Na to, jak jsem se bál vyschnutí nápadů na témata, pak musím říci, že se v měsíci srpnu opravdu urodilo a díky tomu, že jsem měl navíc čas na starší emaily, poznámkové papírky a další pomůcky, kam si zaznamenávám úkoly, tedy mám o čem psát.
V pondělí a úterý zůstávají stálice - tedy shrnutí a moudro dne. Ve středu se chci věnovat pár věcem kolem Facebooku a dalších sociálních sítí...
Ve čtvrtek bych se rád věnoval situaci na úřadech práce, která není zdravá. Pracuje mi tam pár kamarádů, takže mám nejenom povšechný přehled.
Po vážném čtvrtku následují už jen volnější témata, respektive témata, která nebudou vyvolávat bouře. V pátek rubrika "zpět v čase", kdy se chci vrátit k nějaké události popsané zde na blogu, nebo připomenout cosi z mých poznámkových pomůcek. Na všechny soboty mám připravené kratší vtipy, abych v neděli zveřejnil buď nějaké ty fotéčky, případně cosi, co se nevešlo do jiné rubriky.
středa 31. srpna 2011
úterý 30. srpna 2011
O co jde Kalouskovi (2.)
Před pár dny jsem tu psal aktuální noticku na téma kolem jistého úředníka B., jehož podivný výrok na jistého muže z vlády ze strany TOP09 přiměl veškeré ministry této strany k nechození na vládu. [O co jde Kalouskovi]
Už od včerejšího pozdního večera vnímám, že proskakují zprávy o tom, že úředník B. bude z postu personálního šéfa odvolán. Domníval jsem se, že se z něj stane "prostý úředník MŠk", jenže ouha, on z něj bude vícekancléř pro majetkové záležitosti na onom ministerstvu.
Odvolání směrem vzhůru? No nevím nevím, všechno je jednou poprvé, ale jestlipak to není poněkud špatně? A jak to vidí web strany TOP09 ?
"Schwarzenberg přiměl Dobeše k odvolání Bátory"
Pohled odjinud:
Dodatek po zveřejnění:
Už od včerejšího pozdního večera vnímám, že proskakují zprávy o tom, že úředník B. bude z postu personálního šéfa odvolán. Domníval jsem se, že se z něj stane "prostý úředník MŠk", jenže ouha, on z něj bude vícekancléř pro majetkové záležitosti na onom ministerstvu.
Odvolání směrem vzhůru? No nevím nevím, všechno je jednou poprvé, ale jestlipak to není poněkud špatně? A jak to vidí web strany TOP09 ?
"Schwarzenberg přiměl Dobeše k odvolání Bátory"
Kalousek: "Jsem rád, že pan předseda Schwarzenberg uplatnil svou autoritu, tam kde selhala autorita pana premiéra, a že ten člověk ve funkci personálního ředitele nebude"Jiný názor říká: Ministr Dobeš odhalil: Krizi Bátora vyřešil Nečas. Kalousek nedělal nic [parlamentní listy]
Pohled odjinud:
- Dobeš přemístí Bátoru. Kalousek: Je to trafika, ale bezpečná [Lidové noviny]
Dodatek po zveřejnění:
Název hry O Bátoru je krycí. Kdo uhodne, o co se skutečně hraje, může se spravedlivě naštvat a dát si panáka. Kdo neuhodne, může stranit bátorovcům nebo antibátorovcům. Rozhodně ale není elegantní řešení kvůli panu Bátorovi pořádat domácí rozbroje. Vždyť je to jen hra, nejde o život.... říká na svém blogu Jana Šimonová - http://janasimonova.blog.idnes.cz/c/207865/Hra-o-Batoru.html
Vynálezce telefonu ...
Když Graham Bell vynalezl telefon, měl už tři zmeškané hovory od Járy Cimrmana.
pondělí 29. srpna 2011
Krátké shrnutí sedmi dnů (34.)
Děs a hrůza mě jímala celý týden a dodělalo to páteční školení, kdy nám byla předvedena aplikace, jíž máme za necelých 30 dnů oficiálně používat, ale hotová tedy není, to tedy ne...
Má to být nová generace jednoho jistého softwaru, který se už přes 15 let používá, jenže jaksi tvůrci této verze se jaksi pozapomněli podívat na tu verzi starší a některé funkčnosti, které si dost lidí vydupalo, tam prostě nejsou. Ba co hůř, chybí i nejzákladnější funkce, které jsou potřeba co pět minut. Škoda mluvit...
Jediné, co jsem kromě rychlého dodělávání školních povinností dělal byly dvě návštěvy kamarádů, ale ani ty mi nějak moc radosti do života nepřidaly, minimálně ta první ne. F* má jasnou krizi středního věku, zahodil za hlavu vše, co dělal doposud, ale horko těžko si za své koníčky a činnosti hledá náhradu. Pokoušel jsem se jej navrátit k jedné věci, kterou doteď dělal a dělal ji velmi dobře, ale jestli se mi to povedlo, to uvidím až v druhé půlce září...
Druhá z návštěv byla veselejší, kamarád Str* se dokázal vyhrabat z počínající rakoviny, jen jaksi dostaly přednost závody F1 před tím, aby se mi řádně věnoval, ale budiž mu to odpuštěno, přeci jen byl svého času i závodník po různých rallye, a já se alespoň poučil co je na F1 závodech nového. Po skončení závodů jsme si měli co vyprávět nejenom nich, ale hodně jsem se poučil na téma chalupaření, tábory a tak...
Je dobré mít kamarády, kteří se nevěnují počítačům, a kteří mají co říct, protože mají rohled, což Str* a pár dalších mých kamarádů splňuje, takže mohu přepnout ze svého počítačového stereotypu :-)
Má to být nová generace jednoho jistého softwaru, který se už přes 15 let používá, jenže jaksi tvůrci této verze se jaksi pozapomněli podívat na tu verzi starší a některé funkčnosti, které si dost lidí vydupalo, tam prostě nejsou. Ba co hůř, chybí i nejzákladnější funkce, které jsou potřeba co pět minut. Škoda mluvit...
Jediné, co jsem kromě rychlého dodělávání školních povinností dělal byly dvě návštěvy kamarádů, ale ani ty mi nějak moc radosti do života nepřidaly, minimálně ta první ne. F* má jasnou krizi středního věku, zahodil za hlavu vše, co dělal doposud, ale horko těžko si za své koníčky a činnosti hledá náhradu. Pokoušel jsem se jej navrátit k jedné věci, kterou doteď dělal a dělal ji velmi dobře, ale jestli se mi to povedlo, to uvidím až v druhé půlce září...
Druhá z návštěv byla veselejší, kamarád Str* se dokázal vyhrabat z počínající rakoviny, jen jaksi dostaly přednost závody F1 před tím, aby se mi řádně věnoval, ale budiž mu to odpuštěno, přeci jen byl svého času i závodník po různých rallye, a já se alespoň poučil co je na F1 závodech nového. Po skončení závodů jsme si měli co vyprávět nejenom nich, ale hodně jsem se poučil na téma chalupaření, tábory a tak...
Je dobré mít kamarády, kteří se nevěnují počítačům, a kteří mají co říct, protože mají rohled, což Str* a pár dalších mých kamarádů splňuje, takže mohu přepnout ze svého počítačového stereotypu :-)
neděle 28. srpna 2011
Konec světa - ve středověku každý den
Opět se vracím v čase ke starším nezpracovaným emailům - 19. července vyšly na Technetu tyto dva články.
Konec světa? Ve středověku se chystal každý den, ale nebyl tak populární
a
Konec světa je tu, už zase. Rozšmelcuje nás tajemná planeta.
Konec světa? Ve středověku se chystal každý den, ale nebyl tak populární
a
Konec světa je tu, už zase. Rozšmelcuje nás tajemná planeta.
Nějak je těch konců světa na mě už moc ...
sobota 27. srpna 2011
Lidice - oběť rituálu černé magie ?!?
V červenci jsem tu psal o filmu Lidice, který jsem shlédl a v půlce srpna o dalších vypálených obcích. Tak nějak jsem očekával, že se určitě něco objeví. A taky že ano.
Dostala se mi do rukou tiskovina Květy, což býval za dob totality jeden z mála časopisů, který se dostal mezi lid, a v něm je článek "Vypálení Lidic: Krutý rituál nacistů"
Musím říci, že mě ten článek "rozbil" a znechutil, ale dokončil to Google, kam jsem zadal správná klíčová slova, abych zjistil, že se o tomto psalo už před lety ....
Ať už to je pravda nebo není, je mi z toho zle :-(
Dostala se mi do rukou tiskovina Květy, což býval za dob totality jeden z mála časopisů, který se dostal mezi lid, a v něm je článek "Vypálení Lidic: Krutý rituál nacistů"
Musím říci, že mě ten článek "rozbil" a znechutil, ale dokončil to Google, kam jsem zadal správná klíčová slova, abych zjistil, že se o tomto psalo už před lety ....
Ať už to je pravda nebo není, je mi z toho zle :-(
pátek 26. srpna 2011
Raketová tramvaj
Tak jsem zase jezdil jako cestující v německé tramvaji, mohl bych si dovolit říci, a dodat, že to byl remake jednoho starého snu.
Jedu na meziměstské tramvajové trati a jednoznačně jedu v tramvaji německé. Sedím si na sesli pro cestující, na první sesli vlevo hned za řidičem. To by snad ještě šlo “přežít”, ale zjevně jsem VIP cestující, protože přede mnou v panelu je zásuvka, v ní je zapojená nabíječka na kameru, ta je zapojená samozřejmě v kameře, přičemž ta je zapnuta a natočena doleva, kde točí jakýsi technický projekt superrychlé tramvaje.
Přeskočím do jiného snu, kde jsem toto měl také. Je to cosi jako tramvaj jezdící na principu maglevu, kdy z konečné “vystřelí” vůz, který ohromnou rychlostí projede první polovinu meziměstské tratě, pak se zbrzdí a ve smyčkách sjede z nadzemní dráhy dolů k zastávce. V tomto snu mi německý řidič vysvětluje: “Je to skvělý projekt, jezdící několik set kilometrů v hodině, díky němuž se lidé hodně rychle dostanou sem do práce. Bohužel je dost poruchový”. Kdo zná mé sny, ví, jaké to má důsledky pro cestující :-(
Zrovna teď si to před mými zraky hasí jeden vůz, zbržďuje a najíždí do smyčky před zastávkou, jenže je jasné, že to nedotočím, neboť i my vjíždíme do zastávky, a zastávková budka na naší trati mi zacloní onen dojezd. Zkonstatuji to i nahlas a začínám si balit techniku, neboť na příští zastávce chci přestoupit na bus 11.
