Pocit měsíce

Lidé jsou sami, protože staví zdi místo mostů.
(Joseph F. Newton)

čtvrtek 8. prosince 2005

Sny a astrální cestování (5.)

Dnešní setkání s bývalou kolegyní a kamarádkou Evou po roční pauze mi přinesl další námět do minisérie o snech. Začalo to nenápadně ...

Kamarádka je totiž takové sluníčko, které mě dokáže dobít psychickou energií na několik dní dopředu a dělo se tak i nyní - hovor o práci a o životě se natáhl nejen za přispění dobrého jídla v Pizzerii na dvě hodiny. Ale novinky se vyčerpají docela rychle, zvlášť když jich není mnoho a vy jakožto nepříliš mluvný muž je vyčerpáte tím rychleji. A pak přišla otázka, kterou jsem očekával: A co mi povíš dál ?. Před touhle otázkou se nedá utéct :-) a tak jsem dobrovolně vyslovil to, co mi slina na jazyk přinesla a to "astrální cestování".

Kamarádka si vyslechla můj příběh o stanici "Háje - Kosmonautů" (viz třetí pokračování minisérie) a pak mi řekla, že i ona prožívá DÉJA VU. Když si takhle prožila první ošklivější, tak se ptala sama sebe: Mám DEJA VU za trest ?, ale když přicházely další zážitky, tak svoji otázku změnila: Mám DEJA VU za trest, odměnu, nebo je to varování co se může stát ?

Začala tedy se svými DEJA VU trošku experimentovat a dala mi několik příkladů. Uvázli mi v hlavě dva: V prvním z nich po nestandartní průběhu praní prádla jej šla věšet do panelákové koupelničky. To už věděla, že má DEJA VU a říkala si nad vypínačem: A co když si nerozsvítím (a rozejdu se tak s tím co jsem viděla při DEJA VU) ? A stejnak si rozsvítila :)

Druhý případ byl taky zvláštní: Šla s mamkou a dalšími přáteli po Praze a hledali jistý obchůdek. Při odbočení do jedné ulice, kde byl opravován dům se kamarádce v podvědomí "rozsvítil před očima červený vykřičník", neboť si uvědomila že má DEJA VU a její mamka si má právě zde zlomit kotník. V té ulici jsem nikdy nebyla a pokud snad jsem do ní někdy nahlédla, tak si rozhodně nemůžu pamatovat opravu onoho domu, která nemohla trvat dlouho ... upřesnila kamarádka situaci pro mě. V reálu se ohlédla po mamce a pohledem se ujistila, že zatím ke zranění nedošlo. Také si uvědomila, co že předtím v DEJA VU tady dělali - hledali onen obchůdek ...

Kamarádka se rozhodla zranění mamči zabránit a našla zlom tří velkých kusů asfaltu, na jejímž středu byla nepříjemná díra, právě ta, kde se to mělo mamce stát. Promluvila na mamku a probrala jí tak ze zaujetí hovorem.... Ke zranění v tomhle místě tím pádem nedošlo a kamarádka tak změnila běh života oproti svému zážitku z DEJA VU, jak jej ona nazývá ...

Na přetřes pak logicky přišel můj zážitek s vykolejením tramvaje (čtvrtý díl této minisérie) a já si v duchu začal porovnávat, jestli jsem se nezachoval taky trošku jinak ... Snad, možná ... ano ... To chycení se tyče tam bylo, přestože bych se téhle tyče chytal až při brzdění tramvaje o pár set metrů dál u další zastávky ...

Že bychom oba měli varování před nebezpečím ? Co myslíte ?

neděle 4. prosince 2005

Sny a astrální cestování (4.)

Sny a astrální cestování - Sny vás mohou i varovat. Nevěříte ?

Ve svém putování zpět časem po svých snech, které se posléze splnily do puntíku, se nyní zastavím na začátku devadesátých let, kdy v Mostě došlo k tak silné srážce sanitky s tramvají, že to tramvaj doslova vyhodilo z kolejí ...

sobota 3. prosince 2005

Sny a astrální cestování (druhý dodatek ...)

Opět na chvilku odbočím a vrátím se znovu ke druhému dílu, kdy jsem popisoval zajímavou anabázi s hraním Dračího doupěte a jedním jeho příběhem. V prvním dodatku jsem psal reakce mých spoluhráčů. Konzultoval jsem to ale souběžně s kamarádem znalým astrálního cestování a zde je výňatek z hovoru.

pátek 2. prosince 2005

Sny a astrální cestování (3.)

Sny a astrální cestování - ale však vy už víte, co chci říct :-)

Dneska bych se chtěl vrátit k situaci s reálně prožitým rozuzlením astrálního snu, který byl pro změnu ovlivněn jiným reálným prožitkem ... Ale popořádku ...

pondělí 28. listopadu 2005

Sny a astrální cestování (dodatek ke včerejšku)

Dnes jsem původně chtěl psát další příběh do svého miniseriálku o snech a astrálním cestování, ale ukázalo se, že moji bývalí spoluhráči reagují rychle. Včera jsem jim poslal Email na mě poslední známou adresu a dnes večer jsem měl odpovědi.

První z nich přišla brzo ráno - bafl jsem na kolegu v práci hned po jeho návratu z dovolené a nepamatoval si že bychom to hráli. Odpověď od druhého hráče byla stručná a jasná: No tohle mi nic nerika. Nevim Ricco :) Mura Gagara

Náš tehdejší máster mi odpověděl taky a definitivně zařízl moji naděj na to, že jsem se k dění na ostrově dostal normální cestou.

Tak ode me tento namet nepochází a myslim so ze jsme tohle spolu nehrali. Cele se mi to zda jak namet z Baldurs Gate ale nejsem si jist. Moc si z DrD nepamatuji ale pokud bych tohle vymyslel snad bych si to pamatoval...

A přitom jsem přesvědčen, že to musela být tato skupinka hráčů, se kterou jsem to hrál anebo prožil na astrální rovině..., Vrtá mi v hlavě červíček pochybností, jestli se někde nestala chyba a asi se tohodle červíka nezbavím nikdy ...

neděle 27. listopadu 2005

Sny a astrální cestování (2.)

Sny, takové zvláštnůstky, které pro nás vyrábí mozek a my je občas můžeme ovlivnit... Anebo začít astrálně cestovat... Včera jsem slíbil sepsat další pokračování, tektokrát to bude o tom, jak jsem (asi) astrálně necestoval (anebo cestoval, ale trošku jinak než obvykle)

sobota 26. listopadu 2005

Sny a astrální cestování (1.)

Sny, taková zvláštnůstka, kterou prý nám mozek dává najevo že odpočívá a utřiďuje informace. Ano, někdy to tak bývá, někdy znovu prožíváme nějakou situaci znovu a znovu, jakoby mozek hledal nějaké správnější řešení. Nebo jen jiná řešení.

středa 16. listopadu 2005

Vzpomínka na 17.listopad 1989 (2.část)

aneb výlet do novinových článků
17. listopad to není jen rok 1939, 1989 ale - jak jsem se právě dnes dozvěděl - i třeba rok 1960 ...

Vzpomínka na 17.listopad 1989 (1.část)

aneb jak to bylo se mnou :-)

Sedím teď nad včerejší speciální přílohou Lidových novin k 17.listopadu 1989 a pokouším se ji vnímat, leč při čtení se mi neustále vybavují myšlenky na to, jak jsem sedmnáctý listopad prožíval já.