Shrnutí uplynulého týdne (30/2018)

Týden před dovolenou bývává u mě zajímavý a i letos nebyl vyjímkou, i když si myslím, že Osud tentokrát na mě tím prachem šetřil- Otázkou je proč a přiznávám, že jsou chvilky, někdo by je nazval depresivními, kdy mi napadají možnosti... Protože jedu na tábor jako vedoucí, tak není potřeba některé z katastrof jmenovat, něco vás napadne taky..

A tak vážnější událostí byla úterní odpolední část dne, kdy nám selhalo spojení na pobočku Q*, ale protože nebyl nikdo v práci, tak se na to přišlo druhý den ráno. A pochopitelně, jediný vzbuditelný technik jsem já... Po dojezdu v 7:16 na pobočku mě děvčata upozornila, že mám naruby košili. Bodejť by ne, vjel jsem do ní ráno ve chvatu jako had, aniž bych si uvědomil, že po vyžehlení se mi na ní nějaké cvočky sepnuli, bohužel ale ve chvilce, kdy byla košile naruby. Ale jako ok, stalo se. Ale zase  jak jsem se naučil na tyto situace nahlížet  z vícero směrů, tak proč mě neupozornili kolegové na pobočce A*?

Jen pro zajímavost uvedu důvod závady, že se nám na jednom zařízení smazala paměť EPROM. Jak se to stalo neví nikdo, ale zjištění, že se vyplatí vyměnit krabičku celou, než jen znovu nahrát tu paměť mě děsí. Ono na to totiž je potřeba speciální kabel, ta krabička totiž vznikla v době, kdy ještě neexistovaly USB porty....

Ve čtvrtek začla kafárna s kamarádkou o hodinu dříve, což už je co říct, protože  jinak začíná až po pracovní době - prostě nás z práce vyhodili z důvodu tropických teplot na pracovišti. Ano ano, kolektivní smlouva je svině, kupovat nápoje pro pracovníky, nebo zajistit klimatizaci či tak něco je drahé. Po kafárně si ještě s kamarádkou vyměňujeme emaily, takže jsem se dozvěděl, že jsem byl živější než minule. Zajímavé, že bych se probíral díky tomu, že budu mít tu dovolenou?

Tedy dovolenou - tím že jsem na táboře jako vedoucí, tak je to taková dovolená/nedovolená, protože budu mít nějaké povinnosti, naštěstí nebudu mít oddíl, tudíž starost o děti prakticky celý den mít nebudu. Ale pokud budu nalosován k bazénu jako plavčík, tak si to užiju, byť jen v určitých časových blocích.

Každopádně to dopadlo jako vždy, obraceli se na mě v průběhu týdne různí jedinci, ale mnohým jsem musel říci - sorry, nemám čas, sorry, tohle šlo vždy mimo mě (diplomy už 15 let maximálně tisknu, ale rozhodně nepředpřipravuji) a tak přišel pátek odpoledne a já měl čas balit, což se mi pár let nepovedlo. Tedy povedlo, ale ve velkém časovém presu, takže jsem X věcí zapomněl doma. Např. v květnu megafon. ALe i tak jsem nakonec dobaloval v sobotu, kdy jsem chodil po svém bytě a dobaloval to, co mi padlo pod ruku, což byla třeba mabíječka na mobil a pak i mobil samotný. Ano, v noci jsem ho dobíjel, ale ráno s mobilem někam popošel.

Na tábor jsem vyjel s úmyslným 30 minutovým zpožděním, abych nebyl na akci první a očekával, že mě ještě něco na trase přibrzdí. Ano, dálnice mě přibrzdily o dalších 15 minut, které se ukázaly jako rozhodující. Přijel jsem o 15 minut později, než první íjedinci, kteří si tak užili přebírání tábořiště. A ani to pak nemuseli přefávat hlavní vedoucí, protože ta tu byla s nimi.