Řidičce E*M* (v reálu šachové kamarádce), řídící tramvaj typu T6 je to skoro jedno, mám zaplaceno, ona striktně dodržuje jízdní řád, takže protože zde nevystupuji, pokračuje plynule dál na mojí přestupní zastávku.
Zde už se klasická tramvajová trať, po které jedeme, odchyluje částečně od reálu, neboť na naší straně jsou u nástupiště dvě koleje, ale na tu vzdálenější se nejde dostat z nástupiště, je používaná jako odstavná. Mě polekala jiná věc, tramvaj má číslo 11. To že stála na odstavné koleji i s lidmi mě nepolekalo, prostě dávala přednost tramvaji německé, v níž přijíždím, aby mohla plynule projet, neboť do ní nějak moc lidí nastupovat nebude. Takže vystupuji jako jediný a tramvaj pokračuje prázdná(?) dál.
Tramvaj č.11 je česká, klasická T3 a je to dvojvůz, už od pohledu je plná a to ještě čeká X desítek lidí, až teď popojede vpřed a nacouvá zpět, aby se tam pokusili narvat. Nechávám tu tramvaj odjet, jednak se nechci mačkat a jednak mé reálné já mělo v tomto momentě pocit, že bych mohl v některých lidech vyvolat nevraživost - mohl jsem si dovolit přijet v německé neporuchové tramvaji....
Mám čas se dívat na přijíždějící vozy v protisměru, jsou to dvě “jednočata”, nízko posazené tramvaje T2 natřené na hnědo. Zjevně to jsou vozy pro české cestující, které byly na trať poslané “ze zoufalství”, což dokazuje hned první vůz. Na předním skle má nalepený nápis “Pracovní vůz” a vedle něho izolační páskou nalepené umělohmotné číslo linky 2 (která v reálu v tomto místě nemá co dělat. Vůz se ošklivě kymácí a já v prvopočátku nechápu proč, trať je tu hladká, ale když vůz nabere lidi a poodjede, vidím, že na pravé straně vozu jsou přidělané vodorovné rošty, na nichž sedí další cestující, kteří už se dovnitř nevešli. Druhý z vozů je linka 3.
Pokud jsem svým reálným já pochytil správně následnou situaci, pak se stalo to, že vodorovný rošt narazil do sloupu trakčního vedení, nebo že projel tak blízko něj, že to lidi z toho roštu srazilo na zem. A zranilo …................................. Byl to mžik, co se toto stalo, proto si nejsem pořádně jist, co se doopravdy stalo. Představa, že by někdo měl ty rošty špatně vyměřené, nebo tam byla nějaká schválnost, mě děsí.
Každopádně já jdu pěšky, což je risk, protože jdu pod trakčním vedením. Hned, jak to bylo jen trošku možné, vznesl jsem se a mezi dráty šikovně proletěl. V cíli jsem zjevně přistál v pohodě, neboť sen pokračuje tím, že vejdu do budovy, která vypadá jako výukové středisko, přičemž klienti jsou ubytováni hromadně, jen já mám místnůstku zvlášť. Zdravím osazenstvo, odmykám si svojí komůrku a sen končí …
Jedu na meziměstské tramvajové trati a jednoznačně jedu v tramvaji německé. Sedím si na sesli pro cestující, na první sesli vlevo hned za řidičem. To by snad ještě šlo “přežít”, ale zjevně jsem VIP cestující, protože přede mnou v panelu je zásuvka, v ní je zapojená nabíječka na kameru, ta je zapojená samozřejmě v kameře, přičemž ta je zapnuta a natočena doleva, kde točí jakýsi technický projekt superrychlé tramvaje.
Přeskočím do jiného snu, kde jsem toto měl také. Je to cosi jako tramvaj jezdící na principu maglevu, kdy z konečné “vystřelí” vůz, který ohromnou rychlostí projede první polovinu meziměstské tratě, pak se zbrzdí a ve smyčkách sjede z nadzemní dráhy dolů k zastávce. V tomto snu mi německý řidič vysvětluje: “Je to skvělý projekt, jezdící několik set kilometrů v hodině, díky němuž se lidé hodně rychle dostanou sem do práce. Bohužel je dost poruchový”. Kdo zná mé sny, ví, jaké to má důsledky pro cestující :-(
Zrovna teď si to před mými zraky hasí jeden vůz, zbržďuje a najíždí do smyčky před zastávkou, jenže je jasné, že to nedotočím, neboť i my vjíždíme do zastávky, a zastávková budka na naší trati mi zacloní onen dojezd. Zkonstatuji to i nahlas a začínám si balit techniku, neboť na příští zastávce chci přestoupit na bus 11.
Řidičce E*M* (v reálu šachové kamarádce), řídící tramvaj typu T6 je to skoro jedno, mám zaplaceno, ona striktně dodržuje jízdní řád, takže protože zde nevystupuji, pokračuje plynule dál na mojí přestupní zastávku.
Zde už se klasická tramvajová trať, po které jedeme, odchyluje částečně od reálu, neboť na naší straně jsou u nástupiště dvě koleje, ale na tu vzdálenější se nejde dostat z nástupiště, je používaná jako odstavná. Mě polekala jiná věc, tramvaj má číslo 11. To že stála na odstavné koleji i s lidmi mě nepolekalo, prostě dávala přednost tramvaji německé, v níž přijíždím, aby mohla plynule projet, neboť do ní nějak moc lidí nastupovat nebude. Takže vystupuji jako jediný a tramvaj pokračuje prázdná(?) dál.
Tramvaj č.11 je česká, klasická T3 a je to dvojvůz, už od pohledu je plná a to ještě čeká X desítek lidí, až teď popojede vpřed a nacouvá zpět, aby se tam pokusili narvat. Nechávám tu tramvaj odjet, jednak se nechci mačkat a jednak mé reálné já mělo v tomto momentě pocit, že bych mohl v některých lidech vyvolat nevraživost - mohl jsem si dovolit přijet v německé neporuchové tramvaji....
Mám čas se dívat na přijíždějící vozy v protisměru, jsou to dvě “jednočata”, nízko posazené tramvaje T2 natřené na hnědo. Zjevně to jsou vozy pro české cestující, které byly na trať poslané “ze zoufalství”, což dokazuje hned první vůz. Na předním skle má nalepený nápis “Pracovní vůz” a vedle něho izolační páskou nalepené umělohmotné číslo linky 2 (která v reálu v tomto místě nemá co dělat. Vůz se ošklivě kymácí a já v prvopočátku nechápu proč, trať je tu hladká, ale když vůz nabere lidi a poodjede, vidím, že na pravé straně vozu jsou přidělané vodorovné rošty, na nichž sedí další cestující, kteří už se dovnitř nevešli. Druhý z vozů je linka 3.
Pokud jsem svým reálným já pochytil správně následnou situaci, pak se stalo to, že vodorovný rošt narazil do sloupu trakčního vedení, nebo že projel tak blízko něj, že to lidi z toho roštu srazilo na zem. A zranilo …................................. Byl to mžik, co se toto stalo, proto si nejsem pořádně jist, co se doopravdy stalo. Představa, že by někdo měl ty rošty špatně vyměřené, nebo tam byla nějaká schválnost, mě děsí.
Každopádně já jdu pěšky, což je risk, protože jdu pod trakčním vedením. Hned, jak to bylo jen trošku možné, vznesl jsem se a mezi dráty šikovně proletěl. V cíli jsem zjevně přistál v pohodě, neboť sen pokračuje tím, že vejdu do budovy, která vypadá jako výukové středisko, přičemž klienti jsou ubytováni hromadně, jen já mám místnůstku zvlášť. Zdravím osazenstvo, odmykám si svojí komůrku a sen končí …
čtvrtek 25. srpna 2011
Sny ze setkání vedoucích
Vrátíme se trošku v čase do předposledního červencového víkendu, kdy se mi zdálo několikero snů, ale dva z nich na sebe částečně navazuji. Navíc se mi zdály v jednu noc, přerušené čímsi. Ale já se jen koukl na hodinky a pokusil se spát dál.Což se i podařilo. Zvláštností této dvojdílné série je to, že k nim patří i další sen, který je uvozuje a je ve stejných kulisách....
1. díl - jedeme na víkend
Sen je poměrně krátký a zdál se mi před setkáním. Dojel jsem do Prahy nějakým spojem a musím, pokud chci dojet tam, kam chci, přejet přes celou Prahu na správné nádraží. Problémem je to, že velká nádraží mají v rukou “němci” a já budu muset spojem, jenž stále provozují češi. Jsou pouze dvě možnosti - buďto je ten spoj (ještě) legální a v tom případě pojede z německého nádraží, ale ze zastrčeného nástupiště kdesi vzadu, nebo (už) bude ilegální a pokoutně bude vyjíždět v noci. Případně vyjíždět z malinkého pomocného nádraží.
Drobná poznámka k předchozím závorkám - pouze si dofabulovávám situaci, jak v té sérii snů vypadala, neboť mé sny s němci vypadají tak, že když přicházejí, tak horečně přestavují a přeměňují kdeco, ale později jim dojde dech.
V metru se necítím bezpečný (což dotvrzují mé jiné sny), takže jedu tramvají a ta jede poměrně v pohodě až do míst, kde musí jet výlukovou trasou. Zde vystupuji a musím přejít přes náměstíčko kolem nově budované budovy dopravních podniků na jinou tramvaj abych dojel. Koleje kolem této budovy jsou budovány na přeskáčku, vždy, když se opraví kus silnice, parku, či chodníku, tak se tam dodají koleje (případně by to mohlo být i naopak, jak mě napadlo až teď, kdy tento příspěvek konečně sepisuji, tedy že je postupně rozebíráno a přemisťováno z čech kamsi do německých měst).
Dojezd k nádraží už proběhl bez dalších problémů, cesta do něj vede přes jemné blátíčko. V nádraží se děje to, co jsem předpokládal. Musím projít tunelem k jednomu nástupišti, vylézt nahoru a pak přeběhnout koleje k nástupišti tak, aby mě nikdo neviděl - extra se kolem sebe kvůli tomu opatrně rozhlížím. Tím vlakem z tohoto nástupiště jedu sám, a vyjíždí se v noci na signál semaforu, koleje vedou po okrajích nějaké částečně opuštěné průmyslové zóny. A jak jsem předpokládal, další čeští cestující nastupují na malém nádražíčku, kde vlak poprvé zastavil. Já jsem pro cestující mírně podezřelý, jak jsem si mohl nastoupit na nástupišti číslo “nula s čarou”, když k němu nevede přístupová cesta, že?
