Zapálit se pro něco včas!

V životě je potřeba se pro něco zapálit. V krematoriu už bude pozdě.

Heslo na Wifi

-Jaké je tady heslo na wifi?
-Obžalovaný, nevyrušujte!
-Všechno malými písmeny?

Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (25.)

Shrnutí jednoho týdne jednoho pracovníka jedné firmy...

...a tentokrát bez žádných pohrom :-)

Víkendové (i snové) poznatky

V pátek večer jsem jel za kamarádem a společně jsme spolu navštívili Food Fest a poté jsem jel v neděli zase domů...

Takhle nějak bych rád shrnul svůj poslední víkend, ale nemohu - zrovna dneska včera večer jsem si četl emaily kolem spolku, jehož jméno se na blogu nevyslovuje a nějak se mi to spojilo se sny, které mě potrápili o víkendu, takžr nějak moc nemohu spát. Než však začnu sny, dám sem ještě jeden reálný poznatek.

Nečekej na...

Nečekej na šťastný život.
Vytvoř si ho...

Omsi linky 131-140

Linka 137
Rathus Spandau → Falkensee


Linka 139
mapa: Praha
oba směry


Vysvětlení tohoto příspěvku v "OMSI VIDEA"

Food Fest

"Právě jsem se vrátil ... z Foodfestu" chtělo by se mi parafrázovat jistou známou větu, ale nemohu, hned z několika důvodů. První důvod je, že "FOOD" je teď zapovězené slovo (díky kombinaci se slůvkem FAST), takže na takový festival by přišlo málo lidí, tak dáme do názvu slovo FRESH - řekli si pořadatelé. A protože to celé mediálně podporuje televize PRIMA a firma BOSCH, tak se to celé jmenuje "Bosch Prima Fresh Festival"...

Každý umně hledající si najde stránky www.freshfestival.cz a zjistí, že právě dnes a zítra se tato akce koná v Pardubicích a ještě stihne být v Praze.

Šel jsem tak na akci s kamarádem, jež je v Pardubicích prakticky doma a který mě za pět let dokázal na tuto akci dohnat podruhé. Jak tehdy, tak nyní, mě nepřekvapila účast firem a jejich počet. V podstatě cca 10 vinařství, 10 malých pivovarů, 10 soutěžících restaurací o nejlepší pokrm, dalších několik restaurací, co nesoutěžili... A to bylo prakticky vše, když nepočítám povinný stánek "Evropské unie", pódium pro šmejdy... pardon ... pro komerční předváděčky a malý kouteček s kafovými stánky.

Zdá se to možná málo a my to s kamarádem proběhli za tři hodiny, a i tak jsme měli problém, abych prozkoušeli jídla oněch soutěžních restaurací. Z jedenácti soutěžících jsme vynechali všechny, co nabízely mořské obludy a volili spíše tradičnější - suchozemskou - stravu. Také jsme se vyhnuli soutěžní Čínské restauraci...

Č. 2. -  Dašické sklepy, Dačice - Zde jsme se s kamarádem shodli a zvolili oba "Selečí paštiku balenou do uzeného boku s domácí meruňkovou marmeládou, spolu s bagetou s přepuštěným bylinkovým máslem". A hned tenhle první pokrm mě nadchnul, protože měl vše, co jsem očekával - uhlazenou chuť všech ingrediencí, žádná nepřečnívala. Hlavně ono "selečí" měli upravené tak, že mi můj ofrňovací nos nehlásil problém...

Č. 4 - Fortna, Chrudim - Zde jsme se s kolegou ve výběru neshodli, kolega volil roastbeef, já pro změnu "Marcipánový knedlíček s višní a omáčkou z pečeného máku". Je to takový ten "dezert na konec" a byl jsem mile překvapen, že také jde s marcipánem udělat něco jiného, než "marcipán s marcipánem a kilem cukru". Je vidět, že kdo umí, ten umí a nejmenované kuchařky či výrobci pamlsků by se u místních mohli učit. Omáčku z máku jsem měl poprvé v životě, takže nechci hodnotit - nemaje srvnání, ale k čerstvé višni i ke knedlíčku se hodila.

