Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)
Zobrazují se příspěvky se štítkemsmutek v duši. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsmutek v duši. Zobrazit všechny příspěvky

středa 23. října 2024

Výkřik v Proxima Centauri

Mám zámek z křišťálů s harémy hvězd.

Dívám se ze sálů, do prázdných cest. Výšek se ptám, proč nejdou ke mně blíž, číhám v kráterech pouští na svou modrou laň, která jméno má Naděje, utekla v dál, vesmírné galeje, jsem váš král. Má loď je mrtvý pták, zlomený šíp, stříbrný sarkofág, vzdálený slib. Chvíli jen smím mít svůj hlas a svou tvář Dám své jadérko hlíně a strom bude kvést. I v té jediné jabloni život jde dál, až zde první plod zavoní, oheň vzplál. Kde jsi jen země má, syn hledá dům. Touláš se vzdálená prosbám i snům. Vzdálená a já jsem sám, tak sám.


Tento kousek jsem nalezl na magnetofonovém pásku, který jsem podědil po tehdejším manželovi jedné z mých sester. Skladba měla v sobě cosi, co mě fascinovalo už tehdy.

Dneska mi Youtube k mé ne-úplně dobré náladě nalezl 3 dny staré video právě této skladby, ke které někdo dodělal obrázky....

V určitém úhlu pohledu "já jsem sám, tak sám...."

sobota 15. července 2023

Opustil jsem svůj domov, abych se přidal k armádě

Opustil jsem svůj domov, abych se přidal k armádě

V den, kdy jsem odešel,
Moje máma plakala
Myslela si,
že určitě zemřu

Nechal jsem svou ženu 
plakat u dveří.
Věděla, že
zemřu ve válce

I nechal mého syna
hrát si na dvoře,
Když viděl tatínka odcházet,
tak tvrdě plakal.

oowie, oowie

Nechtěl bych to zpívat oblečen ve vojenském, připraven na akci...


Skutečný voják nebojuje proto, že by nenáviděl to, co je před ním, ale protože miluje to, co je za ním.

G.K. Chesterton

pátek 17. září 2021

Kristiáne, vstávej

Skladbu "Kristiáne vstávej" nazpívala zpěvačka Bára Basiková před mnoha lety a já sám ji zmiňoval v listopadu 2012 v článku Co jsem to jenom proboha poslouchal (42.)

Opětovně na ni letos přišel čas, protože jsem si pořídil Walkmana na magnetofonové kazety a po letech se dostal právě k této skladbě. 

Kdo četl včerejší sen, tak ví, že právě tato skladba "na přemýšlení" mě momentálně doprovází v okamžiku, kdy přemýšlím nad tím, co jsem řekl na konci srpna a co se mi teď vrátilo zpět. Reagovat na to budu muset...

Původní verze:

Z jednoho LIVE vysílání natáčeného z televize jsem si nahrál novější verzi, která na kazetě zní dobře a dle mě i lépe než originál, jenomže při pokusu o převod do MP3 a pak následně do formátu pro Youtube docela hodně utrpěla.... Což mě mrzí

A tak poslouchám daný LIVE koncert už podruhé dokolečka a snažím se srovnat myšlenky.

Nedobře převedená verze:
 

Doba se mění a někdy dost rychle, i v písničce. Nejnovější verze zní jinak a jinak by měla znít i má reakce ke kamarádce na tehdejší dění. 

Zřejmě jsem tehdy měl reagovat ne tak mnohoznačně, anebo jsem neměl provádět vysvětlování své tehdejší reakce tak dopodrobna.

Nejnovější verze:
 

Jednoduchá jednoslovná otázka "Proč?" tak rezonuje celým děním. Nevím, jestli ten dopis dnes vůbec dokončím a zda budu mít odvahu jej odeslat (hned po dopsání) :-(

středa 23. prosince 2020

Nejdu spát...

 Ne, nejdu spát...

Nějak mě písnička "Nejdu spát" z hudebního horrůrku "Noční můry Nadi Urbánkové" nedá spát, dalo by se říci, ale důvod je pochopitelně jiný - koronavirový

V tomhle týdnu opravdu hřmí na poli koronavirovém a dost kolem mě a mých kamarádů a kamarádek.

