Silvestr 2014

A je to tu zas, sedím sám u počítače, pouštím si muziku typu dream, ambient - no prostě alternativní, či koukám na videjka, rolety stažené už bůhvíkolik hodin...

Jolanda komentuje MS


(Na vysvětlenou - na jistých TV stanicích běží pořad, kam se za 99Kč/minutu dovoláte věštci a on vám něco předpoví. Jedním z věštců je jistá Jolanda a zde jsou sestříhané "vejšplechty" namontované na záznam z MS ve fotbale... Jak to podle mě asi tak probíhá si můžete přečíst a podívat zde: http://www.stream.cz/adost/10002751-okradani-v-primem-prenosu, byŤ to pojednává o jiném pořadu, jež však funguje na podobném principu: "Diváku zavolej nám na vysoce zpoplatněnou linku"

Raději si půjdu zazpívat "Tak se zvednem a půjdem tam" v následující písni

Suchý, Šlitr - Calypso o šťastné zemi

O silvestra se bude zpívat....

O silvestra se bude hrát a zpívat, a aby bylo co zpívat, je potřeba najít nějakou chytlavou melodii a slova. Třebáááá

... ze serveru Videa Česky přeloženou skladbu "Diggy Diggy Hole"
http://www.videacesky.cz/ostatni-zabavna-videa/diggy-diggy-hole

Kdyby česká verze nenaskakovala, tak tady je původní verze: https://www.youtube.com/watch?v=ytWz0qVvBZ0

Jeden aktuální vtip

Žena přijde k soudu s žádostí o rozvod.
„A z jakého důvodu?” táže se soudce.
„Muž mě nutí jíst to, co jsem mu uvařila!”

Raději být optimistou....

Raději být optimistou, který se občas plete,
než být pesimistou, který se nikdy nemýlí.

Kam to jenom vedu?

"Kam to jenom vedu?" ptám se sám sebe a občas přidám i otázku: "Kam to vede svět?"

Nejprve ten svět - 23. prosince 2014 jsem tu psal o "SPAMMING a HACKING na webu pro úzkou skupinu".Útoky pokračují s nízkou intenzitou ještě dnes, útočící strana mě nechává co 4 hodiny (plus minus 30 minut) odpočnout a pak dá další pokusy. Jsem nevyspán a trčím u počítače celé hodiny, ještě ani jednu pohádku jsem neviděl celou! (Je ale pravda, že se ani moc nesnažím)

Předchozí odstavec říká i to, kam to vedu teď o vánoce. Kam jsem to však vedl po celý rok 2014? No podle Facebooku a jeho aplikaci na shrnutí roku zřejmě pouze ke kamarádům do S*, za sestrou do P* a pak už jen do přírody. A ve výběru jsou tři fotky s mými dvěma kamarády ze spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje. Tenhle automatizovaný souhrn dle nějakých mě neznámých kritérií mě zdrchal, zvlášť když jsem viděl souhry některých dalších lidiček....

Mám také rozbaleny dárky od všech, kteří přišli na návštěvu ke mě, nebo já byl u nich, jeden konrétní dárek už stihl vzbudit hádku :-(

Ach jo...

Něco krásného pro duši

SCARBOROUGH FAIR (Harp Twins) Camille and Kennerly, Harp Duet


a ještě:
STAIRWAY TO HEAVEN - Led Zeppelin (Harp Twins) Camille and Kennerly

Televize nepřítelem?

Televize není nepřítel, televize se dá vypnout.
Jan Werich

Nejkrásnější dárek

Asi nejkrásnější dárek mi přinesl ježíšek emailem s mírným předstihem. Cituji část odstavečku z prostředka:

...NEMOHU a ani NECHCI nikdy zapomenout na situaci, kdy jsi mi bez jakéhokoli ohlášení napochodoval do kanceláře, uvařil si mi čaj, sedl si naproti a řekl ať se ti podívám do očí a řeknu ti jak se cítím. Dodnes si tuto situaci velmi silně uvědomuji a NIKDY za to nebudu moci ti dostatečně poděkovat...

(poznámka: Jsou věci, které by se zveřejňovat neměly, proto důvod, proč jsem takto jednal, se tu nikdy neobjeví.)

Koukám na onen email už několikátý den (vždy jen na chvilku :-) ) a to pozitivno v něm stále je, pro mě to má ale další význam - je to pocit, že už snad konečně trošičku umím být empatický...

Přemýšlím teď nad tou situací znovu a zjišťuji i jednu zvláštní(?) věc, že si z této situace nepamatuji její úvodní část, tedy můj průnik do kanceláře, ani nevím jaký čaj jsem to popadl - kromě toho že byl ovocný....

Update: dle došlé SMS byl čaj ananasový :-)

SPAMMING a HACKING na webu pro úzkou skupinu

Pokud jsem si představoval, že dnes už od nějaké 13-té hodiny budu mít pokoj od práce, pak jsem se mýlil. Někdy po půl čtvrté jsem obdržel pozoruhodný email od kolegy ze spolku, jehož jméno se tu nevyslovuje (toho spolku, nikoliv kolegy :-) )

Štěstí, že už jsem byl doma, protože mi oznamoval, že dostal z našeho webu anonci, že se na nějakou "naši" akci se přihlásil číňan píšící tradiční činštinou. On to měl jako fór od spammera, já v tom viděl pokus o chybu "buffer overflow" natvrdo na webu onoho spolku, protože tak dlouhý text a ještě v kódování pro čínštinu....

A tak jsem začal hledat, co se nám to kde stalo, abych zjistil, že útok právě probíhá - trochu nepříjemné zjištění, naštěstí na rozdíl od firmy Sony, či jiných nadnárodních firem na nás šel útok o setsakra dost slabší, řádově v jednotkách pokusů, ale od dvou hodin v noci se jich našlo dost. Počty též omezoval automatický systém, co na stránkách máme, který po nějakém třetím pokusu o zadání hesla admina částečně zablokuje přístup na stránky z daného PC...

Při té příležitosti jsem zjistil, že podobných pokusů mi už měli organizátoři akcí pod hlavičkou spolku nahlásit dalších šest podobných případů.

Když to shrnu - tak tu máme:
a) Průběžné jednotlivé pokusy o komentářový spam už od konce roku 2013
b) pokusy o uhodnutí hesla admina stránek od dnešní brzké ranní hodiny
c) pokusy o shození webu pomocí nestandartního GET požadavku

ad a) Některé dnešní pokusy mi náš automat hlásí jako "Red Herring"....

Každopádně jsem měl o zábavu postaráno na pět hodin, protože nejprv jsem byl nucen probíhající útok zbrzdit a pak se preventivně pokusit co nejlépe naupgradovat ty části webu, kterou máme od "třetí" strany. Pochopitelně mi automatický upgrade spadl, takže všechno hezky ručně, hned bylo o 2 hodiny později, ani jsem nemrkl. :-(

Byl to hezký předčasný dárek pod stromeček :-(((

Až ti bude nejhůř ...

Až ti bude v životě nejhůř, otoč se ke slunci a všechny stíny padnou za tebe

Láska a přátelství na jednom místě?

Ptá se láska přátelství:
Proč jsi tu ty, když jsem tu já?
A přátelství odpoví:
Abych vykouzlil úsměv tam, kde ty necháváš slzy...

Chlast, slast?

Mám za sebou celkem čtyři události, dvě s alkoholem a dvě další bez a každá byla jiná....

Ve čtvrtek jsem na poslední chvilku u přítele sestry zjišťoval, jaký že to kabel potřebuje na propojení mezi počítačem a jejích chytrou televizí (aby se to nemuselo propojovat klasickým VGA kabelem se všemi negativními důsledky pro kvalitu) a její přítel mi nejprve nabídl grog na zahřátí než jsem se vůbec vrhl na průzkum situace a později jsem pokračoval domácí hruškovicí a jedním pivem - tedy takový alkoholický trojboj. Krásně jsme si u toho pokecali, takže původní desetiminutovka na zjištění délky a typu kabelu se příjemně protáhla na dvě hodinky do doby, než se objevila sestra a schválila výsledek...