Pán v klobouku, tedy jeden z vedoucích, který k nám byl přidružen mezi posledními a pár lidí včetně mě ho nemá rádo, se opět vyznamenal, a dokonce strhl vlastní rekord. Od svého objevení se na táboře mě stihl naštvat po ulynutí deseti minut - vlezl do mého rozhovoru s místním správcem s tím, že nebudeme přeci hlásit výsledky naší sportovní disciplíny na "republiku" a ani na "mezinárodno". Svůj nápad zkusil na poradě vedoucích dovést do konce, ale byl smeten - propozice jsou dané a basta. Navíc na mezinárodní úrovni máme nahlášeno, že se konáme...

Měl jsem si zahrát na Sibilu: !Vidím situaci o dva roky později, kdy přichází požadavek, abychom turnaj hlásili na republiku i svět  (protože ten kluk, kvůli kterému se to letos ruší, už bude mít výkony)

Jinak jsem vyfásl klíče od kuchyně a byl poučen správce o nefunkčnostech, takže až zítra odpoledne přijedou kuchaři, tak budu předávat pro změnu já. Ale co už, přijede mi kuchařka J*, tak budeme kafíčkovat a přivezl jsem si i speciální čaje, tak můžeme prostřídávat kafe a čaj.

Popis sobotní noci a neděle si, vyjímečně nechám na příští zápis...

---

Jinak ve hře jsem se zase o fous zlepšil, ale za tenhle výsledek může spolupráce s klukem, který mi dělal se svojí postavičkou podporu,  Jinak tenhle výsledek najdete ve starším videu, které jsem zde zveřejňoval.

Toto je ono zmíněné video.


Ano, v obrázcích jsem trošku zpožděný, to musím přiznat, zrovna tento obrázek to dokládá

OMSI2: Po pohřbu...

Toto video jsem točil asi tak půlhodinky poté, co jsem se vrátil z pohřbu vlastní tetičky a je to na něm bohužel znát, protože jsem neměl náladu ale potřeboval jsem se zabavit.

Nejhezčí na tom všem je, že video bylo původně na youtube značně nekvalitní, takže jsem to musel 14. srpna znovu projet ve střižně a znovu nahrát.



Mapa Fiktivní PID je předělanou mapou Krummenaab, proto ostatně jsem tam dal tu ukázku videa, ale u téhle předělávky mám vyjímku - víc mě baví tato kopie než originál...

Někdo má štěstí

Někdo má to štěstí, že má schopnost být přítelem.

Jan Werich

Střílečka Destiny 2

Tak opět video a opět to není ze hry OMSI, ale ze střílecí hry.

A jako již tradičně mám problém, protože jsem byl původně "donucen" kamarády zaplatit tuhle hru, ale kupodivu mě zaujala a začal jsem ji hrát i sám, tedy do doby, než jsem se dostal na svoje postřehové maximum a na další mise potřebuji kamarády. A ti, jako obvykle, nejsou, protože mezitím hru přestali hrát, či ji "jen" odsunuli do pozadí.

Je to už kolikátá hra u které se mi toto stalo a skoro mám dojem, že bych asi měl po některých svých kamarádech  chtít jednou něco proplatit, protože situace, kdy hrajete hru pět minut, aby se zjistilo, že je hrozná, vás v některých případech stojí i 30€...

Jak jsem pal výše, to ale není tento případ.

Něco málo bližšího ke hře říkám v průběhu videa.



Myslím si, že grafika je na vynikající úrovni,  tak se snad dohodnu s kamarády, abychom s ke hře vrátili...

Drobná změna

Oproti včerejšku tu máme dvě změny: Podezřele se potím, jak nikdy v životě (kdy u toho nejím prášky či dokonce antibiotika), ale co už.

Druhou změnou je to, že v mém věku mám, konečně, vlastní (soukromý)notebook a hlavně úplně nový. Jako ano, pracovních notebooků jsem si užíval dost a dost, ba i vlastní notebook jsem měl, ale byl to kousek z druhé ruky, tedy v tom lepším případě. No a protože jsem si koupil notebook z kategorie herních, budu si na něj moci dát stříhací SW a nebude se mi hřát jak blázen při vytváření něčeho složitějšího, či dokonce jen při vytváření konečného souboru s videem.