Když to shrnu - nastávající matky s termínem porodu do 21 dnů, skoro všichni v rodině kam si na vánoce přivezli i babičku, teoreticky je v ohrožení i jedna má kolegyně a nezávisle na ní další dáma, která ulehla v úterý. S oběma jsem se potkal. Teď je středa a já se snažím uvědomit, jak velký kontakt jsem s nimi měl...

Samozřejmě i u nás se chystá malá sešlost na vánoce a je mi jasné že této sešlosti nemám šanci zabránit. Přitom už vím, že z mého pohledu jsem byl zarouškovaný, při stěhování/zapojování pc jsem si dával bacha a jídlo s pitím až po omytí rukou včetně desinfekce, atd., atd.

 

Nejdi spát!
Nejdu spát, něčeho se bojím...
Nejdi spát!
Nejdu spát, mě děsí okolí
Jako zem, posypaná chvojím.
Chladem třást se smím.

Nejdi spát!
Nejdu spát, něčeho se bojím...
Nejdi spát!
Strach je pán, usnout nenechá
Do černé jak na bál se strojím
Nejdu spát, čekám

Nejdi spát!
Nejdu spát, něco zlého tuším
Nejdi spát!
Nejdu spát, půlnocí jsem posedlá
Nejdu spát, světu nepřísluším
Nejdu spát, čekám

..... Nejdu spát, nejdi spát....

Snad jsem udělal všechno správně. A udělám...

sobota 10. října 2020

Nazvali mě "pozemšťan"!

V uniklých vládních dokumentech byla nalezena část zničeného archivu MIB.

Během obchodního jednání nazval (jméno začerněno) z planety H(jméno nečitelné) své obchodní partnery pozemšťany. Ti v reakci na urážku opustili jednání s ultimátem, že pokud se neomluví a sami sebe neoznačí za pozemšťany, bude planeta H(jméno nečitelné) zničena. Následná válka trvala 32 sekund a vedla k úplnému zničení planety H(jméno nečitelné) a částečnému zničení planety F(jméno nečitelné). 

Galaktická rada důrazně varuje před používáním takových urážek.

Je to radostná zpráva. Konečně víme, že nejsme ve vesmíru sami.

Můj osobní dodatek: Vidím v tom i nějaký další příběh...

středa 30. září 2020

Zajímavá paralela?

Nejprve rozkvět, pak rozežranost, hedonismus a cynismus a nakonec pád. 

  1. Valná většina obyvatel preferuje zábavu před prací.
  2. Množí se rozvrácené vztahy a svobodně žijící matky bez otců.
  3. Senioři jsou zanedbáváni. Lidé pečují o domácí mazlíčky více než o svoje staré rodiče. 
  4. Literatura a umění se stávají bezduchými. Vytváří se planá zábava za každou cenu. Takzvaná umělecká díla jsou ošklivá, nevkusná, nic neříkající, ale přesto za ně bohatí zaplatí horentní sumy. 
  5. Čestná vojenská služba vlasti je odmítána, zpochybňována, vysmívána a posléze zákonem zrušena. Armádu tvoří nájemní žoldnéři. 
  6. Lidé pracující jsou zesměšňováni a jako vzor se staví prázdní pokrytci, spekulanti, populisté, pochybní umělci a takzvané celebrity. 
  7. Daňové zatížení obyvatelstva stále roste a stát přerozděluje neúměrně vysoké částky. Lidé se nebojí nepracovat, protože stát se o ně vždy nějak postará.
  8. Úroveň vzdělání rapidně klesá. 
  9. Státní dluh roste do nikdy nesplatitelné výše.
  10. Přestává se vyrábět a pěstovat, protože výroba doma je moc drahá a potraviny a výrobky se dovážejí ze satelitních zemí.
  11. Kdo se dostal do pozice, kde může ze státního krást, většinou tak činí. Postižitelnost těchto zločinů je velmi malá.
  12. Početí a výchova dětí je vnímáno jako obtěžující a dětí se rodí stále méně. 
  13. Léty osvědčené mechanizmy, chránící poctivé před podvodníky, náhle selhávají. 
  14. Veřejné funkce se stávají předmětem kořisti zisku. Udělují se za úplatky, a kdo je získal, chce z nich kořistit, aby se mu vložený úplatek několikanásobně vrátil.
  15. Staletími předků prověřené hodnoty - jako je čest, smysl pro povinnost, zodpovědnost, nadšení pro práci, pro dobročinnost, zájem pro věci veřejné, jsou vysmívány a zesměšňovány. 
  16. Šíří se cynismus.
  17. Šíří se plýtvání, nestřídmost, znevažování znalostí, dovednosti a poctivé práce. 
  18. Do země přichází velké množství cizinců. 
  19. Politikové nadbíhají i "lůze", která si vynucuje zábavu a státní podpory (chléb a hry).
  20. Občané stále na všechno nadávají. 
Text napsal britský historik Edward Gibbon, autor knihy "Úpadek a pád římské říše", která vyšla v roce 1776.