V pátek mě kolegyně a kamarádka v jednom dopoledne hecovala, jak dlouho vydržím na neoficiální firemní akci a jestli překročím svůj stín a zůstanu déle jak 90 minut a jestli vůbec dokážu přetáhnout 120 minut. Bylo mi jasné, že 120 minut nedám, mimo jiné proto, že v pátek máme relativně pravidelné sezení "RVHP" (nikoliv rada vzájemné hospodářské pomoci, ale "rodinný volnočasový.....") a to nejenom že tentokrát nebylo odvoláno, ale dokonce bylo vyhlášeno jako "velké", navíc je to poslední páteční RVHP v tomto roce, takže jsem se tam ve vlastním zájmu měl dostat. A tak jsem si zařídil odvoz na očekávanou 105. minutu firemní akce od kluka, který na RVHP jel taky a projížděl by jen o ulici vedle, neb se obě akce částečně překrývaly.

Musím přiznat, že jsem si odvoz zajistil schválně (klidně bych mohl přijet na RVHP pomocí MHD i s mírným omluvitelným zpožděním, ale po zkušenostech z minulých firemních akcí jsem věděl, že se na akci budu cítit dobře právě do okamžiku, než se první více napitý člověk či člověčice projeví. A pak druhý, možná i další...

Akce začala a právě po 75 minutách se první člověk projevil a v tu ránu byl u mě konec, přestal jsem se bavit a začal jsem cítit psychickou nepohodu a kolegyně sledovala, jak se co pět minut dívám na mobil a hypnotizuji hodiny, aby poposkočily. Pak mobil ve 110. minutě konečně zazvonil, já se rozloučil a šel hned ven a raději tam pět minut střízlivěl na větru a dešti (měl jsem asi tři jégry v sobě) než kolega dojel.

Akce RVHP byla a vždy je nealkoholická a přesto jsme se na ní báječně bavili...

No a konečně sobota, opět RVHP, kdy jsem si dal domácí dort s domácím (tzn. totálně neošizeným!!!!) marcipánem a přestože pronáším na této verzi RVHP asi tak 1000x méně slov než ostatní, tak se zde přímo královsky bavím. Zvlášť dneska...

Je potřeba alkohol, aby se člověk mohl bavit? Když porovnáte čtvrteční zápisek s druhým pátečním či sobotním, tak zjistíte to, co já teď taky - že to jde jak "s" tak "bez", až mě to teď mírně překvapilo, jenže je rozdíl dát si tři štamprdličky a pivo v rozmezí dvou hodin, nebo lemtat piva jedno za druhým jako jistý (zde na blogu genderově neurčený) kolega?

A přitom to je, jak tím teď nad tím rozmýšlím, jenom o "alkoholové špičce" nebo o "alkoholové opičce" - kdy je člověk zlý, sprostý, nedejbože se chce prát, (v případě opičky pak třeba i plačtivý) tak to je přesně _TO_ místo, kdy mě zábava na daném místě přestává bavit, začnu být nesvůj a jdu raději pryč...

Je 23 hodin a já opět nespím, protože se mi to honí hlavou tam a zase zpět - Proč jen jsem musel mít všechny ty hnusné zážitky s lidmi nasáknutými alkoholem, že mi teď vadí i slabé varianty?!?

Update 0:02 - neděle - hodinku jsem poslouchal meditační hudbu a snažil se myslet na něco hezčího

Sen se zážitkovou agenturou

Tím že mám dovolenou, jsem si mohl dovolit být vzhůru dost dlouho (a mohu to i hezky začerstva popsat). Nějak se mi nechtělo kolem půlnoci spát a tak jsem pár desítek minut koukal na weby zážitkových agentur hledajíc nějaký zážitek, který by mi stál za utracení penízků, nevědouc jinak, co si sám sobě dát k vánocům - tedy kromě praktických věcí, které potřebuji. Na jednom z webů jsem dokázal pokrátit své teoretické požadavky do tří kategorií: wellnes, létání, zážitek u vody. U některých zážitků jsem si otevřel i detail, abych vděl, jak to probíhá...Tolik tedy k výchozímu bodu snu, který byl ve své podstatě velice krátký.

S pracovníkem zážitkové agentury jedu autem na výchozí bod, blízko jednoho parkoviště v jistém městě, kde necháváme stát agenturní(?) kombík. Po vystoupení z něj přecházíme jednu silnici, kde začíná nezastavěná plocha se zdupanou hlínou. Soudě podle stavu okolí odhaduji, že ročním obdobím ve snu je zima, čemuž odpovídá i teplejší oblečení onoho pracovníka.

No a právě zde začíná ta nejzajímavější část snu. Onen pracovník ode mě kousek poodešel, proměnil se v cosi, co bych přirovnal k bumerangu vyrobeném nejmodernější technologií z lehounkých materiálů v barvě bílé. A vzesl se nad loučkou, kde udělal několik plynulých pohybů, aby se pak stočil ke mě, přistál a proměnil se zpět.

Až doposud nepadlo jedno jediné slovo a to i nadále pokračovalo, pracovník popošel ke mě a pod nohy mi hodil miniaturní verzi onoho bumerangu či křídla pod nohy. Podíval jsem se po něm a zjistil, že se mi ta věcička pod nohama rozplynula, ale tak, že jsem měl nezměřitelný pocit šestého smyslu, jakoby neviditelný "duch" oné věci vstoupil do mě. Pracovník ode mě opět poodešel a opět si poletoval proměněn v ono křídlo.

"Už to asi chápu" říkám opatrně, přidřepávám si, a ...

... nějaký šramot mě ze snu vytrhl. 

Jak tedy dnešní sen skončil nemohu říci, ale protože se opět použily kulisy a část dění z jiného snu, mohu doufat, že by to obdobně jako kdysi skončilo tím, že bych se proměnit dokázal a chvilku létání si užil. Samozřejmě je pak otázkou, co by bylo dál... :-)

Jinak vidno, mé podvědomí si ze tří kategorií vybrat dokázalo...

"jdu jenom zalejt kytičky"

Příště až použiji tuhle větu, kdy o svojí vlastní dovolenou jdu na moment do práce, si dám pár facek a opravím se.

Ano, původně jsem šel jenom zalít kytičky, jak jsem oznámil s klidným svědomím mamce s tím, že k ní dojdu na oběd k pravému poledni. Ale sám jsem věděl, že to pravda nebude. Ale že až tak velký rozdíl od pravdy...

Do kanclu jsem vstoupil v 9:30 ... a odešel ve 14:30.

Miért csak ilyen van jártál? Je to neuvěřitelné, když do tohoto času musím započítávat i opravy typu "6 krát kliknu dle návodu a jdu od toho" nebo opravuji chyby typu "neskenuje mi skener" tím, že vložím papír do skeneru obráceně, ale bohužel, je to tak.

Některé dny je "podpora uživatelům" přetížena a tohle byl jeden z nich - jeden z kolegů hlídal montéry, druhý pak lítal jako čamrda a já mu takto ulehčoval...

Moudra na nevhodném místě?

Dnes večer na mě svítí dvě moudra na Facebooku:

1) Buďte opatrní se slovy, která řeknete. Jakmile jsou vyřčena, mohou být pouze odpuštěna, nikoliv ZAPOMENUTA.

2) Důvěra je jako papír. Jakmile ho jednou zmuchláš, už ho nikdy perfektně nenarovnáš.

Oukej, tato moudra jsou pravdivé, ale když přijdou ve velmi rychlém sledu od mojí příbuzné, která nemá štěstí na chlapy, tak si říkám - co se zase semlelo? :-(

Návrat ztracených...

Je neuvěřitelné, co všechno dokáže člověk po letech najít a pak i následně upotřebit.

Letos uplynulo 10 let, co se v mém inventurním papírovém archivu uloženém v krabici musely schovávat jisté listiny, tedy z roku 2004 a starší. Byly krásně uklizené v krabici, na níž jsem od roku 2006 nesahal. Tudíž letos čas skartace.

V roce 2006 se mi podařilo ztratit klíče od jednoho objektu...

A co myslíte, že jsem našel při vyklízení krabice? Ano, ano, velmi správně, milý Watsone :-)

Další nálezy, ale tak úplně šťastné nejsou a jeden z nich mi připomněl ... tohle: Teri Logan již není a je to z doby, kdy jsme měli společného vrchního šéfa, a snad právě proto to bolí na duši jako čert. Tedy spíše bolelo, než se mi podařilo z blogu vydolovat a připomenout si příspěvek Rozloučení s Tomíkem, který mi ty nejhorší rány zahojil...