Pak nás přišel zkontrolovat průvodčí, který mi vysvětluje, že jejich společnost P* bude fungovat tak dlouho, dokud budou mít s čím jezdit a s kým jezdit. Sen končí dojezdem do vísky v jarním slunku a mým vystoupením z vlaku na konečné s radostným pocitem, že jsem na místě (přestože v reálu jej absolutně neznám)
díl druhý - jedeme z víkendu
Krásné slunné odpoledne, poflakuji se na pláži spolu s mnoha dalšími lidmi, kteří se spíše opalují, než aby lezli do řeky, nebo na vysoký útes, který je za řekou. Má to drobný háček, za útesem je nádraží a tam se budu muset časem nějak dostat. Ale jak se říká, šlo to dolů, půjde to i nahoru. A skutečně. Má sestřenice H* si “mžikově” vyčarovává bílou, obláčkově vypadající motorku bez kol, sedá si na její konec a vyjíždí. Krásně plynule se ode mě vzdaluje a stoupá směr útes.
Je to dobrý nápad od sestřenky (která i teď i v reálu vypadá jako má typická příslušnice “němců”) takže se jí pokouším napodobit. Jenže když čech napodobuje němku, tak je to vždy minimálně s drobným problémem, motorka se mi zjevuje pomalu od zadního kola směrem dopředu, a když už motorku jako takovou mám, tak se musím částí mozku soustředit, aby mi nezmizela pod rukama. Každopádně jsem šikovnej, neboť motorka funguje a hned jak ovládnu správně řídítka a zatočím nad útes, vše se jeví býti v pořádku.
Sesednu a motorku odstavím, současně se na ní přestanu soustředit. Ta se mění na malý model lodi s plachtami (třístěžník) a s tou si začíná hrát malá holčička. Ještě jí rychle chytám i s lodí, v níž ještě v tu chvilku bylo trocu létací síly a zvedlo to jak loď tak holčíčku asi tak půlmetru do vzduchu. Pak létací síla konečně vyprchala a já šel na tramvaj
Na náměstí s dopravním podnikem se tentorkát dostávám z protisměru jízdy té první linky a opět tedy přecházím ono náměstí na druhou tramvajovou linku, jen tentokrát procházím kolem druhé strany oné dopravácké budovy. Jízda druhou tramvají vypadá stejně, dokonce z okna tramvaje vidím, že po české koleje přijíždí od cíle mé cesty vlak, čili je na 99% jasné, že pojede za pár chvil zpět.
Dojezd druhé tramvaje ale vypadá mírně jinak než předtím, tentokrát jsou koleje nataženy do suterénu nádražní budovy, když zastavuje, tak si připadám jako v přezabezpečeném metru. Tramvaj otevřela dveře, já vystoupil, otevřel si další dveře bránící pádu lidí do kolejnice a úzkým tunelem (úzkým pro čechy) se deru ke svému nástupišti.
Jenže ouha, šipky na nástupiště čtyři, ani na nástupiště “nula s čárkou” nejsou a nádraží je přestavěno. Ptám se tedy chlapa sedícího u stolku s informacemi, kudy tudy na vlak do M* a on mu podává kroužkový blok kde má vložené jízdní řády vlaků rozdělených podle nástupišť.Sedám si k tomu a začínám listovat. Můj vlak je skutečně vložen v sekci nástupiště “nula s čárkou”. Ptám se ho tedy znovu, kudy tudy na vlak, jedoucí z nástupiště “nula s čárkou” Líbezně se na mě usmál a řekl mi ať se podívám na datum odkdy dokdy jízdní řád platí - platil od 26.září 2009 do 28.10. 2010, čili už rok neplatí. (A zde se projevila další německá vlastnost, proč by stavěli tunel na své nástupiště, ze kterého nepotřebují, aby vlaky jezdily, natožpak proč by ho stavěli na nástupiště české). Mračím se a ptám se ho, proč tedy před momentem na to nástupiště přijel vlak (a kam německý přijet nemůže protože tam nemá vhodnou výhybku) a on mi odpověděl, že lidem od společnosti P* do hlavy nevidí.
Mám pro toho chlápka ošklivé překvapení. Tajně pod stolem zamelu rukama v rámci vytváření kouzla a hodlám na něj bafnout za jeho pomocí. Nadechuji se a …........................... [sen přerušen vnějším podnětem]
díl 3 - povodňová dohra
Do vlaku se mi nastoupit podařilo a po chvíli jízdy na správném místě i vystoupit. Tentokrát mě očekávalo pošmourné ráno, mraky se honí po obloze, ale už neprší. Sice už neprší v této oblasti, ale povodňový stav stále trvá a drobné proudy vod tečou v místech, kudy normálně netečou. “Koho to tentokrát postihlo?” ptám se nahlas sám sebe, když jdu po vesnici a o necelých pět vteřin později s úlekem a hrůzou v hlase vyjeknu: “Postihlo to nás!!”
Popoběhnu necelých pět kroků k bráně do dvora, v jejíž spodní části je proražen otvor a teče skrz něj potůžek s hloubkou asi 2 cm s čirou vodou. Vbíhám dovnitř a sleduji, jak voda teče z kopce ke stodole a dalším budovám na zahradě. Nic nebo nikoho neohrožuje a tak se otáčím doleva, kde je vstup do výminku, kde žije babička. “Je tu někdo?” zavolám do otevřených dveří a zním dvojhlasně. To mě zarazilo a znovu vykukuji ven. Zcela dole na zahradě stojí sestřenice E* a volá na mě.. Jdu k ní (a jsem překvapen, že nevolá z domu, který stojí vpravo na začátku dvora) a ptám se, kde jsou všichni. Ukazuje za roh na budovu (v reálu neexistující) kde je uzavřena má další sestřenice P* a vysvětluje mi, že P* musí brát prášky a že se o její dítě stará chůva. Ukazuje přitom na bližší budovu, kde v prádelně přebaluje nějaká cizí žena nemluvňátko. Vedle ní stojí necky... Je mi to docela podezřelé, ale …...
....... budím se a tak záhada kolem povodní zůstává nerozřešena. Ostatní nepřežili a proto bere sestřenice prášky? Nebo jí je podstrkují za nějakým cílem? Proč se mi zdá o sestřenicích, se kterými se skorem nepotkávám?
1. díl - jedeme na víkend
Sen je poměrně krátký a zdál se mi před setkáním. Dojel jsem do Prahy nějakým spojem a musím, pokud chci dojet tam, kam chci, přejet přes celou Prahu na správné nádraží. Problémem je to, že velká nádraží mají v rukou “němci” a já budu muset spojem, jenž stále provozují češi. Jsou pouze dvě možnosti - buďto je ten spoj (ještě) legální a v tom případě pojede z německého nádraží, ale ze zastrčeného nástupiště kdesi vzadu, nebo (už) bude ilegální a pokoutně bude vyjíždět v noci. Případně vyjíždět z malinkého pomocného nádraží.
Drobná poznámka k předchozím závorkám - pouze si dofabulovávám situaci, jak v té sérii snů vypadala, neboť mé sny s němci vypadají tak, že když přicházejí, tak horečně přestavují a přeměňují kdeco, ale později jim dojde dech.
V metru se necítím bezpečný (což dotvrzují mé jiné sny), takže jedu tramvají a ta jede poměrně v pohodě až do míst, kde musí jet výlukovou trasou. Zde vystupuji a musím přejít přes náměstíčko kolem nově budované budovy dopravních podniků na jinou tramvaj abych dojel. Koleje kolem této budovy jsou budovány na přeskáčku, vždy, když se opraví kus silnice, parku, či chodníku, tak se tam dodají koleje (případně by to mohlo být i naopak, jak mě napadlo až teď, kdy tento příspěvek konečně sepisuji, tedy že je postupně rozebíráno a přemisťováno z čech kamsi do německých měst).
Dojezd k nádraží už proběhl bez dalších problémů, cesta do něj vede přes jemné blátíčko. V nádraží se děje to, co jsem předpokládal. Musím projít tunelem k jednomu nástupišti, vylézt nahoru a pak přeběhnout koleje k nástupišti tak, aby mě nikdo neviděl - extra se kolem sebe kvůli tomu opatrně rozhlížím. Tím vlakem z tohoto nástupiště jedu sám, a vyjíždí se v noci na signál semaforu, koleje vedou po okrajích nějaké částečně opuštěné průmyslové zóny. A jak jsem předpokládal, další čeští cestující nastupují na malém nádražíčku, kde vlak poprvé zastavil. Já jsem pro cestující mírně podezřelý, jak jsem si mohl nastoupit na nástupišti číslo “nula s čarou”, když k němu nevede přístupová cesta, že?
Pak nás přišel zkontrolovat průvodčí, který mi vysvětluje, že jejich společnost P* bude fungovat tak dlouho, dokud budou mít s čím jezdit a s kým jezdit. Sen končí dojezdem do vísky v jarním slunku a mým vystoupením z vlaku na konečné s radostným pocitem, že jsem na místě (přestože v reálu jej absolutně neznám)
díl druhý - jedeme z víkendu
Krásné slunné odpoledne, poflakuji se na pláži spolu s mnoha dalšími lidmi, kteří se spíše opalují, než aby lezli do řeky, nebo na vysoký útes, který je za řekou. Má to drobný háček, za útesem je nádraží a tam se budu muset časem nějak dostat. Ale jak se říká, šlo to dolů, půjde to i nahoru. A skutečně. Má sestřenice H* si “mžikově” vyčarovává bílou, obláčkově vypadající motorku bez kol, sedá si na její konec a vyjíždí. Krásně plynule se ode mě vzdaluje a stoupá směr útes.
Je to dobrý nápad od sestřenky (která i teď i v reálu vypadá jako má typická příslušnice “němců”) takže se jí pokouším napodobit. Jenže když čech napodobuje němku, tak je to vždy minimálně s drobným problémem, motorka se mi zjevuje pomalu od zadního kola směrem dopředu, a když už motorku jako takovou mám, tak se musím částí mozku soustředit, aby mi nezmizela pod rukama. Každopádně jsem šikovnej, neboť motorka funguje a hned jak ovládnu správně řídítka a zatočím nad útes, vše se jeví býti v pořádku.
Sesednu a motorku odstavím, současně se na ní přestanu soustředit. Ta se mění na malý model lodi s plachtami (třístěžník) a s tou si začíná hrát malá holčička. Ještě jí rychle chytám i s lodí, v níž ještě v tu chvilku bylo trocu létací síly a zvedlo to jak loď tak holčíčku asi tak půlmetru do vzduchu. Pak létací síla konečně vyprchala a já šel na tramvaj
Na náměstí s dopravním podnikem se tentorkát dostávám z protisměru jízdy té první linky a opět tedy přecházím ono náměstí na druhou tramvajovou linku, jen tentokrát procházím kolem druhé strany oné dopravácké budovy. Jízda druhou tramvají vypadá stejně, dokonce z okna tramvaje vidím, že po české koleje přijíždí od cíle mé cesty vlak, čili je na 99% jasné, že pojede za pár chvil zpět.
