nápis: "Odpuštěné provinění neštěstí ve štěstí změní". Ve stejnou chvíli zmizely i schůdky a pravděpodobně zmizelo i zakrytí pasti, ale to je jedno. Pomohl jsem Mojko ven a pak jsme všichni nabírali síly. Na cestu dolů z hor už nebylo pomyšlení, nestihli bychom to do západu slunka.

Zirkon chce oťukat změny v podzemí, ale nikdo další se k němu nepřipojuje. Mrakoplaš se hádá s Raelem a spouštěcí větou byla Raelova řečnická otázka řečená nám všem: "Co byste se chtěli zeptat mrtvých kdyby..." Nakonec šel Rael se Zirkonem do toho podzemí, asi aby měl od Mrakoplaše pokoj. Dante se cítil už zdravější a tak se bez konzultace s námi rozhodl pro nesmyslnou akci. Za hranicí, kde se pohybovali duchové rostla nějaká vzácná léčivá bylinka. Dante se prudce rozběhl, vběhl dovnitř a snažil se rostlinku utrhnout co nejrychleji. To ještě stihl, ale už se nestihl vrátit k nám. Sesypalo se na něj snad padesát duchů ... Pak na zemi leželo Dantovo tělo a duchů bylo padesát jedna. Dantův duch se zařadil do fronty ...

Poměrně dlouho se radíme jak zachránit Danteho a do toho se nám začalo stmívat. Rael a Balanar na to přišli - oddělili Danteho ducha od ostatních a tlačí ho směrem k nám. Tam už stál Mrakoplaš s připravenou křídou - umazal totiž kus čáry, takže Dantův duch mohl projít ven a pak ji zase nakreslil. Jenže Dantův duch pocítil svobodu a začal zdrhat od nás. Mojko ve stejnou chvíli skočila Zirkonovi na záda a asi se mu snaží ukrást ten medajlonek či co. A pak to přišlo - Mrakoplašovi i Balanarovi naskočila zbroj a mě náhle ztěžkla kapsa, kde jsem měl uložené brýle. Okamžitě si je nasazuji a zjišťuji že nyní fungují až příliš dokonale. Na každém z přátel vidím velmi zřetelně a barevně jejich magické předměty, velmi zřetelně nyní vidím Danteho ducha, kterak prchá od nás, jakoby tušil co se na něj chystá. Z lesa vyrazil jeden ze Slunečňáků na koni a připojuje se k lovu (tohle je ten třetí, kterého ještě pořádně neznám). Balanar i Mrakoplaš začínají honit Danteho a já ... Já se nepřipojuji, mám tu jinou práci ...

S funkčními brýlemi se do mé hlavy dostalo i to, proč tu vlastně jsem a co tu dělám já, Balanar i Mrakoplaš. Mnohé z toho jsem už tušil, ale teď to vím s definitivní platností. Mrakoplaš s Balanarem loví duše v noci a to jen ty, jenž zemřely násilnou smrtí a bloudí po našem světě. Mrakoplaš loví ty, co se chovají nenásilně, Balanar ty násilnické a já ... já lovím magické démony. Proto předevčírem ta víla sající krásné sny, ale dnes to bohužel bude Kerberos, jenž tu poblíž stojí a je vidět jen s brýlemi. Je velmi mrzuté, že nemám s Balanarem a Mrakoplašem nacvičené společnou akci a tak jsem prováhal při pokusu o lov Danteho - nejprve bych pomohl mládencům a pak by pomohli mě, ale teď už je nedoženu, jsou ode mě dost daleko.

Jen napůl jednoho oka a jednoho ucha sleduji dění dole. Slunečňák vytáhl laso a loví Danteho, toho loví i Balanar. Oba ho loví po své straně - slunečňák v místě, kde je ještě den, Balanar běží místy, kam už od východu přišla noc. Pochopitelně to Dantův duch vycítil, a běží přesně po hranici dne a noci, aby ani jeden z nich na něj nemohl. Přesto jej oba chytili a náhoda tomu chtěla že ho chytili oba naráz. Hned se oba začali hádat kdo má právo na duši (Mrakoplaš zezadu řval, že právo na duši má slunečňák, z čehož usuzuji že když se duše ukáže na světě za světla loví slunečňák). Taky se hned chtěli servat, ale Slunečňák upozorňuje, že si v tom případě musí obě strany zvolit nějakého zástupce, protože vzájemně si zástupci strany Světla a Tmy nemohou oblížit. To je prý to samé jako nemůžeme ublížit třetí straně.