UPDATE 13/12/2014 - Tuhle relikvii jsem vložil na Facebook, kde pár lidí potěšila...

Naposledy k víkendu

Ještě jednou se vrátím k uplynulému víkendu, a jak slibuji v nadpisu - naposledy.

Po tom, co popisuji jako páteční dění (Několik odvrácených katastrof) a sny z páteční a sobotní noci (Sny, které se nemají zdát) se ještě pokusím dopopsat pozadí a najít tak důvod, proč jsem s povděkem přijal možnost na výmluvu a předčasně odjel. Tedy předčasně - do začátku oficiálního konce zbývalo 30 minut, kdy mělo začít vyhlašování bodování a všeho, co šlo hodnotit a co mělo být odměněno nějakou cenou. Samozřejmě bych dostal kulový jakožto organizátor (byť jen jedné malinké částečky programu, která se odbyla během 2-3 hodin), ale... Pojďme však zpět v čase.

Dalo se očekávat, že se už v pátek nic moc akčního pro dětskou část účastníků neudělá, protože příjezdy mnohých byly zpožděné a pokud se zpozdí i materiál pro hru.... Večer se hrála hra pro dospělé.

Zkusil jsem to spočítat zpětně, kolik těchto her proběhlo za (minimálně) čtyři dosud proběhlé akce zde - toto byla pátá akce a v pátek tím pádem devátá hra pro dospělé, avšak já se podle všeho zúčastnil jako aktivní účastník potřetí. Což je sám o sobě velký poměr, protože jiné akce mají v horní části zlomku číslo limitně blízké nule.

Ale ke hře - hra "pět proti pěti" se vysílala jak v čechách tak na slovensku a organizátorka se chytla videozáznamů slovenských (prý české nenašla) a pokusila se o překlad. Heh, a já s příbuznými na slovensku vůbec nebyl ve výhodě ;-) No abych se nevytahoval,  kolegyně v mém týmu měly taky dost dobré nápady, takže jsme dokázali vyhrát... Spát se šlo v mém případě ihned po hře, avšak přesto přišel onen depresivní sen o kočičce. Nechápu...

Sobota probíhala ve velmi vlažném tempu (jak je na této akci zvykem), zlehka jsem se zapojoval, až přišla večerní hra pro dospělé jíž jsem se účastnil (zlomek účasti na akcích pro dospělé v tomto místě je tedy 4/10). Velmi primitivní hra, řekl bych (ochraňte vajíčko pomocí X věcí tak, aby při pádu z prvního patra nepraskla skořápka), ale pomohl jsem s konstrukcí "airbagu" jako "živý svěrák". Chvilku před závěrečným testem jsem si odběhl na záchod ... a na pár vteřin tam usnul, takže jsem šel následně okamžitě a přesně o půlnoci spát. A bum ho, další sen, s nímž nejsem spokojen.

V neděli ráno mi to vadilo dost, že jsem nemohl vydržet v pokoji, tudíž jsem popošel do prázdné společenky, tam upadl na gauč a konečně se výživně dospal. Po snídaní mi začlo vadit i něco reálného, co jsem ale neuměl specifikovat a měl jsem pocit, že to polehounku zvyšuje mojí nepohodu. Pro změnu jsem zapadl do pokoje a zkusil prospat další hodinku, abych se zklidnil. Až pak jsem se ukázal u programu...

Pak přišel spásný telefonát a pozvánka na kafe do S* (to ale až po zjištění, že jsem daleko od domova a že při návratu zpět pojedu poměrně blízko S*), takže jsem se se všemi při obědě rozloučil a z místa, kde mi bylo čím dál tím psychicky hůř, odejel. Už v autě, po prvních několika set metrech mi bylo hej, tedy až na úsek se silnou mlhou jež se objevil blízko jisté přehradní nádrže...

Dojel jsem do S*, aby mi v tu chvíli přišla v SMSce pozvánka od kamaráda Jardy, jež bydlí nějakých 30km od místa, kde se konala ona akce z níž jsem odjel, ale já už odtamtud byl o dost dál. To zamrzelo...

V S* jsem si vyslechl "rodinné problémy", řekl si své... a naprosto nádherně zrelaxoval u kafíčka s mlíčkem (skoro) přímo od kravičky, v tom kafi prostě nebyla žádná supermarketová napodobenina mléka! O pohodě svědčí i to, že jsem u kafe a pokecu vydržel déle, jak průměrných 45 minut, co mám u sebe vypozorované...

Následný dojezd až domů byl v pohodě a dojel jsem skoro na minutu přesně v čase, kdy bych dojížděl přímo z akce, kdybych tam zůstal do oficiálního konce a byl v prakticky pohodě i duševně, byť jedna skvrnka zůstává, když nad tím uvažuji - odjel jsem z oné původně zmiňované akce a nebylo to čestné a čisté... Hlavně jsem si na tuto akci zde na blogu stěžoval i v minulých letech, zřejmě to tedy bude kandidát na vynechání v příštím roce...

Sny, které se nemají zdát

Hodnotit právě uplynulý víkend nějak moc nejde - Celé to bylo takové zvláštní, už jen tím, jaké potíže jsme měli při příjezdu (viz včerejší zápisek: Několik odvrácených katastrof) a také i pomalejší dění na akci se na mě podepisovalo. Anebo za to mohlo místo kde jsem spal, po těch letech co tam jezdíme zcela netradiční?

Sen z pátku na sobotu nebudu nějak moc popisovat, protože to bylo na mě dost depresivní - když se vám zdá o kočičce, jíž jste před lety nechali uspat, jak by se také jinak mohla trápit, a nemůžete s tím nic dělat...

Sny ze soboty na neděli těžko popisovati, protože byly dosti přerušované, díky šramotům kolem a mělkého spánku, až na ten jeden barevný...

Několik odvrácených katastrof

Tento příspěvek píšu předem už v pátek a měl by vyjít ven v době, kdy budu zpět z akce spolku, jehož jméno se zde nevyslovuje.

To "měl by vyjít" není zdůrazněno bez důvodu, protože pár lidí ze spolku už v pátek mohlo nebýt. V první řadě já.

To si to tak šviháte 130 po suché dálnici a posloucháte, jak vám divně hučí kola, jež jste si sama nasazovala. Je na nich nový zimní vzorek a tak si říkáte - hm, asi jsem ztratil závažíčko, nebo jsem prohodil kola mezi sebou - prostě narušené vyvážení.

Před Prahou už mi to bylo tak divné, že jsem sjel na benzínku, tam si kola proměřil a dofouknul jedno kolo, při té příležitosti jsem dorazil jednu poklici na místo. Na chvilku to dalo pokoj, ale to bylo tím, že jsem po Praze držel nízkou rychlost. Ale už jsem věděl, že je zle. Co mi na autě odchází?

Chtěl jsem mít celou jízdu rychle za sebou a dojet to takříkajíc stůj co stůj. A tak jsem na další část jízdy zvolil hradeckou dálnici. A v nájezdu na ni byla zatáčka doleva a pak doprava. Obě jsem střihl dost rychle a prudce. V jednu chvíli bylo ticho a v druhém to hučelo a už i cvakalo. Bylo to jasné - levé zadní kolo při zátěži.

Okamžitě jsem sjel k nejbližší benzínce, zastavil a osvítil mě duch svatý. Srazil jsem poklici na levém zadním kole a s hrůzou zjistil, že mám povolené šrouby.... Samozřejmě jsem zkontroloval i ostatní kola, ale tam nic. Nechápu to, proč jen levé zadní kolo mělo povolení šrouby a proč jsem po přezutí najel už X kilometrů, ale problém se projevil až nyní.

Zbytek cesty bylo ticho a klid, pouze jsem tradičně hledal "myší díru" na závěr cesty, abych sjel v lese z hlavní silnice na neznačenou silničku, což se ve tmě, lese, mírném dešti a náznaku začínající mlhy dělalo poněkud hůře - krapínek jsem rozčiloval řidiče jedoucího za mnou, protože jsem se "coural" posledních 500 metrů po silnici první třídy sedmdesátkou....