Dojezd druhé tramvaje ale vypadá mírně jinak než předtím, tentokrát jsou koleje nataženy do suterénu nádražní budovy, když zastavuje, tak si připadám jako v přezabezpečeném metru. Tramvaj otevřela dveře, já vystoupil, otevřel si další dveře bránící pádu lidí do kolejnice a úzkým tunelem (úzkým pro čechy) se deru ke svému nástupišti.
Jenže ouha, šipky na nástupiště čtyři, ani na nástupiště “nula s čárkou” nejsou a nádraží je přestavěno. Ptám se tedy chlapa sedícího u stolku s informacemi, kudy tudy na vlak do M* a on mu podává kroužkový blok kde má vložené jízdní řády vlaků rozdělených podle nástupišť.Sedám si k tomu a začínám listovat. Můj vlak je skutečně vložen v sekci nástupiště “nula s čárkou”. Ptám se ho tedy znovu, kudy tudy na vlak, jedoucí z nástupiště “nula s čárkou” Líbezně se na mě usmál a řekl mi ať se podívám na datum odkdy dokdy jízdní řád platí - platil od 26.září 2009 do 28.10. 2010, čili už rok neplatí. (A zde se projevila další německá vlastnost, proč by stavěli tunel na své nástupiště, ze kterého nepotřebují, aby vlaky jezdily, natožpak proč by ho stavěli na nástupiště české). Mračím se a ptám se ho, proč tedy před momentem na to nástupiště přijel vlak (a kam německý přijet nemůže protože tam nemá vhodnou výhybku) a on mi odpověděl, že lidem od společnosti P* do hlavy nevidí.
Mám pro toho chlápka ošklivé překvapení. Tajně pod stolem zamelu rukama v rámci vytváření kouzla a hodlám na něj bafnout za jeho pomocí. Nadechuji se a …........................... [sen přerušen vnějším podnětem]
díl 3 - povodňová dohra
Do vlaku se mi nastoupit podařilo a po chvíli jízdy na správném místě i vystoupit. Tentokrát mě očekávalo pošmourné ráno, mraky se honí po obloze, ale už neprší. Sice už neprší v této oblasti, ale povodňový stav stále trvá a drobné proudy vod tečou v místech, kudy normálně netečou. “Koho to tentokrát postihlo?” ptám se nahlas sám sebe, když jdu po vesnici a o necelých pět vteřin později s úlekem a hrůzou v hlase vyjeknu: “Postihlo to nás!!”
Popoběhnu necelých pět kroků k bráně do dvora, v jejíž spodní části je proražen otvor a teče skrz něj potůžek s hloubkou asi 2 cm s čirou vodou. Vbíhám dovnitř a sleduji, jak voda teče z kopce ke stodole a dalším budovám na zahradě. Nic nebo nikoho neohrožuje a tak se otáčím doleva, kde je vstup do výminku, kde žije babička. “Je tu někdo?” zavolám do otevřených dveří a zním dvojhlasně. To mě zarazilo a znovu vykukuji ven. Zcela dole na zahradě stojí sestřenice E* a volá na mě.. Jdu k ní (a jsem překvapen, že nevolá z domu, který stojí vpravo na začátku dvora) a ptám se, kde jsou všichni. Ukazuje za roh na budovu (v reálu neexistující) kde je uzavřena má další sestřenice P* a vysvětluje mi, že P* musí brát prášky a že se o její dítě stará chůva. Ukazuje přitom na bližší budovu, kde v prádelně přebaluje nějaká cizí žena nemluvňátko. Vedle ní stojí necky... Je mi to docela podezřelé, ale …...
....... budím se a tak záhada kolem povodní zůstává nerozřešena. Ostatní nepřežili a proto bere sestřenice prášky? Nebo jí je podstrkují za nějakým cílem? Proč se mi zdá o sestřenicích, se kterými se skorem nepotkávám?
středa 24. srpna 2011
Jak na profilové fotky
Malé instruktážní video, jak si nafotit dobrou profilovku ... Nebo horror, kterak nelidské(?) bytosti lákají své oběti? :-)
Viz video : http://www.videacesky.cz/reklamy-reklamni-spot-video/jak-na-profilovky
Viz video : http://www.videacesky.cz/reklamy-reklamni-spot-video/jak-na-profilovky
úterý 23. srpna 2011
pondělí 22. srpna 2011
Krátké shrnutí sedmi dnů (33.)
První potáborový týden začal očekávatelně - 200 nepřečtených emailů jsem průběžně likvidoval celý týden (mezitím na druhé straně příbývaly) a v pátek v 18 hodin jsem končil na sumě 22 emailů. Samozřejmě taky se řešily nějaké ty papíry co mě strašily na stole, nějaké ty drobné poruchy. Prostě klasika.
Jen kdyby se nedělo "to" okolo. Vzniká u nás odborová organizace, do níž se v tomto novém týdnu nesmím zapomenout přihlásit, mám pocit, že některé věci prostě sám neuhádám.
Od čtvrtka do neděle jsem spal na gauči, neb přijela má sestra z P* i s rodinou, což znamenalo, že od pátku jsem opět přišel o část vlasového porostu, který byl prohlášen příliš dlouhým :-)
Tím bych uzavřel právě uplynulý týden a vrátil se trochu víc dozaději, až do roku 2002. Kamarád J* do svého blogu napsal celkem tři vzpomínky na uplynulé tábory a ta poslední - Staré Palučiny - i mě vzala trošku víc u srdce, než bych čekal. V té době - v roce 2001 a 2002 - jsem teprve vplouval do party lidí hrající larpy a zjišťoval, že po delší době jsem narazil na partu lidí, která brala mě, takového jaký jsem, aby mě tato menší parta v květnu vzala na přípravný kemp jedněch Palučin. Myslím si, že to bylo v roce 2001. Pak se mi stala nedobrá věc s autem (selhání brzd), které jsem zvládl sice zvládl fyzicky, a tak jsem neměl šanci prožít žádný letní běh na starých Palučinách.
Nikdy nezapomenu na jednu z věcí, kterou jsem tam v onom květnu prožil. Byly tři hodiny ráno a já se vzbudil s úlekem, neboť se dělo něco podivného. Zaposlouchal jsem se, ale neslyšel nic. Vůbec nic. Ani zavrzání cvrčka, průlet můry, prostě nic. Pootočil jsem se ve spacáku, abych si mohl vyndat ruce a zkusil prošťourat uši, protože to ticho bylo podezřelé. Jenže jsem vyvolal děsivě hlasitý zvuk...
Všude okolo mě totiž bylo neuvěřitelné ticho, dokonalé ticho. Takové ticho, které jsem snad do té chvíle nikdy neslyšel (spal jsem s F* a ten nechrápal!) a poté slyšel snad jen jednou, ticho, které tlačilo do ušních bubínků...
Když se vrátím do posledních 22 dnů, pak tábor a moje osmá účast mě opět nabila energií a já jsem spokojen, přestože larpy už nepřipravuji a hodně dlouho už larp ani nehrál. Našel jsem si ve skupině své místo, které mě baví a v němž jsem ostatními respektován. S dětmi jsem byl ve styku poměrně dost, i když v porovnání s klasickými oddílovými vedoucími jsem byl s dětmi méně...
Jen kdyby se nedělo "to" okolo. Vzniká u nás odborová organizace, do níž se v tomto novém týdnu nesmím zapomenout přihlásit, mám pocit, že některé věci prostě sám neuhádám.
Od čtvrtka do neděle jsem spal na gauči, neb přijela má sestra z P* i s rodinou, což znamenalo, že od pátku jsem opět přišel o část vlasového porostu, který byl prohlášen příliš dlouhým :-)
Tím bych uzavřel právě uplynulý týden a vrátil se trochu víc dozaději, až do roku 2002. Kamarád J* do svého blogu napsal celkem tři vzpomínky na uplynulé tábory a ta poslední - Staré Palučiny - i mě vzala trošku víc u srdce, než bych čekal. V té době - v roce 2001 a 2002 - jsem teprve vplouval do party lidí hrající larpy a zjišťoval, že po delší době jsem narazil na partu lidí, která brala mě, takového jaký jsem, aby mě tato menší parta v květnu vzala na přípravný kemp jedněch Palučin. Myslím si, že to bylo v roce 2001. Pak se mi stala nedobrá věc s autem (selhání brzd), které jsem zvládl sice zvládl fyzicky, a tak jsem neměl šanci prožít žádný letní běh na starých Palučinách.
Nikdy nezapomenu na jednu z věcí, kterou jsem tam v onom květnu prožil. Byly tři hodiny ráno a já se vzbudil s úlekem, neboť se dělo něco podivného. Zaposlouchal jsem se, ale neslyšel nic. Vůbec nic. Ani zavrzání cvrčka, průlet můry, prostě nic. Pootočil jsem se ve spacáku, abych si mohl vyndat ruce a zkusil prošťourat uši, protože to ticho bylo podezřelé. Jenže jsem vyvolal děsivě hlasitý zvuk...
Všude okolo mě totiž bylo neuvěřitelné ticho, dokonalé ticho. Takové ticho, které jsem snad do té chvíle nikdy neslyšel (spal jsem s F* a ten nechrápal!) a poté slyšel snad jen jednou, ticho, které tlačilo do ušních bubínků...
Když se vrátím do posledních 22 dnů, pak tábor a moje osmá účast mě opět nabila energií a já jsem spokojen, přestože larpy už nepřipravuji a hodně dlouho už larp ani nehrál. Našel jsem si ve skupině své místo, které mě baví a v němž jsem ostatními respektován. S dětmi jsem byl ve styku poměrně dost, i když v porovnání s klasickými oddílovými vedoucími jsem byl s dětmi méně...
neděle 21. srpna 2011
Zpět v čase (sedm dní před táborem)
...Aneb jak jsme se radili o úplně něčem jiném.
(starší text, který nebyl zveřejněn)
Závěrečná porada těsně před táborem by měla být pouze o tom, že se poplácáme po zádech a pouze nějaké jednotlivosti se rychle dořeší.
S mým štěstím na techniku z posledních dní jsem docela na rozpacích - neboť na tábor vozím počítačovou techniku určenou na různé drobné práce, které se musejí dělat, nač je počítač s tiskárnou dobrý. Zjistil jsem totiž, že pro mojí inkoustovou tiskárnu letos valná většina obchodů a eshopů již nemají barvy, takže kvůli tomu budu nucen koupit zcela novou tiskárnu. Sehnat ale takovou, která se nechá převážet a nezabere prostor bude docela problém.
Jenže štěstí se vyhýbalo i některým našim kolegům. První z nich měl přednést poznámky a pravidla a část dějové linky. Myslím si, že se na jejich přípravu vybodl a teď vyhlásil nemoc. Nepružně reaguje i na emaily. Čili první, co jsme dělali dobře pět hodin bylo toto...