Ano, to jsem taky ještě neřekl. To, co už jsem si nejasně sesumíroval bylo teď nad slunce jasnější (grr, neměl bych říkat "nad měsíc jasnější" ?) Třetí strana - Morte ascendo zde nemá co dělat, natožpak jejich palác. Je to nepřirozené a kradou nám duše...

Balanar se práva na duši Danteho vzdal, čímž definitivně odsoudil Danteho k smrti, neboť si jeho duši odvezl. Ale zpět k mému Kerberosovi: [NEDOHRANO]

Sny z tábora

Pomalu ale jistě mi do sbírky snů přibývají další a další kousky. Některé z nich se mi zdály vůbec poprvé, u jiných bych řekl, že "to už tu bylo". Ale hlavně - téměř všechny níže popsané sny jsem si "přivolal" na základě událostí z aktuálního dne na dětském táboře, kde jsem dělal pomocného vedoucího.

Divoké sny (12.) - povodně

Sny s povodněmi mívají svůj děsivý nádech i po letech, kdy na ně vzpomínám.

Následující malá sbírka obsahuje spíše ty sny, nad kterými se lze pousmát, tedy pokud třeba prvních pět snů vezmete z pohledu reálného světa a místa, které je velice daleko od velkých toků a ta malá říčka která tu teče by musela zvýšit svůj průtok přímo neuvěřitelně ...

Ferri a posedlé koťátko

Pomalinku jsem se už chystal že napíšu slíbené pokračování o povodňových snech, přeci jen jsem si na pár kousků vzpomněl, ale zrovinka sen z dnešního brzkého rána všechno změnil.

Ferri a posedlé koťátko

Sen byl zpočátku bůhví o čem, ale začínám si ho uvědomovat v okamžiku, kdy odkudsi jdeme tři - já a mí kamarádi Ferri a Hylárius. Kdo je zná už ví, po ostatní rychle řeknu že se všichni tak nějak zajímáme o magii a hrajeme spolu hru Dračí doupě. Ferri je věkově starý jako já, Hyláriovi je myslím letos 19 let.
Jak tak jdeme blizoučko kolem jednoho domu, kde si hraje malé bílé koťátko s trojbarevnými flíčky. Pod židličkou či spíše štokrdlem má udělanou schovku kde má perfektně srovnané lidské uši a teď tam ukládá další ouško a má co dělat, aby se mu tam do jedné vrstvy vešly. "Ferri ? chceš svoje ucho ?" zeptám se svého přítele, zatím ještě s úsměvem na rtech. Také se na něj podívám a zjišťuji, že to podivně přišité levé ženské(?) ucho se mu fakt k tomu druhému původnímu uchu vůbec nehodí.
Ferri s Hyláriem pronikají nedovoleně do příbytku a mě mizí z tváře úsměv: "Hoho ! S tím nechci mít nic společného ! ohrazuji se, ale vývoj v několika následujících vteřinách mě donutil zasáhnout. Koťátko totiž bylo posedlé démonem, který ukázal velice špičaté zuby a drápy, neboť si zjevně chtěl přidat další ucho do sbírky, pravděpodobně Hyláriovo.
Než jsem se tedy nadál, ležel jsem na schodech a držel šíleně vrčící koťátko pod předními packami hlavičkou od sebe. Hylárius začal odříkávat "In nomine patris" tak jak to umí jedině on a my se k němu připojujeme. Pravděpodobně já zaříkávám česky a přikazuji démonovi aby odstoupil. Ještě se ozývalo šamanské zaklínání "UMBA UMBÁJA", které by tím pádem zbylo na Ferriho...
Po pár vteřinách přestalo koťátko vrčet a jak zoubky tak drápky se mu zmenšily na přijatelnou mez. Ve stejnou chvíli hmátl Hylarius po velikém kapkovitém a průhledném čemsi co se objevilo kotěti před čumáčkem. Bylo to velké tak jako kotě. Hylarius "to" udržel mezi rukama stěží vteřinu a pak to zmizelo definitivně.
"Ani nechci vědět kam ten démon zmizel" říká Hylarius a jeho hlas zní démonicky dvojhlasně ...
Sen pokračoval další dvě vteřiny tichem zůčastněných a pak jsem se prudce vzbudil ..

Moc hraju hry

Dnešní sen byl mixem mnoha věcí které provozuji.