Druhé auto jedoucí mimo dálnice ohlásilo objížďku u G*J*. a problém s mlhou, jež na objížďce neznámým terénem mohlo vést ke sjetí z krajnice. Třetí auto zapůjčila jeho kmenová řidička kamarádovi, takže po D1 se jim nic nestalo, jen 4x stáli v koloně. Čtvrté auto, patřící F* a řízené dalším kamarádem skončilo ve škarpě. (jeho první havárka), naštěstí po vytažení mohli pokračovat dále....

Tak snad jsme si to všichni vybrali...

Bůh našel lásku...

OMSI: Linky 71 - 80

OMSI: Linka 71 Great Grundorf v.2
zatím ještě nevydaná mapa (stav z února 2013)
Jumbo Garden - Bauernhof Railway Station - Jumbo Garden


OMSI: Linka 72 Great Grundorf v1
Grundorf Bay → Nottingham Court


OMSI: Linka 72 Great Grundorf v2
Grundorf Bay → Nottingham Court


OMSI: Linka 73 Great Grundorf v2
Bauernhof → Grundorf Bay


OMSI: Linka 73 Great Grundorf v1
Bauernhof → Grundorf Bay


OMSI: Linka 73 Great Grundorf v1
Grundorf Bay → Bauernhof


OMSI: Linka N73 Great Grundorf v1
Grundorf Bay → Krankenhaus


OMSI: Linka N73 Great Grundorf v2
Grundorf Bay → Krankenhaus


Omsi: Linka 74 Great Grundorf v1
Sumputuous Estate → Bauernhof


Omsi: Linka 74 Great Grundorf v1
Bauernhof → Sumputuous Estate


Omsi: Linka 74 Great Grundorf v2
Wah Su Estate → Bauernhof


OMSI: Linka 75 Great Grundorf v1
Sumputuous Est. → Sumputuous Est.


OMSI: Linka 75 Great Grundorf v2
Wah Fu → Wah Fu (okružní)


OMSI: Linka 76 Great Grundorf v1
oba směry


OMSI: Linka 76 Great Grundorf v2
okružní


OMSI: Linka 77 Great Grundorf v1
Krankenhaus → Krankenhaus (okružní)


OMSI: Linka 78 Great Grundorf v2
Grundorf Bay → Peninsula Beach


OMSI: Linka 78E Great Grundorf v2
Wah Fu Estate → University of Grundorf → a zpět (okružní)


OMSI: Linka 79 Great Grundorf v2
Krankenhaus <=> Peninsula Beach


Více viz: OMSI Videa, kde je vysvětlen důvod tohoto příspěvku

Automatické opravy v textu jsou občas peklo

Vynálezce automatických oprav textu zemřel.
Jeho potřeb se bude kopat v úvěry večer

OMSI: Linky 61 - 70

OMSI: Linka 63 Projekt Szczecin
Kollataja → Skolwin
(verze s Karosou)


OMSI: Linka 66 Great Grundorf v2
South Valley Rail. Station <=> Bus Rally (okružní)


OMSI2: Linka 67 Great Grundorf v2
Ching Lam Estate → Mid Levels Plaza


OMSI: Linka 67E Great Grundorf v2
Mid-Levels Plaza <=> River Side


OMSI: Linka N67 Great Grundorf v2
zatím ještě nevydaná mapa (stav z února 2013)
Ching Lam Estate → River Side


OMSI: Linka 68 Great Grundorf v2
Mid-Levels Plaza → Grundorf Bay


OMSI: Linka N68 Great Grundorf v2
South Valley Rail. Station <=> Bauernhof Rail. Station (Circular)



OMSI: Linka 68 Szczecin
Plac Rodla → Kormoranow
(Karosa C734 s barvami MHD Bratislava)


OMSI: Linka 69 Great Grundorf v2
River Side → Krankenhaus


OMSI 2: Linka 70 - Poznań


OMSI: Linka 70 Great Grundorf v2
Wah Fu Estate → Yat Lam Estate


OMSI: Linka 70E Great Grundorf v2
Container Terminals → Grundorf Tunnel Toll Plaza


Linka 70 Poznaň


Více viz: OMSI Videa, kde je vysvětlen důvod tohoto příspěvku

Foto benodig geen kommentaar

Fotka, jež pro mě nepotřebuje komentář, dalo by se říci, protože když se na ní podívám já, tak vím...

Babička

Jaká to náhoda chtěla, že zrovna dneska při oslavě narozenin neteře přinesl její bratr notebook a ukazoval nám fotografie, jež převáděl z diapozitivů do počítače. A tam byla i tato fotografie, kterou snad nikdo z přítomných neznal - okamžitě jsem si ji nechal vykopírovat...

Připomnělo mi to vtip, který porovnává počet fotek:
Babička:  1x při křtu, 1x vyšla školu, 2x svatba, 1x s dětmi
Vnučka: 29x šla na večeři s kamarádkou, 18x přinesli první chod, 9x šla na záchod, 119x potkala na záchodě další kamarádku, 46x přinesli účet

Ale zpět k babičce - podle věcí na stole mohu bezpečně usoudit, že je to fotka z pracovního dne a podle konstituce babičky a ostatních fotek ze série bych směřoval fotku relativně krátce kolem roku 1989.

A tak se tu probírám jednotkami fotek s babičkou a vzpomínám na všechno krásné co jsem s babičkou prožil, v podstatě tak oživuji svoji dlouhodobou paměť či chcete-li fixuji svoji paměť, protože nic víc či dokonce něco dalšího hmatatelného po babičce nemám...

Kratince jsem situaci probíral s kamarádem, který mi k té hmatatelnosti řekl zajímavý poznatek. Když někdo blízký zemře, musí vše hmatatelné pryč, aby ti nic toho člověka nepřipomínalo a mohl si na něj pozapomenout, respektive na tu bolest. Avšak po roce až dvou se situace obrátí a pak - kde brát....

Celé tohle všechno má ještě jednu rovinu. Psal jsem tu o stabilitě starších lidí a zmiňoval, že onen problém měla i kamarádka se svojí maminkou. No panečku - musím se jen podivovat, protože tam to vzalo velice rychlý konec - maminka už není...

Je to taky takové téma na zamyšlení - co je lepší? Když to přijde nečekaně a tak říkajíc naráz (u kamarádky necelý týden), anebo když dotyčný leží (téměř) bezmocně v posteli jednotky let. A i tak - je člověk připraven na telefonát z nemocnice (nebo od jiného příbuzného) se slovy "váš příbuzný právě zemřel"?

Je jedno slovo, které jsem kamarádce nedokázal říct do očí a vím, že si ho tu přečte. Je to: "vysvobození". V tomhle případě, kdy člověk utrpí ztrátu někoho blízkého, je velice nebezpečné tohle slovo tomuto člověku říct v okamžiku, kdy je "to" moc čerstvé a bolí to tak říkajíc na srdci i na duši, protože se vždy dočkáte té špatné reakce, až po pár týdnech či měsících je daný člověk ochoten uznat, že toto slovo má své opodstatnění. A to jak z pohledu toho člověka, tak i z pohledu toho zemřelého.

Ano, jsem sralbotka, když jsem to nedokázal, ale po zkušenostech které mám, si už netroufám (s tím slovem, ne s tou kamarádkou!!!). Je to však tím, že po pohřbu právě této babičky se ve mě něco pohlo, takže kolem smrti už bývám "hnusně praktický" až stoický, jak o mě kdosi kdysi řekl, což zvyšuje emoční vyznění toho slova...

Posudek o mě, co je vidět vně a co se děje uvnitř, co není vidět, nechť si každý udělá sám - zde na blogu už je popsáno vícero pohřbů, na kterých jsem byl...