Druhý z nich se ujal funkce vedoucího oddílu starších dětí, ale onemocněl též. Tudíž nevíme, co potřeboval dovymyslet s tímto oddílem a ani neznáme strategii, co s tímto oddílem bude děláno v tom kterém dni, neb nebude dělat to, co budou dělat ti mladší. Pro ty program máme a detaily jsme mírně pilovali.
Závěrečná porada těsně před táborem by měla být pouze o tom, že se poplácáme po zádech a pouze nějaké jednotlivosti se rychle dořeší.
S mým štěstím na techniku z posledních dní jsem docela na rozpacích - neboť na tábor vozím počítačovou techniku určenou na různé drobné práce, které se musejí dělat, nač je počítač s tiskárnou dobrý. Zjistil jsem totiž, že pro mojí inkoustovou tiskárnu letos valná většina obchodů a eshopů již nemají barvy, takže kvůli tomu budu nucen koupit zcela novou tiskárnu. Sehnat ale takovou, která se nechá převážet a nezabere prostor bude docela problém.
Jenže štěstí se vyhýbalo i některým našim kolegům. První z nich měl přednést poznámky a pravidla a část dějové linky. Myslím si, že se na jejich přípravu vybodl a teď vyhlásil nemoc. Nepružně reaguje i na emaily. Čili první, co jsme dělali dobře pět hodin bylo toto...
Druhý z nich se ujal funkce vedoucího oddílu starších dětí, ale onemocněl též. Tudíž nevíme, co potřeboval dovymyslet s tímto oddílem a ani neznáme strategii, co s tímto oddílem bude děláno v tom kterém dni, neb nebude dělat to, co budou dělat ti mladší. Pro ty program máme a detaily jsme mírně pilovali.
O co jde Kalouskovi
V současnosti se nám rozhádala vláda - představitelé TOP09 se rozhodli, že se nebudou účastnit schůzí vlády, dokud jeden úředník na ministerstvu dopravy nebude odvolán za žvást na facebooku.
Mohli bychom se bavit o tom, jestli je nebo není daný úředník tak mocný, nebo ne, že nemůže/nesmí být odvolán (bohužel na něj platí kodex státního úředníka, takže si "to" měl odpustit)...
Ale pohled od druhé strany sporu je také zajímavý, pokud by měl pravdu ten, který říká, že díky tomu vznikne účelové odložení zdanění hazardu.
Kalouskovi jde o odklad zdanění hazardu, Bátora je záminka, míní John
Zdroj:http://zpravy.idnes.cz/kalouskovi-jde-o-odklad-zdaneni-hazardu-batora-je-zaminka-mini-john-1dt-/domaci.aspx?c=A110818_105900_domaci_kop
Mohli bychom se bavit o tom, jestli je nebo není daný úředník tak mocný, nebo ne, že nemůže/nesmí být odvolán (bohužel na něj platí kodex státního úředníka, takže si "to" měl odpustit)...
Ale pohled od druhé strany sporu je také zajímavý, pokud by měl pravdu ten, který říká, že díky tomu vznikne účelové odložení zdanění hazardu.
Zdroj:http://zpravy.idnes.cz/kalouskovi-jde-o-odklad-zdaneni-hazardu-batora-je-zaminka-mini-john-1dt-/domaci.aspx?c=A110818_105900_domaci_kop
sobota 20. srpna 2011
Tramvajové nenaplněné očekávání
Tenhle sen se mi vrací v ne úplně pravidelných
intervalech, ale mám pocit, jakoby se mi zdával jen na táboře, kde krom
starostí o děti občas i něco málo fotím.
Jsem řidič tramvaje a zároveň fanda do fotografování. Něco
se má stát a tak jezdím ve voze a mám za předním sklem připravený fotoaparát.
Právě dokončuji své poslední kolo, vjíždím do depa a předávám stroj službě.
Okamžitě poté vystřelím ven a opět běžím po trati s fotoaparátem,
v podstatě zpět po svých stopách a stavím se na zastávku…
Nevím, jestli se _TO_
stalo, a _CO_ to bylo, mohu se jen domnívat, že měla vyjet nějaká speciální
tramvaj. Nevím, jestli vyjela a já v ní pak jedu, nebo jestli jedu nějakým
jiným vozem, každopádně sen pokračuje tím, že jedu v tramvaji jako
cestující po čtyřkolejné trati kamsi do mírného kopce, přičemž trať se stáčí
mírně doleva. Tramvaj zastavuje a já vystupuji. Dívám se do dáli, kam vedou
koleje, a jsem takový nějaký posmutnělý, jak by se část nebo dokonce celé mé
očekávání nesplnilo. Tam kde stojím, vidím vlevo od trati několik postarších
cihlových činžovních domů.
pátek 19. srpna 2011
Věříme v boha
Narazil jsem na jedno krásné video - "Věříte v boha"
Jedna z duší čeká na ortel - peklo nebo nebe? A pokusí se to změnit.
http://www.videacesky.cz/kratke-filmy-online-zdarma/verime-v-boha
Krásné zábavné video, které přiměje i k zamyšlení...
Jedna z duší čeká na ortel - peklo nebo nebe? A pokusí se to změnit.
http://www.videacesky.cz/kratke-filmy-online-zdarma/verime-v-boha
Krásné zábavné video, které přiměje i k zamyšlení...
čtvrtek 18. srpna 2011
Musíte si zrušit Facebook!
Musíte si zrušit Facebook!
Na portálu VideaČesky jsem nalezl tento kousek. Jako by mi ten kluk mluvil z duše - kolik já mám na Facebooku přátel, kteří by za mnou přijeli a pomohli mi z deprese? Pochybuji, jestli by jich bylo víc jak pět, a to si ještě fandím...
Na portálu VideaČesky jsem nalezl tento kousek. Jako by mi ten kluk mluvil z duše - kolik já mám na Facebooku přátel, kteří by za mnou přijeli a pomohli mi z deprese? Pochybuji, jestli by jich bylo víc jak pět, a to si ještě fandím...
středa 17. srpna 2011
úterý 16. srpna 2011
pondělí 15. srpna 2011
Krátké shrnutí sedmi dnů (32.)
Druhý týden dovolené probíhal podobně jako první s tím
rozdílem, že mi pošta dovezla balíček s rychlým připojením na Internet
z místa, kde se mi ho podařilo odložit.
Těžko popisovat ty krásné dny, které jsem si prožil od
pondělí do čtvrtka a nic na tom nezměnilo to, že některé dny byly krapítek
deštivější, podařilo se nám to ukormidlovat díky dílčím posunům v programu
tak dobře, že první „indoor“ hru (pro milovníky češtiny „první hromadnou hru
v klubovně“) jsme zařadili až ve středu.
Už ve čtvrtek v podvečer jsem šel spát předčasně, abych
naspal čas na pátek, což je den, kdy vyrábíme hromadně CD s fotkami
s tábora. Před spánkem mě děsilo, že jich bude přesně 100 a pojedu to na
třech noteboocích.
Otázkou pátku bylo, kdo mi v 18 hodin přijde na pomoc,
aby se ukázalo, že nikdo, takže jsem začal v poklidu shromažďovat fotky na
CD. Pak se přeci jen kdosi ukázal, N* mi dodala své fotky a protože je
profesionální fotografkou, pomohla mi s dovýběrem. Bylo to právě ve 21:30,
kdy byla večerka a uvolnil se oddílový vedoucí J*. Hned to bylo veselejší, ale
než jsme začali vypalovat, bylo 22:25. Za pouhé 4 hodiny bylo hotovo.
Sobota proběhla očekávatelně, hned v 7:00 jsem byl
vytažen z postele, abych zahrál budíček a pak se rozjela mašinérie úklidu,
neboť ve 12 hodin měl být tábor prázdný, aby ve 14 hodin mohli najet další. Já
si přebíral uklizené chatičky, takže jsem lítal sem tam, díval se pod postele a
do všech koutů. Výsledek se dostavil – tak mě ve 12 hodin bolela kolena, že
jsem schody na zvýšenou verandu poslední nepředané chatičky lezl mále po
čtyřech…
Zdálo se, že jsme vše zvádli, poslední neodjetí vedoucí si
pořídili fotografii a rozjeli se do svých domovů. Já s kolegyní jsme to
nezvládli včas, dostihla nás naštvaná správcová, která si až nyní zkontrolovala
kvalitu úklidu na WC. Ten, kdo uklízel mužskou část má u mě vroubek, přemýval
jsem po něm mísy (zjevně byl líný zcela zvedat prkénka, pod nimiž bylo na……………….
Mám dojem, že mám něco s autem, neboť při odjezdu mělo
divný zvuk. Asi jsem si urazil kus výfuku či co :-(
Neděle – na rozdíl od posledních 14 dnů, kdy jsem chodil spát
v 0:30 a vstával v 6:50, jsem se v 8 hodin podíval na budík a
spal dál, až povinnosti mě vyhnaly před 10 hod. z postele. Odpočinek probíhal celý den, pracovala za mě pračka a slunce sušící prádlo.
neděle 14. srpna 2011
Luku? Cítíš mojí sílu? Luku?!? Luku !?!
Už přes tři opravy počítače sleduji, že buďto začínám blbnout, anebo mě opouští mé pověstné štěstí při opravě domácích počítačů u spolupracovníků či přátel. Jako by mě opouštěla má "Síla" z nějakého šestého smyslu odhalující počítačové vady.
Zjevně je čas, jít někam dál...
Zjevně je čas, jít někam dál...
sobota 13. srpna 2011
Vypálené obce
Opět se vracím v čase, tentokrát ke článku ze 13. července na serveru Idnes, (Z lidí zbylo jen spálené maso. Nacisté vyhladili i českou ves ve Volyni), tentokrát jen malou vzpomínkou na to, jak se vyučovalo v dobách socialismu o druhé světové válce.
Nezažil jsem doby, o kterých mi bylo vyprávěno staršími občany (typická hláška byla, že celé Československo osvobodila pouze a jedině Rudá armáda), za mé školní docházky se pouze "zkracovalo". A tak třeba o období Heydrichiády jsem věděl jen to, že byl kýmsi spáchán atentát (z filmů pak jména atentátníků), následně nacisté řádili a vypálili obec Lidice. O té jsme věděli i nějaké ty detaily, kdežto o druhé vypálené obce jsme věděli jen " ... a druhou vypálenou obcí byla obec Ležáky". Zmínka o tom, že válka byla krutá a likvidace lidí v dalších obcích pokračovala i poté, už nebyla žádná. Natožpak o obcích v zahraničí,kde žili češi a kde se dělo totéž (Český Malín)
Ostatně to, jak se vyvíjela tvorba pietních míst Lidice a Ležáky, která obec byla obnovena a která ne,vypovídá o různých politických cílech a tlacích doby po roce 1945, ale to by byla jiná pohádka. Každopádně já až na základě toho článku na Idnes zjistil, že obec Ležáky je v Pardubickém kraji asi tak 30 km od místa, kam jezdím na letní dětský tábor jako vedoucí...