V tovární hale si nějací lidé pod vedením kamaráda Ferriho sestavovali robůtky, jeden z nich zešílel a proboural se dveřmi ven .... Venku bylo místo zvané Palučiny a robot se tu sápal na skálu. Ferri předal výbušninu na zničení robota komusi dalšímu a já zadržoval děti, aby nešli za tím robotem ...
Významy snu není potřeba příliš hledat. Jak já, tak i Ferri hrajeme hru zvanou ANARCHY-ONLINE, kde se roboti mohou vyrábět respektive přivolávat na pomoc. Sen sklouzl na naší další společnou aktivitu, což je pořádání tábora pro děti na místě zvaném Palučiny. No a když se objevil tenhle dětský tábor, tak má snová představa pokračovala dál.
Výbuch se nekonal, zničení robota proběhlo zřejmě něčím co nedělá rámus. A já (zřejmě znechucen z toho, že to nezachránil samotný Ferri) odešel k jiné partě dělající tábory pod stany a tam nás zastihlo tornádo ...
Tenhle kousek, kde jsou děti ve skautském a schovávají se pod velkou plachtou, zatímco venku zuří špatné počasí, se mi zdál minimálně podruhé. Pamatuji si to proto, že ta plachta byla napnuta necelých 100 metrů od mého bydliště, se skauty se taky nesetkávám nějak často, zvlášť když tahle zhruba desetičlenná skupinka vypadala jako "německé" děti ...

Divoké sny (11.) - vlaky

Včera jsem psal o tom, že jsem byl na výletě v Kolíně a uvědomil si, že o vlacích tu prakticky nepadlo ani slovo, narozdíl od dálkových autobusů, jimž jsem věnoval první dva sny v pátém díle (Jízda z Jidřichova Hradce a Jízda do Lomu)

Jenže s vlaky moc snů nemám. Pravděpodobně je to tím, že vlak se všemi vagony a lokomotivami je pro snovou představivost moc složitý. Proč tedy v mých snech nevystupovaly "lokálky" složené z motorového a jednoho vlečného vozu, se kterými jsem jezdil přeci jen častěji, byť i tak mnohem méně často než autobusy ...

1.

A tak v mých snech jezdily vlaky neviditelné. Například tento sen: Stojím na trati asi 100 metrů před začátkem vlakového nádraží v Mostě. Těsně za mnou jsou vysokonapěťové kabely vedoucí do klasického nádraží.Vysokonapěťové kabely vedoucí do nějaké budovy, kam normálně nevedou = němci zabraná budova. A to už přijíždí neviditelný vlak a já do něj nastupuji a jedu směr Ústí Vlak byl neviditelný pravděpodobně proto, aby nebyl odhalen němci ...

2.

A tak v mých snech jezdily vlaky malé: Nastupuji do vlaku stojícího na slepé koleji. Jeden vagon = jeden ležící (český) člověk. Doufám že dojedeme do Chomutova říkám na spolucestujícího. Ten pokrčil rameny, byť výjezd ze slepé koleje mířil přímo na Chomutov. Bohužel nás objevili němci... Pravděpodobně jsme byli mi češi černými pasažéry.

3.

A tak v mých snech jezdili vlaky prázdné: Jedu v klasickém vlaku a jsem v něm úplně sám, ani průvodčí není. Dívám se z okna vlevo po směru jízdy a sleduji jak se koleje stáčí vlevo, mám tedy šanci počítat vagony. Za lokomotivou je asi 5 vagonů, já jedu v dalším z vagonů.Vlaky nikdo necestuje říkám si nahlas, protože nikdo neví, kam který jede. konstatuji a snažím se vyhlídnout zastávku "Louny", kde jsem obvykle přestupoval i v reálu. Tuším, že budu muset vyskakovat za jízdy, neboť vlak už projel dvě vesnické zastávky bez zastavení. A pak jsem se od strachu, že jsem se totálně ztratil raději probudil.

4.