OMSI: Linky 51 - 60

OMSI mapa Szczecin
Linka 57 - Kołłątaja → Warszewo a zpět


OMSI: Linka 59 Szczecin
Płac Rodła → Wiszeslawa a zpět
(na tomto videu jsou vyměněné autobusy na Slovensku se vyskytující)


Více viz: OMSI Videa, kde je vysvětlen důvod tohoto příspěvku

OMSI: Linky 41 - 50

Linka 41
mapa: ?
??? → Swords Manor


Linka 41B
mapa: ?
E-Haarzopf → LWR Abbey Street


Linka: 48
mapa: ?
Ocean park => WFN => Ocean park


Linka 50
mapa: Rheinhausen V3
Rheinaue → Breitwehr


Více viz: OMSI Videa, kde je vysvětlen důvod tohoto příspěvku

OMSI: Linky 31 - 40

OMSI
Linka 31 - ??? - → ???
(rozšířená mapa Berlína s autobusem SU15)


Linka 34
mapa: Karte Städtedreieck V2


Linka 36
Mapa Gladbeck
GE-HBF  → S-Delitzsch-Strasse



Linka 37
?? to Blanchardstown



Více viz: OMSI Videa, kde je vysvětlen důvod tohoto příspěvku

Vědci a jazyk právníků

Kdyby vědci používali jazyk jako právníci, měl by důkaz Pythagorovy věty 67 stran a výřečný matematik by ho u soudu vyvrátil.

Co jsem to jenom (proboha) poslouchal? (46.)

Před pár dny zemřel skladatel Petr Hapka a i já si jej musím trošku připomenout, minimálně skladbami, které věnoval zpěváku Michalu Kocábovi Shodou okolností(?) jsou opatřeny takovým textem,  který spolu s krásnou hudbou nutí k zamyšlení.

Michael Kocáb, Josef Kemr : Stáří


Ke druhé skladbě mám takovou malou historku. V té době, kdy jsem v televizi sledoval záznam s touto písní z jakéhosi hudebního či zábavného(!) pořadu, ještě pár týdnů trval socialismus. Samozřejmě jsem byl překvapen, protože Kocábovo hudební skupina Pražský výběr byla ještě před dvěma lety "Persona not grata" a teď tohle?

Původní záznam na webu není, však dnes jsem na youtube objevil video ... a poprvé po 25 letech spatřil originální klip k této písni...

Michael Kocáb: S cizí ženou v cizím pokoji


A jak by tato píseň zněla, kdyby jí zpívali dva? Asi nějak takhle :-)

Technická revoluce

Němci na vědecké konferenci představili nejtenčí drát na světě.... a Japonci jim do něho vyvrtali díru.

Rozuzlení

Psal jsem tu včera v předevčírem o zubařích a stabilitě, obé stihlo dospět k určitému rozuzlení.

Mamku rozbolel včera zub, sestra domluvila pohotovostní ošetření u jedné doktorky, a... mamka je u ní nově zaregistrována. V poliklinice, takže to má opět blízko k autobusu i k domovu.

Já mám od dnešního poledne ozáplatované další dva zuby, kterých si předchozí zubař už dlouho nevšímal, a ejhle, opět mám o problém méně, jedna slabá trvalá neurčitá bolest, kterou už jsem skoro nevnímal a o které jsem nevěděl, odkud přesně přichází, odešla pryč.

S článkem o stabilitě starších lidí se jsme se k takto definitivnímu výsledku jako u zubařů nedospělo, od kamaráda jsem v soukromé zprávě zachytil další příběh na toto téma. Četl můj blog...

Podobně na tom byla kamarádka, které jsem navíc pár hodin před zveřejněním napsal soukromého emaila a pak psal blogový příspěvek na toto téma, protože jsem tušil, že nejenom nepůjde spát, ale bude pokukovat i po internetu kde je co nového, no a protože čte i tento blog, stalo se to, co se stát mělo.

Stejnak je ale zajímavé, jak je svět propojen, protože čirou náhodou naskočil na DeDeníku článek: HOST DEDENÍKU – Aster: Příběh ze života a já jej sleduji, takže dnešní setkání s kamarádkou začlo třemi otázkami: "četla si email? četla si blog? zabiješ mě?" Můžete hádat jaké byly odpovědi, protože po nich jsme problém ještě jednou probrali, ale už to stačilo jen ve stručnějším podání...

Nejenom o stabilitě starších lidí

Jsou situace, které se prostě stanou, ať děláte cokoliv. Můžete si je vyčítat, ale je to zbytečné, to prostě "je osud".

Kamarádka dneska řešila nepříjemnou věc, kdy zjistila, že její babička upadla tak nešikovně, že už ze země nevstala, ale navíc ani nedosáhla na mobil, takže ležela doma pár hodin na zemi, odhaduji že dobře šest hodin, možná více, než byla nalezena.

Úplně živě vidím, jak nemůže spát a honí se jí hlavou, co udělala špatně a co musí udělat teď.

Já sám spát taky nemůžu, protože se mi živě vrátilo to, co se dělo s mojí babičkou. Psal se rok 1993 a mobily nebyly, ( respektive už byly,ale ...) , babička byla jako věchýtek, chodila špatně, takže mamka, žijící se mnou a taťkou 30km daleko řešila problém, co by se stalo, kdyby... Mě z té doby utkvěla jedna hláška babičky směřovanou na mojí mamku: "Holka, já snad zapomenu mluvit, já si nemám (přes týden) s kým promluvit".

To mě tehdy dožralo - její další dítě bydlelo ve vedlejším domě, sice v té době už taky nemocné, bydlela tam jeho žena (moje teta), oba v důchodu a jejich děti tam bydleli buď taky, nebo relativně blízko a nikdo za ní nezašel? Mamka si s nimi šla promluvit a prý tedy za babičkou zajdou častěji. Na vysvětlenou: Tou dobou jsme za babičkou už jezdili každou neděli, předtím ob týden...

Přesto jsem z toho měl divný pocit a celé léto vždy v pátek utekl z práce v nejprvnější možnou minutu (taky jsem z toho měl dvakrát polízanici, že ze šaten k vrátnici odcházím moc brzo) utíkal s vyplazeným jazykem na tramvaj jedoucí k nádraží, skočil na vlak a s přestupem dojel k babičce. Za vedra, za deště, prostě pořád. V pátek se v podstatě už jen navečeřet, říct si s babičkou pár slov co se mi dělo, co se dělo jí a zkouknout televizi... Mamka mě v té době podezřívala, že tam jezdím na prázdniny (jako dítě jsem u této babičky býval celý srpen) a že jsem pořád fuč, ale nebyla to pravda - dost často jsem byl "jen" zalezlý v nejzadnější části domku, kam babička prakticky nikdy nechodila a řešil si tam v klidu své problémy a "problémy".

Mohu si jen gratulovat ke štěstí, že jsem první vážnější pád babičky zaregistroval v rámci jednotek minut, kdy jsem zaslechl slabé volání svého jména z dřevníku, kde babička upadla, udeřila se do hlavy a nebyla s to se sama zvednout. Sběhl jsem jí sesbírat a ošetřil jí krvácející ranku na čele. Měl jsem jí tehdy vynadat, proč šla do dřevníku pro uhlí sama a neřekla si mě? Aby se cítila jako nesamostatná a neschopná se o sebe postarat, což už i sama cítila jak mi pak sama řekla a čemuž se bránila? Abych ji připravil o to jediné, co pro mě a pro sebe dělala, když připravovala víkendový oběd (o pracovní dny měla obědy z družstva)?

Babička byla v šoku ještě večer a když zalehla, tak si mě přivolala k sobě s tím, že se bojí... Tohle byla moje první dlouhá noc, kdy jsem ji držel za ruku a mluvil a mluvil a mluvil, mluvil chvílema i blbosti, snažil se mluvit klidně a uklidňujícně, sám v duchu vyděšen z toho, co se po mě chce? Když se mi zdálo že babička už spí, odešel jsem odpadnout do vedlejšího pokoje do postele. Usnul jsem duševně vyčerpán. A oblečen.

Měl jsem pak celých pět dnů na to, abych se sám v sobě zakousnul, nad vším se zamyslel s odstupem a příští víkend přijel zas. A pak znovu a znovu... Avšak v polovině září mi mamka v půli týdne řekla: "Nejezdi, babička je v nemocnici, zlomený krček, ležela v dřevníku čtyři hodiny než jí našel K* (syn mojí tety)". Ten den jsem měl druhou dlouhou noc a mamka tenkrát taky, oba pravděpodobně se stejnou myšlenkou - Co jsem mohl(-a) udělat více?

Po léčbě v nemocnici a LDN skončila babička, která do té doby žila jen a jen na vesnici, u nás doma ve městě a mamka se začala starat o babičku celé dny, naštěstí už tou dobou sama také v důchodu....