Nezažil jsem doby, o kterých mi bylo vyprávěno staršími občany (typická hláška byla, že celé Československo osvobodila pouze a jedině Rudá armáda), za mé školní docházky se pouze "zkracovalo". A tak třeba o období Heydrichiády jsem věděl jen to, že byl kýmsi spáchán atentát (z filmů pak jména atentátníků), následně nacisté řádili a vypálili obec Lidice. O té jsme věděli i nějaké ty detaily, kdežto o druhé vypálené obce jsme věděli jen " ... a druhou vypálenou obcí byla obec Ležáky". Zmínka o tom, že válka byla krutá a likvidace lidí v dalších obcích pokračovala i poté, už nebyla žádná. Natožpak o obcích v zahraničí,kde žili češi a kde se dělo totéž (Český Malín)
Ostatně to, jak se vyvíjela tvorba pietních míst Lidice a Ležáky, která obec byla obnovena a která ne,vypovídá o různých politických cílech a tlacích doby po roce 1945, ale to by byla jiná pohádka. Každopádně já až na základě toho článku na Idnes zjistil, že obec Ležáky je v Pardubickém kraji asi tak 30 km od místa, kam jezdím na letní dětský tábor jako vedoucí...
Kromě známých případů Lidic a Ležáků nacisté vyvraždili a srovnali se zemí i další české obce a osady. K několika případům došlo na jaře 1945 na samém sklonku války. Záminkou k masakrům většinou byla podpora partyzánů. V Ploštině na Valašsku Němci 19. dubna postříleli a zaživa upálili 24 obyvatel. O čtyři dny později v nedalekém Prlově upálili 16 lidí, 3 pověsili a 2 zastřelili. Zavražděni byli ti, kdo pomohli zběhům-provokatérům. V Zákřově na Olomoucku Němci 20. dubna zavraždili 19 mužů. V Javoříčku na Litovelsku 5. května komando SS zabilo 38 lidí.Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/z-lidi-zbylo-jen-spalene-maso-naciste-vyhladili-i-ceskou-ves-ve-volyni-1kv-/domaci.aspx?c=A110711_144939_domaci_jj
pátek 12. srpna 2011
ADM a ADMX soubory. Jak je vytvořit?
Rešení “politiky” za pomoci “Group Policy”, jenž není standartně podporována
Čas od času narazíte na problém, kdy pomocí Group Policy potřebujete rozdistribuovat nějaké nastavení, které ale standartně Group Policy Editor za pomocí ADM nebo ADMX souborů nepodporuje. Často pak narazíte na řešení ve stylu jedné věty: “V případě potřeby si vytvořte vlastní ADM soubor s potřebnými nastaveními.” Ale jak na to, to už v tom článku napsané není.
Využijeme proto znalosti, že politiky se zapisují do registrů, čili nám stačí zjistit, co potřebujeme zapsat a kam. V tom asi problém není :-)
REG na ADM (Reg2ADM)
Na internetu se nechají najít různé převodníky REG2ADM, prozkoušel jsem dva, oba dva jsou tzv. klikací.- Soubor utilitek NUTS, a z ní program RegToAdm - http://yizhar.mvps.org/
- Reg2Adm - http://www.novell.com/communities/node/590/reg2adm
Samozřejmě, takto vygenerovaný soubor je poměrně holý a nejsou v něm nápovědní texty …
Struktura ADM souboru je částečně popsána zde: http://support.microsoft.com/kb/225087/en-us
REG na ADMX (Reg2ADMX)
Pro převod REG souboru do ADMX souborů se jeví jako nejlepší utilitka, jenž pro Microsoftí komunitu vymyslel jistý španělsky mluvící uživatel a jenž je Microsoftem prozkoušena a uložena na Technetu. Je to commandline utilita- http://gallery.technet.microsoft.com/ScriptCenter/8c703a2e-4685-4093-a1fc-dec107c53d13/
- http://mscosentino-en.blogspot.com/2010/02/convert-registry-file-to-admx-policy.html
Je nutno ADM soubory vytvářet?
Ne není, je totiž poměrně pravděpodobné, že jej někdo již vytvořil. Já potřeboval ADM soubor pro Adobe Reader a tak dlouho jsem "mučil" Google Search, až jsem vhodnou kombinací synonym našel potřebné.
čtvrtek 11. srpna 2011
Stalo se ... (16. července)
Mám-li se vrátit maličko zpět v čase, pak se vrátím do 16 července 2011, kdy proběhla vzpomínka na Teriho, téměř na den přesně na jeho narozeniny. Hráli jsme hru BANG! a já skončil na druhém místě...
Nechci si kazit vzpomínku na tuto akci, ale přesto mě mrzí jedna věc, která mě trápí i jindy a jinde. Je to o tom, že se někteří mí známí na onu akci přihlásili, ale pak, když je pořadatelka této vzpomínkové akce kontaktovala, jestli tedy jako opravdu přijedou, náhle oněměli, ba dokonce ani na Facebooku zprávičku nenechali. Samozřejmě nepřijeli....
Mě to docela zamrzelo, ale co už :-(
Každopádně jsem druhý den nechal běhat náhodně prohlížečku fotografií přes starší fotky a nalezl jsem dvě fotky s Terrim z roku 2005, z LARPu na zřícenině hradu Pravda
středa 10. srpna 2011
Magická nerovnováha II.
Minulý měsíc jsem řešil magickou nerovnováhu ve snu (popsal jsem ji cca se 14 denním zpožděním) a zhruba ve stejnou chvíli jsem měl problém s magií či spíše s energií v reálu. Úmyslně jsem čekal s popsáním této příhody celý měsíc, abych měl jakous takous jistotu, že to, co se stalo nemělo jinou příčinu.
Doma před spaním, když jsem uvolněn, zkouším pracovat s energiemi a v tu noc jsem si kolem sebe sestavoval ochranné zrcadlo, jenž by ode mě mělo odrážet negativní energii, neboť jsem druhý den očekával slušný nápor nejenom negativních emocí.
Asi tak dva metry ode mě tichounce vyhrával notebook nějakou skladbičku, která tuto situaci příjemně doplňovala.
Po skončení tvorby zrcadla jsem se nahnul k notebooku, abych jej povypínal a pak zalehl ke spánku v tichu. Nový notebook, který se při přehrávání hudby do této chvíle nikdy nesekl a od té doby se taky nesekl, se tentokrát zasekl takovým způsobem, že jsem musel málem použít násilí, abych jej vypnul. Taky je pravda, že při zapnutém notebooku jsem další zrcadlo nedělal a toto poslední, notebook zaseknuvší, jsem neprodlužoval, takže asi tak po třech dnech ze mě "spadlo"....
Ale přesto - zaseknutý notebook přesně v okamžiku, kdy se nad něj nahnu, poté, co jsem do zrcadla nalil energii?
Doma před spaním, když jsem uvolněn, zkouším pracovat s energiemi a v tu noc jsem si kolem sebe sestavoval ochranné zrcadlo, jenž by ode mě mělo odrážet negativní energii, neboť jsem druhý den očekával slušný nápor nejenom negativních emocí.
Asi tak dva metry ode mě tichounce vyhrával notebook nějakou skladbičku, která tuto situaci příjemně doplňovala.
Po skončení tvorby zrcadla jsem se nahnul k notebooku, abych jej povypínal a pak zalehl ke spánku v tichu. Nový notebook, který se při přehrávání hudby do této chvíle nikdy nesekl a od té doby se taky nesekl, se tentokrát zasekl takovým způsobem, že jsem musel málem použít násilí, abych jej vypnul. Taky je pravda, že při zapnutém notebooku jsem další zrcadlo nedělal a toto poslední, notebook zaseknuvší, jsem neprodlužoval, takže asi tak po třech dnech ze mě "spadlo"....
Ale přesto - zaseknutý notebook přesně v okamžiku, kdy se nad něj nahnu, poté, co jsem do zrcadla nalil energii?
úterý 9. srpna 2011
Spojme se
V Chaplinovo filmu Diktátor zazněl jeden diktátorův projev, jenž jakoby platil i dnes. Bezpochyby jej lze zařadit jako moudro dne ...
Na konci července letošního roku si kdosi na serveru Videačesky dal tu práci a tento projev přeložil do videa, které někdo podbarvil současnou hudbou a i nějakými záběry na pozadí. A ač by adresa sváděla k odhadnutí, že to bude něco zábavného, pak vězte, že ne..
http://www.videacesky.cz/ostatni-zabavna-videa/spojme-se
Na konci července letošního roku si kdosi na serveru Videačesky dal tu práci a tento projev přeložil do videa, které někdo podbarvil současnou hudbou a i nějakými záběry na pozadí. A ač by adresa sváděla k odhadnutí, že to bude něco zábavného, pak vězte, že ne..
http://www.videacesky.cz/ostatni-zabavna-videa/spojme-se
pondělí 8. srpna 2011
Krátké shrnutí sedmi dnů (31.)
Užívám si první týden dovolené, který ale začal tím, že v minulém týdnu hned v neděli jsem zjistil, že nemám připojení na internet, aby mi hned v pondělí zavolali kolegové a potřebovali něco na dálku udělat. Schylovalo se k průšvihu, naštěstí mám mobil s Bluetooth a možností jít na internet, sice pomalu , ale alespoň jistě :-)
Každopádně jsem na táboře a pomáhám s dětmi jako animátor (toto slovo příznivce čisté češtiny rozčiluje, těm říkám, že jsem „programový vedoucí“) a užívám si s mnohými z nich drobné radosti ze života. Vždy když vidím jedno konkrétní dítko, tak si říkám – „Sakra chlape! Koukej se sebou něco udělat! Podívej se na tohle dítko – bezlepková a bezmléčná dieta, když onemocní, tak ho smějí ošetřovat lékaři v jediné nemocnici v republice a kolik vitality a touhy žít v něm je ….“
Setkal jsem se i s dalším astrálním cestováním, byť trošičku „pošašeným“. Děcka starší 18-ti let měly výsadek v neznámém terénu a měly dojít zpět do tábora. Vezl jsem skupinku, která si troufala na 15km a měl je v úmyslu zavést na jedno konkrétní místo, jenže když jsem projížděl vesnicí a na tachometru měl už kilometrů 13, musel jsem na (zdánlivém) konci vesnice odbočit doprava, a pak projíždět úzkou asfaltovou cestou. Čím dál tím více mi blikal v hlavě malinký majáček, že se něco podezřelého děje, jenže až poslední zatáčka doprava mě vyvedla z rovnováhy. Přímo přede mnou totiž stál hypermoderní dům, jenž měl valnou většinu venkovních stěn ve skle (nebo tak v něčem) uvnitř se svítilo, svítilo i akvárium a pohybovali se lidé. Dveře jsem neviděl.