A tak mi vlaky ve snech ujíždějí. Těžko říct, jestli jsem ve snech na německém území, kde český vlak projede jen jednou za čas, nebo zda běžím na vůbec poslední český vlak (podobná situace jako ve snu "Jízda z Litvínova poslední českou tramvají po nástupu němců k moci", píšu o tom v osmém díle astrálních snů). Pokud doběhnu včas, sen skončí a já se probudím šťastný (ať už do vlaku nastoupím, nebo ne) ale těch snů je dost málo oproti těm, kde nedoběhnu včas.
Zvláštní je to, že NEUSTÁLE běhám z toho samého místa a běžím na to samé místo. Běžím na val, na kterém je položena trať. Za tratí pokračuje kopec strmě vzhůru. Nahoře na trati je podlouhlá stříška jaká bývává na vlakových zastávkách. Vždy je noc a vagony mají osvětlená okna. Na ten val se téměř vždy sápu po čtyřech a jdu na to silově, až vytrhávám trsy trávy. Velmi vyjímečně si v té tmě všimnu chodníčku stoupajícího našikmo k zastávce a ještě méně častokrát jej i použiji.
Jestli někdy najdu reálné místo takto vypadající, tak se asi příšerně leknu ...
Pokud jsem vlak nedoběhl a dokázal pod stříškou přežít noc, vydával jsem se ráno na chůzi po trati tím správným směrem, další vlak už podle mě jet nemohl nebo hodně dlouho neměl jet. Jisté je, že trať začala vždy klesat z kopce a koleje náhle nepokračovaly. V místě, kde by pokračovaly bylo vzrostlé křoví. Vždy jsem byl z toho totálně zdrcen, přestože už v tuto chvíli kopec vypadal právě tak, jako jeden z kopců u nás doma. Netuším, jestli uplynulo přes noc tolik let, že už koleje nejsou, nebo jsem byl já teleportován jinam, nebo dokonce vlak někde tady vjíždí do portálu a já, hloupý čech, ho nenašel, nebo ...
Z tohoto snu jsem NIKDY nedojel domů.

5.

A tak velice snadno a rychle dojíždím domů. To je oproti předchozí sérii snů pravý opak, bohužel velmi, velmi vyjímečný opak. Jedu z Bratislavy a po zvuku přejezdu přes výhybky se podívám z okénka. A ejhle nádraží Louny, byť vypadající absolutně nesprávně oproti reálu. Čas jít ke dveřím vagonu, město Most se blíží. A opravdu, další zarachocení vyhybek a já vystupuji na nádraží v Mostě (jež se dost podobá reálnému mosteckému nádraží. Obcházím nádražní budovu a jdu na MHD. Jsem šťastný že jsem dojel a uvědomuji si, že nádraží v Lounech vypadalo úplně stejně jako mostecké nádraží, až na ten nejdůležitější nápis ... Sen se mi zdál už před delším časem a já si teď říkám - nebylo i Bratislavské nádraží taky stejné ?

6.

A tak jezdím nohama po kolejích. Asi nejpamátnější z těchto snů je ten sen, kdy jedu do Písku za sestrou.Stojím rozkročen nohama na obou kolejnicích a velkou rychlostí se řítím po dvojkolejné (německé) trati. Trať se blížila na most přes říčku kam nechci, ale to už se vpravo ode mě objevila další jednokolejná trať. Její koleje byly zjevně zasypány štěrkem z té německé, ale teď když se uhýbaly doprava začaly být viditelné. Rychle tedy překračuji nohama na tu druhou trať ... Tady by sen mohl končit ale on pokračoval dál a skončil otevřeným(!) výsměchem(!!) německé(!!!) mašinerii. Do Písku jsem dokázal dojet a se sestrou se setkal. Došli jsme na kopec, kde měla domeček a zahrádku. Bohužel začala německá bouřka. Ta sice velice rychle končívala, bohužel končívala smrtí čecha. Já čech, ségra češka, šance padesát na padesát, že jeden z nás se nedožije další hodiny, o stoprocentní šanci že si nesdělíme novinky raději ani nemluvě, nikdo další (už) totiž venku nebyl.Jdi rychle domů a sleduj sykla ségra a já ji poslechl. Dvakrát se zahřmělo, než jsem byl doma u sestry. Rychle jsem se otočil a sledoval s otevřenou pusou co vyvádí má sestra. Zřejmě jsem netušil, že i ona je kouzelnice a to dost dobrá kouzelnice. Tančila si jen tak po zahradě a němec řídící bouřky se ne a ne trefit do zadečku mé sestry. Ta totiž používala tak dobrou iluzi až jsem zíral. V jednu chvíli sestra zkusila i trik s dlouhým zadečkem - měla ho dlouhý přes šest metrů ... Ale opět to byla iluze, blesk sice trefil konec tohodle zadečku, ale se sestrou to ani nehlo, troufala si čím dál víc. Pak se zablesklo asi metr před ní, načež sestra usoudila, že by pro dnešek stačilo. Vběhla dovnitř a pak zrušila svojí tančící iluzi ...

7.