Jen je otázkou, jestli při tom všem zmatku si ho stihnu připravit už na letošní tábor spolku, jehož jméno se zde na blogu nevyslovuje....

Shrnutí uplynulého týdne (29/2018)

Před týdnem jsem se rozhodl, že obnovím tradici psaní příspěvků na téma "Co týden dal" ale hned dneska mě to přestává bavit, protože by se to dnes opětovně zvrhlo, nepřekvapivě, k popisu "přírodních" katastrof, které mě obcházejí.

Tak jednak je sucho, takže ceolé dny zalévám tu část zahrady, která ještě hrozí vydat nějaké plody, což jsou aktuálně rajčatové keříky. Jahody se mi k druhé várce plození asi nepodaří donutit, kdoví, jestli ty víceplodící dokážu uchovat do příštího roku.

Ale k věci: Spolek, jehož jméno zde na blogu nevyslovuji se opět vyznamenává a korouhvička názorů se točí pomalu jako vrtule od vrtulníku, až se málem zadřela. Ale jako jo, díky tomu, že jsem byl tvrdý, tak se v jednom bodě zastavila a já mohl udělat tradiční objednávku pohár a medailí na letní tábor tak, jak jsem ji měl připravenou v prvopočátku. Hurá....

Pak jsem zaúkoloval jedince, kteří bydlí blizoučko výdejního místa jedné internetové zásilkové společnosti, ať provedou nákup dalších věcí. Tradičních, které bych jí měl dráž od stejné firmy, ale za dovoz ke mě na okraj čech.

Zajímavá byla čtvrteční kafárna s kamarádkou. Nepamatuji si zpětně všechna probíraná témata, nedělal jsem si poznámky, přestože jich moc nebylo. Ale jedno z nich rezonovalo kafárnou už dlouho a je to o oblíbenosti mých kolegů z oddělení, jež se přímo fatálně projevuje na pobočce F*

Provedl jsem totiž jeden výpočet: Když totiž v roce 2012 přibylo cca 10 nových kolegyň do nového oddělení, neměl jsem na ně moc času, protože na tehdejší pobočku T*, jíž už nemáme, za nimi jezdil. Takže jsem v úterý a ve čtvrtek vždy nakoukl do kanceláře, kde seděli dvě z nich, optal jsem se jich, jestli něco nepotřebují a šel dál. Práce na 15 vteřin. Takže 2x týdně 30 vteřin, 4x do měsíce jsou to dvě minuty času na každou (samozřejmě to bylo typicky víc, protože tu a tam se pro mě problém našel, ale to teď pomiňte). Jejich vedoucí mi o měsíc později (to jsme si ještě vykali) řekla, že jsem si získal plusové body a že mě mají radši než ostatní a že to dělám dobře....

Takže za celou nechutí, respektive za mou oblíbeností o tohoto oddělení stálo  10 minut(!!!! 2 minuty z předchozího výpočtu krát pět kanceláří) mého času, kdy jsem se "jen" zajímal, jestli je všechno v pořádku

Dlouho jsem nebrečel, ale když mi tenhle výpočet prošel hlavou v kafárně, tak mi tekly slzy fest. Nezastavoval jsem je, tohle muselo ven, bolelo to dost dlouho...

Jenže jak z toho ven? Kolegyně Š* nechce na současnou pobočku P* jezdit, a to přitom výše zmíněné oddělení je na ní hodné, problémem je totiž oddělení druhé, které na pobočce P/* zůstalo. Tam je to zabité a nenapadá mě, jak z toho ven, protože kolegyně Š* se v pátek k problému postavila nepřístupně - prostě si tam mám jezdit sám, protože mě prý mají nejraději. No ano, znají mě některé kolegyně už 22 let, možná déle. Až takový jsem držák já i ony kolegyně. A až takovou jsem si udělal pověst, respektive je dlouhodobá.  S úsměvem dokážu řešit skoro všechno...........................

V pátek přijela sestra z jižních čech, takže jsem si užíval rodinných akcí a hlavně narážek jejího manžela., rodinných obědů a tak.