pondělí 28. září 2020

Politická korektnost - nepřehání se to?

 Sledoval jsem jedno video....

A tam je tvrzeno, že to u nás ještě není, nebo že když už, tak malounko. No, obávám se, že to už dávno není pravda, protože některá slova mizí z oficiálních textů a promluv... Člověk se až skoro bojí při těchto příležitostech promluvit...

sobota 22. srpna 2020

úterý 23. června 2020

Jsi tu navíc a tlustej

Dnešní den mě velice duševně rozbil, nikdy bych nevěřil, že to bude právě kvůli TOMUHLE důvodu. Smál bych se všem a říkal, že jsou blázni, kteří pomlouvají mého kolegu...

Už se nesměju.

Přišel jsem dnes na nejmenší pobočku, kterou naše oddělení obhospodařuje, abych udělal nějaký ten servis a vyměnil jednu vadnou tiskárnu (nebyla-li již kolegou vyměněna, což nebyla) Po pozdravení se navzájem jsem spatřil kopírku v bedně (resp. bednu možná s kopírkou uvnitř, tedy tzv. Schrödingerovu kopírku - možná je uvnitř a možná ne :-) )

"To je kopírka nebo tiskárna" udělal jsem blbého. "To je kopírka, a dotáhl ji sem Z*", bylo mi řečeno. To by bylo dobré, bohužel věta pokračovala: " Vy proti sobě se Z* něco máte?" to mě lehce překvapilo, protože jak by se naše vzájemné třenice dostaly ven z našeho oddělení až sem? 

A pak mi odvyprávěly příběh zvící asi tak jedné minuty. Jak se otevřely dveře, vešla krabice a za ní Z*, jak vlastně ani nepozdravil, prásknul krabici doprostřed místnosti (takže se kolem ní nešlo protáhnout a nebýt bočního průchodu, tak zůstaly dvě kolegyně zablokovány- pobočka Q a její kanceláře jsou fakt malé), seřval kolegyně za to, že mají jedno tiskové zařízení navíc, on že s tím nechce nic mít a odešel. Tedy neodpojil starou kopírku a novou nezprovoznil Jo a ještě křikl, že to mám udělat já.

Na vysvětlenou: U  nás se razí "jedna tiskárna NEBO kopírka na jednu pracovnici", ale zkuste dát kopírku jedné z pracovnic na její stůl, tak se ty ostatní u ní "zabijí" nebo té poslední budou překážet, takže na volném prostranství je stará kopírka navíc. Tedy teď ta nová, já jí zprovoznil

Další věc je, že umístění techniky neurčujeme my, ale dělám to ve spolupráci s řediteli, rozhodně si to neporoučí řadoví zaměstnanci. Přesto měly dívky a dámy pocit, že ono vynadání směřovalo na ně, je to mělo pohanět...

Nebudu říkat, že mě to nezasáhlo. Ba co hůř, nemohu se přes tuto událost dostat a vrací se mi hnusné zážitky z dětství. A pak se na jednom rádiu ozval záznam z koncertu a v něm tato píseň.