A tak vlaky raději nejezdím. Někdy chodím pěšky po kolejích, případně místy, kde koleje byly. Anebo nemůžu ani to, neboť jsou povodně ... O tom ale až někdy příště

Návrat snů

Je to zvláštní, ale poslední dobou jsem neměl žádné sny. Nebo možná měl, ale značně útržkovité, a pak si je nepamatoval. A ejhle, najednou jako mávnutím proutku, jsou tu opět ...

pondělí

Začnu "od konce" tedy tím co návrat snů spustilo. Každé pondělí hraji hru Dračí doupě (o tom jsem tu již kdysi psal) a zrovna toto pondělí večer proběhlo velmi zajímavé sezení, ve kterém se mi ve hře podařilo ukončit válku. Byla to pro mě emocionálně vypjatá hra a pro dokreslení sem vkopíruji odstavec, který ukazuje moje pnutí ve hře. Správně bych to měl cítit jen jako postava, ale já to cítil i jako hráč ...
Nebýt Balanara a Raela, stojím bezmocně na pláži ještě zítra. Ti dva se nevzdávají a snaží se zkoumat poslední ťápotu Jalmavy, Balanar má nápad s nějakým kouzlem, které zrovna sesílá ... Ti dva mě dostali z mých elfích chmur zpět k reálného uvažování a já zkusil zavolat Jalmavu v súrštině. Neodpovídá mi, ale citím, že mě slyší. Také Balanar má se svým kouzlem štěstí a zavolal na nás, že jde za Jalmavou. Okamžitě se za ním rozbíhám a je mi úplně jedno, že tu Křemílek zůstane sám bez pomoci. Co je to jeden život, oproti mnoha životům zmařených ve válce. Vím, je to divné uvažovaní, když si dokážete rozmluvit pomoc příteli, byť ten přítel má své mouchy, ale v téhle situaci je mi to úplně jedno ... Tak, jako je mi jedno, že kus od nás nějaký rybář dál loví ryby, přestože musel vidět a slyšet ten randál od nás a mohla by ho dohnat zloba Aradeiridů. To, že je to iluzí maskovaný náš přítel Dvoukvítek absolutně netuším ...
Takhle to tedy vypadalo na začátku pondělní hry. Konec hry byl obdobný, opět jsem to silně prožíval i jako hráč:
Naposledy se dotýkám Jalmavy a loučím se s ní. Přestože stojím u Jalmavy a dívám se na ní, cítím, že mě Jalmava velmi jemně pohladila po zádech, ač tam nemohla mít žádnou svojí končetinu. Byl to zvláštní pocit, takový … Neumím to říct, taková slova ještě nikdo nikdy nevymyslel, takové to bylo … jiné … Tečou mi slzy a přitom jsem šťastný, nechávám Jalmavu popojít kousíček po vodě a nastoupit do vozu.
Aradeiridé zlomili své trojzubce, jakoby to byla párátka a mě to vyvedlo z konceptu, takže se poněkud hloupě v súrštině ptám jestli "válka není ?" Odpovědí byl obrázek v súrštině, kterak je lámám trojzubec. Pochopil jsem to - válka skončila. Posílám v súrštině podobný obrázek, lámu v něm své kopí a pak je v obrázku jen radost … Pak se v úlevě nad tím vším v reálu posadím do písku ...
Po tomhle okamžiku jsem už nebyl schopen ve hře pokračovat, tak psychicky unavený jsem byl.
Z výše odcitovaných odstavců správě tušíte, že si z hraní píšu deník, ale v pondělí jsem nebyl schopen se posadit v osm hodin večer k počítači a (alespoň) začít psát deníček. Z pondělní noci si sen ještě nepamatuji ...

úterý

V úterý odpoledne jsem měl těsně na konci šichty chviličku čas a v době, když už běžela závěrečná záloha databáze (a všechna ostatní práce byla hotova) jsem si začal psát část deníku. Nedostal jsem se moc daleko, protože jsem hned první část dění oplakal. Byl to úlevný pláč nad tím, že se mi podařilo udělat první nejdůležitější krok k míru.
Jalmava vystrčila hlavu nad křoví a z očí jí ještě koukal spánek. Znovu jsem ji opatrně zavolal a opatrně nakročil směrem k ní, nevěda, jak se Jalmava zachová. Kdyby Jalmava byla člověk, tak bych musel prohlásit že se na mě směje, tak mi to přišlo. Chvilku ji hladím a laskám, abych své emoce dostal ven. Slov nebylo potřeba, cítím se jako bych se potkal po delším čase se svojí sestrou …
Když jsem si právě tenhle okamžik v práci promítal, tak se ve mě něco zlomilo a já nemohl pokračovat, ale tohle byla teprve první část. Když jsem totiž dojel domů a pokračoval ve psaní deníku, tak emoce nepřišly. Zkusmo jsem poslal výsledek své tvůrčí práce našemu Gamemasterovi a ten jednoznačně poznal tu část kterou jsem psal a obrečel ji.
....
Proč nepřišly emoce ? Nevěděl jsem ...