Otočil jsem se s autem, málem zapadl a zůstal viset, (což je v oblasti německých domů a s českým autem normální) a pak vypustil svůj výsadek ze zadní části auta. Z auta jsem vyšel i já (a z kapsy mi vypadl mobil) a sledoval je, jak jdou na vyvýšeninku a orientují se.
Tady právě se sen rozešel se skutečností, protože ve snu i já jdu na výsadek a pak si svítím zpět k autu. Mám totiž jistý problém…
A problém jsem měl i v reálu. Když jsem totiž popojel, zjistil jsem, že mě v kapse mobil netíží.
Jak ve snu, tak v reálu se druhým telefonem prozváním a pak se vracím na místo, využívaje toho, že mobil bude kvůli nepřijatému hovoru poblikávat.
Nedopadlo to dobře ani v reálu ani ve snu. Mobil jsem našel, ale ve snu mi kamarádi utekli (nebo byli uneseni či tak něco) a já zůstal sám, v reálu jsem zjistil, že při prvním odjezdu jsem si ho přejel zadním kolem. Mobil je z velké části kaput, naštěstí reaguje USB připojení, takže z něj dokážu vytahat telefonní čísla. Snad. Budu to zkoušet až doma…
Každopádně jsem na táboře a pomáhám s dětmi jako animátor (toto slovo příznivce čisté češtiny rozčiluje, těm říkám, že jsem „programový vedoucí“) a užívám si s mnohými z nich drobné radosti ze života. Vždy když vidím jedno konkrétní dítko, tak si říkám – „Sakra chlape! Koukej se sebou něco udělat! Podívej se na tohle dítko – bezlepková a bezmléčná dieta, když onemocní, tak ho smějí ošetřovat lékaři v jediné nemocnici v republice a kolik vitality a touhy žít v něm je ….“
Setkal jsem se i s dalším astrálním cestováním, byť trošičku „pošašeným“. Děcka starší 18-ti let měly výsadek v neznámém terénu a měly dojít zpět do tábora. Vezl jsem skupinku, která si troufala na 15km a měl je v úmyslu zavést na jedno konkrétní místo, jenže když jsem projížděl vesnicí a na tachometru měl už kilometrů 13, musel jsem na (zdánlivém) konci vesnice odbočit doprava, a pak projíždět úzkou asfaltovou cestou. Čím dál tím více mi blikal v hlavě malinký majáček, že se něco podezřelého děje, jenže až poslední zatáčka doprava mě vyvedla z rovnováhy. Přímo přede mnou totiž stál hypermoderní dům, jenž měl valnou většinu venkovních stěn ve skle (nebo tak v něčem) uvnitř se svítilo, svítilo i akvárium a pohybovali se lidé. Dveře jsem neviděl.
Otočil jsem se s autem, málem zapadl a zůstal viset, (což je v oblasti německých domů a s českým autem normální) a pak vypustil svůj výsadek ze zadní části auta. Z auta jsem vyšel i já (a z kapsy mi vypadl mobil) a sledoval je, jak jdou na vyvýšeninku a orientují se.
Tady právě se sen rozešel se skutečností, protože ve snu i já jdu na výsadek a pak si svítím zpět k autu. Mám totiž jistý problém…
A problém jsem měl i v reálu. Když jsem totiž popojel, zjistil jsem, že mě v kapse mobil netíží.
Jak ve snu, tak v reálu se druhým telefonem prozváním a pak se vracím na místo, využívaje toho, že mobil bude kvůli nepřijatému hovoru poblikávat.
Nedopadlo to dobře ani v reálu ani ve snu. Mobil jsem našel, ale ve snu mi kamarádi utekli (nebo byli uneseni či tak něco) a já zůstal sám, v reálu jsem zjistil, že při prvním odjezdu jsem si ho přejel zadním kolem. Mobil je z velké části kaput, naštěstí reaguje USB připojení, takže z něj dokážu vytahat telefonní čísla. Snad. Budu to zkoušet až doma…
neděle 7. srpna 2011
Kdo má přístup do vašeho ...
Kdo všechno má přístup do vašeho účtu na Twitteru, Google, Facebooku, Windows Live...................?
Mnozí z mých přátel odpovídají: No přece sakra jenom já !! Na mé pokroucení hlavou se podivují a chtějí důkaz.
Pomiňme teď případy, kdy se někdo nezabezpečeně přihlásí do oněch služeb nezabezpečeně nejlépe přes veřejnou síť wifi v kavárně či na nádraží, kdy si někdo odchytne když už ne přihlašovací jméno a heslo, tak alespoň "cookie", ale pojďme se podívat na aplikace připojené přes takzvané API dané služby. Člověk za ty roky ani neví, které aplikaci (typicky hře, statistickému programu, rozšíření), jenž umí s daným webem spolupracovat, dal právo dívat se na data, jenž v dané službě, ale níže uvádím pár odkazů, jak zjistit, zda v dané službě mám takto ke svému účtu něco připojeno.
Problémem můžou být služby, kterým jsme rovnou dali v plen naše přihlašovací jméno a heslo, (což je takové riziko, které bych si už nikdy nedovolil podstoupit), ty v těchto seznamech vypsány nebudou
Jak na to:
Otevřte si ve vedlejším okně daný účet na daném serveru a pak proklikněte můj odkaz (případně si v něm domalujte "S" za HTTP, pokud používáte zabezpečené připojení k dané službě). Měla by se vám zobrazit tabulka s aplikacemi, jenž jsou k vašemu účtu přidruženy. Pokud dané přidružené aplikace nehodláte nadále používat, doporučuji je vyřadit...
Mnozí z mých přátel odpovídají: No přece sakra jenom já !! Na mé pokroucení hlavou se podivují a chtějí důkaz.
Pomiňme teď případy, kdy se někdo nezabezpečeně přihlásí do oněch služeb nezabezpečeně nejlépe přes veřejnou síť wifi v kavárně či na nádraží, kdy si někdo odchytne když už ne přihlašovací jméno a heslo, tak alespoň "cookie", ale pojďme se podívat na aplikace připojené přes takzvané API dané služby. Člověk za ty roky ani neví, které aplikaci (typicky hře, statistickému programu, rozšíření), jenž umí s daným webem spolupracovat, dal právo dívat se na data, jenž v dané službě, ale níže uvádím pár odkazů, jak zjistit, zda v dané službě mám takto ke svému účtu něco připojeno.
Problémem můžou být služby, kterým jsme rovnou dali v plen naše přihlašovací jméno a heslo, (což je takové riziko, které bych si už nikdy nedovolil podstoupit), ty v těchto seznamech vypsány nebudou
Jak na to:
Otevřte si ve vedlejším okně daný účet na daném serveru a pak proklikněte můj odkaz (případně si v něm domalujte "S" za HTTP, pokud používáte zabezpečené připojení k dané službě). Měla by se vám zobrazit tabulka s aplikacemi, jenž jsou k vašemu účtu přidruženy. Pokud dané přidružené aplikace nehodláte nadále používat, doporučuji je vyřadit...
- Twitter - http://twitter.com/settings/connections
- Google - https://www.google.com/accounts/b/0/IssuedAuthSubTokens - v nejlepším případě máte seznam prázdný jako já (viz obrázek)
- Facebook - http://www.facebook.com/settings/?tab=applications
- Windows Live - http://profile.live.com/Services/?view=manage&productid=connectedtoprofile
sobota 6. srpna 2011
Samo od sebe
Taky se vám stává, že se něco udělá samo? Přestože je to fyzikálně nemožné? Z minulého měsíce mám takové případy hned dva.
První případ je ten, že mi ze stolu v práci zmizelo několik lejster k jedné akci, kterou díky značně malé prioritě odkládám na chvilku, kdy na ni bude čas. Když ten čas nastal, papíry náhle nikde nebyly. Kdybych kancelář s někým sdílel, nebo kdyby nám tam chodila řádit uklizečka, neřeknu ani popel, ale ani jedna varianta neplatí.
Na to navazuje druhý případ. Volala kolegyně z pobočky P*, že jim spadl program. Rychle jsem ji navedl na jednoduchoučký test, kterým se zjistilo, že nespadl jen program, ale i databáze. Oťukal jsem si tedy server, abych zjistil, že mi pod rukama přestal ping-at. To už jsem začal tušit podraz a to, že někdo nebo něco poslal server do restartu. Ano, v 9 hodin ráno kdosi naplánoval restart po updatech Microsoftích věcí. Nevěřil jsem vlastním očím, protože na serverech mám obvykle nastaveno, že to má nahrát a počkat na interakci správce, jenže teď to bylo nastaveno na tvrdo a dokonce to pro mě bylo zablokováno... A mimochodem, papíry z prvního případu popisovaly správné (= moje) nastavení serveru na tuto činnost.
A pak nemám být paranoidní...
První případ je ten, že mi ze stolu v práci zmizelo několik lejster k jedné akci, kterou díky značně malé prioritě odkládám na chvilku, kdy na ni bude čas. Když ten čas nastal, papíry náhle nikde nebyly. Kdybych kancelář s někým sdílel, nebo kdyby nám tam chodila řádit uklizečka, neřeknu ani popel, ale ani jedna varianta neplatí.
Na to navazuje druhý případ. Volala kolegyně z pobočky P*, že jim spadl program. Rychle jsem ji navedl na jednoduchoučký test, kterým se zjistilo, že nespadl jen program, ale i databáze. Oťukal jsem si tedy server, abych zjistil, že mi pod rukama přestal ping-at. To už jsem začal tušit podraz a to, že někdo nebo něco poslal server do restartu. Ano, v 9 hodin ráno kdosi naplánoval restart po updatech Microsoftích věcí. Nevěřil jsem vlastním očím, protože na serverech mám obvykle nastaveno, že to má nahrát a počkat na interakci správce, jenže teď to bylo nastaveno na tvrdo a dokonce to pro mě bylo zablokováno... A mimochodem, papíry z prvního případu popisovaly správné (= moje) nastavení serveru na tuto činnost.
A pak nemám být paranoidní...
pátek 5. srpna 2011
Kuriozita: Církev špagetové příšery
Člen církve špagetové příšery si prosadil fotku na řidičáku s cedníkem na hlavě , aneb když muslimky smějí mít na řidičáku šátek, proč by někdo neměl cedník, že ? :-)
čtvrtek 4. srpna 2011
Známka přepracovanosti
Z konce července dlužím jedno povídání o tom, jak vypadá přepracovanost. Příběh jsem si nevymyslel, naopak, sám prožil....
Jedno ráno jsem měl jet na pobočku do L*, ale měl jsem přislíbený odvoz od kolegyně, která bydlí ve stejném městě jako já, že mě tam hodí, jen musím být ve správný čas na správném místě. Měl jsem mít sebou jen dvě tašky - jednu s dokladama a druhou s notebookem. Člověk míní a ... člověk mění.