Č. 6 - U Kolji, Litomyšl - Měl jsem už dezert, hlavní jídlo, byl tedy čas i na polévku - "Pravý ukrajinský boršč se zakysanou smetanou a marinovanou červenou řepou". Už barva polévky by mohla malé děti odhánět, přeci jen červená řepa barvila dostatečně, ale to mě neodradilo. zvlášť když už jsem jedl mnoho borščů a "takyborščů" - navíc existují lidé, co polévku CDD, tedy co dům dal, také takto nazývají - takže jsem byl zvědavý, co přijde tentokrát. A přišla jemná polévka s bramborem, něco málo zelím a kostičkami řepy. Důležité pro mě bylo, že zelí zjevně nebylo naloženo v kyselém láku a nebylo špatně propráno, takže jsem si pošušňal. Osobně bych tento boršč o něco méně omastil a dodatečně na svém talíři lehce přikořenil, ale to je tradiční problém, že se nejde trefit všem do chuti... (Kamarád volil kachní prsa)

Č. 7 - Hacienda Ranchero, Pardubice - S kamarádem jsme se shodli ještě před příchodem na stánek, že po tomto jídle dáme pauzu a měli jsme věru proč. Zatímco u ostatních restaurací jsme dostávali porce pro "tříleté děti", zde jsme dostali porci plnou. Oba jsme se shodli na "Vepřovém Burritu" - tedy placičce plněné pomalu dělaným vepřovým masem, jež se marinovalo v omáčce z chilo ancho, chipotte, cibule, česneku a pomerančové šťávě. V placičce navíc byla mexická rýže, tomato, listový salát a gouda. To byl tedy základ a každý z nás si mohl doplnit do placky či mimo ni na kolečka nakrájené papričky různé pálivosti a byly k dispozici i dvě verze chili omáčky a i jogurtová(?) zálivka. Když si kamarád naložil všechno od nejpálivějšího, šel jsem do toho taky.
A zde jsem utrpěl první zklamání, protože v okamžiku, kdy mi došly všechny dodatečně dodané pálivé ingredience, stala se z Burrita obyčejná placka plněná masem a rýží, prolitá tomatem...

Po pauze na pivko a oddechu ve stínu jsme ještě každý zkusili jednu z restaurací. Kamarád zkusil č. 11 - Penzion Fajn, Pardubice - a domácí noky...

... a já šel k č. 8 - St. Patrick, Pardubice - a zkusil už spíše jen takovou jednohubku, tedy "Grilovaný špíz s kozím sýrem a slaninou na rukolovém salátku  s bylinkovým krutonem". Mě kozí sýry nic nedělají (někdo je nemusí kvůli vůni, ale ti co jsou alergičtí jen na mléko kraví je mohou a jsou jim dietologem doporučovány), takže jsem si udělal test, zdali se nic nezměnilo. Nezměnilo, chutnají mi i nadále. :-)

Tím bylo (bohužel nebo bohudík - s ohledem na můj břich) hotovo, takže jsme ještě ochutnali pšeničné a kvasnicové pivo. Nejenom tím byla pro nás konečná, množství lidí už v areálu překračovaly naše interní hranice na tlačenici a volný pohyb. Takže jsme se stáli na vlakovou zastávku a hurá domů...

No a protože jsem průběžně hrál od rána Ingress a pak kamaráda protáhl po městě, kde jsme z vlaku posléze vystupovali v rámci místní mise, tak se to kamarádovi také zalíbilo a máme tak nového hráče, a protože jsem s ním poté trošku cvičil na zahradě, tak základní výcvik má za sebou. Hlavně zvolil stejnou frakci, což je nejdůležitější. Ale to už je jiná pohádka, nikoliv ta o Food festu.

Fatální zapomenutí

„Tři týdny jsem ti opakovala, že mi k narozeninám nemusíš nic kupovat. A stejně jsi na ně zapomněl.”

Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (24.)