První sen (úterý->středa)

První sen nemá v sobě moc děje, pohyboval jsem se po vesnici, něco nepodstatného tam řešil a pak došel na zahradu za vsí. Kratičce v ní pobyl a pak z ní odletěl pomocí křídel. Zaujalo mě že jsem z ní odlétal pozpátku šikmo vzhůru ...
Létací sny ke mě přicházely jen zřídka a vypozoroval jsem, že přicházely v době, kdy jsem byl nejen emočně v klidu a všechny problémy měl relativně vyřešené ...

Druhý sen (středa->čtvrtek)

Tenhle sen mě překvapil tím, že jsem po dlouhé době opět řídil tramvaj. Řídil jsem tramvaj a povídal si s cestujícími - jež zřejmě byli současně i mými kamarády, soudě podle lehkého tónu kterým jsem s nimi hovořil. Protože jsem poctivý řidič, který sleduje provoz po Praze a bojí se aby někde nepřejel výhybku, případně se s někým či něčím nesrazil, tak jsem se na cestující neohlédl. A pak přišla konečná, jež nebyla obvyklá, byla totiž ve tvaru trojúhelníku. Na této točně jsem se v pohodě otočil a pak sen skončil ... Po probuzení jsem se příšerně divil a divím se i teď - V tom snu jezdím v tramvaji a po Praze(!), jsem ve snu spokojený(!!) a v tom snu se nestalo nic zlého(!!!). Nezbláznil jsem se náhodou ???
To, že jsem řídil tramvaj č.14 po Praze a byla tam trojúhelníková točna, tak to bylo v pořádku, protože jsem četl nedávno článek v Lidových Novinách o jedné z Pražských "dočasných" konečných. Mám dojem že to byla tramvaj číslo 14 a že ta konečná byla Ládví, ale má paměť může klamat ... Tuto část tedy mohu z výkladu snů vyřadit, prostě jsem si na článek ve snu vzpomněl a ne zcela přesně ...

Třetí sen (čtvrtek->pátek)

Tenhle sen mě vyprovokoval k napsání tohoto postu, protože tenhle sen byl ze všech nejpodivnější. Neustále nad ním přemýšlím tak, že jsem se až podíval na snáře na Internetu, ale to předbíhám.
Ve snu vstupuji do staršího domu, kde je divadelní kavárna. Lidé si tam čtou, já na chviličku sednul k "hospodskému stolu". Nestihnu si nic objednat protože se zrovna otevírá divadelní sál a všichni si jdeme sednout. Já mám místo v popředí, ale vyruší mě nějaká paní v důchodovém věku. Bezostyšně mi vytáhne mojí bílou košili z kalhot a utře si ústa. Cítím, jak to ve mě vře. A najednou je stará paní mrtvá (nebo omdlelá nebo přehrávala). Její pád zachytilo a ztlumilo několik jiných diváků. Když vidím, že je o ni postaráno, sedám si na své místo ...
Ve snu mi přišlo, že jsem na tu paní zakřičel, ale, jak to občas bývá, ve snu jsem neslyšel žádný zvuk ...

Výklady snů

Bohužel mí kamarádi, jimž se občas se sny svěřuji jsou zrovna nedostupní a tak jsem dal na radu kolegyně a zkusil vyhledavač Seznam se slovem "snář". A ejhle, co mi ukázal první odkaz pro slovo snář za výsledky. Vybral jsem důležité symboly z divadelního snu a vyběhlo tohle:

* kavárna ***  máš sklony k zahálce  
* divadlo ***  změna  
* divadlo ***  splní se ti nějaké přání  
* divadlo ***  příjemná zábava  
* smrt *** 1. vidět - dlouhý život

zdroj: http://radil.net
To vypadá příjemně, viďtě :-) Zkusmo jsem to zkusil i na první sen a to vypadalo ještě zajímavěji

*zahrada  ovocná *** dobře utváříš svůj život  
*létání ***  vše půjde lehce  

zdroj: http://radil.net
Zkusil jsem pro jistotu i jiný snář - http://www.provaz.cz/sny/hesla.php - a v tu ránu mě radost i chuť bádat přešla. Zahrada byla ještě v pohodě, odcituji pro mě nejdůležitější část - Pokud uvidíte ve snu zahradu, vězte, že je to váš vnitřní život. Všímejte si, jak je upravená. Pokud vidíte strohé cestičky, geometricky rozdělené záhony a vše až puntičkářsky dokonalé, je možná váš život příliš organizovaný a není v něm nikdy místo pro něco nečekaného. Pokud naopak zahrada zarůstá plevelem, zamyslete se nad tím, jak vlastně vystupujete vůči svému okolí Zdroj: http://www.provaz.cz/sny/pismeno.php?trideni=3600
Moje zahrada ze snu měla obyčejný drátěný plot, měla mladé ovocné stromy a upravené zeleninové záhony, nikde plevel nebo kus trávníku na odpočinek. Prostě užitková zahrada, nebo jak se těmto zahradám říká ...
Ale létání už bylo horší -