"Jsi tu navíc a tlustej"

Kromě toho, že píseň obsahuje kus mého dětství mě najednou (ke konci písně pochopitelně) najednou naskočila myšlenka: "Léčí si svoji méněcennost, mindráky, na těch, které přepere...." Myšlenka pak dále pokračovala...

Hodně to zchladilo mé plány pokusit se narovnat vztahy na pracovišti.

středa 27. května 2020

Věštecký sen se velmi rychle splnil.

Dnešní sen jsem musel nazvat po zhruba 12-ti hodinách snem věšteckým, protože se mi prakticky dokonale splnil. Tedy hlavně to ukončení snu.

Jsem na pobočce F* v místě, kde se v přízemí větví do několika směrů a nějaký hubený vysoký muž se se mnou zkouší rvát. Přestože jsem menší, mám ho chyceného levačkou v kravatě, takže v podstatě čekám, až se vycuká....

O chvíli později koukám do Outlooku ze sady Office 365 a zde se objevuje email uvozený fialovou ikonkou s iniciálami ředitelky pobočky F*. Pochopitelně vytýkací dopis...

Tolik sen, ze kterého jsem se vzbudil v 5 hodin ráno

Ve skutečnosti se dělo to, že jsem dneska jel na pobočku P*, dojel před dveře této pobočky a zde zjistil, že s klíčemi pobočky F* si opravdu neotevřu, ale kolegyně tam ještě byly. Udělal jsem vše potřebné, u opravy kopírky jsem si spálil bříško prstu o rozpálenou pec kopírky a pak vedoucí pobočky P*. A ta mě, v 16 hodin upozornila, že ředitelka F* pění a píše mi email.

Díky dalším okolnostem jsem se musel vracet na pobočku A* a tam jsem si prakticky po dvanácti hodinách přečetl vytýkací dopis

A tak jako ve snu, jsem měl v Outlooku dopis, u obou jsem si jist, že patřil někomu jinému, takže jsem na ten skutečný něco jízlivého odpověděl. A to na téma, že opravy klimatizací naše oddělení neobjednává, tudíž je nám neskutečně jedno, že se teď někdo probral a konečně chce opravu konkrétní klimatizace dotáhnout tak, aby jsme od konkrétní klimatizace měli klid. Což při "opravě výměnou" bude. Doufejme

Nejhezčí na tom všem je, že ona oprava přišla fakt nečekaně, nebyl žádný náznak, že zrovna dneska se bude objednávat a bude potřeba hodně podpisů na několika formulářích....

sobota 25. dubna 2020

Koronavirus - den 56.

Dnes spíše vtipně, i když...

Jak skončí koronavirus v Česku?


Mezitím na ministerstvu zdravotnictví:


Od zítra rušíme ...
(sahá do obálky)
... zákaz vycházení a můžeme ven ...
(sahá do druhé obálky)
... deset lidí pohromadě a otevřeme ...
(roztáčí kolo štěstí)
... vysoké školy a to ...
(háže šipku do kalendáře)
... v pondělí a hranice ...
(háže mincí)
... otevřeme!


neděle 9. února 2020

Shrnutí uplynulého týdne (6/2020)

Pokusit se shrnout tento týden bude poměrně obtížné a to ze stejného důvodu, jako minule (5/2020), protože vztah mých kamarádů se bortí. Pardon - už zbortil.