Jenže kdo má ochotné dítě, které navíc už nemusí vydělávat nebo se může vzdát práce? Či bydlí relativně blízko? Má další teta bydlela blizoučko u mé druhé babičky, tam to bylo také jednoduché, avšak kdo se měl starat právě o tuto tetu žijící samotnou o deset let později, když poprvé takto sama špatně ztratila stabilitu, zřejmě kvůli problému s tlakem? Prostě šla do "důchoďáku". Obdobně můj další strejda, když zemřela má další teta. Co měl dělat on, nemocný se srdcem? Šel do důchoďáku, kam se prapůvodně hlásil s tetou, ale než se uvolnilo místo...

Jak to bude řešit kamarádka, netuším. Nabízí se dva dostupné typy řešení - oddělit svojí maminku od rodiny (důchoďák, pečovatelák, LDN, ...) nebo si zajistit docházku někoho jiného do rodiny (pečovatelky, sousedky, ...).

Ve všech těchto možnostech však problém stability zůstane - starý člověk může nešťastně padnout kdykoliv, pečovatelka či sestřička starající se o vícero lidí může odejít a o minutu později dojde k pádu a než se k ní dotyčná nebo někdo jiný opět dostane...

Ano, existují i jiná řešení, otázkou je jejich dostupnost a cenová náročnost, mě osobně napadla i kravinka typu "šňůrka s mobilem na krk", jež sice odstraní dlouhá ležení na zemi, když si dokážete přivolat někoho na pomoc, ale to předpokládá, že onen starý člověk nemá potíže jiného typu jako srdce, tlak, cukrovku, ... I na to ale existují určitá technická udělátka - naučte však starého člověka je používat.

Jakákoliv řešení však nevyřeší ono základní morální dilema, jež je podle mě "gro" celého problému. Je to otázka či otázky: "Udělal jsem pro svoji mamimku/babičku vše, co bylo v mých silách? Nebude mě za to někdo odsuzovat? Nebudu se za to (po letech) odsuzovat sám?"

O zubařích

Problém, který je nejzásadnější, jen ten, že je jich málo, takže když podobně jako já před zjistíte, že vaše zubařka půjde do důchodu, že dokonce už deset let přesluhuje, nastane problém.

Dříve totiž u zubařů (nejenom) v našem městě fungovalo rozdělení do obvodů, takže když doktor tvrdil, že má plnou ordinaci, musel vás přijmout i kdyby hrom bil, pokud jste bydleli v jeho obvodu.

Má první změna zubaře (v dospělosti) by díky tomuto rozdělení dopadla tak, že bych jezdil přes celé město (takto dopadla moje mamka), avšak díky oné končící zubařce jsem se dostal k zubařovi, který spravoval sousední obvod. Dokud jsem měl štěstí a objevovaly se v mých ústech jen drobnosti, tak to šlo, ale...

Pak se začaly objevovat různé záněty a otoky, kterým se doktor snažil věnovat, takže jsem byl v ordinaci v průměru co deset dnů a díky tomu jsem si začal všímat časového nešvaru - pozdních příchodů na ordinaci (viz Zdravotnictví v podání "mého" zubaře a Zdravotnictví v podání "mého" zubaře II.)  a podezřelých "jednodenních" nemocí. Samozřejmě občas i nějaká ta vícedenní chřipka či jiná nemoc, což mě s rozléčeným zubem začalo posílat na ošetření - v tomto případě na vyčištění problémového místa v otevřenému kanálku - k jiným doktorům. A tady jsem si všiml i jiného přístupu v léčbě, kdy "zastupující" doktor to po mechanickém "prošťouchnutí" skutečně pročistil jakousi látkou, můj stávající doktor to řešil do té doby po prošťouchnutí slovy "odsávejte si vše, co z toho vyteče".  Po mé otázce mi to pak taky jednou propláchl, ale už jsem cítil, že je něco špatně. Mimo jiné proto, že léčil právě ten jeden zub a mezitím odcházel druhý

To mě ještě v roce 2010 přimělo shánět jiného doktora oficiální cestou a snažila se také i mamka, které dojíždění přes celé město a pak ještě chůze do kopce k zubařovi (mě to trvalo 5 minut ostrou chůzí, mamce s bolavou nohou o dost déle) začalo unavovat, avšak jediný tehdy oficiálně dostupný zubař s volnou ordinací byl 30km daleko.

Pak se v našem městě otevřela nová ordinace nejprve s jedním a pak i s druhým zubařem, mamka se k nim přehlásila, měla to blíž k zubaři než já, ale co mi to popisovala, tak se mi nepozdávalo. Když si totiž začínající doktoři vystaví ordinaci v místě, kde nikdy nebyla, vybaví ji drahými přístroji a pak důchodkyním nabízí zásahy, které jsou drahé a pojišťovna je neplatí - tak je něco špatně. Nepřešel jsem.

To až teď v září se ucho utrhlo a já od svého doktora slyšel, že už je vše OK a mám se objednat v lednu, přestože jsem si byl jist, že o 14 či 21 dnů dříve mi diagnostikoval a do papírů poznačil místa s kazy, o kterých prohlásil, že je musíme při příštím sezení řešit. Až doteď jsem to bral, protože tento doktor prostě řešil "jeden zub týdně". Co se v mých ústech změnilo? Preventivně jsem se optal "takže k řešení teď není nic?". Odpověď po nahlédnutí do papírů byla stručná: "Ne"....

Ke své současné zubařce tedy chodím od října, její první počin byl ten, že mi přeléčila zub, který mi předchozí zubař léčil jako poslední a udělala to způsobem, který dle předchozího zubaře nešel za žádných okolností. Zubařka mi bere zuby po dvou až třech (tři, když je malý zásah u zubů blízko sebe) a předělala mi další plombu od předchozího zubaře ("to vám přeci muselo vadit?")...

Mamka měla letos také problém, protože její ordinaci v červnu zavřeli s cedulí "stěhování", takže se zdánlivě naplnila má slova, že se něco semele, ale právě kvůli tomu slovu "stěhování" se nevzrušovala, byla objednána na listopad, co by se mohlo semlít? Dnes byla v nové ordinaci a tam dostala vynadáno, že to nebylo stěhování, nýbrž předání pacientů, že se měla objednat znovu. Byla tam s ní má sestra a ani té se nelíbilo to, že tato nová ordinace nemá smlouvu se žádnou(!!!) pojišťovnou, tudíž za vše se platí. Nu ano, tohle je totiž ordinace "pro horních deset tisíc", kteří si mohou dovolit platit sumy za bílé plomby a nadstandartní péči, jak sestra zjistila různým dotazováním a zvídavým okem. Sestra pak dokázala díky svým kontaktům zjistit, že v prosinci začíná kdesi ordinovat doktor s vietnamsky znějícím příjmením, takže to tam mamce rovnou domluvila....

Dnes mě rozbila jiná věc - když mi doktor nechával dělat korunku, trvalo to 14 dnů až tři týdny, dnes mi doktorka řekla po dodělání otisků: "Přijďte ve čtvrtek - tento čtvrtek" Hlavou mi projelo: "Cože!?!? Za dva dny?!?". Jo a opět mi udělala (zatím jen provizorně) něco s dalším zubem, který předchozímu doktorovi už nestál za další opravu či záchranu.

Jak já, tak i mamka tedy v současné době zřejmě máme zubaře. Minimálně já si však změnu zubaře ještě minimálně jednou užiji - vím totiž, že má současná doktorka už je v důchodovém věku...

O malování

Je úžasné sledovat některé byrokratické procesy probíhající uvnitř podniku a termínové plnění těchto procesů, avšak pokud jste uvnitř toho podniku, už to tak úžasné není. No a když se k tomu přidá přístup určitých kolegů, který není ideální, tak...