V sobotu odpoledne se šlo k jezeru se koupat a buďto jsem zde získal úpal, anebo jsem se nevhodně přejedl u nedělní snídaně, (nebo obojí,) takže se k tomu všemu přidalo zvracení,  vrhal jsem do dálky na dva metry.

Není mi veselo ani teď, tak uvidíme, v co se to vyvine.

---

JInak pokud by Vám byl obrázek povědomý, tak ano, je to stejná hra jako minulý týden. V hlavním skore - zabájení, jsem se o jednu  jednotku pohoršil, ale umřel jsem míňkrát a také v prvním procentním skore jsem se zlepšil.

Stále to není ono a kdoví, jak to dopadne, až se vrátím z dovolené, kdy pravděpodobně hrát nebudu, neb nebudu mít na čem - stolní počítač si sebou brát nebudu

OMSI2: Úzký, úzký je to úzký!

Neplánovaná minisérie o úzkých cestách by mohla úplně klidně pokračovat tímto videem, které je ale celé z města , konkrétně Innsbrucku, tedy z "mostu přes řeku Inn":-) Linka tak jak je vyvedena na této mapě je k aktuálnímu datu už pouze semireálná, ale i tak byla zábava. Ostatně posuďte sami



Video je předtočené prakticky z loňska, takže zvuk komentáře je ještě tichý...

Video: Tohle není OMSI!

Tohle video asi u mě na Youtuberském kanále nebude mít tu správnou sledovanost, protože nepojednává o OMSI, ale v mém případě platí, že "nejenom hraním OMSI živ je člověk", takže tu a tam hraji i něco jiného - něco kde se mohu stýkat s dalšími hráči.

Tou hrou byla hra Paragon, ale ta nám skončila, takže jsme s kamarády hledali dál. Jednou z nalezených byla hra Heroes of Storm



Sami vidíte, že podobnost v některých místech není čistě náhodná, což je asi i důvod, proč jsme u této hry zůstali a proč v ní začínám mít výsledky, viz pondělní zápis "Souhrn", kde je fotka z výsledku hry.

Jsou dny, kdy mi tato hra nejde a už jsou (bohužel/bohudík) i dny, kdy mě hra deprimuje natolik, že ji vypínám i v půli rozehrané pozici, to si říkám, že si nechci kazit náladu. A o tom to přesně je - hry by nás měly příjemně naladit a ne naopak...

Shrnutí uplynulého týdne (28/2018)

Shrnout tento týden nebude snadné protože se děly věci.

V práci a mém blizoučkém okolí se děly až takové věci, že mi to kazilo takovým způsobem náladu, že jsem poprvé po dlouhé době odvolal kafárnu s kamarádkou. A to už je co říct. Jako ano, není to nejprvnější odvolaná kafárna, ale to jsem měl hmatatelnější důvody k nekonání, případně kamarádka.

Třešničkou na dortu pak byl problém mého kamaráda ajťáka, který čerstvě začne chodit k nejmenovanému specialistovi. Kdybych byl v pohodě, tak bych řekl, že "ti mladí dneska nic nevydrží", jenomže ouha, já k onomu specialistovi chodil taky. Prakticky přesně, počítáno na věk...

A samozřejmě mě "dojal" spolek, jehož jméno se nevyslovuje. Byla mi odňata nakupovací funkce určitého materiálu. Napsal jsem nepěkný dopis  hlavní vedoucí, jež mi napsala, že "to" do minulého týdne taky nevěděla, ale dát mi to na vědomí už opomněla.

Stál jsem před rozhodnutím, jestli už učiněnou objednávku zcela stornovat, ale pro jistotu jsem ji jen pozastavil.  A JEŠTĚ ŽE TAK!

Korouhvičky se totiž pootočily a tak ten, kdo to měl kupovat očekávatelně zjistil, že nestíhá. Takže jsem objednávku dneska pouze obnovil. Jenomže dodací termíny budou o to napjatější. Ach jo

Takže když už nic, tak se mi trošinku začalo dařit ve hře Heroes of Storm, kde hraje 5+5 hráčů proti sobě. Naše skupina hraje typicky proti počítačům, ale nikdy nás není pět, takže se k nám náhodně přilosuje  kdosi cizí.