Nejprve "škody" u mě:
  • (Pondělní pozdně noční rozchod)
  • Spánek z úterý na středu - podivný
  • Středeční jízda na poruchu na pobočce P* - ráno v hustém sněžení, se služebním autem, které je nedotáčivé i za sucha na velkém kruháči projížděném 20km/h, pak zpět. Následně při odevzdávání auta garážmistrovi zjištěno, že mu ho nemohu odevzdat, neboť nemám klíče, abych se dostal na pobočku, kde seděl. Klíče naštěstí v autě na místě, odkud jsem si bral kabelu, krásně viditelné. Mezitím bohužel mnoho hovorů na místa, kde jsem myslel, že jsem ty klíče měl.
  • Ve čtvrtek odpoledne kiks v úplně posledním kroku upgradu počítačového programu pro pobočky A* a F*, vyrušen mužskou polovinou bývalého páru
  • Následně v pátek jízda na pobočku F* za poruchou, po zjištění příčiny oprava za 5 sekund. Přesně ta operace, při které jsem byl o den dříve vyrušen a neuvědomil si to...
  • Ještě ve čtvrtek fraška při odchodu z kavárny s ženskou polovinou bývalého páru (chtěla mi jako kamarádovi říct napřímo, co se dělo)
  • Ve čtvrtek ještě později jsem točil následující video. Stačí když se podíváte na prvních 50 vteřin, uvidíte chybu: říkám autobus, v titulku tramvaj, na obrázku autobus.... (málem jsem udělal chybu i teď, odmazal jsem slovo trolejbus - to je tak, když stojím pod trolejovým vedením)
Prostě a krásně - stále se mi promítá onen příběh dvou kamarádů do života, nejhorší na tom je to,  že jsem tento týden mohl sledovat, co je na mých kamarádech nejhorší a to nejen těch dvou. Jeden z nich totiž věděl vše o rozchodu předem a kamarádku nevaroval...

V práci se snažíme převést všechny počítače na nový bezpečnostní standart, přičemž celá jedna série počítačů se nám vzpěčuje,  ale naštěstí se mi hledáním na internetu a následnými pokusy se mi to podařilo zlomit...

Doma se snažím opět najet na tvorbu dvou videí týdně, chtěl bych mít alespoň v průměru za rok těch vídeí v průměru 1,5....

pátek 31. ledna 2020

Lámu hůl...

Dnes, v 19:45 jsem definitivně zlomil hůl nad jednou heterosexuální dvojicí, jíž představovali mí dva kamarádi, kteří se začali mít rádi, začali spolu bydlet... A pak to začalo jít z kopce...

Nechce se mi to znovu psát, zvlášť když jsem včera před kafárnou slíbil, že tu hůl zlámu už včera.

Takže: konec, finito, šlus, la fin, a vége

PS: Snad jednou dostanu odvahu a zveřejním do časů minulého týdne příspěvek, který je už napsán a který více popisuje. Jmenuje se "Jau to bolí" a mohlo by to platit i na situaci před třemi hodinami, která byla...


neděle 26. ledna 2020

Jau, to bolí !

V tomto týdnu si připadám jako Amor Magor, navíc ještě sestřelený...

To je tak, když máte dva kamarády, kteří spolu začali tvořit pár, znáte je oba zhruba stejně dlouho, takže když dojde na lámání chleba, tak nenadržujete ani jednomu. Mají stejné zájmy (no, aspoň větší trošku jo :-) ) tak by jim to mělo fungovat...

Jenže když přijde krize, je to zlé, zvlášť když jeden z nich je na řešení problémů "lenochod" a odkládá to, co to jen jde,  a snaží se vyhovět všem. Tedy až doteď. A druhý je typ, který to chce řešit hned. Ale rozchod a odstěhování se od sebe, to vlastně nechce řešit ani jeden z nich, ale pokud ten druhý udělá "to"...

Celé je to ještě složitější, protože mužnější část tohoto páru je kolega, který předchozí vypočítavé partnerce udělal dítě, a ta ho na to dítě donutí udělat cokoliv...

Ve středu byl kolega tak podrážděný, že si toho všimla naše společná kolegyně Š* z oddělení, a postupně i další kolegové hlásili podezření na nějakou disharmonii. Zavolal jsem tedy kamarádce... a raději za ní zašel do práce a slyšel příběh, který jsem znal v jiné variaci z předchozích let. Stručně: "Vydírání skrz dítě" a kolegovo "co nepříjemného nemusíš udělat dnes, odlož na pozítří" a bohužel také "nepřiznávat se, dokud to není nutné", přičemž to první umí perfektně bejvalka využít...

