Nebudu chodit kolem horké kaše, jdeme hned na to:
Ani cesta domů se neobešla bez potíží z pohledu toho, že jsem opět potkával sám sebe, znovu jsem se sám sebe ptal, jestli tyhle situace jsou nebo nejsou normální. Kdyby se mi některé části z těchto astrálních cestování neobjevovaly v dalších děsivých snech, byl bych v pohodě, ale prostě takto se s tím nemůžu nějak smířit.
Neklid jsem cítil už od sobotního večera, takže nedělní dopoledne jsem odřídil docela prkenně, pak díky tomu zapomněl několikero věcí v táboře (které mi naštěstí posbírali kamarádi a dnes, kdy jde tento příspěvek na blog, již mám doma).
Když jsem pak odjel se dvěma spoucestujícími, ptal jsem se jich, jestli je mám vysadit v Praze na Černém mostě a jeden z nich řekl, že když ho vyložím tam, tak bude čekat 4 hodiny, než mu pojede spoj cca 20 km za Prahu, což se mi nelíbilo. Takže jsem přecvakal do GPSky adresu toho kluka a dal trasu nejkratší.
Dokud mě vedla známými cestami, byl jsem spokojen, ale pak za dlouhým sjezdem k Vltavě, který znám z dob letošní lednové akce, přišel příkaz „odbočte ostře doleva“. V okamžiku, kdy jsem tam odbočil, jsem se opět ocitl v nějakém podivném snu. V tom snu jsem šel v protisměru jednosměrky a měl docela problém se dostat odtamtud pryč....
Ale teď jsem jel dál a dál, přičemž to, co jsem před dvěma minutama naklesal dolů, jsem teď prudce vystoupal nahoru úzkými uličkami na protější kopec. Zastávka autobusu číslo 440 mě vyvedla z míry – jak tudy ten autobus může jezdit v zimě? GPSka mě vedla do čím dál užších uliček, přičemž kolega, kterého jsme měli za 2 km vykládat doma, se začal děsit, že to tady vůbec nezná.
Když pak asfaltka skončila a já se ocitl na štěrkové silničce uprostřed zahrádkářské kolonie, začal jsem cítit podraz, neboť kolonie byla současně v lese. Jakmile se silnice přehoupla přes horizont, málem jsem se pozvracel, neboť jsem se ocitl v jednom pěkně hnusném snu. Tedy v jednom, hned v několika. Tohle podivné místo mě vytrápilo tedy velmi...
Jako příklad mohu uvést sen, kdy se mi na téhle rozbité silnici rozbilo auto, zastavil jsem, kdosi mě klepl do hlavy, takže jsem se skácel, ale pak auto vůbec nebylo a já se nedostal domů, protože o kousek níž mě někdo zastřelil, aby tato „německá“ krádež neměla svědky.
Jiný ze snů mě ale stejně jako teď GPS vedlo dál z kopce a ten kluk se nestačil divit, protože o pár chvil později byl 900 metrů od svého baráku a tuhle část obce prostě neznal. Problém byl, že v téhle části obce byla úzká silnice a proti mně jezdili lidé, jeden dokonce v protisměru, protože jsem zrovinka jel kolem jeho domu a on chtěl zaparkovat u svého plotu. Každopádně když jsme projeli kolem pošty a mateřské školy, byl už kluk doma (a já ve svém snu poznal přechod mezi českou a „německou“ částí obce, přičemž obě jmenované budovy byly ve snu nepoužívané a opuštěné)
Každopádně i odjezd z této obce a první odbočka podle GPS byla v mém nějakém snu. Jak ve snu, tak v reálu vedla odbočka podél jednoho domu stojícím o samotě, aby se silnice posléze ztratila za horizontem, takže při pohledu ve snu vedla „právě nikam“, či řečeno lépe, vedla přes portál do normálního světa.
I dokončení odvozu druhého člena mé posádky se neobešlo bez jednoho místa, které bylo v mém snu. Jedna z ulic u jeho bydliště byla zatarasena panely tak, aby po silnici, jenž navíc vedla přes soukromý pozemek, nemohly jezdit nákladní auta, ale osobní se tam dokázaly proplést...
Tak to je celé. Myslete si o tom co chcete, ale celá tahle série kolem Růžené byla pro mě duševně vyčerpávající, protože jsem na své stopy po astrálních cestování narážel plynule tři dny po sobě, což se mi stalo poprvé. A bohužel, mnohé části z těchto cestování pak přešly do mých děsivých snů...
Třeba ta část s odvozem prvního pasažéra. V tom místě jsem se v reálu cítil uvolněně a příjemně, protože jsme se zrovna podivovali, kde jsme se to ocitli a smáli se klukovi že to tu nezná. Omluvou mu budiž to, že zde bydlí teprve pár měsíců... Až v momentě, kdy jsem se s autem "řítil" do díry, kterou interně kvůli její velikosti nazývám "past na mamuty", si uvědomil, že by se mi - byť jen částečně - mohl některý ze snů splnit. Au au...