Ten nejlepší hráč nebo počítač je na závěr hry vyhodnocen. A ejhle!

---

Dějou se neuvěřitelné věci, ale po dlouhé době jsem se jím konečně stal i já. Když se podíváte na ta procenta, tak 100% / 5 je 20%, takže můj zvýšený výsledek na 29% v jedné disciplíně je sice vyšší, ale nic moc, pokud už jsem viděl i 50%. Jak v těchto případech říkám - výsledek má dva pohledy. První je o tom, že jsem dobrej, ale ten druhý říká to, že ostatní byli špatní. Ostatně dodatek BEST IN GAME značí, že já mám v tomhle případě skore nejvyšší...

No a stále umírám, navíc tentokrát s divným skóre pěti a půl smrtí. To je prostě strašlivě moc...

OMSI2: Z čech do západního německa!

Někdy mě baví sledovat, jak si někteří představují totaltu, komunisty a jak se to snaží přenést do nějaké hry, a tu a tam se to daří, dokonce i v OMSI.

Je pravdou, že dnešní linka by v reálu mohla vzniknout na začátku 90. let minulého století, kdy se otevřely hranice a kdy ještě byly vidět různé zbytky předchozího režimu v Československu



Osobně si Krummenaabskou mapu asi už nezajedu, zvláště proto, že se objevila jistá předělávka, která tuto mapu zasadila do českého prostředí. Ale o tom asi až tak za 14 dnů.

OMSI2: Návraty

Když není nálada nic točit, je čas sáhnout do předtočených materiálů, a jako by tomu osud chtěl, první předtočené a ještě nepoužité video byl Great Grundorf.

Je to předělávka klasického Grundorfu, která se mi docela líbí, byť některé načasování linek a chování okolojedoucích aut není v pořádku, ale...

Na tohle video se dá dívat, i když vidím, že jsem ho točit s vypnutými srážkami, takže v jednom místě jsem stoprocentně poničil bok svého autobusu :-(




Jinak než jsem stačil napsat tent článek, tak už jsem s tímhle videem chytil jedno "Nelíbí se". To se mi tak často nestává...

Málo odpočinku (2.)

Tím, že mě doháněly věci, které jsem zapomínal (viz zápis: Málo odpočinku?), jsem byl dohnán k tomu, abych zavolal kamarádům do S* a domluvil si návštěvu, při níž zcela jistě budu brigádničit po stránce fyzické, a mozek si při tom snad odpočine,

První, co jsem našel, byla dlouhodobě hledaná mast na bolavá záda, byla totiž v tašce, s náž jsem jel na akci spolku, která vlastně ani tak spolková nebyla (viz zápis: Akce, tentokrát ne spolková). Tak tuhle "ztrátu" už nechápu tuplem, vždyť jsem se přeci v mezidobí mazal?!?

Ale jako OK, vyjel jsem a do Prahy na přestup dojel v pohodě. Ale tentokrát jsem pokračoval dál vlakem, jímž občas jezdím zpět, ale tímhle směrem prakticky nikdy.  Samozřejmě jsem byl napjatý, abych vystoupil včas a nepřejel, takže jsem tentokrát nepospával ve vlaku.

Přestup proběhl normálně, ale hned na další zastávce nastupovali vodáci, takže dvojvagonová souprava složená z motorového vlaku typu 810 a vlečného vozu byla rázem přeplněná. Samozřejmě se různě vodáci střídali a na předposlední zastávce, jíž jsem projížděl jich nastoupilo toli,, že už jsem věděl, že jsem své místo k sezení prokoučoval - seděl jsem totiž uprostřed vagonu. A tak jsem se zavčasu začal probíjet ke dveřím, zhruba od míst, kde byla zastávka na znamení. Stihl jsem to s 30 sekundovým předstihem předtím, než vlak zastavil v mé cílové zastávce.

Sobota a nedělní dopoledne proběhlo ve výrobě roviny na bazén v docela prudkém svahu, takže jsem chvilkama držel krumpáč, lopatu, hrábě a lopatorýč a ve třech jsme tu rovinu jakž takž připravili. Zbývá už jen dobetonování zídky a strojové udusání. A pak bude velký bazén....