Létání (Létati)  
 až do oblak a zůstati tam - smrt [6]
 daleko: příjemné dny, štěstí v podnikání, chvála. [1]
 do nebe: znamená dobré služebnictvo, ale také cestu, smrtelnou nemoc. [1]
 létati a spadnouti: nepříjemnosti. [1]
 od shora dolů - velmi vysoké stáří [6]
 přímo vzhůru - úraz nebo smrt [6]
 z místa na místo - cena za prací [6]
 Zřejmě chcete něčemu či někomu uniknout. Nebo se třeba chcete 
podívat na problémy z ptačí perspektivy a nalézt tak řešení, případně 
toužíte povznést se v duchovním nebo intelektuálním smyslu. Najděte 
možnost, jak si tuto touhu splnit. [4] 

Zdroj: http://www.provaz.cz/sny/pismeno.php?trideni=1500
Zase jsem se nechal "nachytat" a teď se mi nebude chtít zdát o létání :-( A je jedno že pro můj případ platí spíše to poslední souvětí s odkazem [4] (jež odkazuje na "Pokud se vám zdálo...Červenání.CZ - Server pro partnerské vztahy http://cervenani.cz/")
Ne, podobně jako v magii si i ve snech budu hledat svou cestu, podle své intuice a pocitů, jinak bych se asi zbláznil To je to samé jako s jídlem, kdybych nejedl to, co nějaký [cenzored] prohlásí za škodlivé, tak už jsem umřel od hladu, protože nejím nic ....

Divoké sny (10.) - Vichr

Na dnešní povídání o divokých snech mě přivedl silný vítr, který provanul českou kotlinou. Mám totiž jeden divoký sen ... o konci ochránců českého národa ... Asi jste vypozorovali, že jsem už několikrát ve svých snech zmínil "ochránce", ale zatím jsem je příliš nespecifikoval. Dnes bych to tedy pokusil napravit a začnu od začátku.

Vznik ochránců

Můj vůbec první sen se mi zdál v době, kdy už jsem chodil do základní školy, ale víc jak čtvrtá třída to být nemohla. Soudím tak podle věku mého synovce, který byl vě věku tří - čtyř let a byl v mém snu. Jako každé dítko se zajímal o to "PROČ"
Ležíme na trávníku v ulici kde bydlíme s výhledem na jediný výškový věžový dům v okolí a sledujeme jak od západu zhasínají jedna lampa pouličního osvětlení za druhou. Okna v domech jsou v tuto chvíli již temná (později se mi ve snech objevuje "zákon klidu a spánku v určenou hodinu").
V tu chvíli se mě synovec ptal několikrát proč tohle a proč tamto a já mu odpovídám (na otázky si po cca 30-ti letech už opravdu nevzpomínám). Už už měla německá hlídka vyrazit na obchůzku, když v tom se v naší ulici rozsvítila jedna lampa. Proč se rozsvítila ta lampa ? optal se synovec, neboť věděl, že vše české mělo být vypnuto a já mu odpovídám. I němci musí vidět na cestu odpovídám já a v tu chvíli se rozsvítilo přízemí ve věžáku. Bacha, už jdou ! syknul jsem a zatlačil hlavu synovce do trávníku, čímž došlo k prvnímu ochráncovskému činu ... Následně jsem totéž udělal se sebou ...
Tím tedy skončil můj první sen o ochráncích.

Co všechno ochránci chránili ?

Kromě ochrany sama sebe chránili lidi a majetek. Nemovitosti například před deštěm - Běžím naší ulicí vzhůru oblečen v maskáčích a na hlavě široký klobouk taktéž v maskovacích barvách. Po doběhnutí k vchodovým dveřím domu je rychle přibouchávám a pak zase další dům . V patách mi jde déšť a nějaký můj kolega. Nestíháme ! křiknu na kolegu, když nás déšť předběhl o pár centimetrů. Takový ten déšť jež je přesně ohraničen - na tomhle centimetru ještě prší a na dalším je ještě suchu. Tenhle dům tedy zavíráme pozdě a pak sprintuji k poslednímu domu, který už opět zavírám včas, byť tedy jen tak tak
Ochrana lidí pak byla samozřejmostí, ať už jeli v tramvajích, autobusech, nebo pobývali v nějakých objektech. Zvláštní je, že občas jsem bránil autobusy i proti revizorům. Tohle povídání si schovám na příště

Jak ochránci skončili ?