Na začátku října se měly po mnoho letech malovat prostory našich kanceláří a při té příležitosti opravit jednu překližkovou přepážku na sádrokártonovou, aby to naše tehdejší kolegyně měla u sebe hezké - no a já taky, když budu sídlit z druhé strany. Než se to zprocesovalo, vybrala vítězná firma (jediná která si přišla obhlédnout prostory) , tak jsme si měli řádně vyklidit všechny místnosti, ve kterých se mělo malovat. Celkem čtyři "naše" kanceláře. Takže jsme je až na absolutně nezbytné věci vyklidili (a "zaneřádili" tak tři jiné)

Teď v pátek, skoro po dvou měsících jsem dostal hlášku - o víkend se bude dělat ta stěna a malovat obě kanceláře kolem ní, zbytek prý "příště". Samozřejmě jsem hlášku dostal přesně v okamžiku, kdy už jsem měl bundu a klíče od služebního auta, abych jel na pobočky. Z toho tedy vyplynulo, že jsem si nuceně udělal po návratu zpět přesčas a jeden můj kolega se mnou... Technika a většina nábytku šla z kanceláří ven.

Jenomže tím pádem jsem v pondělí ráno nemohl pracovat, musel jsem si veškerý nábytek natahat na správné pozice, pak na něj nasadit techniku a zadrátovat. Při té příležitosti jsem zjistil, že někdo z malířů potřeboval krytku z mého vypínače, zparchantěli mi kabel vedoucí v liště po té stěně co dělali, a jako bonus mi vyškubli tři kabely ze specializovaných zásuvek, které jsem si tam nechal nastražené i se štítky, jaký signál v nich mám, protože všechny to jsou (zdánlivě) stejné ethernetové kabely, avšak obsah je jiný. Takže jsem jak ten blbec musel hoďku složitě zjišťovat co kde mám mít.

Poté, co jsem si to konečně uchodil a začal se se čtyřhodinovým skluzem věnovat své práci, přišla třešnička na dortu. Nic dalšího už se malovat nebude, zbylé místnosti jsme připravovali zbytečně.

Bravo!

Rozbité štěstí na malé kousky

Tolik lidského štěstí se rozbilo na malé kousky
 jen proto,že někdo nedokázal říct:
"Omlouvám se"

Odpuštěné provinění...

Odpuštěné provinění neštěstí ve štěstí změní.

S touhle hláškou jsem zaperlil při setkání s kamarádkou nad kafem a musím říct, že ji hláška zaujala.

To mě ostatně taky, protože jsem na ni vzpomínal dost těžce, byť jsem věděl, odkud jsem ho měl já ( měl jsem to z dračáku), ale odkud to měl náš gamemaster?

Překvapilo mě, že na mě vyskočil pouze film "Voděnka" z roku 2005 a náš gamemaster ji použil v roce 2007....

Přesto, že je to tedy "jen" hláška z filmu, tak jednoznačně funguje, mám ji vyzkoušenou na vlastní kůži...

Vtipy z doby před 17.listopadem 1989

Roku 1968 se ptá policajt Lájoše na stromě, co tam dělá.
"Čekam, až odejdou sovětský vojska."
"Tak fajn, konečně máš stálý zaměstnání."


Víš, jak začínala Leninova závěť?
Proletáři všech zemí, splet jsem se.


Na Pražský hrad přijde opravář: "Tak kde je ten hajzl?"
"To myslíte soudruha Husáka? Ten odjel do Moskvy."
"Počkat, tak jsem to nemyslel. Já chtěl ty dvě nuly."
"Biľaka a Štrougala? Mají dovolenou."
"Ale ne, propána, já prostě jen hledám to místo, kde na to všichni serou!"
"Jo, ústřední výbor strany? To jste ale mohl říct hned."



Rusko 1912. Vánice. Chýše. Buch, buch, buch na dveře a zevnitř: "Táhni!"
Rusko 1917. Vánice. Tatáž chýše. Buch, buch, buch... Zevnitř: "Táhni!"
Rusko 1956. Slunečno. Tatáž chýše a na ní cedulka: "Zde žil a pracoval člověk, který dvakrát hovořil s Leninem."




Čech, Rus a Američan se špičkují, kdo má vyšší hory k lyžování. Američan: "Z těch Skalistých sjíždím na lyžích tři dny." Rus: "Z Kavkazu sjíždím týden." Čech: "No, u nás to jde už od roku 48 s kopce, ale teď to teprve dostalo ten správnej spád."


"Tak bude i pětitisícvka."
"Jo? A kdo na ní bude?"
"Vasil Biľak."
"A proč?"
"Když už máme na dvacetikoruně slepýho a na tisícovce hluchýho, tak snad někde můžeme mít i blbýho, ne?"



Víš, že GORBAČOV je zkratka?
Generální Opravitel Režimu Brežněva, Andropova, Černěnka + Ostatních Veteránů.


Víš, že zavřeli Večerníčka?
A proč?
Krad auta, rozhazoval letáky.


Víš, jaký je rozdíl mezi Černěnkem a kalkulačkou? Ne. Černěnko má víc funkcí, ale zase nemá paměť.


Víš, čím vlastně byla druhá světová válka?
?
Epizodou ve Slovenském národním povstání.


Dálnici Praha-Brno nedodělají.
Jak to?
Slováci choděj zbojnickými chodníčky, Češi kráčí leninskou cestou a pro pár ožralých Moraváků to nemá cenu stavět.


Čína plánuje útok. "Na levá křídlo miliardu vojáků. Na pravý křídlo miliardu vojáků... No, a doprostřed dáme tanky. Voba."


Čína přepadla Rusko. V devět ráno rovnou zaútočilo milion vojáků, ale zastřelili je. V deset zaútočil další milion vojáků, ale postříleli je ještě rychleji. Generál jde za nejvyšším představitelem Číny a stěžuje si, že takové útoky nejsou dobrá taktika.
"Že ne? Jen počkejte do pěti hodin a uvidíte, že Rusové už nebudou mít čím střílet."


Gorbyho telegram Československu: Blahopreji hokejistum k vitezstvi, STOP. Na mistrovstvi sveta, STOP. V lednim hokeji, STOP. Ropa. STOP. Plyn. STOP.


Víte, proč Gorbačov v Rusku zakázal alkohol?
Je nejmladší v ústředním výboru strany, tak by jinak musel chodit pro vodku.



Obměna tradičního hesla po Černobylu: Se sovětským spadem na věčné časy a nikdy jinak!



Ptá se Raisa Gorbačovová takhle po ránu Děda Vševěda, kdo je na světě nejkrásnější.
"Ty, Raiso Maximovno."
Ptá se taky po obědě, kdo je na zemi nejkrásnější, a podle očekávání zase shora slyší: "Ty, Raiso Maximovno."
Nestačí jí to dvakrát, tak se zeptá na totéž ještě večer, a překvapena slyší: "Sněhurka!"
"Ale to přece není pravda!"
"Ale je, už jsem na západě."


Víš, že vznikl nový tanec přestavbáček?
A jaký jsou kroky?
Krok vpřed, dva kroky vzad, pak pohled k západu, úklona k východu a přešlapování na místě.


Milouš Jakeš chce udělat u holiče skvrnu na hlavě.
"Ale proč?"
"Byli jsme u Gorbačova a stěžovali si, že se nám tady přestavba nedaří, a on si poklepal na čelo a povídá: To víte, musíte taky mít něco tuhle, aby to šlo."


Víš, proč je Praha tak rozkopaná?
Hledají Jakešovo maturitní vysvědčení.
A víš, proč se Jakeš pořád tak divně usmívá?
Protože ví, že ho nikdy nemůžou najít.


"Víš, co je nejlepším důkazem otevřenostičeskoslovenské politiky?"
"?"
"Milouš Jakeš. Směje se jako blbec, mluví jako blbec a je to skutečně blbec."


Jaký je rozdíl mezi Jakešem a Castrem?
Castro je špička na Kubě a Jakeš kuba na špičce.


"Kdo dřív dopadne, když Adamec a Jakeš skočí z Mostecké věže?"
"No, vono je to jedno, hlavně aby skočili."


Mezi Československem a Švédskem není už rozdíl. Oni mají Gustava, my máme Gustava. Oni mají korunu, my máme korunu. Oni mají všeho dost, my už máme taky všeho dost.

48 ponaučení

Na oslavu stárnutí jednou napsala devadesátiletá Regina Brett, z Plain Dealer v Clevelendu, ze státu Ohio z USA 48 ponaučení, které ji uštědřil život. Je to nejžádanější novinový sloupek ze všech, které kdy napsala.

1. Život není spravedlivý, ale je pořád dobrý.

2. Když jsi na pochybách nebo v nejistotě, učiň jenom další krůček.

3. Život je příliš krátký na to, abychom marnili čas nenávistí ke komukoliv.