V neděli jsem taktak dojel domů a stihl na poslední chvilku natočit a zveřejnit video (viz předchozí příspěvek, který byl dopsán se zpětným datumem) a nastalo pondělí.

Strkám si oba mobily do náprsní kapsy a říkám si: Musím si vzít obě nabíječky. Samozřejmě jsem je obě nechal doma...
O pět minut později stojím na zastávce autobusu a šacuji si kapsy a tašku a hledám jak nabíješky, tak mobily. Nic nenacházím a protože už mi jel autobus, proklel jsem svoji totální zapomnětlivost a v duchu už komponuji dopis na všechny mé kolegyně, že mě nemají dnes oslovovat na mobilech.

Můžete hádat, co se dělo, když jsem si v práci chtěl strčit klíče do náprsní kapsy a ono to nešlo :-(

Prostě a krásně, blbnu stále, návštěva kamarádů v S* nepomohla. Na druhou stranu - jsem opálený víc než kdy jindy tuhle dobu

PS: Co mi dneska celý den chybělo? Ano, správně: čtecí brýle :-(((

OMSI2: Co natočit na poslední chvilku?

(technická poznámka: příspěvek byl do nedělního data a času dopsán dodatečně)

To tak bývá, když pomáháte kamarádům na všech frontách a pak opomenete to, že nemáte natočené video na neděli a do konce dne zbývají čtyři hodiny. A vy jste zvadlí, stahaní... A do toho ještě přibudou dva úkoly, jež šly vyřešit slovně, ale zase o kousek můj čas zkracovaly. Naštěstí existovala mapa, kterou jsem ani netočil, ani nepředtáčel.

Přímý přenos jsem zahájil zhruba ve 22 hodin a dopadlo to tak, jak jsem si myslel už dopředu. Neměl jsem už sílu mluvit, takže komentář šel do kytek zcela očekávatelně, ostatně posuďte sami.



Ve videu jsou dvě havárky a ta druhá jde jednoznačně za mnou, protože to bylo nepozorností z únavy. Říká se, že když takovou únavu cítíte, tak ani nemáte vyjížděn v reálné situaci na silnici. Mě to simulátor ukázal jasně. Ano, zdánlivě to bylo jen z nesoustředění, protože ve videu říkám, že jsem přemýšlel nad něčím jiným, ale to je jen zástupný důvod...

OMSI2: Video, které chtělo být hezké

Tohle video mi bude připomínat hned dvě věci. Jedna to, že se plány rády měnívají a také to, že videa chtějí být krásná.

V pátek 29. června jsem byl v Praze a tak, když mi vypadla jedna tříhodinová plánovaná akce, jsem se rozhodl, že si natočím poslední vratný tramvajový trojúhelník, jež je používaný v pravidelné tramvajové dopravě. Tím pádem bylo jasné, že si natočím i nové video s tramvajemi T3 a na mapě s městečkem Buchthal, tedy Eberlinsee+Schönau

Kromě toho, že se mi třásla ruka a že jsem v časovém presu natočil jen jízdu po jedné straně trojúhelníku dopadla tahle část plánu dobře.

Horší to už bohužel bylo s částí v OMSI, kdy se mi nepovedlo znovu udělat to, že by mi po Eberlinsee jezdily tramvaje T3, ale naštěstí mi bliknul email, že je ve slevě placený addon Vídně. A tam je také tramvaj. Samozřejmě nic není až tak jednoduché, protože jsem si musel pořídit dodatek (už zdarma) a protože to byl dodatek pro starší verzi OMSI, tak na mě čekalo malinko editování souborů.

A pak už jsem začal jezdit, fungovali mi to, takže jsem se začal snažit o to, abych měl správné nápisy na tablech, což se mi povedlo zařídit, no a video mohlo být natáčeno.



Samozřejmě při první pokusu mě vyrušovaly jezdící sanitky, hasiči, ale i policisté, přičemž jsem při té příležitosti zjistil, že mi to ani nenahrává. (velikost souboru byla 1024 bytů, což znamenalo, že se mi nahrávání podařilo zapnout a okamžitě vypnout.