Ve čtvrtek jsem jel na poradu, a tam kolegovo jméno padlo několikrát. Ani jednou to nebylo v pozitivním duchu. Využil jsem situace a zaútočil po návratu na kolegu neprozrazujíc, co se děje, ale vyjmenoval jsem všechny příznaky, podle čeho jsem soudil, že je něco mezi nima špatně a že je on mimo. Z vyprávění kolegy vyplynulo, že své dítě má hlídat doma u své matky, jinak, že... ale to už jste četli v předchozím odstavci. Ale hlavně jsem vyrozuměl, že když to své partnerce řekl, myslel si, že to stačí. Prostě a krásně, kolega celým svým tělem vyjadřoval překvapení: "Vono to, s čím bydlím v jeho bytě, má city?"

V ten čtvrtek jsem nechal kolegu už být a šel opět za kamarádkou. Z jejího pohledu se to zhoršovalo, a byla tak rozhozená, že jsem použil to, co mě naučil Ron z knížek Harryho Pottera: "Když je nějaký problém, mamka uvaří čaj". Samozřejmě, jak to mohlo dopadnout, bylo mi muselo býti pomoci s hledáním surovin, a udála se u toho droboulinká příhoda, která mi za moment posloužila na sdělení jednoho kameňákového vtipu, který kamarádku odstřelil z deprese trošku jinam, takže zvládla jakž takž dokončit práci a jít domů.

Já šel domů také, a právě v tomto místě vznikla první událost, která se dotkla fyzična. Na relativně rovné panelové cestě jsem byl v noci tak příšerně zamyšlen, že se mi podařilo zakopnout takovým stylem, že jsem si rozbil mobil, zkrvavěl přes rifle obě kolena a i teď v sobotu si nacházím další drobné krvavosti v místech, o kterých jsem doufal, že byly jen naražené....

Pátek popisovat nechci, protože jsem a) pořídil pro kolegu dva lístky do divadla a vyhnal ho na nákup sladkosti typu "Merci" a pak jsem b) šedivěl, protože z mě neznámého důvodu to kolega nešel hned předat. Hlavně to vypadalo, že předá sladkost, řekne něžná slova a hned odejde hlídat své dítě u bývalé partnerky, kde hrozilo, že zůstane celou noc...

Jaké bylo moje překvapení, když a) předal dary při svíčkách, b) pronesl slova něhy, c) z hlídání se vrátil za 11(!!!!!) minut, protože se nekonalo, prý si partnerka vzala dítě na ples...

V sobotu a neděli jsem se pak dozvídal další podrobnosti, díky nimž začínám pochybovat, zdali se úplně všechny události udály tak, jak říkají všichni účastníci, zvláště pak události sobotní a nedělní zde nepopsané, protože mám pocit, že více jak jeden účastník nejedná čestně... A hlavně, můj kolega spadl v sobotu do starých kolejí...

Když to shrnu, bolelo mě to hodně duševně ve čtvrtek, fyzicky taktéž ve stejný den a i teď cítím, že je něco špatného ve mě. Neboli 3x "jau to bolí" :-(

čtvrtek 9. ledna 2020

Drasticky nízké pití alkoholu

Tento čtvrtek si budu pamatovat hodně dlouho, protože se děly věci. Jako by osud zkoušel. co vydržím. Anebo mě na něco připravuje?

Ráno začalo nenápadně, kdy jsem se mamky brzy ráno ptal, co mám odpoledne nakoupit, protože odpoledne projíždím na konci objíždění poboček kolem domácí pekárny, a v dosahu je i řeznictví podobného rázu (takže když si koupím salám, tak vím že tam nebudou náhražky, a jiné poněkud nejedlé věci). Zdálo se být vše v normě. Anebo už tehdy nebylo?

V práci jsem chtěl na pobočkách A* a B* pobýt co nejméně,  aby byl čas na pobočky další a v prvopočátku se vyvíjelo vše dobře. Do doby, než se objevila vedoucí s papírem a já zjistil, že jedna z našich kolegyň, si dala žádost o ukončení poměru a s ní ještě jedna další. Dorazilo mě to, protože zrovna tahle kolegyně byla jedna z nejsilnějších a nejráznějších. Ale ne služebně nejstarších a to asi rozhodlo. Nebo nevím...