4. Tvoje práce se o tebe nepostará, když budeš nemocen. Tvoji přátelé a rodiče ano. Udržuj s nimi kontakt.

5. Vyplať svoje kreditní karty každý měsíc.

6. Nemusíš vyhrát každý spor. Souhlas s nesouhlasem.

7. Plač s někým. Je to mnohem hojivější, nežli pláč o samotě.

8. Je v pořádku dostat vztek na Boha. On to vezme.

9. Začni šetřit na důchod od první výplaty.

10. Když přijde na čokoládu, odpor je marný.

11. Usmiř se s minulostí. Tak ti nebude kazit přítomnost.

12. Je v pořádku dovolit svým dětem, aby tě viděly plakat.

13. Neporovnávej svůj život s jinými. Nemáš představu o tom, čím vším museli projít.

14. Jestliže vztah musí být tajný, neměli byste v něm být.

15. Vše se může změnit během mrknutí oka. Ale nebojte se, Bůh nikdy nemrká.

16. Zhluboka se nadechni. Uklidňuje to mysl.

17. Zbavte se všeho, co není užitečné, krásné nebo radostné.

18. Co tě nezabije, to tě posílí.

19. Nikdy není pozdě na to, mít šťastné dětství. Ale to druhé záleží jenom na tobě a nikom jiném.

20. Když přijde k tomu, jít za tím, co v životě miluješ, neber ne jako odpověď.

21. Rozsviť svíčky, natáhni hezké prostěradlo, oblékni si svůdné prádélko. Nešetři si to na slavnostní příležitost. Dnešek je slavnostní.

22. Přípravy přeháněj, potom ale jdi s proudem.

23. Buď výstřední teď. Nečekej na stáří, abys oblékl purpur.

24. Nejdůležitější pohlavní orgán je mozek.

25. Nikdo nemůže za tvé štěstí kromě tebe.

26. Zarámuj každé tzv. neštěstí těmito slovy „ bude to mít nějaký význam za pět let?“

27. Vždycky zvol život.

28. Odpusť každému všechno.

29. Co si o tobě myslí ostatní lidé tě nemusí zajímat.

30. Čas léčí téměř všechno. Dej času čas.

31. Ať je situace jak chce dobrá nebo špatná, změní se.

32. Neberte se tak vážně. Nikdo jiný to taky nedělá.

33. Věřte na zázraky.

34. Bůh tě miluje, protože je Bohem, ne pro to co jsi udělal či neudělal.

35. Nebilancuj život. Ukaž se a dělej většinu z něj teď.

36. Stárnutí poráží jinou možnost – zemřít mlád.

37. Tvoje děti dostanou jenom jedno dětství.

38. Všechno, na čem nakonec doopravdy záleží je, že jsi miloval.

39. Dostaň se ven každý den.

40. Zázraky čekají všude.

41. Když my všichni naházíme naše problémy na hromadu a uvidíme ještě někoho, měli bychom si ty svoje vzít zpátky.

42. Závist je mrhání časem.

43. Už máš všechno, co potřebuješ.

44. To nejlepší teprve přijde.

45. Bez ohledu na to jak se cítíš, vstaň, oblékni se a ukaž se.

46. Dávej.

47. Život není spojen s ohýbáním se, ale je to pořád dar.

48. Přátelé jsou rodina, které jsme si vybrali.

Ano, dělám chyby!

Ano, dělám chyby,
ale život nepřišel s návodem.

Příliš časté odpouštění vede...

Když budeš příliš často odpouštět,
lidé si zvyknou ti ubližovat.

Parohy a křídla

"Maminko... mamíííí... tatínek stojí nahoře v okně a chce skočit dolů" křičí malý Pavlík.
" Idiot jeden, vždyt jsem mu řekla, že jsem mu nasadila parohy a ne křídla"

Mlčení <> Souhlas

To, že mlčím, neznamená, že nemám co říci, ale proto, že to nemá cenu řešit.

Volby 2014 - stále na některých místech není uzavřeno

Soud i policie stále řeší volby. Na rozuzlení kauz čeká i Mostecko, konkrétně Most i Litvínov, jehož specifické okrsky jsem t už několikrát zobrazoval...

Bylo by to tak?

"Kdyby byli komunisté na Sahaře, byl by i písek na příděl."
Winston Leonard Spencer-Churchill

Nepovedený sen o adopci?

Jdu s několika dětmi po hliněné cestě podél plotů, děti jdou přede mnou a je jich pět. Zezadu si je diriguji tak, aby zatočili na správné odbočce a zašli za plot té zahrádky, v níž stojí můj dům. Až doteď vše přesně sedí na realitu (když nepočítám to, že jsme šli až příliš blízko plotů).

Na zahradě stojí paní ze sociálky (oproti realitě ale z jiné sociálky, jež nezodpovídá za adopce) a křikne na mě. "Vždyť jich mělo být sedum!". V tu chvíli se na ní ze všech koutů vrhají dospěláci a chtějí si to s ní vyříkat. "Jen klid, vysvětlíme si to nahoře" zkusím právě jednou vnést ze zadní řady klid do jednání. Víc pro to nedělám, snad i proto, že mě oslovuje další dospělák, který se podivuje nad stavem našeho domu.

Ten je ve stavu, v jakém byl před deseti lety, kdy už měl plastová okna, ale ještě nebyl nově zateplen a nahozen. (Když by tento sen odpovídal realitě, tak na podzim jsme měnili okna a až na jaře zateplovali) Říkám tomu dospělákovi, že se chceme postupně dostat na stav vedlejšího domu, tedy že kromě plastových oken budeme mít žlutou omítku. Stáčím přitom pohled doleva a pak se leknu. Ten dům tam totiž (už) nestojí, avšak všechny další a neupravené domy naší ulice tam jsou.

"Sakra já vždycky zapomenu" omluvím se tomu mužovi a dívám se na kráter po onom domě, na trosky z tašek ze střechy. Ve snu mi zjevně dochází souvislosti a jsou zřejmě tak špatné, že se ze snu vytrhuji dobře pět minut před tím, než mi zvonil budík zvoucí mě do dalšího dne s pracovním procesem...

Přesto ještě na samé hranici mezi snem a realitou zaznamenávám doslova fantaskní obraz, kdy různá fantaskní zvířata poletují nad kopcem, pod nímž mám dům, například okřídlený kapr.

Kde je jeden, musí být i druhý...

Přišel pozdě na evakuaci?

Dnešní sen začal tím, že jsem se dostal na vlakové nádraží, kde byly na zemi postaveny reklamní stojany (tvar "A"), avšak nejsou na nich reklamy ale cedule s kódy, u nich vždy stojí skupina mladých lidí a tu a tam i nějaký starší člověk. Vypadá to jako vedoucí oddílu.

Jdu za organizátorem odjezdů , což je starší bělovlasý chlápek (nebezpečně připomínající jednoho personalistu) a tan po mě vyjel: "Vy už tady nemáte co dělat!". Omlouvám se mu, že jsem přišel na čas, ale že už první vlak odjel, ale on mě neposlouchá a odvrátil se.

Nechci rušit a tak jdu ven kde právě začíná prachová bouře, jak konstatuji své sousedce a znovu se vracím na nádraží. K odjezdu zbývá poslední skupina, dívám se na organizátora, ale ten mě ke skupině nepřiřadí a tak neodjíždím.

Vracím se podél tramvajových kolejí, bouře už přešla, takže mohu sledovat škody po bouři. Ty nejsou velké (když nepočítám potřebu všude zamést), v podstatě jen tramvaj typu ASTRA měla potíže, hořel jí celý podvozek, jinak vypadá funkčně. Nyní ji zrovna parta dělníků zkouší odsstranit z kolejí a naložit jí do odpadkového velkokontejneru, ale nedaří se jim. Být to ve filmu, tak se tomu směji, protože jejich nešikovnost je komická, ale z nějakého důvodu se znechuceně vzbouzím...

Otázkou je, jestli ona hláška "vy už tu nemáte co dělat" směřovala na problém, že už jsem moc starý - proto jsem byl teoreticky oním organizátorem ignorován, anebo jsem "zaspal" svojí skupinu - ať už jako mládežník, nebo jako vedoucí.