Shrnutí dění kolem jednoho pracovníka jedné firmy

Dnešní příspěvek se shrnutím mám předepsaný, aby se zveřejnil v okamžiku, kdy už budu na cestě za víkendovouo akcí u Pardubic, takže o pátku, tedy dnešku bude obsahovat jen: "Dovolená a odjezd na akci". A samozřejmě budu doufat, že se nestane nic, co bych si chtěl zapamatovat na delší čas... Tedy, kdyby se stalo něco hezkého, tak se zlobit nebudu :-)

Když smutním...

Když smutním, zkouším se na internetu dívat do časů, které jsem nemohl ovlivnit - tedy před datum svého narození, abych našel něco zajímavého či hezkého. Když to je navíc něco, co neznám ...

A tu máš čerte kropáč - hned druhé video vyhovělo zadání a tohle na mě z videa vykouklo



Kdo neřešil, to, co řeší v písni, (alespoň jednu z věcí), tak ten snad nežije na tomto světe...

Každopádně hezky provedená píseň jak z pohledu hlasového, tak vizuálního :-)

Dvoufaktorové ověření a lumpové

Dvoufaktorové ověření je zatím jedním z mála způsobů, jak poměrně spolehlivě chránit účet před cizími lidmi. Nesmíte se ale nechat nachytat.

Tak začíná článek na serveru Lupa:  Hackeři zkoušejí posílat falešné SMS k překonání dvoufaktorového ověření

Co na to říci? Inu, snad jen to, že ten, kdo se ani teď nenapálí, získá bobříka inteligence. Můžeme jen doufat, že na účty českých uživatelů se takto nikdo nezaměří...

Vykopána na poslední chvíli

Koupil jsem si himalájskou sůl. Na balení píšou, že vznikla hluboko pod zemí přírodními procesy, před 250 miliony let. A taky "spotřebujte do 6 / 2017". 

To ji vykopali jen tak tak!

Omsi linky 141-150

Linka 141
mapa: Winsenburg


Linka 142
Mapa: Praha
Oba směry



OMSI: Linka 145 to Kilmacanogue
(Dublin Bus)



Vysvětlení tohoto příspěvku v "OMSI VIDEA"

Výsledek dlouholetého bádání

Po mnoha letech usilovného hledání a hluboké sebereflexe konečně začínám chápat, proč mnoho lidí hledá stabilní a dlouholetý vztah. Ten důvod se vlastně dá shrnout do dvou krásných slov:



"Poloviční nájem."

Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (23.)

Dnešní shrnutí týdnu jednoho pracovníka v jedné organizaci se konat nebude :-( Celý následující zápis totiž bude o "syndromu zákeřné ženy"

Jojo, už vidím všechny ženy a dívky, se kterými jsem se v tomto týdnu setkal, jak se ptají samy sebe: "To jako chce psát o mě?". A ono ne....

Děkuji za...

Děkuji ti za to, že ve mě věříš,
i když já o sobě pochybuji

O Zpěvankách

Samotného by mě zajímalo, jak tento sen měl začít, (či jak začal, ale já si to nepamatuji), protože dobrovolně bych dovnitř asi nevstoupil. Zdál se mi ze soboty na neděli, tedy velmi těsně po schůzích spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje

Omsi linky 231-240

Linka 233
mapa: New Berlin Spandau


Linka 235
mapa:Praha
oba směry


Linka 235
mapa: Praha
Nové Butovice → Velká Ohrada


Linka 236
mapa: Spandau Xtreme Part 3 Nord
Omnibushof(?) → Haselhorst
(havárie ve 29 minutě videa)


Linka 237
mapa: Klein Eisern 2013
Marlower Weg → Mockauer Weg



Vysvětlení tohoto příspěvku v "OMSI VIDEA"

Pracovní vikend

Shrnutí jednoho pracovního víkendu, jednoho pracovníka...

Začít musím od pátečního rána, kdy jsem se probral do situace, že jsem měl sedm hodin na to si zabalit, což se mi povedlo, i mimo jiné proto, že jsem měl vybitý služební mobil. A protože všichni mí kolegové v práci měli být, tak jsem se ani moc nevzrušoval. 