Při druhém pokusu byl tichounký komentář a za jednu jeho část bych se styděl....

A konečně třetí, kterou jste viděli výše, kdy jsem stále nedával emočně onu úvodní část, ale alespoň jsem to nemusel přestříhávat, mazat a tak.  Na konci je vidět, že mluvím takříkajíc z patra a že jsem se lekl v jednom místě, že už mi hudba končí....

Málo odpočinku?

Přemýšlím, jestli mám málo odpočinku, anebo ne, protože blbnu se zapomínáním věcí. Poslednbí ukázkou budiž brýle a mazání na nemocné svalstvo.

Jednoho dne si potmě vstávám od počítače, byla už skoro půlnoc a já do něčeho strčil a něco brnklo o odpadkový koš. Okamžitě jsem se sakrováním prošel na druhou stranu, rozsvítil al e nenašel vbec nic spadlého do koše nebo mimo koš, co by bylo důležité.

V práci se dělo to, že jsem musel co nejrychleji vyjet na pobočku P*, takže jsem vyjel, opravil vadné kopírky (naštěstí jen konfigurační problémy) , sedl si k serveru, zase něco udělal a pak jsem přešel dva kroky k dalšímu počítači (tenhle bod mé činnosti si dobře zapamatujte) a jal se štělovat další počítač. Při té příležitosti jsem začal hledat čtecí brýle, maje na očích ty klasické, v nichž řídím (tzv. na dálku).

Z nějakého důvodu jsem si řekl, že jsem brýle nechal na pobočce A*, takže jsem je nehledal. O dvě hodiny později jsem je nenašel ani na pobočce A*, ale pamatoval jsem si, že v noci mi něco spadlo a tak jsem usoudil, že to byly ty brýle a že jsem byl moc ospalý a proto jsem je nenašel.

Doma brýle nebyly. A ani mazání na bolavé svaly.

Další dny jsem oslovoval kolegyně, které jsem v ten obýhal, ať už kvůli poruchám či kvůli něčemu jinému, brýle nebyly. A nebyly ani v den, kde jsem si vzal volno a jel si zaplavat do bazénu. To už jsem pobočku P* nechtěl znova navštěvovat, ale nakonec jsem se tam odhodlal, přestože jsem tomu dával jen 1% , tak jsem brýle našel na první dobrou.

Ano hádáte správně, byly u serveru. Jak jsem na dvou krocích dokázal zapomenout na čtecí brýle, to netuším, maličko mě omlouvá jen to, že mezi severy a tím dalším počítačem je malá oddělovací zídka, ale i tak mě to neomlouvá.

OMSI2: Vídeň za patnáct!

V dnešním videu jsem si projel placený addon Víden, protože spadl do relativně velké slevy, zaplatil jsem 15€ a těšil jsem se, že si z mapy vyzobnu tramvaj a budu tak mít další vozítko do sbírky.

(a ono nasadit napřímo na Eberlinsee nejde, jak už jsem stihl zkusit) ale to je jiná pohádka, která se snad vyvine do dobrého konce)

Každopádně tentokrát jsem si mapu Vídně pro jistotu projel, protože jsem tušil, že venkovských konečných bude povícero (a bylo) no a abych si to usnadnil a hlavně urychlil , tak jsem hned z testů si odteleportoval autobus na start, posunul si zpět čas a jal se natáčet video.

Hned dva roblémy mě ale vypekly. První byl ten, že mi autobus v rámci teleportu chcípnul a já si vůbec nejsem vědom, kdy se mi to stalo, proto úvodní zmatky. V následku toho je první odlepení pomalé, když mi navíc i chyběl vzduch....

To druhé pak nechápu vůbec, protože jsem naboural do něčeho neviditelného, takže z jízdy s odpočítávanými srážkami a škrábanci nebylo opět nic...



Mapu nehudnotím pozitivně ani negativně, byla připravována v době, kdy existovalo OMSI1 a OMSI2 bylo silně ve vývoji, takže některé věci jsou prostě udělány tak, jak jsou udělány...