Vzalo mě to fest,  pak už stačilo pár dalších "optimistických" emailů a telefonních hovorů, abych skončil duševně docela na dně. Říkal jsem si, že nemůže být hůř, ale bylo. Zavolala sestra, že mamce je špatně a nechce býti odvezena za svou nemocnou kamarádkou a dodala mi další věc na nákupy. Věděl jsem, že budu raději doma, než v práci a domluvil se s kolegou, že přehození do nové verze provede raději on a já budu raději tam, kde budu užitečnější. Tedy doma.

Už mi ale bylo psychicky špatně, že jsem nemohl nic, ale dokázal jsem se vzmužit a odjet na pobočky, ale věčně mi něco leželo v hlavě a tak jsem od kamarádky I* zavolal domů, abych si ověřil, že je vše v pořádku. Nebylo.  Mamka mi sice telefon zvedla, ale vycítil jsem,  že je jí stále špatně a má tak nízký tlak, že...

Je dobré mít kamarády, kteří dokážou říct nahlas to, o čem já uvažoval, tedy o tom, že mám jet okamžitě domů bez ohledu na to, že nemám odpracované hodiny. Jel jsem a zastavil se alespoň v pekárně a dojel domů.

A tam našel mamku ve stavu už normálním, protože sestra měla pod čepicí a velice rychle poznala to samé, co já, tak do mamky narvala skleničku vaječného koňaku řízlou rumem (rumu tam podle všeho bylo více tak 60 ku 40)  Při té příležitosti jsem zjistil, že i druhá ze sester "proběhla" kolem mamky, Zařízeno bylo vše kromě nákupu a tak jsem asi patnáct minut hovořil s mamkou, další čas si trochu odpočinul a jel nakoupit a za jedním kamarádem..

Hovor s mamkou zde popisovat nechci, ale pochopil jsem z něj, že dnešní problémy mamky měly i svůj psychický podtón, myšlenky o tom, kdo odejde za duhový most první, jestli její kamarádka, ona nebo Mourinka - naše kočička... Zkusil jsem s tím něco udělat....

No a právě kamarád - bylinkář -s nímž jsem hovořil a přitom mu něco z techniky pošteloval, mi řekl větu z nadpisu a to hned poté, co jsem mu popsal příznaky mamky, neboť alkohol s tlakem umí zacvičit. A mamka pije skutečně hodně málo, v podstatě některé oslavy v rodině si nedá níc...

Dojel jsem poté domů, kde jsem už mamku zastihl v normálním režimu u obvyklých činností. S ní bylo vše v pořádku. Zdánlivě...

Naše kočička Mourinka po celý ten čas byla vzhůru a dost si mamku hlídala, až při večerních zprávách jsem ji přistihl, že si šla zalehnout na jednu ze svých nočních deček,  Opět se potvrdilo, že zvířata jsou na určité zdravotní stavy citlivá...

Od okamžiku, kdy jsem dorazil domů a mamka byla v pořádku a ještě mi málem vynadala za nápad jet k doktorovi, si říkám, jestli nepatřím do kubu panikářů...

pondělí 25. listopadu 2019

Změny v chování

Lidé si všimnou změny chování vůči nim,
ale že tu změnu způsobilo jejich chování,
toho si nevšimnou

sobota 16. listopadu 2019

Planeta dětem, nebo děti planetě?

Neustále se řeší, jakou planetu zanecháme naším dětem. Ale nikdo neřeší, jaké děti zanecháme naší planetě.

pondělí 14. října 2019

Městečko zničené zemětřesením

Nějak nemám štěstí na šťastná videa, a tohle jsem si dal včera těsně před spaním. Ne, neměl jsem to dělat...



Kanál tohoto kluka sleduji pravidelně, ale tentokrát se vypravil na hodně emočně silné místo - do "městečka zničené zemětřesením" a pak popojel do místa jedné čtvrti, která byla ponechána jako muzeum.

Tohle video rozhodně není na noční pokoukání před spaním. A asi první, ke kterému se nezvládnu vrátit vícekrát