O den dříve opět vyhořel na jiné pobočce přívod a tak jsem to chtěl zkontrolovat a kolegyně se mi v to správné ráno omluvila, že bude odvážet svého muže do práce a to o dost dřív než jsme měli jet my. Nu což, všechno krásně do sebe zapadlo, a tak v poklidu jdu na první pobočku, tam se kupodivu vůbec nic nedělo, co by počítačový technik měl spravovat, takže jsem po nějaké té preventivní kontrole zkoukl hodinky a pochopil, že na druhou pobočku přijedu poměrně pozdě, než jak jsem chtěl přijet s kolegyní.
Zrychlil jsem tedy, oblékl se, popadl tašky a klusal na tramvaj. Tramvaj po chvíli čekání přijela, nastoupil se usadil a projel tři zastávky. Pak tak koukám k sobě na klín a mám divnej pocit. Těch tašek je tam nějak málo, chybí taška s notebookem !!!
Hlavou mi projel zrychlený film. Oblékám se v kanclu, drapsnu dvě tašky, jdu na tramvaj, notebooková taška mě tíží, protože mám urvaný řemen co se dává přes rameno, na zastávce si sedám na lavičku, do tramvaje nastupuji bez na lavičku odloženého notebooku.
Takže hurá zpátky, jenže mezitím stihly projet tři další tramvaje a taška na lavičce nebyla. To už jsem se začal bát, sice notebook zajištěný a zaheslovaný (+ pokud by z něj někdo šlohl disk, tak se mu bude jevit zašifrovaně), ale v hlavě mi svítila malilinkatá žárovka naděje, že jsem si vsugeroval, že nesu notebook k tramvajové zastávce a že je na svém místě v kanclu.
Vzal jsem to raději do našeho patra pěšky, běžíc po schodech a berouc je po dvou. Otevřu kancl, podívám se do rohu na židli, kde jsem si brzo ráno odložil obě tašky... Je zle, notebook nikde...
Polilo mě horko, pak studený pot, srdce se mi zastavovalo. Průšvih. Co jenom řeknu vedoucímu ? Dostanu kopačky za ztrátu osobních dat (i když na notebooku nebyla)?
Začal jsem se pomalu loučit se svou kanceláří a naposledy se po ní zprava doleva rozhlédl. Udělal jsem krok dopředu ke stolu. Sehl se ... Sebral tašku s notebookem .... Proklel sám sebe za zbrklost a přepracovanost ... a vyšel ven na chodbu to vydýchat. Pak se promítl jiný film
Oblékám se v kanclu, drapsnu dvě tašky, každou do jedné ruky. Na stole jsou klíče od kanclu. Odkládám notebook, beru klíče. Vycházím ven. V přízemí obouruč(!!!) pracuji s turniketem a přístupovou kartou. Jdu na tramvaj (a jsem obolavěný ze včerejšího ručního zalévání s konví na zahradě). Sedám si na částečně zaplněnou lavičku (!!! notebook si vždy v těchto případech dávám na klín, teď to logicky nešlo!!!). Přijíždí tramvaj....
Takhle nějak to mohlo být, ale dneska mám pocit že to mohlo být trošku jinak.
Oblékám se v kanclu, drapsnu dvě tašky, každou do jedné ruky, jednu z nich si hážu na rameno. Na stole jsou klíče od kanclu. Beru klíče. Vycházím ven. V přízemí obouruč pracuji s turniketem a přístupovou kartou, jde to, notebook v jedné ruce a přístupovou kartu v druhé. Jdu na tramvaj. Sedám si na částečně zaplněnou lavičku, notebook vedle sebe. Přijíždí tramvaj, nastupuji bez notebooku. Můj anděl strážný to vidí a přenáší notebook na místo, kde jej nikdo neukradne a kde si budu myslet, že jsem ho upustil já.
Stal se první příběh, nebo druhý? Myslet si můžu co chci/ můžete co chcete.... . Představa, jak se v tomto dni můj strážný anděl nadřel (protože "radostné věci" se mi v ten den děly dál), mě mírně děsí....
Ta představa se dá rozvinout, ale i jinak - co když se později v čase vrátíme zpět a děláme si strážného anděla sami sobě? Neděláme si sami sobě potíže?
PS: Tuhle příhodu jsem dával k dobru asi osmi lidem (bez andělského přídavku) a všichni mi potvrdili, co jsem věděl hned - to _JE_ příznak přepracovanosti !
Jedno ráno jsem měl jet na pobočku do L*, ale měl jsem přislíbený odvoz od kolegyně, která bydlí ve stejném městě jako já, že mě tam hodí, jen musím být ve správný čas na správném místě. Měl jsem mít sebou jen dvě tašky - jednu s dokladama a druhou s notebookem. Člověk míní a ... člověk mění.
O den dříve opět vyhořel na jiné pobočce přívod a tak jsem to chtěl zkontrolovat a kolegyně se mi v to správné ráno omluvila, že bude odvážet svého muže do práce a to o dost dřív než jsme měli jet my. Nu což, všechno krásně do sebe zapadlo, a tak v poklidu jdu na první pobočku, tam se kupodivu vůbec nic nedělo, co by počítačový technik měl spravovat, takže jsem po nějaké té preventivní kontrole zkoukl hodinky a pochopil, že na druhou pobočku přijedu poměrně pozdě, než jak jsem chtěl přijet s kolegyní.
Zrychlil jsem tedy, oblékl se, popadl tašky a klusal na tramvaj. Tramvaj po chvíli čekání přijela, nastoupil se usadil a projel tři zastávky. Pak tak koukám k sobě na klín a mám divnej pocit. Těch tašek je tam nějak málo, chybí taška s notebookem !!!
Hlavou mi projel zrychlený film. Oblékám se v kanclu, drapsnu dvě tašky, jdu na tramvaj, notebooková taška mě tíží, protože mám urvaný řemen co se dává přes rameno, na zastávce si sedám na lavičku, do tramvaje nastupuji bez na lavičku odloženého notebooku.
Takže hurá zpátky, jenže mezitím stihly projet tři další tramvaje a taška na lavičce nebyla. To už jsem se začal bát, sice notebook zajištěný a zaheslovaný (+ pokud by z něj někdo šlohl disk, tak se mu bude jevit zašifrovaně), ale v hlavě mi svítila malilinkatá žárovka naděje, že jsem si vsugeroval, že nesu notebook k tramvajové zastávce a že je na svém místě v kanclu.
Vzal jsem to raději do našeho patra pěšky, běžíc po schodech a berouc je po dvou. Otevřu kancl, podívám se do rohu na židli, kde jsem si brzo ráno odložil obě tašky... Je zle, notebook nikde...
Polilo mě horko, pak studený pot, srdce se mi zastavovalo. Průšvih. Co jenom řeknu vedoucímu ? Dostanu kopačky za ztrátu osobních dat (i když na notebooku nebyla)?
Začal jsem se pomalu loučit se svou kanceláří a naposledy se po ní zprava doleva rozhlédl. Udělal jsem krok dopředu ke stolu. Sehl se ... Sebral tašku s notebookem .... Proklel sám sebe za zbrklost a přepracovanost ... a vyšel ven na chodbu to vydýchat. Pak se promítl jiný film
Oblékám se v kanclu, drapsnu dvě tašky, každou do jedné ruky. Na stole jsou klíče od kanclu. Odkládám notebook, beru klíče. Vycházím ven. V přízemí obouruč(!!!) pracuji s turniketem a přístupovou kartou. Jdu na tramvaj (a jsem obolavěný ze včerejšího ručního zalévání s konví na zahradě). Sedám si na částečně zaplněnou lavičku (!!! notebook si vždy v těchto případech dávám na klín, teď to logicky nešlo!!!). Přijíždí tramvaj....
Takhle nějak to mohlo být, ale dneska mám pocit že to mohlo být trošku jinak.
Oblékám se v kanclu, drapsnu dvě tašky, každou do jedné ruky, jednu z nich si hážu na rameno. Na stole jsou klíče od kanclu. Beru klíče. Vycházím ven. V přízemí obouruč pracuji s turniketem a přístupovou kartou, jde to, notebook v jedné ruce a přístupovou kartu v druhé. Jdu na tramvaj. Sedám si na částečně zaplněnou lavičku, notebook vedle sebe. Přijíždí tramvaj, nastupuji bez notebooku. Můj anděl strážný to vidí a přenáší notebook na místo, kde jej nikdo neukradne a kde si budu myslet, že jsem ho upustil já.
Stal se první příběh, nebo druhý? Myslet si můžu co chci/ můžete co chcete.... . Představa, jak se v tomto dni můj strážný anděl nadřel (protože "radostné věci" se mi v ten den děly dál), mě mírně děsí....
Ta představa se dá rozvinout, ale i jinak - co když se později v čase vrátíme zpět a děláme si strážného anděla sami sobě? Neděláme si sami sobě potíže?
PS: Tuhle příhodu jsem dával k dobru asi osmi lidem (bez andělského přídavku) a všichni mi potvrdili, co jsem věděl hned - to _JE_ příznak přepracovanosti !
středa 3. srpna 2011
úterý 2. srpna 2011
Muž má milovat jen 3 ženy na světě
Muž má milovat jen 3 ženy na světě:
→tu, která ho porodí ....♥
→tu která mu bude rodit ....♥
→a tu, která se mu narodí ......♥
→tu, která ho porodí ....♥
→tu která mu bude rodit ....♥
→a tu, která se mu narodí ......♥
pondělí 1. srpna 2011
Krátké shrnutí sedmi dnů (30.)
Podívám-li se na předchozí krátké shrnutí týdne, pak na pracovní stránku mohu být superstručný a napsat: "Ozvěna!"
Skutečně nelze říct nic nového, jsem zdrchaný a uhoněný, jen čtvrtek a pátek jsem měl zpestřený předáváním mé práce kolegům. Kéž bych mohl říci že všechno pochytili a problémy nebudou, ale protože svůj příspěvek už píšu v novém týdnu, tedy v první den své dovolené, tak musím říci - bohužel. Ale o tom (možná) až za týden.
Soukromě jsem v neděli zjistil, že jsem si na dovolenou nevzal datový modem, takže se na net a do práce připojuju přes svůj mobil, který s počítačem komunikuje přes "modrý zub"
Skutečně nelze říct nic nového, jsem zdrchaný a uhoněný, jen čtvrtek a pátek jsem měl zpestřený předáváním mé práce kolegům. Kéž bych mohl říci že všechno pochytili a problémy nebudou, ale protože svůj příspěvek už píšu v novém týdnu, tedy v první den své dovolené, tak musím říci - bohužel. Ale o tom (možná) až za týden.
Soukromě jsem v neděli zjistil, že jsem si na dovolenou nevzal datový modem, takže se na net a do práce připojuju přes svůj mobil, který s počítačem komunikuje přes "modrý zub"
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)