Byl to velice zvláštní sen, po kterém se mi zdály ochráncovské sny už jen velmi vyjímečně.
Jsme s kamarádem ve tmavé chodbě (vzdáleně připomínající chodbu na vejminku u babičky) a sledujeme dvůr před námi. Na druhém konci je přesvětlená místnost (hodně připomínající jednu učňovskou dílnu) v níž pobývá několik mladých němců. Je tam s nimi i místní šéf (v reálu učňovský mistr "televizáků"). Kamarád nakročil ven a bohužel nedbal mého pokřiku aby se chytil. Venku totiž stálo cosi jako pluh, který byl ale upraven na obsluhování lidmi a to na obsluhu zezadu. Těžko říct, proč tomu říkám pluh, ve snu bylo hlavní to, že to bylo dost těžké. Mimochodem - kamaráda znáte z prvního snu osmého dílu série "Sny a astrální cestování", je to ten zlý němec, co likvidoval tramvaje.
Kamarád ochránce se bohužel nechytl a vítr ho strhnul přímo do dveří k němcům.Co co to ? zmatkoval kamarád (nevím jestli z leknutí, nebo z toho, že už proběhla proměna v němce čímž přišel o nějaké vzpomínky). Neboj se, tady ti bude dobře říkají mu s jízlivou radostí němci. Se smutkem v očích se dívám směrem k němcům, neboť vím, že nemám naprosto žádnou šanci. Chytám se tedy pluhu a temnou nocí jdu po betonové cestě (jež vypadala velmi přesně jako zadní cesta v našich učňovských dílnách). U toho si na nápěv jedné staré písničky od Greenhorns zpívám,že Jdu sám temnou nocí a myšlenkami mi letí ta hrůzná zpráva. Z ochránců jsem zůstal sám samojediný. Vítr se mě poprvé pokusil odpojit od pluhu ... a já sleduji šírání na východě, jakoby to měla být má poslední naděje ... Pak zafoukal vítr znovu ... a sen skončil. Že by otevřený konec ?

Divoké sny (9.) - Silvestr

... aneb nečekaná inspirace Silvestrovským ohňostrojem
Po delší přestávce se vracím opěk k popisování mých divokých snů. Včera jsem si vzpomněl na jeden ze svých atypických ochráncovských snů a napomohla tomu obyčejná zelená rachejtlička kýmsi vystřelená při půlnoční veselici ...
Sen se mi zdál poprvé až poté co jsem byl poprvé u moře na dětském ozdravném pobytu v tehdejší Jugoslávii (nyní Chorvatsko) blízko města Omiš, konkrétně ve středisku "Mala Luka u Omiše".
Plavu si tak v noci v moři a blížím se k osvětlenému Omišskému přístavu. Ani vlnka se ode mě při plavání nešířila, tak jsem opatrný. Jenže dál už plavat nemohu - sice nikdo viditelně nehlídá, ale přeci jen bych plaval pod (německým) osvětlením.
Řeším to kouzlem a kolem sebe vyčarovávám průhlednou jednomístnou ponorku, ve které musím ležet. Zároveň mám ruce mimo tubus ponorky ...Ponářím se do hlubin a pluji až na doraz k přístavnímu molu a tam něco kutím. No kutím, spíš bych řekl že cosi sabotuji :-) A pak pluji zpět za hranici světla, kde se okamžitě vynořuji. Právě včas, neudržované kouzlo zrovna vyprchalo. Uff oddychnu si tiše a udělám první dvě tempa v prsařském stylu. Nevím, jestli mě někdo spatřil nebo byla odhalena moje sabotáž, jisté je že mě ozářilo světlo ze světlice. Ohlížím se zpět a zjišťuju, že někdo vystřelil nad přístav zelenou světlici. Poplach ! uvědomuji si velice rychle co značí barva světlice a okamžitě jdu pod vodu ...
Nevím po těch letech, jak ten sen končil, ale končil určitě dobře jak v době, kdy se mi zdál poprvé tak i v době, kdy se mi zdál podruhé. V jednom z případů mě těsně nedostihla kulometná dávka ve druhém pak i pod vodou slyšitelný výbuch...
Toto je jediný sen, kde vystupuji jako ochránce - sabotér ...