Sice jsem věděl kam mám jet na schůzi spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje, i správné datum znal, jen se mi docela špatně odhadovalo, kdy odjet. A tak jsem to zkusil odhadem podle loňska, i když tehdy jsem jel vlakem.  Napočítal jsem si to hezky, a bylo by mi to bývalo i vyšlo, kdyby se kolegovi, jež přebíral ono zařízení, kde se schůze konaly, nepovedl zásek ve vesnickém supermarketu, kdy stál v dlouhé, leč špatné frontě, takže se trošku zpozdil a já seděl na spacáku na trávě.

V pátek už moc lidí nepřijelo a ani se nic moc nedělo, trošku jsme se s kolegy popichovali u ohně (a jeho zakládání), takže pohoda klídek. Ani jsem nebyl moc přemlouván na žádné vedoucí funkce.

Tedy abych nekecal - objevila se dvojice cyklistů a děsně se divila, že další dvojice cyklistů, jež z Prahy vyrazila o 2 hodiny dříve před nimi, tu ještě není. Protože to byla dvojice, jež organizovala loňskou celotáborovou hru, tak jsme je odhadli na hospodu. Leč chyba lávky, přijeli po půlnoci, ztahaní, protože zbloudili (nemaje kompasu) a pak je občané ve vískách a vesnicích nebyli schopni nasměřovat správně. Což když vám udělá chatař dvě křižovatky a cca 800 metrů před cílem... :-(

Mimochodem - když zahledáte v mých loňských zápiscích, tak zjistíte, jak jsme se celotáborové hry v provedení těchto dvou jedinců obávali. Někteří optimisté tehdy říkali, že už to nemůže být horší. Tak vážení přátelé - může :-( Tohle se mi těžko popisuje, ale nedělní email od hlavní vedoucí tábora "celotáborovka - co je třeba dodělat" hovoří za vše.

Sobota a první schůze (spolková schůze)  dopadla očekávatelně - přečetly se povinné zprávy, odvolilo se a byl konec. Zajímavé byly asi jen ty volby a to jak pro mě - vyráběl jsem volební lístky - tak i výsledkově. Do výboru nebyl zvolen kluk, který tam v minulém období udělal dost práce, do revizní komise nebyl  zvolen jediný dobrovolník, který se jako jediný včas do voleb přihlásil.

Poté se to celé "zvrhlo".  Pár lidí se ozvalo, že musí odjet, protože ..... a tak druhá ze schůzí (táborová) začala okamžitě po té první. Přednesl se referát od oněch lidí a došlo k přerušení na oběd. To se ukázalo jako největší kámen úrazu, protože ten nebyl dopředu domluven, takže se v okolí hledala hospoda, kde a) vaří a kde za b) uvaří rychle pro tolik lidí. Tušíc jak to dopadne jsem si vzal klíče od zařízení na krk a ujal se role hlídače a dobře 4 hodiny se slunil. Tím jsem ušetřil cca 10km chůze v horku... Po návratu všech se rozeběhla část schůze zvaná "draft", které se účastnila určitá část vedoucích, druhá část pak měla dělat část "animo+celotáborovka". Byli jsme tam tři a z logiky věci jsme úsek "kdo zajišťuje co" vůbec nedělali...

Tím schůze skončila a já odjel domů, kde jsem si v neděli chtěl připadat užitečnější, byť díky tomu, že pršelo, jsem na zahradě nakonec neudělal nic.

Rozlišování přátel

Vždy jsem rozlišovala přátele a důvěrné přátele.
S prvními si užívám konverzaci,
před těmi druhými nic neskrývám

(Edit Piaf)

Shrnutí uplynulého (pracovního) týdne (22.)

Shrnutí jednoho pracovního týdne, jednoho pracovníka..

Tentokrát nikoliv možná, ale určitě je tentokrát tento příspěvek předčasný, neboť můj pracovní týden tentokrát skončí dvěma schůzemi spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. Až v sobotu večer... Co mě čeká? Rád bych odstoupil ze všech netechnických funkcí a povinností. "Výmluva" bude jasná - únava a také to, že v dalším spolku, jehož jsem členem a jehož zde také nebudu zbytečně jmenovat, bych měl mít funkci v provizorním vedení...